Bulharsko - BUDDY Potápění

MYS KORAKEA (Korakja)
Nejhezčí ponor z našeho pobytu jsme si
nechali na konec. Jeli jsme se lodí potápět
na vrak parníku „Jacques Fressinet“, který
ztroskotal nedaleko mysu Korakea. Z této
lodi se prý zachránila celá posádka. Protože
právě začínalo zimní období, zachráněnou
posádku ubytovali místní lidé v budově
zdejší školy v Primorsku a celou zimu jim
tam nosili jídlo a oblečení.
Všude bylo mnoho kovových
součástí lodi, pokrytých velkou
vrstvou slávek.
Jacques Fressinet byl postaven ve Francii
v roce 1914. Potopil se 15. 2. roku 1929. Výtlak
měl 5000 tun. Vypráví se, že loď ztratila
v mlze kurz a narazila na pobřežní skaliska.
Loď v době ztroskotání plula pod bulharskou
vlajkou. Vrak lodi leží poblíž břehu, cca. 50
metrů.
Po sestupu po kotevním lanu do 24 m jsme
za viditelnosti okolo 7 m postupně prohle-
dávali dno. Všude bylo mnoho kovových
součástí lodi, pokrytých velkou vrstvou
slávek. Pod vrakem i pod kameny našli své
útočiště krabi, kterým se právě v tomto
období mění krunýř a jsou pro ostatní obyvatele
moře snadným úlovkem. Viděli jsme
ryby, které si zrovna vybrali jednoho z krabů,
který včas nenašel svůj úkryt. Ryby dělali
nájezdy na jeho slabý krunýř a neustále
ho okusovali. Pokud se krab včas neschoval
před rybími vetřelci, asi už je dneska nebožtík.
Viděli jsme i rejnoka, který si nás připlul
prohlédnout a zase rychle odplaval.
Náš parník neměl (bohužel pro nás potápěče)
klid ani na dně moře. Po 2. světové válce
na něm testovala bulharská armáda užití trhavin
pod vodou a dokonala tak zkázu této
lodi. Dobře zachované jsou tři parní kotle,
o průměru kolem 4 metrů a také chladiče
i parní stroj. Ve střední části lodi jsou dobře
viditelné části paluby s fragmentem stožáru
o průměru 0,7 metru. Záď lodi je v hloubce
7 metrů a příď okolo 20 metrů. Délka lodi
byla 110 metrů. Na povrchu vraku je vidět
několik okének a najít lze i šamotové
cihly z kotlů, kde každá z cihel nese jméno
Jacques Fressinet. Veškeré části z lodi jsou
pokryty vrstvou slávek. Z trupu parníku je
nyní hromada kovových částí, z jejichž velikostí
a množství je patrné, o jak velkou loď
se jednalo. To naznačuje i velikost lodního
šroubu, který se nám ve změti železného
šrotu podařilo najít. Kdo by ho chtěl tento
třímetrový skvost vidět pod hladinou,
měl by si pospíšit. Místní potápěči uvažují
o jeho vylovení a umístění do muzea. Části
vraku jsme nacházeli i v hloubce 20 – 27 m.
Výstup na hladinu probíhal u asi 50 m vzdá-
B U L H A R S K O
leného reefu, zajímavě členitého, se spoustou
slávek a krabů.
Potápěli jsme se z plachetnice Svatá Marie,
která je k pronájmu v přístavu Kiten. Tuto
plavbu na Svaté Marii nám domluvil Todor
poté, co vlny na moři byly přeci jenom na
jeho 6,5 metrový člun velké. Nám se už příliš
krátil čas do odletu, takže nebylo možno ponor
přeložit na některý z dalších dnů. Majitel
a stavitel plachetnice – kapitán Dobri Dimitrov
– mimo to, že vypadá jako pravý mořský
vlk, je i významným výrobcem chladných
zbraní. Můžete si u něj objednat pirátské
tesáky nebo repliku meče cara Kalojana
zvaného Joanika, vítěze bitvy u Varny 1201.
Joanik byl významným bulharským válečníkem,
který zpět dobyl ztracená bulharská
území v Byzantské říši a roku 1204 získal od
papeže titul krále (cara).
Cestou zpět nám posádka kromě vlastního
oběda (čerstvých ryb a speciálních brambor
se šopským salátem) uvařila i slávky jedlé,
které nám Todor na konci ponoru nasbíral.
Slunce nám hřálo do zad, vítr foukal do
plachet tak akorát a vůbec to byl takový ten
hezký den, na který se nezapomíná a kdy
člověka napadne, jestli způsob života, který
žije v Čechách, je ten pravý ořechový.
90