ukázkové číslo (Font 61)

Později bychom chtěli vydat všechny
fotografie v jedné velké publikaci. K tomu
se na konci roku přidala i novoročenka
pro Hrad a v budoucnu to vypadá i na
další spolupráci. To je vlastně takový
příklad, jak člověk přijde k práci. Snažím
se být co nejotevřenější, neomezovat se
jen na knihy, web nebo výroční zprávy.
Výročky děláš přes nějakou agenturu?
Ano, dělám přes BIGy. A tady hodně záleží
na klientech, Předkládám dva až tři
návrhy a snažím se, aby i ten, který je mi
nejmíň blízký, byl dobrý, protože většinou
si klient vybere právě ten, o kterém já si
myslím, že je horší. To jsem pak z toho
upřímně nešťastná. Nejradši bych
předkládala jen jeden návrh, který jim
buď sedne, nebo ne.
To je první Murphyho zákon pro
grafiky: Když uděláš dopočtovku,
klient si ji určitě vybere.
Souhlasím, tenhle zákon funguje
bezchybně.
Návrhy obhajuješ sama?
Ne, to dělá agentura, já k návrhům
přikládám svůj komentář. Proč je to tak
a tak barevné, proč jsem vybrala tohle
téma a takové obrázky. V každém případě
se ale snažím, aby věci, které dělám, měly
nějaký vnitřní řád, myslím tím vizuální řád.
Nemusí být na první pohled patrný, ale
o to možná jde – aby i složitá věc vypadala
přirozeně a lehce.
Odmítáš některé zakázky?
Občas to dělám. Samozřejmě nepreferuji
takové ty jednorázovky typu propagační
leták, na kterém stravíš spoustu času
a nervů s klientem a kdy ve finále
přemýšlíš, jsi-li vůbec jestě autorem
grafiky, když ti do toho klient tolik mluví.
To mě unavuje víc, než cokoliv jiného.
Na druhé straně pokud se ponoříš do
nějakých velkých projektů, což se mi stalo
u multimédia pro Národní galerii, pak
toužíš dělat cokoliv jiného. Ale v podstatě
můžu říct, že nerada dělám to, co nemá
delší životnost.
Z tohoto pohledu jsou nejtrvanlivější
knížky.
Mám dobrý vztah s nakladatelstvím Argo.
Zatím jsem pro ně upravovala tři knížky
a doufám, že v budoucnu k nim přibudou
i další. Šlo o větší obrazové publikace, se
kterými je sice spousta práce, ale o to je
to větší radost, že nakonec existují.
A vůbec mi nevadí, že leží v knihkupectví
na pultech jen pár dnů a pak je zahrabou
někam do regálů.
Tebou upravená Müllerova vila
v knihkupectvích nezapadla.
České vydání je už vyprodané a to
rozhodně potěší. Přitom přebal knihy byl
velmi nenápadný, jen struktura kamene
z interiéru vily a v ní drobná typografie.
Jsem moc ráda, že jsem si vybojovala
tenhle minimalistický přebal a jak je vidět
osvědčil se, kniha se prodala. Mám za to,
že čím je obálka jednodušší, tím je lepší.
Vlastně stačí jen výrazný vizuální symbol,
nezvyklý detail nebo netradiční barevná
kombinace. Ani typografie pak nemusí být
příliš komplikovaná.
Jak dlouho jsi na knize pracovala?
Čtyři, pět měsíců. Děsivé je to na začátku,
když ti přinesou hromady fotek, diáků,
plánů a všechno se to musí roztřídit podle
kapitol a označit pro skenování. Navíc
každá kapitola měla jiného autora a tedy
i jiný přístup k výběru materiálů. Ve finále
to navíc všechno muselo sedět na archy,
kdy polovina z nich byla tištěna CMYKem
a druhá půlka duplexem. Takže se mi
nesmělo stát, že by se barevný obrázek
dostal do duplexového archu a naopak.
No a aby to bylo ještě veselejší, v tiskárně
se vyměňoval černý plát s anglickou
mutací, tedy museli v obou jazykových
verzích sedět obrázky na stejných místech.
Rozhodně to ale byla dobrá zkušenost.
Nehledě na to, je mi architektura hodně
blízká. Bohužel to nakonec příliš nezvládli
v tiskárně a knihárně.
Zřejmě důsledek spěchu?
Tisklo se to opravdu narychlo, protože
potřebovali ještě před koncem roku
alespoň pár výtisků. Nejvíc dostala zabrat
knihařina, ta je velmi špatná. Je to
svázané po osmičkových arších, nikoli
po šestnáctkových, a je cítit, že to není
úplně dotažené i pokud jde o vyrovnanou
barevnost ve všech arších. Snad bude
dotisk a snad i lepší tiskárna.
Dalším velkým projektem je zmíněné
multimédium pro Národní galerii.
Nejen velkým, ale hlavně dlouhodobým.
Abych stručně popsala o co jde: Existuje
projekt Mikrogalerie, kde se zpracovávají
data, ať už obrazová či textová,
o jednotlivých dílech v expozicích NG.
V těchto expozicích by pak měly fungovat
počítačové stanice, jejichž dotykové
obrazovky by umožňovaly procházet celou
databází, vyhledávat a přehlednou formou
informovat o všem, co je v expozicích
k vidění. Na mě bylo vytvoření
srozumitelného interface, tedy celkového
designu aplikace, od ovládacích prvků až
po návrhy konkrétních obrazovek.
5
rozhovor