Objektivem - Ministerstvo obrany

Objektivem 

V obřadní síni v Uherském Hradišti se 9. května konalo poslední rozloučení č s vojákem, který zahynul 

v Afghánistánu. Společně s více než pěti sty smutečními hosty se s padlým vojákem přišli rozloučit 

také ministryně obrany Vlasta Parkanová a náčelník Generálního štábu AČR Vlastimil Picek. 

Devětadvacetiletý praporčík in memoriam Radim Vaculík, nositel Záslužného kříže ministryně obrany 

I. stupně, který 30. dubna letošního roku při výkonu služby v afghánské misi ISAF – PRT položil svůj 

život, byl pochován se všemi vojenskými poctami. Úctu a hlubokou bolest přišli svému kolegovi a kamarádovi 

vyjádřit i desítky prostějovských průzkumníků. „Bude nám chybět tvoje vtipkování, tvoje ochota 

i tvoje spolehlivost. Budeš nám chybět, ale nezapomeneme na tebe,“ pronesl pohnutým hlasem zástupce 

velitele 102. průzkumného praporu major René Sabela a dodal: „Bylo mi ctí ti velet.“ 

Foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ 

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR 

Kontakty 

Vydává MO ČR – AVIS 

Rooseveltova 23 

161 05 Praha 6 

IČO 60162694 

Šéfredaktor 

Ladislav Lenk 

Redakce 


161 05 Praha 6 

Telefony: 973 215 931 

973 215 916 

Fax: 973 215 933 

E-mail: areport@centrum.cz 

Jazyková úprava 

Vlasta Kohoutová 

Grafi cká úprava 

Andrea Bělohlávková 

V jednotkách ozbrojených sil 

rozšiřuje AVIS 


161 05 Praha 6 

Oľga Endlová 

tel. 973 215 563 

Tisk 

ČTK Repro 

Číslo indexu: 45 011 

ISSN 1211-801X 

Evidenční číslo: MK ČR E 5254 

Foto na titulní straně 

Aero Vodochody 

Uzávěrka čísla 

7. 5. 2008 

Toto číslo vyšlo dne 

26. 5. 2008 

Jiří Hokův 

tel.: 973 215 794 

e-mail: hokuv@centrum.cz 

www.hokuv.com 

Pavel Lang 

tel.: 973 215 868 

mobil: 724 002 623 

e-mail: pavellang@centrum.cz 

Ladislav Lenk 

tel.: 973 215 931 

mobil: 724 102 164 

e-mail: lenkladi@centrum.cz 

Vladimír Marek 

tel.: 973 215 648 

mobil: 724 033 410 

e-mail: v.mare@post.cz 

Jaroslav Pajer 

tel.: 973 215 686 

mobil: 724 033 412 

e-mail: pajer.jaroslav@seznam.cz 

Tomáš Soušek 

tel.: 973 215 527 

e-mail: afterburner@centrum.cz 

www.afterburner.cz 

Michal Zdobinský 

tel.: 973 215 572 

mobil: 724 033 411 

e-mail: michal.zdobinsky@seznam.cz 

Jan Zeman 

tel.: 973 215 935 

e-mail: zeman.areport@centrum.cz

Noví generálové 

a plukovníci 

Text: Věra ČERNÁ a Pavel LANG 

Foto: Věra ČERNÁ a Jiří HOKŮV 

Ve čtvrtek 8. května v prostorách 

Pražského hradu prezident republiky 

Václav Klaus slavnostně jmenoval 

tři generály Armády České republiky. 

Za přítomnosti ministryně obrany Vlasty 

Parkanové a předních státních činitelů 

převzali na Hradě z rukou prezidenta republiky 

jmenování do hodnosti generálmajora 

brigádní generál František Malenínský, 

velitel sil podpory a výcviku, 

a brigádní generál Ondrej Páleník, ředitel 

Vojenského zpravodajství. Plukovník 

gšt. Jaroslav Kocián, náčelník sekce logistiky 

JFC HQ zahraničního pracoviště 

Mons, byl jmenován do hodnosti brigádního 

generála. 

Všichni tři generálové zastávají odpovědné 

řídící funkce a výrazně se zasloužili 

o realizaci reformy ozbrojených 

sil ČR. Podíleli se na plnění úkolů doma 

i v zahraničí, během kterých získali 

nenahraditelné praktické zkušenosti. 

Po celou dobu svojí služby prokazují 

stabilní profesionální připravenost. 

Prezident republiky při příležitosti 

státního svátku 8. května jmenuje nové 

generály každoročně a na adresu těch 

letošních uvedl: „Dovolte, abych jmenovaným 

generálům poblahopřál a věřím, 

že si uvědomují, jak vysoké hodnosti 

dostávají. Přál bych jim, aby se všem 

v jejich vysokých hodnostech a funkcích 

dařilo.“ 

Den předtím, ve středu 7. května, proběhlo 

za účasti nejvyšších armádních 

představitelů v prostorách Vojenského 

historického ústavu Praha slavnostní 

jmenování nových plukovníků Armády 

České republiky. Po úvodním vystoupení 

prvního zástupce náčelníka GŠ AČR generálmajora 

Josefa Prokše byly vyhlášeny 

rozkazy ředitele Ředitelství personální 

podpory, jimiž se jmenují do hodnosti 

plukovníka Jaroslav Jochec, Jiří Klose, 

Karel Filip, Božetěch Jurenka, Vlastimil 

Malý, Karel Niederhafner, Vlastimil Tichý, 

Antonín Vodák, Miroslav Beran, Libor 

Dědoch, Josef Kula, Josef Michl, Jan 

Ohlídal, Karel Zinke, Zdeněk Brázda, 

Mojmír Vodička, Jiří Dvořák, Jaroslav 

Jírů, Stanislav Štěpánek, Pavol Varga, 

Petr Balachoncev a Miroslav Ryska. 

Poté jmenovaní převzali z rukou 

náčelníka Generálního štábu AČR 

generálporučíka Vlastimila Picka pamětní 

list a jejich manželky a partnerky 

kytici. 

Náčelník GŠ AČR pak popřál jmenovaným 

plukovníkům hodně úspěchů 

v nových hodnostech a funkcích. „Chci 

vám říct, že moc plukovníků do budoucna 

v armádě nebude, takže si této hodnosti 

velice važte,“ dodal generálporučík 

V. Picek. 

Sloužit vlasti je 

životním posláním 

Text a foto: kpt. Pavla POLÁKOVÁ 

Ve středu 7. května udělila Vlasta Parkanová Záslužné kříže I., II. a III. stupně. 

Zároveň ministryně rozdala devět medailí Armády České republiky I. stupně. 

Dohromady bylo Záslužným křížem ministryně obrany České republiky 

oceněno jedenačtyřicet příslušníků resortu obrany a válečných veteránů. 

Oceněným poblahopřáli i náměstci ministryně obrany Jaroslav Kopřiva 

a František Padělek a náčelník Generálního štábu Armády České republiky 

generálporučík Vlastimil Picek. 

Mezi těmi, kteří obdrželi nejvyšší vyznamenání, 

tedy Záslužný kříž I. stupně, 

byl i rotný Nikolaj Martynov, který 

vloni tragicky zahynul v Afghánistánu. 

Vyznamenání udělené in memoriam 

za něj převzala maminka. „Nemám slov, 

je mi to pořád moc líto. Nikolaj byl skvělý 

kluk,“ uvedla plačící paní Martynovová 

a dodala: „Mám v armádě ještě jednoho 

syna. Prosila jsem ho, ať odejde, ale řekl, 

že tu práci má moc rád a že zůstane.“ 

Vlasta Parkanová v projevu zmínila 

osvobození Československa v květnu 

1945 a vrátila se také do dob po listopadu 

1989, kdy se republika znovu 

stala svobodným a demokratickým státem. 

„Tehdy se některým zdálo, že vše 

zlé odplynulo a že armáda ztrácí smysl. 

Svět je ale nepoučitelný, a tak, jak mizí 

zla některá, přicházejí zla nová. Vy všichni plníte 

úkoly, abychom se těm zlům ubránili a abychom 

naši svobodu a demokracii zachovali i dalším generacím. 

Někdy je tato svoboda zaplacena daní 

nejvyšší – a přesto má hluboký smysl a zaplacena 

být musí,“ uvedla ministryně Parkanová a dodala: 

„To, co vás čeká v příštích měsících a letech, 

nebude o nic lehčí než to, co je za námi. 

Věřím, že společně se všemu zlu dokážeme bránit 

i nadále.“ 

„Je to pro mě ocenění dvacetileté práce v armádě. 

Vyznamenání jsem sice dostal za půlroční 

misi v Kosovu, ale já to spíše vnímám jako zúročení 

zkušeností, které jsem dosud v armádě získal,“ 

řekl major Lukáš Kunče, velitel 41. mechanizovaného 

praporu 4. brigády rychlého nasazení. 

2 3

• Jak se vám za poslední rok změnil 

život? 

Samozřejmě zásadně. Už když jsem 

byl ve funkci hlavního praporčíka AČR, 

tak jsem hodně cestoval. Navštěvoval 

jsem vojenské jednotky, zahraniční velitelství 

a vojáky v misích, ale na této funkci to 

dostalo úplně jinou dimenzi. Takže moje 

cesta do Německa na toto sympozium 

hlavních praporčíků NATO, kde se nyní 

nacházíme, je již osmadvacátým letem 

přes oceán od 9. května 2007, kdy jsem 

přicestoval do USA ujmout se funkce hlavního 

praporčíka na Velitelství NATO pro 

transformaci. Za posledních dvanáct měsíců 

jsem strávil mnoho hodin a dní v letadlech 

a dost zásadně mi to změnilo práci 

a život. Mnoho lidí mi připomíná, že můj 

předchůdce tolik nelétal a dokonce vůbec 

nedoprovázel velitele na jeho služebních 

cestách. Hned po příchodu na toto velitelství 

jsem se na tom s velitelem domluvil 

a navštívil s ním řadu zemí, kde jsem si 

myslel, že budu prospěšný. Nezakrývám, 

že to ze začátku u některých lidí na velitelství 

vzbuzovalo velký údiv. 

• Proč jste zvolil tento odlišný 

přístup? 

Důvod byl prostý. Na národní pozici 

hlavního praporčíka jsem cítil, co mi 

VRCHOL v kariéře 

Text: Jan ZEMAN 

Foto: Jiří HOKŮV a archiv šprap. Luďka Kolesy 

Nejvyšší praporčickou funkci na Velitelství NATO 

pro transformaci, které sídlí na americké námořní základně 

v Norfolku, zastává poprvé v jeho historii „neameričan“ 

a navíc suchozemec štábní praporčík Luděk Kolesa. 

Za velmi krátkou dobu si zde získal respekt podřízených 

a uznání nadřízených. 

Na začátku minulého roku vyhrál výběrové 

řízení na pozici hlavního praporčíka Velitelství 

NATO pro transformaci šprap. Luděk Kolesa 

z NATO chybí, a teď se to snažím napravovat. 

Inicioval jsem třeba užší spolupráci 

hlavních praporčíků působících 

na nejdůležitějších velitelstvích NATO, 

kdy spolu řešíme různé záležitosti týkající 

se třeba vzdělávacích kurzů, rozvojového 

programu pro poddůstojníky a praporčíky 

NATO nebo diskutujeme o jejich 

postavení na aliančních velitelstvích, 

kde opět probíhá transformace, změny 

struktur a snižování počtů. 

• Jak bylo náročné si na tomto 

velitelství se silnou námořní tradicí 

vybudovat svoji pozici a získat 

respekt kolegů? 

Ze začátku se mi skutečně zdálo, 

že příslušníci amerického námořnictva, 

kteří tvoří většinu personálu v mé pod- 

řízenosti, vnímají moji přítomnost ne- 

gativně. Říkal jsem jim, že se s tím mu- 

sejí smířit, 

protože třeba ani v příštích 

padesáti letech nebude na této funkci 

americký 

námořník. Vysvětloval jsem 

jim, že o námořnictvu nic nevím, jsem 

suchozemec, ale když mi pomohou, 

abych do této problematiky nahlédnul, 

bude to prospěšné pro všechny. Později 

jsem se začal účastnit například jednání 

praporčické komise řešící přestupky 

námořníků. Je to o tom, že když někdo 

z poddůstojnického nebo praporčického 

sboru udělá chybu, tak si ho pozvou 

jeho nadřízení praporčíci a celou kauzu 

s ním proberou. Pochopitelně ho nejprve 

pořádně vyděsí a teprve pak s ním procházejí 

celou událost. Podle toho, co jim 

říká a jakou má za sebou kariéru, doporučí 

veliteli nejvhodnější řešení. Mohou 

se za něj zaručit, že nic takového už 

neudělá, a hříšník může vyjít bez trestu, 

nebo se ukáže, že to je nenapravitelný 

lotr, a pak dostane pořádně za uši. Stejně 

tak se účastním i jednání povyšovací 

komise pro poddůstojníky a praporčíky 

U. S. Navy na našem velitelství, kdykoliv 

mi to čas dovolí, různých ceremoniálů 

a navštívil jsem už i pár válečných plavidel. 

Myslím si, že se mi tak podařilo překlenout 

ten počáteční odstup. Ostatně, 

nic jiného mi nezbývá, vždyť i moje asistentka 

je příslušnice U. S. Navy. 

• Rok působíte na Velitelství NATO 

pro transformaci. Jak se s tímto 

nadhledem díváte na systém 

vedoucích a vrchních praporčíků, 

který jste v Armádě České republiky 

budoval? 

Lidem v České republice se často zdá, 

že se nic nemění a vše se hýbe jen velmi 

pomalu. Mám ale nyní šanci se na to 

dívat z jiného úhlu pohledu a díky své 

vysoké pozici vidím i do ostatních zemí. 

Zjišťuji, že změna, kterou jsme v uplynulých 

letech udělali, je naprosto zásadní. 

Nyní si to tolik neuvědomujeme. Možná 

to byl v počátku velký skok, ale jak jsme 

si zvykli na velké změny, tak nám ty 

další a menší kroky už připadají pomalé. 

Někdy se mi ale zdá, že se otáčíme 

a děláme kroky opačným směrem, než 

je dělají ostatní. 

• Co máte na mysli? 

Tím, že jsem ve Spojených státech, 

tak se dostávám k informacím, ke kterým 

bych z domova asi neměl přístup. Nejde 

o nějaké tajné údaje, jen se prostě některé 

věci u nás nedočtete. Americké námořnictvo 

například ustoupilo od požadavku, 

aby jejich vojáci na úrovni OR-9, 

což jsou v našem případě štábní praporčíci, 

měli bakalářské vzdělání. Vzdělání 

je samozřejmě bezvadná věc, ale když 

se tito lidé zabývají studiem, nemají 

čas na to ostatní. Nemohou se naplno 

věnovat své funkci a práci nebo se studium 

komplikuje intenzivním nasazováním 

do operací. V Česku jsme udělali 

pravý opak než Američané. Rozkazem 

ministryně obrany jsme tento požadavek 

zavedli. Nechci domýšlet, co by to mohlo 

způsobit. Při tvorbě tohoto systému nám 

totiž šlo právě o to, aby funkce vrchních 

praporčíků byly postaveny především 

na zkušenostech z jednotek, vojenském 

vzdělání a kurzech. Tak, jako to funguje 

a osvědčilo se to v západních armádách. 

Bakalářské vzdělání je dobré, pokud 

jde o obor, který s touto funkcí souvisí. 

Nemělo by to být jakékoliv bakalářské 

vzdělání a nesmí být zásadní podmínkou 

k povýšení do nejvyšší praporčické 

hodnosti, ale případně pomocným kritériem 

přinášejícím plusové body. 

• Nyní uplynul rok vašeho působení 

na tomto aliančním velitelství. 

Uvažujete o tom, co budete dělat 

za dva roky, až zde vaše mise 

skončí? 

Na to se mě ptá hodně lidí. Zatím 

vidím jedinou možnost, že až se vrátím, 

tak odejdu do zálohy. Počítal jsem 

s tím, že moje vojenská kariéra skončí 

už na funkci hlavního praporčíka AČR 

a byl jsem s tím smířen už v okamžiku, 

kdy jsem funkci před lety přijal. Myslel 

jsem si, že by to měl být vrchol kariéry. 

Potvrdilo se mi to i později, když jsem 

jednal s Nizozemci, kteří mi říkali, že jejich 

první hlavní praporčík ozbrojených 

sil se později stal důstojníkem. Povýšili 

jej do hodnosti majora, což vzbudilo velmi 

negativní reakce v praporčickém sboru, 

když se jejich bývalý šéf stal jedním 

z tisíce důstojníků. Na základě toho to 

jejich náčelník Generálního štábu zakázal 

a už se to nesmí opakovat. Od začátku 

jsem byl smířen s tím, že poté, co 

opustím funkci hlavního praporčíka, tak 

odejdu do zálohy. Postup na tuto funkci 

ve strukturách NATO byl nečekaným 

dalším stupněm mé kariéry. Snad jediná 

šance by byla, kdyby se celý systém 

funkcí vedoucích a vrchních praporčíků 

nějak rozpadl a náčelník Generálního 

štábu mi řekl: „Pojď zpátky a pomoz 

nám to znovu postavit na nohy.“ Takovou 

situaci si ale vůbec nepřipouštím, nevidím 

důvod, proč by se cokoliv takového 

mělo stát. Ale třeba existují záměry, co 

se mnou, o nichž nemám zatím tušení. 

4 5

Do Síně cti U. S. Army 

Sergeants Major 

Academy sídlící 

na základně Fort Bliss 

v texaském El Pasu byl 

uveden první Čech 


Foto: CPO – Crystal Raner 

PŘÍPRAVA 

je v plném proudu 

Hovoříme s velitelem 13. kontingentu KFOR 

podplukovníkem Jiřím Ročkem 

Mezi nejlepšími 

Teprve druhému zahraničnímu 

studentovi se dostalo 

pocty, že byl uveden 

do Síně cti U. S. Army 

Sergeants Major Academy. 

Prvním byl Nizozemec 

Willem Tanis, který nejvyšší 

akademii pro poddůstojníky 

pozemních sil Spojených 

států amerických absolvoval 

v ročníku 37 v letech 

1990 – 1991. Jako druhý byl 

do Síně cti slavnostně uveden 

8. května tohoto roku 

šprap. Luděk Kolesa, který 

byl prvním českým studentem 

této prestižní vzdělávací 

instituce. 

Do Síně cti U. S. Army Sergeants 

Major Academy jsou uváděni jen ti nejlepší 

z nejlepších. Americkým absolventům 

se této pocty zpravidla dostává 

až po jejich smrti a cizinci tam jsou 

uváděni jen ve zcela výjimečných případech. 

Letos k tomu došlo teprve podruhé 

v historii akademie. 

Nizozemec Willem Tanis se po absolvování 

akademie v roce 1991 stal 

vůbec prvním vrchním praporčíkem 

Královských pozemních sil Nizozemska 

a později v pořadí druhým hlavním praporčíkem 

Královských ozbrojených sil 

Nizozemska. Za zmínku stojí také to, 

že v roce 2005 přijel do České republiky 

jako historicky první návštěva pozvaná 

hlavním praporčíkem AČR. 

V roce 2003 byl Luděk Kolesa vybrán 

na funkci prvního hlavního praporčíka 

Armády České republiky a několik 

týdnů poté, co byl slavnostně uveden 

do nově vytvořené funkce, odjeli spolu 

s Dušanem Rovenským do kurzu 

v U. S. Army Sergeants Major Academy 

jako první čeští studenti. 

Desetiměsíční studium se skládá 

ze čtyř částí, kterým předchází několikatýdenní 

jazyková příprava v texaském 

San Antoniu. První část je zaměřena 

na zlepšení komunikačních schopností 

vojáků a zvládání administrativy. Další 

blok se soustředí na správné vydávání 

bojových rozkazů a zpracovávání briefingů. 

V této fázi se velká pozornost věnuje 

například procesu mobilizace, společnému 

operačnímu plánování nebo topografii. 

V poslední části kurzu jde především 

o porozumění způsobu boje americké armády 

a využívání zpravodajské podpory. 

Od založení akademie v roce 1971 

ji absolvovalo přes 30 tisíc vojáků. 

Největšího úspěchu z českých studentů 

zaznamenal právě šprap. Luděk 

Kolesa, který ve svém ročníku dosáhl 

desátého nejlepšího studijního výsledku 

a byl nejúspěšnější ze zahraničních studentů. 

Získal za to cenu International 

Leadership Award. 

Čeští studenti U. S. Army 

Sergeants Major Academy: 

• Class 54 (2003 – 2004) 

šprap. Lu děk Kolesa (hlavní 

praporčík Velitelství NATO 

pro transformaci) 

a prap. Dušan Rovenský 

(síly podpory a výcviku) 

• Class 55 (2004 – 2005) 

prap. Romana Prejzková 

(LZ Čás lav) a nprap. Miroslav 

Švadlena (hlavní praporčík AČR) 

• Class 56 (2005 – 2006) 

prap. David Foltýn (4. brn) 

a prap. Tomáš Suja (velitelství 

NMT-Irák) 

• Class 57 (2006 – 2007) 

prap. Robert Batěk (142. propr) 

a nprap. Lu bomír Volný 

(53. bPSEB) 

• Class 58 (2007 – 2008) 

prap. Robert Plzák (13. db) 

a prap. Jan Rek (ŘePP) 

• Class 59 (2008 – 2009, v jazykové 

přípravě před zahájením studia) 

prap. Peter Forró (151. zpr) 

a nprap. Milan Sviták (15. žzb) 


Foto: Jiří HOKŮV 

V červenci se do Kosova 

vydá již 13. kontingent 

KFOR, který vzniká na bázi 

13. dělostřelecké brigády. 

Během přípravy před misí 

nám podplukovník Jiří 

Roček poskytl rozhovor. 

• Na jaře vyhlásilo Kosovo 

samostatnost. Odlišuje se něčím 

příprava 13. kontingentu KFOR 

od předchozích rotací? 

Příprava zůstává stejná jako u předešlých 

kontingentů. Samozřejmě že situaci 

v Kosovu neustále pečlivě sledujeme 

a jsme v kontaktu s 12. kontingentem. 

Dostáváme tak podrobné zprávy o dění 

v prostoru odpovědnosti. Nemyslím si, 

že bychom měli dělat nějakou specifi c- 

kou přípravu. Oproti předchozím kontingentům 

je tak jedinou změnou, že mechanizovaná 

rota bude týden cvičit 

ve srubovém táboře ve Vyškově. 

• Dojde k nějakému posílení 

kontingentu? 

Zůstává to stejné jako u předchozích 

kontingentů. Operační úkol bude plnit 

mechanizovaná rota, kterou v případě 

potřeby doplní záložní rota. V takovém 

případě by se do Kosova měla přesunout 

do pěti dní. 

• Jaké jednotky tvoří 13. kontingent 

KFOR? 

Mechanizovaná rota a rota zabezpečení 

vznikla na bázi 132. smíšeného dělostřeleckého 

oddílu, který je dislokován 

tady v Jincích. Záložní rotu tvoří příslušníci 

131. smíšeného dělostřeleckého oddílu 

z Pardubic. Další jednotky Armády České 

republiky vytvářejí prvky, jako je například 

obvaziště, psovodi nebo ženijní četa. 

• Kolik vojáků má za sebou více než 

jednu misi? 

Předchozí mise, kterou stavěla 

13. dělostřelecká brigáda, byla stejně 

jako nyní doplňována především vojáky 

ze 131. smíšeného dělostřeleckého oddílu. 

Pokud bych měl procentuálně vyjádřit 

podíl lidí v kontingentu, kteří již byli 

v misi, tak je to mezi 30 – 40 procenty. 

Podplukovník Jiří Roček slouží 

v armádě už 20 let. Vystudoval 

obor raketové vojsko – dělostřelectvo 

na Vojenské vysoké 

škole pozemního vojska 

ve Vyškově a poté nastoupil 

k útvaru v Kynšperku nad Ohří, 

kde velel četě a později baterii. 

Od roku 1994 slouží v Jincích 

v různých štábních a velitelských 

funkcích. Do března minulého 

roku velel 132. smíšenému 

dělostřeleckému oddílu a nyní 

je náčelníkem štábu brigády. 

V zahraniční misi ještě nebyl, ale 

velel záložní rotě 8. kontingentu. 

Při této příležitosti měl možnost 

se blíže seznámit s prostorem 

odpovědnosti českého kontingentu 

v Kosovu. 

• Kdy se uskuteční závěrečné 

odborně-taktické cvičení, 

které by mělo završit přípravu 

kontingentu? 

S přípravou kontingentu jsme začali 

v lednu. Vojáci nejprve prošli zdravotními 

a psychologickými vyšetřeními a poté 

se pokračovalo teoretickou a praktickou 

přípravou. Vše vyvrcholí odborně-taktickým 

cvičením, které se uskuteční 

od 16. do 20. června v Brdech. Bude 

se jej účastnit celý kontingent, včetně 

záložní roty. 

6 7

Uspěli hned 

napoprvé 

Text: Tomáš SOUŠEK 

Foto: archiv 223. lbz 

Ještě před pár lety věděl 

o českých leteckých 

návodčích jen málokdo. 

Malá skupinka skutečných 

profesionálů však stále 

procházela náročným 

výcvikem, a to jak u nás, 

tak i v zahraničí. Dovídali 

jsme se o něm většinou jen 

v souvislosti s leteckým 

cvičením Flying Rhino. 

Dnes již působí návodčí 

i v zahraničních misích, 

a tak můžeme přiblížit jejich 

zkušenosti z reálného 

bojového nasazení. 

Letečtí návodčí jsou prvními příslušníky 

českých vzdušných sil nasazenými přímo 

v bojových operacích 

Forward Air Controller (FAC) neboli 

předsunutý letecký návodčí je jednou 

z nejnáročnějších vojenských profesí. 

Jeho úkolem je především koordinování 

činnosti vzdušných sil s pozemními 

jednotkami a přesné navádění letadel 

v rámci přímé letecké podpory CAS 

(Close Air Support). Role návodčích je 

v bojových podmínkách nezastupitelná 

i přesto, že dnes existují moderní 

navigační a naváděcí systémy jak pro 

letadla, tak pro samotnou munici. Díky 

návodčím bylo s vysokou přesností zničeno 

mnoho cílů v řadě ozbrojených 

konfl iktů posledních desetiletí. České 

armádě však takováto schopnost až donedávna 

chyběla. 

Vznik české jednotky předsunutých 

leteckých návodčích lze datovat rokem 

2001, kdy se Česká republika přihlásila 

k plnění jednoho z aliančních 

závazků označeného Force Goal 0315 

– výstavba a modernizace skupin 

navedení taktického letectva. „Tento 

úkol v sobě nese několik hlavních oblastí 

– výběr a výcvik personálu, speciální 

vybavení, zabezpečení spojení a v neposlední 

řadě i mobilitu. V zadání je zmíněn 

také operační stupeň, na němž by 

měli návodčí působit – v našem případě 

je to celé rozpětí od praporu až po divizi,“ 

říká velitel 223. letky bojového zabezpečení 

v Náměšti nad Oslavou podplukovník 

Zdeněk Bauer. 

Právě v Náměšti bylo 1. října 2001 vytvořeno 

oddělení leteckých návodčích, 

kdy v podstatě na zelené louce začínalo 

prvních pět specialistů. Ti se však do budování 

nové jednotky pustili s vervou, 

a tak se již na jaře příštího roku zapojili 

do prvního mezinárodního cvičení 

na území Spolkové republiky Německo. 

O půl roku později zorganizovali vlastní 

cvičení na území České republiky, které 

neslo název Czech Mate 2002. Šlo o jakýsi 

nultý ročník Létajícího nosorožce 

v ČR. První Flying Rhino u nás se potom 

uskutečnilo v roce 2003. Téhož roku 

se oddělení transformovalo do roje, který 

funguje až dosud. Letos však čeká 

návodčí další reorganizace, v rámci které 

se výrazně zvýší počet jednotlivých 

skupin. 

ZÁKLADEM JE VÝBĚR LIDÍ 

Nábor vhodných kandidátů na pozici 

leteckých návodčích rozhodně není 

snadnou záležitostí. Požadavky jsou totiž 

obdobné a mnohdy ještě vyšší než požadavky 

na příslušníky jiných speciálních 

jednotek. V současnosti je to především 

dvouletá praxe v armádě a pochopitelně 

vynikající zdravotní stav a fyzická kondice. 

I když jak přiznává pplk. Bauer, není 

fyzička tím nejdůležitějším. „V minulosti 

jsme tento faktor brali jako rozhodující, 

nicméně postupem času se ukázalo, 

že důležitější je dobrá znalost anglického 

jazyka. Fyzickou zdatnost totiž můžeme 

vhodným výcvikem dostat na požadovanou 

úroveň v řádu měsíců, zatímco 

příprava člověka, který neumí anglicky, 

se může protáhnout třeba až na čtyři pět 

let,“ vysvětluje velitel letky bojového zabezpečení. 

Uchazeč splňující jazykové 

znalosti úrovně Stanag 3333 tak má pro 

něj větší cenu. Výhodou jsou určitě i další 

dovednosti, jako například výsadková 

praxe, spojařské či speciální kurzy a podobně. 

Vzhledem k postupné digitalizaci 

bojiště by neměl mít zájemce o tuto 

náročnou práci problémy ani s výpočetní 

technikou. 

Pokud voják projde výběrovým řízením, 

je okamžitě zařazen k jednotce, 

kde se zprvu věnuje zejména taktice 

malých jednotek v organickém týmu. 

Samozřejmostí je také intenzivnější střelecká 

či výsadková příprava. Na základě 

nejnovějších poznatků z vojenských konfliktů 

se do výcviku zařazuje i příprava 

pro přežití a únik z nepřátelského území. 

Souběžně s tímto výcvikem musejí noví 

příslušníci jednotky nastudovat řadu dokumentů 

a publikací týkajících se samotného 

navádění letadel. Součástí této fáze 

přípravy jsou i první pokusná navedení 

pod dohledem instruktora. V tomto ohledu 

se jako ideální jeví začlenění jednotky 

do struktury letecké základny, kdy je 

možné využívat běžných letových akcí. 

Pokud jde vše podle plánu, odchází 

poté nováčci do některé ze zahraničních 

specializovaných škol pro letecké návodčí. 

V NATO jich je asi deset, nicméně 

čeští vojáci spolupracují zejména 

s JFACTSU (Joint Forward Air Control 

Training and Standard Unit) v britském 

Leemingu nebo s americkým JFCOE 

(Joint Fire Centre of Excellence), respektive 

s obdobnou školou na základně 

v německém Spangdahlemu. Zde 

se kromě další teorie věnují zejména 

praktickému navádění skutečných letadel 

na skutečné cíle. Právě vzhledem 

k desítkám letů různých typů letecké 

techniky a také kvůli spotřebované munici 

se cena jednoho kurzu pohybuje velmi 

vysoko. Tento takzvaný vstupní kurz trvá 

pět týdnů, a pokud se jeho účastníkům 

podaří splnit osmnáct úspěšných navedení, 

získávají certifi kát omezené bojové 

způsobilosti „Limited Combat Ready“. 

Další výcvik pak probíhá opět na domácí 

půdě s tím, že i zde je přesně stanoven 

počet úspěšných navedení, a to 

nejen ke zvyšování kvalifi kace, ale i pro 

její udržení. V tomto případě je to alespoň 

čtyřiadvacet do roka. Jinými slovy, 

pokud nebude návodčí pravidelně navádět, 

přestane splňovat podmínky podobně 

jako třeba pilot, který delší dobu nelétá. 

Naštěstí letka bojového zabezpečení 

v Náměšti má již vyškolené vlastní „supervisory“, 

kteří mohou ostatní dále cvičit 

a kteří také udělují kvalifi kaci plné bojové 

způsobilosti „Combat Ready“. Děje 

se tak zpravidla při cvičeních typu Flying 

Rhino. Nicméně ani poté nemá návodčí 

„vyhráno“. Nejen že si musí kvalifi kaci 

neustále udržovat, ale před každým 

nasazením v reálné bojové misi je ještě 

přezkušován z postupů platných pro danou 

operaci přímo na místě. Teprve poté 

je mu přidělen vlastní volací znak a je 

8 9

zařazen na seznam osob oprávněných 

navádět spojenecké stroje. 

TŘI HELLFIRY NESTAČILY 

Výše popsaným výcvikem prošli mezi 

jinými také kapitán Pavel Ostrý a praporčík 

Jan Ježek. Právě tito dva vojáci 

se stali prvními českými návodčími nasazenými 

ve skutečném boji. Od dubna 

do října 2007 působili v sestavě Útvaru 

speciálních operací Vojenské policie 

v rámci mise ISAF-SOG v Afghánistánu. 

Ještě před svým odletem k již druhé misi 

poskytli A reportu exkluzivní rozhovor. 

„Naším hlavním posláním v Af ghánistánu 

byla podpora vlastní jednotky 

Vojenské policie s tím, že pokud zrovna 

neplnila konkrétní úkol, byli jsme k dispozici 

britskému velení,“ zahajuje vyprávění 

kapitán Ostrý. „Nasazovali nás 

dvěma způsoby. Účastnili jsme se prakticky 

každé bojové operace jednotky 

SOG, kdy jsme plnili stejné úkoly jako 

její kmenoví příslušníci. Teprve pokud 

vznikla potřeba letecké podpory, dostali 

jsme se k naší profesi návodčích a zařídili 

vše potřebné k úspěšnému navedení. 

Druhý způsob byl opačný – hlavním 

úkolem bylo zničení přesně daného 

a známého cíle, letecká podpora byla 

vyžádána s předstihem a vojenští policisté 

pak jen zajišťovali naši ochranu. 

Dalo by se říci, že jednou jsme pomáhali 

my jim a podruhé zase oni nám,“ říká 

kapitán Ostrý. 

K jedné z prvních operací, při nichž 

byli využiti i návodčí, došlo hned na začátku 

jejich afghánské mise. „Úkolem 

SOGu bylo tehdy zneškodnění protivníka, 

který se ukrýval v jedné z vesnic 

v údolí řeky. Po provedení hlavního 

útočného manévru se vojenští policisté 

vydali mezi budovy, aby důkladně 

prohledali každý jednotlivý objekt. Celá 

vesnice se totiž skládala z takzvaných 

compoundů, tedy jakýchsi dvorů obehnaných 

vysokou zdí. Spolu s kolegou 

jsme zůstali na shromaždišti, kde jsme 

měli i další munici, auta a čtyřkolky, 

a odtud jsme kryli jižní část jednotky. 

Krátce nato se ozvala střelba z jednoho 

compoundu a po chvíli se k nám 

připlazil britský voják, kterého jsme již 

znali. Ten nás požádal o pomoc, a tak 

jsme se přesunuli na střechu vedlejšího 

domu a snažili se zjistit, odkud přesně 

střelba vychází. Identifi kovali jsme několik 

střelců ve vzdálenosti zhruba 

300 metrů. Zatímco jeden z nás zaměřoval 

souřadnice cíle, druhý navázal 

spojení s nadřízeným stupněm a vyžádal 

leteckou podporu,“ vzpomíná praporčík 

Jan Ježek. 

Protože tento útok nebyl plánovaný, 

nebylo možné požadovat konkrétní typ 

letadla s konkrétní municí, proto museli 

návodčí čekat, jaký stroj v danou chvíli 

přiletí. V tomto případě dorazila na místo 

dvojice amerických bitevních vrtulníků 

AH-64 Apache. „Piloty vrtulníků jsme 

naváděli vizuálně, protože v té chvíli 

jsme měli k dispozici jen radiostanici. 

Naštěstí nedaleko cíle stála věž místní 

mešity, která posloužila jako vhodný 

referenční bod a cílový objekt tak bylo 

možné dobře popsat. Navíc z budovy 

neustále vycházela střelba, nemohlo 

tedy dojít k záměně s jiným domem,“ 

dodává kapitán Pavel Ostrý. Vrtulníky 

Apache proto odpálily celkem tři řízené 

střely Hellfi re, které zničily hlavní 

budovu a také jednu ze zdí obepínající 

celý dvůr. Teprve v tu chvíli se odkryl 

jeskynní systém, v němž bylo mimo jiné 

i skladiště zbraní a kde se schovávali 

další protivníci. 

Zničení podzemních chodeb ale už 

nebylo v silách vrtulníků, a tak přišly 

na řadu dánské stíhací letouny F-16. 

Zatímco operátoři vrtulníků ozařovali cíl 

laserovým paprskem, odhodil pilot F-16 

500librovou řízenou pumu, která dopadla 

s centimetrovou přesností. „Dánský 

pilot navíc celou lokalitu sledoval pomocí 

speciálního průzkumného kontejneru, 

díky němuž odhalil další nepřátelské vojáky 

ukrývající se v nedalekém porostu. 

Po nezbytném procesu ověřování, zda 

se nejedná o vlastní jednotku, dostal povolení 

k útoku, načež další puma dopadla 

na toto místo. Celý nálet pak završila 

tisícilibrová puma svržená opět na vstup 

do podzemí. Teprve poté protivník defi - 

nitivně přestal klást odpor,“ popisuje závěr 

operace praporčík Ježek. 

SPRÁVNĚ SE POUČIT 

Dva čeští letečtí návodčí provedli 

během své mise dvojnásobný počet 

navedení, než je dlouhodobý průměr 

v celém Afghánistánu. Ne vždy šlo ale 

o navádění letounů vyzbrojených pumami 

či raketami. Návodčí totiž slouží také 

k navádění průzkumných strojů, a co je 

velice zajímavé, i k navádění bezpilotních 

prostředků. Každopádně však prokázali 

své kvality a u svých kolegů i velitelů 

si získali značné uznání. 

Zkušenosti, které přivezli do vlasti, 

hovoří jasně – systém výcviku je nastolen 

správně a umožňuje plnění i těch 

nejnáročnějších bojových úkolů. Přesto 

se v armádě objevují snahy o jeho 

změny. Zatímco podle původního zadání 

se měli návodčí připravovat na jediném 

místě a poté být podle potřeby 

přidělováni k jednotkám nasazovaným 

do bojových operací, dnes zaznívají požadavky 

na trvalé zavedení této odbornosti 

u konkrétních jednotek. Vzhledem 

k délce a náročnosti výcviku návodčích 

je ale otázka, zda by v takovém případě 

bylo možné udržovat jejich kvalifi kaci 

na potřebné úrovni. Rozhodně by nebylo 

moudré přijít kvůli neuváženému rozhodnutí 

o schopnosti, jichž po letech usilovného 

výcviku a investování značných 

prostředků předsunutí letečtí návodčí 

z Náměště nad Oslavou dosáhli. 

10 

11

TÁBOR 

perspektivní 

Text a foto: Jaroslav PAJER 

Počátek třetího tisíciletí 

přinesl obyvatelům 

a příslušníkům táborské 

posádky několik osudových 

rozhodnutí. Když si je 

člověk připomene, uvědomí 

si obrovskou pravdivost 

písně Voskovce, Wericha 

a Ježka „Život je jen 

náhoda“, kde v textu říkají, 

že „jednou jsi dole, jednou 

nahoře“. 

Nejprve, v roce 2002, bylo jihočeské Poté, v polovině roku 2003, zdejším 

vojákům, občanským zaměstnan- 

město v souladu s „Koncepcí výstavby 

profesionální Armády České republiky cům i starostovi přivezl tehdejší ministr 

obrany Miroslav Kostelka zvěst, 

a mobilizace ozbrojených sil České republiky“ 

označeno za perspektivní posádku. 

Mimo jiné v ní měla sídlit jedna nou, a tedy neperspektivní. I přes vzed- 

že se Tábor stává posádkou uvolňova- 

z pěti vysokých vojenských institucí – mutí značné vlny nesouhlasu to v listopadu 

téhož roku stvrdila vláda 3. velitelství podpory. 

přijetím 

Posádka, v níž je nyní dislokováno dvanáct 

útvarů, zařízení a součástí armády, se chystá 

přivítat další vojenské profesionály 

materiálu „Koncepce výstavby profesionální 

Armády České republiky a mobilizace 

ozbrojených sil České republiky 

přepracovaná na změněný zdrojový 

rámec“. Hovořilo se o tom, že vojsko 

z města úplně odejde kolem roku 2010. 

Další zlom přinesla ministryně obrany 

Vlasta Parkanová loni v srpnu, když 

prozradila, že má ambici vrátit vojáky 

do Tábora coby perspektivní posádky. 

Dvaadvacátého října to schválením 

„Transformace resortu Ministerstva 

obrany České republiky“ potvrdila vláda. 

A co na to Táboráci? „Ti si nedokážou 

představit, že by vojáci ve městě 

nebyli. Vztah s veřejností, orgány města 

i různými jinými institucemi je na výborné 

úrovni,“ říká velitel posádky plukovník 

Jiří Neubauer, který současně stojí 

v čele zdejšího velitelství Vojenské policie. 

„Dnes je ve městě dislokováno dvanáct 

útvarů, zařízení a součástí Armády 

České republiky. Celkově to představuje 

přes 800 pracovníků vojenské správy.“ 

V našich novodobých dějinách je 

Tábor vojenskou posádkou od roku 

1932, kdy sem přichází dělostřelecký 

pluk 305. Od padesátých let téhož 

století pak město nabývá z vojenského 

V posádce Tábor 

• sídlí 12 vojenských útvarů, 

zařízení a součástí AČR 

• pracuje téměř 800 profesionálů 

a civilních zaměstnanců 

• je nejpočetnějším útvarem 

42. mpr Svatováclavský 

• armáda využívá osm areálů 

a objektů: 

administrativní budovu „E“ 

kasárna Prokopa Holého 

kasárna Klokoty 

tři ubytovací budovy 

objekt výdejny součástek 

naturálního odívání 

vojenskou plovárnu 

hlediska na významu. S různými přestávkami 

zde totiž sídlí i vyšší instance 

– Vojenská oblast, Střední vojenský 

okruh, 4. armáda. V roce 1969 tu vzniká 

velitelství Západního vojenského okruhu, 

který představuje uskupení více než 

tří set útvarů. 

I po zrušení tohoto kolosu v prosinci 

1991 sídlí v posádce významné armádní 

štáby – Vojenské velitelství Západ, 

velitelství 1. armádního sboru, velitelství 

Vojska územní obrany, Velitelství sil 

územní obrany, Velitelství podpory. Vedle 

nich byla v Táboře dislokována i spousta 

dalších útvarů a zařízení. Obývaly několik 

areálů, z nichž už část postupně se zeštíhlující 

armáda opustila. 

V současnosti armáda ve městě používá 

několik objektů. Asi nejznámější je administrativní 

budova „E“ v ulici Kpt. Jaroše. 

Zde vždycky sídlili místní nejvyšší vojenští 

funkcionáři. Dnes v ní najdeme Velitelství 

Vojenské policie Tá bor. V budově je dále 

umístěno oddělení geografického zabezpečení, 

tiskárna, knihovna s videopůjčovnou, 

stálá minivýstavka filmových promítaček, 

expozice táborských vojenských 

tradic, ale také sauna a na přilehlém pozemku 

tři tenisové kurty. 

Další významný areál tvoří kasárna 

Prokopa Holého, jež ohraničují ulice 

Kpt. Jaroše a Kyjevská. Obývají ho 

Posádková hudba Tábor (budova „X“), 

regionální fi nanční odbor (budovy „X“ 

a „Y“), ošetřovna (budova „Y“) a několik 

jednotek 42. mechanizovaného 

praporu (budova „Z“). V minulosti zde 

byly zrekonstruované skladové haly a jídelna, 

v níž se stravuje na 350 osob. 

Samostatným objektem je Dům armády 

Tábor s kinosálem pro 310 diváků, klubovnami 

a kavárnou. 

Dolní část těchto kasáren, jejichž posledním 

„velkým“ uživatelem byl někdejší 

18. tankový pluk, je zatím téměř prázdná. 

Sídlí tu několik menších vojenských zařízení. 

Situace by se měla změnit v následujících 

letech, kdy má do posádky přibýt 

531. prapor pasivních systémů. 

Na okraji města směrem na Písek 

obývá kasárna Klokoty štáb a zbývající 

jednotky 42. mpr Svatováclavského. „Je 

to nejpočetnější útvar ve městě,“ uvádí 

velitel posádky. „Loni se podílel na zabezpečování 

misí v zahraničí. Nyní prochází 

výcvikovým cyklem, aby mohl být 

příští rok opět nasazován.“ 

Pro přípravu jeho příslušníků, ale 

i dalších vojáků slouží nedaleké cvičiště 

Zahrádka využívané ke zdokonalování 

řidičů při jízdě terénem či k výcviku 

taktiky. K dispozici je rovněž blízká pěší 

střelnice Dražice. Ta prochází modernizací. 

„Renovovali jsme házeliště granátů, 

nyní zde stavíme ,vesničku‘, kde 

budeme moci procvičovat prohledávání 

budov a jejich obsazování,“ doplňuje 

Jiří Neubauer. „Hotovo má být letos 

v květnu.“ 

Kdo ve výčtu táborských vojenských 

areálů hledá Žižkova kasárna, pátrá 

marně. Armáda si z nich ponechala jen 

dvě budovy sloužící výdejně součástek 

naturálního odívání. Ostatní objekty 

a prostory byly předány městu, které 

zde chystá výstavbu 240 bytů a pečovatelského 

domu pro důchodce. 

S vojenskou profesí úzce souvisí udržování 

fyzické kondice. I v tomto směru 

poskytuje táborská posádka svým příslušníkům 

řadu příležitostí. O tenisových 

kurtech za „Éčkem“ již řeč byla. Další 

kurty jsou vybudovány v horní části kasáren 

Prokopa Holého a na vojenské 

plovárně u vodní nádrže Jordán. Stadion 

Míru sice armáda před časem předala 

městu, ale vymínila si možnost užívání 

jeho sportovišť – kryté haly, posilovny, 

běžecké dráhy a fotbalového hřiště – 

v dohodnutých časech o celkové délce 

60 hodin týdně. „Sportovní zázemí je tu 

skutečně výborné,“ tvrdí plk. Neubauer. 

„Všechna zařízení mohou využívat nejen 

vojáci a civilní zaměstnanci, ale i jejich 

rodinní příslušníci a naši důchodci, kterých 

je ve městě na devět set.“ 

Sociální zázemí příslušníků posádky 

doplňují tři vojenské ubytovny 

s 288 místy. „Budova ve Fügnerově ulici 

a ubytovna Klokoty II byly vloni zrekonstruovány,“ 

glosuje velitel posádky. 

„Klokoty III nejsou v tak dobrém stavu. 

Doufáme však, že se správě vojenského 

bytového fondu podaří i toto prostředí 

zlepšit.“ Dlužno dodat, že právě v tomto 

objektu mají vyčleněné klubovny členové 

svazů a klubů vojenských důchodců, 

které v Táboře působí. Je jich několik – 

Český svaz bojovníků za svobodu, Svaz 

PTP-VTNP, Sdružení rehabilitovaných 

zaměstnanců AČR, Vojenské sdružení 

rehabilitovaných, Svaz důstojníků a praporčíků 

AČR a dva kluby důchodců. 

„V současné době se zaměřujeme 

na vytvoření podmínek pro přesun 

531. praporu pasivních systémů 

z Českých Budějovic. Jde o to, aby nešel 

do horších podmínek, než v kterých 

je doposud,“ uzavírá vyprávění o „své“ 

posádce její velitel plk. Jiří Neubauer. 

12 13

Proces změn odstartovalo jednání 

mezi náčelníkem Generálního štábu 

AČR genpor. Vlastimilem Pickem a generálním 

ředitelem Hasičského záchranného 

sboru ČR genmjr. Miroslavem 

Štěpánem, které se přímo na místě 

uskutečnilo letos 3. ledna. Od té doby už 

je v mnohém jasno. 

„Do konce února byla zpracována organizační 

struktura nového záchranného 

útvaru HZS s celorepublikovou ností, kterou schválil generál Štěpán,“ 

působříká 

velitel 157. zpr pplk. Radim Řehulka, 

jenž by měl v čele tvořícího se prvku 

stát i po Novém roce. „Od toho se pak 

odvíjely personální návrhy a pohovory. 

Vypadá to tak, že s největší pravděpodobností 

kolem padesáti příslušníků zůstane 

v armádě, zhruba sto dvacet osob 

přejde k HZS a asi deset vojáků odejde 

do zálohy.“ 

Mezi hasičským sborem a armádou 

byla rovněž učiněna dohoda, že společně 

se záchranáři přejde do nového 

útvaru i většina techniky. Výjimku tvoří 

speciální vozidla, jako jsou například 

mostní automobily AM-50 nebo spojovací 

prostředky, která by při své práci nevyužili. 

Do konce června mají také vojáci 

do armádních skladů odevzdat zbraně, 

jež měli pro svou ochranu. 

„V současné době už probíhá, řekl 

bych, ,přebírací‘ fáze, kdy sem přijíždějí 

Text: Jaroslav PAJER 

Foto: autor, Pavel Lang a archiv 157. zpr 

První leden příštího roku se pro příslušníky 

hlučínského 157. záchranného 

praporu stane zlomovým. 

Změní svého zaměstnavatele. Jejich 

útvar bude majetkově, finančně 

a personálně delimitován a z resortu 

obrany přejde pod ministerstvo vnitra, 

konkrétně pod Generální ředitelství 

Hasičského záchranného sboru. 

Nový subjekt převezme kasárna, 

většinu techniky i lidí. 

HLUČÍN 

zůstane záchranářský 

odborní pracovníci HZS, kontrolují riál a dávají mu nová katalogová čísla, 

mate- 

aby ho mohli zařadit do své sestavy,“ 

pokračuje pplk. Řehulka. 

Právě s administrativou spojenou 

s převodem techniky mají dnes vojenští 

logisté, ale i pracovníci z GŘ HZS 

a ministerstva dopravy nejvíce práce. 

„Speciální armádní technika jezdí 

na takzvanou výjimku, kterou ministerstvo 

vnitra nemá,“ objasňuje velitel. „To 

znamená, že technickou dokumentaci, 

která je v armádě řešena kupříkladu 

provozními sešity, musíme doplnit o normální 

,velký‘ technický průkaz a některé 

další dokumenty potřebné pro provoz 

na pozemních komunikacích. Přitom 

jednáme i s výrobci vozidel, Policií 

České republiky a Vojenskou policií. 

Doufám, že se nám vše podaří vyřešit 

do konce roku, abychom mohli naši 

techniku dál používat. Pozor, ta vozidla 

jsou ve velmi dobrém stavu. Musíme jen 

dát do pořádku jejich dokumentaci, která 

bude v nových podmínkách potřebná.“ 

Poslání záchranného útvaru s hasičskými 

znaky bude obdobné, jako je dnes. 

To znamená, že jeho příslušníci budou 

schopni provádět speciální vyprošťovací 

a trhací práce, potápěčské činnosti, zasahovat 

při průmyslových, ekologických, 

ale i radiačních či chemických haváriích, 

likvidovat rozsáhlé požáry, pomáhat při 

evakuaci obyvatelstva a v případě nutnosti 

jim poskytnout nouzové ubytování 

ve stanové základně humanitární pomoci. 

„Proto je také budoucí struktura útvaru 

prakticky postavena na naší současné 

bázi,“ vysvětluje Radim Řehulka. „Navíc 

by mělo vzniknout speciální kynologické 

družstvo. Kromě toho nás Generální ředitelství 

HZS pověřilo plněním ještě několika 

dalších úkolů, jako například prováděním 

základního výcviku záchranářů 

a výcviku k získání řidičského oprávnění 

včetně zdokonalování odborné způsobilosti 

řidičů v rámci celého HZS. Ani 

to však pro nás nejsou 

úplné novinky. 

Všichni jsme na požadované záchranné 

činnosti dostatečně připraveni.“ 

To ale neznamená, že v hlučínských 

kasárnách utichl obvyklý 

vojenský život. 

„Naši lidé se neustále připravují a zdoko- 

nalují. Koneckonců tu práci budou dělat 

dál,“ popisuje běžný chod praporu jeho 

velitel. „A jestliže někteří 

strojníci odchá- 

zejí do Olomouce ke vznikajícímu 153. že- 

nijnímu praporu, tak i oni 

pokračují ve výcviku, 

protože i na nových místech budou 

obsluhovat speciální stroje a v podstatě 

vykonávat svou dosavadní práci.“ 

Vypjatější je současná situace pro 

pracovníky štábu. „Jak přípravy na převod 

majetku, techniky, materiálu i lidí 

k HZS, tak úkony v rámci organizačních, 

mobilizačních a dislokačních změn směřující 

ke zrušení útvaru jako takového 

představují ohromné množství práce,“ 

svěřuje se pplk. Řehulka. „Zejména 

naši logisti, personalisti a ekonomové 

jsou nyní vytíženi na maximální možnou 

míru. Nezapomeňte, že současně musejí 

řešit i běžný provoz a život našeho 

stávajícího útvaru.“ 

Podstatnou změnu Hlučínským přineslo 

to, že byli od prvního dubna vyňati 

z dosavadního hotovostního systému, 

ve kterém měla nástup k zásahu tzv. výjezdová 

záchranná jednotka v počtu 

osmi osob a čtyř vozidel do 60 minut. 

„Teď máme běžnou dosažitelnost 

do 360 minut,“ uvádí Radim Řehulka. 

„Ale samozřejmě, protože jsme stále záchranný 

útvar, pokud v případě nějaké 

větší katastrofy dostaneme příkaz, jsme 

připraveni vyjet a pomáhat.“ 

A jaká je atmosféra v kasárnách mezi 

příslušníky útvaru? „Charakterizoval bych 

ji jako očekávání. Lidé jsou zvědavi, jak 

se bude vyvíjet jejich zařazení, jejich další 

práce, jejich ohodnocení. V tomto směru 

jsem ale optimista. 

Myslím, že ohodnocení 

bude velmi solidní 

a lidé budou 

spokojeni. Mám 

ze vše ho dobrý pocit. 

I v souvislosti s těmi 

zhruba padesáti, kteří 

přecházejí do jiných 

útvarů, protože 

chtějí být dál vojáci 

a třeba jezdit do misí 

a podobně. Takže je 

vlastně v podstatě 

každému vyhověno 

tak, jak chce.“ 

22. října 2007 schválila 

vláda ČR „Transformaci resortu 

Ministerstva obrany ČR“, v níž 

bylo rozhodnuto o předání 

hlučínského záchranného útvaru 

HZS. 

3. ledna 2008 proběhla návštěva 

náčelníka GŠ a generálního 

ředitele HZS v hlučínských 

kasárnách. 

Koncem února byla schválena 

organizační struktura nového 

záchranného útvaru HZS. 

1. dubna byl 157. zpr vyňat 

z dosavadního hotovostního 

systému. 

Koncem června vojáci 157. zpr 

odevzdají zbraně do armádních 

skladů. 

31. prosince 157. zpr Hlučín bude 

zrušen. 

1. ledna 2009 vznikne Záchranný 

útvar HZS ČR v Hlučíně. 

14 15

Až překvapivě 

zkušení 

Text: mjr. Jana RŮŽIČKOVÁ s přispěním pplk. Jana ÖSTERREICHERA 

Foto: pplk. doc. MUDr. Jan ÖSTERREICHER, Ph.D 

V pondělí 21. dubna 

zahájil na kábulském 

mezinárodním letišti KAIA 

v Afghánistánu svou 

činnost český výcvikový 

a styčný tým OMLT 

(Operational Mentor and 

Liaison Team), který je 

od 16. dubna tohoto roku 

součástí 4. kontingentu 

polní nemocnice 

a chemické jednotky AČR 

v Afghánistánu. 

Před osmi příslušníky vzdušných sil 

AČR pod vedením podplukovníka Ivana 

Pospíchala leží velmi náročný úkol – zabezpečit 

výcvik obsluh vrtulníků afghánských 

vzdušných sil. Mimo jiné se jedná 

i o stroje, které v loňském roce Česká 

republika darovala Afghánské národní 

armádě (ANA). Příslušníci týmu zodpovídají 

za vytvoření efektivního systému 

výcviku osádek a techniků ANA. Dále 

mají za úkol seznámit afghánský letecký 

a zabezpečovací personál se systémem 

ošetřování techniky, se způsobem 

a postupy provádění pravidelné údržby 

a kontroly vrtulníků tak, aby byl zajištěn 

jejich bezproblémový provoz. 

Tým českých vrtulníkářů tvoří dva piloti-instruktoři, 

palubní technik, dva 

specialisté na údržbu motoru a draků 

(karoserií) vrtulníků, dva specialisté 

na elektroniku strojů a radista. 

„Místní piloti jsou velmi zkušení. 

Někteří mají nalétáno i tisíce hodin,“ říká 

praporčík Ivan Skácel. Jeho kolega praporčík 

Pavel Solař dodává: „Jsou mezi 

nimi i ti, kteří již v osmdesátých letech 

minulého století bojovali po boku Rusů 

proti povstalcům.“ Slabinou je prý ale 

zejména údržba strojů a nedostatek 

potřebného nářadí pro techniky. „Staří 

a zkušení technici nechtějí ze strachu 

o ztrátu zaměstnání zaučit mladší kolegy, 

takže ti jenom umývají draky helikoptér,“ 

podotkl praporčík Skácel. Pro všechny 

příslušníky týmu bylo velmi překvapivé 

zjištění, že v této muslimské zemi objevili 

mezi vojenskými piloty i ženu. 

Čeští odborníci cvičí v Kábulu afghánský 

letecký personál 

Podle mínění našich vojáků afghánská 

strana vítá dar ČR a transportní 

vrtulníky chce používat zejména pro 

přepravu raněných. Česká republika 

darovala Afghánské národní armádě 

celkem šest vrtulníků Mi-17 a šest vrtulníků 

Mi-24 vyřazených z užívání AČR 

pro jejich nadbytečnost. Na základě souhlasu 

vlády byla darovací smlouva mezi 

Ministerstvem obrany ČR, Ministerstvem 

obrany Afghánistánu a velitelstvím amerických 

sil v Afghánistánu (CSTC-A) 

podepsána 29. října 2007. Vrtulníky 

před vlastní přepravou do Afghánistánu 

procházejí kompletní generální opravou 

a modernizací v LOM Praha, kterou 

hradí Vrchní velitelství spojeneckých sil 

v Evropě (SHAPE). První tři vrtulníky 

Mi-17 byly do Afghánistánu přepraveny 

na konci loňského roku. Zbývající by 

měly být předány postupně do poloviny 

roku 2009. 

Text a foto: -nec- 

Tak trochu v pozadí 

zájmu o působení 

českého provinčního 

rekonstrukčního 

týmu a vojenské 

polní nemocnice 

v Afghánistánu se krčí 

odborníci na řízení 

letového provozu, 

kteří již řadu měsíců 

pracují na kábulském 

letišti. Jednoho z nich, 

kapitána Václava 

Brandejse, jsme 

požádali o následující 

rozhovor. 

Tvrdá škola života 

• Které složky se na kábulském 

letišti nacházejí? Kolik letadel l zde 

denně přistává? 

Na tomto letišti působí letecké síly 

ISAF, Afghánské národní armády a je 

zde také civilní terminál pro afghánské 

letecké společnosti. Budovy v okolí 

se rekonstruují, staví se zde i nové objekty. 

Z toho vyplývá poměrně velký provoz 

na letištní ploše. Denně máme asi 

dvě stě padesát pohybů (příletů a odletů) 

letadel a vrtulníků. 

• Jaká je vytíženost kábulského 

letiště v porovnání s českými 

vojenskými letišti? 

Pokud budeme počítat průměrné počty 

vzletů a příletů, tak kábulské letiště 

je několikanásobně více vytížené. Pouze 

však osmdesát procent letů je v souladu 

s letovým plánem. Časy příletů se mohou 

lišit oproti plánu i o hodiny. Před 

několika dny k nám přiletělo letadlo bez 

jakéhokoliv ohlášení, další pak s dvoudenním 

předstihem oproti plánu. 

• Jaké máte nástroje ke kontrole 

pohybů letadel? 

K dispozici máme dánský přehledový 

radar. Informace z tohoto radaru je 

v některých situacích nutná, většinou 

ale řídící letového provozu komunikuje 

s osádkami letadel přímo rádiem. I proto 

je perfektní znalost anglického jazyka 

zcela nezbytná. 

• Kolik lidí a jakých národností 

pracuje v jedné směně? 

V třísměnném provozu jsou ve službě 

čtyři lidé. První pracovník řídí 

pozemní pohyb letadel, druhý má trolu nad všemi odlety a přílety a třetí 

tí 

kon- 

provádí telefonickou koordinaci letů 

a předává informace o odletech a příletech 

vojenskému letištnímu operačnímu 

středisku kábulského letiště. 

Vedoucí směny pak provádí zásadní 

rozhodnutí k odstranění problémů při 

nouzových situacích a v případě potřeby 

vypomáhá ostatním pracovníkům. 

Tady na věži jsem ve společnosti 

kolegů z Belgie, Portugalska, Itálie, 

Maďarska, Bulharska, Dánska a máme 

zde i styčného důstojníka Afghánské 

národní armády pro koordinaci s afghánským 

vojenským letectvem. Dále 

máme koordinátora parkování civilních 

a vojenských letadel a informace získané 

z radaru předává pracovník jedné 

americké civilní fi rmy. 

Na kábulském letišti v Afghánistánu působí čeští řídící letového provozu 

16 17

Mise představují 

ZÁTĚŽ 

• Je podle vašeho názoru 

psychologická příprava vojáků 

před odjezdem do misí dostatečná? 

Psychologická příprava v této fázi 

probíhá v zařízeních Vojenské akademie 

ve Vyškově v rozsahu, který je stanoven 

na čtyři hodiny. Zaměstnání by mělo navázat 

na psychologickou přípravu, kterou 

procházejí vojáci ve svých mateřských 

útvarech v běžném životě. Toto nástavbové 

zaměstnání se již zaměřuje hlavně 

na psychologické aspekty služby v zahraniční 

operaci, zvládání stresových 

událostí, problematiku sociální frustrace 

a vliv nasazení v zahraniční misi na nejbližší 

sociální prostředí vojáka. 

• Nejedná se o příliš malý časový 

rozsah? 

Jak jsem již řekl, jde jen o jakousi 

nástavbu. Netvrdím však, že není co 

zlepšovat. V současné době máme psychologa 

začleněného v každém větším 

kontingentu. Ti se snaží doplnit spektrum 

těchto zaměstnání o otázky, kterým 

nebyla věnována taková pozornost, 

a přitom je o ně zájem. Na druhou stranu 

se ale setkáváme i s tím, že některé 

Nejlepší přípravou na zátěžové situace 

je náročný výcvik, při němž se zvyšuje 

i psychická odolnost 

Text: Vladimír MAREK 

Foto: autor a archiv českých 

kontingentů ISAF 

V poslední době 

se stále častěji hovoří 

o psychologických 

aspektech nasazení 

českých vojáků 

v zahraničních misích. 

V této souvislosti jsme 

požádali o rozhovor 

hlavního psychologa 

Ministerstva obrany ČR 

podplukovníka 

Bohuslava Jägera. 

oblasti mohou být ze strany příslušníků 

vyjíždějícího kontingentu podceňovány. 

Na těchto zaměstnáních totiž zaznívají 

i informace, o kterých si mnozí myslí, 

že se jich osobně třeba ani týkat nebudou. 

Často až pozdě zjistí, že se mýlili, 

že ta přednáška byla velice důležitá. 

Situace se v tomto směru ale zlepšuje. 

• Dokážeme z kontingentů vyřadit 

lidi, kteří by právě z psychického 

hlediska mohli být problémovými? 

Do naší armády nejsou vybíráni jedinci, 

kteří, krom jiného, mají z psychologického 

hlediska například nižší odolnost 

vůči zátěži. Voják vyjíždějící do zahraničí 

musí být po zdravotní stránce v pořádku. 

Součástí posuzování zdravotní 

způsobilosti je i psychodiagnostické vyšetření, 

kdy se vyšetřuje psychický stav 

vojáka před jeho nasazením. Na základě 

provedeného komplexního psychologického 

vyšetření jsme schopni predikovat 

a tedy doporučit, nebo nedoporučit 

výjezd do zahraniční mise. 

• Zahraniční operace jsou stále 

náročnější, zvyšuje se nebezpečí, 

že dojde ke zranění či úmrtí vojáků. 

Uvědomují si lidé odcházející do misí 

plně tuto hrozbu? 

Je to otázka spíše pro lidi, kteří cvičí 

vojáky a připravují je k plnění vojenských 

úkolů. A to nejen v misi, ale i při 

dalších činnostech armády. V psychologické 

přípravě se samozřejmě tohoto 

tématu dotýkáme, ale není to stěžejní. 

Chceme, aby se lidé během těchto zaměstnání 

setkali s tematikou enormního 

stresu, traumatu, a dostali dostatek informací 

o tom, jak si v obdobné situaci 

můžou pomoci, případně jak můžou pomoci 

kolegovi. 

• Co podle vás představuje největší 

problém vojáků nasazených 

v misích? Je to dlouhodobá 

odloučenost od rodin a blízkých, 

anebo jsou to již zmíněná rizika 

spojená s ohrožením života? 

Každé nasazení je především zátěž. 

Voják je k tomu určitým způsobem 

připravován. Kromě speciálních jednotek 

sice nepůsobíme přímo v bojových operacích, 

přesto sehrává ohrožení života 

velmi významnou roli. Na druhé straně 

i odloučení jako takové je vždy zátěž, a to 

pro obě strany. Záleží nejen na odolnosti 

každého jedince, ale i na dalších faktorech, 

jak se s touto zátěží dokáže vyrovnat. 

Je pravda, že odloučení uvádějí 

vojáci jako velice podstatné. Zejména 

pokud se účastní více operací v kratším 

časovém sledu za sebou. 

• Během operace Tajfun 

v Chorvatsku v devadesátých 

letech minulého století byli zabiti 

dva naši vojáci. Jejich spolubojovníci 

na vzniklou situaci reagovali 

různě. Někteří propadali panice, 

jiní se naopak snažili i za těchto 

krizových okolností zachovat si 

klidnou hlavu. Myslíte si, že jsou 

naši vojáci po psychické stránce 

dostatečně připraveni na operace, 

ve kterých se bude umírat? 

Určitě jsou na to připravováni. Každý 

kontakt se smrtí však představuje 

enormní zátěž. Záleží na konkrétní situaci, 

která nastane, jak se s ní člověk 

vyrovná a jak ji zvládne. Snažíme se vojáky 

připravovat tak, aby se se vzniklou 

situací vypořádali. Pro případ takovýchto 

traumatických záležitostí máme v každém 

kontingentu psychologa, který by 

měl pomoci s kompenzací psychického 

stavu. Navíc máme připravený tým odborníků, 

ten by na pokyn vedení resortu 

vyjel přímo na místo a zajistil ošetření 

personálu tak, aby nedocházelo k nějakým 

neadekvátním reakcím na extrémní 

stres. 

• Existují případy, kdy právě takoví 

ti na první pohled tvrdí chlapi 

v určitých situacích pro někoho 

naprosto nečekaně selhali, zatímco 

ti méně suverénní jedinci se ukázali 

po psychické stránce otužilejší. 

Dokážete poradit veliteli, kteří 

z jeho podřízených jsou na tom 

po psychické stránce nejlépe, 

o koho se bude moci v krizové 

situaci opřít? 

V této oblasti je prioritní znalost vojáků 

ze strany velitele z každodenní 

činnosti u jednotky a z výcviku. Záleží 

jen na veliteli, které vojáky si do zahraniční 

operace vybere. Kromě toho každý 

člověk nastupující do mise prochází 

psychodiagnostickým vyšetřením a doporučeni 

jsou jen ti vojáci, kteří splňují 

požadovaná kritéria. 

• Má ale velitel tyto výsledky 

k dispozici? 

Něco podobného v rámci etiky dat 

není možné. Vojenské zdravotnictví 

může pouze říci, zda dotyčný splňuje, 

či nesplňuje požadované nároky, zda je 

po psychické a fyzické stránce v pořádku. 

Výsledky psychologického vyšetření 

může však využít psycholog kontingentu 

pro svoji odbornou práci u jednotky 

18 19

nasazené do mise. Na základě psychologického 

vyšetření můžeme u každého 

člověka sice predikovat, jak by se zachoval 

v zátěžové situaci, ale nemůžeme 

říci, jak konkrétně bude reagovat, 

protože pro každého člověka může mít 

konkrétní situace jiný význam. Reaguje 

pak jinak, než by okolí předpokládalo. 

• Vojáci, kteří se v afghánské 

provincii Helmand dostali 

do přestřelek s protivníkem, 

většinou hovoří o tom, že si v dané 

v současné době vyčleňujeme pro každou 

misi styčného psychologa. A právě 

kontakt na něho dostávají všichni vojáci 

připravující se na nástup do mise. 

Kromě toho velitelé kontingentů zasílají 

rodinám dopisy, kde jsou uvedeny 

nejen kontakty na styčného psychologa, 

ale i na kaplana. Spojení na hlavního 

psychologa MO ČR mají vojáci 

uvedené v personálním pohovoru při 

vysílání do zahraniční operace. Tyto 

informace v případě potřeby slouží 

nejen vojákům, ale i jejich rodinným 

příslušníkům. O tom, že se dostanou 

na požadovaná místa, svědčí i vazby, 

které máme například s některými rodinnými 

příslušníky vojáků nasazených 

v misích. Buď se na nás obracejí s nejrůznějšími 

dotazy anebo chtějí řešit 

nějaký konkrétní problém. V případě 

potřeby jsme schopni zprostředkovat 

i odborné poradenství mimo resort. 

Může se jednat například o řešení problémů 

dětí ve škole. Kromě toho ještě 

pro kontingent v provincii Lógar vznikla 

komise pro rodinu, jejímž členem je 

také psycholog. 

Křest publikace 

„Kapitoly 

o bezpečnosti“ 

chvíli neuvědomovali nebezpečí 

a reagovali na základě naučených 

drilů. Celá situace jim většinou došla 

až po boji. Je to tak v pořádku? 

Myslím si, že je to úplně normální reakce 

na danou situaci. Nejlepší přípravou 

na tyto situace je samozřejmě náročný 

a dobře zorganizovaný výcvik, při 

kterém se zvyšuje i psychická odolnost 

k plnění úkolů. 

• Jak je na tom psychologická 

služba z hlediska práce s rodinnými 

příslušníky vojáků nasazených 

v misích? 

Pokud je mně známo, připravují 

se širší opatření týkající se podpory 

kvality života rodin vojáků vysílaných 

do zahraničních vojenských operací. 

Nositelem tohoto úkolu je Ředitelství 

personální podpory. Pokud budu hovořit 

pouze za psychologickou službu, 

• Setkáváme se s tím, že někteří 

vojáci stále ještě pomoc psychologa 

odmítají, stydí se za ni. Říkají si, já 

jsem chlap, něco takového je přece 

pod moji úroveň... 

Myslím si, že je to problém celé naší 

společnosti. Kontakt s psychologem 

totiž pořád ještě u nás není vnímán 

jako něco pozitivního. Existují země, 

kde je takovýto vztah naprosto běžný 

a normální. Jistou komplikací v tomto 

směru mohou být obavy vojáků, aby 

neměli takovouto konzultaci v záznamech. 

To jsou samozřejmě liché obavy. 

Psycholog je vázán určitými etickými 

zásadami a tyto informace nemůže 

předávat dál ve prospěch personálních 

či velitelských záznamů. 


Za účasti představitelů české bezpečnostní komunity 

se v Praze 23. dubna konal slavnostní křest knihy 

„Kapitoly o bezpečnosti“. Publikace vznikla v gesci 

Střediska bezpečnostní politiky Centra pro sociální 

a ekonomické strategie jako součást výzkumného záměru 

Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Praha „Rozvoj 

české společnosti v EU: výzvy a rizika“. 

Že si její editoři, vedoucí kolektivu 

Miloš Balabán s Janem Duchkem 

a Liborem Stejskalem, před sebe postavili 

nesnadný úkol, dosvědčuje fakt, 

že od myšlenky na vytvoření tohoto ojedinělého 

díla k jeho vytištění uplynuly 

bezmála tři roky. „Na trhu však doposud 

chyběla publikace, která by postihovala 

strukturu a vzájemné vztahy bezpečnostního 

systému ČR zasazené do širšího 

rámce tvorby a realizace bezpečnostní 

politiky. ,Kapitoly o bezpečnosti‘ mají 

ambici tento cíl naplnit,“ prozrazuje motivaci 

vydavatelů v úvodním slově knihy 

Miloš Balabán. 

Do tvorby čtyřistatřicetistránkového 

svazku se kromě výše jmenovaných 

zapojilo dalších šestnáct autorů. 

V pěti tematických okruzích analyzují 

zkoumanou oblast velmi komplexně. 

O tom svědčí i názvy jednotlivých bloků: 

1. Bezpečnost – hrozby – rizika; 

2. Bezpečnost ČR – legislativní a ekonomický 

kontext; 3. Bezpečnostní 

systém ČR a jeho hlavní komponenty; 

4. Mezinárodní zajištění bezpečnosti 

České republiky a 5. Prognóza vývoje 

bezpečnostní situace ve světě v horizontu 

roku 2020. Obsah doplňuje rozsáhlá 

šestá část Přílohy, v níž čtenáři kromě 

jiného najdou výčty hlavních zákonů 

a právních předpisů vztahujících se k tematice, 

strukturu našeho bezpečnostního 

systému a seznam institucí u nás 

i v zahraničí vztahujících se k bezpečnosti 

včetně jejich webových stránek. 

„V povědomí většinou je, že obrana 

rovná se armáda. Není to pravda,“ uvedl 

při křtu jeden z kmotrů knihy generálmajor 

Josef Prokš, zástupce náčelníka 

Generálního štábu-ředitel Společného 

operačního centra AČR. „Tato kniha dává 

množství informací, které na to odpovídají. 

A proto jí přeji, aby byla hodně čtena.“ 

20 21


Foto: autor a archiv ZNM Brno 

Základna neopravovaného 

materiálu v Brně má 

dlouholetou tradici. 

S nadsázkou se dá říci, 

že bezmála stočtyřicetiletou. 

V jejím areálu totiž už 

v roce 1869 začal fungovat tzv. 

„K. u. k. Monturdepot No 1“, 

tedy císařský a královský 

sklad výstrojního materiálu 

číslo 1 rakousko-uherské 

armády. 

Všechno 

na jednom dvorku 

S výjimkou období 2. světové války, 

kdytuNěmci skladovali ženijní materiál, 

v kasárnách na dnešní Štefánikově ulici 

vždycky sídlilo vojenské zařízení nějak 

spjaté s výstrojním materiálem. Toto 

povědomí o nynější základně přetrvává 

u vojenské veřejnosti dodnes. Ovšem 

skutečnost je už několik let jiná. 

Z JEDNÉ KOMODITY PĚT 

Od prvního července 2004 přezvala 

základna pod svá křídla i další části logistiky, 

o něž do té doby pečovala jiná zásobovací 

centra. „Kromě našeho původního 

majetkového uskupení 2.1 – materiál 

osobního použití, což je výstroj a podobně, 

máme na starost uskupení 1.0 – proviant, 

4.1 – materiál všeobecného použití, 

který představuje nejrozsáhlejší uskupení 

od silniční techniky až třeba po hudebniny, 

majetkové uskupení 3.0 – PHM, 

provozní hmoty a plyny a část uskupení 

4.2 – stavební, ubytovací a opevňovací 

materiál, z něhož obhospodařujeme zejména 

nábytek a lůžkoviny,“ objasňuje 

velitel základny plk. Jozef Kapraľ. 

Většina materiálu je uložena v budovách 

mateřských kasáren. „Máme ale 

ještě objekt v Černých polích v Brně, pak 

v kasárnách Trávníčkova u vojenské nemocnice 

a v současné době přebíráme 

skladové kapacity v posádce Vyškov,“ 

popisuje velitel základny. 

Činnost jeho podřízených však nespočívá 

jen ve skladování. Podílejí se na plánování 

nákupu materiálu, po jeho převzetí 

od výrobců každou věc zavádějí do evidence 

v informačním systému logistiky 

ISL, což ročně obnáší katalogizaci zhruba 

164 000 položek. Podle pokynů správců 

majetkových uskupení z Ředitelství logistické 

a zdravotnické podpory materiál 

expedují vojskům jak u nás, tak v zahraničních 

operacích. 

Značnou část pracovních kapacit základny 

zabírá vyřazování neupotřebitelné 

techniky a materiálu. 

PROBLÉMY KOLEM VÝSTROJE 

Do gesce základny neopravovaného 

materiálu spadá také řízení a zásobování 

výdejen součástek naturálního 

odívání (VSNO), jež zabezpečují příslušníky 

českých ozbrojených sil výstrojí 

a souvisejícími službami. 

Stejně jako není člověk ten, aby se zavděčil 

lidem všem, neexistuje výstrojní 

středisko, které by pokaždé uspokojilo 

požadavky všech klientů. Ale přestože je 

občas kritika sortimentu ve výdejnách velmi 

ostrá, statistika nevyznívá nepříznivě. 

Ročně je v průměru základní výbavou 

vystrojeno na 2000 nových profesionálů 

a z nich téměř 300 vojákyň. Speciální 

výstroj si odtud odnáší přes 2000 příslušníků 

misí, vojenských pozorovatelů 

či vojáků odcházejících na zahraniční 

pracoviště. Mimo to je za rok uskutečněno 

na 120 000 individuálních odběrů 

výstroje pro více než 70 000 osob. 

„Vojáci z povolání ročně obdrží výstrojní 

body v hodnotě necelých 320 milionů 

korun a výdejny součástek naturálního 

odívání ročně ,prodají‘ zboží za zhruba 

287 milionů,“ 

doplňuje čísla velitel zá- 

kladny. „Takže skoro všechny body, které 

vojáci dostanou, se vyberou. To zname- 

ná, že není pravda, že ve střediscích nic 

není. To by tržby nebyly tak vysoké.“ 

I přes tuto obhajobu si je ale někte- 

rých problémů v zásobování výstrojí 

vědom. „Vím, že požadavkem uživatelů 

je, aby si mohli koupit všechno, co má 

armáda k dispozici. Tedy i komodity, které 

jsou mimo základní výbavu. Ovšem 

omezení v tomto případě vyplývá z toho, 

že jsme limitováni rozpočtem. V první 

řadě musíme vybavit vším potřebným 

včetně speciálních součástek příslušníky 

odcházející do zahraničních operací. 

Přesto se snažíme reagovat i na tuto 

situaci. Ve spolupráci s VLRZ Praha 

byla v prostorách VSNO Vyškov zřízena 

prodejna, kde si vojáci mohou za peníze 

koupit některé součástky a doplňky 

výstroje. Jedná se především o materiál, 

který je vojákům pouze svěřen do užívání 

a po ukončení úkolu jej musejí vrátit, 

jako například tlumoky, spací pytle, 

karimatky a podobně. Je zde rovněž 

prodáván materiál, který není standardně 

zaveden do používání v AČR, ale je 

často potřebný při plnění úkolů. Jedná 

se například o baterky, maskovací barvy 

na obličej, šátky s maskovacími potisky, 

Základna neopravovaného materiálu 

• Je ústředním skladovým a zásobovacím zařízením AČR s materiálem 

a technikou těchto majetkových uskupení: 

1.0 – potraviny 

2.1 – materiál osobního použití 

3.0 – maziva, provozní hmoty a plyny 

4.1 – neopravované druhy materiálu všeobecného použití 

4.2 – vybrané druhy stavebního a opevňovacího materiálu 

• Podílí se na plánování potřeb materiálu a techniky určených 

majetkových uskupeních. 

• Zabezpečuje nákup materiálu, který není zajišťován centrálně. 

• Zásobuje útvary a zařízení požadovaným materiálem a službami. 

• Cestou výdejen součástek naturálního odívání zabezpečuje komplexní 

vystrojení vojáků. 

• Ukládá a ošetřuje techniku a materiál v rozsahu nařízených zásob. 

• Odebírá, třídí, ukládá a podává návrhy na vyřazení nevyužitelného 

a nadbytečného materiálu a techniky. 

• U útvarů a zařízení kontroluje hospodaření s majetkem určených 

majetkových uskupení. 

nože a další materiál. V základní výstroji, 

myslím, až takový problém není. 

Samozřejmě se může nedostatek některého 

materiálu vyskytnout sezonně. To 

se stává proto, že většina smluv na dodávky 

obvykle dobíhá až ke konci roku.“ 

Dlužno dodat, že o tomto problému 

spojeném s průběhem akvizičního procesu 

logisté vědí. Ale jen těžko za stávajících 

pravidel, která armáda musí dodržovat, 

hledají řešení. „Proces akvizice je 

strašně zdlouhavý. Potřebovali bychom 

ho zpružnit,“ přiznává plk. Kapraľ. 

Jedno z východisek představoval outsourcing 

výstrojní služby, kdy by zabezpečení 

celé této oblasti převzala civilní 

firma, přičemž by na intranetu fungovalo 

elektronické objednávání výstrojních součástek 

a s tím by byla spojena i zásilková 

služba. Při vzniku této koncepce před 

několika lety se počítalo, že projekt bude 

spuštěn od letošního ledna. Zahájení 

však bylo odsunuto a mezi výstrojaři 

se nyní hovoří o lednu 2012. 

I přesto, že základna prošla obrovskou 

změnou před čtyřmi roky, dotýká se jí 

i současná transformace. „K prvnímu říjnu 

přebíráme do podřízenosti oddělení vývoje 

a zkušebnictví výstrojní služby a oddělení 

vývoje a zkušebnictví služby PHM,“ 

pokračuje velitel. „To je asi největší změna, 

protože ostatní prvky zůstávají zhruba 

stejné. Transformace se však citelně 

dotýká právě obou vývojových pracovišť, 

neboť se v nich snižuje počet pracovníků. 

Musíme nyní velice pečlivě zvažovat, které 

nové činnosti si ponechat a případně 

přerozdělit kompetence v rámci našeho 

odborného úseku a které eventuálně předat 

ředitelství ve Staré Boleslavi.“ 

22 23

Ceněná „spárka“ 

Nové letouny L-159T1 s dvojím řízením výrazně zkvalitňují výcvik 

nových pilotů českého letectva 

Text: Michal ZDOBINSKÝ 

Foto: Tomáš SOUŠEK a Aero Vodochody 

Přestože jsou celkem čtyři dvoumístné stroje L-159T1 

na čáslavské základně v provozu teprve půl roku, již se dají 

vyhodnotit první zkušenosti a především jejich praktický 

přínos ve způsobu přípravy nejen nových pilotů, ale i při 

zdokonalování nebo přezkušování těch starších. 

Zavedení a operační provoz jednomístných 

lehkých podzvukových bitevních 

letounů L-159 Alca českého letectva 

provázel od samého počátku jeden 

podstatný nedostatek. Nebyla k němu 

pořízena verze s dvojím řízením. 

Přechod z cvičného Albatrosu L-39C 

přímo na nový bojový L-159 zdaleka 

nebyl tak jednoduchý a snadný, jak si 

původně někdo myslel. Alca představuje 

hodně rozdílný typ s odlišnými letovými 

charakteristikami, zcela jiným uspořádáním 

pilotního prostoru atd. Co nejméně 

problémovému přechodu nových pilotů 

na tento typ musel napomáhat simulátor 

i nákup letových hodin na továrním 

dvoumístném L-159B v Aeru Vodochody. 

Situaci defi nitivně vyřešila až přestavba 

nevyužívaných uskladněných L-159A 

na čtyři spárky L-159T1. 

Dvoumístná verze „T“ využívá maximální 

podíl komponentů z L-159A 

Protože není určena pro bojové nasazení, 

nemá palubní radar, obranné 

systémy a chybí i pancéřování pilotní 

kabiny. Přístrojová deska předního pilotního 

prostoru L-159T1 má z původních 

dvou barevných multifunkčních HDD 

displejů pouze jeden, ten druhý je použit 

v zadním pilotním prostoru. Pilot/ 

instruktor v zadním kokpitu má na levé 

straně umístěný multifunkční HDD displej. 

Uprostřed horní části desky je barevná 

obrazovka zobrazující informace 

z průhledového displeje HUD v přední 

kabině. Stejná obrazovka na pravé 

straně přístrojové desky pak zobrazuje 

informace z vícefunkčního displeje 

v přední kabině. I když L-159T1 nemá 

radar, všechny programy i ovládání 

zbraňově-navigačního systému zůstaly 

zachovány pro simulaci odhozu/odpalu 

výzbroje. Rovněž je beze změn všech 

šest podkřídlových závěsníků pro nesení 

přídavných nádrží a cvičných (registračních) 

verzí řízených střel Sidewinder 

a AGM-65B Maverick. 

VÝCVIK DŘÍVE A DNES 

Až do zavedení dvoumístných strojů 

vypadala příprava nových pilotů českého 

vojenského letectva následovně. Pokud 

nebudeme počítat vrtulové stroje v rámci 

základního výcviku, tak adepti nalétali 

přibližně 350 hodin na proudových 

L-39C. Kromě toho na trenažéru procvičovali 

úkoly a situace při vedení vzdušného 

boje i ničení pozemních cílů. Pak 

ještě někteří z nich absolvovali již zmíněné 

vývozní lety na továrním L-159B. 

Dnes piloti ve výcviku rovněž absolvují 

přibližně 350 hodin na albatrosu, také 

používají trenažér, ale pak následují desítky 

letů na novém L-159T1. Na něm 

projdou tzv. přeškolovací osnovou, 

rozdělenou na základní a pokračovací 

výcvik. Základní příprava zahrnuje lety 

ve dne, v noci, za ztížených povětrnostních 

podmínek, akrobacii a lety ve skupině. 

Obsahuje i základní lety bojového 

použití. Při pokračovacím výcviku 

přeškolovací osnovy se program dělí 

na provádění činností v rámci vzdušného 

boje (včetně manévrového boje nebo 

boje ve dvojicích) a boje proti pozemním 

cílům, a to i ve skupině. 

„Téčka přišla v pravý čas,“ hodnotí 

současnou situaci vzhledem k potřebě 

výcviku nových pilotů velitel letky stopadasátdevítek 

major Petr Tománek a dodává, 

že díky nim lze nové piloty dostat 

na požadovanou úroveň během dvou 

let. Vzhledem k neustálé obměně pilotů 

(za poslední dva roky přibližně 50%) to 

je přímo nezbytné. 

NEJEN PRO NOVÁČKY 

Letoun s dvojím řízením tvoří nedílnou 

součást výcvikového systému pro 

přípravu nových pilotů, ale své uplatnění 

nachází i při přezkušování starších pilotů. 

Zvláště pak těch ze stopadesátdevítek, 

kteří doposud létali jen „sólo“ – tedy 

na jednomístných „áčkách“. Stejně jako 

u řízení automobilu, kdy si každý řidič vytvoří 

určité návyky, platí něco obdobného 

i u pilotů. To však neznamená, že by 

se muselo vždy jednat o nějaké špatné 

návyky pilotáže, ale někteří jedinci mohou 

mít například jiný způsob taktického 

myšlení. Dřív se to zjistit přesně nemohlo, 

v současné době při letech na spárce 

s instruktorem ano. Každý pilot nyní podle 

majora Tománka minimálně jednou 

za rok absolvuje s instruktorem kontrolu 

techniky pilotáže na dvoumístném stroji. 

Jedná se o let podle přístrojů, vysokou 

techniku pilotáže a bojové použití. 

„Zavedení letounu L-159T1 přineslo 

o mnoho efektivnější, kvalitnější a samozřejmě 

i bezpečnější výcvik,“ říká Petr 

Tománek, podle něhož jsou „čtyři kusy 

• Celkem čtyři L-159T1 jsou 

v provozu od listopadu 2007. 

• Na dvoumístném letounu 

absolvují noví piloti desítky 

letů v rámci přeškolovací 

osnovy. 

• Letouny slouží i pro kontrolu 

techniky pilotáže starších 

pilotů. 

• Od listopadu 2007 do počátku 

dubna 2008 absolvovaly stroje 

L-159T1 již 350 letů. 

přesně ten počet, který letka dnes potřebuje“. 

Velitel letky také zmiňuje výbornou 

provozuschopnost, díky níž se letouny 

ani příliš nezastaví. Jeho slova potvrzuje 

dosavadní statistika. Od listopadu 2007 

do konce prvního dubnového týdne 

roku 2008 si „téčka“ na své konto připsala 

téměř 200 letových hodin při 350 letech. 

Jen letmé nahlédnutí do seznamu 

letů potvrzuje skutečně široké spektrum 

doposud plněných úkolů. Jedná se například 

o údery na pozemní cíle z různých 

výšek se simulovaným využitím 

leteckého 20mm kontejnerového dvojkanonu 

Plamen, pum, neřízených raket, 

laserem naváděných pum či protizemních 

řízených střel AGM-65B. Druhou 

početnou skupinu tvoří nácvik manévrového 

vzdušného boje jednotlivých letounů 

nebo dvojic, přepady vzdušných 

cílů, nasazení proti vrtulníkům, eskortní 

úkoly, průzkum a mnohé další. 

24 25

• Jakou funkci v centru ENTEC 

vykonáváte? 

Jsem příslušníkem skupiny, která 

má na starost sběr a výměnu informací 

týkající se ženijního vojska. Má funkce 

se jmenuje štábní důstojník Military 

Engineering Consultancy, což by se dalo 

přeložit asi jako důstojník pro ženijní poradenství. 

Přede mnou tu tři roky pracoval 

podplukovník Lubomír Kroupa, který 

nyní slouží v Brně na Univerzitě obrany. 

On byl ale zařazen ve skupině General 

Support, všeobecné ženijní podpory. 

Pak proběhla reorganizace střediska 

a já byl zařazen do informační skupiny. 

Jak plyne z jejího názvu, sbíráme neutajované 

informace, které se týkají ženijní 

techniky v rámci NATO, a shromažďujeme 

alianční dokumenty, jež se zaměřují 

na ženijní vojsko, to znamená STANAGy 

a různá „eSOuPíčka“ (SOP – standardní 

operační postupy), která vydávají jednotlivé 

armády. 

Český ženista 

v Mnichově 



Euro NATO Training Engineer Centre (ENTEC). Tak se jmenuje 

středisko v německém Mnichově, které se zaměřuje 

na organizaci několika typů kurzů pro ženisty z aliančních 

a partnerských armád a shromažďuje databáze otevřených 

informací ženijního charakteru. Ve skupině Military 

Engineer Consultancy už druhým rokem pracuje major 

Armády České republiky Zbyněk Koza. 

Hovoříme s mjr. Zbyňkem Kozou, příslušníkem skupiny Military Engineer 

Consultancy v ENTEC 

• V čem vaše práce spočívá? 

Každá armáda vám automaticky 

zašle příslušné dokumenty... 

Tak to zatím nefunguje. Zasílání 

dokumentů a informací nyní probíhá 

spíše na základě dobrovolnosti. Mělo 

by se to zlepšit, až se v příštím roce 

staneme Military Engineering Centre 

of Excellence, kdy bychom informace 

měli od členských států dostávat 

„povinně“. 

• Musíte tedy dnes vyvíjet 

nějakou aktivitu, abyste 

se k potřebným informacím 

dostali? 

Člověk si musí najít v daném státě 

nebo na vytypovaném velitelství styčnou 

osobu, od níž může dokumentaci 

vyžadovat. Oslovíme buď přímo velitele, 

anebo žádost adresujeme na generální 

štáb, odkud ji už pošlou funkcionáři, který 

nám informace sdělí. 

• Co pak se získaným dokumentem 

děláte? 

Zadáme ho do příslušné databáze. 

Ty jsou dvě: ženijního materiálu a pak 

STANAGů a navazujících „eSOuPíček“. 

V případě žádosti příslušníka alianční 

armády o některé informace jsme pak 

schopni mu odpovědět. 

• Jaká kritéria musí voják české 

armády splňovat, aby se na funkci, 

kterou zde zastáváte, dostal? 

Musí mít už něco odslouženo. Pak 

musí splnit STANAG 3 z angličtiny, přičemž 

je dobré mít i další jazyk – já mám 

francouzštinu a částečně i němčinu. 

A potom si musí podat žádost o zařazení 

do struktur NATO. 

• To znamená, že jste o ENTECu 

věděl už z dřívějška... 

Ano, byl jsem tady předtím na dvou 

kurzech – velitelů čet a velitelů rot. Takže 

jsem víceméně věděl, do čeho jdu. Ale 

bylo to z pohledu studenta. Pozadí toho, 

jak se příslušníci centra na jednotlivé aktivity 

připravují, jsem neznal. 

• Myslíte, že i další čeští ženisté 

o existenci zdejšího centra vědí? 

Myslím, že většina ženistů o něm 

ví, protože jsme malá komunita. 

Předpokládám, že všichni, co dostatečně 

ovládají angličtinu, kurzy v ENTECu 

už prošli anebo jimi záhy projdou. 

Základem je znát angličtinu, která je tu 

nastavená dost vysoko. Nejnižší požadavek 

je pro absolvování kurzu instruktorů, 

a to 2211. V ostatních případech 

to je plná dvojka. Tady se vyžaduje, aby 

se v rámci skupin komunikovalo a aby 

byl člověk schopen také něco napsat. 

Ale ještě k tomu, zda naši vojáci o existenci 

centra vědí. Nedávno jsem například 

dvěma klukům z republiky pomáhal 

s diplomkou. Potřebovali údaje o technice 

a budování vojenských základen. 

• Jaká je možnost dostat se do databáze 

ženijního materiálu ENTECu? 

Ta databáze se během roku doplňuje. 

Obvykle v prosinci proběhne její update 

a všichni studenti, kteří v dalším roce 

přijíždějí do kurzů, ji dostanou do ruky 

na „CéDéčku“. O novinkách z oblasti ženijního 

vojska se všichni bývalí studenti 

dozvídají z newsletterů, které jim čtvrtletně 

rozesíláme e-mailem. A jinak je samozřejmě 

možnost s námi komunikovat 

různými cestami – písemně, telefonicky, 

internetem, osobně – a my se snažíme, 

pokud příslušné informace známe, je 

poskytnout. 

• A vaše první pocity v této funkci... 

Byly hrozné! Protože jsem se dozvěděl, 

že budu muset pracovat s počítačem. 

S ním jsem si totiž moc nerozuměl. 

To byl jediný mindrák, protože jinak je 

zdejší práce o ženistech a já ženista 

jsem. Potom jsem si musel dávat pozor, 

když jsem se občas připravoval na výuku 

v kurzech, abych tam necpal něco 

ryze českého. Tady se všechno musí 

přednášet jaksi „nadnárodně“. K tomu je 

dobré mít zkušenosti z misí a z mezinárodních 

cvičení. 

• Dává tato funkce i něco vám 

osobně? 

Určitě mi otevírá obzory a umožňuje 

hlubší poznatky ohledně STANAGů 

a aliančních doktrín, protože si je zde 

mohu pročíst a řádně se s nimi seznámit. 

Když jsem sem odcházel, tak 

se o některých u nás v armádě buď 

nevědělo anebo se o nich nemluvilo. 

Pak tu člověk získává kontakty mezi 

ženijními specialisty v armádách NATO, 

protože tady se točí ohromné množství 

lidí jak z různých velitelství, tak armád. 

A dobré jsou též kontakty na fi rmy, které 

vyrábějí ženijní materiál, s jejichž představiteli 

máme možnost se seznámit při 

organizování výstavy Vendors Display 

Day. Tu totiž ENTEC a konkrétně naše 

skupina jednou ročně připravuje. Loni 

se jí účastnilo 50 fi rem ze 14 států, což 

byl největší počet v její historii. Letos 

se výstava bude konat v podstatně 

menším rozsahu v červenci. Chceme 

sem pozvat jen 10 fi rem, které pokryjí 

zadané téma ženijní zabezpečení. Je to 

dáno tím, že se koncem roku stěhujeme 

do Ingolstadtu a začne transformace 

ENTECu v Centre of Excellence. 

26 27

Po vojenském odborném 

bestseleru „Příručka 

vojáka AČR“, který mají 

profesionálové k dispozici 

už téměř dva roky, vydá 

Správa doktrín Vyškov 

v nejbližších týdnech 

další tři zbrusu nové 

publikace spadající 

do stejné obsahové řady. 

Tentokrát jsou určené pro 

nejnižší velitele. Jedná 

se o pomůcky nazvané 

„Taktika družstva“, „Taktika 

čety“ a „Taktika roty“. 

„Jsou to publikace, které jsme začali 

vytvářet zhruba před rokem a půl,“ 

popisuje podplukovník Jiří Pohlodek, 

náčelník oddělení tvorby koncepcí a experimentování 

Správy doktrín Vyškov. 

„Vycházeli jsme přitom z myšlenky, 

že se změnil způsob použití našich jednotek 

a vojska potřebují novější, aktuálnější 

manuál, než jsou staré předpisy 

pro bojové použití. Rovněž jsme vycházeli 

z toho, že po vstupu do NATO je 

potřebné harmonizovat činnost velitelů 

a jednotek, jejich přípravu i použití. Nyní 

už nestačí učit se taktiku lineárních operací, 

obranu a útok, ale mnohým dalším 

činnostem, s nimiž se vojáci setkávají 

v současných operacích během zahraničních 

misí.“ 

„Kuchařky“ 

pro nejnižší 

velitele 

OBSAHOVÁ UNIFIKACE 

Volání po podobných příručkách vycházelo 

z vojsk už delší dobu. Jejich 

autoři nejprve museli najít odpověď 

na otázku, co vlastně základní jednotky 

potřebují. A tak se mimo stálých témat, 

jako jsou útok, obrana, přesun, 

rozmístění jednotky mimo boj atp., zrodila 

nová – taktika boje v zastavěném 

prostoru, činnost při ohrožení minami, 

nevybuchlou municí či neidentifi kovatelným 

výbušným zařízením, postup při 

neočekávaném střetnutí s nepřítelem, 

při dělostřeleckém či leteckém přepadu 

a podobně. Ta nakonec předznamenala 

jednotlivé kapitoly, kterých je v každé 

publikaci stejný počet – jedenáct – a nesou 

obdobný název. 

„To proto, aby se v nich každý rychle 

zorientoval. Takže velitel družstva, který 

postoupí výš a povede přípravu třeba 

ohledně činnosti čety v mírových operacích, 

najde toto téma vždy v osmé kapitole,“ 

objasňuje pplk. Pohlodek. 

Jednotlivé příručky jsou v závěru doplněny 

celou řadou příloh. Jejich počet 

je různý. „Taktika družstva“ jich obsahuje 

jedenáct, „Taktika čety“ jedenadvacet 

a „Taktika roty“ čtyři. 

Jakmile byla zformulována témata, začali 

je autoři – odborní pracovníci oddělení 

– zpracovávat. Čerpali při tom z rozličných 

zdrojů, které má správa doktrín, 

především její oddělení analýz a zevšeobecňování 

zkušeností, k dispozici. Jsou 

to jednak standardizační dohody, jednak 

nejnovější dokumenty spojeneckých 


armád a v neposlední řadě i materiály 

vyhodnocující průběh už uskutečněných 

misí českými kontingenty. 

„BICHLE“ V KROUŽKOVÉ 

VAZBĚ 

Protože tvůrci těchto ,učebnic‘ chtěli 

do jejich obsahu dostat co nejvíce současných 

poznatků, rozhodli se autory 

jednotlivých kapitol nijak neomezovat 

v rozsahu. „Řekli jsme, dáme tam všechno, 

co se osvědčilo a co je k sehnání,“ 

pokračuje Jiří Pohlodek. „Ke spolupráci 

jsme proto přizvali také zástupce brigád 

a jednotek. Takže i oni sem vložili svoje 

zkušenosti, které si přivezli nejen z misí, 

ale též ze studií a kurzů v zahraničí.“ 

Nové publikace určené nejnižším 

velitelům 

• „Taktika družstva“, zpracovatel 

mjr. Jindřich Balaryn 

• „Taktika čety“, zpracovatel 

Ludvík Sokola 

• „Taktika roty“, zpracovatel 

pplk. Jiří Víteček 

Intranetové stránky Správy 

doktrín Vyškov 

• http://10.40.8.247/ReVD-SIS/ 

SpD/index.htm 

Proto také vznikly značně objemné 

tisky ve formátu A5. „Taktika družstva“ 

čítá skoro pět set stran, „Taktika čety“ 

se rozrostla o dalších padesát stránek 

a „Taktika roty“ má čtyři 

sta stran. Není 

tedy divu, že v souvislosti s takovou 

tloušťkou příruček jejich tvůrci začali 

uvažovat, co s tím. A přišli s nápadem, 

že je rozdělí do tzv. knih, které nechají 

svázat samostatně a všechny pak vloží 

do obalu s kroužkovou 

vazbou. „Takže 

velitel si podle potřeby na výcvik vytáh- 

ne jen příslušnou část, 

kterou si bude 

moci vzít s sebou do terénu,“ vysvět- 

luje náčelník oddělení tvorby koncepcí 

a experimentování. „Uvidíme, jak se to 

osvědčí v praxi. Zatím u nás žádná taková 

pomůcka neexistuje.“ 

Tento způsob tisku a vazby několika 

částí usnadní ještě další věc. Až se autoři 

za rok za dva k některým kapitolám 

vrátí s tím, že je z pohledu nových informací 

o něco doplní, nebude se muset 

tisknout celá „bichle“, ale jen změněná 

část, kniha, kterou si pak velitelé 

ve svých svazcích vymění. 

PŘESAH DO VYŠŠÍ ÚROVNĚ 

Obsah všech tří publikací navazuje 

na základní znalosti a dovednosti každého 

profesionála Armády ČR, které 

jsou obsaženy v „Příručce vojáka AČR“. 

Taktiky jsou určeny pro velitele jednotlivých 

úrovní a přinášejí jim především 

podrobné postupy při vedení rozličných 

činností, jež jejich jednotka musí zvládat, 

a rovněž, co v takovém případě musí velitel 

provést a zabezpečit. 

„Nejpatrnější rozdíl mezi jednotlivými 

taktikami je v míře obecnosti,“ říká 

pplk. Jiří Pohlodek. „V ,Taktice družstva‘ 

je použito mnohem víc detailů, a to jak 

v textu, tak v ilustracích. Například je 

zde podrobně popsáno i nakresleno, jak 

se má voják pohybovat v ulicích města, 

že se má shýbat pod oknem, když jde 

kolem, a podobně. Možná se to někomu 

může zdát zbytečné, ale to je třeba 

jedna z věcí, kterou musejí vojáci dostat 

do krve, protože jim to může zachránit 

život. V ,Taktice čety‘ je pak obecnost 

větší, protože velitel čety už neřídí jednotlivce, 

ale družstva. A ještě větší obecnost 

je u roty. Nejenže velitel roty velí 

četám, ale má i další povinnosti, například 

starost o logistiku a podobně. Jinak 

se všechny taktiky malinko prolínají. To, 

co je psáno u družstva, částečně přesahuje 

do čety, a co se píše o četě, trošičku 

zasahuje do úrovně roty. To proto, 

aby nižší velitelé ,viděli‘ své okolí, své 

sousedy.“ 

NE PŘEDPISY, SPÍŠ NÁVODY 

Tyto publikace nemají formu předpisu. 

Podle slov Jiřího Pohlodka se nejedná 

o striktní nařízení, ale spíše o návodné 

komentáře k jednotlivým činnostem, 

které pro lepší názornost doplňují obrázky, 

schémata či ilustrační fotografi e. 

„Charakterizoval bych to asi jako kuchařku,“ 

dodává. 

Obsahem všech svazků jsou vzory 

bojových rozkazů a hlášení. A to jak 

v češtině, tak v angličtině s českým překladem 

pro případ, že by jednotka fungovala 

v rámci mezinárodního uskupení. 

Všechny taktiky by měly být distribuovány 

do útvarů a zařízení v polovině 

roku. Přestože jsou primárně určeny 

pro použití mechanizovaných jednotek, 

poučí se z nich i příslušníci jiných druhů 

vojsk. „Například velitel logistické 

jednotky,“ tvrdí pplk. Pohlodek, „protože 

i jeho vojáci musejí znát vševojskovou 

přípravu. Nejprve musí být každý příslušník 

armády vojákem a pak teprve 

odborníkem, specialistou. Proto jsou náklady 

všech tří publikací takové, aby je 

dostali všichni velitelé družstev, čet i rot 

v armádě.“ 

Část nákladu dostanou také knihovny 

vojenských škol a armádních výcvikových 

institucí. To znamená Univerzita 

obrany v Brně, Vojenská akademie 

a Výcviková základna ve Vyškově. 

Zájemci je za čas najdou rovněž na intranetových 

stránkách správy doktrín, 

kde budou ke stáhnutí ve formátu pdf. 

28 29

IDEB 

Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ 

V Bratislavě se ve dnech 

od 28. do 30. dubna uskutečnila 

mezinárodní výstava 

vojenské techniky 

IDEB 2008 (International 

Defence Exhibition 

Bratislava). Oproti předchozí 

akci v roce 2006 došlo 

k nárůstu počtu vystavovatelů, 

kteří přijeli z celkem 

26 zemí. Největší zastoupení, 

pochopitelně po domácím 

Slovensku, měly firmy 

z České republiky a stejně 

jako v minulosti nechyběla 

ani oficiální prezentace 

resortu obrany ČR. 

větší a zajímavější 

Význam v sudém roce konané výstavy 

IDEB pro Slovensko dokumentovalo 

slavnostní zahájení za účasti prezidenta 

republiky Ivana Gašparoviče, ministrů 

obrany a vnitra i řady zahraničních 

ofi ciálních hostů. Českou republiku 

na zmíněné akci zastupoval 

náměstek ministryně 

obrany pro vyzbrojování 

Jaroslav Kopřiva a náčelník 

Generálního štábu 

AČR generál Vlasti mil 

Picek. Expozici si prohlédl 

i předseda vlády SR 

Robert Fico. Součástí 

otevíracího ceremoniálu 

byl nejen nízký přelet 

letounů a vrtulníků slovenského 

letectva, ale 

i ukázka techniky a jejího 

použití na novém menším 

venkovním polygonu. 

SLOVÁCI POKRAČUJÍ 

V MODERNIZACI 

U ozbrojených sil našeho východního 

souseda probíhá několik významných 

modernizačních programů. Koncem 

února letošního roku bylo slavnostně 

předáno do užívání celkem 12 upravených 

letounů MiG-29. Hlavním 

Slovenský prezident Ivan Gašparovič při prohlídce 

oficiální expozice ČR 

koordinátorem byla ruská společnost 

č RSK MiG, na programu se podílely společnosti 

BAE Systems, Rockwell-Collins 

a samozřejmě domácí Letecké opravny 

Trenčín. V rámci programu bylo upraveno 

10 jednomístných bojových strojů 

MiG-29 na verzi MiG-29AS a dva dvoumístné 

cvičně-bojové MiG-29UB na provedení 

MiG-29UBS. 

Provedené změny zaručují 

kompatibilitu se systémy 

NATO, stroje dostaly nové navigační, 

komunikační a identifi 

kační systémy. Zajímavost 

představuje i netradiční tzv. 

digitální kamufl áž tvořená 

několika odstíny šedé barvy 

s velkým množstvím ostře 

ohraničených plošek. Letouny 

jsou zařazeny v systému 

NATINADS a počítá se s tím, 

že budou v provozu minimálně 

dalších 15 let. 

V oblasti letecké techniky je třeba ještě 

zmínit úpravu čtyřech vrtulníků Mi-17 

na verzi pro pátrací a záchranné úkoly. 

Jeden modernizovaný stroj (pro tyto vrtulníky 

se používá označení Mi-17LPSZ) 

byl předveden i na letošní výstavě IDEB. 

Kromě přídavného pancéřování a větší 

zásoby paliva je vybavený povětrnostním 

radarem od firmy Rockwell-Collins, 

novým komunikačním a identifikačním 

systémem, osvětlení pilotní kabiny je 

kompatibilní s brýlemi pro noční vidě- 

ní. Pod přídí trupu je instalované otočné 

stabilizované senzorové pouzdro od izra- 

elské firmy Elbit, které umožňuje pozoro- 

vání a vyhledávání cílů za denních 

i noč- 

ních podmínek. Jeho součástí je 

denní 

CCD televizní kamera, termovizní systém 

3. generace a laserový značkovač. 

Nejvýznamnějším a nejrozsáhlejším 

akvizičním programem, který v posledních 

dvou letech realizovaly Ozbrojené 

síly Slovenské republiky, je ale nový mobilní 

komunikační a informační systém 

řízení a velení MOKYS. Bude sloužit pro 

bezpečný přenos hlasové, datové i obrazové 

komunikace na taktické a operační 

úrovni, i když se počítá i s možností jeho 

použití v rámci strategického velení. 

Hlavním dodavatelem a integrátorem 

je britská společnost BAE Systems, 

která spolupracuje se slovenskými i dalšími 

zahraničními partnery. Integrátor 

tohoto moderního systému plnícího 

všechny příslušné standardy NATO předal 

v prosinci minulého roku slovenské 

armádě prototypovou sestavu (sedm 

kusů) systému pro vojskové zkoušky. 

MOKYS se skládá ze třech základních 

podsystémů a několika různých typů 

pracovišť. Jsou umístěny jednak v pěti 

kontejnerech na podvozcích terénních 

nákladních automobilů Tatra T815 6 × 6, 

Nosnou platformou pro krátkovlnnou 

rádiovou stanici v rámci systému MOKYS 

je lehké kolové obrněné vozidlo RG-32M. 

jednak ve vozidle Tatrapan 6×6ataké 

6 v lehkém obrněném vozidle RG-32M 

4 × 4 od fi rmy BAE Systems. 

NOVINKY SLOVENSKÉHO 

PRŮMYSLU 

Domácí prostředí pro svoji prezentaci 

pochopitelně vedle Ozbrojených 

sil Slovenské republiky využily i místní 

fi rmy. Kromě dnes již známých výrobků 

zdejšího obranného průmyslu, jakými 

jsou například 155mm samohybná kanonová 

houfnice vz. 2000 Zuzana nebo 

raketomet RM-70/85 Modular či odminovací 

systémy řady Božena, se na letošní 

výstavě IDEB objevilo i několik pozoruhodných 

novinek. 

Těžko přehlédnutelná byla nová verze 

zmíněné 155mm samohybné kanonové 

houfnice, kterou představila trenčínská 

fi rma Konštrukta-Defence. Nese 

označení Zuzana A1 a kromě hlavně 

dlouhé 52 ráží na první pohled zaujme 

přepracovanou přídí. V jejím středu je 

jen jednomístná kabina pro řidiče, zbylí 

tři členové obsluhy sedí v rozměrné 

otočné věži. Automatické nabíjecí zařízení, 

mechanizace některých obslužných 

prací, diagnostika a elektronické 

vybavení umožnily oproti standardnímu 

typu Zuzana nejen „ušetřit“ jednoho člena 

osádky, ale i dále zlepšit bojové možnosti 

nové verze. Zuzana A1 je vybavena 

střeleckým inerciálním navigačním 

zařízením a měřičem úsťové rychlosti 

projektilu. Palubní systém řízení palby 

dokáže pracovat s digitálními mapami. 

Vozidlo má novou pohonnou jednotku, 

kterou tvoří německý přeplňovaný šestiválcový 

motor MAN D28 76 LF o výkonu 

338 kW a americká automatická převodovka 

Allison HD 4560 PR. V zadní 

Jednou ze součástí nového slovenského 

mobilníko komunikačního systému MOKYS 

je i radioreléová stanice na vozidle Tatra T815 

6 × 6 s pancéřovanou kabinou. 

části i věže je instalována pomocná zdrojová 

jednotka, která dodává elektrickou 

i hydraulickou energii pro pohon zařízení 

ve věži i při vypnutém motoru. Čelo 

dělené věže má balistickou odolnost 

na Stupni 4 dle STANAG 4569. Kapacita 

dopravníků je stejná jako u standardní 

verze Zuzana nebo Dana (40 střel a stejný 

počet náplní), avšak nová jsou univerzální 

lůžka dopravníků. To umožňuje 

do nich ukládat a následně do kanonové 

houfnice automaticky nabíjet i nové typy 

projektilů s délkou až do 1000 mm. 

Dalším netradičním exponátem 

se stalo obrněné pásové vozidlo OT-90 

Hybrid. Jak již naznačuje název, jedná 

se o známý typ BVP-1 (resp. OT-90 

bez věže), jenž využívá hybridní pohon, 

o který je v současné době i na vojenském 

poli stále větší zájem. Kombinace 

klasického moderního vznětového motoru 

a elektromotoru zajišťuje lepší dynamické 

vlastnosti, nižší spotřebu paliva 

a v neposlední řadě je jen při použití 

elektrického pohonu možný i nesrovnatelně 

tišší provoz. 

Projekt OT-90 Hybrid zadalo slovenské 

ministerstvo obrany v rámci jednoho 

z programů evropského obranného 

výzkumu. Hlavním řešitelem je Vojenský 

opravárenský podnik Trenčín a na projektu 

se podílí bratislavská firma DSSI 

i několik dalších slovenských institucí. Při 

nízkých zatíženích vozidlo OT-90 Hybrid 

pohání pouze elektromotor napájený 

z baterií umístěných ve střední dělicí stěně 

v prostoru pro výsadek v zadní části 

korby. Při režimech, kdy je potřeba vyšší 

výkon, začne pracovat vznětový motor 

a elektromotor se přepne do režimu generátoru 

a podle nutnosti dobíjí baterie. 

30 31

Při rychlé akceleraci a maximálních výkonech 

pracují prostřednictvím spojovací 

převodovky oba motory současně. 

Divize Defence slovenského Elektrotechnického 

výskumného a projektového 

ústavu (EVPÚ) obohatila dynamicky 

se rozrůstající sektor lehkých, na dálku 

ovládaných věžových kompletů o další 

přírůstek. Nový komplet nese označení 

ZRSD07 a byl vyvinut ve spolupráci 

s VOP-026 Šternberk, konkrétně s jeho 

divizí ve Slavičíně. Při návrhu nového 

zařízení fi rma těžila ze svých bohatých 

zkušeností s několika typy vlastních 

manipulátorů, zbraňovou zástavbu měli 

na starost čeští kolegové ze Slavičína. 

Plně otočný věžový komplet je určený 

Nová verze samohybné 155mm 

kanonové houfnice Zuzana A1 

Pancéřovaná kabina DEL-KA pro vozidla Tatra 

jako výzbroj především lehkých obrněných 

vozidel. V nosiči ve tvaru „U“ 

je umístěn kulomet PKT ráže 7,62 mm 

spolu se senzorovou jednotkou. Tvoří 

ji nechlazená IČ kamera pro noc nebo 

nepříznivé povětrnostní podmínky, přehledová 

denní TV kamera a zaměřovací 

TV kamera. Na přání lze vybavení rozšířit 

o laserový dálkoměr. Senzorovou 

jednotku chrání výklopný štít a jednotka 

spolu s kulometem má náměr 

nastavitelný v rozsahu -15 ° až +70 °. 

Na boku lafetace je rozměrný zásobník 

na 200 kusů munice, zajímavost představuje 

schránka na zachytávání prázdných 

nábojnic. Podle údajů fi rmy EVPÚ 

je možné systém vybavit i jinými typy kulometů 

až do ráže 12,7 mm. 

Společnost Delta Defence (vznikla 

v roce 2006 privatizací podniku VOP-028 

Prešov) představila pancéřovanou kabinu 

DEL-KA pro vozidla řady Tatra. V základním 

provedení poskytuje balistickou 

ochranu na úrovni Stupeň 1a nebo 

1b dle normy STANAG 4569. Pokud 

Novinka slovenské firmy EVPÚ 

– lehký, dálkově ovládaný 

věžový komplet se 7,62mm 

kulometem 

Vozidlo BVP-1 s novou věží Cobra II 

se namontuje přídavné ocelové pancéřování 

nebo kompozicové materiály, zvýší 

se úroveň ochrany na Stupeň 2 nebo dokonce 

3 podle zmíněné normy. Odolnost 

proti minám je na prvním stupni. Dvou 

nebo třímístná kabina má klimatizaci, filtroventilační 

zařízení a u střešního průlezu 

s lafetací pro lehký kulomet je možné 

namontovat sklopné kryty střelce. 

Pro modernizaci bojových vozidel pěchoty 

BMP-1 (BVP-1), ale i dalších typů 

připravily slovenské firmy v rámci slovenské 

průmyslové skupiny DMD Group 

nový věžový komplet Cobra II. Na tamto 

programu se podílela i izraelská firma 

Elbit. Jednomístná, plně otočná malá věž 

je vyzbrojena známým automatickým kanonem 

2A42 ráže 30 mm a spřaženým 

7,62mm kulometem PKT. Pohon věže 

a zbraní je elektrický s manuální zálohou 

ovládání. Náměr obou zbraní je možný 

v rozsahu -4 ° až +50 °, při manuálním 

ovládání lze elevaci zvýšit až na +58 °. 

Bojové možnosti výzbroje podstatně 

zlepšuje nový systém řízení palby 

TISAS (Thermal Imaging Stand Alone 

System) zmíněné izraelské fi rmy. Tvoří 

jej termovizní zaměřovač pro noc a nepříznivé 

povětrnostní podmínky, který je 

umístěný vlevo od kanonu, a senzorová 

jednotka připevněná nad kanonem. 

Obsahuje dvojici denních CCD televizních 

kamer, z nichž jedna je širokoúhlá 

a druhá s úzkým zorným polem. 

Třetím prvkem uvnitř pancéřovaného 

pouzdra je laserový dálkoměr s dosahem 

do 6 km. Střelec sleduje zobrazení 

z kamer jednak na binokulárním zaměřovači, 

jednak má k dispozici displej. 

Nízkoprofilová věž Cobra II, kterou zkonstruovala 

společnost Konštrukta-Defence, 

Společné oficiální expozici AČR a MO ČR dominovalo nové 

nákladní terénní vozidlo T810 s pancéřovanou kabinou. 

má bez munice hmotnost pouhých Retia za vozidlo SURN CZ s moderni- 

1050 kg a výšku od korby až po senzorovou 

jednotku s kamerami 0,81 m. 

zovaným řídicím a naváděcím radiolokátorem 

z protiletadlového raketového 

komplexu 2K12 KUB a fi rma Audiopro 

ČESKÁ ÚČAST 

za robustní datový rozvaděč. Ještě zajímavější 

však byla situace v oblasti 

Čeští vystavovatelé, stejně jako hlavních (nejprestižnějších) cen. Kromě 

na předcházející akci v roce 2006, mezi společnosti BAE Systems a jejího mobilního 

zahraničními účastníky jednoznačně 

komunikačního systému MOKYS 

dominovali. V rámci společné expozice 

Ministerstva obrany ČR a AČR o celkové 

ploše přibližně 250 m² si mohli 

návštěvníci kromě simulátoru přenosného 

si všechny ostatní ceny odnesli výrobci 

z Čech. Společnost ČZ, a. s., za terénní 

vysokozdvižný vozík 3522 TX, Česká 

zbrojovka Uherský Brod za pistoli CZ 75 

protiletadlového raketového SP-01 Phantom a společnost ALP Martin 

kompletu RBS-70 prohlédnout i kontejnerovou 

převozní polní chemickou 

laboratoř PPCHL-AL-2/r. Její vybavení 

například umožňuje kvalitativní a kvantitativní 

analýzu záření gama pevných 

a kapalných vzorků, měření celkové aktivity 

alfa a beta ve vzorcích kapalných 

nebo pevných látek či monitorování 

úrovně radiace a neutronového záření. 

Vystavením laboratoře PPCHL-AL-2/r 

česká armáda navazuje na minulou výstavu 

IDEB 2006, kde výstavní premiéru 

absolvovala chemické laboratoř PPCHL- 

-AL-2/ch. Zavedení obou moderních 

mobilních laboratoří umožňuje českým 

specialistům v případě potřeby pokrýt 

celou škálu činností v rámci chemického 

i radiačního průzkumu a vyhodnocování 

i mimo území republiky. Bezpochyby 

největší zájem v rámci ofi ciální armádní 

expozice ale budil nový střední terénní 

nákladní automobil Tatra T810 6 × 6. 

Zvláště proto, že se jednalo o zajímavou 

verzi s pancéřovanou kabinou. 

O tom, jakou měli vystavovatelé z ČR 

na letošním slovenském veletrhu pozici, 

napovídá i pohled do seznamu oceněných. 

Ze čtyř cen IDEB 2008 získaly 

české fi rmy dvě, konkrétně společnost 

Hanuš za taktickou balistickou vestu. 

Nová zbraň z uherskobrodské zbrojovky 

vychází z pistole CZ 75 SP-01 Tactical, 

avšak její rám je vyrobený z vysoce odolného 

plastu. Výsledkem je snížení hmotnosti 

o plných 380 g. Nová zbraň, která je 

vhodná i pro použití u ozbrojených složek, 

má výměnnou část hřbetu rukojeti rámu 

(pro individuální nastavení úchopu střelců 

s různými tělesnými proporcemi) a pro dosažení 

vysoké bezpečnosti je vybavena 

vypouštěním kohoutku, bezpečnostním 

ozubem a blokováním zápalníku. Pistole 

CZ 75 SP-01 Phantom se dodává v ráži 

9 mm Luger, zásobník pojme 18 nábojů, 

délka hlavně je 120 mm, celková délka 

zbraně dosahuje 207 mm a hmotnost 

je pouhých 800 g (u typu CZ 75 SP-01 

Tactical to je 1180 g). 

Zajímavou novinkou je i taktická balistická 

vesta od fi rmy ALP. Vyznačuje 

se nově řešenou tzv. univerzální vazbou 

(systém vodorovných a svislých popruhů 

pro upevňování pouzder a další výbavy), 

která umožňuje umisťovat zavěšované 

prvky ve všech směrech – tedy svisle 

(nahoru i dolů) a vodorovně (s orientací 

doprava nebo doleva). Systém nové 

vazby zaručuje nejen vyšší variabilitu 

Kopřivnická automobilka představila vůbec poprvé 

terénní nákladní vozidlo řady T815-7 s novou, tzv. digitální 

kamufláží. 

Jednu z hlavních cen IDEB 2008 si 

odnesla nová taktická balistická 

vesta české firmy ALP. 

v závislosti na individuálních id preferencích 

jednotlivého uživatele, ale nesení 

i většího množství vodorovně situovaných 

pouzder. 

Druhou netradiční vlastností vesty je 

patentově chráněný systém pro její nouzové 

sundávání. V případě zranění vojáka 

nebo například při pádu do hluboké 

vody či v omezeném prostoru se nemusí 

vesta sundávat standardním zdlouhavějším 

a méně pohodlným způsobem přes 

hlavu, ale zatažením za ovládací rukojeť 

se vesta fi rmy ALP ihned rozdělí na dvě 

části – na přední a záďový díl. 

V porovnání s výstavou IDEB 2006, 

která se po přemístění z trenčínského 

výstaviště poprvé konala ve vhodnějším 

výstavním areálu v Bratislavě, byl letos 

patrný nejen nárůst počtu vystavovatelů, 

ale i zkvalitnění služeb a zázemí 

pro návštěvníky. To se nepochybně odrazí 

i v zájmu všech zainteresovaných 

o další výstavu IDEB, která se uskuteční 

od 5. do 7. května roku 2010. 

32 33

Evidence hrobů 

v přímém přenosu 

Text: Pavel LANG 

Foto: Jarmila PILAŘOVÁ 

Kolik válečných hrobů 

a pietních míst je v této 

chvíli evidováno na území 

České republiky? Těžká 

otázka. Ne však pro 

zaměstnance odboru 

mimoresortní spolupráce 

sekce personální MO ČR. 

Během několika vteřin vám 

sdělí zcela přesné číslo. 

Jejich centrální evidence 

totiž „funguje“ on-line! 

V registru Ministerstva obrany ČR 

se v současnosti nachází bezmála 

26 tisíc válečných hrobů a pietních míst 

S dotazem týkajícím se aktuálního 

počtu válečných hrobů a pietních míst 

v České republice nemá vedoucí referátu 

válečných hrobů odboru mimoresortní 

spolupráce SP MO ČR Imrich Vetrák 

žádný problém. V počítači vyhledá náležitý 

program a odpovídá: „V pátek 

4. dubna v 11.34 hodin Ministerstvo obrany 

ČR eviduje na území České republiky 

25 835 válečných hrobů a pietních míst. 

Kdybyste chtěli znát i jejich specifi kaci, 

například zda se jedná o oběti z první, 

respektive druhé světové války, mohu 

vás neprodleně informovat.“ 

On-line evidence válečných hrobů je 

krok správným směrem. Nad dřívější 

praxí se pracovník OMS Pavel Filipek 

Zrekonstruované mauzoleum 

na hřbitově v Hranicích, kde jsou 

uloženy ostatky vojáků osmi 

národností z 1. světové války. 

usmívá: „Obce s rozšířenou působností 

nám prostřednictvím krajských úřadů 

posílaly CD nosiče s údaji. S těmi se muselo 

nějaký čas pracovat, než byly patřičným 

způsobem zaevidovány. Dnes je to 

záležitostí několika vteřin. Do programu 

Centrální evidence válečných hrobů v ČR 

je v současné době zapojeno zhruba 

tři sta uživatelů z celé České republiky.“ 

Další pozitivní informací je to, 

že se na odboru mimoresortní spolupráce 

chystají on-line evidenci válečných 

hrobů ještě vylepšit. „Stávající program 

se týká pouze tuzemska. Do konce letošního 

roku chceme zavést on-line 

evidenci také do zahraničí,“ konstatuje 

P. Filipek. 

Technický pokrok bezprostředně souvisí 

s následným zajímavým faktem. 

Od zavedení on-line evidence je patrný 

prudký nárůst údajů. Během několika 

málo měsíců vzrostl počet evidovaných 

válečných hrobů řádově o tisíce. Jinými 

slovy, nově zavedený systém prokazuje 

svoji vysokou fl exibilitu. 

Ministerstvo obrany ČR, které je hlavním 

koordinátorem v péči o válečné hroby 

a pietní místa v České republice a v zahraničí 

(zákon č. 122/2004 Sb.), poskytuje 

vlastníkům hrobů účelové dotace 

a také peněžní dary na údržbu válečných 

hrobů v zahraničí. Jejich výši i charakter 

projednává na svém pracovním jednání 

meziresortní koordinační komise pro 

válečné hroby, která se schází jednou 

za rok. Její březnové zasedání přineslo 

nemálo zajímavých zpráv. „Komise projednala 

závěrečnou souhrnnou zprávu 

o věcném využití finančních prostředků 

na zabezpečení péče o válečné hroby 

z rozpočtové kapitoly MO za rok 2007 

a především návrh na poskytnutí dotací 

pro rok 2009, který bude postoupen 

ministryni obrany k definitivnímu schvá- 

lení,“ upřesňuje zástupkyně ředitelky od- 

boru mimoresortní spolupráce SP Yveta 

Hlásecká, která patnáctičlenné komisi, 

v níž jsou zástupci šesti ministerstev, 

Svazu měst a obcí a 

Československé 

obce legionářské, předsedala. 

Z dostupných údajů 

vyplynulo, že fi - 

nanční podpora MO ČR na péči o vá- 

lečné hroby a pietní místa v tuzemsku 

nepatří do kategorie 

symbolických. 

„V roce 2007 bylo poskytnuto 31 dotací 

ve výši 17,682 mil. korun. Objemově největšími 

akcemi byly oprava osária z války 

roku 1866 v Kbelnici za 1,9 mil. Kč, 

Válečný hřbitov obětí 

1. světové války v Písku 

• Česká republika je v péči o válečné 

hroby vázána mezinárodními smlouvami, 

především Ženevskými úmluvami 

z roku 1949 na ochranu obětí války 

a dodatkovým protokolem k těmto 

úmluvám o ochraně obětí mezinárodních 

konfliktů z roku 1977. 

• Ministerstvo obrany ČR je hlavním 

koordinátorem v péči o válečné hroby 

a pietní místa v České republice 

a v zahraničí. 

• Koordinace péče o válečné hroby 

a pietní místa v tuzemsku i v zahraničí 

a všeho, co s tím souvisí, je v bezprostřední 

gesci odboru mimoresortní 

spolupráce sekce personální MO ČR. 

dále rekonstrukce válečného hřbitova 

v Tanvaldu za 1,9 mil. Kč, oprava válečného 

hřbitova v Trutnově za 1,6 mil. Kč 

a oprava válečného hřbitova obětí 1. světové 

války v Písku ve výši 1,4 mil. Kč,“ 

upřesňuje Y. Hlásecká. K těmto fi - 

nančním prostředkům je třeba přičíst 

také 3,918 milionů Kč na peněžní dary 

do zahraničí. Pro zajímavost, z rozpočtu 

kapitoly ministerstva obrany byla tato 

částka převedena do rozpočtu kapitoly 

ministerstva zahraničních věcí a určena 

pro příjemce v Ruské federaci, Bosně 

a Hercegovině, Francii, Chorvatsku, 

Maďarsku, Polsku, Slovinsku, Ukrajině, 

Velké Británii a Německu, 

a to převážně 

na údržbu 

a 

úpravy hrobů a památníků 

čs. vojáků. 

Yveta Hlásecká 

se vyjádřila také 

k 

návrhu dotací pro 

příští rok: „Odboru 

mi mo re sortní spolupráce 

bylo doručeno 

59 žádostí 

v 

celkovém objemu 

28,012 mil. Kč, 

z 

toho 9,878 mil. Kč 

tvořily požadavky 

na investiční dotace 

a 18,134 mil. Kč 

na neinvestiční dotace. 

Z celkového 

Hrob vojína Ivana Kubince, bývalého příslušníka 

1. čs. tankové brigády, v obci Štítina na Opavsku 

počtu doručených žádostí se jich nejvíce 

vztahovalo k válečným hrobům s fyzickými 

ostatky obětí válek. Drtivou většinu 

žádostí zaslaly obce a města, v jednom 

případě byla žadatelem římskokatolická 

farnost – Děkanství Hořice, jež se rozhodla 

opravit pohřebiště obětí války 

z roku 1866.“ 

Meziresortní koordinační komise 

pro válečné hroby doporučila 31 dotací 

v objemu 11,986 mil. Kč. Mezi nimi 

například opravu válečného pohřebiště 

v Tovačově, dále opravu pomníku 

v Olomouci, opravu válečných hřbitovů 

v Králové hradeckém kraji, opravu pomníku 

ve Velkých Hamrech nebo opravu 

pomníku v Lomnici nad Popelkou. 

Realitou je, že počet žádostí o poskytnutí 

resortní dotace rok od roku roste. 

Možnosti státního rozpočtu jsou však 

omezené. „K realizaci doporučujeme 

zhruba polovinu návrhů. Samozřejmě 

že kontrolujeme, jak efektivně byly přidělené 

finanční prostředky na konkrétní 

akci účelně využity,“ dodává Y. Hlásecká. 

Pro úplnost zbývá dodat, že březnové 

zasedání komise doporučilo ministryni 

obrany ke schválení i peněžní 

dary do zahraničí. Pro rok 2009 jich 

navrhuje sedm, a to ve výši dvou milionů 

korun. Nejvyšší částky by měly být 

proinvestovány v Ruské federaci, konkrétně 

na opravy hromadných válečných 

hrobů padlých čs. legionářů v Irkutsku 

a v Samaře. 

34 35

SOUBOJ pod hladinou 

Dělostřelci sněmovali 

Text: nprap.Petr CHLADIL 

Foto: Jakub ŠTĚPÁNEK 

Soutěže, kterou už počtvrté 

přichystali příslušníci 

oddělení přípravy potápěčů 

Vojenské akademie 

ve Vyškově, se ve dnech 

7. až 11. dubna zúčastnilo 

pět tříčlenných družstev 

ze 152. záchranného 

praporu Kutná Hora, 

154. zpr Rakovník, 157. zpr 

Hlučín, smíšené družstvo 

potápěčů AČR a poprvé 

v rámci spolupráce s IZS 

také trojice žabích mužů 

z HZS Pardubického kraje. 

Závodilo se od prvního dne, přesněji 

odpoledne. To potápěčům a jedné potápěčce 

patřil vyškovský bazén, ve kterém 

se postupně popasovali s překážkami 

ve štafetovém závodě. Nejprve je čekalo 

plavání na 50 metrů volným způsobem, 

poté překonání překážkové dráhy 

na hladině a nakonec záchrana tonoucího. 

Do výsledků se započítával celkový 

čas všech tří plavců. „Mnoho jich to 

zvládlo bez větších problémů,“ vypráví 

podplukovník Roman Jersák, náčelník 

oddělení přípravy potápěčů VA Vyškov 

a hlavní organizátor akce. „Nejlépe si 

vedli pardubičtí hasiči.“ Ostatní týmy 

na dalších místech se ale za nimi „tísnily“ 

jen s malými časovými rozdíly. 

Následující soutěžní dny už probíhaly 

pod širým nebem. V zatopeném lomu 

u obce Výkleky nejprve trojice demontovaly 

v sedmimetrové hloubce těžkou 

konstrukci, kterou pak přemístily pomocí 

zvedacích vaků o několik metrů dál 

na předem určené místo. Následoval 

opětovný transport zátěže na původní 

místo a závěrečná montáž. „Závodníkům 

se měřil čas, přičemž dostávali trestné 

minuty za vynoření součástí výstroje,“ 

vysvětluje pplk. Jersák. „Přeprava materiálu 

pod vodou pomocí zvedacích vaků, 

soudě alespoň podle dosažených časů, 

které se pohybovaly mezi osmi minutami 

a 28 vteřinami a 13 minutami 43 vteřinami 

většině startujících nedělala potíže. 

Nejlépe si vedli ,vodníci‘ z Rakovníka. 

Smůlu měli členové smíšeného družstva, 

kterým selhal zvedací vak, a pro 

nesplnění úkolu byli v této disciplíně 

diskvalifi kováni.“ 

Ve středu se soutěžící přesunuli do jiného 

zatopeného lomu u obce Drysice. 

Zde jim organizátoři navodili záchrannou 

situaci. Při práci ve čtyřmetrové hloubce 

asi sto metrů od místa sestupu uvázl 

potápěč a docházel mu vzduch. Dvojice 

zachránců musela skočit do vody, podle 

vodicího lanka najít ohroženého kamaráda 

a dopravit ho správnou výstupovou 

rychlostí na hladinu. Zde dali signál jisticímu 

potápěči, který si pro zachraňovaného 

doplaval a dopravil do cíle. To vše 

opět na čas. Tentokrát zabodovali „smolaři“ 

z předešlého dne, kteří náročnou 

akci zvládli za 10 minut a 13 vteřin. Díky 

tomu se posunuli z chvostu na třetí místo. 

Pardubičtí hasiči si i přesto, že v této 

disciplíně skončili třetí, udrželi celkové 

první místo. 

Odpoledne si vylosovali vedoucí 

družstev otázku z první pomoci týkající 

se hlavně možných potápěčských nehod. 

Družstva dostala určitou dobu 

na rozmyšlenou, po které měla za dozoru 

lékaře a zdravotnického záchranáře 

předvést praktickou ukázku zásahu. 

Za správné splnění úkolu obdržely týmy 

důležité tři body. 

Poslední den se odehrával opět 

v lomu u Drysic. Dvojice potápěčů tu 

měly v pětimetrové hloubce za nulové viditelnosti 

demontovat část vodovodního 

potrubí, vyměnit ji za novou a nefunkční 

díl vynést na břeh. I s tímto úkolem 

se zdárně vypořádaly všechny týmy. 

Celkové první místo v soutěži obsadili 

příslušníci HZS Pardubického kraje, kteří 

se na čele průběžné výsledkové tabulky 

drželi od samého počátku. Stříbro vybojovali 

záchranáři z Rakovníku a bronz 

získali členové smíšeného družstva. 

Avšak pouze o výsledky tu nešlo. 

„Usilujeme zároveň o to, aby si potápěči 

mohli mezi sebou porovnat, jakým 

způsobem jsou vycvičeni,“ objasňuje 

pplk. Roman Jersák. „Současně je to 

vodítko i pro nás, instruktory výcviku. 

Pokud budeme vědět, na jaké úrovni 

jsou potápěči připraveni, můžeme podle 

toho upravovat obsah zdokonalovacích 

kurzů a zaměřit se na to, co jim nejde.“ 

Dne 19. dubna se konal 3. řádný sněm občanského sdružení Česká a Slovenská Obec Dělostřelecká. Ve zprávě o činnosti, 

kterou přednesl prezident ČaSOD Martin Neuschl, byla pozitivně hodnocena především prohlubující se spolupráce 

s Československou obcí legionářskou a setkávání se s válečnými veterány při významných příležitostech. Kladně se hovořilo 

také o součinnosti se slovenskou ČaSOD se sídlem v Bratislavě. Sjezd konstatoval, že se při rozrůstající členské základně 

ČaSOD musí decentralizovat a prioritou činnosti se stávají kluby a sekce. 

V diskusi s různými podněty vystoupilo deset členů a hostů. V této souvislosti stojí za zmínku „Kyšická výzva“, o které informoval 

plukovník v. v. Václav Straka. Její podstatou je výzva všem obcím v západních Čechách, kde byla po 2. světové válce 

tato brigáda rozmístěna, k vybudování pamětních míst. Sněm také odsouhlasil plnou podporu stavbě Památníku kombinovanému 

oddílu a Československé samostatné obrněné brigádě v obci Kyšice u Plzně. V závěru prezidium poděkovalo za podporu 

a spolupráci odboru meziresortní spolupráce sekce personální MO ČR, jmenovitě Miroslavě Kosáčkové, Yvetě Hlásecké 

a Jaromíru Marečkovi. 

Text: Ing. Miroslav VAMPULA a Ing. Jaroslav STOJAN 

O „Ústecký pohár“ 

Dne 25. dubna proběhl čtvrtý ročník střelecké soutěže 

o „Ústecký pohár“, kterou pořádal ředitel Krajského vojenského 

velitelství v Ústí nad Labem plk. gšt. Miroslav 

Slivka. Družstva tvořili zástupci vojenských útvarů AČR 

– 154. záchranného praporu Rakovník, Zásobovací základny 

munice Trávčice, Měřičského ústavu Litoměřice, 

Vojenské konzervatoře Roudnice nad Labem a pořadatelského 

KVV. Mezi účastníky však dále byli příslušníci aktivních 

záloh KVV Ústí nad Labem, Vojenských lesů a statků, 

Policie ČR, členové ústeckého klubu vojenských důchodců 

a ze zahraničí přijeli představitelé Zemského velitelství 

Sasko z Drážďan. 

Již tradičně se soutěžilo na střelnici v Liběšicích 

u Litoměřic, kde patnáct trojic změřilo pevnou ruku a mušku 

ve střelbě z pistole ČZ vz. 82 na terče s kruhy ve vzdálenosti 

25 metrů. Vítězem se stalo družstvo ze ZZM Trávčice 

s celkovým počtem 261 bodů z možných 300. Druhé místo 

obsadili příslušníci MÚs Litoměřice s 252 body a na třetí 

příčku dosáhli zástupci 154. zpr Rakovník s 245 body. Titul 

absolutního vítěze „Ústeckého poháru“ si 93 body vystřílel 

poručík Hrušovský ze ZZM Trávčice. 

Text a foto: kpt. Jan ŠVERMA 

Setkání několika generací 

výsadkářů 

V sobotu dne 26. dubna se v Ořechově u Telče konalo 

u památníku Adolfa Opálky a všech obětí boje proti nacismu 

v letech 1939 – 1945 již 26. setkání s názvem Memory 

of Czechoslovak paragroups – Vzpomínka na československé 

parašutistické skupiny z období 2. světové války, 

vycvičené ve Velké Británii, vysazené a pak operující 

na území někdejšího protektorátu Čechy a Morava. Setkání 

se pravidelně účastní pamětníci a účastníci 2. světové války, 

jako je například plukovník v. v. Jaroslav Klemeš, člen 

paradesantní skupiny Platinum, ale i ostatní příslušníci výsadkových 

vojsk ČSLA a příslušníci 43. výsadkového mechanizovaného 

praporu Chrudim. 

Pietní akt byl vzpomínkou na oběti boje proti nacismu 

a na všechny vojáky, kteří v boji za svobodu položili život, 

a to i v soudobých konfl iktech. Pro návštěvníky byla 

nesmírně zajímavá zejména ukázka výcviku soudobých 

výsadkářů: seskoků z vrtulníku Mi-17, výsadku slaněním, 

ukázka vojenského bojového umění MUSADO a statická 

ukázka výzbroje, výstroje a techniky 43. výsadkového praporu 

Chrudim včetně odstřelovacích zbraní nebo speciálně 

upravených vozidel. 

Text: npor. Lada KOVÁŘOVÁ, 

foto: kpt. Miroslav JORDÁNEK 

36 37

Když se rozbije 

Z REDAKČNÍ POŠTY 

NAPSALI JSTE NÁM 

Přitom reklamace výstrojních součástek 

rozhodně nepatří ke složitým záležitostem. 

Vztahuje se totiž na ně obdobný 

reklamační řád, jako je ten, který řeší 

reklamační vady většiny výrobků prodávaných 

na území České republiky. 

„Reklamační řád je viditelně vyvěšen 

ve všech výdejnách součástek naturálního 

odívání. Pokud by vojákům přesto 

byly některé postupy nejasné, stačí, aby 

se obrátili na zaměstnance výdejen, určitě 

jim rádi ochotně poradí a pomohou,“ 

vysvětluje Lumír Hamšík ze Základny neopravovaného 

materiálu Brno. „V zásadě 

platí, že na veškeré výstrojní součástky 

se vztahuje dvouletá záruční lhůta, která 

začíná dnem výdeje. Nezapočítává 

se přitom do ní doba uplatnění reklamace 

až do jejího konečného vyřízení.“ 

Reklamce mohou vojáci nárokovat 

v kterékoliv výdejně, tedy ne pouze tam, 

kde si výstrojní součástku pořídili. Musejí 

ale předložit příslušný doklad, tedy 

zdrhovadlo... 

výdejku materiálu. Platí přitom všeobecná 

zásada, že součástka musí být před 

odevzdáním vždy vyprána (v případě textilních 

výrobků) a u obuvnických a kožařských 

výrobků vyčištěna a dezinfikována 

tak, aby byla hygienicky nezávadná. 

Lhůta na vyřízení je na rozdíl od civilního 

sektoru dvojnásobná, tedy do šedesáti 

dnů. Pokud je ale vada naprosto zřejmá, 

vymění odpovědný pracovník poškozenou 

součástku za jinou okamžitě, nejdéle 

do tří dnů. Reklamovanou pak odešle 

se zápisem o reklamaci Základně neopravovaného 

materiálu do Brna. Na výměnu 

za nový výrobek má voják nárok 

v případě, že se jedná o vadu, kterou 

nelze odstranit, případně která brání 

řádnému užívání. Obdobně se postupuje 

i v případě, že se stejná vada vyskytla 

u součástky opakovaně i po její 

opravě. Naopak reklamace nelze uplatnit 

u vady výrobku vzniklé jejím opotřebením 

běžným používáním, nesprávným 

Text a foto: Vladimír MAREK 

Na výstrojní součástky se vztahuje obdobný reklamační řád 

jako na všechny ostatní výrobky prodávané v České republice 

Taky se vám stalo, že jen 

několik týdnů po zakoupení 

nové výstrojní součástky 

se rozbilo zdrhovadlo 

u kalhot, případně 

se odlepila podrážka 

u bot? Mnozí z vás nad 

tím jednoduše mávli 

rukou a řekli si, že než si 

přidělávat zbytečné starosti, 

raději si koupí nové kalhoty 

či boty a rozbité jednoduše 

vyhodili do popelnice. 

používáním či ošetřováním, případně používáním 

součástky k jinému účelu, než 

je určena. 

Evidenci o reklamaci vede výdejna 

v Knize zápůjček a oprav až do doby jejího 

vyřízení. Voják by měl veškeré závady, 

to jak se projevují, a své požadavky 

na způsob reklamace důkladně popsat 

v první části zápisu o reklamaci. Druhou 

část zápisu pak vyplní pověřený pracovník 

výdejny. Zápis se vyhotovuje ve třech 

výtiscích. Zatímco první zůstává osobě, 

která součástku reklamovala, druhý a třetí 

je společně s vadným výrobkem odeslán 

na Základnu neopravovaného materiálu 

do Brna. Druhý výtisk zde zůstává a třetí 

se vrací na výdejnu s již opraveným výrobkem. 

Vyrozumění vojáka a předání 

součástky oproti prvnímu výtisku zápisu 

o reklamaci má na starost výdejna. Takže 

neváhejme a neostýchejme se špatné 

a kazové výrobky včas reklamovat. Je to 

naše právo... 

Pay attention in detail! 

Vážená redakce, se zájmem jsem si přečetl vaši odpověď 

čtenáři A reportu otištěnou v čísle 5/2008 str. 45 na otázku týkající 

se problému nošení jmenovek a hodnostních označení 

na uniformě. Dovolte mi, abych se vyjádřil k tomuto problému 

z pohledu běžného uživatele tohoto nažehlovacího „zázraku“ 

na suchém zipu. 

Jsem z generace těch, kteří mohli sledovat, sledovali a používali 

různé druhy jmenovek a hodnostních označení. Velmi 

dobře si pamatuji dobu mise UNPROFOR v bývalé Jugoslávii, 

kde naši příslušníci z počátku používali jmenovky modře vyšité 

na hnědém podkladu. Pamatuji si dobu, kdy bylo nařízeno 

jmenovky nadepisovat technickým černým písmem podle šablony. 

Pamatuji si též dobu soukromých iniciativ velitelů různých 

stupňů a druhů vojsk vytvořit jmenovku čitelnou, odolnou vůči 

oděru a vícenásobného praní schopnou. 

Není to tak dávno, kdy byly hromadně zrušeny, dle mého 

názoru, jmenovky a hodnostní označení nejlépe zdařilé a splňující 

všechny požadavky. Jednalo se o jmenovky vyšité na potiskové 

látce černou barvou. Tyto jmenovky se dlouhodobým 

používáním neodřely, písmena se neodlepila a jmenovka vypadala 

důstojně i po delším používání v porovnání se jmenovkou 

zhotovenou pouze nažehlením písmen. Jmenovka se dala 

žehlit, nemačkala se a myslím si, že jsme se my, příslušníci 

AČR, mohli i v tak malé záležitosti vyrovnat armádám ostatních 

zemí NATO, a nejen jim. 

Tyto jmenovky podle mne nevznikly jenom z pouhého rozmaru 

vojáků, nýbrž byly vytvořeny na základě zkušeností příslušníků 

AČR různých druhů vojsk z působení v zahraničních 

misích a na náročných cvičeních. Bohužel o těch dnešních 

jmenovkách a hodnostních označeních nemohu napsat nic, co 

by svědčilo v jejich prospěch. 

Někde jsem dokonce slyšel i názor, že příslušníci AČR mají 

přespočet výstrojních bodů a budou tedy více nuceni utrácet nashromážděné 

výstrojní body, čemuž už vůbec nerozumím, jelikož 

cena za jmenovku a hodnostní označení je zanedbatelná. 

Závěrem se tedy logicky nabízejí otázky: 

Skutečně nejsme schopni zadat na základě výběrového řízení 

fi rmě zakázku na výrobu vyšívaných jmenovek a hodnostních 

označení, třeba i na stejných barevných podkladech, jako 

jsou ty dnes používané? 

Vážně neexistuje cesta, jak najít fi nanční rezervu na zakoupení 

vyšívacích strojů do středisek naturálního odívání, kde by 

si mohl voják vyšitou jmenovku a hodnostní označení řádně 

zakoupit za výše zmíněné výstrojní body? 

A konečně, je opravdu tak těžké upravit stejnokrojový předpis 

Všeob-P-47 dodatkem? 

Dodnes si pamatuji větu dril instruktorů námořní pěchoty 

USA: „Pay attention in detail!“ – Protože detail tvoří celek… 

Prap. Robert DOLOZIM, VÚ 2266 Liberec 

Pamětní odznak 1. vojenské 

hasičské jednotky v misi KFOR 

Vojenská hasičská jednotka působící na základně Šajkovac 

od května roku 2007 se zapsala do dějin armády jako historicky 

první operující mimo Českou republiku. Během sedmiměsíčního 

působení se její příslušníci zúčastnili mnoha méně 

i více závažných zásahů v rámci působnosti českého kontingentu. 

Mimo své každodenní povinnosti si jednotka musela 

vybudovat veškeré zázemí, které i nadále využívá jednotka 

následnická. 

Z důvodu úspěšného fungování vůbec první vojenské hasičské 

jednotky v zahraničí a hrdosti na tuto realitu vznikla myšlenka 

na vytvoření pamětního odznaku připomínajícího tuto 

významnou skutečnost. Myšlenka byla realizována, podpořena 

a poté schválena Vojenským historickým ústavem. 

Pamětní odznak byl udělen v celkovém počtu 35 kusů 

v době působení jednotky v misi, a to pouze osobám, které 

se zasadily o vznik a podporu chodu jednotky. 

Je smutné, že nyní musím konstatovat, že po vydání všech 

35 kusů odznaků a ukončení činnosti první vojenské hasičské 

jednotky v prosinci 2007 vídám u cizích osob tyto odznaky 

s pořadovým číslem 36 a více. Ty byly vyrobeny neofi ciálně 

a darovány jsou zřejmě za účelem osobního prospěchu již 

po ukončení činnosti první vojenské hasičské jednotky. Tím 

se snižuje významová hodnota pamětního odznaku pro všech 

prvních 35 jeho nositelů. 

Doufám, že výrobce těchto nelegálně vyrobených pamětních 

odznaků svoji činnost ukončí a neoprávnění majitelé je nebudou 

nosit na uniformě. 

Npor. Ing. Jakub Kaláb, 

bývalý zástupce velitele 1. VHJ 

38 39

Jaroslav Šišpera létal 

u 311. bombardovací 

perutě, později 

u aerolinek, 

nakonec ale skončil 

v komunistickém 

kriminále 

BOJOVNÍCI 

PROTI TOTALITĚ 

S využitím materiálů Post Bellum 

připravil: Vladimír MAREK 

Foto: archiv Post Bellum 

Většina kluků nejspíš touží 

létat. Málokomu se ale 

tento dětský sen podaří 

dotáhnout do konce. 

Jaroslav Šišpera měl 

neuvěřitelné štěstí. 

K 311. československé 

peruti ho během druhé 

světové války přivedla 

vlastně náhoda. 

Letcem z vůle osudu 

Když 10. května 1940 napadlo 

Německo Francii, sloužil Jaroslav Šišpera 

ve spojovací rotě druhého československého 

pluku. Měl za sebou poddůstojnickou 

školu, s jednotkou zažil chaotické 

ústupové boje na frontě. „Neměli jsme 

v podstatě žádný spojovací materiál, 

a tak jsme dělali jakési kurýry na kolech. 

Na nádraží jednoho městečka v jižní 

Francii mi ale kolo někdo ukradl,“ vzpomínal 

později Jaroslav Šišpera. „Vlakem 

jsem se dostal do Montpelier a odtud pak 

do Agde. Tam ale již nikdo nebyl, jenom 

čeští letci. A tak jsem dostal modrou leteckou 

uniformu a společně s nimi jsem 

cestoval po moři až do Liverpoolu.“ 

V tomto okamžiku Jaroslav Šišpera 

ještě netušil, že začíná jeho nová životní 

dráha. Že s letectvem od tohoto okamžiku 

spojí svůj osud prakticky na celý život. 

Jaroslav Šišpera se narodil 9. dubna 

1920 v Milokošti poblíž Veselí 

nad Moravou. V nedalekém Uherském 

Ostrohu absolvoval měšťanku. Když 

Němci obsadili zbytek republiky a vytvořili 

protektorát Čechy a Morava, čekalo 

ho pracovní nasazení v Kielu. Stavěl tam 

pro Němce kasárna. Jednoho dne si ale 

řekl, že to tak dál nejde a společně s kamarády 

6. prosince 1939 přešel slovenské 

hranice. Dostal se až do Budapešti, 

kde se přihlásil na francouzském velvyslanectví. 

S dalšími šesti českými 

• Jaroslav Šišpera 

se od spojařiny dostal 

postupně až na místo 

telegrafisty a navigátora 

letounu. 

• V roce 1941 se oženil 

s Angličankou. Manželka mu 

porodila tři děti. 

• V padesátých letech minulého 

století ho podobně jako řadu 

dalších vojáků ze západní 

fronty čekal komunistický 

kriminál. 

důstojníky převážně z Hlavního štábu 

ho zařadili do polské jednotky a převedli 

je přes Drávu do Jugoslávie. 

„V Koprevnici se nás ujal starosta, který 

studoval v Praze. Za manželku měl 

Češku, moc dobře se o nás postaral,“ 

vybavuje si po letech Jaroslav Šišpera. 

Přes Záhřeb, Bělehrad, Řecko, Turecko 

a Bejrút se dostali do Marseille. V lednu 

1940 pak ukončil celou anabázi 

v Agde, kde vstoupil do československé 

zahraniční armády. 

TŘI ŠIŠPEROVÉ VE VÁLCE 

Když dorazil společně s letci do Velké 

Británie, umístili je na polní letiště 

v East Wrethamu. Důstojníci byli ubytováni 

ve zdejším zámečku, mužstvo 

pak v dřevěných barácích. Šišpera dělal 

pozemního telegrafi stu na zaměřovací 

stanici zdejšího letiště. V té době 

se také oženil. Vzal si Angličanku a bydlel 

ve městě. 

Po redislokaci do Severního Irska působil 

Šišpera jako údržbář radiokomunikačního 

zařízení. Později prošel rádiovým 

a střeleckým výcvikem a začal 

létat. Z rodiny nebyl jediný, kdo se ocitl 

uprostřed bojů druhé světové války. 

Jeho strýc byl zařazen na velitelství letectva 

v Londýně. O devět let starší bratr 

odešel už před válkou do USA. Bojoval 

v Barmě a dalších jihoasijských zemích. 

Když Jaroslav Šišpera prodělával 

na Bahamách přeškolení z welingtonu 

na liberatory, setkal se na americkém 

kontinentu se strýcem a švagrovou. 

Po návratu do Skotska na základnu 

Tain hlídala jejich peruť přístup 

na Severní moře. „Létalo se za každého 

počasí. Jednou náš navigátor nevěděl, 

kde jsme. Prostě zakufroval. Měli jsme 

víc štěstí než rozumu, když 

jsme konečně našli letiště, 

bylo v nádrži benzinu 

tak akorát do zapalovače,“ 

vyprávěl Jaroslav Šišpera. 

„Velitel pak už nechtěl 

s 

tímto navigátorem létat, 

a 

tak jsme dostali jiného. 

Ten byl mnohem lepší, vydržel 

u nás až do konce.“ 

V KRIMINÁLE BYLI 

OPOROU 

Po válce se Šišpera 

ještě nějakou dobu vracel 

do Británie. Až do konce 

roku 1945 jeho letoun 

přepravoval naše 

vojáky z Anglie zpět 

do vlasti. Teprve pak 

se rozešel s armádou a nastoupil 

jako radista a navigátor 

k Československým 

aeroliniím. Pracoval zde 

až do roku 1950. Tehdy 

ve známé akci uletělo několik 

letounů s bývalými 

letci RAF na Západ. A tak všichni, kdo 

neměli ten správný kádrový profi l, museli 

okamžitě odejít. Za těchto okolností 

Šišperu v Československu již nic nedrželo. 

S dalšími „zápaďáky“ se domluvili, 

že se vrátí zpět do Velké Británie. 

Ofi ciální cestou to ale samozřejmě 

nešlo, a tak se rozhodli, že utečou. 

Dřív než to ale stačili uskutečnit, prozradil 

je konfi dent. Společně s dalšími 

fronťáky ze Západu Šedou, Schořem, 

Nedělkou a Holodou ho zatkli a odsoudili 

na jedenáct let. „Byli jsme na tom 

hůře než kriminální zločinci. Snažili 

se je od nás izolovat, tvrdili, že je kazíme. 

Přesto se ale kolem nás vytvářely 

další skupinky vězňů. Tím, že jsme drželi 

pohromadě, byli jsme pro ně oporou,“ 

upozorňoval Jaroslav Šišpera. 

Postupně prošel Horním Slavkovem, 

Jáchymovem, Pankrácí, věznicí 

na Borech a Leopoldovem. Po šesti letech 

a třech měsících se konečně dočkal 

svobody. Přesto ještě nějaký čas pracoval 

v jáchymovských dolech. Později 

dělal hromosvodáře. V roce 1967 ho 

rehabilitovali a mohl se vrátit zpět 

do Československých aerolinií, kde pracoval 

až do důchodu. 

40 41

Voják z povolání – dobrovolný náborář 

Oddělení náboru krajských vojenských 

velitelství ve spolupráci s Ředitelstvím 

personální podpory realizují v průběhu 

roku velké množství náborových aktivit 

s cílem informovat širokou veřejnost 

o možnostech uplatnění v profesionální 

armádě a u jednotek Hradní stráže. 

Veřejnost se tak setkává s reklamními 

kampaněmi v tisku, rozhlase, na internetu, 

v prostředcích MHD. Další náborové 

aktivity jsou realizovány na úřadech 

INFORMACE PRO DOBROVOLNÉ NÁBORÁE To základní, co pro náborování musíte znát … 

Zákonné podmínky pro povolání do služebního pomru VZP 

Uchaze musí být 

obanem eské republiky a starší 18 let, 

zdravotn zpsobilý, 

trestn bezúhonný, 

minimáln vyuen 

a nemže být 

ke dni povolání lenem politické strany, hnutí ani odborové organizace. 

Postup pro zájemce o uplatnní v ozbrojených silách R 

1. návštva oddlení náboru krajského vojenského velitelství podle místa trvalého pobytu, 

2. prokázání splnní zákonných podmínek (obanství, vk, vzdlání apod.), 

3. dodání požadovaných doklad a dokument, vyplnní potebných tiskopis a podání žádosti o povolání do služebního pomru, 

4. absolvování výbru na oddlení pro výbr personálu v Olomouci nebo Praze 

(ovení zdravotní a fyzické zpsobilosti, psychologické vyšetení, profesní pohovor). 

Bližší informace o soutži a náboru, výbru a pijímání nových píslušník ozbrojených sil naleznete na www.novakariera.cz 

jméno a píjmení uchazee o kariéru profesionálního vojáka 

jméno a píjmení patrona 

kontaktní údaje patrona * 

DOBROVOLNÝ 

NÁBORÁ 

soutžní kupón 

VÚ/VZ 

telefon do zamstnání 

mobilní telefon 

e-mail 

oddlení náboru KVV (první návštva) v dne 

oddlení pro výbr personálu (výbr) 

podmínky výbru uchaze (splnil/nesplnil) 

podpis náelníka oddlení pro výbr personálu 

* staí uvést jen jeden z možných kontakt 

v 

práce, školách, v rámci kulturních 

a sportovních akcí, přičemž se nezapomíná 

ani na burzy práce a pracovní 

veletrhy. 

Přes veškerou aktivitu počty zájemců 

o vojenskou kariéru klesají. Jak 

tento pokles zastavit? To je otázka, 

která náborářům nedává spát. Jednou 

z možností je zapojit do problematiky 

náboru větší počet lidí. „Z našich 

zkušeností vyplývá, že velkou část 

uchazečů do armády přivede známý 

nebo kamarád z řad stávajících vojáků 

z povolání,“ uvádí plukovnice Lenka 

Mendlíková a dodává: „Právě tady vidíme 

prostor pro zlepšení náboru. Každý 

voják z povolání a občanský zaměstnanec 

má kolem sebe známé, přátele 

a rodinné příslušníky, kterým může 

uplatnění v armádě nabídnout nebo 

aspoň poskytnout potřebné základní 

informace.“ 

Ředitel Ředitelství personální podpory vyhlašuje soutěž „Dobrovolný náborář roku 2008“ 

Podstata soutěže 

Každý voják z povolání nebo občanský 

zaměstnanec, mimo příslušníky 

ŘePP a KVV, může ve svém okolí provádět 

nábor a stát se tak „patronem“ 

nového uchazeče. Takový příslušník ozbrojených 

sil se pak může také zúčastnit 

této soutěže prostřednictvím soutěžního 

kuponu, který po vystřižení předá „znáborovanému“ 

kamarádovi. Ten jej s sebou 

pronese celým procesem náboru, 

výběru a přijímání nového vojenského 

personálu až na oddělení pro výběr personálu 

do Prahy nebo Olomouce. Tento 

kupon bude pracovníky KVV a ŘePP postupně 

vyplňován a následně zařazován 

do slosování, nebude brán zřetel na to, 

zda uchazeč ve výběru uspěl – podmínkou 

je pouze řádná účast ve výběru. 

Výherní pravidla 

Oddělení pro výběr personálu bude 

kupony přijímat do 31. 12. 2008, poté 

proběhne jejich slosování. Pět vylosovaných 

kuponů zajistí věcné ceny jak příslušnému 

uchazeči, tak jeho „patronovi“. 

Navíc bude samozřejmě oceněn 

i nejlepší „patron“, tedy ten příslušník 

ozbrojených sil, který „znáboruje“ nejvíc 

uchazečů. 

Nečekají na Vás ceny milionové hodnoty. 

Vděční Vám ale budou ti, kteří i díky 

Vám odstartují svou novou kariéru. 

Za spolupráci předem děkujeme 

a přejeme hodně štěstí ve Vaší náborářské 

práci. 

Ředitelství personální podpory 

VELITEL ÚTVARU SPECIÁLNÍCH OPERACÍ 

VOJENSKÉ POLICIE 

vyhlašuje 

VÝBĚROVÉ ŘÍZENÍ NA OBSAZENÍ SYSTEMIZOVANÝCH MÍST 

STARŠÍCH INSPEKTORŮ – OSOBNÍ OCHRANA VVIP 

TERMÍN ODEVZDÁNÍ 

STRUKTUROVANÝCH 

PROFESNÍCH ŽIVOTOPISŮ 

Nejpozději do 30. 6. 2008 

na e-mailovou adresu mlipo@seznam. 

cz (připište k životopisu i číslo mobilního 

telefonu; do životopisu uveďte především 

ty skutečnosti, které prokazatelně 

potvrzují, že jste aktivní jedinec, který 

je schopen na sobě a pro ostatní tvrdě 

pracovat a dosahovat nadprůměrných 

výsledků ve své činnosti). 

TERMÍNY A PRŮBĚH 

DALŠÍCH KOL 

VÝBĚROVÉHO ŘÍZENÍ 

Ω Po posouzení zaslaných 

životopisů budou vybraní 

účastnící výběrového řízení 

kontaktováni telefonicky v průběhu 

měsíce července 2008 a bude s nimi 

dohodnut termín osobního pohovoru 

(v některých výjimečných případech 

je možné dohodnout osobní pohovor 

i individuálně). 

Ω Osobní pohovory proběhnou 

především ve dnech 7. 8. a 8. 8. 2008 

(na toto období doporučujeme 

s předstihem si zajistit volno) nebo 

individuálně v osobně dohodnutých 

termínech. 

Ω Po posouzení výsledků pohovorů 

budou vybraní účastníci výběrového 

řízení pozváni k účasti v intenzivní 

testovací části, která proběhne 

ve dnech 11. 8 – 15. 8. 2008 (na toto 

období doporučujeme s předstihem si 

zajistit volno), a o tomto rozhodnutí 

budou vybraní účastníci informováni 

nejpozději dne 8. 8. 2008 ve večerních 

hodinách telefonicky. 

POŽADUJEME 

Ω 5 let praxe u ozbrojených sil nebo 

ozbrojených sborů 

Ω předpoklad pro získání bezpečnostní prověrky 

na stupeň TAJNÉ 

Ω vynikající fyzickou zdatnost 

Ω výborný zdravotní stav, psychickou a fyzickou 

odolnost 

Ω středoškolské vzdělání s maturitou 

Ω nadprůměrné řidičské schopnosti a zkušenosti 

Ω dobrou znalost Prahy a ČR 

Ω všeobecný rozhled a kultivovaný projev 

Ω nadprůměrné výsledky ve střelbě a v úpolových 

sportech nebo bojových uměních 

Ω znalost anglického jazyka a zahraniční mise 

(je výhodou) 

Ω vysokou motivovanost, komunikativnost 

a samostatnost stejně jako schopnost pracovat v týmu 

Ω ochotu pracovat v režimu pravidelné a dlouhodobé 

odloučenosti 

Ω aktivitu, konstruktivní přístup a ochotu nést 

zodpovědnost za výsledky své činnosti 

Ω osobnost, která hledá spíše profesi než pouze 

zaměstnání 

NABÍZÍME 

Ω získání profesně unikátní kvalifikace 

(nadstandardní výcvik a praxe) 

Ω zodpovědnou a prestižní práci (prostředí VVIP, 

specifická „firemní kultura“ organizace) 

Ω neustálé zdokonalování v relevantních odbornostech 

(s předpokladem vykonávat vlastní instruktorskou 

a lektorskou činnosti v přidělených odbornostech) 

Ω možnost nasazení v zahraničí 

Ω možnost kariérních přestávek a návratu na původní 

místo pro činnost v profesně relevantních oblastech 

mimo resort MO (především bezpečnostní činnosti 

u mezinárodních organizací) 

Ω dobré platové podmínky (9. platová třída, příplatky, 

příspěvek na bydlení) a výhody plynoucí ze služebního 

poměru vojenského policisty 

43



Desetičlenný tým pomáhá 

zdolat prudký kopec dvěma 

instruktorům. Ti v tuto chvíli 

představují dva bohaté 

turisty, kteří si zaplatili 

výstup na Mount Everest. 

Na svahu je pohyb obtížný 

pro jednotlivce, a co teprve 

když musíte pomáhat ještě 

někomu dalšímu, který vám 

úkol vůbec neulehčuje. Je 

to jedna z mnoha situací, 

kterou na konci dubna 

řešili účastníci „Adventure 

and teambuilding course“ 

v Dolní Lhotě u Stráže 

nad Nežárkou. 

Na první pohled to vypadá jako nějaká 

obyčejná táborová hra. Tým musel 

v rámci nějakého příběhu překonávat 

náročné překážky a plnit různé úkoly. 

Ve výcvikovém středisku Univerzity Karlovy, 

Fakulty tělesné výchovy a sportu se konal 

unikátní třídenní kurz 

První teambuilding 

v armádě 

Jenže vše to bylo nejen pod přísným 

dohledem instruktorů z Vojenského oboru 

Univerzity Karlovy, Fakulty tělesné 

výchovy a sportu, ale také vojenského 

psychologa. Veškeré nástrahy a zápletky 

byly součástí dopodrobna promyšleného 

scénáře, který vznikal přibližně 

měsíc a byl šitý na míru lidem, kteří 

se do kurzu přihlásili. Do pilotního kurzu 

se zapojilo družstvo sdruženářů z Dukly 

Liberec tvořené sportovci Jaroslavem 

Šimkem, Pavlem Churavým, Tomášem 

Slavíkem, Martinem Skopkem, Alešem 

Vodseďálkem, Petrem Kutálem, Miroslavem 

Dvořákem, jejich trenérem 

Luďkem Šablaturou a bronzovým medailistou 

v běhu na lyžích z olympijských 

her v kanadském Calgary (1988) 

Pavlem Bencem. 

„Myšlenka uspořádat ,Adventure 

and teambuilding course‘ vznikla 

na Vojenském oboru někdy před rokem 

a od té doby jsme ji dál rozpracovávali. 

Kurz se odehrává v nově rekonstruovaném 

výcvikovém zařízení 

UK FTVS v Dolní Lhotě u Stráže nad 

Nežárkou, které poskytuje vynikající 

ubytovací i sportovní zázemí pro 

pořádání podobných aktivit,“ informuje 

nás vedoucí kurzu mjr. Martin Doležel. 

Očekávaným výsledkem je rozbití zažitých 

stereotypů, zlepšení stylu vedení, 

zvýšení pracovního výkonu skupiny, 

osvojení si nových kooperativních dovedností 

a uplatnění nově nabytých zkušeností 

v praxi. Jde také pochopitelně 

o relaxaci a obnovení sil poněkud neobvyklým 

způsobem. 

Obsah kurzu tvoří převážně pohybové 

aktivity v přírodě, různá cvičení 

a hry zaměřené na týmové řešení úkolů, 

vzájemnou podporu a spolupráci mezi 

členy skupiny, soutěživost, rozvoj fantazie 

a tvořivost při uplatňování netradičních 

řešení. Podle plánů pracovníků 

Vojenského oboru UK FTVS by se tento 

kurz měl konat dvakrát ročně za účasti 

až 16 lidí. Major Martin Doležel ještě připomíná, 

že kurz je otevřen pro všechny 

zájemce z resortu obrany. Účastnit se jej 

mohou nejen zaměstnanci Ministerstva 

obrany ČR nebo Generálního štábu, ale 

i týmy složené z příslušníků vojenských 

útvarů. 

Kurz začíná blokem nazvaným 

„tání ledů“, jehož smyslem je sblížení 

a představení týmu. „Účastníci se sa- 

mozřejmě mezi sebou 

znají, ale jde spíš 

o to, abychom se s nimi seznámili my 

a padly mezi námi počáteční bariéry,“ 

popisuje Doležel. Při jedné z takových 

her mají účastníci za úkol se na kládě 

seřadit podle svých jmen. Aby to neměli 

jednoduché, tak se při 

pohybu na kládě 

nesmějí dotknout země. 

V úvodní části kurzu měli liberečtí 

sportovci za úkol s použitím mapy, buzoly, 

GPS a lavinových vyhledávačů 

objevovat ukryté indicie ukazující cestu 

k pokladu. „Zařadili jsme do programu 

také hru na paměť, kdy si účastníci museli 

zapamatovat složitý text, přesunout 

se na vzdálené místo a tam jej správně 

reprodukovat,“ uvádí Martin Doležel. 

Součástí kurzu jsou i takzvané hry důvěry, 

které rozvíjejí důvěru jednotlivce v celý 

• Adventure je dobrodružství, zážitek, odvaha. 

Teambuilding (budování kolektivu) je cíleně 

zaměřen na vznik a rozvoj týmu, především pak 

na zlepšení jeho výkonu. 

• V náročných situacích a úkolech si účastníci 

vyzkouší, jakým způsobem lze efektivně použít 

základní principy spolupráce. Kurz vytváří 

otevřenou atmosféru a výrazně napomáhá 

hlubšímu poznání se navzájem. Velkou měrou 

se tak upevňují vztahy v pracovním týmu. 

• Součástí celého procesu učení zážitkovou formou 

je zpětná vazba. 

tým, že ho v případě potřeby nenechá 

ve štychu. Při jedné z nich člověk se zavázanýma 

očima střídavě přepadává dopředu 

a dozadu, kde jej zachytávají kolegové. 

„Je to pro něj hodně nepříjemné 

a musí jim věřit, že jej vždy chytnou a on 

nespadne na zem,“ upřesňuje další z autorů 

obsahu kurzu major Karel Sýkora. 

Každá jeho část není samoúčelná, 

ale je přesně zaměřena na konkrétní oblast 

sociálního vnímání. Chování týmu 

neustále sleduje psycholog npor. Tomáš 

Nagy, dává doporučení pro další vývoj 

děje a v závěru každého dne rozebírá 

s účastníky kurzu jejich reakce při plnění 

jednotlivých úloh. Například blok problémových 

her má družstvo donutit k vzájemné 

komunikaci, spolupráci a hledání 

společného řešení problému. 

Nechyběla ani noční hra, inspirovaná 

příběhem z knihy 

„Den trifi dů“. Šlo opět 

o to, aby tým společně 

překonával různé 

překážky. Jenže tentokrát byla několikakilometrová 

trať rozčleněna do různě 

dlouhých úseků a všichni účastnici, 

až na jednoho, měli zavázené oči 

a na každé části vedl tým někdo jiný. 

Námětem další z her bylo dobývání 

nejvyšší hory světa s bohatým turistou 

a jeho asistentem, který si tuto cestu zaplatil. 

Několikahodinová hra obsahovala 

mnoho úkolů, jejichž obtížnost zvyšovalo 

„nevyzpytatelné“ chování fi gurantů 

z řad instruktorů. Tým musel překonat 

na laně vodní nádrž, ujet několik desítek 

metrů na kladce, vyhledat ztraceného 

turistu za pomoci lavinových vyhledávačů 

nebo jej dopravit na pět metrů vysokou 

překážku. 

V kurzu nechyběly ani prvky přinášející 

dobrodružství a adrenalinové zážitky. 

Jedním z nich bylo překonávání 

úzké klády umístěné vysoko v korunách 

stromů nebo skok na hrazdu zavěšenou 

v desetimetrové výšce. Jejich cílem bylo 

posílení odvahy a sebedůvěry účastníků. 

Liberecký tým se během kurzu projevil 

jako soudržný kolektiv. Sportovci 

přistupovali k jednotlivým úkolům se sebekázní 

a především humorem. Jejich 

nespornou výhodou pak byla jejich vysoká 

fyzická zdatnost, díky níž mohli 

řadu úkolů plnit s potřebným nadhledem. 

Další třídenní „Adventure and teambuilding 

course“ se uskuteční na přelomu 

září a října letošního roku. I tentokrát 

se do něho přihlásili armádní sportovci 

– parašutisté z Dukly Prostějov. 

44 45

spoj 

Nové přírůstky 

Legenda 

v Ústřední odborné knihovně MO ČR 

• Pokud je signatura (uvedena na prvním řádku záznamu) zakončena písmenem P, je kniha určena 

pouze k prezenčnímu studiu ve studovně. 

• Pro zájemce o tyto materiály uvádíme kontakt, kde je možné je studovat nebo zapůjčit: 

Agentura vojenských informací a služeb (AVIS) 

Ústřední odborná knihovna MO ČR 

Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 

Tel.: 973 215 546, fax: 973 215 917 

F 18 832 P 

THE MILITARY BALANCE 2008. 

(Ozbrojené síly ve světě 2008.) 

Abington, Routledge – The International Institute 

for Strategic Studies 2008. 496 s. 

D 194 P 

JANE’S SENTINEL SECURITY ASSESSMENT 

– CENTRAL EUROPE AND THE BALTIC 

STATES 2008. 

(Střední Evropa a Baltské státy. 

Údaje o obraně 2008.) 

Coulsdon, Jane’s Information Group 2008. 

23 + 513 s. 

D 159 P 

JANE’S AIR-LAUNCHED WEAPONS. 

MARCH 2008. Issue 51. 

(Letecké, protiletadlové a protizemní zbraně. 

Ročenka Jane’s. Březen 2008.) 

Coulsdon, Jane’s Information Group Ltd. 2008. 

19 + 753 s. 

F 20 867 P 

THE LAW OF ARMED CONFLICT. 

Constraints on the Contemporary Use 

of Military Force. 

(Válečné právo. Dnešní meze použití vojenské 

síly. Sborník.) 

Hampshire, Ashgate 2006. 266 s. 

F 20 864 

ASHOWN, Paddy 

SWORDS AND PLOUGHSHARES. 

Bringing Peace to the 21 st Century. 

(Meče a pluhy. Zajišťování míru v 21. století.) 

London, Weidenfeld and Nicolson 2007. 338 s. 

F 20 866 

DESPORTES, Vincent – PHÉLIZON, 

Jean-Francois 

INTRODUCTION A LA STRATÉGIE. 

Stratégies + Doctrines. 

(Úvod do strategie. Dialog generála a ekonoma.) 

Paris, Economica 2007. 282 s. 

F 20 867 P 

HANDBOOK OF THE SOCIOLOGY 

OF THE MILITARY. 

(Průvodce po vojenské sociologii. Sborník.) 

New York, Kluwer Academic/Plenum 

Publishers 2003. 498 s. 

F 20 863 

OLSEN, John Andreas 

JOHN WARDEN AND THE RENAISSANCE 

OF AMERICAN AIR POWER. 

(John Warden a renesance americké 

vzdušné moci.) 

Washington D. C., Potomac Books 2007. 348 s. 

F 20 856 

LA ENERGÍA Y SU RELACIÓN CON LA 

SEGURIDAD Y DEFENSA. 

Monografías del CESEDEN 98/2007. 

(Energetika a její vztah k bezpečnosti a obraně.) 

Madrid, Ministerio de Defensa 2007. 472 s. 

F 20 877 

WEINTRAUB, Stanley 

15 STARS. Eisenhower, MacArthur, Marshall: 

Three Generals Who Saved the American 

Century. 

(Tři generálové, kteří zachránili americké století.) 

New York, Free Press 2007. 541 s. 

E 5988 P 

SREDSTVA OBESPEČENIJA BEZOPASNOSTI 

I PRAVOPORJADKA. Tom 15. Sredstva 

obespečenija bezopasnosti i pravoporjadka. 

Enciklopedija XXI vek. Oružije i těchnologii Rossii. 

(Zajištění bezpečnosti a vynucování práva. 

Encyklopedie 21. století. Zbraně a technologie 

Ruska. Díl 15.) 

Moskva, Izdatělskij dom Oružije 

i těchnologii 2007. 711 s. 

F 20 852 

JEFIMOV, N. 

KRASNAJA IMPERIJA: VZLET I NADĚNIJE. 

Vojennaja politika SSSR (1917 – 1991). 

(Rudé impérium – vzestup a pád. Vojenská 

politika SSSR 1971 – 1991.) 

Moskva, Rejtar 2006. 296 s. 

G 5829 P 

HOGG, Ian 

MODERNÍ ODSTŘELOVAČSKÉ PUŠKY. 

Přel. z angl. 

Praha, Naše vojsko 2008. 144 s. 

G 5834 P 

THOMPSON, Leroy 

BOJOVÉ BROKOVNICE. 



F 20 872 

HELEBRANT, Martin 

SAMOPAL M.P. 38 A MP 40. 

Praha, Elka Press 2008. 159 s. 

F 20 875 

VOJENSKÁ HUDBA V KULTUŘE 

A HISTORII ČESKÝCH ZEMÍ. 

Praha, Etnologický ústav AV ČR 2007. 506 s. 

E 6575 

V-E DAY. VÍTĚZNÝ DEN V EVROPĚ. 

Nejslavnější generace Ameriky a její vítězství 

ve druhé světové válce. 



E 5361 P 

MCGRAW-HILL YEARBOOK OF SCIENCE 

AND TECHNOLOGY 2008. 

(McGraw-Hill – Ročenka vědy a techniky 2008.) 

New York, McGraw-Hill 2008. 11 + 417 s. 

F 6567 P 

BROCKHAUS ENZYKLOPÄDIE. 

Jahrbuch 2007. 

(Encyklopedie Brockhaus. Ročenka 2007.) 

Leipzig – Mannheim, F. A. Brockhaus 

GmbH 2008. 400 s. 

Bezplatná inzerce pro všechny 

příslušníky AČR! 

• Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této 

rubrice, odešlete jej písemně na adresu: 

redakce A reportu, Rooseveltova 23, 

161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou 

poštou na adresu: areport@centrum.cz 

nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 

215 933. 

• V inzerátu vždy uveďte spojení 

na sebe, neboť redakce inzeráty 

nezprostředkovává. 

• Inzerování je bezplatné pro všechny 

příslušníky AČR. Nezveřejňujeme 

inzeráty, které nesouvisejí se službou 

či osobními zájmy a potřebami 

příslušníků AČR (podnikání, výdělečná 

činnost apod.). 

• Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát! 

Volná místa 

• Velitel VÚ 3133 Opava nabízí volné 

systemizované místo pro vojáka z povolání. 

Pro sbor nižších důstojníků: 

• Velitel pracoviště elektronického pz – SH 62, 

ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, 

Stanag AJ 2211 

• Velitel pracoviště řízení EB – SH 62, 

ČVO 65 (672), KvP 12/5, PT 09, BZ „T“, 

Stanag AJ 2211, místo výkonu SM 

v posádce Nakléřov 

Termín služebního zařazení: ihned. 

Bližší informace podá NS-1 na alc. 481 610 

nebo velitel VÚ pplk. P. Čepčiansky, alc. 481 600. 

• Hradní stráž nabízí SM: 

• střelec – strážní služba, Ho 41, ČVO 11, 

PT 06, podmínkou je vyučení, BP „D“, 

výška 180 – 188 cm, štíhlá postava 

bez kosmetických vad 

Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. 

• Velitel VÚ 5490 Rakovník nabízí volné 

systemizované místo pro VZP: 

• důstojník skupiny logistického zabezpečení 

personálu a infrastruktury odd. logistiky štábu 

152. ženijního praporu – ČVO 760 (proviantní 

služba), SH 62, PT 09, BP „V“, Stanag 1111, 

KvPř 12, KvPo 05 

• náčelník ekonomické skupiny štábu 

152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 63, PT 10, 

BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 

• důstojník ekonomické skupiny štábu 

152. ženijního praporu, ČVO 950, SH 62, PT 09, 

BP „D“, Stanag 2211, KvPř 12, KvPo 05 

Nástup možný ihned. 

Bližší informace: alc. 284 307, 

npor. Bc. Iva Bednářová 

• Hradní stráž nabízí SM: 

• Velitel strážní roty – Ho 64, ČVO 11, PT 10, 

KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm 

• Zástupce velitele strážní roty – Ho 63, 

ČVO 11, PT 10, KvPř 12, BZ „T“, 

výška postavy 180 – 188 cm 

• Velitel strážní čety – Ho 62, ČVO 11, PT 09, 

KvPř 12, BZ „T“, výška postavy 180 – 188 cm 

• Stálý operační dozorčí – Ho 63, ČVO 1, 

PT 09, KvPř 12, BZ „T“, dostatečné zkušenosti 

z dozorčí služby 

Zájemci se mohou hlásit na alc. 209 331. 

• Velitel VÚ 8895 Praha hledá pracovníka 

na systemizované místo pro občanského 

zaměstnance: „Správní rada oddělení analýz 

a informací“, PT 11, BP „T“ (nebo souhlas 

s jejím provedením). Jedná se o pracovní pozici 

se širokým záběrem činností souvisejících 

se zajišťováním informační podpory jednotky 

Vojenské policie s pracovištěm v Praze 

(s možností zajištění ubytování na ubytovně 

v Praze). 

Náplň práce: 

• vyhledávání a monitoring vhodných informačních 

zdrojů 

• vyhodnocování a analýza informací 

• distribuce výstupů monitoringu a analýz 

• archivace informací 

• styčná činnost se součinnostními prvky v oblasti 

práce s informacemi 

• koordinační činnost 

• lektorská činnost 

• navrhování a tvorba nových systémových prvků, 

postupů a koncepcí v oblasti informační podpory 

Kvalifikační požadavky: 

• předpoklady k získání prověrky NBÚ na stupeň 

„Tajné“ 

• VŠ vzdělání (Mgr. nebo Ing.) 

• pokročilá znalost anglického jazyka (zejména 

schopnost čtení a překladu odborných textů 

z oblasti bezpečnosti) 

• nadstandardní uživatelská znalost práce s PC 

(MS Office, Internet) 

Požadovaný osobnostní profil: 

• ochota, vstřícnost a časová flexibilita 

• samostatnost a schopnost plnit zodpovědně 

úkoly bez přímého dohledu nadřízeného 

• dobré komunikační schopnosti 

• vysoká motivovanost a vztah k bezpečnostní 

problematice 

• schopnost vcítit se do potřeb zadavateleuživatele 

informační podpory 

• velmi dobrý všeobecný a bezpečnostní rozhled 

• výhodou je praxe v bezpečnostních složkách 

a vzdělání v těchto oblastech: mezinárodní 

vztahy, informatika a knihovnictví, bezpečnost, 

žurnalistika apod. 

• kreativita v oblasti zefektivňování práce 

s informacemi 

Struktura výběrového řízení: 

• posouzení obdržených životopisů 

• telefonický pohovor pro vybrané uchazeče 

• zadání samostatného úkolu (elektronickou 

formou) 

• vyhodnocení vypracovaných samostatných 

úkolů (elektronickou formou) 

• osobní pohovor pro vybrané uchazeče 

a posouzení výsledků pohovorů 

• oslovení s nabídkou místa pro vybrané 

uchazeče 

Strukturované životopisy s uvedením kontaktního 

telefonu zasílejte do 30. 6. 2008 na e-mailovou 

adresu: mlipo@seznam.cz. 

• Velitel VÚ 4159 Lipník nad Bečvou nabízí 

volné systemizované místo: 

• technik – SH 51, PT 08, BP „D“, AJ 2, zkušenosti 

v oblasti KIS, VŘP „B“ výhodou 

Kontakt: o. z. Ing. Dr. Kavecký, alc. 428 405 

Různé 

• Prodám neprůstřelnou vestu AČR se dvěma 

pláty nejvyšší odolnosti číslo 4 (do 7.62-54R). 

Původní cena 22 000 Kč, nyní 7500 Kč. 

Dále delaborovanou RPG 75 včetně střely 

za 2200 Kč a americkou pancéřovku LAW 

(vystřelenou) za 3200 Kč. 

Tel: 773 079 783 

• Hledám za sebe náhradu 

k VÚ 4854 Pardubice na systemizované 

místo starší inženýr metrologické laboratoře 

s předpokladem nástupu k 1. 10. 2008: 

ČVO 38, SH 63, KvPř 12, PT 10, BP „D“, 

AJ 1111, absolvent elektrotechnického 

oboru podmínkou. 

Tel.: 973 242 484, 777 339 535 

• Oznámení: Setkání bývalých příslušníků 

VÚ 3263 Líně se uskuteční dne 27. září 2008 

v Hotelu CD Karlovarská 83, Plzeň. 

Jsou zváni všichni příslušníci RTZ služby, 

kteří sloužili na letišti Líně u Plzně. 

Veškeré informace získáte u p. Vaňka 

na tel.: 603 486 595. 

• Oznámení: Setkání absolventů studia 

oboru geodezie a kartografie VA (UO) Brno. 

Dne 20. 11. 2008 se bude u příležitosti 

90. výročí vzniku vojenské zeměpisné služby 

konat odborná konference v prostorách 

UO Brno, Kounicova 44/50, 229), po které 

bude následovat posezení všech účastníků 

v prostorách klubu UO v Šumavské ul. 

Zveme všechny absolventy studia oboru 

(od r. 1954) a prosíme o zaslání kontaktů 

(adresa, E-mail, tel. č. na Vás, příslušníky 

Vašeho ročníku, příp. i další absolventy) 

vedoucímu org. výboru setkání doc. Rybanskému, 

UO Brno, K 210, Kounicova 65, 612 00 Brno, 

marian.rybansky@unob.cz, tel.: 973 446 407, 

následně Vám bude zaslána pozvánka a další 

informace. 

46 

47

spoj 

Bezplatná inzerce pro všechny 

příslušníky AČR! 

• Pokud chcete uveřejnit svůj inzerát v této 

rubrice, odešlete jej písemně na adresu: 

redakce A reportu, Rooseveltova 23, 

161 05 Praha 6-Dejvice, elektronickou 

poštou na adresu: areport@centrum.cz 

nebo faxujte na telefonní číslo alcatel 

215 933. 

• V inzerátu vždy uveďte spojení 

na sebe, neboť redakce inzeráty 

nezprostředkovává. 

• Inzerování je bezplatné pro všechny 

příslušníky AČR. Nezveřejňujeme 

inzeráty, které nesouvisejí se službou 

či osobními zájmy a potřebami 

příslušníků AČR (podnikání, výdělečná 

činnost apod.). 

• Inzeráty zveřejňujeme maximálně třikrát! 

Různé 

• Velitel Vojenské střední školy 

a Vyšší odborné školy Ministerstva obrany 

v Moravské Třebové oznamuje otevření 

studijních oborů pro vojáky z povolání 

a občanské zaměstnance v resortu MO 

ve školním roce 2008/2009: 

• tříleté kombinované studium vyšší odborné 

školy – určené pro osoby s maturitou 

(Věstník MO ročník 2007, částka 17, str. 345, 

část 3, poř. č. 3) 

Podrobnější informace na www.vsmt.cz 

nebo na telefonních číslech 973 274 321, 

973 274 267, 973 274 254; 

fax: 973 274 471, 

Jevíčská 7, 571 11 Moravská Třebová 

• Prodám tlumok střední pro průzkumníky 

– objem 60 litrů (nový), cena 4500 Kč. 

Tel. 721 566 285 

• Prodám novou vestu vz.95 

– cena 800 Kč. 

Tel.: 721 566 285 

• Prodám nevyužitý tlumok malý 

pro průzkumníky – objem 20 až 30 litrů, 

cena 1100 Kč. 

Tel.: 721 566 285 

• Prodám kompletní uniformu vz. 97, 

vše na výšku postavy 188 cm 

(kalhoty, nové košile, kravaty, vesta, LP, 

odička, sako včetně stříb. šňůr, boty č. 9-10). 

Kontakt: tel.728 416 750. 

Dohoda jistá. 

• Prodám levně výstrojní součástky 

• kalhoty 97 služební zelené 2× (vel. 188) 

– 200 Kč/ks 

• kalhoty 97 služební modré (vel.182) 

– 200 Kč; 

• kalhoty 97 vycházkové zelené (vel. 188) 

– 200 Kč; 

• kalhoty 97 vycházkové modré (vel.188) 

– 200 Kč 

• bunda 97 služební zelená se zlatavými knoflíky 

(vel. 188) – 450 Kč 

• bunda zimní 2000 zelená (vel. 188) – 200 Kč 

• kabát 97 služební modrý (vel. 188) – 400 Kč 

• límec 97 služební modrý (vel. 188) – 200 Kč 

• vesta 97 modrá (vel. 6/52-54) – 200 Kč 

• vesta 97 zelená (vel. 4/56-58) – 200 Kč 

• boty 90 zimní (vel. 30) – 400 Kč. 

Tel.: 774 162 339 

• Koupím do sbírky různé odznaky 

a vyznamenání, nášivky, domovenky, kapsové 

odznaky, modely a řezy zbraní, bodáky 

a přilby, příručky, předpisy, doklady a literaturu 

k uvedeným věcem. Vše současné i staré. 

Tel. 777 074 592, alc 442 964 

nebo pemuller@tiscali.cz 

• Hledám kontakt na bývalé spolužačky, 

které v letech 1982 – 1983 studovaly obor 

spisová a archivní služba ve Vojenském učilišti 

v Novom Meste nad Váhom. 

Ozvěte se na e-mail: RusnakovaEva@seznam.cz 

nebo alc. 411 176. 


k VÚ 1923 Pardubice na místo řidiče sk. C, E. 

Kontakt: 724 994 971 

• Pozvánka: Dne 26. června 2008 

od 8.00 hodin proběhne v Dragounských 

kasárnách Klatovy při příležitosti 

Dne ozbrojených sil a 50. výročí založení útvaru 

setkání bývalých vojáků z povolání 

a občanských pracovníků VÚ 9699 

(v současnosti VÚ 5008 Klatovy). 

Konkrétní informace podá Mgr. Josef Soutner, 

tel. 973 342 375, e-mail: soutner.k@seznam.cz 

• Prodám výstrojní body z roku 2008 na plnou 

moc. 10 000 vb za 6000 Kč. 

Kontakt: Prodejvystrojnichbodu@seznam.cz 

• Hledám za sebe náhradu k VÚ 8660 Vyškov 

na funkci velitel kompletu RPL5, hodnost ntrm, 

PT 08. Požadavky – elektro vzdělání s maturitou, 

nástup možný k 1. 10. 2008. 

Tel.: 775 031 979 


k VÚ 6165 Lipník nad Bečvou na funkci 

starší kuchař-řidič sk. „C“. 

Tel.: 739 712 805 

Oprava 

Vážení čtenáři, v článku „Nechceme být mentory, ale partnery“ věnovaném zahájení činnosti prvního českého provinčního rekonstrukčního týmu 

v afghánské provincii Lógar v A reportu č. 8 jsme v části A fakta uvedli, že „ve vojenské části PRT působí skupina civilně-vojenské spolupráce (CIMIC), 

která má za úkol ve spolupráci s civilními experty analyzovat situaci v terénu. Mezi její úkoly patří mj. zabezpečení logistiky, spolupráce s afghánskými 

bezpečnostními složkami a ochrana civilních expertů rekonstrukčního týmu při jejich práci“. 

Tisková a informační důstojnice PRT Lógar kpt. Sabina Introvičová nám sdělila, že tato informace není správná a CIMIC v Lógaru plní naprosto 

odlišné úkoly. Ochranu civilních expertů zajišťují mobilní pozorovací týmy tvořené vojáky 102. průzkumného praporu. Zabezpečení logistiky je náplní 

práce skupiny J-4 a čety zabezpečení. 

Její vyjádření nyní zveřejňujeme v plném znění a čtenářům i příslušníkům PRT Lógar se za nepřesnost omlouváme: 

„Kontingent je složený z velitelství, ochranných jednotek – mobilních pozorovacích týmů a strážní služby, Vojenské policie, jednotky civilně-vojenské 

spolupráce a prvků logistického a zdravotního zabezpečení včetně týmu pro likvidaci nevybuchlé munice a výbušnin. Ochranné jednotky zajišťují jak 

bezpečnost a ochranu základny, tak i ochranu všech příslušníků PRT při jejich činnosti v terénu (MOT týmy). Vojenský kontingent v počtu 198 osob je 

i s technikou umístěn na americké předsunuté základně Shank.“ 

REDAKCE 

48

Objektivem - Ministerstvo obrany

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?