Východní fronta 2012 - II. část - Webnode

15. 4. 1943 vydává Hitler operační rozkaz č. 6 kde je dána priorita operaci Citadela.
Cílem je soustředěným útokem z prostoru jižně od Orla (severní směr) a z prostoru Bělgorodu (jižní směr) obklíčit
a zničit sovětská vojska v prostotu Kurského výběžku. Hlavní pásmo sovětské obrany mělo být překonán jedním
úderem běhen dvou dnů a do čtvrtého dne se měla obě uskupení německých vojsk spojit východně od
Kursku.
K operaci Citadela bylo vyčleněno a shromážděno celkem 900 000mužů v 50 divizích (z toho 16 tankových). K
dispozici bylo 10 000 děl a minometů, 2700 tanků a samohybných děl. Připravena byla dvě letecká uskupení – 6.
letecká flotila (600 letadel) a 4. letecká flotila (1000 letadel).
Po více než dvouměsíční prodlevě od plánovaného původního termínu spuštění bylo rozhodnuto, že operace
Citadela bude zahájena 5. 7. 1942
Severní útok zajišťovaly armády z armádního uskupení Střed (von Kluge) a to konkrétně 9. armáda pod velením
generála Waltera Modela. Za ním stála 2. armáda, která zajišťuje obranu orelského oblouku. Celkem je tu soustředěno
700 000 mužů, 2400 tanků a samohybných děl, 1800 letadel.
Luftwaffe mají v tu dobu na všech válčištích celkem 6000 letadel, ovšem jen necelou polovinu mohou použít na východní
frontě, ostatní musí vázat ve Středomoří a v západní Evropě.
Na východní frontě už ale Němci nemají absolutní nadvládu – v květnu a v červnu proběhly rozsáhlé letecké operace
vedené ze strany sovětského letectva. Luftwaffe tehdy ztratila na východní frontě od dubna do června 1943 až na
3700 letadel a s tím spojený počet vycvičených a zkušených pilotů
Jižní útok spadá pod velení armádního uskupení Jih (von Manstein). Útokem je pověřena 4. tanková armáda
(generálplukovník Hermann Hoth) a samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Tyto armády mají
k dispozici na 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel.
von Kluge Model von Manstein Hoth Kempf
Sestavování jednotek do samostatných uskupení různých velikostí určených pro dílčí operace a po nich opět rozpouštěných
je běžnou vojenskou praxí a umožňuje operativní nasazování úderných nebo obraných sil. Pravidlem je
pak označení tohoto uskupení dle jména velícího důstojníka. To bylo běžné nejen v německé armádě, ale známe to
třeba i z amerického nasazení v Bitvě o výběžek (Ardeny 1944).
Na sovětské straně
I na sovětské straně se zvažují dvě koncepce – útočná a obranná, dalo se lehce vydedukovat, a potvrzovaly to i
zpravodajské informace, že Němci mají podobné dilema. I oni váhají mezi ofenzívou a defenzívou a otázka zněla,
zda udeřit první, než stačí nepřítel soustředit síly nebo vyčkat, udržet nápor a až se útok otupí, vyrazit do protiofenzivních
úderů.
Nakonec Hlavní stan (hlavně díky generálu Žukovovi) rozhoduje pro variantu druhou – realizovat členitou obrana
a připravit následné protiofenzivní útoky.
Britský pohled
generálporučík G. Le Q. Martel – o zkušenostech od Alamejnu:
„Je lepší sevřít půlky na obou stranách tankového průlomu a využít rezerv k upevnění křídel průlomu jako nepřímé
překážky než čelit frontálně.“
58