Východní fronta 2012 - II. část - Webnode

Bitva u Sokolova
Frontová situace před a během boje u Sokolova:
Když v lednu kapitulovali Němci u Stalingradu, zahájila Rudá armáda postup na Kursk, Charkov a Rostov na
Donu. Koncem února 1943 se postup zastavil. V prostoru Charkova se vytvořil výběžek, kde neměli Sověti souvisle
pokrytou frontu a Němci přešli do protiútoku. 48. tankový sbor útočil na Charkov čelně od jihu a 2. tankový
sbor SS obešel město z jihozápadu a podařilo se mu Charkov v průběhu března dobýt. Během této německé
protiofenzívy poprvé zasáhla do obranných bojů československá vojska v bitvě u Sokolova. Zde se odehrála
bitva 1. čs. samostatného praporu s Wehrmachtem a s tankovými jednotkami elitních tankových divizí
Waffen-SS „Adolf Hitler“ a „Totenkopf“. Československý prapor byl během těchto bojů začleněn do 3. tankové
armády Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník Golikov.
Situace před bitvou
Českoslovenští vojáci se po dlouhém přesunu z Buzuluku dostali do prostoru Sokolova dne 3. března 1943 .
Jejich první bojový úkol vyžadoval udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža.
Na severním břehu řeky vedl téměř souvislý pás osad vhodných pro protitankovou obranu (vojáci se mohli
krýt za budovami). Pouze v místě obranného úseku 1. roty byla pláň, neumožňující prakticky žádné krytí, zatímco
na druhém břehu řeky stála vesnice Sokolovo. Ta nabízela poněkud lepší obranné možnosti.
Vojáci byli původně rozmístěni na patnáctikilometrovém úseku, což je sedmkrát víc, než je u praporu obvyklé.
3. tanková armáda byla v té době obrovským způsobem vyčerpána - např. sovětské střelecké divize
s normálním stavem přes 10 000 lidí jich měly jenom 1500.
Na severu u osady Timčenkov byla původně umístěna jedna četa 3. roty, které velel Oldřich Kvapil, jižně, v
Mirgorodu, byl umístěn zbytek 3. roty a u vesnice Artjuchovka zaujala pozice 2. rota pod velením nadporučíka
Loma. Na jižním břehu řeky, v Sokolovu, vedl předsunutou obranu posílené 1. roty nadporučík Otakar Jaroš.
V oblasti útočily jednotky 4. německé tankové armády, resp. 48. armádní tankový sbor a 2. tankový sbor SS.
Přímo na Sokolovo útočila část 6. tankové divize, která byla přisunuta z Německa a zasazena nejprve do neúspěšného
pokusu o osvobození obklíčené Paulusovy armády. U Sokolova pak útočila její část a dodnes není
zodpovězena otázka, jakou tankovou silou tehdy disponovala (podle historika T. Jakla mohlo jít asi o 60 tanků).
Průběh boje:
Obrana vesnice Artjuchovka
Zde bojovala 25. gardová střelecká divize, která německý útok zadržovala čtyři dny. Pětadvacet příslušníků
1. čety 8. roty pod velením poručíka Šironina bránilo od 2. března železniční přejezd u stanice Bespalovka.
Postupně za pět dnů padlo dvacet vojáků této čety. Zlikvidovali víc než třicet německých obrněnců
a sto vojáků. Mezi pěticí, která přežila, nebyl nikdo bez zranění. Ustoupili teprve v okamžiku, kdy se našemu
praporu a ostatním jednotkám podařilo dobudovat obranu na řece Mža. Všech pětadvacet příslušníků
čety získalo titul Hrdina Sovětského svazu a pověst o nich – o statečných „Šironovcích“ – se brzy rozšířila
i mezi československými vojáky.
3. března, kdy Čechoslováci dorazili k Sokolovu, vedla fronta jihojihozápadně v prostoru vesnice Artjuchovka.
Čechoslováci tak mohli zatím vybudovat protitankový opěrný uzel, i když ve vlastním Sokolovu byla pouze
čtyři protitanková děla a nějaké protitankové pušky. Dvě děla byla československá a dvě pocházela od sovětské
62. gardové střelecké divize. Další posilové prostředky byly až na druhé straně řeky Mža, takže se do obrany
Sokolova nemohly účinně zapojit. Jejich místění však bylo logické, protože bránily celý úsek, musely pokrýt
Mirgorod i Artjuchovku.
Když německé tanky pronikly do Sokolova, byl nadporučík Jaroš stále ve spojení s plukovníkem Svobodou,
který mu poslal na pomoc četu rotmistra Voráče a snažil se poslat i 179. tankovou brigádu s několika tanky.
Bohužel pod prvním tankem se protrhl led a obránci vesnice zůstali odkázáni sami na sebe. Pomalu ustupovali
směrem ke kostelu, což byla jediná masivní budova v obci. Nakonec došlo k přerušení spojení, čímž byla rota
definitivně odříznuta od jakékoliv pomoci.
Rotmistr pěchoty Hynek Voráč se dobrovolně přihlásil do akce, která měla za cíl posílit obranu Jarošovy
1. roty. V Sokolovu 8.března 43 (ve věku nedožitých třiceti let) padl a je zde pochován.
42