Východní fronta 2012 - II. část - Webnode

obsah přílohy 

Bitva u Sokolova 42 

Soupis padlých československých vojáků 44 

Dar pro Sokolovo 45 

Dopis pana Kuce 46 

Fotoreport z bojiště u Sokolova 47 

Bitva v Kurském oblouku 54 

Areál památníku bitvy u Prochorovky 77 

Kyjevsko - pečerská lávra 81 

Socha Matka Vlast 84 

Pevnost Přemyšl 85 

41

Bitva u Sokolova 

Frontová situace před a během boje u Sokolova: 

Když v lednu kapitulovali Němci u Stalingradu, zahájila Rudá armáda postup na Kursk, Charkov a Rostov na 

Donu. Koncem února 1943 se postup zastavil. V prostoru Charkova se vytvořil výběžek, kde neměli Sověti souvisle 

pokrytou frontu a Němci přešli do protiútoku. 48. tankový sbor útočil na Charkov čelně od jihu a 2. tankový 

sbor SS obešel město z jihozápadu a podařilo se mu Charkov v průběhu března dobýt. Během této německé 

protiofenzívy poprvé zasáhla do obranných bojů československá vojska v bitvě u Sokolova. Zde se odehrála 

bitva 1. čs. samostatného praporu s Wehrmachtem a s tankovými jednotkami elitních tankových divizí 

Waffen-SS „Adolf Hitler“ a „Totenkopf“. Československý prapor byl během těchto bojů začleněn do 3. tankové 

armády Voroněžského frontu, kterému velel generálplukovník Golikov. 

Situace před bitvou 

Českoslovenští vojáci se po dlouhém přesunu z Buzuluku dostali do prostoru Sokolova dne 3. března 1943 . 

Jejich první bojový úkol vyžadoval udržet postavení na linii nově budované obrany na řece Mža. 

Na severním břehu řeky vedl téměř souvislý pás osad vhodných pro protitankovou obranu (vojáci se mohli 

krýt za budovami). Pouze v místě obranného úseku 1. roty byla pláň, neumožňující prakticky žádné krytí, zatímco 

na druhém břehu řeky stála vesnice Sokolovo. Ta nabízela poněkud lepší obranné možnosti. 

Vojáci byli původně rozmístěni na patnáctikilometrovém úseku, což je sedmkrát víc, než je u praporu obvyklé. 

3. tanková armáda byla v té době obrovským způsobem vyčerpána - např. sovětské střelecké divize 

s normálním stavem přes 10 000 lidí jich měly jenom 1500. 

Na severu u osady Timčenkov byla původně umístěna jedna četa 3. roty, které velel Oldřich Kvapil, jižně, v 

Mirgorodu, byl umístěn zbytek 3. roty a u vesnice Artjuchovka zaujala pozice 2. rota pod velením nadporučíka 

Loma. Na jižním břehu řeky, v Sokolovu, vedl předsunutou obranu posílené 1. roty nadporučík Otakar Jaroš. 

V oblasti útočily jednotky 4. německé tankové armády, resp. 48. armádní tankový sbor a 2. tankový sbor SS. 

Přímo na Sokolovo útočila část 6. tankové divize, která byla přisunuta z Německa a zasazena nejprve do neúspěšného 

pokusu o osvobození obklíčené Paulusovy armády. U Sokolova pak útočila její část a dodnes není 

zodpovězena otázka, jakou tankovou silou tehdy disponovala (podle historika T. Jakla mohlo jít asi o 60 tanků). 

Průběh boje: 

Obrana vesnice Artjuchovka 

Zde bojovala 25. gardová střelecká divize, která německý útok zadržovala čtyři dny. Pětadvacet příslušníků 

1. čety 8. roty pod velením poručíka Šironina bránilo od 2. března železniční přejezd u stanice Bespalovka. 

Postupně za pět dnů padlo dvacet vojáků této čety. Zlikvidovali víc než třicet německých obrněnců 

a sto vojáků. Mezi pěticí, která přežila, nebyl nikdo bez zranění. Ustoupili teprve v okamžiku, kdy se našemu 

praporu a ostatním jednotkám podařilo dobudovat obranu na řece Mža. Všech pětadvacet příslušníků 

čety získalo titul Hrdina Sovětského svazu a pověst o nich – o statečných „Šironovcích“ – se brzy rozšířila 

i mezi československými vojáky. 

3. března, kdy Čechoslováci dorazili k Sokolovu, vedla fronta jihojihozápadně v prostoru vesnice Artjuchovka. 

Čechoslováci tak mohli zatím vybudovat protitankový opěrný uzel, i když ve vlastním Sokolovu byla pouze 

čtyři protitanková děla a nějaké protitankové pušky. Dvě děla byla československá a dvě pocházela od sovětské 

62. gardové střelecké divize. Další posilové prostředky byly až na druhé straně řeky Mža, takže se do obrany 

Sokolova nemohly účinně zapojit. Jejich místění však bylo logické, protože bránily celý úsek, musely pokrýt 

Mirgorod i Artjuchovku. 

Když německé tanky pronikly do Sokolova, byl nadporučík Jaroš stále ve spojení s plukovníkem Svobodou, 

který mu poslal na pomoc četu rotmistra Voráče a snažil se poslat i 179. tankovou brigádu s několika tanky. 

Bohužel pod prvním tankem se protrhl led a obránci vesnice zůstali odkázáni sami na sebe. Pomalu ustupovali 

směrem ke kostelu, což byla jediná masivní budova v obci. Nakonec došlo k přerušení spojení, čímž byla rota 

definitivně odříznuta od jakékoliv pomoci. 

Rotmistr pěchoty Hynek Voráč se dobrovolně přihlásil do akce, která měla za cíl posílit obranu Jarošovy 

1. roty. V Sokolovu 8.března 43 (ve věku nedožitých třiceti let) padl a je zde pochován. 

42

Někdy okolo 19.00hod nastal konec, vojáci se začali stahovat k severnímu okraji, a potom ustupovali přes řeku 

Mža k postavením 2. a 3. roty. Sokolovo tak bylo vyklizeno. 

Druhý den, 9. března, se pokusil několik kilometrů vzdálený jihozápadní front o jakýsi protiútok. Do něho byl 

zapojen i československý prapor, útočila 2. rota pod vedením nadporučíka Kudliče. Čechoslovákům se podařilo 

znovu dobýt severní část Sokolova. Ale protože se sovětský útok nevyvíjel nijak dobře, československá 2. 

rota, která utrpěla velká ztráty, se znovu stáhla zpátky. 9. března boje skončily, 10. března už byl poměrně klid 

a bojovalo se na jiných úsecích fronty. 13. března přišel rozkaz k ústupu, protože Němci prorazili na jiných 

úsecích fronty a hrozilo obklíčení. 

Co následovalo: 

Němci dobyli Charkov zpět a naše jednotky (po splnění úkolu uhájit linii danou řekou Mža) byly pod hrozbou 

obklíčení nuceny ustoupit. 

V bojích u Sokolova a při následném ústupu v březnu 1943 padlo Němcům do rukou asi dvacet příslušníků 1. 

čs. samostatného praporu. Z nich pět bylo na podzim 1943 využito v protektorátu k propagandistické kampani 

proti čs. zahraničnímu odboji a poté patrně totálně nasazeno v Říši, jeden z nich byl po válce internován v 

sovětském pracovním táboře, gulagu. Několik našich raněných Němci ve dnech 13. - 17. března 1943 povraždili 

v charkovské nemocnici. 

Bitva u Sokolova měla nesporný význam pro vojáky československé jednotky v Sovětském svazu, 

protože se tak zařadili po bok československých vojáků ve Francii, letců ve Velké Británii i 

našich obránců od Tobruku a splnili svoji povinnost v boji proti společnému nepříteli. Jejich vystoupení 

u Sokolova mělo také velký význam pro československou exilovou diplomacii. I přes 

ideologické zneužití bitvy v poválečných letech patří bojové vystoupení našich vojáků u Sokolova 

k těm stránkám naší historie, na které bychom rozhodně neměli zapomínat. 

43

Soupis padlých československých vojáků 

podle seznamu umístěném v muzeu v Sokolově 

jména byla ověřena a opravena podle dostupných zdrojů 

Pouze ty osoby, jejichž jména jsou uvedena tučně, 

se podařilo ověřit v Databázi legionářů a padlých ve 

2. světové válce, 

příp. v Databázi příslušníků čs. vojenských jednotek v zahraničí 

za 2. sv. války. 

seznam v sokolovském muzeu - detail 

Hovoří překladatel: 

“Ověřování mělo svá úskalí: Např. Kagan je Kahan, Ržerik je Řepík, Fiš Villy je Fisch Viktor, Sobko Dimitrij je Sopko 

Demeter. U Sokolova padl Stejskal Stanislav, František válku přežil. Ne všichni ze seznamu padli v Sokolově, např. 

Vilém Ficnar podle Databáze padl 22.3.43 u Kurska, Andrej CapP v Jachnovščině (v seznamu je uveden dvakrát), 

nebo Egon Presser v Mirgorodu a Jaroslav Tachecí a František Foltýn mají uveden Charkov a Jan Kudlič Konstantinovku. 

Další nesrovnalosti se týkají hodností: František Valenta je v sokolovském seznamu rotmistr, ale v databázi 

rotný, u Jana Macha je to obráceně, vojín Vldajmir je četař Vladimír Fedor (přednost dávána údaji z databáze). 

Ostatních 26 jmen se zatím, pravděpodobně díky zkomoleným jménům na sokolovském seznamu, nepodařilo ověřit. 

Snad by pomohl pramen: VHA/SSSR/II/12/9a - Padlí a ranění v bitvě o Sokolovo.“ 

voj. BABIČ Pavel voj. MERJANA Vasilij voj. JANČÍK Vasil 

voj. BALÍN Michal voj. MATUŠEK Rudolf voj. JANČINA Dmitrij 

voj. BASS Dezider voj. MERECKÝ Robert voj. JANČUŠKA Josef 

voj. BEJDĚJS Arnošt voj. NASCH Alfréd voj. JANOUŠ Antonín 

voj. BLÁHA Josef voj. OBERSTRER Jan voj. JIRKOVSKÝ Josef 

voj. BLASENSTEIN Walter voj. PAP Mikuláš svob. WEISSMANN Bohumil 

voj. WEINBERGER Ervín voj. PRESBURK Kurt svob. KUBEŠ Václav 

voj. WEIS Melichar voj. ŘEPÍK Josef svob. LEPPIN Jozef JUDr. 

voj. VEKSBERGR Leo voj. ŠALAMOUN Alexander svob. OSTROVKA Jiří 

voj. VITMAN Djačeslav voj. SMOLJAK Juraj svob. PRESSER Egon 

čet. VLADIMÍR Fedor voj. SOPKO Demeter svob. REDIŠ Hugo 

voj. VLADIMÍR Ferdinand voj. SOKAL Michal svob. SOLANIČ Josef 

voj. VODNÁŘ Michal voj. SOLANIČ Josef svob. FRESCHL Erik 

voj. VOLOŠIN Michal voj. SOUKUP Mikuláš svob. ŠVIHLÍK Viktor 

voj. HAVEL Jozef voj. TOVDAK Fedor svob. SPIEGEL Ignác 

voj. HOFFMANN Ludvík voj. TAUBER Max svob. JAROŠKA Jozef 

voj. HAŠAN Antonín voj. TRAUB Egon des. VIMMER Martin 

voj. HOSS Kurt voj. TUROK Teodor des. GOLDENBERGER Eduard 

voj. GROSMANN Josef voj. ULIHANEC Demetetr des. KAŠNER Max 

voj. GUDČI Stanislav voj. PILIPP Jiří des. SIGL František 

voj. HUDEČEK Karel voj. FICAJ Juraj des. FISCH Viktor 

voj. DŽIMURAT Vasilij voj. FICNAR Vilém čet. BRODAVKA Arnošt 

voj. DOČKAL František voj. FEDORKO Peter čet. WOLF Kurt 

voj. DERI Petr voj. FILKENŠTEJN Kurt čet. HAVLÍČEK–HAISLER Václav 

voj. ŽUK Jaroslav voj. FELDČER Vilém čet. KOMÁNEK Karel 

voj. IVANIČ Josef voj. FURMAN Jozef rotmistr LUSKA Alfréd 

voj. KAHAN Julius voj. CAR Andrej rotný MACH Jan 

voj. KAFKA Kurt voj. CZINNER Arpád JUDr. rotný VRZAL František 

voj. KESSLER Izák voj. CIPIŇO Ivan rotmistr VORÁČ Hynek 

voj. KETNER Emil voj. CAP Andrej rotný VALENTA František 

voj. KIPPEL Jan voj. STEINER Kurt rotmistr RŮŽIČKA František 

voj. KLOUDA Alois voj. ŠVÉD Josef rotmistr STEJSKAL Stanislav 

voj. KÖNIG Josef voj. ŠVÉDA Jozef rotmistr TACHECÍ Jaroslav 

voj. KUTERER Ervín voj. SCHWARZ Herman rotmistr FOLTÝN František 

voj. LANCER Norbert Evžen voj. ŠELEMBA Štefan ppor. FRANK Jiří 

voj. LANZER Walter voj. SCHUDMAK Arnošt npor. KUDLIČ Jan 

voj. LUPÍNEK Josef voj. ŠKROBINEC Josef npor. LOM-LÖHRER Jaroslav 

voj. MAJOR Vasil voj. JANČA Mečislav kpt. JAROŠ Otakar 

44

Dar pro Sokolovo 

dvoujazyčná tabule o Otakaru Jarošovi věnovaná městem Mělník muzeu v Sokolově 

český text 

ředitel muzea pan Kuc, za ním 

dvoujazyčná tabule o Otakaru 

Jarošovi 

ukrajinský text 

ředitel muzea pan Kuc přebírá 

náš dar 

45

Dopis pana Kuce 

originál dopisu 

český překlad 

8. září 1912 přivítalo Sokolovské muzeum bojového bratrství s velkým potěšením zástupce občanů města 

Mělníka v místě, kde zahynuly desítky československých vojáků v čele s hrdinou Sovětského svazu 

Otakarem Jarošem. 

Předali nám myšlenky a svědectví doplňující údaje o Hrdinovi, které se stanou obohacením nové expozice 

muzea po 70 letech bojů. 

Jsme vděčni za věnované exponáty a dary. Přejeme všechno nejlepší obyvatelům města Mělníka, v němž 

žil O. Jaroš, obránce vesnice Sokolovo, jenž zahynul v boji proti útočícímu nepříteli. 

Ředitel muzea - Oleksandr Kuc. 

8. 9. 2012 

muzeum v Sokolově 

46

Fotoreport z bojiště u Sokolova 

Tento soubor snímků a řazení jejich vztahu k terénu podle satelitní mapy, je určen pro 

zájemce o poznání výsledků průzkumu bojiště. V rámci poznávací mise jej uskutečnilo 

sdružení „Background“ v září 2012. Při orientaci na bojišti byl velkou měrou nápomocen 

ředitel muzea v ukrajinském Sokolově pan Olexandr Ivanovič Kuc 

autoři snímků: František Macek, René Kontra, Dalibor Filáček 

výsledné grafické uspořádání: Dalibor Filáček 

47

1. pozice zbořeného kostela 

2. pozice předních zákopů 1. roty 

3. současný hřbitov 

4. současné muzeum 

48

obr. 1 

Výjezd k pozicím 1. roty; 

za námi poslední domek Sokolova 

obr. 2 

Pohled zpět na Sokolovo 

obr. 3 

Panoramatický pohled na Sokolovo, směr severovýchod; 

kostel stál vlevo od osy pohledu, muzeum je vpravo 

49

obr. 4 

Vlevo i vpravo od cípu lesa na 

horizontu postupovaly jednotky 

německé 4. tankové armády 

obr. 5 

Panoramatický pohled na horizont, 

odkud se valily útoky německé 

4. tankové armády 

obr. 6 

Pohled na severovýchod; 

porost v levé části kryje rokli, 

zcela vpravo je cíp zeleně 

místního hřbitova 

obr. 7 

Pohled na východ, nalevo je Sokolovo; napříč loukou se táhne 

současný výkop pro plynové potrubí 

50

obr. 8 

Pohled z téhož místa, 

jako na obr. 8, ale osa 

pohledu směřuje více 

na sever 

obr. 9 

Spodní část zalesněné rokle na 

levém křídle Jarošovy obrany; 

v pozadí les, kryjící rokli na pravém křídle 

přední obranné linie 

obr. 10 

Panoramatický snímek zachycující bojiště z pohledu útočících Němců, proti čelním zákopům 

Jarošovy 1. zesílené roty; porosty vlevo i vpravo kryjí rokle, Sokolovo se táhne pod 

horizontem na obzoru vidíme terén řeky Mža 

obr. 11 

Pohled do rokle na levém křídle obrany 

51

obr. 12 

Pohled do rokle na levém křídle 

obrany 

obr. 13 

Spodní část rokle na levém křídle obrany; 

vidíme trasu uloženého plynového potrubí 

místo bývalého kostela 

dodnes patrné krátery 

hrob Otakara Jaroše 

muzeum 

rokle 

obranná pozice 1. roty 

rokle 

hřbitov 

52

Zvětšený výřez oblasti, kde jsou dodnes patrné krátery 

Rekonstrukce polohy sokolovského kostela 

Při přibližné rekonstrukci polohy sokolovského kostelíka jsme vycházeli ze dvou známých 

fotografií, na nichž je patrná orientace vchodových dveří k cestě klesající z jižního 

svahu. Předpoklad, že hlavní osa stavby sleduje směr východ- západ, podporuje i 

viditelné natočení kostela znázorněné na výjevu diorámy předváděné v místním muzeu. 

53

Bitva v Kurském oblouku 

Vytvořeno jako studijní materiál pro potřeby sdružení 

Background 

v rámci mise 

VÝCHODNÍ FRONTA 

2012 

54

Bitva v Kurském oblouku 

Obsah: 

Zdroje, odkazy: ........................................................................................................................... 56 

Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem: ............................. 56 

1941 ....................................................................................................................................... 56 

1942 ....................................................................................................................................... 56 

1943 ....................................................................................................................................... 57 

Operace Zitadelle (Citadela) .................................................................................................... 57 

Na sovětské straně .................................................................................................................. 58 

Před zahájením bitvy ............................................................................................................... 60 

Bitva v Kurském výběžku ............................................................................................................ 61 

SEVER ..................................................................................................................................... 61 

5. 7. 1943, den první – sever ................................................................................................ 61 

6. 7. 1943, den druhý – sever ............................................................................................... 62 

JIH .......................................................................................................................................... 62 

5. 7. 1943, den první – jih ..................................................................................................... 62 

6. 7. 1943, den druhý – jih.................................................................................................... 63 

SEVER ..................................................................................................................................... 63 

7. 7. 1943, den třetí - sever .................................................................................................. 63 

8. 7. 1943, den čtvrtý - sever ................................................................................................ 64 

9. 7. 1943, den pátý - sever .................................................................................................. 64 

situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. – 9. 7. 1943 .................................................... 64 

10. 7. 1943, den šestý a další ................................................................................................ 64 

JIH .......................................................................................................................................... 12 

7. 7. 1943, den třetí - jih ....................................................................................................... 64 

8. 7. 1943, den čtvrtý - jih .................................................................................................... 65 

9. 7. 1943, den pátý - jih ...................................................................................................... 65 

SEVER ..................................................................................................................................... 66 

9. 7. 1943, den pátý - sever .................................................................................................. 66 

10. 7. 1943, den šestý – sever .............................................................................................. 66 

11. 7. 1943, den sedmý – sever ............................................................................................ 66 

JIH .......................................................................................................................................... 67 

10. 7. 1943, den šestý - jih .................................................................................................... 68 

11. 7. 1943, den sedmý - jih ................................................................................................. 68 

12. 7. 1943, den osmý – jih; bitva u Prochorovky .................................................................. 69 

13. 7. 1942, den devátý - jih; bitva u Prochorovky ................................................................. 71 

SEVER ..................................................................................................................................... 72 

12. 7. 1943, den osmý – sever; operace Kutuzov ................................................................... 73 

13. 7. 1943 - operace Kutuzov .............................................................................................. 73 





JIH .......................................................................................................................................... 74 

14. 7. 1943, den devátý – jih ................................................................................................ 74 

14. 7. – 15. 7. 1943, den devátý a desátý – jih ....................................................................... 74 

16. 7. - 17. 7. 1943, den jedenáctý a dvanáctý - jih ................................................................ 74 

Závěr .......................................................................................................................................... 76 

55

Zdroje, odkazy: 

Eduard Čejka, Velký přelom, Panorama 1988 

M.K.Barbier, Kursk, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2004 

Liddel Hart, Dějiny druhé světové války, Jota 

Alexandr Swanson, Malcom Swanston, Historický atlas II. světové války, Columbus 2008 

David Jordan, Andrew Wiwest, Atlas druhé světové války, Ottovo nakladatelství s.r.o., 2006 

Winston S. Churchill, Druhá světová válka, V. díl, nakladatelství Lidové noviny, 1995 

Internetové zdroje: 

mapy: http://www.palba.cz/viewtopic.php?p=19640 

texty: http://blisty.cz/art/42475.html 

http://cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_v_Kursk%C3%A9m_oblouku 

Stručný přehled událostí od vstupu SSSR do války s hitlerovským Německem: 

1941 

22. 6. 1941 je spuštěn plán Barbarossa – útok na Sovětský Svaz 

Před útokem byla provedena reorganizace německých divizí a jejich počet navýšen. Ovšem navýšení bylo doprovázeno 

snížením úderné síly jednotlivých divizí. Při západním tažení měla každá divize 1 tankovou brigádu (1 pluk 160 

tanků, 2 pluk 160 tanků, celkem 320 tanků) 

Nyní jeden pluk se 160 tanky vyčleněn a „kolem“ něj je vytvořena nová divize. Počet je tedy navýšen, ale tanková 

síla divize se snižuje. Celkem mají Němci zhruba o 800 tanků více než při západním tažení. 

Do pohybu se dává 120 německých divizí, 3 miliony mužů, 3550 tanků a samohybných děl, 2770 letadel 

Sovětská armáda má v červnu 1941 300 divizí a 24 000 tanků 

V prvních pěti dnech pronikají Němci do hloubky 322km ruského území. 

Německý wehrmacht je členěn na 3 skupiny armád (celkem 7 armád, 4 tankové skupiny se 17 tankovými divizemi 

a 13 motorizovaných divizí) 

skupina armád – Sever 

skupina armád – Střed 

skupina armád – Jih 

Útok na jihu vykazuje proti ostatním pomalejší průběh, německý hlavní stan OKW (Obrekomando der Wehrmacht) 

vede debaty o strategicky hlavním směru – zda Moskva či Kavkaz. Tyto debaty vedeny skoro 2 měsíce. Jako 

hlavní je určen nakonec směr Moskva, to už ale bylo září a pomalu začínalo špatné počasí. (6. října 1944 napadl 

první sníh.) 

Německé východní tažení v roce 1941 vrcholí operací Tajfun – snahou dobýt Moskvu. 

6. prosince 1944 podniká generál Žukov protiofenzívu a v průběhu bitvy o Moskvu německý postup zastavuje. 

Němci poprvé špatně odhadují velikost sovětských záloh i obecně schopnost ruského potenciálu v lidech i materiálu. 

1942 

prosinec 1941 – duben 1942 

Odstupují velitelé všech tří skupin německých armád. 

uskupení Jih – Rundstedt, nastupuje Reichenau 

uskupení Sever – von Leeb, nastupuje Küchler 

uskupení Střed- Bock , nastupuje von Kluge 

Přijat plán pro letní tažení 1942: 

Místo očekávaného útoku na Moskvu je hlavní útok směřován na jih – na Kavkaz. Tento směr sleduje dva cíle - 

zisk ropných polí a možnost z jihu přes Stalingrad opět zaútočit na Moskvu. 

56

Německé velení naplánuje operaci Blau k obsazení a postupu na jih. Její realizací jsou Rusové zaskočeni a ustupují. 

Jedním z výsledků tlaku Němců ve směru na jih je postup na levém křídle od Charkova směrem ke Stalingradu. 

19. srpna 1942 6. armáda se 4. tankovou zahajují útok na Stalingrad, zpočátku poměrně rychlý postup je ale 

postupně zpomalován. 23. 8. 1942 zahájena konečná ofenzíva k dobytí Stalingradu – 6. armáda (von Paulus) ze 

severozápadu, 4. armáda z jihozápadu. 

Čelisti armád se ale nesevřely, dochází ke stále urputnějším bojům a současně pro obě strany vzrůstá význam a 

symbolika místa, podobně jako tomu bylo u Verdunu v roce 1916. 

Několik údajů k Bitvě u Stalingradu 

Zároveň s probíhající stalingradskou bitvou dochází ke stahování Němců od Kavkazu, způsobeno je to tlakem 

Rusů, ale i vznikajícím ohrožením pravého křídla a možností velkého obklíčení. 

1943 

19. - 20. 11. 1942 protiúder Sovětské armády 

23. 11. 1942 uzavřen kruh kolem německé 6. armády 

12. – 18. 12. 1942 protiútok von Mansteina z jihozápadu, zůstal asi 50km před 6. armádou. 

10. 1. 1943 závěrečný útok na Němce u Stalingradu 

31. 1. 1943 kapitulace maršála von Pauluse 

Pro Němce přetrvává nebezpečí možného kavkazského kotle, sovětská vojska vedou sérii stálých útoků, Němcům 

se ale daří vždy vyklouznout z obklíčení a stahovat se. Využívají při tom moderní formy obranných bojů, 

které jsou velmi účinné. 

Rudá armáda mění taktiku a přizpůsobuje ji novým poměrům – údery po celé délce fronty, střídavě, neočekávaně, 

často měněný rytmus útoků. Ty jsou ne vždy vedeny v přímém směru a tak se nepodstatné cíle nečekaným 

útokem mění ve strategicky důležitá místa. Tato taktika nutí nepřítele udržovat síly po celém úseku fronty. 

V té době dochází k osvobození Leningradu (17 měsíců obklíčení). 

První únorový týden Sověti obklíčili Kursk a 7. 2. 1942 je město dobyto. 

Němci obsazený Charkov je Rusy ohrožen ze severu, následuje další ruský útok z jihu od Charkova, 16. 2. 1943 

generál Golikov se svými vojsky Charkov dobyl. 

Pak ale Rusové útok zastavují. Je tu obtížný jarní terén, logisticky náročná doprava, při rychlém postupu si zcela 

odhalili týl své armády a také Němci se konečně zastavili a koncentrovali síly. 

Generál Von Manstein první březnový týden naplánoval a provedl protiútok a následnou ofenzivou Rusy zatlačil 

zpět za Donec a Izjmu, 15. 3. 1943 opět dobyt Charkov, v dalším ofenzivním postupu Němci obsazují Bělgorod. 

A protože Němci nadále drží také severně položené území v oblasti města Orel (Orelský výběžek), vzniká mezi 

těmito dvěma územími 250km široký a 160km hluboký Kurský výběžek. 

Tento úspěch u Charkova odsunul pro OKW důvody ke stažení jednotek a vyrovnání fronty a navíc pro německá 

vojska vznikla i zajímavá výchozí pozice pro úder na Kursk 

Operace Zitadelle (Citadela) 

Němci zvažují možnost útočné operace proti kurskému oblouku od března 1943. Seříznutím oblouku by se zkrátila 

fronta o 250km a uvolnilo by se 18 – 20 divizí. Zároveň je ale ve hře i obrana stávající fronty v očekávání ruské 

ofenzívy, neboť charakter fronty esovitě prolomené v orelském a kurském oblouku nabízela tutéž možnost i 

Sovětské armádě. Vedly se spory a diskuze o útočné nebo obranné strategii, hlavním zastáncem útočné varianty 

a hlavní slovo má náčelník generálního štábu pozemního vojska generál Kurt Zeitzler, který nakonec tuto strategii 

u Hitlera, jako vrchního velitele německé branné moci, prosadí. 

Původní a optimální termín útoku s jarním táním byl původně stanoven na 3. 5. 1942. Ovšem v tu dobu nebyli 

Němci připraveni, nebyly doplněny stavy a materiál. Do výzbroje se zaváděly nové zbraně. Byly to především tanky 

typu Panther a nejmodernější těžké tanky Tiger, dále např. nové verze vynikajících lehkých kulometů MG42. 

57

15. 4. 1943 vydává Hitler operační rozkaz č. 6 kde je dána priorita operaci Citadela. 

Cílem je soustředěným útokem z prostoru jižně od Orla (severní směr) a z prostoru Bělgorodu (jižní směr) obklíčit 

a zničit sovětská vojska v prostotu Kurského výběžku. Hlavní pásmo sovětské obrany mělo být překonán jedním 

úderem běhen dvou dnů a do čtvrtého dne se měla obě uskupení německých vojsk spojit východně od 

Kursku. 

K operaci Citadela bylo vyčleněno a shromážděno celkem 900 000mužů v 50 divizích (z toho 16 tankových). K 

dispozici bylo 10 000 děl a minometů, 2700 tanků a samohybných děl. Připravena byla dvě letecká uskupení – 6. 

letecká flotila (600 letadel) a 4. letecká flotila (1000 letadel). 

Po více než dvouměsíční prodlevě od plánovaného původního termínu spuštění bylo rozhodnuto, že operace 

Citadela bude zahájena 5. 7. 1942 

Severní útok zajišťovaly armády z armádního uskupení Střed (von Kluge) a to konkrétně 9. armáda pod velením 

generála Waltera Modela. Za ním stála 2. armáda, která zajišťuje obranu orelského oblouku. Celkem je tu soustředěno 

700 000 mužů, 2400 tanků a samohybných děl, 1800 letadel. 

Luftwaffe mají v tu dobu na všech válčištích celkem 6000 letadel, ovšem jen necelou polovinu mohou použít na východní 

frontě, ostatní musí vázat ve Středomoří a v západní Evropě. 

Na východní frontě už ale Němci nemají absolutní nadvládu – v květnu a v červnu proběhly rozsáhlé letecké operace 

vedené ze strany sovětského letectva. Luftwaffe tehdy ztratila na východní frontě od dubna do června 1943 až na 

3700 letadel a s tím spojený počet vycvičených a zkušených pilotů 

Jižní útok spadá pod velení armádního uskupení Jih (von Manstein). Útokem je pověřena 4. tanková armáda 

(generálplukovník Hermann Hoth) a samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). Tyto armády mají 

k dispozici na 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel. 

von Kluge Model von Manstein Hoth Kempf 

Sestavování jednotek do samostatných uskupení různých velikostí určených pro dílčí operace a po nich opět rozpouštěných 

je běžnou vojenskou praxí a umožňuje operativní nasazování úderných nebo obraných sil. Pravidlem je 

pak označení tohoto uskupení dle jména velícího důstojníka. To bylo běžné nejen v německé armádě, ale známe to 

třeba i z amerického nasazení v Bitvě o výběžek (Ardeny 1944). 

Na sovětské straně 

I na sovětské straně se zvažují dvě koncepce – útočná a obranná, dalo se lehce vydedukovat, a potvrzovaly to i 

zpravodajské informace, že Němci mají podobné dilema. I oni váhají mezi ofenzívou a defenzívou a otázka zněla, 

zda udeřit první, než stačí nepřítel soustředit síly nebo vyčkat, udržet nápor a až se útok otupí, vyrazit do protiofenzivních 

úderů. 

Nakonec Hlavní stan (hlavně díky generálu Žukovovi) rozhoduje pro variantu druhou – realizovat členitou obrana 

a připravit následné protiofenzivní útoky. 

Britský pohled 

generálporučík G. Le Q. Martel – o zkušenostech od Alamejnu: 

„Je lepší sevřít půlky na obou stranách tankového průlomu a využít rezerv k upevnění křídel průlomu jako nepřímé 

překážky než čelit frontálně.“ 

58

Začalo tedy budování několika pásmové obrany, výcvik jednotek, tvorba záloh a zásob. Strategie byla jednoznačná 

– vyčerpat a unavit Němce, ničit mu jeho údernou sílu, zvláště tankovou a pak s čerstvými zálohami vyrazit 

do protiútoku. 

V průběhu dosavadních válečných let dochází na ruské straně k mnoha kvantitativním, ale hlavně kvalitativním 

změnám. Zlepšila se výzbroj i výstroj vojáků, na vyšší úroveň se dostává konstrukce a výroba zbraní – pušky, dělostřelectvo, 

raketové zbraně. Produkují se výtečné střední tanky T-34 a těžké tanky KV-1. Důležité jsou stále dodávky 

Spojenců, hlavně automobilní technika. 

Nová generace ruských velitelů je oproti německým mladší, aktivnější a také bezohlednější. Stalin dává své velitelské 

garnituře větší volnost v rozhodování, než to činí Hitler a i proto se zlepšila úroveň ruského velení i strategického 

myšlení, organizace a výstavba tankových a leteckých armád je efektivnější a pružnější. 

Kladem je i jistá obecná primitivnost -ruský voják přežije tam, kde jiný nevydrží. 

Organizace obrany celého pásma fronty od orelského výběžku přes kurský výběžek až po jeho jižní křídlo bylo 

následující: 

Proti orelskému výběžku stojí a severní křídlo kurského výběžku kryje 

Západní front (Sokolovskij) 

Brjanský front (Makarjan Popov) 

Obrana Kurského oblouku: 

severní polovina oblouku – 95km 

Střední front (generál Konstantin K. Rokosovskij) 

(1500 tanků, 500 v záloze) 

jižní polovina oblouku – 164km 

Voroněžský front (generál Nikolaj F. Vatutin) 

(1700 tanků, 630 000 mužů, 8700 děl a minometů) 

jižní křídlo kurského výběžku kryje 

Jihozápadní front (generál Rodion Malinovskij) 

V záloze za Voroněžským frontem je připraven Stepní front (generál Ivan S. Koněv) 

Celkem je připraveno 1,3 miliony mužů, 3400 tanků a samohybných děl, 2100 letadel 

Obranná opatření u Kurska byla nejdokonalejší, jaká Rusové do té doby vytvořili, bylo hustě členěné do hloubky 

v několika liniích. 

Rokosovskij 

Vatutin 

Koněv 

59

Organizace obranných linií: 

hlavní linie odporu (3-5km široká; 3 – 5 řad zákopů) 

první linie obrany armády 

tři linie na stupni frontu (15-20km za hlavní linií) 

linie záložní (15km za těmito liniemi) 

poslední zajišťovací linie 

Organizace sledu jedné linie: 

minová pole a drátěné zátarasy 

protitanková děla (hustota hlavní až 

35 na 1km) 

rotní ohniska odporu – 4-6 protitankové 

pušky, tanky, samohybná děla, 

okopy 

mapa č. 1 

schéma sovětských obranných linií 

Převaha Sovětů byla až 4:1, přesto vládla 

ve velení určitá nejistota i nervozita. 

V červnu údajně tajně jedná Molotov 

s Ribentropem, ovšem nejen, že se nedohodnou, 

ale navíc se snad o jednání 

dozvěděli Spojenci a Rusové i tak jednání museli přerušit. (tuto informaci ale většina pramenů popírá…) 

Celkem 1 300 000 sovětských vojáků a 3700 tanků čeká na 800 000 německých mužů a 2700 tanků zhruba ve 

stejných pozicích, ve kterých proti sobě stáli před dvěma lety. 

Střední front: 

5000km zákopů, celkem přes 400 000 min a fugasů (druh improvizované miny), jen v úseku 13. a 70. armády nataženo 

112km drátěných zátarasů. 

Voroněžský front: 

83 912 okopů, 5322 velitelských a pozorovatelských stanovišť, 17 505 úkrytů a zemljanek, položeno 637 500 min a 

postaveno 593km drátěných zátarasů, délka zákopů činila celkem 4240km. 

V době bitvy u Kurska mají Rusové k dispozici na 2000 letadel, výraznou nadvládu ale nemá ani jedna strana. 

Dále je soustředěno na 20600 tanků, ovšem německé tanky jsou dokonalejší. 

Před zahájením bitvy 

Dva frontové oblouky, které vytvářejí orelský a kurský oblouk, procházejí terénem mírné pahorkatiny, která se 

nazývá Středoruská vrchovina 

To, že Rusové věděli, nejprve neurčitě, posléze se stále větší jistotou a nakonec dostali dokonce hodinu před 

útokem jistou informaci o jeho zahájení, znamenalo pro Němce ztrátu momentu překvapení. 

Už 4. 7. 1943 se na jižním úseku jednotky německé 4. tankové armády snaží obsadit strategicky vhodná výchozí 

místa k nadcházející ofenzívě a dochází k místním střetům. 

Útok je naplánován 5. 7. 1943 na 3.00hod 

60

mapa č. 2 

orelský a kurský oblouk, rozmístění sil k 5. 7. 1943 

Rusové se s jistotou dozvědí o termínu útoku po půlnoci 5. 7., rychle se rozhodují a ve 2.00hod zahajují na obou 

úsecích – jižním a severním - dělostřelbu, Němci jsou nuceni na obou úsecích útok odložit o 2-3hodiny. 

61

Bitva v Kurském výběžku 

SEVER 

(pozn.: protože boje probíhají současně na dvou frontách, je záznam o průběhu bitvy veden paralelně vždy 

v bloku několika dnů) 

5. 7. 1943, den první – sever 

Zde útočí 9. armáda pod velením generálplukovníka Waltera Modela, které se podařilo prolomit předsunutá 

postavení. Za 9. armádou stojí 2. tanková armáda vedená generálplukovníkem Rudolfem Schmidtem, zůstává 

v orelském výběžku. 

Úder je veden na Olchovatku, Gnilce a Maloarchangelsk. 

Jsou vedeny vyčerpávající boje, Rusové doplňují vojáky i prostředky. Němci provádějí během prvního dne 5 ztečí, 

pronikají v prostoru Olchovatky do hloubky zhruba 8km. 

Boje jsou vedeny i ve vzdušném prostoru, dobrá je německá součinnost pozemní i vzdušné armády. Němci mají 

první den až na 1000 vzletů, Rusové mají ztráty v letectvu, Luftwaffe získává dočasně převahu. 

Na konci prvního dne dosahují Němci na severním úseku průlom široký 15km a 8km. 

viz mapa č. 4 na str. 12 

6. 7. 1943, den druhý – sever 

Generál Rokossovskij se rozhoduje pro pokus o protiofenzívu, všechny jednotky se ale nestačili přesunout a připravit, 

přesto je protiúder proveden. 

Velké tankové bitvy se uskutečňují západně od železniční stanice Ponyri. (Po 4 dny tu pak více než 1000 tanků a 

samohybných děl bojovalo o okolní vesnice, které byly proměněny v pevnosti.). 

Protiofenzíva Rusů neměla výrazný úspěch a byla zastavena, vojska ustoupila, přesto tato akce zastavila německý 

pohyb. 

Ztráty Němců tu jdou až do 50% početních i materiálních stavů. 

mapa č. 3 

postup německých jednotek na jižním směru 5. 7. 1943 

62

JIH 

5. 7. 1943, den první – jih 

Nutno předeslat, že tady začaly dílčí německé výpady za účelem zajištění výhodných výchozích postavení již 4. 

7. 1943. Víme, že Rusové spustili na základě informací o začátku útoku od 2.00hod dělostřeleckou přehradnou 

palbu. A tak i tady je útok opožděn o 3 hodiny. 

Z obou stran nasazeno více než 4000 tanků, 7000 děl a minometů a skoro 2000 letadel. 

Ofenzíva na jihu je vedena ve dvou směrech. 

Na levé (západní) straně postupuje 4. tanková armáda (generálplukovník Hermannn Hoth), na pravé (východní) 

straně, která je zároveň i jižněji položena, samostatné uskupení Kempf (generál Werner Kempf). 

Hoth vede útok na obranu severozápadně od Bělgorodu, prolomí první pásmo obrany, pak je ale postup zabrzděn 

minovými poli a bočními útoky. Přidává se dokonce i počasí – bouřka s následným lijákem zalije prohlubně 

a i ty se stávají překážkou v postupu. Zničeno je 20% obrněné techniky, přesto je postup veden víceméně podle 

plánu, zastaví se až k večeru. Průlom jde do hloubky asi 20km. 

Samostatné uskupení Kempf je poměrně úspěšné na východní straně jižního útoku, dostává se za řeku Severní 

Doněc, zde vybuduje předmostí hluboké 3-6km a 12km široké. 

Němci tady mají ve vzduchu převahu, uskutečňují na 2000 vzletů. Celkově je ofenzíva na jihu úspěšnější než na 

severním úseku. 

Rusové v noci zpevňují obranu, dochází k povolávání záloh i posilování kritickým míst ve směru hlavního německého 

úderu. 

6. 7. 1943, den druhý – jih 

Od počátku dne je vedena urputná a mohutná dělostřelba, pokračují intenzivní německé útoky, probíhají urputné 

střety u pozemních postavení i v rámci tankových svazů. 

Hoth směřuje na Obojaň, přes urputnou obranu prohlubuje průlom na 20-25km a Rusové ustupují do dalšího 

obranného pásma, těžké boje u vesnic Luchenina a Alexejovka. 

Středem útoku 4. tankové armády se tlačí II. tankový sbor SS (generál Paul Haussner), Rusové jsou nuceni ustupovat 

do opevněných pozic u Prochovyl a Bolšije Malačky. Pokouší se o protiútok, jsou ale smeteni. 

Ztráty lidí i techniky na německé straně dosahují 40%; jen ztracených tanků je 210 – 240 ze 600 nasazených. 

Přesto jsou na konci dne Němci v pozicích, které odpovídají plánu a jsou výhodné pro útok na další den. 

K večeru jsou postupně sovětské pozice posíleny. Je to kritický den pro sovětskou obranu, ale Němcům se nepodařilo 

spojit obě uskupení – 4. tankovou armádu a samostatné uskupení Kempf do jedné frontové linie. 

Uskupení Kempf útočí z předmostí, které dobylo den předtím, drtí Rusy, ale těm se nakonec daří udržet pozice, 

byť jsou nuceni ustupovat. K večeru Rusové ale Němce na tomto směru zastavují a dokonce provedou protiútok. 

Zároveň napadají boky samostatného uskupení Kempf. 

Ve večerních hodinách se některé jednotky obou částí německých vojsk nakonec setkávají u Jakovleva (jižně od 

Prochorovky), ale mají vysoké ztráty a jde spíše o jednotlivé průniky bez následných posil. 

Luftwaffe má 873 vzletů, Rusové 1278. Němci ztrácí na 100 letadel. 

Rusové dnes nasadili skoro všechny zálohy, jsou proto posíleni jednotkami ze Stepního frontu (Koněv), a tak do 

podřízenosti Voroněžského frontu (Vatutin) přichází od Koněva i 5. gardová tanková armáda (generál Pavel Rotmistrov). 

Ta se přesunuje do oblasti Staryj Oskol, severovýchodně od Prochorovky. 

SEVER 

7. 7. 1943, den třetí - sever 

Model nařizuje další útok 9. armády se snahou o rozhodný průlom, nasazuje dalších 400 tanků a 4 pěší divize. 

Jeho snahou je získat Ponyri, místo na strategicky významné železniční trati. Během dne podnikli Němci na 

Ponyri pět útoků. 

63

Ve směru na Olchovatku se bojuje o blízké výšiny, podobné výšiny jsou předmětem bojů i u vesnice Sološčonki. 

Stále pokračuje tanková bitva mezi Soborovkou a Ponyri – během 4 dnů zde stojí proti sobě na 1000 tanků a 

samohybných děl. 

Přes všechnu snahu a nasazení nedokáží Němci prolomit ruskou obranu. 

9. armáda ztratila za 3 dny 10 000 vojáků, ze zálohy jich dokázala přisunout jen 5000, přestává také fungovat 

letecká podpora. 

8. 7. 1943, den čtvrtý - sever 

Další Modelův útok, ale Němci už nemají tu údernou sílu a Rusové začínají přebírat iniciativu. Probíhají krvavé 

dvoudenní boje o kótu 272 (u Těploje) 

Průlomu ale opět není dosaženo. Překážkou je nejen houževnatá obrana, ale i minová pole a sovětské dělostřelectvo. 

V neposlední řadě také postupné vyčerpávání německých divizí. 

9. 7. 1943, den pátý - sever 

Němci opět útočí ve směru na Olchovatku a opět nejsou schopni prorazit. Ve 22hod sovětská 6. gardová divize 

přebírá iniciativu a útočí a zatlačuje Němce do výchozích pozic, z kterých ráno vyrazili do útoku. 

V noci Model po analýze dochází k názoru, že jeho ofenzíva zkrachovala. Má těžké ztráty na lidech a technice, 

mapa č. 4 

situace v severní části výběžku ve dnech 5. 7. - 9. 7. 1973 

naprosto zřejmá je nemožnost trvalého přísunu posil, a díky vyčerpávajícím bojům Němci už nemají kapacity ani 

síly k dalším rozsáhlým útočným akcím. Proto chce Model ustoupit, ale Hitler a Von Kluge (velitel nadřízeného 

armádního uskupení Střed) odmítají. 

10. 7. 1943, den šestý a další 

Model vyhlašuje rozkazy, které zajišťují udržování německých obranných postavení, jsou vedeny dílčí útoky na 

Rusy u Těploje a na výšiny u Molotači. 

64

JIH 

7. 7. 1943, den třetí - jih 

Ráno Němci zaútočí dříve, než mohou Rusové něco podniknout, pro Rusy jsou to kritické momenty. 

300 tanků s pěchotou a letectvem směřuje na Prochorovku, dalších 100 tanků proti Bolšim Majačkám. 

Tlak Němců pokračuje a proráží sovětské postavení. Ve směru na Obojaň je úspěšný XXXXVIII. tankový sbor 

(generál Otto Knobelsdorff), ale musí čelit bočním úderům. 

II. tankový sbor SS (Paul Hausser)směřuje na Prochorovku. Němci jsou ve směrech svých útoků sice úspěšní, ale 

musí čelit stálým bočním protiútokům. Boje začaly mít podobu neustálých střetů a pohybů a stávaly se poměrně 

nepřehlednými. 

8. 7. 1943, den čtvrtý - jih 

Stálý německý tlak pokračuje na Obojaň, zdá se, že už je díky XXXXVIII. tankovému sboru na blízku celkový průlom 

sovětské obrany. Rusové přeskupují síly a svými protiútoky, byť ne zcela promyšlenými, ale nicméně vyčerpávajícími, 

zpomalují německý postup. Soumrak a těžká sovětská dělostřelba pak zastavily postup docela. Němci 

se připravují dalšího dne provést závěrečný průlom. 

Také II. tankový sbor SS postupuje ve směru na Prochorovku, i on je za soumraku zastaven, byť postoupí asi 

10km. 

Během tří dnů – 6. – 8. 7. 1943 4. tanková armáda a samostatné uskupení Kempf pronikly 1. a 2. sovětskou obranou 

a bojovali o třetí, do Kursku je ovšem ještě 100km a 6 dalších neporušených linií. 

Navzdory rozsáhlé obraně Rusové nezabránili průniku Němců, kteří disponovali převažující silou tankového úderu. 

Nicméně Rusové se urputně brání, zálohy jsou nuceni nasazovat hned od prvního dne, probíhá neustálé vyhodnocování 

situace a posilování kritických míst. 

Postup Němců je také zpomalován opakovanými protiútoky. Podle plánu Němci měli celý výběžek uzavřít do 6 dnů, 

pokud chtěli skutečně zničit zde nacházející se sovětská vojska. Místo 20km za den ušli Němci cca 20 – 30km za čtyři 

dny. Vůbec netuší, kolik vlastně Rusové mají k dispozici lidských a materiálních záloh. 

Samostatné uskupení Kempf není už tak úspěšné. Jeho III. tankový sbor (generál Hermann Breith) sice krátkodobě 

proráží obranou jednotek 7. gardové armády, ale nedaří se zamýšlený obkličovací manévr a uskupení postup 

se zastavuje. 

Obě strany zvažují své strategie i taktiky. Sovětské velení se rozhoduje buď posilovat neprůchodnou obranu, 

nebo pokračovat ve vyčerpávajících protiútocích, obě varianty už ale koneckonců provádějí a jejich kombinace 

je úspěšná, byť materiálově i v rámci lidských zdrojů nesmírně vyčerpávající. Vatutin ve spolupráci s Hlavním 

stanem (Stalin, Vasilevskij, Žukov) vydává nové rozkazy. 

5. gardová tanková armáda (Pavel Rotmistrov) dokončila přesun z podřízenosti Stepního frontu (Koněv) do podřízenosti 

Voroněžského frontu, musela překonat 200km z oblasti západně od Donu, do oblasti Staryj Oskol, kam 

dorazila právě 8. 7.. Dostává pokyny rozmístit se u Prochorovky, za postavením 5. gardové armády, nejpozději 

do 9. 7. do 23.00hod. 

Zároveň se přemisťuje z působnosti Stepního frontu 5. gardová armáda (generálporučík L. S. Žadov), má 

k dispozici 593 tanků a 37 samohybných děl, dále několik stovek dělostřeleckých baterií. Měla by rozmístit 8000 

mužů mezi Obojaň a Prochorovku, podél řeky Psjol. 

Hlavním úkolem sovětské obrany je udržet pozice a zastavit německý postup na Obojaň a Prochorovku. 

Von Manstein (velitel skupiny armád Jih), ač zpočátku nepatřil k zastáncům útoku u Kurska, věří na jižním výběžku 

v úspěch německých zbraní a chce ještě provést hlavní průlom. 

Gnerál Hoth soustředil síly 4. tankové armády k obnovení postupu na Obojaň a Kursk. 

Zajištěna podpora Luftwaffe (naplánováno je až na 1500 vzletů). 

9. 7. 1943, den pátý - jih 

Zpočátku jde vše dle německých plánů, postupují a zmocňují se vesnice Krasnyj Okťjabr, hlavně II. tankový sbor 

SS a jeho tankové divize: 

1. tanková divize Leibstandarte Adolf Hitler 

2. tanková divize Das Reich 

3. tanková divize Totenkopf 

65

Ty před sebou drtí německou obranu a postupují na Prochorovku. 

Totéž XXXXVIII. tankový sbor – západně od II. sboru SS – postupuje dle plánu, postupně ale zpomaluje a 

k večeru útok ustává. 

Dílčí úspěch zaznamenává samostatné uskupení Kempf, ale stále se nedaří prorazit dostatečně na sever a spojit 

se se 4. tankovou armádou. 

Na konci dne lze konstatovat, že 4. tanková armáda úkol nesplnila, ústup Rusů je sice asi 6-8km na sever, ale 

Němci ztrácí na 300 tanků, značný počet samohybných děl a motorových vozidel a cesta na Kursk je stále uzavřena 

hradbou sovětských obranných sil. 

Tento den je dnem závěrečného hlavního úderu čelního útoku s cílem prolomit obranu u Obojaně a odtud dobýt 

Kursk. 

Generál Hoth se k večeru rozhoduje a mění bojový plán. II sbor SS nasměruje na Prochorovku, samostatné uskupení 

Kempf má pak za úkol prolomit sovětskou obranu a chránit pravý bok II. tankového sboru SS při jeho útoku 

na Prochorovku. 

V prvních pěti dnech se tu německá 9. armáda se střetla se sovětskou 13. armádou a 2. tankovou armádou. Kursk 

měl být dle německých plánů od severu dobyt během 2 – 3 dnů 

9. armáda ale není úspěšná, po prolomení obrany prvního sledu a průlomu cca 20km na čáře Olchovatka – Ponyri – 

Maloarchangelsk zůstává stát a čelí nejen urputné sovětské obraně, ale i stále častějším protiútokům. V bojích u 

Těploje a Ponyri dochází ke stálému střídavému dobývání těchto vesnic a vzápětí k ústupu z pozic. 

Během prvních pěti dnů v 9. armádě na 50000 mužů padlo, je zraněno nebo zajato. Zničeno je na 400 tanků a 500 

letadel. 

Postupně jsou Němci nuceni přecházet do obrany 

Společně s intenzivní leteckou podporou by tímto směrem byli Němci schopni rozdrtit sovětské tanky ve východní 

části kurského oblouku, prolomit obranu a přes Prochorovku otevřít novou trasu na Kursk. Schyluje se 

k největšímu tankovému střetnutí II. světové války. Dojde ke střetnutí II. tankového sboru SS s formacemi 5. 

gardové tankové armády a 5. gardové armády. 

z 9. na 10. 7. 1943 proběhla úspěšně operace Husky – vylodění Spojenců na Sicílii. Od této chvíle začnou německé 

posily místo na východ směřovat do Itálie. OKW a von Kluge nutí Modela ještě jednou zaútočit, Hitler operaci Citadela 

zatím podpoří, ale neumožní žádný přísun posil. 

SEVER 

9. 7. 1943, den pátý - sever 

Na odpoledne 9. 7. generál Model nařizuje odpočinek, plánuje úkoly na další den. Jsou převážně obranného 

charakteru, dílčí útoky jsou plánovány na Těploje a Molotyči. 

10. 7. 1943, den šestý – sever 

Útoky proti Těploje zahajuje XXXXVII. tankový sbor (Lemelsen) s veškerou energií, během několika hodin se ale 

německý postup zastavil, Model odpoledne dává rozkaz k zastavení útoku. 

Po celý den pak probíhají vzájemné střety. Pokračují zuřivé boje o Ponyri, mají charakter střídavých úspěchů 

jedné i druhé strany. Totéž se děje u vesnic Těploje, Molotyči a Kutukuri a dále u Maloarchangelska, Protasova a 

Trosny. Vzájemné útoky a protiútoky jsou vedeny tvrdě, ale úspěchy jsou mizivé. Oba německé tankové sbory 

(XXXXVII. a XXXXVI.) se v podstatě nikam dále nedostaly. 

Na konci dne vykazují Němci takřka nulové výsledky. Nikde trvale nepostoupili, a pokud ano, byli opět vytlačeni 

do výchozích pozic. Nicméně sovětské síly Němce k zásadnímu ústupu zpět nikde prozatím nedonutily. 

9. armáda vyčerpala všechny zálohy a generál Model žádné nové nedostal. 

Operace Kututzov. Jde o útok na orelský výběžek Západním a Brjanským frontem, z jihu podpořeným Středním frontem 

z prostoru Kurského výběžku. Němci zaznamenávají soustředění sil a jsou nuceni přesunovat vojska včetně záložních 

jednotek a definitivně se tak zastavuje útok 9. a potažmo i 2. armády na kurský výběžek od severu. 

66

11. 7. 1943, den sedmý – sever 

Ráno udeřili Rusové s velkou silou, hlavně v oblasti Ponyri. Němci se místo plánovaného útoku houževnatě brání. 

Rusům se ale průlom nedaří, i oni jsou vyčerpáni (např. ztráty 2. tankové armády jsou 46% tanků), Němci 

zůstávají v obranných pozicích. 

Model a von Kluge plánují úkoly pro další den, Von Kluge (od počátku velký zastánce útočné ofenzivy proti 

Kursku) chce opět zaútočit na Olchovatku. 

9. armáda za 7 dnů postoupila nejvýše 20km, nejhlouběji u Těploje a Molotyči. 

Rusové na základě vyhodnocení situace rozhodují o zahájení operace Kututzov. 

Žadov 

Rotmistrov a Žadov 

Rotmistrov 

JIH 

Největší úspěchu v jižním směru postupu dosahuje II. tankový sbor SS (součást 4. tankové armády; Paul 

Haussner) 

Rusové dokončují přísun posil ze Stepního frontu – 5. gardová tanková armáda (generál Pavel A.Rotmistrov) a 

5. gardová armáda (generál Alexej S. Žadov) 

10. 7. 1943, den šestý - jih 

Obě strany zajistili přes noc přísun posil a zásob a konsolidovali své síly 

XXXXVIII. sbor nastupuje ve 3.30hod v čele s divizí SS pancéřových granátníku Grossdeutchland směrem na Obojaň 

proti 1. tankové armádě. Počet jejích tanků byl v předchozích střetech snížen o 173 tanků, má nyní 30 Panterů. 

Rozpoutá se zuřivá bitva severozápadně od Verchopeňje Němci jsou zprvu úspěšní, osadili kótu 243 a 247, 

k večeru divize Grossdeutchland dobyla Kalinovku, což byl postup cca o 5km. 

Jihozápadně od Prochorovky II. tankový sbor SS (má k dispozici 300 tanků a samohybných děl) se odklání od 

severního směru a stáčí se proti 5. gardové armádě a 5. tankové gardové armádě. 

Její cíle v ose postupu jsou Prochorovka, kóty 252,2 a 243,5, osada Kartešovka. Její 1. tanková divize Leibstandarte 

Adolf Hitler měla vyrazit v 6.00 na Prochorovku a na kótu 252,4 (asi 2,5km na severovýchod). Protože však 

během noci z 9. 7. na 10. 7. měla potíže při přesunu jednotek do postavení, musí zrána útočit po částech. 

2. tanková divize divize Das Reich má směřovat na kopce na jihovýchodě a 3. tanková divize Totenkopf bude 

postupovat na severovýchod. Podporou bude letecké bombardování a dělostřelecká palba. 

Špatný stav komunikací a problémy při shromažďování a přísunu posil způsobili, že společný útok sboru byl odložen 

na 10.45hod. 

3. divize Totenkopf překročí řeku Psjol a obsazuje kótu 226,6 (východně od Ključi), Leibstandarte AD zaznamenává 

značný pokrok a po poledni dosahuje výšiny 241,6. Následují zuřivé boje, je zničeno na 50 sovětských tanků, 

ale Němci ztrácejí přes 200 vojáků, a úkol pro 10. 7. nesplnili. 

Ostatní dvě divize II. sboru mají jen omezené úspěchy 

Generál Werner Kempf připravil postupu směrem na východ tak, aby chránil pravý bok II. tankovému sboru SS. 

Severovýchodně od Bělgorodu. III. tankový sbor SS (má k dispozici 100 tanků a samohybných děl) nastupuje 

proti 7. gardové armádě a probíhají tvrdé boje. Rusové nakonec zkrátí frontovou linii s cílem vytvoření záloh a 

Němci tak dosahují větších zisků, než sami čekali. 

67

Na druhý den se připravují další plány postupu. Hoth se domnívá, že Rusové vyčerpali své zálohy a obrana na 

řece Psjov bude narušená, proto modifikuje plán útoku směrem na Prochorovku 

11. 7. 1943, den sedmý - jih 

Rusové v noci přeskupují síly, díky zálohám a dodaným posilám plánují obklíčení a zničení Němců u Prochorovky 

a Obojaně, útok je naplánován na 12. 7. 

Proti německému XXXXVIII. sboru jsou nyní v pozicích tři sovětské tankové sbory (cca 200tanků, dalších 150 tanků 

je přisunuto k Obojani). Vatutin odhaduje dobře úmysl Němců útočit na Prochorovku. Přisunuje mj. i 9. gardovou 

výsadkovou divizi (plk. Sazonov) k 2. tankovému sboru, který chrání Prochorovku. 

Hlavně se ale dokončuje přesun 5. tankové gardové armády. Ta během 24hod překoná 100km a umisťuje se za 

5. gardovou armádu (gen. Žadov). K těmto velkým zálohám se přesunují další jednotky. 

Generál Pavel Rotmistrov má jen jeden den na přípravu ofenzívy na 12. 7. Je nutné vypracovat ofenzivní plány 

pro 5. tankovou gardovou armádu, 5. gardovou armádu a 1. tankovou armádu (generál Katukov). 

Ráno nemají Rusové shromážděné všechny síly potřebné k ofenzívě, obrana je ale připravena zadržet hlavní 

směr německého úderu. 

II. tankový sbor SS časně ráno zahajuje postup, jeho 3. tanková divize se obrací k jihu a obsazuje Berezovku. 

Samostatné uskupení Kempf vyráží za úsvitu ze svých postavení a jeho 6. a 19. tanková divize postupuje o 12km 

na sever, je dobyto město Kazač, asi 25 a 30km od Prochorovky. 

Na úseku II. tankového sboru SS divizeTotenkopf čelí odporu u kóty 226,6, divize Leibstandarte postupuje 

k Prochorovce, zde je ale nucena čelit urputné sovětské obraně. 

mapa č. 5 

situace k 11. 7. 1943 - útok 4. tankové armády je zastaven před Obojaní a Prochorovkou; 

Kempf se k nim snaží probít, ale spojení se neuzavřea II. tankový sbor SS je ohrožen z boku 

68

Hlavní úder sovětské ofenzívy, plánované na 12. 7. zůstal na 5. gardové tankové armádě, ale ohrožení obrany ve 

směru Prochorovka je natolik vážné, že Stalin dokonce jmenuje Žukova a Vasilevského odpovědnými za obranu 

Prochorovky. Žukov přeskupuje 10 dělostřeleckých pluků do tzv. „železných pěstí“ a soustřeďuje je v okolí Prochorovky. 

Tyto útvary mají zastavit proudy německých pancéřů. Celá obrana linie Obojaň – Prochorovka je tedy svěřena 

5. tankové gardové armádě (Rotmistrov). 

V 9.05 divize Leibstandarte obnovuje postup proti 9. gardové výsadkové divizi na kótu 252,2. Tady pak zuří po 

tři hodiny boje (od 9.50 do 13.10), nakonec Němci kótu obsadí. Hned nato vyrážejí do dalšího útoku. 

Sovětská dělostřelba a obrana na sklonku dne zastihuje divizi Leibstandarte v ohrožení z bočních útoků, přesto 

Němci donutili Rusy ke změně v plánování, ti totiž nečekali u Němců takovouto sílu, která dokázala vytvořit dva 

klíny, které rozdělovaly ruské formace, jeden z klínů dosahoval až těsně k Prochorovce. 

V noci z 11. 7. na 12. 7. dochází na ruské straně k dokončení přeskupování a posilování sil nutných k ofenzívě. 

Generál Rotmistrov má k dispozici na 850 tanků a samohybných děl a chce zaútočit dříve než Němci, ale ve 

4hod ráno dostává od Vatutina zprávu, že jednotky samostatného uskupení Kempf se daly do pohybu, prorazily 

sovětskou obranu na jihu a jsou už asi 20km od Prochorovky. Rotmistrov proto vyčleňuje zálohy a posílá je okamžitě 

na jih. 

12. 7. 1943, den osmý – jih; bitva u Prochorovky 

Po rozednění generál Paul Haussner posílá do pohybu II. tankový sbor SS, vzápětí nato Rusové realizují protiútok 

jednotek 5. gardové tankové armády a 5. gardové armády. 

Bitva se odehrává i ve vzduchu (německé Me Bf 109 a ruské stroje z 2. a 17. letecké armády). 

V 6.50 Němci vytlačují Rusy ze Storoženoje, Němci postupují dále z kóty 252,2 a střetávají se se sovětskými tanky 

T-34. 

mapa č. 6 

úsek bojiště v době trvání bitvy u Prochorovky; 

rozhodnout měl Kempf, který útočí z jihovýchodu 

- dále viz detailnější mapa č. 7 na str. 69 

69

Tankové střety se odehrávaly ve stepní krajině, zbrázděné úžlabinami, sevřené na jedné straně řekou Psjol a na 

druhé straně železničním náspem. Boje vzplály západně od Prochorovky, kde operovaly hlavní síly 5. gardové 

tankové armády a na jižním směru od Prochorovky, kam už v noci dospěly vyčleněné zálohy. 

Tankové sledy se do sebe vklínily za plné jízdy. Na malé ploše se smísilo obrovské množství tanků a samohybných 

děl a bojovaly proti sobě v nejtěsnější vzdálenosti. Tanky do sebe narážely, osádky sváděly boje muže proti 

muži. V tancích po zásazích vybuchovala munice, věže tanků létaly desítky metrů. Celé bojiště zahalil hustý dým. 

Tři hodiny trvala kupříkladu bitva 2 pluku pancéřových granátníků SS s formacemi dvou sovětských tankových 

brigád z XXIX. tankového sboru, po ní následoval německý ústup. 

Hodinu poté, co zaútočí další německé součásti, započne ruský dělostřelecký útok - signál, že začíná další část 

ruské ofenzívy dle Vatutinova plánu. Po dělostřelbě nastupují Kaťuše, poté útok masy tanků a samohybných děl, 

doprovázených výsadkáři z 9. gardové divize. 

Nejzuřivější útoky jsou v úseku sovětského XXIX. tankového sboru. Dochází k prolomení německých pozic u Storoženoje, 

ostré boje jsou uvnitř osady a na svazích kóty 252,2. 

Z velitelských stanovišť jsou vidět podobné scény – vlny sovětských tanků drtí prvosledové jednotky II. tankového 

sboru SS, 5. gardová tanková armáda vede útok po celé délce frontu proti II. tankovému sboru SS i proti pronikajícím 

divizím (19. a 7. tankové) III. tankového sboru z uskupení Kempf. Celkový charakter bojů je díky terénu 

i postupnému nasazování tak obrovského množství sil velmi chaotický a nepřehledný. 

Uprostřed odpoledne boje končí, obě strany jsou vyčerpány (tanková bitva u Prochorovky má pokračování až do 

15. 7. 1943). 

Sověti sice zásadně nepostoupili, ale znemožnili předním jednotkám II. tankového sboru SS proniknout do Prochorovky 

a rozbili hlavní údernou sílu německých tankových vojsk. I tak jsou ale Rusové pro další den ohrožováni 

divizí Totenkopf (121 tanků a samohybných děl) z II. tankového sboru SS 

Rusové za jediný den bojů ztratí 200 tanků, Němci asi 100 

Celkem se u Prochorovky střetlo asi kolem 1000 tanků a samohybných děl obou stran (pozn.: údaje se 

v jednotlivých zdrojích dosti liší, uvádí se čísla 750, 1400, 1200). 

Den, kdy se 4. německá tanková armáda pokoušela prolomit obranu a postoupit na Kursk a kdy se Rusové ubránili 

a zároveň začali hlavní ofenzivní úder (pokračoval pak 2 dny, kdy stále a stále napadli Němce) se vyznačoval 

boji na dvou odlišných oblastech jižního oblouku: 

1. směr: 

XXXXVIII. tankový sbor a II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády se utkal s vojáky 5. gardové tankové armády a 5. 

gardové armády ve snaze dobýt Pprochorovku z jihozápadu. 

XXXXVIII. tankový sbor ve směru na Obojaň chce zaútočit v synchronizaci s postupem II. tankového sboru SS na 

Prochorovku. Von Knobelsdorff, velitel XXXXVIII. tankového sboru vychází z upevněných pozic, které získala jeho 

tanková divize Grossdetschland jižně od Obojaně. 

V té době ale Vatutin nařizuje 1. tankové armádě (Katukov) preventivní úder proti XXXXVIII. tankového sboru. Útok 

je zahájen v 9.00 

Rusové prolomili německou obranu, boje tu trvaly do pozdního odpoledne, postup Rusů o 12-15km. Tanková divize 

Grossdeutschland se sice ubránila, celkově je ale německý postup XXXXVIII. tankového sboru zastaven. 

2. směr: 

III. tankový sbor z uskupení Kempf se utkává se 7. gardovou armádou a 69. armádou 

III. tankový sbor (Breith) je v předvečer bitvy u Prochorovky víceméně úspěšný, brzy ráno zahajuje postup na sever 

a jak víme, byli proti němu Rusové nuceni vyslat své zálohy. Německá 19. a 7. divize jsou vzdáleny od Prochorovky 

asi 20km. Nakonec jsou zastaveni ve směru na Prochorovku, ale citelně oslabují 69. armádu (Krjučenkin)a ta žádá o 

pomoc. Proto Vatutin a Rotmistrov posílá další zálohu 5. gardové tankové armády na jih. Zároveň útočí svými jednotkami 

na pravý bok postupujících jednotek III. tankového sboru, který postup zpomaluje a na konci dne mu chybí 

do Prochorovky 15km, daří se mu dobýt pouze Ržavec. 

70

noc z 12. 7. na 13. 7. 

Obě strany musí zkonsolidovat síly a doplnit zásoby i lidi, nutná je výměna tanků. 

Vatutin, Vasilevskij a Rotmistrov už ví o operaci Husky (vylodění Spojenců na Sicílii), ví také, že začala operace 

Kutuzov na severu (útok na orelský výběžek), ale tady stále hrozí nebezpečí, které nelze podcenit. Proto je opět 

celkově zesílena obrana, doplňuje se materiál a zásoby, přesunují jednotky. 

mapa č. 7 

bitva u Prochorovky 

71

Von Manstein chce stále pokračovat v útoku i 13. 7., domnívá se, že hlavní ruské síly u Prochorovky rozdrtil, byť 

4. tanková armáda postup zastavila a neprorazila. Tváří se. že je nutné tlak ještě chvíli udržovat a obrana se rozpadne. 

Je to špatný odhad nepřítele - Rusové jsou schopni přisunovat nové a nové zálohy, Němci už ne. 

Samostatné uskupení Kempf dosáhlo jistých úspěchů, generál Kempf konsoliduje síly k dobytí Alexandrovky, pro 

další postup na Prochorovku a ke spojení se 4. tankovou armádou. 

Generál Hoth (4. tanková armáda) pro své jednotky vyhlašuje na následující den jen omezené cíle, tak, jak mu to 

umožňuje reálný stav jeho jednotek. 

13. 7. 1942, den devátý - jih; bitva u Prochorovky 

Divize Totenkopf ze II. tankového sboru SS (Haussner) proráží úzký výběžek do sovětských pozic, ostatní divize 

(Leibstandarte Adolf Hitler a Das Reich) opět útočí na Prochorovku (celkem asi 250 tanků a samohybných děl). 

Rotmistrov přechází do protiútoku, který je směřován proti vojákům a tankům divize Totenkopf, Němci tedy 

mění plány a zaútočí ostatními divizemi. S tím Rusové počítají, spouští přehradnou palbu a postup Němců je 

zastaven. V odpoledních hodinách se stahují do výchozích pozic. 

Von Manstein a Von Kluge (velitelé armádních uskupení Jih a Střed) odjíždějí tento den k Hitlerovi do Vlčího 

doupěte (Wolfsschanze). 

SEVER 

12. 7. 1943, den osmý – sever; operace Kutuzov 

Na základě vývoje situace a dle rozhodnutí Hlavního stanu byla spuštěna dlouho plánovaná operace Kututzov 

v prostoru tzv. Orelského výběžku. 

mapa č. 8 

operace Kutuzov 

72

3.30 Sovětské jednotky zahajují dělostřeleckou palba trvající 3hodiny. Ta má na Němce devastující účinek. 

6.05 začíná útok útok obou frontů – Západního a Brjanského. 

Západní front (Sokolovskij) - 200000 mužů, 750 tanků a samohybných děl, 4300 minometů a děl 

Brjanský front (Popov) - 170000mužů, 350 tanků a samohybných děl) 

V záloze je 3. gardová tanková armáda (generál Pavel Rybalko) – 700 tanků a samohybných dě) 

2. tanková armáda – generál Rudolf Schmidt, ten je ale pro své postoje zatčen gestapem a velení přebírá generál 

WalterModel. 

Západní front je při svém nástupu na severní část výběžku úspěšný, prolamuje německou obranu až k druhé linii 

německé obrany. Zastavuje je až německý protiútok. 

Brjanský front nastupuje proti nejvýchodnější špici výběžku, kde je zakopán XXXV. armádní sbor (generál Lothar 

Rendulic). Ten je na útok připraven a účinně se brání. Postup vojsk Brjanského frontu je pomalý a jsou nuceni 

předčasně nasadit zálohy. Na konci dne se daří konečně prolomit první německé linie. 

Při přesunech německých vojsk ještě odpoledních hodinách probíhají boje u Ponyri, Němci používají raketových 

zbraní „Nebelwerfer“, Rusové jim odpovídají útokem Kaťuší. 

13. 7. 1943 - operace Kutuzov 

Západní front proráží další německé linie, na konci dne vytváří klín 15km široký a 23km hluboký 

Brjanský front stále neúspěšný, je vydán rozkaz generálu Rybalkovi a jeho 3. gardové tankové armádě 

k přesunu. Pro ohrožení ze vzduchu je transport možný jen v noci a tak přesun 3. gardové tankové armády trvá 

dvě noci. 

Generál Model je pověřen vedle 9. armády velením i 2. tankové armády. Dostává rozkaz zastavit ruskou ofenzivu 

u Orla a vrátit frontovou linii do původních pozic 


XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic) stále drží první linii své obrany proti jednotkám Brjanského frontu 


Začíná útok Středního frontu generála Rokossovského z jihu, z kurského výběžku. Model je nucen vytyčit ústupovou 

linii, kterou Hitler odmítá přijmout, ale nakonec po tlaku Von Klugeho souhlasí. 

Brjanský front překonává první obrannou linii XXXV. armádního sboru. 


Útok Rybalkových vojsk (ze 700 tanků má 470 nových T-34) čelně na střed německé obrany XXXV. armádního 

sboru. V 10.30 se daří průlom do hloubky 12km. Dalších pět dnů se snaží Rybalkovy tanky stálými útoky a střídáním 

směru prorazit, ale nedaří se. 


Generál Model stahuje 2. tankovou armádu. Tím začíná všeobecný ústup německých sil ze Sovětského svazu na 

západ. 

Němci ale dokáží využívat své dovednosti i techniku při obranných bojích. Orel tak byl osvobozen až 5. srpna, 

Brjansk 18. srpna 1943. 


Západní front proráží další německé linie, na konci dne vytváří klín 15km široký a 23km hluboký 

Brjanský front stále neúspěšný, je vydán rozkaz generálu Rybalkovi a jeho 3. gardové tankové armádě k přesunu. Pro ohrožení 

ze vzduchu je transport možný jen v noci a tak přesun 3. gardové tankové armády trvá dvě noci. 

Generál Model je pověřen vedle 9. armády velením i 2. tankové armády. Dostává rozkaz zastavit ruskou ofenzivu u Orla a 

73

vrátit frontovou linii do původních pozic 


XXXV. armádní sbor (generál Lothar Rendulic) stále drží první linii své obrany proti jednotkám Brjanského frontu 


Začíná útok Středního frontu generála Rokossovského z jihu, z kurského výběžku. Model je nucen vytyčit ústupovou 

linii, kterou Hitler odmítá přijmout, ale nakonec po tlaku Von Klugeho souhlasí. 

Brjanský front překonává první obrannou linii XXXV. armádního sboru. 


Útok Rybalkových vojsk (ze 700 tanků má 470 nových T-34) čelně na střed německé obrany XXXV. armádního 

sboru. V 10.30 se daří průlom do hloubky 12km. Dalších pět dnů se snaží Rybalkovy tanky stálými útoky a střídáním 

směru prorazit, ale nedaří se. 


Generál Model stahuje 2. tankovou armádu. Tím začíná všeobecný ústup německých sil ze Sovětského svazu na 

západ. 

Němci ale dokáží využívat své dovednosti i techniku při obranných bojích. Orel tak byl osvobozen až 5. srpna, 

Brjansk 18. srpna 1943. 

JIH 

V týdnu od 5. do 13. 7. 1943 probíhaly na jižním úseku kurského oblouku boje, které se nesly ve znamení obrovských 

ztrát na lidech i materiálu, samotná povaha a urputnost bojů překvapuje Rusy i Němce. 

14. 7. 1943, den devátý – jih 

Von Manstein po návratu od Hitlera vyhlašuje další útočné akce. 

XXXXVIII. tankový sbor počíná útočit na Obojaň a následně dva dny v útoku pokračuje. Rusové mají těžké ztráty 

a jejich protiútoky se nedaří, přesto zůstává linie v podstatě stejná. 

14. 7. – 15. 7. 1943, den devátý a desátý – jih 

Němců dosahují díky svému tlaku a nasazení místní úspěchy, ale mezeru mezi samostatným uskupením Kempfem 

a 4. tankovou armádou generála Hotha nejde uzavřít. 

16. 7. - 17. 7. 1943, den jedenáctý a dvanáctý - jih 

Dojde k přebudování sovětské obrany a udržení úseku proti XXXXVIII. tankovému sboru, přístup ke Kursku zůstává 

pro Němce i nadála nepřekročitelný. 

Von Manstein chce vytvořit souvislou frontovou linii u Prochorovky a plánuje spojit 4. tankovou armádu a samostatné 

uskupení Kempf. 

III. tankový sbor (Kempf) útočí na sever, zároveň jsou podniknuty útoky II. tankového sboru SS s cílem spojit divizi 

Das Reich se III. tankovým sborem a zároveň zlikvidovat ruské síly v oblasti mezi oběma německými uskupeními. 

I když 17. 7. Hitler svým rozkazem vyjímá II. tankový sbor SS ze 4. tankové armády pro připravovaný přesun do 

západní Evropy, Němci tento den souvislou frontu jižně od Prochorovky utvořili. 

V těchto dnech se ovšem formace 4. tankové armády a samostatného uskupení Kempf začínají stahovat 

z frontové linie. 

Pro Němce operace Citadela definitivně končí. 

V souladu s celkovým operačním plánem pro letní ofenzívu mají Sověti naplánovanou v koordinaci s operací 

Kutuzov operaci Rumjancev. 

Operace Rumjancev je plánován už od dubna, její konkrétní podrobnosti jsou upřesněny během bitvy u Kurska. 

I z tohoto důvodu je odložena až na srpen. Generál Georgij Konstantinovič Žukov se chce vyvarovat chyb, které 

74

se u Kurska projevily. Požaduje skutečné dokončení přesunů vojsk i materiálu tak, aby mohl být útok veden 

s patřičnou razancí, která je podpořena okamžitě dostupnými zálohami. 

Je připraven útok armád Voroněžského a Stepního frontu, dále připraven Kalininský front na severu, na jihu pak 

Jihozápadní a Jižní front. 

3. 8. 1943 – zahájena operace Rumjancev 

mapa č. 9 

celkový přehled bitvy u Kurska včetně německých průniků a operace Kutuzov 

75

Operace Rumjancev je zahájena 3. 8. 1943 v 5.00hod. Cílem je zničit 4. tankovou armádu a samostatné uskupení 

Kempf, prolomit obranu a osadit Charkov. 

24. 8. 1943 Charkov osvobozen, nicméně 4. tanková armáda a uskupení Kempf ústupem unikly zničení. 

V září 1943 Rusové došli k Dněpru 

6. 11. 1943 osvobozen Kyjev. 

Závěr 

Mezi dny 5. 7. – 11. 7. 1943 ztratila 9. armáda 21 000 mužů, na jihu byly ztráty 29 000 mužů (padlí), jen 4. tanková 

armáda přišla o 60% techniky. Němci ztrácejí 30 německých divizí, z toho 7 tankových. 

Pro Němce byl Kursk krachem jejich útočného vedení války, tzv. Blitzkrigu. Po bitvě už Němci nebyli schopni 

prorážet tankovými formacemi hluboké průniky, i přes své dokonalejší tanky a protitankové zbraně již nikdy 

nedali dohromady tak velkou údernou sílu včetně živé síly a válečného materiálu k široce založeným útočným 

operacím na rozsáhlém úseku fronty. A pokud je shromáždili (např. Ardeny), vždy za cenu ohrožení a oslabení 

jiných frontových linií a s krátkodobým efektem. 

Dle hodnocení Von Mansteina a tankového generála Hanse Guderiana byl pro Německo Kursk rozhodující porážkou. 

Rusové v průběhu bitvy udělali řadu chyb, ale bylo jich méně než v předcházejícím období, a dokážou se z chyb 

rychle poučovat. Podcenili síly 4. tankové armády i uskupení Kempf, sovětští velitelé mají tendence zahajovat 

protiútoky příliš brzy, jejich následkem se sice nemohla projevit plná síla německého útoku, ale sovětský protiútok 

nebyl ve výsledku tak úspěšný a přinášel velké ztráty. Ty jsou pak celkově větší než německé, ale Němci prohrávají 

nemožností své ztráty plnohodnotně a zcela doplňovat, Rusové mají vždy dostatek záloh k odražení dalších 

a dalších německých útoků. 

Žukov 

Do budoucna si sovětští velitelé odnášejí tvrdě zaplacené poznatky o technice nasazování kombinovaných sil, o 

důslednosti a dokončené připravenosti protiútoků. Stalin a Hlavní stan jim umožňuje více volnosti při rozhodování. 

I přes pouhý součet ztrát, který je pro sovětskou stranu nepříznivý, je pro zásadní vyčerpání německých zdrojů 

bitva u Kurska považována za vítězství Rusů. 

KONEC 

76

Areál památníku bitvy u Prochorovky 

Informace o pamětním areálu u Prochorovky nebyly v září 2012 na internetu dohledatelné ani na českých, 

ani na anglicky psaných odkazech. Teprve azbukou psaná hesla přinesla výsledek. Na linku 

http://prohtur.narod2.ru/eks.html se nabízel text „Turistické objekty Prochorovského rajónu“ 

(Экскурсионные объекты Прохоровского района) a z něho byla vybrána a do češtiny přeložena 

položka Objekty Státního vojensko-historického památkově chráněného území („Государственный 

военно-исторический музей-заповедника Прохоровское поле“). Zde jsou výsledky: 

Státní vojensko-historické památkově chráněné území 

26. dubna 1995 byl prezidentem Ruské federace podepsán Výnos č. 414 o založení Státního vojensko-historického 

památkově chráněného území „Prochorovské pole“. K 50. výročí vítězství ve Velké 

vlastenecké válce byl tento komplex na místě největší tankové bitvy odhalen. Jeho součástí jsou: 

1 Chrám svatých apoštolů Petra a Pavla 

2 Památník vítězství „Zvonice“ 

3 Muzeum bojové slávy „Třetí válečné pole Ruska“ 

4 Pamětní symbol „Posvátná vzpomínka padlým“ 

5 Sochařská kompozice „Vojákům padlým na Prochorovském poli“ 

6 Kulturně historické centrum „Třetí bojiště Ruska“ 

7 Stavba „Zvon svornosti tří bratrských národů“ 

8 Knihovna N. I. Ryžkova na „Prochorovském poli“ 

1 Chrám svatých apoštolů Petra a Pavla 

Petropavlovský chrám a památník byl postaven v tradicích ruské pravoslavné 

architektury. 

Představuje soustřednou stavbu typu „všichni pod zvony“, což znamená, 

že zvonice je vztyčena nad chrámem. Soustředná kompozice stavby 

a její značná výška (59 m) podtržená rovinatým charakterem okolní 

krajiny vyjadřuje touhu směřování k nebi a snahu povznášet slávu obránců 

rodné země. 

Chrám má jednu kopuli. Taková kompozice připomíná zažehnutou svíci. 

Zářící kupole je důležitým doplňkem výrazu chrámu, protože zlato 

je symbolem nebeské slávy. Celkový výraz podtrhuje bělost stěn. 

V pravoslaví má bílá barva svůj význam. Bílý šat si oblékají duchovní ve 

svátek Převtělení Páně, je to barva k uctění památky čistých a šlechetných 

duší, barva štěstí těch, kteří dosáhli věčného života, protože obětovali 

svůj život za Vlast. 

V interiéru zaujímají významné místo mramorové desky se jmény 8 

000 vojáků, padlých v době bitvy na Prochorovském poli. Výzdoba 

chrámu tvoří soubor, sdružující v sobě všechny prvky chrámových dekorací, 

aniž by přitom narušovala ikonopisná pravidla. Pamětní význam 

chrámu, jeho zasvěcení nejvyšším apoštolům Petrovi a Pavlovi a zároveň vítězství ve Velké vlastenecké 

válce, podmiňují charakter vnitřního prostoru. 

2 Památník vítězství „Zvonice“ 

Památník vítězství „Zvonice“ stojí na území Státního vojensko-historického památkově chráněného 

území „Prochorovské pole“, dva kilometry od osady Prochorovka. Je umístěn na kótě 252,2, tam, kde 

se 12. července 1943 nacházelo epicentrum slavné tankové bitvy. 

77

Je hlavním památníkem celého prochorovského areálu. 

12.července1991 byl položen základní kámen, 3. května 1995 se 

odehrálo slavnostní odhalení. Zvonici posvětil Patriarcha Moskevský 

a celé Rusi Aleksij II. 

Nad Polem slávy se Zvonice zvedá jako čtyřhranný svícen 

z bílého kamene do výšky 59 metrů. Korunuje jí pozlacená koule 

- symbol slunce, historický symbol ruské moci. Nad koulí stojí 

sedmimetrová zlacená postava Matky Boží, rozprostírající nad 

Ruskem svůj žehnající vliv. Bohorodička světí svou pokrývkou 

třetí válečné pole Ruska a chrání nás všechny před neštěstím a 

pohromami. Když se díváme na památník z dálky, skulptura připomíná 

kříž. Symbolizuje spojení dvou témat: hrdinskovlasteneckého 

a pravoslavně-historického. 

V horní části válce z bílého mramoru podepírajícího zlatou kouli, 

svítí zlatem nápis ve staroslověnštině. Jde o slova z Písma svatého: 

„Více než rozdávat lásku vykoná, kdo duši svou odevzdá za 

druhy své“. 

Základnu válce obepíná zlacený vavřínový věnec, symbol nehynoucí 

slávy všech, kdo na tomto poli padli. Zvon bije každých 20 

minut, třikrát za hodinu, aby svými údery připomínal tři slavná 

válečná pole – Kulikovo, Borodino a Prochorovku. 

Čtyři pylony Zvonice, sloužící jako opora klenby, personifikují 4 roky války a přiřazují k nim 24 reliéfů 

(po šesti na každém pylonu) s mnohofigurálními kompozicemi, čítajícími 130 vyobrazení. 

Na Památníku vítězství před námi sochař Vjačeslav Michajlovič Klykov rozvíjí v kameni ztvárněný život 

národa, vycházející z klíčových událostí války: počátku, obrany a konečného vítězství. 

3 Muzeum bojové slávy „Třetí válečné pole Ruska“ 

2. května 2010 bylo otevřeno muzeum „Třetí válečné pole Ruska“. Byla to významná událost nejen pro 

Belgorodskou oblast, ale i pro celé Rusko. Do užívání byl předán muzejní komplex o výměře 5000 m 2 . 

Tvoří jednotný celek s Petropavlovským chrámem a s kulturněhistorickým centrem Třetí bitevní pole 

Ruska – Prochorovské pole“. Architektonickou dominantu přitom tvoří chrám svatých apoštolů Petra a 

Pavla. 

V centru náměstí před muzeem je impozantní kompozice „Tankový boj pod Prochorovkou - taran.“ 

Symbolizuje hrdinství sovětských vojáků a - ačkoli v miniatuře, přesto dostatečně názorně - vyjadřuje 

zápal a dravost, s jakou boje probíhaly. Za budovou muzea jsou fragmenty sovětských a německých 

obranných opevnění, skládající se ze zákopů, 

okopů, spojovacích chodeb, ramp pro zbraně, 

krytů pro tanky a bunkru. 

Muzeum - první sál: Expozice začíná oddělením 

zobrazujícím historii prochorovského 

rajonu v předvečer války. Exponáty odkrývají 

zvláštnosti počátečního období Velké vlastenecké 

války, které vycházely ze spravedlivého a 

nezbytného postoje Sovětského Svazu, dovolávající 

se hlubokého národního cítění obyvatel. 

Je ukázán strmý a tragický přerod mírového 

života ve válečný. 

Videofilm „Vpád“ (Вторжение) ukazuje rozsah 

78

a krutost války 1 . Expozice také přibližuje atmosféru 

života na frontě v přestávkách mezi bojem. 

Zvláštní část je vymezena sekci nazvané 

„Dopisy domů“, věnované tomuto fenoménu, 

zdroji obnovujícímu fyzické i duševní síly vojáků 

Rudé armády. 

Druhý sál: Tématem je začátek Kurské bitvy a 

bojové akce 5. – 11. července. V expozici jsou 

makety různorodé vojenské techniky a předměty, 

které patřily účastníkům bojů. 

Třetí sál: 12. července vstoupila do boje 5. 

gardová tanková armáda generálporučíka Pavla A. Rotmistrova. V komplexu „Rotmistrovův štáb“ je 

poprvé vystaven původní nábytek z domu, kde bylo jeho velitelství, je zde i řada jeho osobních věcí. 

Čtvrtý sál: Expozice vypovídá o významu prochorovské bitvy a o osudu jejích účastníků. Uprostřed 

sálu je „tank vítězství“ – legendární Т-34, vzbuzující neustálý zájem návštěvníků. Podél stěn jsou vystaveny 

osobní věci účastníků bitvy, kteří dosáhli mimořádných úspěchů na poli vědy, techniky, průmyslu 

a vojenského umění. 

Pátý sál: Tématem je „Vítězství sovětského národa ve Velké vlastenecké válce“. 

Ve druhém patře je umístěna expozice „Historie kraje“, přibližující důležité etapy vývoje od 7. století 

až po současnost. 

4 Pamětní symbol „Posvátná vzpomínka padlým“ 

Pamětní symbol je umístěn před vchodem do muzea. Na památku 

padlých hrdinů zde bylo zapáleno 65 svíček na počest výročí Vítězství. 

Jsou umístěny na třípatrové pyramidě, kterou korunuje zobrazení 

ochránce vojáků Georgie Vítězného (Георгий Победоносец). 

Unikátní technologie umožňuje regulovat 

jas, barvu a intenzitu světel, která dávají 

výsledný efekt hořícího plamene. 

5 Sochařská kompozice „Vojákům padlým na Prochorovském poli“ 

Kompozice se nachází nedaleko muzea. Památník je zhotoven z bronzu, je 

vysoký 7 metrů a sestává ze dvou figur vysokých 5 metrů a z desetitunového 

mramorového podstavce. Na podstavci je nápis „Vojákům padlým na 

Prochorovském poli“. Skulptura představuje tankistu podepírajícího těžce 

raněného pěšáka. V očích tankisty není jen zármutek. Jeho pohled je upřený 

vpřed, do budoucnosti a symbolizuje sílu ducha a nehynoucí vůli k vítězství. 

6 Kulturně historické centrum „Třetí bojiště Ruska“ 

Centrum je jedním z nejlepších v regionu. Bylo otevřeno 

3. května 1999. Je zde hotel s jednolůžkovými a dvoulůžkovými 

pokoji, sál pro 120 míst, bar, jídelna a reprezentační 

sál. Organizují se zde výstavy, folklórní slavnosti, 

probíhají vlastenecká literární čtení „Prochorovské pole“, 

prezentace a konference. 

79

7 Stavba „Zvon svornosti tří bratrských národů“ 

Odhalení zvonu proběhlo 3. května 2000, krátce před 55. výročím Vítězství 

časově připadlo k dvoutisícímu výročí narození Krista. Slavnostního 

ceremoniálu se zúčastnili prezidenti tří slovanských zemí: Ruska – Putin, 

Ukrajiny – Kučma a Běloruska Lukašenko. Záměr realizovali architekti V. 

V. Percev a V. A. Turčenko. Zvon nese téměř patnáctimetrová stavba ze 

tří oblouků sestavených do kruhu a završených kupolí s pravoslavným 

křížem. 

Pod kopulí je „Zvon svornosti tří bratrských národů Ruska, Ukrajiny a Běloruska“. 

Po obvodu zvonu v jeho horní části jsou v církevním slovanském 

jazyce vepsána slova pravoslavného svatého Sergeje Radoněžského 

2 : „Láskou a svorností budu spasen“. Na prostředním pásu jsou zobrazeny 

čtyři ikony: Svatá trojice Andreje Rubleva 3 jako symbol trojjediného 

boha; Sergej Radoněžský, symbol sjednocení ruské země a velikosti Ruska; kníže Vladimír 4 jako odkaz 

duchovní a historické jednoty tří slovanských národů a významné role Kyjevské Rusi při vzniku ruské 

státnosti, a nakonec ctihodná Jevfrosinija Polocká 5 – symbol svátosti Běloruska. 

8 Knihovna N. I. Ryžkova na „Prochorovském poli“ 

7. listopadu 1994 byla na zasedání Pečovatelského výboru 

„Prochorovské pole“ podpořena iniciativa I. I. Ryžkova 

о vytvoření knihovny v domě u Petropavlovského chrámu. 

Základem sbírky se staly jeho osobní knihy, které se 

rozhodl k tomuto účelu darovat. Pečovatelský výbor vyslovil 

souhlas s návrhem А. Lichanova, pojmenovat shromážděný 

knižní fond „Knihovna N. I. Ryžkova“ а obrátit 

se na představitele duchovenstva a veřejnosti, knižní vydavatele, 

organizace a soukromé osoby s žádostí o doplnění 

knižní sbírky. 

Slavnostního otevření se zúčastnil Patriarcha moskevský 

a celé Rusi Alexej II a s ním řada významných osobností země i regionu. Knihovna disponovala dvěma 

místnostmi o výměře 63m 2 . 

V květnu 1999 knihovnu přemístili do nové budovy kulturněhistorického centra. Jednou z hlavních příčin 

byl stále rostoucí knižní fond. Nová knihovna disponuje prostorami, schopnými pojmout více než 

100 tisíc exemplářů knih na ploše 1400m 2 . 

Poznámky k textu: 

1 Film toho názvu je 44 minutový střihový dokument režiséra Igora Rudometova, který lze shlédnout na 

http://www.youtube.com/watch?v=uy7TKVhJpyE; To, co jsme v muzeu viděli my, byly určitě scény z třetího dílu 

filmu Osvobození - Směr hlavního úderu. Že by tam byl ještě jiný kinosál? 

2 Sergej Radoněžský, též Sergij Radoněžský či Sergej z Radoněže (3. května 1314 – 25. září 1392) byl ruský středověký 

duchovní vůdce, jeden z nejuctívanějších pravoslavných svatých. Je považován za velkou osobnost ruských dějin, 

kanonizován byl roku 1452. 

3 Andrej Rublev, (někdy též Rubljov), rusky Андрей Рублёв, (1360? – 29. leden? 1430) je považován za nejvýznamnějšího 

malíře pravoslavných ikon a fresek ruského středověku. 

4 Svatý Vladimír (958–960? – 15. července 1015 Berestovo u Kyjeva) byl jedním z nejvýznamnějším vládců Kyjevské 

Rusi, v jejímž čele stál od roku 980 do 1015. Z jeho činů je nejznámější christianizace Rusi, díky níž byl později, pravděpodobně 

v polovině 13.století, prohlášen za světce. 

5 Jevfrosinija Polockaja – nebeská patronka Bělorusů, jejíž památku ctí pravoslavná církev každoročně 5. června. Založila 

kláštery, které se staly centrem vzdělanosti v knížectví Polockém. Měla vliv na zlepšení vztahů mezi Polockým a 

Kyjevským knížectvím. Zemřela během pouti do Jeruzaléma. Její kříž je obestřen stejným tajemstvím, jako existence 

Jantarové komnaty. 

80

Kyjevsko - pečerská lávra (Києво-Печерська Лавра) 

Svato-Uspenská Kyjevo-pečerská lávra je považována za 

duchovní a kulturní kolébku Slovanů. Ve své době to byl 

největší klášter na území obývaném Slovany, proslulý svými 

lékaři, ikonopisci a písaři, knihovnou a knihami. V současnosti 

je lávra největším klášterním komplexem na 

Ukrajině. Od roku 1990 je zařazena do seznamu Světového 

kulturního dědictví UNESCO. 

Vznikla jako jeskynní klášter. Její historie sahá do 11. století. 

Tehdy se mnich Antonij, který přišel z Athosu, usadil 

v jeskyni, časem k němu začali lidé přicházet. Jeskyni začali 

rozšiřovat a vybudovali v ní podzemní chrám a cely 

pro mnichy. Tyto jeskyně se dochovaly dodnes a jsou známé 

jako Vzdálené jeskyně. 

Antonij, který byl zvyklý na samotu, odešel na sousední 

horu, kde si vyhloubil novou jeskyni. Teď je toto místo 

známé jako Blízké jeskyně. 

V roce 1073 na vyvýšenině vedle jeskyní začala od velkého 

kamenného chrámu Zesnutí Boží Matky velká výstavba 

kláštera s názvem Pečerský. Název je odvozený od jeskyní 

(peščera), ve kterých původně žili mniši. Chrám postavili a 

vyzdobili řečtí malíři ikon z Athosu. Na začátku 12. století udělil Patriarcha Konstantinopolský Kyjevopečerskému 

klášteru status lávry, který se dává jen těm nejznámějším a největším klášterům. 

Lávra nejednou zažila invazi dobyvatelů: vpády Polovců, Tatarů, Mongolů. Přežila i zničující požár v 

roce 1718, který poškodil všechny chrámy a stavby. Ve 20. letech 20. století klášter zrušili. Od roku 

1942 do roku 1961 byl klášter v provozu, ale pak byl znovu uzavřen až do roku 1988. 

Dnes je území Kyjevo-pečerské lávry rozděleno na dvě části: na Horní a Dolní lávru. Na území Horní 

lávry se nachází Národní Kyjevo-pečerská historicko-kulturní rezervace, ve které najdete muzea, výstavní 

sály, knihovnu a také fungující chrám Zesnutí přesvaté Bohorodičky, refektář s chrámem svatého 

Antonije a Feodosia. Vedle něj se nachází Velká klášterní zvonice, která vyniká svou architekturou a 

krásou. Z 12. století, kdy byl klášter založen, se dochoval Kostel nad branou svaté Trojice a mnoho dalších 

objektů, které jsou svou krásou a významem unikátní a mají vysokou historickou a kulturní hodnotu. 

V Dolní lávře je fungující pravoslavný mužský klášter. Na jeho území se nachází cely konventu, hospodářské 

a obytné budovy, 

Kyjevská duchovní 

akademie a seminář, 

Blízké a Vzdálené jeskyně, 

několik kostelů, 

mezi nimiž nalezněte 

chrám Povýšení svatého 

kříže, který je umístěn 

nad vchodem do 

Blízkých jeskyní, a kostel 

Narození přesvaté 

Bohorodice u vchodu 

do Vzdálených jeskyní. 

81

Celkem se na území Kyjevo-pečerské lávry nachází 13 

chrámů. Hlavním chrámem Kyjevo-pečerské lávry je 

chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice. Od něho je odvozen 

úplný název kláštera Svato-Uspenská Kyjevopečerská 

lávra. Bohorodička ochránkyně, jakožto symbol 

ženského tvořícího principu, představovala nejdůležitější 

světonázor Slovanů. Během druhé světové války 

byl chrám prakticky srovnán se zemí. Ale v roce 1999 byl 

znovu celý obnoven. Předpokládá se, že má v současnosti 

podobu z roku 1729. V tomto roce byl totiž znovu 

vystavěn z trosek, rozšířen a vyzdoben ve stylu ukrajinského 

baroka. 

Do areálu Horního kláštera vede čtveřice bran: Západní 

(Svatá brána s Kostelem nad branou Svaté Trojice), Severní 

(Ekonomická brána s Kostelem Všech Svatých), 

Východní a Jižní (neboli Jeskynní brána). Hlavním vchodem 

do lavry je Svatá brána. Nad Svatou bránou se nachází 

Kostel Svaté Trojice, který je ze všech zachovalých 

nejstarším a byl postaven ve 12. století Mikulášem Svatošou, 

pravnukem Jaroslava Moudrého. 

Dalšími velice významnými chrámy lávry jsou kostel Proměnění Páně (Preobraženija Gospodňa) a Spása 

na Berestově, který je velice cennou architekturní a historickou památkou. 

Blízko Uspenského chrámu se nachází chrám Na počest Antonia a Feodosija Pečerských s refektářem 

(též se používá název Trapezni kostel). Stavba vznikla v letech 1893 -1895 a je spojená s klášterní jídelnou. 

Na východě s chrámem hraničí Kostel Zvěstování Panny Marie a na západě Dům představených 

lavry nebo-li Kyjevských metropolitů. Nedaleko stojí nejvyšší a nejmajestátnější budova lávry - Velká 

zvonice. Byla postavena mezi roky 1731-1745, na výšku měří 96,5 metru a tloušťka zdí v přízemí má 

neuvěřitelných 8 metrů. Ve třetím podlaží budovy byly umístěny zvony, jejichž celková hmotnost byla 

kolem 82 tun. 

Na východ od Uspenského 

chrámu stojí tisk 

á r n a K y je v s k o - 

pečerské lávry. Byla 

zřízena známým vědcem 

a osvícencem Jelisejem 

Pleteneckým v 

roce 1615. Prvním tištěným 

dílem byl Časoslov 

(1616-1617), sloužící 

jako učebnice pro 

studium čtení a psaní. 

Celkem zde bylo vydáno 

100 tisíc výtisků různých 

publikací, pro které 

byla charakteristická 

náročná výtvarná úprava, 

krásné tištěné písmo 

a originální rytiny. 

http://www.capone-online.ru/ukraine_map_kievplan_lavra.html 

82

1. Trojický kostel nad branou, svatá brána Lávry 24. Křížový chrám. Obchod Kyjevsko pečerské Lávry 

2. Pevnostní zdi 25. Vchod do Blízké jeskyně 

3. Věž svatého Ivana Kušnika 26. Zvonice na Blízkých jeskyních 

4. Hodinová věž 27. Rotunda Debosketovy zdi 

5. Оnufrievská věž 28. Annozačativský chrám 

6. Malovaná věž 29. Kostelní lavice 

7. Mikulášský nemocniční klášter 30. Kostel Narození Přesvaté Bohorodičky 

8. Bývalé pokoje Mikulášského nemocničního kláštera 31. Zvonice na Vzdálených jeskyních 

9. Bývalé zahrady starších (představených) kláštera 32. Rezidence metropolity Kyjevského a celé Ukrajiny 

10. Dřívější ikonická dílna Lavry 33. Galerie do Blízkých jeskyní 

11. Velká láverská zvonice 34. Galerie do Vzdálených jeskyní 

12. Uspenský chrám 35. Kostel Vzkříšení Krista 

13. Bývalý hospodářský sbor 36. Vchod do Vzdálených jeskyní přes Annozačativský chrám 

14. Kostel Všech Svatých 37. Konferenční sál 

15. Kostel Spasení na Berestovu 38. Hospodářská brána 

16. Kovnirivský dům 39. Kostel Životodárného pramene 

17. Tiskárna 40. Kyjevská teologická akademie a seminář 

18. Dům představeného Lavry 41. Dům proslulých poutníků 

19. Fontána, bývalý rumpál 42. Hotelové budovy 

20. Pokoje metropolity 43. Studna sv. Antonína 

21. Refektář (společná jídelna a modlitebna mnichů) 44. Колодязь sv. Fedosije 

22. Kostel refektáře 45. Palomničiské oddělení Kyjevo-pečerské lávry 

23. Jižní brána 

http://www.capone-online.ru/ukraine_map_kievplan_lavra.html 

83

Socha Matka Vlast 

Monumentální socha „Matka Vlast“ (Родина Мать) se 

nachází v ukrajinské metropoli Kyjevě na pravém břehu 

Dněpru na vysokém pahorku. Socha se nachází v areálu 

„Národního muzea historie 2. Světové války 1941-1945“. 

V roce 1981, v Den Vítězství (9.5.), komplex otevřel generální 

tajemník Nejvyššího sovětu Komunistické strany Sovětského 

svazu Leonid Iljič Brežněv. 

Všeobecné informace 

Kovový skelet sochy je zhotoven z oceli ukované v Záporoží. 

Socha byla zkompletována (svařena) z jednotlivých bloků 

z nerezavějící oceli o váze 25-30 tun v kyjevské továrně 

„Pařížské komuny“ za pomoci a rad Vysoké školy elektrického 

svařování J. O. Patona. 

Podle geodeticko-technických měření, prováděných každý 

rok, bude monument Matka Vlast stát více než 150 let. 

Podle plánů může socha vydržet i zemětřesení o síle 9 

stupňů. 

Dle slov průvodce muzea, na začátku nebyl zamýšlen památník 

jako symbol Vlasti, ale Vítězství. Název Matka Vlast 

vešel do běžného podvědomí až po vybudování a v neposlední řadě také jako analogie s památníky 

Vlasti v dalších městech SSSR (Volgogradě atd.). 

Tvůrci a architekti sochy 

- Autor pomníku Matka Vlast v Stalingradu (dnes Volgograd) Jevgenij Bučetič 

- Po smrti Bučetiče projekt převzal ukrajinský sochař Vasilij Borodaj 

- Další tvůrci - Frid Sagojan a Vasilij Vinajkin a architekti Viktor Jelizarov, Georgij Kislyj a Nikolaj 

Feščenko 

Technické parametry a popis 

- Výška sochy Matka Vlast je 62 metrů 

- Celkový výška s podstavcem je 102 metrů 

V jedné ruce socha drží 16-ti metrový meč o váze 9 tun, v druhé štít 13x8 metrů s erbem SSSR (váha 

13 tun). 

Všechny stavební materiály svařené dohromady váží 450 tun. 

Sám skelet sochy je ukotven v hloubce 17,8 metrů od vchodu do muzea. V této hloubce ho drží betonový 

základ o průměru 34 metrů. 

Národní pověst 

Na začátku neměla ženská figura z nerezavějící 

oceli přiděleno oficiální jméno. Pojmenovali 

ji tedy „Vítězství“, protože „Matka Vlast“ už 

stála ve Volgogradě a dvou matek jak známo 

nebývá. Nicméně pohotoví Kyjevané brzy po 

slavnostní ceremonii odhalení monumentu za 

účasti L. I. Brežněva, pokřtili sochu jako Viktorii 

Petrovnu - podle slov Vítězství (lat. Viktoria) 

a po jménu a otčestvu ženy Leonida 

Iljiče Brežněva Viktorii Petrovny. 

Přeloženo z ru-wiki "Родина Мать" 

84

Pevnost Přemyšl 

Přemyšl leží v polské části Haliče, cca 5 kilometrů na 

západ od ukrajinské hranice na řece San. Podle statistik 

z roku 2010 má město 66 200 obyvatel. Ve městě 

s celou řadou kulturních památek je na první pohled 

patrný průnik polského, ukrajinského, německého a 

židovského kulturního vlivu. 

Největší pozornost však upoutá „Pevnost Přemyšl“, 

špičková stavba fortifikačního uměni z přelomu 19. a 

20. stol., kterou vybudovala rakousko-uherská monarchie. 

Je třetím největším evropským opevněním po 

Antverpách a Verdunu. Celková délka opevnění měří 

45 km. 

Opevněni se skládá ze dvou okruhů. Vnější okruh je 

vzdálen 8 – 12 km od centra města a má 42 pevností. Za pozornost stojí zejména pevnosti „Fort Hurko“ vpravo 

od silnice č. 28 nebo E 40 a také vlevo od této silnice pevnosti „Fort Borek“ a „Fort Sailssoglio“. Ty se nacházejí 

v těsné blízkosti obce Siedliska před Přemyšlem. 

Vnitřní pevnostní okruh ohraničuje samotné město a za vidění zde stojí zejména „Fort Překopaná“, „Fort Vinná 

hora“ nebo „Fort Lipovica“, případně „Fort Ostrov“. 

Zatěžkávací zkouškou prošla „Pevnost Přemyšl“ v prvních dvou letech I. světové války. První obležení přišlo 

hned na podzim 1914, 

ruská vojska pak v březnu 

1915 pevnost po čtyřměsíčním 

obléhaní obsadila. 

Ale již v červnu téhož roku 

došlo ke znovudobytí 

pevnosti. A do konce války 

již zůstala v rukou Rakouska- 

Uherska. V rámci 

tzv. „karpatských bitev“ 

zde působila řada českých 

vojáků a útvarů z českých 

posádek (26. Litoměřická 

střelecká divize, 21. Pražská 

střelecká divize) 

Na začátku 2. světové 

války, v září 1939, obléhali 

Němci pevnost 4 dny, 

než ji po urputných bojích 

dobyli za pomoci dělostřelectva 

a letectva. Centrum 

města pak na pravém, 

východním břehu Sanu, obsadila v souladu s paktem Ribbentrop–Molotov Rudá armáda. Rusové pak začali 

pevnost začleňovat do budované Molotovy linie. 

Po napadení Sovětského Svazu zde Rusové víc než pět dní úporně vzdorovali německým útokům. Výsledkem 

bylo zboření velké částí starého města dělostřelectvem. 

Zůstaly zde i československé stopy. V létě 1939 tudy prošel z Krakova Český a slovenský vojenský legion, zajatý 

pak v obci Rakowiec Rudou armádou a to v polovině září, rovněž v rámci realizace paktu Ribbentrop–Molotov. 

V roce 1944 se v Přemyšlu soustřeďovali českoslovenští vojáci, aby pomohli Slovenskému národnímu povstání. 

První československý armádní sbor, vedený generálem Ludvíkem Svobodou, odtud pak zamířil k Dukelskému 

průsmyku. 

85

VÝCHODNÍ FRONTA 

2012 

Východní fronta 2012 

bří Filáčkové 

Knižnice Background 

svazek č. 10 

pif studio ©2012 

www.background.webnode.cz 

87

Východní fronta 2012 - II. část - Webnode

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?