Hřbitovy v Hranicích a Drahotuších - Hranická historická knihovna

Na starém hřbitově kolem kostela se pochovávalo již jen výjimečně
do josefinské doby, kdy byl hřbitov u fary zcela zrušen.
Několik pohřbů se ve druhé polovině 18. století uskutečnilo ještě
i v kryptě nového farního kostela na dnešním Masarykově náměstí.
* * *
V polovině 19. století se nacházel hranický hřbitov ve velmi
špatném stavu. Přístupová cesta byla na jaře a na podzim velmi špatně
schůdná a pro přenos rakví s nebožtíky nebezpečná. Hřbitovní
brána byla ve dne v noci otevřená, hřbitovní zídka na mnoha místech
poškozená, takže na hřbitov měla přístup zvěř. K pohřbívání se
hodila jen ta část pozemku vedoucí od kříže dolů, zatímco horní část
plochy hřbitova se hodila jen jako pastvina a zdroj zeleného krmení.
Také pohřbívání se dělo bez ohledu na předpisy.
Přerovský krajský úřad nařídil v roce 1844 hospodářskému
úřadu hranického panství, aby zjednal nápravu, ale teprve v létě roku
1869 došlo k zásadní změně, ale to již díky péči města. Především
byla vystavěna obvodní zeď a hřbitov rozšířen severovýchodním
směrem o část, která byla zplanýrována, osázena stromy a připravena
k pohřbívání. Tehdejší farář se stále vyjadřoval, že v hloubce několika
stop se dojde na vodu, což se ale vůbec neprokázalo. Byla
zřízena i studna a založena nová cesta ke hřbitovu. V roce 1888 odkoupila
obec od Anny Budíkové dům čp. 270 s přilehlými dvěma
měřicemi polí k opětnému rozšíření hřbitova.
Památkou na starší dobu je kříž, který, jak zapsal J. H. A. Gallaš,
vyhotovil jeho otec v roce 1791: „Téhož roku dodělal můj dobrej
otec svou poslední řezbářskou práci v kameni, onen totiž kamenný
na hřbitově zdejším stojící kříž, jejž prosinca měsíce postavil, v jehožto
týle dle svojí vlastní žádosti pohřbený odpočívá.“ V současné
době stojí torzo kříže u vstupu do části hřbitova s mauzoleem. Jiný,
mladší kříž z konce 19. století se nachází při vstupu na hřbitov.
Na připomínku následků cholery, jež ve městě propukla roku
1866 během prusko-rakouské války, byl na žádost farníků každoročně
odbýván průvod na hřbitov a bylo ustanoveno, že tento průvod se
má konávat každoročně v den všech věrných zemřelých (Dušičky).
Rozloha hřbitova byla i dále postupně zvětšována. K nejpodstatnějšímu
rozšíření došlo začátkem 1. světové války. V srpnu 1914
13