Kurikulární reforma na gymnáziích – případové studie tvorby kurikula

Samotná případová studie je členěna do tří částí, přičemž každá z nich přináší
své vlastní výsledky, ale pouze jako celek umožňuje vhled do toho, jak jsou klíčové
prvky kurikulární reformy uchopeny při realizaci přírodovědného vzdělávání
(a zejména chemie) na gymnáziu. Zjištění, která jsou uvedena v předchozím textu,
byla celá řada a některé z nich si jistě zasluhují ještě další analýzu.
Nyní shrňme zásadní, převážně oborově specifická zjištění této případové
studie:
• Byl shledán určitý rozpor mezi jazykem teorie a jazykem praxe – tento rozpor
se projevuje zejména při samotné realizaci kurikula (při jeho plánování
není odlišnost mezi oběma jazyky ještě tak velká).
• Z pohledu přírodovědné gramotnosti respondentka jednoznačně preferuje
přírodovědné znalosti a pojmy, byť se zejména v prvním rozhovoru
snaží klást důraz též na další dvě složky přírodovědné gramotnosti, a to
na přírodovědné dovednosti a na situace a kontext, ve kterých jsou znalosti
a dovednosti používány (schopnost aplikace přírodovědných znalostí a dovedností).
Tento rozpor byl mimo jiné potvrzen i při vstupním pozorování
vyučovací hodiny. Zajímavé srovnání poskytuje studie subjektivních teorií
učitelů fyziky na základních školách (Janík, 2007), ze které vyplývá, že cíle
výuky fyziky se koncentrují zejména kolem uvědomění si významu fyziky
pro porozumění každodenním problémům a porozumění základním fyzikálním
pojmům a principům. Ale zatímco těžiště cílů výuky fyziky je především
v porozumění každodenním problémům, respondentka naší případové studie
preferuje porozumění základním znalostem a pojmům z oblasti chemie.
Tyto rozdíly jsou však dány tím, že učitelé fyziky v citované výzkumné studii
působili na 2. stupni ZŠ, kde je zaměření obecných i konkrétních cílů výuky
přece jen odlišné od zaměření cílů gymnaziálního vzdělávání.
• Byla shledána preference ontodidaktické kompetence v souboru profesních
kompetencí učitelky. Respondentka vychází z důrazu na vědní obor chemie
(a jeho modifikace v podobě vzdělávacího oboru), přičemž příprava, realizace
a následná evaluace vzdělávacího obsahu akcentuje více obor než individuální
charakteristiky žáků. Tím zdůrazňuje ontodidaktickou stránku
kurikulární reformy, kdy je tvorba a implementace kurikula závislá na učitelích
(a v našem případě o to silněji, že respondentka byla jediná, kdo se
přípravou ŠVP pro vzdělávací obor chemie zabýval).
• Respondentka vítá posílení autonomie školy v oblasti kurikulárních dokumentů,
sama však tento trend příliš nenásleduje, neboť ŠVP modifikuje spíše
na úroveň původních gymnaziálních osnov vycházející ze scientistického
pojetí chemie (model 70. a 80. let 20. století, kam spadá také začátek její
profesní dráhy).
• Problematickou otázku dopadu kurikulární reformy na realizaci výuky můžeme
v kontextu naší případové studie zodpovědět takto: učitelka si ŠVP
přizpůsobila povaze dříve platných kurikulárních dokumentů (osnov), projevem
čehož je téměř nulová změna v projektování a realizaci kurikula.
142
KURIKULÁRNÍ REFORMA NA GYMNÁZIÍCH