MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ - Filozofická fakulta MU ...

4.3. Ochrana soukromí
V dnešním moderním přetechnizovaném světě mají lidé stále větší
potřebu chránit si své soukromí. Přesto těžko odolávají stále lákavějším
nabídkám, které jim současný svět nabízí a často jsou pak nuceni se svého
soukromí vzdát. Jedná se většinou o bankovní, přepravní nebo komunikační
služby, bez kterých si dnešní člověk nedokáže běžné fungování představit.
Společnost však zasahuje do soukromí občanů i tím, že shromažďuje
spoustu údajů v souvislosti s jejich bezpečností, vzděláním a sociálními
potřebami. 105
V tomto duchu tedy ani demokratická společnost nedokáže zabránit
zasahování do soukromí občanů. Přesto je povinností každé demokratické
země poskytovat právní ochranu soukromí každému jednotlivci. „Právo na
soukromí či soukromý život nezahrnuje pouze právo určit komu budou
zpřístupněny určité údaje a možnost bránit se proti neoprávněným zásahům do
intimní sféry. Jeho součást tvoří také závazek státu zajistit respektování tohoto
práva.“ 106
Ochrana soukromí spadá do sféry osobních práv, která jsou jako jiná
práva legislativně chráněna a ošetřována na různých stupních úrovně.
Podmínky, za kterých bude docházet k ochraně těchto výše uvedených práv,
stanovují jak mezinárodněprávní dokumenty, tak zákony jednotlivých zemí.
Již od 18. století se objevují první zákony, které toto výše uvedené
právo akceptují. Jedná se například o zákon, jehož snahou bylo regulovat
přístup k veřejným zájmům (Švédsko, 1776); zákon zakazující publikování
105 MATES, Pavel. Ochrana soukromí ve správním právu. Praha : Linde, 2004. 307 s.
106 TAMTÉŽ, s. 17
55