Ekonomické aspekty změny klimatu, Sternova studie

STERNOVA STUDIE: Ekonomické aspekty změny klimatu
Obr. 4: Modelové projekce nákladů – bodový graf
Náklady na snižování emisí CO 2
jako podíl na světovém HDP podle míry snížení
Zdroj: Barker, T., M.S. Qureshi and J. Köhler (2006): „The costs of greenhouse-gas mitigation with
induced technological change: A Meta-Analysis of estimates in the literature“, 4CMR, Cambridge
Centre for Climate Change Mitigation Research, Cambridge: University of Cambridge.
Z velké řady modelových studií, včetně prací provedených organizacemi IMCP, EMF
a USCCSP a studie, kterou zadal IPCC, vyplývá, že náklady do roku 2050 slučitelné s vývojem
emisí vedoucím ke stabilizaci koncentrace přibližně na 500–550 ppm CO 2
e se převážně
nacházejí v rozmezí -2 % až 5 % HDP s průměrem okolo 1 % HDP. Toto rozmezí vyjadřuje
nejistotu ohledně rozsahu potřebného zmírňování, tempa technické inovace a míry politické
flexibility.
Výše uvedený graf s využitím Barkerova spojeného souboru dat ze tří modelů ukazuje snížení
ročních emisí CO 2
oproti srovnávací základně a s tím spojené změny světového HDP.
Široké rozpětí výsledků odráží konstrukci modelů a jejich výběr předpokladů, přičemž tyto
rozdíly jsou výrazem nejistoty a různosti přístupů, jež jsou předpovídání budoucnosti vlastní.
Tak se ukazuje, že v úplném spektru odhadů získaných na základě různých cest ke stabilizaci
a roků stabilizace se náklady pohybují od -4 % HDP (tj. čistý přínos) do +15 % HDP. Tyto
krajní hodnoty se však vyskytují především ve studiích vybočujících z řady – většina odhadů
zůstává soustředěna kolem 1 % HDP. Zejména modely dospívající k vyšším odhadům nákladů
vycházejí z předpokladů o technickém pokroku, které jsou podle historických měřítek
velmi pesimistické.
Stabilizace při koncentraci 450 ppm CO 2
e je již takřka neproveditelná vzhledem k tomu, že této
úrovně bude pravděpodobně dosaženo do deseti let a s technologiemi, které jsou dnes k dispozici
nebo se dají v brzké době očekávat, je skutečně obtížné provést potřebná radikální snížení.
Náklady významně rostou s většími ambicemi a větší náhlostí snahy o zmírnění změny klimatu.
Pokusy o rychlé snížení emisí by byly nejspíš velmi drahé.
Z toho plyne důležitý závěr, že odklady mají vysokou cenu. Odkládat opatření proti změně klimatu
by znamenalo nutnost akceptovat jak větší změnu klimatu, tak nakonec i větší náklady na její
zmírnění. Nedostatečné jednání v příštích 10–20 letech by vedlo k tomu, že stabilizace nebude
možná ani na hodnotě 550 ppm CO 2
e – a to je úroveň, která je již spojena s významnými riziky.
18