Rychnovský zpravodaj 1/2010

Prakticky hned na počátku kalendářního
roku se rozhořel spor mezi církví a
představiteli města, zda poplatky z krámského
místa o slavnostech konaných poblíž
domu č.79, ve výši cca 12.- korun za
krámské místo, budou patřit církvi nebo
městu. Přes důrazné protesty zastupitelů
nakonec patronátní úřad v Sychrově rozhodl
ve prospěch církve.
Hned poté městští zastupitelé protestovali
proti povinným ranním účastem
žactva na bohoslužbách v místním kostele.
Ve své suplice c. a k. zemskému školnímu
radovi zastupitelé upozorňovali, že
tato skutečnost působí těžké újmy dětem
školou povinným a přímo ohrožuje jejich
zdraví. Nechyběl ani argument, že dopolední
vyučování trpí předčasným vstáváním
dětí. Zastupitelé se dokonce oháněli
ústavou a poukazovali, že neobsahuje jakékoliv
nucení kohokoliv k náboženskému
jednání. V závěru tvrdě konstatovali,
že jakékoliv opomíjení místních školních
rad pokládají nejen za jejich urážku, ale
i urážku všech představitelů města. Leč
c. a k. úřady nespěchaly, a tak rychnovští
žáčci pod vedením svých učitelů do konce
školního roku nejprve kvačili do kostela
vyslechnout si kázání pana faráře a pak
teprve usedali do škamen.
Ve městě docházelo k nevoli některých
občanů, kteří bydleli u místních hospod,
a zvláště žen, k překračování zavírací
doby pohostinských zařízení. Zastupitelé
se rozhodli tento nešvar trestat. Placení
pokut převedli na hosty, kteří „chytili slinu“
a domů se jim nechtělo. Hospodský
jen vybíral příslušný poplatek a ráno ho
odevzdal starostovi. Vlk se nažral, koza
zůstala celá. Stěžovatelům bylo vyhověno,
ale na všem vydělali především hospodští
a možná i trochu městská kasa.
Prostora u dnešní hasičské zbrojnice
(tehdy ještě nestála) měla ještě rok sloužit
k těžbě tzv. „bílé hlíny“. Pak měly být
těžební jámy a přilehlý rybníček zasypány
a prostora upravena. Kopání bílé hlíny
(kaolinu) zde probíhalo zhruba od roku
1820. Hlínu kopali majitelé pozemků, ale
i ti, kdož pozemky neměli. Právě oni vyřešili
celou záležitost po svém. V předsíních
svých domů vykopali jámy, ze kterých
vedli postranní chodby. Jimi se často dostávali
pod základy domků svých sousedů.
Ti byli nesporně „radostí bez sebe“, že se
jejich dům povážlivě naklonil a sedl a musí
být z bezpečnostních důvodů zbourán.
Soudní žaloby jen pršely a rovněž zedníci
si přišli na své. Rok 1910 byl pro likvidaci
Rychnovský zpravodaj 8
Psal se rok 1910
domů jako stvořený. Stálé deště a následné
průsaky narušování domků jen napomáhaly.
Pro informaci uvádím, že s „bílou
hlínou“ Rychnováci čile obchodovali. Vytvářeli
z ní koule a prodávali je malířům k
malování bytů, lidé je zakupovali i k vymazávání
spár schodů, kamenných podezdívek
i prostor mezi trámy domků.
8. října vyrazila delegace města s dary
do Sychrova ke knížeti Rohanovi. Ten
totiž o dva dny později slavil své narozeniny.
Deputace byla mile přijata. Kníže
s nimi projednal svůj záměr vystavět na
farní louce klášter, který by sloužil i jako
opatrovna malých dětí. Delegáti souhlasili,
ač dobře věděli, že vážné připomínky k
výstavbě má rychnovská stavební komise.
Aby si knížecí rodina Rychnováky naklonila,
zaslala na účet města peněžní dar
ve výši 100,- korun pro chudé. Zmíněná
stovka byla jistě v očích mnohých zastupitelů
pádným důkazem pro výstavbu. Proto
již 16. října byl položen základní kámen
pro stavbu kláštera. Dnes v něm je Korek
Jelínek. Leč nastal nečekaný zvrat. Někteří
zastupitelé označili jednání delegace za
neschválené a proti výstavbě se postavili.
Nejvíce rebeloval Dr. Albrecht.
Z jeho pera vzešel protest, který zastupitelé
schválili a úřední cestou poslali
Rohanovi. Psalo se v něm, že v uvedeném
prostoru se s výstavbou nepočítalo, tím
méně s klášterní budovou.
V protestu knížeti vytkli, že jeho záměr
učit v klášteře ženy ručním pracem se
stane nekalou konkurencí místním krejčím
a švadlenkám. Pádným argumentem
ohledně Rohanovy vize zřídit v klášteře
mateřskou školu byla skutečnost, že ve
škole (v dnešní Ještědské ulici) oddělení
mateřské školy je a plně pokrývá potřeby
rychnovských matek. Aby si ale Rychnováci
neuřízli větev přízně knížecí, přislíbili
svoji podporu, pokud bude zařízení zcela
podřízeno světské moci a bude v něm pečováno
o nemocné, chudé děti a sirotky.
Pro Rohana to byla rána. Sedl ke stolu
a napsal – buď se bude stavět bez připomínek,
jinak Rychnov utře, že mu po Rychnově
zas tak moc není a že si klidně může
stavět jinde bez jakýchkoli připomínek a
podmínek. Tento spor mi připomíná slavný
monolog Peruna vůči caru Vladimírovi
v Havlíčkově Křtu svatého Vladimíra.
Do kauzy vstoupil místní farář. Ač z
počátku nebyl výstavbě příliš nakloněn,
teď přesvědčil své ovečky především ženského
pohlaví a prosebný list jimi podepsaný,
obměkčil zarputilého sychrovského
pána, že přece jen si ten Rychnov jím financovaný
klášter zaslouží.
Rok 1910 přinesl osobní i přírodní
tragedie. 28. března se cyankáli otrávil
milenecký pár K. Rössler a M. Ullrichová.
Na pohřeb jim prý přišlo na 600 lidí. Při
jedné z řady letních bouří byl bleskem zabit
rychnovský řezník Hübner, když šel z
Rádla domů. Průtrž mračen 1. srpna způsobila,
že všechny místní toky vystoupily
z břehů a ulice se staly koryty běsnících
živlů. Zvláště poškozená byla dnešní ulice
Občanská, kterou zaplavily kameny, bláto
a zatarasily kmeny vyvrácených stromů.
Nebylo prý domu, který by nebyl zatopen.
Bouře ničily, lidé se činili. Rostly
nové rodinné domky, v řadě případů jako
náhrada za ty, které podlehly dolovací
mánii i nepřízni počasí. Vystavěna byla
honosná budova konzumního družstva
čp. 209, Eduar Jäger slavnostně otevřel vilový
dům nad velkou školou čp. 468, kam
umístil nejen exportní kanceláře, ale i dílny
brusičů skla.
Hasiči zřejmě hasili jen žízeň v místních
hospodách, neboť hořelo jen ve čtyřech
případech a navíc se jednalo o nevýznamné
objekty.
Školy se potýkaly se změnami vyučujících
v důsledků nemocí, úmrtí i odchodů
do důchodu.
Školu v Ještědské ulici navštěvovalo
v deseti třídách kolem 420 žáků. Jakým
způsobem probíhala výuka je jistě mimo
chápání dnešních pedagogů. Na měšťance
se v šesti třídách připravovalo na život
přibližně 250 dětí. Třídy doslova praskaly
ve švech.
O Vánocích družina provedla slavnost
stromku, při níž byly děti obdarovány
především sladkostmi. Na Štědrý
den si 24 žáků odneslo domů zvláštní dar
- kožené boty. Nejchudším dětem bylo
rozděleno 96,- korun a značné množství
vánoček. Copak by tomu asi řekla dnešní
dítka školou povinná.
Na základě sčítání lidu ke konci roku
měl Rychnov 3317 obyvatel s vyšším
podílem ženského pohlaví. Z uvedeného
počtu, dle mateřského jazyka, bylo pouze
šest Čechů. Konečné popisné číslo se zastavilo
na 476, počet rodin v nich bydlících
čítal 886.
J. Kurfiřt 1. 12. 2009