Duben 2009 - Webnode

Přestože býval Drůbežní trh klidné místo, vyjma pátečních trhů, kdy se plácek
naplnil trhovkyněmi z okolních vesnic, které vyložily své zboží – kačeny,
husy, kuřata, slepice, vajíčka, králíky a podle roční doby kůzlata – nacházející
odbyt u městského obyvatelstva. Toto se tu dělo po staletí, protože na každém
náměstí – tržišti – se obchodovalo jen s určitým druhem zboží.
V průběhu staletí a v průběhu generací se také na Drůbežním trhu měnili
obyvatelé a řemesla, která tu provozovali. Zajímavou a ve své době významnou
osobou byl stavitel Josef Kočí, pozdější starosta Ivančic (abdikoval v roce 1918).
Kromě činnosti ve více českých prospěšných organizacích (bývaly tu také německé
instituce) realizoval řadu staveb, jako Besední dům, ústav hluchoněmých,
bytový „Nový dům“ v Chřestové ulici, obřadní síň na židovském hřbitově aj.
Jeho dům byl na Drůbežním trhu čís. 13. Jiná rodina Kočích bývala na domě čís.
8, kde po rodičích hrnčířích bydlel v polovině 19. století učitel Antonín Kočí,
jehož dcery byly také učitelkami. Uznávaná byla Leopoldina Kočí, vzdělaná
a vlastenecky založená učitelka. V domě čís. 12 bydlela početná rodina Inwaldova,
která přišla do Ivančic z Mohelna, ale původně pocházela ze židovské obce
ve Velkém Meziříčí. Inwaldovi obchodovali s kožkami a jiným zbožím, a v trhu
s drůbeží před svými okny měli také pole působnosti. Za nacistů většina této
rodiny zahynula v německých koncentrácích, zachránila se rodina ve smíšeném
manželství (Wankatovi) a Inwaldův vnuk Ota Brück, který v Ivančicích studoval
a počátkem války uprchl, aby jako voják zahraniční armády bojoval u Dukly a na
Slovensku. Popsal to v knize Na průsmyku bílý kříž.
Připomeneme si jiného autora, Jaroslava Matějku, který zde v domě č. 19
vyrůstal. Měl úspěch se svou knihou „Náš dědek Josef“, která byla rovněž zfilmována.
I v dalších knihách se inspiroval zážitky ze svého mládí v Ivančicích.
Nakonec by si zasloužili všichni obyvatelé svůj medailonek, když popisujeme
kteroukoliv ulici, ale to není možné, a je tu ochrana soukromí. Zmínili jsme
se jen o lidech, kteří výrazně překročili sami hranici soukromí svými skutky nebo
osudy.
Karel Figer, Jiří Široký
Ještě k Růžové ulici v minulém čísle
Dům na hranici s Drůbežním trhem patřil kdysi rodině Střechových. Bydlela
zde paní učitelka Ludmila Střechová a její bratr hodinář a učitel hudby Střecha,
který v létě pronajímal lodičky pod Malým kopečkem na Réně. U něj začínal
svou uměleckou kariéru koncertní mistr Jiří Kratochvíl, violista Janáčkova kvarteta.
Jeho rodný dům se nachází uprostřed Růžové ulice. Jirka byl jediný syn
v rodině živnostníka. Otec i matka šili doma čepice. Ve druhé polovici Střechova
domu bydlel katecheta P. Tiray. Majiteli domu byla později rodina Dobrovodských.
Pan Dobrovodský byl promítačem v kině Réna. J. K.
46