ekologie pro veterinÃ¡rnÃ lÃ©kaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...

VETERINÁRNÍ A FARMACEUTICKÁ UNIVERZITA BRNO 

FAKULTA VETERINÁRNÍ HYGIENY A EKOLOGIE 

Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí 

EKOLOGIE PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE 

S OHLEDEM NA KVALITU A BEZPEČNOST 

POTRAVIN 

Prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D. 

Ing. Jana Sedláčková, Ph.D. 

MVDr. Hana Banďouchová, Ph.D. 

BRNO 2012

OBSAH 

1. OBECNÁ EKOLOGIE.......................................................................................................... 3 

1.1 HISTORIE EKOLOGIE ........................................................................................................... 3 

1.2 ZÁKLADNÍ TERMÍNY .......................................................................................................... 4 

1.3 PROSTŘEDÍ ......................................................................................................................... 6 

1.4 ADAPTACE ......................................................................................................................... 7 

1.5 EKOLOGICKÉ FAKTORY .................................................................................................... 10 

1.6 ŽIVINY A KOLOBĚH ŽIVIN ................................................................................................. 28 

1.7 BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY ................................................................................................ 28 

1.8 POPULAČNÍ EKOLOGIE ..................................................................................................... 36 

1.9 MEZIDRUHOVÉ VZTAHY ................................................................................................... 43 

1.10 INTRODUKCE A REINTRODUKCE ....................................................................................... 59 

1.11 EKOSYSTÉM ..................................................................................................................... 63 

1.12 BIOCENÓZA (SPOLEČENSTVO) ......................................................................................... 70 

1.13 BIOMY A JEJICH CHARAKTERISTIKY ................................................................................. 75 

1.14 ZÁKLADY BIOGEOGRAFIE ................................................................................................ 80 

2 ENVIRONMENTÁLNÍ EKOLOGIE ................................................................................. 85 

2.1 EKOLOGICKÉ DOPADY ZEMĚDĚLSKÉ PRODUKCE .............................................................. 85 

2.2 NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY POUŽITÍ PESTICIDŮ .......................................................................... 87 

2.3 EKOLOGICKÉ DOPADY VEDENÍ VÁLKY ............................................................................. 91 

2.4 BIODIVERZITA .................................................................................................................. 93 

2.5 EKOLOGICKÝ MONITORING .............................................................................................. 98 

2.6 KYSELÁ ATMOSFERICKÁ DEPOZICE ................................................................................ 103 

2.7 GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ – VÝZNAM OZONU, 

ÚBYTEK OZONOSFÉRY ........................................................................................................... 104 

2.8 DEFORESTACE................................................................................................................ 105 

2.9 PŮDNÍ EROZE ................................................................................................................. 108 

1

2.10 DESERTIFIKACE ............................................................................................................. 109 

2.11 OCHRANA PŘÍRODY........................................................................................................ 110 

2.12 LEGISLATIVA NA OCHRANU PŘÍRODY ............................................................................. 117 

3 SPECIÁLNÍ EKOLOGIE.................................................................................................. 122 

3.1 EKOLOGIE A RIZIKO NOVÝCH PATOGENŮ (NEW-EMERGING PATHOGENS) ....................... 122 

3.2 EKOLOGIE PARAZITIZMU BAKTERIÍ ................................................................................ 123 

3.3 TEORIE PŘÍRODNÍ OHNISKOVOSTI NÁKAZ ....................................................................... 126 

3.4 SYNANTROPNÍ A HEMISYNANTROPNÍ ŽIVOČICHOVÉ A JEJICH MEDICINSKÝ VÝZNAM ...... 128 

3.5 BIOLOGICKÁ A INTEGROVANÁ OCHRANA PŘED ŠKŮDCI ................................................. 129 

3.6 VYUŽITÍ GEOGRAFICKÝCH INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ 

VE VETERINÁRNÍ MEDICÍNĚ A EKOLOGII ................................................................................ 132 

3.7 VETERINÁRNÍ LÉČIVA V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ .............................................................. 133 

3.8 EKOLOGICKÝ VÝZNAM PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍCH TOXICKÝCH LÁTEK ................... 135 

3.9 ÚČINKY KOMBINOVANÉ EXPOZICE POLUTANTŮM V SUBLETÁLNÍCH DÁVKÁCH.............. 136 

3.10 BIOLOGICKÉ ZBRANĚ A BIOTERORIZMUS ........................................................................ 136 

3.11 PÉČE O HANDICAPOVANÉ ORGANISMY, ZÁCHRANNÁ CENTRA ........................................ 139 

4 POUŽITÁ LITERATURA ................................................................................................ 142 

2

1. OBECNÁ EKOLOGIE 

Ekologie je přírodní věda, zabývající se studiem vzájemných vztahů mezi organismy a jejich 

prostředím, případně mezi organismy navzájem. Patří mezi základní biologické disciplíny, 

má vlastní metody studia, popisu biologických jevů i terminologii a využívá znalosti i dalších 

disciplín jako je matematika, statistika, fyzika, chemie, toxikologie, meteorologie, 

klimatologie, geografie, technika, úzce také souvisí s morfologií, fyziologií, genetikou, 

biochemií, biogeografií, parazitologií, epidemiologií, klimatologií, hydrologií, pedologií, 

geologií. 

Termín ekologie pochází z řeckého slova oikos, které znamená „místo k životu – dům, 

obydlí“ a slova logos znamenající nauku, vědu. Doslovně se dá tedy říci, že je to věda 

studující organismy v jejich obydlí. První definici zformuloval německý biolog Ernst Haeckel 

v roce 1866, který považoval ekologii za ekonomii přírody. Eugene P. Odum (1977) 

ji definuje jako „studium struktury a funkce přírody“, což znamená studium všech vyšších 

živých systémů počínaje organismem, přičemž lidskou populaci chápe jako součást přírody. 

1.1 HISTORIE EKOLOGIE 

Již primitivní předci člověka závislí na lovu zvířat a ryb, sběru potravy museli dokonale znát 

své prostředí, aby přežili. Následný rozvoj zemědělství vyvolal potřebu praktických 

ekologických poznatků o zemědělských plodinách a hospodářských zvířatech. 

Např. Egypťané a Babyloňané se obávali přemnožených sarančat, jak je uvedeno v Bibli 

(Exodus), kdy Bůh seslal rány (přemnožená sarančata) na Egypťany. Také Aristoteles 

(4. století př. n. l.) se pokoušel v knize Historia Animalium vysvětlit příčinu a hledat opatření 

proti přemnoženým hlodavcům a sarančatům – škůdcům plodin. I v koncepci „rovnováhy 

a harmonie přírody“ ve spisech Herodota a Platona, se předpokládá, že početnost každého 

druhu zůstává v podstatě konstantní a že příroda funguje ve prospěch a pro ochranu každého 

druhu, čímž brání jeho vymření. 

Zhruba v 17. století se do popředí dostala populační ekologie zabývající se růstem populace 

člověka i zvířat. Malthus ve svém Pojednání o populaci (Essay on Population, 1798) 

vypočítal, že ačkoliv počty organismů se mohou zvyšovat geometrickou řadou (1, 2, 4, 8, 

16…), jejich potravní zdroje nikdy nemohou růst rychleji než aritmetickou řadou (1, 2, 3, 

3

4…). Reprodukci musí tedy regulovat produkce potravy. Koncepce rovnováhy přírody byla 

nahrazena přírodním výběrem, bojem o existenci a přežitím nejzdatnějších (Darwin). Přičemž, 

koncepce, že přírodní systémy jsou stabilní a v rovnováze s jejich prostředím, pokud toto není 

narušeno člověkem, je stále přijímána mnoha ekology. 

Rozpoznání široké problematiky populací a společenstev znamenalo, že kolem roku 1900 

byla ekologie na dobré cestě stát se vědeckou disciplínou. Její kořeny jsou v přírodopisu, 

lidské demografii, aplikované problematice zemědělské produkce (ochrana před škůdci) 

a medicíně (studium infekčních chorob jako je například malárie a jejího šíření v lidské 

populaci). Až do 60-tých let minulého století nebyla ekologie považována za důležitou 

disciplínu. Rostoucí lidská populace a s tím spojená destrukce prostředí spojená s použitím 

pesticidů a polutantů vedla k tomu, že si veřejnost více začala všímat ekologických problémů. 

Většina pozornosti se soustředí na životní prostředí člověka a ekologii člověka, a tak je tato 

disciplína širokou veřejností vnímána jako mnohem užší, než ve skutečnosti je. Ekologie 

zabývající se přirozeným světem zvířat a rostlin, včetně člověka, se musí odlišit 

od environmentálních studií zabývajících se vlivem člověka na prostředí planety Země. 

Environmentální studie vedly k „environmentalismu“ a „deep ecology“ – tedy sociálním 

hnutím, s implikacemi pro politickou a sociální změnu ve společnosti se snahou 

o minimalizaci lidských vlivů na naši planetu. 

1.2 ZÁKLADNÍ TERMÍNY 

Dělení ekologie 

Ekologie základní – jedná se o klasickou biologickou disciplínu, která se dále dělí 

na ekologii obecnou, která se zabývá obecnými zákonitostmi bez ohledu na prostředí 

a systematické zařazení; a na ekologii speciální, která studuje systémy a jejich vztahy 

k prostředí např. ekologie půdy, ekologie moří, sladkých vod, souše, živočichů, rostlin, 

mikroorganismů, hmyzu, ptáků atd. 

Ekologie aplikovaná – využívá poznatky obecné i speciální ekologie. Patří sem 

např. environmentalistika – nauka o životním prostředí, ochrana přírody, tvorba životního 

prostředí, péče o člověka, produkce nezávadných potravin. 

4

Dle objektu studia se ekologie dále dělí na: 

Autekologii – studuje ekologickou problematiku na úrovni jedince, resp. druhu. Zabývá 

se např. adaptacemi, chováním, rozšířením druhů. 

Demekologii (populační ekologie) – zkoumá strukturu a vztahy v populacích. Při studiu 

lidské populace se používá označení demografie. 

Synekologii – zabývá se celými společenstvy a jejich soubory, vývojem, tokem energie, 

koloběhem živin, produkčními otázkami, antropogenními vlivy atd. Při studiu rostlinných 

společenstev se používá pojmu fytocenologie. 

Ekologické systémy 

Jedná se o otevřené systémy, které reagují na podněty okolního prostředí výměnou látek, 

energie a informací. Na všech úrovních fungují autoregulační rovnovážné mechanismy, které 

napomáhají jejich stabilitě. Všechny jsou stejně důležité, přičemž poznatky o jedné úrovni 

pomáhají při studiu vyšší úrovně. 

Biosféra – je část planety Země, která je osídlená živými organismy. Zahrnuje část atmosféry 

(plynný obal Země), povrch litosféry (zemský povrch, je označována jako pedosféra) 

a hydrosféru (soubor vodstva Země, slanovodní a sladkovodní). Atmosféra se skládá ze čtyř 

vrstev – nejspodnější je troposféra, následuje stratosféra obsahující ozonosféru, pak ionosféra 

a nejvýše položená exosféra. V rámci biosféry se řeší globální ekologické problémy. 

Biom – představuje část biosféry, která je charakteristická typickými biotickými 

a abiotickými podmínkami. Mezi biomy patří např. tropické deštné lesy, opadavé lesy 

mírného pásma, tajga, tundra, step, pouště, polopouště. 

Krajina – je část zemského povrchu s typickou kombinací přírodních a kulturních prvků 

mající svůj charakteristický vzhled. Dělíme ji na přírodní, kde dominují přirozené prvky 

a není ovlivněna lidskou činností, a kulturní, která vznikla přetvořením přírodní krajiny 

člověkem. 

Ekosystém – je ucelená část biosféry skládající se z živé složky tvořené organismy 

(biocenózou) a z neživé složky tvořené prostředím (biotopem). Jedná se o otevřený systém 

s koloběhem živin, tokem energie a potravními sítěmi např. ekosystém lesa, pole, louky, 

mokřadu. 

Biocenóza (společenstvo) – jedná se o živou část ekosystému, tedy o soubor všech organismů 

(rostlin, živočichů, hub, mikroorganismů) na určitém území. Dle organismů se dělí 

5

na zoocenózu, fytocenózu a mikrobiocenózu, dle síly ovlivnění člověkem na přírodní, 

přirozenou a umělou. Věda zabývající se biocenózou se nazývá biocenologie. 

Populace – je soubor všech jedinců téhož druhu na určitém území nebo prostoru např. lidská 

populace, populace slunéčka sedmitečného, populace smrku ztepilého. Základními 

charakteristikami populace je hustota, porodnost, úmrtnost, přírůstek, migrace. 

Jedinec – je samostatný organismus, schopný existence pomocí látkové výměny 

(metabolismu) a schopný rozmnožování (reprodukce). 

1.3 PROSTŘEDÍ 

Každý organismus obývá to prostředí, které mu umožňuje co nejlépe vykonávat jeho základní 

funkce – příjem potravy, dýchání, růst a rozmnožování. Soubor všech podmínek, které 

umožňují jedinci na daném místě žít, vyvíjet se a rozmnožovat tvoří jeho přírodní prostředí. 

Ve vztahu k člověku se jedná o životní prostředí. 

Mezi organismy a prostředím je vytvořen těsný vztah a obě tyto složky se ovlivňují. 

Organismy se snaží o vytvoření tzv. homeostáze, tedy rovnovážného stavu a využívají k tomu 

periodických změn neživého prostředí. Rovnováhy dosahují pomocí tzv. fotoperiodicity, která 

souvisí s délkou dne a patří mezi jeden z nejstálejších působících faktorů. Fotoperiodicita 

je spojena s tím, čemu se říká biologické hodiny a uvádí do chodu hormonální procesy 

v organismech, pomocí čidla, kterým je u živočichů oko a u rostlin pigment v listech. 

Termíny v ekologii vztahující se k určitému typu prostředí: 

Monotop – je prostředí obývané jedincem určitého druhu. 

Demotop – je prostředí obývané danou populací. 

Biotop (stanoviště, habitat) – je místo, na němž žijí organismy (společenstva) a je ovlivněno 

působícími abiotickými i biotitickými faktory. Biotop může být např. polní, luční, lesní… 

Bývá častěji používán ve vztahu k živočišné složce. 

Ekotop – je prostředí, které je dáno abiotickými faktory. Je dán podmínkami půdního 

prostředí (edafotop), podmínkami podnebí (klimatop) a podmínkami vodními (hydrotop). 

Ekotop je pozměňován biocenózou a častěji bývá používán ve vztahu k rostlinné složce. 

Lokalita, stanoviště – je přesně vymezené konkrétní místo na zemském povrchu dané 

zeměpisnými souřadnicemi a nadmořskou výškou, na němž se nachází daný organismus. 

6

Areál – je prostor zeměpisného rozšíření druhu nebo jiné taxonomické jednotky (rodu, řádu, 

čeledi atd.). 

Dle typu obývaného prostředí, dělíme organismy na suchozemské (terestrické), vodní 

(akvatické), obojživelné (amfibické) a mokřadní. Živočichy obývající vodní prostředí 

označujeme jako hydrobionty, rostliny hydrofyty. 

Veškeré organismy v půdě nazýváme jako edafon, který se dělí na fytoedafon (baktérie, 

aktinomycety, houby, řasy a sinice) a zooedafon. Edafon se dále člení i dle velikosti jedinců, 

kteří ho zastupují na mikroedafon (půdní prvoci a fytoedafon), mezoedafon (např. roztoči, 

chvostoskoci), makroedafon (např. sekáči, pavouci) a megaedafon (hlodavci, žížaly, stonožky, 

mnohonožky, větší brouci). Živočichové mohou žít v půdě trvale, přechodně (jen určité 

vývojové stádium), příležitostně (druhy nenáročné na prostředí) nebo v ní jen hledají úkryt. 

Druhy žijící na povrchu půdy označujeme jako epigeické, pod zemí jako hypogeické. 

Ekologická nika 

Každý organismus potřebuje ke svému životu prostředí, které mu umožňuje žít, rozmnožovat 

se a přijímat potravu. Toto prostředí je dáno ekologickými faktory (světlo, teplota, vlhkost, 

půdní podmínky, druh potravy atd.), jejichž valence je pro daného jedince vyhovující, 

popřípadě se jim přizpůsobil. Soubor podmínek nutných k přežití a rozmnožování druhu, 

ale také jeho vliv na jiné organismy ve svém okolí nazýváme ekologickou nikou druhu. 

Čím jsou druhy příbuznější, tím více se jejich požadavky na prostředí podobají, jednotlivé 

niky se pak navzájem překrývají a druhy si při osídlování či získávání potravy konkurují. 

Každý druh obývá tzv. ekologickou niku základní (fyziologickou), která teoreticky 

uspokojuje všechny jeho požadavky a je výsledkem evoluční historie, a tzv. ekologickou niku 

realizovanou, která představuje konkrétní souhrn těch potřeb, které jedinec může v dané 

situaci využívat. Je ovlivněna mezidruhovými vztahy a abiotickými podmínkami. 

1.4 ADAPTACE 

Přizpůsobení podmínkám, s nimiž byl určitý druh ve styku v minulosti, nazýváme adaptací. 

Organismy se adaptují změnou tvaru či funkce svých těl a orgánů, živočichové navíc 

i chováním. 

7

Dle typu adaptace dělíme ekologické faktory: 

• morfoplastické – vyvolávají morfologické změny (typ zobáku dle typu potravy, délka 

noh u brodivých ptáků, pařáty dravců, zakrnění očí ve tmě), 

• fyzioplastické – ovlivňují fyziologické pochody (změny v hospodaření s vodou u rostlin 

a živočichů v pouštích, zimní spánek). 

• etoplastické – ovlivňují chování živočichů (ochrana před přehřátím a vyschnutím, 

vzájemné dorozumívání, budování úkrytů). 

Jednotlivé druhy se přizpůsobily prostředí, ve kterém žijí, např. hraboš polní (Microtus 

arvalis) má malé tělní výrůstky, které mu umožňují snadnější pohyb v půdě, krtek obecný 

(Talpa europaea) má přední pár noh uzpůsobený k hrabání, stejně tak i krtonožka obecná 

(Gryllotalpa gryllotalpa), rostliny na pouštích mají dužnaté listy se zásobou vody pokryté 

trny, sloužící jako ochrana před býložravci atd. 

Mezi adaptace patří také, když bezbranné druhy (např. nesytky) napodobují druhy nebezpečné 

(vosy) a obráceně tzv. mimikry; napodobování živých nebo neživých objektů (např. 

housenky píďalky napodobují větvičky) tzv. mimeze; ochranné zbarvení splývající 

s podkladem (např. rosnička zelená Hyla arborea splývající se zeleným podkladem listů) 

nebo výstražné žlutočerné nebo červenočerné zbarvení sloužící k zastrašení nepřítele 

(např. některé druhy motýlů). 

Mezi morfologické adaptace patří i tzv. konvergence – pokud organismy žijí ve stejných 

podmínkách prostředí, mohou se svou celkovou morfologií hodně podobat, i když se jedná 

o nepříbuzné druhy např. hlodavci i zajíci mají podobný chrup, protože se živí stejnou 

potravou, ale nejedná se o příbuzné druhy a tzv. divergence – vlivem různých podmínek 

může dojít k velkému rozrůznění a k odlišné morfologii u organismů, které jsou si evolučně 

velmi blízké, např. tuleni jsou vývojově blízcí řádu šelmy, i když jejich morfologie je odlišná. 

Životní formy 

Životní formy jsou fyziognomicky a funkčně podobné typy rostlin, rostoucí v oblastech 

s podobným klimatem, u nichž se výsledkem konvergence vyvinuly stejné adaptivní znaky. 

Dělí se dle způsobu přezimování pletiv, pupenů a dalších orgánů. 

Fanerofyty jsou rostliny s dřevnatým stonkem a s obnovovacími pupeny uloženými ve výšce 

více jak 30 cm nad zemí. Pupeny jsou chráněny tlustými šupinami nebo odumřelými částmi 

8

ostlin a zimu přečkávají nad sněhovou pokrývkou. Dle vzrůstu rozlišujeme makrofanerofyty 

(stromy) a nanofanerofyty (keře). Do této skupiny patří i liány a sukulenty. 

Chamaefyty jsou rostliny a nízké dřeviny mající obnovovací pupeny uloženy nad zemí 

do výšky 30 cm. Patří sem rostliny vyššího vzrůstu a polokeře např. vřes obecný (Calluna 

vulgaris) nebo borůvka černá (Vaccinium myrtillus), jetel plazivý (Trifolium repens) 

a kručinka barvířská (Genista tinctoria). 

Hemikryptofyty jsou dvouleté až vytrvalé rostliny, s obnovovacími pupeny těsně 

nad povrchem půdy. Přes zimu jsou pupeny chráněné šupinami, odumřelými listy apod. 

ukryté pod sněhem. Zástupcem je např. smetanka lékařská (Taraxacum offcinale), violka 

vonná (Viola odorata), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), třezalka tečkovaná 

(Hypericum perforatum). 

Geofyty jsou vytrvalé rostliny tzv. kryptofyty, které mají přezimující orgány pod povrchem 

půdy. Přežívají zimu ve formě zásobních orgánů, jako jsou oddenky, cibule, hlízy či kořenové 

pupeny. Typickým geofytem je např. sasanka hajní (Anemone nemorosa), sněženka 

podsněžník (Galanthus nivalis) nebo dymnivka dutá (Corydalis cava). 

Hydrofyty jsou vytrvalé rostliny, které patří také do skupiny tzv. kryptofytů. Jejich 

obnovovací pupeny jsou přes zimu ukryty pod vodní hladinou či v bahně na dně. Tímto 

se vyznačuje např. stulík žlutý (Nuphar lutea), rdest kadeřavý (Potamogeton crispus) 

nebo vodní mor (Elodea canadensis). 

Epifyty jsou vytrvalé rostliny rostoucí na tělech jiných rostlin (fanerofytech). Na svých 

hostitelích neparazitují, ale používají je jako podklad pro růst. V našich zeměpisných šířkách 

jsou poměrně vzácné, rozšířené jsou především v tropech. Typickým příkladem jsou různé 

řasy, lišejníky, mechy, bromélie či stromové orchideje. 

Terofyty jsou jednoleté rostliny přezimující v podobě diaspor (semen či výtrusů) 

nebo ve stádiu listové růžice (ozimy). Do této skupiny patří hlavně plevele jako např. svízel 

přítula (Galium aparine), merlík bílý (Chenopodium album), pěťour maloúborný (Galinsoga 

parviflora). 

Fytoplankton jsou drobné, mikroskopické rostliny a baktérie vznášející se ve vodním sloupci 

(řasy, sinice). 

9

1.5 EKOLOGICKÉ FAKTORY 

Mezi ekologické faktory patří soubor všech činitelů, které působí z živé i neživé části 

přírodního prostředí na organismus. Svým působením ovlivňují zeměpisné rozšíření druhů, 

biologické charakteristiky populace (natalitu – množivost, mortalitu – úmrtnost, migraci) 

a také podmiňují vývoj adaptací, které umožňují přežít jedincům po určitou dobu 

i v podmínkách pro ně nepříznivých. 

Členění ekologických faktorů 

Abiotické – neživé, jsou to fyzikální a chemické vlastnosti ovzduší (klimatické faktory), půdy 

(edafické faktory) a vodního prostředí (hydrické faktory). 

Biotické – živé, jsou způsobeny vztahy uvnitř populace (vnitrodruhové vztahy) i mezi 

populacemi různých druhů (mezidruhové vztahy). Patří sem i faktory potravní (trofické) 

a antropogenní, kde zaujímá postavení jako ekologický faktor člověk. Řadí se sem i vlivy 

plynoucí z mrtvé organické hmoty. 

Dle periodicity působení faktory dále dělíme: 

• periodické – jsou způsobeny pohybem Země a Měsíce, opakují se v pravidelných 

intervalech, organismy jsou jim přizpůsobeny, např. střídání tmy a světla, změny teploty 

v průběhu roku, příliv a odliv, 

• neperiodické – působí nepravidelně, nečekaně, rušivě, např. oheň, lidský zásah, 

zemětřesení, sopečná činnost, záplavy, extrémní výkyvy teploty. 

Ekologická valence faktoru 

Ekologické faktory působí na organismus určitou intenzitou, která se mění od slabé, nízké 

hodnoty do hodnoty silné, vysoké. Přechod intenzity je buď pozvolný, nebo prudký. Nejlépe 

se jedinci daří v oblasti optima, a pokud se intenzita působení faktoru snižuje k minimu 

nebo naopak zvyšuje k maximu, začíná strádat a tento stav může vést až ke smrti. Rozpětí 

hodnot intenzity faktoru od minima po maximum se nazývá ekologická valence. 

Některé faktory jsou pro přežití jedinců zvláště kritické, proto se nazývají limitující (mezní) 

faktory. Působí v zónách minima nebo maxima své valence a svou minimální nebo maximální 

intenzitou či množstvím mohou omezovat životní projevy organismů. 

10

Každý organismus toleruje určité rozmezí působení kteréhokoliv ekologického faktoru. Druhy 

k příslušnému faktoru málo citlivé, snášející jeho širokou valenci se nazývají euryvalentní 

a druhy velmi citlivé, snášející jen úzký rozsah působení se označují jako stenovalentní. 

Druhy ekologicky nenáročné, obývající různá stanoviště označujeme jako euryekní, naopak 

druhy specializované, obývající vyhraněné stanoviště nazýváme stenoekní. 

Zákon minima 

Definoval ho v roce 1840 německý biolog Justus Liebig. Je specifikován na vztah organismus 

– živiny. Liebig se zabýval se výnosem hospodářských plodin v závislosti na dodání živin. 

Dospěl k závěru, že i když rostlina bude mít dostatek (až nadbytek) makroživin, její produkce 

nebude taková, jaká by se očekávala, jestliže jí bude chybět živina, kterou potřebuje třeba 

jen ve stopovém množství. Přesné znění zákona je „růst rostlin je závislý na množství živiny, 

která je dostupná v nejmenším množství“. 

Zákon tolerance 

Definoval ho v roce 1913 V. E. Shelford. Je specifikován na vztah organismus – ekologické 

faktory. Přesné znění zákona je „každý organismus má určitou toleranci (mez) vůči kolísání 

libovolného ekologického faktoru“. Graficky bývá zákon zobrazen tzv. Gausovou křivkou. 

Abiotické faktory 

1) Klima 

Soubor povětrnostních faktorů mající velký vliv na výskyt a projevy organismů označujeme 

jako klima, přičemž aktuální stav povětrnostních faktorů označujeme jako počasí 

a dlouhodobý průběh povětrnostních faktorů jako podnebí. 

Na vývoji podnebí se podílejí zeměpisná šířka, nadmořská výška, rozložení oceánů a pevnin, 

reliéf terénu, vegetační a půdní poměry. Také člověk může svou činností ovlivnit podnebí 

daného místa. 

Klima dělíme dle velikosti území, kde se projevuje na: 

Makroklima – je to klima velkého území, které je dáno zeměpisnou šířkou a vzdáleností 

od oceánů. Podává obraz o podnebí rozsáhlých klimatických pásů Země (polární, mírný, 

subtropický a tropický), kontinentů, oceánů a zeměpisných celků (tajga, tundra, stepi, pouště). 

11

Makroklima není závislé na činnosti mikroorganismů, rostlin a živočichů, ale ovlivňuje jejich 

výskyt a rozšíření. 

Mezoklima – je to klima menší oblasti (krajiny), které je dáno makroklimatem, charakterem 

reliéfu, vegetačním pokryvem, živočichy i činností člověka (znečišťování, odlesňování, těžba 

atd.). 

Mikroklima – je to klima malého prostoru, které je dáno více méně stejnorodou biologickou 

složkou povrchu např. mikroklima keřového patra, porostu sítiny, sklepa domu atd. Pro klima 

malých uzavřených prostorů (puklinky ve skále, dutinky stromů, jeskyně) se někdy používá 

pojem kryptoklima. 

Kromě tohoto základního rozdělení se používají ještě pojmy ekoklima a strukturální klima. 

Ekoklima – jedná se o klima stanoviště, které je dáno klimatickými faktory působícími uvnitř 

ekosystému (les, louka, rybník, potok). 

Strukturální klima – klima nejmenšího prostoru, které v biotopu rozlišujeme (merotopu). 

Jedná se např. o klima trsu mechu, hromádky listů, spodní strany kamene atd., má význam 

pro nejmenší formy organismů. 

2) Sluneční záření a světlo 

Hlavním zdrojem světla je Slunce, omezený význam mají ostatní zdroje jako je Měsíc, 

sopečná činnost, blesky, světlo antropogenního původu a světélkování (bioluminiscence). 

Světlo ovlivňuje organismy svojí intenzitou (množstvím), spektrálním složením (barvou), 

směrem působení a délkou působení (fotoperiodicitou). Ovlivňuje také procesy živých 

organismů, přičemž nejdůležitější je fotosyntéza, na které jsou nepřímo závislí i živočichové. 

Solární konstanta je množství sluneční energie, které dopadá na m 2 povrchu atmosféry Země 

za vteřinu = 1 373 W.m -2 . 

Záření, které vstupuje do atmosféry, dělíme podle vlnových délek na: 

• kosmické (10 -6 – 10 -3 nm) – účinky na organismy nejsou dosud dostatečně prozkoumány, 

má vliv na člověka ve vesmíru (krevní choroby, zhoubné nádory a genetické mutace), 

12

• radioaktivní (10 -3 – 3 nm) – působí škodlivě, způsobuje mutace, hynutí buněk atd., 

• ultrafialové (3 – 400 nm) – velká část (až 90 %) je ho pohlcena ve vyšších vrstvách 

atmosféry ozónem, ve větších dávkách a intenzitě působí negativně, má mutagenní 

(rakovina) až letální účinky. U rostlin způsobuje zakrslost (rostliny na horách jsou menší), 

větší dřevnatost. V malé míře je pozitivní – podílí se na tvorbě vitamínu D v kůži člověka. 

Čím je kratší vlnová délka, tím jsou jeho účinky horší. Na zemský povrch dopadnou 

z původního množství jen asi 2 %, 

• viditelné (400 – 760 nm) – je vnímáno lidským okem, je zdrojem světla a tepla, jeho 

spektra jsou fialové, modré, zelené, žluté, červené (duha), nemá žádné známé škodlivé 

účinky a naopak působí na lidský organismus příznivě, je zdrojem energie 

pro fotosyntézu, 

• infračervené (760 – 4000 nm) – u živočichů se projevuje svými tepelnými účinky 

a ovlivňuje termoregulační mechanismy. 

Vlastní sluneční záření zahrnuje záření ultrafialové (9 %), viditelné (45 %) a infračervené 

(46 %). 

Intenzita světla se mění během dne a noci, podle ozářenosti terénu, porostu, podle ročního 

období či meteorologických podmínek. Každý druh vyžaduje ke svému životu různou 

intenzitu světla. Druhy euryfotní jsou tolerantní, na změny světla nenáročné, naopak druhy 

stenofotní jsou náročné a vyžadují určitou intenzitu osvětlení (tabulka 1). 

Podle konkrétních nároků dělíme rostliny: 

• slunobytné (heliofyty) – vyžadují hodně světla, většinou se jedná o druhy suchomilné 

a teplomilné, patří sem např. rostliny bezlesých nezastíněných stanovišť, pouští, stepí, 

horské rostliny, ruderální, plevelné (netřesky, rozchodníky, sukulenty), 

• heliosciofyty – snášejí mírné zastínění, rostliny např. luční, lesní, 

• stínobytné (sciofyty) – snášejí zastíněná místa, většinou se jedná o druhy vlhkomilné 

a chladnomilné, např. mechy, kapradiny, ponořené vodní rostliny – řasy, saprofyty, 

nezelené rostliny, většina pokojových rostlin. 

Podle konkrétních nároků dělíme živočichy: 

• sluncemilné (heliofilní) – vyžadují hodně světla (vážky, motýli, plazi), 

• světlomilné (fotofilní) – snášejí mírné zastínění, 

13

• stínomilné (sciofilní) – žijí na zastíněných místech, 

• světloplaché, temnomilné (fotofobní nebo heliofobní) – žijí trvale ve tmě, vyhýbají 

se světlu, jsou to obyvatelé tzv. afotních prostředí. Mezi temnomilné druhy patří 

troglobionti žijící v jeskyních (macarát jeskynní, axolotl mexický, roztoči), edafobionti 

žijící v půdě (žížaly, larvy některých brouků, půdní roztoči), kavernikolní druhy žijící 

v dutinách (larvy tesaříků, lýkožrout smrkový, červotoči), stygobionti žijící v podzemních 

vodách (vodní brouci, slepé ryby), abysální druhy žijící v mořských hlubinách (krakatice, 

latimerie, ozubené ryby, medúzy) a endoparazité živočichů a rostlin (tasemnice, hlístice, 

červci). 

Podle obývaných prostředí se u jednotlivých druhů objevují různé adaptace. Při nedostatku 

či v nepřítomnosti světla organismy ztrácejí pigmentaci (jsou bílé barvy) a mají zakrnělé 

nebo zaniklé zrakové orgány (zrak je nahrazen hmatem, čichem nebo sluchem). Zaniká 

i periodicita některých projevů. 

Světlo ve vodním prostředí 

Velká část světla se odráží od hladiny vody, přičemž průnik do hloubky je ovlivněn úhlem 

dopadu a průhledností vody. 

Dobře prosvětlená horní vrstva vodního sloupce, ve které probíhá fotosyntéza, se nazývá 

eufotická zóna (čistá jezera mají tuto zónu asi 5–10 m, moře asi 100–150 m) a zóna 

s nedostatkem světla, ve které převažují disimilační (rozkladné) procesy, je zóna afotická. 

V této spodní zóně neprobíhá fotosyntéza a žijí zde organismy, které nepotřebují světlo 

ke svému životu. V mořích je afotická zóna asi od 200 m. 

Světlo v půdním prostředí 

Světlo proniká do půdy jen omezeně, prosvětlená je pouze nejsvrchnější vrstva. Živočichové 

žijící v půdě jsou převážně temnomilní, a jak bylo již uvedeno, mohou být u nich vyvinuty 

různé adaptace např. ztráta pigmentů, zakrnění očí atd. 

Organismy jsou ovlivněny při své orientaci a pohybu intenzitou světla, směrem a úhlem 

dopadu. 

14

Rozlišujeme následující pohybové reakce: 

Fotokineze – vyjadřuje nesměrované, chaotické přesuny živočichů z místa na místo, vyvolané 

nepatřičnou světelnou intenzitou. Při náhlém osvětlení se pohybují zmateně, přičemž 

vyhledávájí místa s nejvhodnějším osvětlením např. náhlé osvětlení tmavých koutů 

s následným chaotickým pohybem švábů. 

Fototaxe – vyjadřuje směrové pohyby živočichů ke zdroji světla nebo od něj. Fototaxe může 

být pozitivní, příkladem je nalétávání hmyzu na světlo, čehož se využívá při odchytu nebo 

negativní, kdy jedinci mizí pryč ze světla do tmy např. stonožky, mnohonožky, škvoři. 

Zvláštním případem fototaxe je menotaxe u některých živočichů, kteří se pohybují v určitém 

úhlu vůči zdroji světla např. mravenci, noční motýli. 

Fototropismus – známé hlavně u rostlin otáčením části těla (listů, květů) ke světlu 

(slunečnice), u živočichů vystavováním části těla proti slunečním paprskům 

(např. u přisedlých forem – láčkovci). 

Fotonastie – nesměrované pohyby rostlin vyvolané určitou intenzitou světla (otevírání květů). 

Astrotaxe – orientace pohybu živočichů podle světelného zdroje jako světelného kompasu. 

Pravidelné opakování určitých činností nebo životních projevů rostlin a živočichů v průběhu 

jednoho dne nebo roku se nazývají biologické rytmy. Pro organismy jsou vrozené, 

uchovávají si je i ve tmě. Ovlivňují především děje spojené s rozmnožováním, 

např. u obratlovců světlo hormonálně urychluje vývoj pohlavních žláz a současně s tím 

zvyšuje pohlavní aktivitu dospělých jedinců. Tato periodicita může být vázána na světlo 

např. střídání světla a tmy, dne a noci, ročních období nebo změnou světelné délky dne 

(fotoperiodou) během roku. 

Biologické rytmy se opakují v určitých intervalech: 

1) Čtyřiadvacetihodinové (cirkadianní) jsou to téměř pravidelné, zhruba 24 hodin trvající 

rytmy. Bývají označovány jako tzv. „biologické hodiny“. Mohou být vyvolány světlem, ale 

také změnou teploty, vlhkosti i jinými dalšími vnějšími faktory, pokud jsou dostatečně 

pravidelné. Mezi tyto rytmy patří pohybová aktivita, odpočinek, krmení, rozmnožování atd. 

Dle počtu období aktivity a odpočinku se dělí na druhy: 

• monofázické – mají jednu dobu aktivity a odpočinku během 24 hodin (noční a denní 

formy) např. většina ptáků, denní a noční hmyz, savci, člověk v aktivní části života, 

15

• difázické – mají 2 fáze aktivity (soumrační živočichové), zpravidla jsou aktivní ráno a 

večer (sysel, ježek, soumračný hmyz, kočka), 

• polyfázické – fáze odpočinku a aktivity se mnohokrát opakují (hlodavci, malí 

hmyzožravci). 

V polárních oblastech žijí hlavně druhy s polyfázickým typem aktivity, v mírném pásmu 

převládají hlavně denní formy, v tropickém pásmu naopak formy noční. 

2) Měsíční (lunární) jsou známé zejména u mořských živočichů, vlivem slapových jevů 

(mořského dmutí) připadá jejich doba rozmnožování na určitou měsíční fázi. Slapovými jevy 

rozumíme rytmické denní zvedání (příliv) a klesání (odliv) mořské hladiny, které je vyvoláno 

gravitačním působením Měsíce a Slunce na Zemi. Využívají toho rybáři, kteří loví živočichy 

shromážděné u hladiny nebo o břehu. 

3) Sezónní rytmy se pravidelně opakují každý rok, ovlivňují rozmnožování, migraci, 

zvyšování zásob tuku, hustotu srsti, pelichání a línání, přechod v zimní spánek atd. 

Změny délky fotoperiody mohou být impulsem k nástupu klidových stadií (dormance). 

Dormance – je klidové stádium pro přečkávání určitého stádia životního cyklu 

nebo nepříznivých podmínek prostředí. Vyznačuje se obdobím silně redukovaných činností 

a útlumem biologických funkcí např. u živočichů snížením dechové a tepové frekvence. 

Tento pojem je používám i pro rostliny ve spojitosti např. neklíčící semena – dormance 

semen. 

Formy dormance: 

Kviescence – je nejčastější a nejjednodušší forma dormance, kdy do klidové fáze přechází 

živočich bezprostředně následkem změn vnějších podmínek (zkracování dne, snížení teplot) 

bez ohledu na roční dobu. 

Diapauza – je dědičně podmíněné přerušení vývoje nebo zpomalení životních projevů 

organismů (především hmyzu, korýšů, roztočů) při nepříznivých vnějších podmínkách. 

Je přizpůsobením na cyklicky opakující se roční období, fotoperiodu, teplotu, nedostatek 

potravy atd. K diapauze může dojít v různé fázi vývoje, ve stádiu kukly, vajíčka, larvy 

i dospělého jedince. 

16

Anabióza – je zvláštní forma klidového stavu, do kterého vstupují některé jednodušší formy 

organismů při nepříznivých podmínkách vnějšího prostředí. Provází ho snížení až utlumení 

životních funkcí na minimum, kdy ustávají veškeré metabolické pochody, neprobíhá 

rozmnožování, vývoj či regenerace tkání. Tento stav může trvat i několik let, dokud 

se podmínky prostředí nevrátí do původního stavu. Organismy (např. žábronožky, prvoci, 

háďátka, želvušky, vířníci) se takto vyrovnávají s velkým suchem, extrémními teplotami, 

radiací, tlakem, nedostatkem kyslíku, zvýšeným obsahem toxinů. 

Dělení dormance dle období vzniku: 

Hibernace (zimní spánek) – živočichové přečkávají v klidu chladné období roku, většinou 

je provázena strnulostí organismu vlivem nízkých teplot (křečci, ježci, suchozemské želvy, 

netopýři atd.). Před hibernací se zvyšuje zásoba podkožního tuku, mění se funkce hormonální 

a nervové soustavy vlivem fotoperiody, dochází k poklesu teploty těla, zpomalení 

metabolismu – dýchání, tlaku krve, srdečního tepu. Trvá asi 5 – 6 měsíců a bývá přerušována 

zejména na začátku a na konci. 

Existuje i tzv. „nepravý“ zimní spánek, který je krátkodobý, přerušovaný, při nesnížené 

tělesné teplotě např. u medvědů, jezevců… 

Estivace (letní spánek) – snížení metabolismu a jiných životních projevů během suchého 

a teplého letního období. Letní spánek mají např. plazi, žáby, hlodavci, poloopice, 

kteří extrémní teploty přežívají schováni pod zemí nebo v dutinách. U rostlin se projevuje 

opadem listů a přežívají jako semena. 

3) Teplota 

Hlavním zdrojem tepla je světelné a infračervené sluneční záření, vedlejšími, zanedbatelnými 

zdroji může být teplo uvolněné při sopečné činnosti, z minerálních pramenů, uvolněné 

při rozkladu organické hmoty a teplo antropogenního původu. 

Rostliny vlastní teplo neprodukují a je pro ně důležitá rovnováha mezi příjmem a výdejem 

tepla. Průměrná roční teplota klesá s nadmořskou výškou – zkracuje se vegetační doba, 

zvyšuje se množství srážek, relativní vzdušná vlhkost a intenzita větru. 

Každý živočich i rostlina snáší určité rozmezí teplot, rozlišujeme tedy druhy teplotně 

nenáročné eurytermní, které tolerují široké rozpětí (výkyvy) teplot např. zmije, pampeliška 

17

a druhy stenotermní, žijící v úzkém rozmezí teplot např. tučňáci (tab. č. 1). Většina druhů 

patří mezi eurytermní a žijí při optimální teplotě 15 – 30 ºC. 

Stenotermní druhy mohou být: 

• teplomilné (termofilní, termofyty) – patří sem druhy teplotně náročné, vyžadující 

a snášející vysoké teploty, jedná se o faunu a flóru tropů, subtropů, horkých pramenů 

např. termofilní – žirafy, anakondy, termofyty – banánovníky, palmy, některé řasy atd., 

• středně náročné (mezotermofilní, mezotermofyty) – patří sem druhy snášející střední 

teploty, 

• chladnomilné (psychrofilní, psychrofyty) – patří sem druhy vyžadující nízké teploty, 

obývající studené prameny, toky, jeskyně, vyšší nadmořskou výšku např. některé druhy 

tučňáků, sobi, zakrslé vrby atd., 

• sněžní (kryofilní, kryofyty) – patří sem druhy žijící na sněhu a ledu, obývající polární 

a vysokohorské oblasti např. některé druhy chvostoskoků. 

Dle schopnosti termoregulace rozeznáváme: 

Organismy studenokrevné (poikilotermní, exotermní) jejich teplota je bezprostředně závislá 

na teplotě prostředí. Produkují málo tepla a nedokáží zabránit ztrátám. 

Při snížení teploty dochází ke snížení aktivity a příjmu potravy, omezenému rozmnožování, 

vyhledávání úkrytů, přechodu do klidových stádií (kviescence, diapauzy), mohou také 

reagovat změnou teploty blízkého okolí vlivem sociálního chování (např. shlukování včel, 

mravenců), vystavují se slunci, vyhřívají se. Patří k nim všichni bezobratlí, ryby, plazi, 

obojživelníci, mikroorganismy, houby a rostliny. 

Organismy teplokrevné (homoiotermní, endotermní) mají stálou tělesnou teplotu nezávisle 

na teplotě prostředí. Patří k nim pouze ptáci (39–40 ºC) a savci (36–37 ºC), přičemž u mláďat 

je termoregulace snížena. Díky intenzivnímu metabolismu produkují velké množství tepla. 

Proti jeho ztrátám jsou chráněni peřím, srstí, podkožním tukem. 

Nízkou teplotu vzduchu mohou kompenzovat zvýšením příjmu potravy, zimním spánkem, 

zahříváním mláďat u savců a ptáků apod. Při poklesu tělesné teploty se dostávají do stavu 

strnulosti (hypotermie), ze kterého se mohou dostat svalovým třesem, při němž se uvolňuje 

teplo. Podchlazení těla pod 20 ºC u savců (člověk pod 28 ºC) má škodlivé následky končící 

smrtí. 

18

Opakem hypotermie je hypertermie, což je stav strnulosti, do kterého živočichové upadají 

při vysokých teplotách, většinou kolem 45–50 ºC. V tomto stavu slábnou životní projevy, 

snižuje se aktivita, zvyšuje se vydávání tepla do okolí, může dojít k přechodu do letního 

spánku. 

Do skupiny teplokrevných patří i tzv. heterotermní živočichové, kteří jsou schopni snižovat 

tělesnou teplotu během hibernace nebo spánku (netopýři). 

Teplota ve vodním prostředí 

Teplota vody je závislá na místním klimatu a vykazuje denní a roční kolísání. Klesá 

od hladiny do hloubky v souvislosti s poklesem slunečního záření, v hloubkách pod 200 m je 

už teplota vody poměrně stabilní (cca 4 ºC). 

Rozsah kolísání teplot bývá menší ve vodě než na souši, přičemž vodní organismy mají menší 

rozmezí tolerance než organismy suchozemské. Teplota je jedním z limitujících faktorů 

pro vodní organismy. 

Teplota v půdním prostředí 

Je základní podmínkou pro život půdních organismů. Vodivost tepla je v půdě malá 

a je závislá na utužení půdy a na vlhkosti. Teplota povrchu půdy je nestálá a je ovlivněna 

vegetačním krytem, směrem do hloubky se rozdíly vyrovnávají. V ČR půdy promrzají 

do hloubky 1,5 m, v závislosti na síle mrazů, sněhové pokrývce a vegetačním pokryvu. 

Ekologická pravidla 

Vyjadřují vztah velikosti těla nebo jiných znaků homoiotermních živočichů k teplotě 

prostředí, vlhkosti a k jiným ekologickým faktorům. Neplatí obecně, byla potvrzena 

pro některé blízce příbuzné druhy. 

Bergmanovo pravidlo – s klesající teplotou prostředí roste velikost těla. Teplokrevní 

živočichové jsou v chladnějších oblastech větší než jejich příbuzné formy žijící v oblastech 

teplejších; např. tučňáci – císařský (Antarktida) je vysoký přes 1m (hmotnost cca 34 kg), 

galapážský (Galapágy) je vysoký kolem 0,5 m (hmotnost cca 2,5 kg). Velikostní rozdíly 

se projevují nejen v závislosti na zeměpisné šířce, ale i nadmořské výšce. 

19

Allenovo pravidlo – s rostoucí teplotou se prodlužují tělní výběžky. V chladnějších oblastech 

mají někteří teplokrevní živočichové kratší uši, zobáky, ocasy a končetiny (menší úniky tepla) 

než v teplejších oblastech např. fenek berberský v poušti má největší uši a liška polární 

nejmenší; podpravidlo srsti – živočichové žijící v chladnějších oblastech mají hustší srst 

než žijící v teplejších. 

Glogerovo pravidlo – teplejší a vlhčí klima má vliv na tmavší zbarvení. V teplejších 

a vlhčích oblastech jsou někteří teplokrevní živočichové tmavší než jejich příbuzné formy 

ze sušších a chladnějších oblastí (světlejší a tmavější populace stejného druhu tygrů). 

Jordanovo pravidlo – určuje vztahy segmentovaných znaků kostnatých ryb k teplotě vody 

(počet paprsků v ploutvích, počet šupin atd.). V teplejších vodách mají některé druhy ryb nižší 

počet obratlů než jejich příbuzné formy žijící v chladnějších vodách. 

4) Vlhkost a vodní poměry 

Vlhkost vzduchu a půdy je dána atmosférickými srážkami, povrchovými a podzemními 

přítoky. Povrchové vody dělíme na sladké a slané, přechod tvoří vody brakické. Sladké vody 

mohou být tekoucí (řeky, potoky) a stojaté (přirozené – mokřady, jezera, umělé – rybníky). 

Vodní plochy pokrývají celkem 2/3 zemského povrchu, 3 % z toho tvoří voda sladká. 

Voda je v prostředí přítomna ve třech skupenstvích – plynném (vlhkost, vodní pára), 

kapalném (déšť) a pevném (sníh, kroupy, led). V živých tělech je ve dvou formách – vázaná, 

konstituční (jako stavební složka, součást cytoplazmy) a nevázaná, disperzní (ve vnitřním 

prostředí jako médium, tělní tekutina, která ředí a rozvádí např. živiny). 

Pro suchozemské živočichy je důležitým faktorem ovlivňujícím jejich vodní bilanci, vlhkost 

vzduchu. Ta je nestálá a je dána zejména teplotou a tlakem. 

Rozlišujeme vlhkost vzduchu: 

• absolutní – skutečné množství vodní páry obsažené v určitém objemu vzduchu (g/m 3 ), 

• relativní – poměr okamžité a maximálně dosažitelné vlhkosti vzduchu při dané teplotě 

(v %). Teplota vzduchu, při které je relativní vlhkost 100 % a dochází ke kondenzaci 

vody, se nazývá rosný bod. 

20

V půdě je voda přítomna ve formách: 

• gravitační voda – podléhá účinkům gravitace, prosakuje půdním profilem 

až na nepropustné podloží, kde se hromadí jako voda podzemní. Neprostupuje kapilárními 

prostory v půdě, 

• absorbční voda – je pro organismy nedostupná, je vázaná pomocí slabých vazebných sil 

na povrchu částic hornin, 

• kapilární voda – je dostupná pro rostliny a půdní organismy (edafon), vyplňuje kapilární 

póry v půdě, 

• chemicky vázaná voda – je nedostupná pro rostliny, protože je vázaná ve sloučeninách, 

• podzemní voda – je to gravitační voda nahromaděná nad nepropustným podložím, v době 

sucha může vzlínat ke kořenům rostlin. Obvykle vyvěrá na povrch v podobě pramenů 

a slouží jako zdroj pitné vody. 

Voda limituje existenci organismů. Poměr mezi příjmem a výdejem vody je označován jako 

vodní bilance. 

Příjem vody může být u organismů perorální (pitím, potravou), povrchem těla přes pokožku 

(endoparazité, vodní živočichové), rozkladem živin z metabolismu např. oxidací organických 

látek, štěpením tuků; u rostlin kořeny, listy atd. 

Výdej (ztráta) vody může být vypařováním přes pokožku (transpirace), dýcháním (respirace), 

vylučováním kapek vody u rostlin (gutace), vylučováním moči a exkrementů. 

Každý živočich i rostlina snáší určité rozmezí vlhkosti (tab. č. 1), rozlišujeme tedy druhy 

nenáročné euryhydrické, které tolerují široké rozpětí (výkyvy) vlhkosti např. savci, ptáci 

a druhy stenohydrické, které nesnášejí velké kolísání vlhkosti např. většina rostlin, 

obojživelníci, vodní živočichové a rostliny atd. 

Stenohydrické druhy mohou být: 

Vlhkomilné (hygrofilní, hygrofyty) – patří sem druhy preferující vlhká až mokrá stanoviště 

s vysokou vlhkostí vzduchu. Jedná se o druhy mokřadů, rašelinišť, podmáčených luk, vlhkých 

lesů např. blatouchy, mechy, obojživelníci, žížaly atd. 

Středně náročné (mezofilní, mezofyty) – patří sem druhy snášející střední vlhkost vzduchu. 

Do této skupiny patří většina druhů. 

21

Suchomilné (xerofilní, xerofyty) – patří sem druhy vyžadující suchý a teplý vzduch, 

obývající skály, písky, slunné stráně, pouště a polopouště např. kudlanka nábožná (Mantis 

religiosa), pavouci stepníci, trávy kavyly atd. Suchomilné druhy se brání ztrátám vody 

pomocí různých adaptací na povrchu jejich těla např. zesílenou kutikulou, šupinami, 

voskovými povlaky, chitinovými i jinými schránkami, světlejším zbarvením, trichomy, 

redukcí potních žláz, omezeným vylučováním a transpirací. Mezi tyto druhy patří tzv. 

sukulenty, které mají svá parenchymatická pletiva zásobená vodou např. kaktusy, 

rozchodníky, netřesky a tzv. sklerofyty, které mají větší podíl tvrdých kolenchymů 

a sklerenchymů v pletivech např. slaměnky, smilky, statice atd. 

5) Tlak 

Atmosférický tlak 

Atmosférický tlak ovlivňuje především vertikální rozšíření živočichů. Má také vliv na jejich 

pohybovou aktivitu a fyziologické procesy jako je migrace, líhnutí vajec, sexuální aktivitu 

atd. Na velikost atmosférického tlaku má vliv teplota vzduchu, obsah vodní páry v atmosféře, 

nadmořská výška a zeměpisná šířka. Všeobecně platí, že s nadmořskou výškou dochází 

ke snižování tlaku a také obsahu kyslíku, což může způsobovat u živočichů dýchací 

problémy, bolesti hlavy, únavu, ospalost, sterilitu, krvácení z nosu a svalové křeče. Průměrný 

tlak je 1013,25 hPa. Studenokrevní živočichové snášejí lépe kolísání tlaku než teplokrevní, 

přičemž platí, že citlivější jsou savci než ptáci. 

Podle tolerance tlaku rozlišujeme druhy stenobarní, nesnášející velké kolísání tlaku, 

preferující určitou nadmořskou výšku např. savci, ptáci a druhy eurybarní, snášenlivé, 

tolerující i velké snížení tlaku např. většina bezobratlých (tab. č. 1). 

Lidská populace může žít až v nadmořské výšce 5 200 m (Andy), teplokrevné druhy 

živočichů dokonce až v 6 000 m n.m. 

Hydrostatický tlak 

Hydrostatický tlak, vzniká ve vodě a roste na každých 10 m hloubky o cca 0,1 MPa. 

V mořských hlubinách kolem 10 000 m je tlak kolem 100 MPa. Vyšší tlak brání hromadění 

vápníku a tím tvorbě kostí, proto hlubinní živočichové mají redukované kostry. 

22

Většina živočichů patří mezi stenobatické druhy nesnášející velké kolísání tlaku, naopak 

druhy eurybatické jsou k jeho změnám tolerantní např. mořský plankton a živočichové kteří 

se jím živí (tab. č. 1). 

Tlakem ve vodním prostředí může být způsobena i tzv. kesonová nemoc. Vzniká při rychlém 

výstupu z velké hlubiny, tedy při rychlém poklesu vnějšího tlaku, kdy se v těle živočichů 

(i člověka) dýchajících vzduch začne uvolňovat a přeměňovat v plynné skupenství dusík, 

který byl dosud rozpuštěn v tělních tekutinách. Začne vytvářet bublinky v krvi způsobující 

bolesti svalů a kloubů, svalovou obrnu, ztráty vědomí, přinejhorším až plicní embolii. 

6) Proudění vzduchu 

Ovlivňuje aktivitu a rozšiřování živočichů, umožňuje opylování rostlin, přenos semen 

a plodů, migraci, orientaci, může ale i škodit ničením porostů a vysušováním. 

U živočichů vyvolává různé směrované pohyby a polohové reakce, které se označují 

jako anemotaxe. Ta může být pozitivní např. plachtění proti větru, úmyslný přenos živočichů 

(štírků, vajíček některých parazitů), vzlétání (dravci), vynášení teplým vzduchem 

tzv. hypsotaxe (mšice) nebo negativní např. zachycení pachu predátorem, nechtěné odnesení 

větrem. 

Proudění vzduchu se také podílí na roznášení pylu (anemofílie) a plodů (anemochorie). 

Některé druhy, využívající vítr k přemísťování, mohou mít adaptace jako je zkrácení křídel 

(brachypterie) nebo úplné vymizení křídel (apterie). Trvalé proudění jedním směrem může 

vyvolat i morfologické změny (anemomorfózy) např. vlajkovou formu stromů. 

7) Chemické složení 

Plyny 

Kyslík (O 2 ) je nejdůležitější z plynů a je limitujícím faktorem pro život organismů. 

V atmosféře je ho 21 %, přičemž platí, že se vzrůstající nadmořskou výškou 

se jeho koncentrace snižuje. Zdrojem kyslíku jsou autotrofní rostliny, které ho vytvářejí 

při fotosyntéze. Spotřebovávají ho všechny organismy při dýchání (respiraci). Do půdy 

se dostává z ovzduší a jeho množství směrem do hloubky klesá. 

Do vodního prostředí se dostává z ovzduší (zejména promícháváním a prouděním vody) 

a fotosyntézou vodních rostlin. Jeho obsah klesá s vyšší teplotou vody, s přítomností soli 

ve vodě a při hnilobných procesech, kdy je spotřebováván. Nejmenší množství kyslíku 

je ve spodní, afotické (neosvětlené), zóně vodního sloupce. 

23

Oxid uhličitý (CO 2 ) je zastoupený v atmosféře 0,03 %, v půdě díky biologické aktivitě 

tzv. půdnímu dýchání 0,1 %. Ve velkém množství je vázán v biomase a v karbonátových 

sedimentech. Do prostředí se dostává dýcháním rostlin a živočichů, hořením, sopečnou 

činností a při rozkladných procesech. Spotřebováván je při fotosyntéze a při pohlcování 

vodou, ve které ovlivňuje pH. V půdě i ve vodě jeho koncentrace směrem do hloubky stoupá. 

Methan (CH 4 ) se uvolňuje při enaerobním rozkladu organických látek. Vyšších koncentrací 

může dosahovat v místech nahromadění organické hmoty. Ve vodním prostředí se hromadí 

na dně nádrží (v bahně rybníků) a v podobě bublin uniká do ovzduší. Pro vodní organismy 

je toxický. 

Sirovodík (H 2 S) vzniká také při enaerobním rozkladu organických látek činností 

chemosyntetických sirných bakterií. V přírodě se vyskytuje v sedimentech na dně oceánů, 

v sirných pramenech, a může se tvořit v solných bažinách. Ve vyšších koncentracích 

a při dlouhodobém působení je pro většinu organismů škodlivý (kromě sirných bakterií). 

Amoniak (NH 3 ) je většinou vázán ve formě amonných solí a vzniká mikrobiálním rozkladem 

organických zbytků, exkrementů a moči živočichů. Ve stopovém množství je obsažen 

i v zemské atmosféře. Je jedovatější než sirovodík. 

Minerální látky 

- 

Dusík je rostlinám dostupný ve formě NO 3 nebo NH + 

4 a je podstatný pro růst rostlin. 

Rostliny náročné na dostatek dusíku se nazývají nitrofyty a mohou vytvářet tzv. nitrofilní 

společenstva (většina plevelných druhů). Naopak rostliny, které nesnášejí zvýšený obsah 

dusíku, se označují jako nitrofobní např. vlčí boby (Lupinus sp.). 

Zdrojem vápníku v přírodě jsou vápencové a dolomitové půdy, které se vyznačují tím, že jsou 

sušší, teplejší a jejich pH je alkalické (zásadité). Rostliny vyhledávající takovéto půdy 

se nazývají kalcifyty např. lomikámen latnatý (Saxifraga paniculata), naopak rostliny, 

které vápník v půdě nesnášejí, jsou kalcifobní např. vřesy, borůvky. Vápnomilné (kalcifilní) 

můžeme najít i mezi živočichy např. některé druhy mnohonožek a plži. 

Pro rostliny i živočichy jsou důležité i další makrobiogenní prvky např. draslík (K), hořčík 

(Mg), sodík (Na), železo (Fe), fosfor (P), síra (S) a mikrobiogenní (stopové) prvky např. zinek 

(Zn), bór (B), měď (Cu), mangan (Mn) atd. Do půdy se dostávají z matečné horniny, 

24

z atmosféry, rozkladem humusu nebo činností člověka. Na mineralizaci humusu a přestavbě 

látek na sloučeniny využitelné rostlinami se výrazně podílí mikroorganismy. 

Těžké kovy 

Těžké kovy se do prostředí dostávají buď uvolňováním z matečné horniny, nebo lidskou 

činností (průmyslové emise, výfukové plyny). V malém (stopovém) množství mohou být 

pro rostliny užitečné, ale jejich větší koncentrace jsou škodlivé a způsobují poruchy růstu 

rostlin. Rostliny je v sobě akumulují, jejich konzumací se dostávají a hromadí v těle 

živočichů. Nejdůležitějšími těžkými kovy jsou olovo (Pb), rtuť (Hg), zinek (Zn), mangan 

(Mn), kadmium (Cd) a měď (Cu). Rostliny, které kovy potřebují pro svůj růst nebo jsou vůči 

nim odolné, se nazývají metalofyty. 

Salinita 

Salinita označuje koncentraci minerálních látek (solí) rozpuštěných v roztoku, nejčastěji 

ve vodě. Největší podíl z těchto minerálních látek má chlorid sodný. Sladká voda obsahuje 

obvykle méně než 0,1 % solí, moře 3 – 4 %, vnitrozemské slané vody tzv. saliny až 25 %. 

Půda pak může dosáhnout zasolení až přes 6 %. Rostliny se zasolení brání řadou mechanismů, 

z nichž nejdůležitější je vysoký osmotický tlak. 

Terestrická slaniska i slané vody jsou osídleny specializovanými druhy organismů. Rostliny 

rostoucí výhradně na zasolených půdách nazýváme obligátní halofyty např. solnička 

přímořská (Suaeda maritima), bařička přímořská (Triglochin maritima), rostliny vyskytující 

se na těchto půdách jen příležitostně jsou fakultativní halofyty např. hadí mord šedý 

(Scorzonera cana), proskurník lékařský (Althaea officinalis), oman britský (Inula britannica). 

Většina slanomilných rostlin může druhotně růst i na zasolených okrajích silnic. Rostliny 

halofobní nesnášejí zvýšenou koncentraci solí např. většina listnatých dřevin, květák, mrkev). 

Zvláštním typem jsou mangrofyty, což jsou dřeviny rostoucí na pobřežích pravidelně 

zaplavovaných slanou vodou. Živočichy žijící výhradně na zasolených půdách nazýváme 

halobionti, pokud tato stanoviště pouze preferují, jedná se o halofilní druhy např. některé 

druhy brouků a motýlů. 

Reakce prostředí (pH) 

Reakce prostředí je dána koncentrací vodíkových iontů H + a ovlivňuje druhové zastoupení 

rostlin i živočichů, a to především půdních a vodních druhů. Dešťová voda má pH kyselé 

okolo 5,7, mořská voda 8,1 – 8,3 a sladká voda má pH od 3 (kyselé vody rašelinišť) 

25

do 10 (vody s vysokým obsahem vápníku). Velmi nízké pH až 3 mají také kyselé deště, 

obsahující oxidy síry, dusíku a halogenů. 

Chemismus půdy je dán složením mateční horniny, antropogenně hnojením, množstvím 

a chemickým složením humusu. Druhy snášející větší rozmezí pH hodnot se označují jako 

euryiontní a druhy specializované jako stenoiontní (tabulka 1). Na kyselých půdách je fauna 

a flóra druhově chudá, žijí zde jen acidofilní druhy živočichů a rostou rostliny acidofyty 

(např. vřesy, borůvky, mechy) preferující pH nižší než 6,7. Většina našich rostlin (neutrofyty) 

a živočichů (neutrofilní) potřebují pH 6,8 – 7,2, tedy neutrální. Alkalické (zásadité) půdy mají 

pH vyšší než 7,2 a podobně jako u kyselých půd zde žijí jen specializované alkalofilní 

(bazifilní) druhy živočichů a rostou zde alkalofyty (bazifyty) např. lomikámen latnatý 

(Saxifraga paniculata), okrotice červená (Cephalanthera rubra), koniklec (Pulsatilla sp.). 

Extrémně zásaditými půdami jsou půdy zasolené s půdní reakcí vyšší než 8,5, kde žijí 

halofilní organismy. 

Obecně platí, že pro živočichy má pH půdy vliv spíše nepřímý, jsou ovlivněni hostitelskými 

rostlinami a konkrétním biotopem. 

26

Tabulka 1: Přehled vybraných abiotických faktorů a jejich valence živočichy a rostlinami 

Abiotický 

faktor 

Tolerantní 

druhy 

Specializované 

druhy 

Živočichové 

Rostliny 

sluncemilní (heliofilní) 

slunobytné (heliofyty) 

Světlo euryfotní stenofotní 

Teplota eurytermní stenotermní 

Vlhkost euryhydrické stenohydrické 

světlomilní (fotofilní) 

stínomilní (sciofilní) 

světloplaší, temnomilní 

(fotofobní, heliofobní) 

teplomilní (termofilní) 

středně nároční 

(mezotermofilní) 

chladnomilní 

(psychrofilní) 

sněžní (kryofilní) 

vlhkomilní (hygrofilní) 

středně nároční (mezofilní) 

suchomilní (xerofilní) 

heliosciofyty 

stínobytné (sciofyty) 

teplomilné (termofyty) 

středně náročné 

(mezotermofyty) 

chladnomilné 

(psychrofyty) 

sněžní (kryofyty) 

vlhkomilné (hygrofyty) 

středně náročné 

(mezofyty) 

suchomilné (xerofyty) 

Atmosférický 

tlak 

Hydrostatický 

tlak 

eurybarní stenobarní - - 

eurybatické stenobatické - - 

acidofilní 

acidofyty 

Reakce 

prostředí (pH) 

euryiontní 

stenoiontní 

neutrofilní 

alkalofilní (bazifilní) 

neutrofyty 

alkalofyty (bazifyty) 

27

1.6 ŽIVINY A KOLOBĚH ŽIVIN 

Koloběh živin je přeměna chemických prvků z anorganické hmoty v prostředí na organickou 

formu v organismech a rozkladem zpět na formu anorganickou. Jedná se o tok živin mezi 

živou složkou, která je zastoupena primárními producenty (rostlinami, schopnými fotosyntézy 

a příjmu živin z půdního prostředí a jejich přeměny z anorganické do organické formy), 

konzumenty (schopnými příjmu živin z těl producentů), destruenty (schopnými rozkládat 

odumřelou organickou hmotu na jednodušší organické a především anorganické látky) 

a neživou složkou zahrnující půdní roztok ze kterého jsou živiny odebírány producenty 

a částečně může do tohoto koloběhu zasahovat i vodní prostředí a atmosféra, odnosem 

uvolněných živin nebo naopak jejich spadem na dané stanoviště. 

Stanovištní faktory daného typu prostředí ovlivňují rychlost toku energie, příjem a uvolňování 

živin. Klimatické faktory ovlivňují délku vegetačního a mimovegetačního období, rychlost 

nárůstu biomasy během vegetačního období, rychlost rozkladu odumřelé hmoty, hromadění 

nerozložené organické hmoty na stanovišti, vodní režim a případnou ztrátu živin na stanovišti. 

Biotické faktory ovlivňují množství a druhové zastoupení organismů schopných na daném 

stanovišti vázat energii a živiny a uvolňovat je zpět do koloběhu. Faktory půdního prostředí 

charakterizují obsah živin na daném stanovišti. 

1.7 BIOGEOCHEMICKÉ CYKLY 

V rámci celé biosféry probíhají tzv. biogeochemické cykly, kterými je označována výměna 

látek mezi organismy a biotickým prostředím. Jedná se o výměny prvků mezi atmosférou, 

hydrosférou, litosférou a biosférou, zahrnující i různé typy chemických reakcí, které tyto 

koloběhy doprovázejí. Jednotlivé prvky či sloučeniny jsou v prostředí v anorganické 

(mobilní) podobě a pomocí autotrofních organismů (především rostlin) jsou přetvořeny 

do formy organické, fixované do těl rostlin a následně živočichů. Zpět do anorganické podoby 

se dostávají přes dekompoziční (rozkladný) proces, aby se následně opět zapojily do cyklu, 

případně mohou být zakonzervovány v podobě sedimentů (uniknou z cyklu). Tyto koloběhy 

jsou uzavřené a v rámci jednoho cyklu se prvky vyskytují v různých chemických podobách. 

Pro život na Zemi jsou nejdůležitější biogeochemické cykly prvků, označované 

jako makroživiny (v sušině pletiv živých organismů jsou obsaženy víc jak 1 %), mezi které 

28

patří vodík (H), uhlík (C), kyslík (O), dusík (N) a fosfor (P). 

Cykly jsou trojího typu: 

1. koloběh vody v přírodě (hydrologický cyklus), velký a malý, 

2. plynný typ koloběhů, kde hlavním zásobníkem je atmosféra. Množství a rozložení prvků 

jeví pouze velmi malé nebo žádné změny, 

3. sedimentární typ koloběhů, hlavním zásobníkem živin je litosféra, z níž se uvolňují 

zvětráváním. 

Koloběh vody 

Koloběh vody je jedním z nejdůležitějších cyklů. Voda se odpařuje ze zemského povrchu 

nebo z hladiny oceánů, moří a vodních toků, následně dochází ke kondenzaci vodní páry, 

vzniku oblačnosti a poté se voda vrací na zemi ve formě srážek. V našich podmínkách 

je celkový roční úhrn srážek 400 až 1200 mm a jsou rozloženy dle ročních období – 

jaro 25 %, léto 40 %, podzim 20 % a zima 15 %. 

Velký koloběh vody (obrázek 1) probíhá v rámci celé biosféry a probíhá mezi oceánem 

a pevninou. Z oceánů se odpaří celkem 450 tisíc km 3 vody za rok, přičemž z toho 405 tisíc 

km 3 spadne zpět do oceánu ve formě srážek a 45 tisíc km 3 v podobě vodní páry je vzdušným 

prouděním přeneseno i nad kontinenty. Zde se spojí z pevniny odpařenými 65 tisíc km 3 , takže 

nad kontinenty tak celkem cirkuluje 110 tisíc km 3 páry za rok, která padá ve formě kapalných 

a pevných srážek, nebo kondenzuje na povrchu objektů. Ze srážek nad pevninami se 65 tisíc 

km 3 vody znovu odpaří a 45 tisíc km 3 za rok směřuje ve formě povrchového 

a podpovrchového odtoku zpět k oceánu, nebo se díky vsaku stává součástí podzemních vod, 

které mohou také vyvěrat a zúčastnit se povrchového odtoku. Část vody se stává součástí těl 

živých organismů nebo tvoří zásoby půdní vody, důležité pro život rostlin i živočichů. 

29

Obrázek 1: Velký koloběh vody (hodnoty uvedeny v tis. km 3 /rok) 

Malý koloběh vody (obrázek 2) probíhá v rámci krajiny, ekosystému nebo větších 

zeměpisných celků (biomů), kterými je výrazně ovlivňován. Zdrojem vody v ekosystému jsou 

vertikální (déšť, sníh) a horizontální (rosa, mlha) srážky, v některých případech i přítok. 

Srážky jsou zachyceny buď vegetací, kterou jsou absorbovány (intercepce), odpařují 

se z povrchu rostlin (záměrné odpařování z listů – transpirace), stékají na zem nebo 

dopadají přímo na půdu, kde se voda vsakuje (infiltrace), odtéká do vodních toků a může 

se i částečně odpařovat. Voda vsáklá do půdy, může být kapilární (odčerpávají ji kořeny 

rostlin, případně je v povrchové vrstvě půdy odpařována) nebo se připojí k vodě podzemní. 

Samovolné odpařování vody z neživých i živých povrchů se nazývá evaporace a spolu 

s transpirací tvoří evapotranspiraci. 

Obrázek 2: Malý koloběh vody 

30

Vodní bilance rostlin 

Vodní bilance je vztah mezi složkami příjmu, akumulace a výdeje vody pro určitý prostor 

v daném čase. Příjmovou složkou jsou vertikální a horizontální srážky, povrchový 

a podpovrchový přítok, výdajová složka zahrnuje evaporaci (výpar fyzikální), transpiraci 

(výpar fyziologický), intercepci. 

Vodní bilance živočichů 

Je dána příjmovou složkou, kterou tvoří voda v pití a potravě, příjem přes pokožku, ojediněle 

voda vytvořená oxidací tuků nebo jiných látek, výdajovou složkou zahrnující ztrátu vody 

exkrecí, trusem, transpirací a dýcháním. 

Koloběh uhlíku 

Uhlík je nejrozšířenějším prvkem živé hmoty, tvoří základ téměř všech organických 

sloučenin. V atmosféře je přítomen jako oxid uhličitý (CO 2 ), ve vodě je v rozpustných 

uhličitanech (obrázek 3). Oxid uhličitý pohlcují autotrofní organismy, především rostliny 

a v procesu fotosyntézy jej mění na sacharidy a bílkoviny, při současném vylučování kyslíku. 

V podobě těchto organických látek je zabudován do těl rostlin a následně živočichů, které 

ho do atmosféry zpětně uvolňují při respiraci (dýchání), kdy se organické molekuly rozkládají 

na oxid uhličitý a vodu. Při aerobním rozkladu rostlinné a živočišné biomasy za pomocí hub 

a bakterií se organické látky mění také na oxid uhličitý, pokud je prostředí anaerobní, mění 

se organické látky na methan. 

K rozpouštění atmosférického oxidu uhličitého dochází i na mořské hladině, kde je pohlcován 

fytoplanktonem (zejména řasami), který ho ukládá ve svých tělech a schránkách. 

Při zvětrávání těchto schránek mořských živočichů se uhličitany ukládají na dně 

např. v podobě vápenců, kde jsou dlouhodobě fixovány. 

Uhlík se do prostředí uvolňuje také při sopečných erupcích a při spalování fosilních paliv, 

jako je uhlí, ropa, zemní plyn, které vznikly dlouhodobou přeměnou zbytků organismů 

za pomocí geologických procesů. 

31

Obrázek 3: Koloběh uhlíku 

Koloběh kyslíku 

Kyslík (O 2 ) je nejdůležitějším biogenním prvkem a je obsažen ve všech sloučeninách 

nezbytných pro život. Zdrojem kyslíku je atmosféra (obrázek 4), přičemž veškerý 

atmosférický kyslík je biologického původu. Je uvolňován zelenými rostlinami 

při fotosyntéze za využití oxidu uhličitého a spotřebováván při dýchání živočichů i člověka. 

V noci je využíván i při dýchání rostlin za současného uvolňování oxidu uhličitého. 

Živočichové, baktérie a nezelené rostliny potřebují kyslík také k disimilačním pochodům 

ve svém těle, tedy k rozkladu látek např. glukózy, ze kterých získávají energii potřebnou 

pro metabolické procesy. 

Ve vodách je hlavním zdrojem kyslíku atmosféra a proces fotosyntézy. Část kyslíku je také 

vázána ve formě uhličitanu vápenatého v hlubinných oceánských sedimentech. Nedostatek 

kyslíku může být způsoben dýcháním rostlin a živočichů, rozkladem organické hmoty, 

zvýšením teploty vody atd. 

Obsah kyslíku je důležitý při hodnocení kvality vody. Míra organického (biologicky 

odbouratelného) znečištění ve vodách se stanovuje dle biochemické spotřeby kyslíku 

tzv. BSK 5 , což je mikrobiální spotřeba kyslíku za 5 dní při 20 °C. 

Fotosyntéza, respirace a disimilace jsou hybnou silou koloběhu kyslíku v biosféře. Přirozený 

koloběh ovlivňuje člověk svou činností např. spalováním fosilních paliv, odlesňováním, 

emisemi, požáry atd. 

32

Obrázek 4: Koloběh kyslíku 

Koloběh dusíku 

Zdrojem anorganického dusíku je atmosféra (obrázek 5), obsahující 78 % N 2 , ale také sopečná 

činnost při které se uvolňují oxidy dusíku a amoniak. Atmosférický dusík (N 2 ) je pro rostliny 

nepřístupný, do půdy se částečně dostává působením blesku a fotochemickou fixací, 

za vzniku dusičnanů a dusitanů, ale také činností organismů. Jen málo organismů je schopno 

fixovat plynný dusík za pomoci enzymu nitrogenázy, a patří mezi ně: 

• symbiotické organismy např. baktérie rodu Rhizobium, žijící v hlízkách na kořenech 

bobovitých rostlin; 

• půdní baktérie např. rodu Azotobacter, které jsou nesymbiotické a vyskytují se volně 

v půdě s vyšším obsahem organických látek; 

• sinice např. vláknité sinice rodu Anabaena vyskytující se ve vodě jako součást planktonu 

nebo žijící symbioticky s rostlinami (např. s kapradinou rodu Azolla); 

• aktinomycety rodu Frankia např. u olší, kde se nacházejí v červených chuchvalcích 

tzv. hlízkách, které jsou tvořeny zbytnělými kořeny. 

Všechny tyto organismy převádějí molekulární dusík na organický dusík (NH + 4 ), který 

se rychle mineralizuje. 

Rostliny získávají dusík z půdy ve formě dusičnanů nebo kationtů NH + 4 , které jsou 

přeměněny na aminokyseliny sloužící k syntéze rostlinných bílkovin, které jsou v potravních 

řetězcích přetvářeny na bílkoviny živočišné. 

33

V dekompoziční části řetězce jsou odumřelé organismy a produkty metabolismu živočichů 

(výkaly a moč) mineralizovány amonizačními bakteriemi a houbami na amoniak (NH 3 ), 

přičemž ho malá část uniká do atmosféry. Amoniak je dále přes kationty NH + 4 oxidován 

nitritačními bakteriemi (Nitrosomas) na dusitany (NO - 2 ), které jsou dále v procesu nitrifikace 

nitratačními bakteriemi (Nitrobacter) oxidovány na dusičnany (NO - 3 ). Dusičnany mohou být 

využity rostlinami jako zdroj N nebo je jejich část (max. 20 %) rozložena působením 

denitrifikačních bakterií (např. Pseudomonas) a některých hub při denitrifikaci až na plynný 

N 2 , který uniká zpět do atmosféry. Část dusičnanů je vymyta z půdy a dostává se do řek 

a moří (s fosforem způsobují tzv. eutrofizaci vod), kde se usazuje v sedimentech 

nebo vstupuje do potravních řetězců. Díky rybožravým ptákům a savcům se dusík dostává 

zpět na souš v podobě jejich trusu, označovaného jako guano. 

Koloběh dusíku je také ovlivněn antropogenní činností, jako je používání průmyslových 

dusíkatých hnojiv a spalování fosilních paliv. Výsledné sloučeniny pak mohou působit 

toxicky na řadu organismů včetně člověka. 

Obrázek 5: Koloběh dusíku 

Koloběh fosforu 

Fosfor je ze všech základních biogenních prvků nejméně hojný. Hlavním jeho zdrojem jsou 

horniny a oceánské sedimenty, které vznikly v dávných dobách. V zemské kůře je fosfor 

34

vázán ve fosfátových nerostech ve formě nerozpustných fosforečnanů vápníku, hořčíku, 

železa a hliníku (obrázek 6). Uvolňován je při zvětrávání hornin v podobě rozpustných 

sloučenin fosforu, přičemž jejich větší část je vyplavena do vodních ekosystémů a pouze 

menší část je jich využita suchozemskými rostlinami, které ho ukládají ve svém těle 

do organických sloučenin. Potravním řetězcem se postupně dostává až do fáze mineralizace 

odumřelé organické hmoty, kde ho bakterie a půdní organismy opět jako anorganický fosfor 

zpřístupní rostlinám. Také v podobě živočišných exkrementů se vrací do prostředí 

v rozpuštěné, pro rostliny přístupné, formě. 

Odplavené sloučeniny fosforu se postupně usazují na dně oceánu a do koloběhu se mohou 

opět zapojit až v daleké budoucnosti při nadzdvižení dna moří a zvětrávání hornin. Z vodního 

prostředí může být také fosfor vrácen na souš v podobě guana, tedy trusu mořských ptáků. 

Do přirozeného koloběhu fosforu rušivě zasahuje člověk svou činností, např. hnojením 

minerálními hnojivy a používáním fosfátových pracích prostředků. Velké množství fosforu 

ve vodním prostředí způsobuje nežádoucí eutrofizaci vod. 

Obrázek 6: Koloběh fosforu 

35

1.8 POPULAČNÍ EKOLOGIE 

Populace je soubor všech jedinců téhož druhu vyskytujících se v určitém prostoru. Zahrnuje 

jak dospělce, tak i všechna další vývojová stádia včetně vajíček. Jedinci dané populace mohou 

v daném prostoru spolu komunikovat, volně se pohybovat a rozmnožovat se. Oblast, obývaná 

souborem všech populací příslušného druhu, se označuje jako areál. 

Složení populace 

Skladba populace není stálá, ale mění se dle působení vnějších a vnitřních faktorů. Je dána 

poměrem pohlaví, věkovým a sociálním složením. Poměr pohlaví vyjadřuje podíl samců 

a samic v populaci. Někdy mohou jedinci jednoho pohlaví trvale nebo dočasně chybět, 

přičemž pro růst populace je rozhodující zastoupení samic tzv. sexuální index. Poměr pohlaví 

je možné rozdělit na primární, který je dán geneticky a vyjadřuje teoretické zastoupení 

pohlaví oplozených vajíček v poměru 1:1, sekundární při narození nebo líhnutí jedinců 

a terciální u dospělých jedinců, který může být ovlivněn např. různou délkou života 

a mortalitou jednotlivých pohlaví. 

Další vývoj populace (růst a vyhynutí) ovlivňuje i věková struktura, zejména to, kolik 

jedinců se dožije pohlavní dospělosti. Dle věku rozlišujeme tři skupiny – prereproduktivní 

(juvenilní), zahrnující jedince mladé, kteří dosud nedosáhli pohlavní dospělosti, reproduktivní 

(adultní), zahrnující jedince schopné rozmnožování a postreproduktivní, zahrnující jedince 

staré, neschopné rozmnožování. 

Dle zastoupení jednotlivých věkových skupin v tzv. věkových pyramidách (obrázek 7), 

můžeme zhodnotit stav a další vývoj populace. U mladé, rozvíjející se populace je největší 

zastoupení mladých jedinců, méně dospělých a nejméně starých jedinců (tvar pyramidy). 

Stálá, vyvážená populace má skoro stejně velké podíly mladých a dospělých jedinců a malé 

množství starých (tvar zvonovitý) a stará, vymírající populace, má málo mladých jedinců 

a hodně dospělých a starých (tvar urnovitý). 

Sociální struktura je odrazem vnitropopulačních vztahů a souvisí s hierarchickým 

postavením (nadřazeností a podřazeností) jedinců v rámci populace. Nejdůležitější je u ptáků, 

savců, zejména člověka. Studiem chování živočichů se zabývá etologie. 

36

Obrázek 7: Věkové pyramidy 

Prostorové rozmístnění jedinců v populaci 

Rozmístění (rozptyl, disperze) jedinců v prostoru populace může být pravidelné, náhodné 

a shloučené. Rozmístění rovnoměrné, pravidelné je nejméně časté, přičemž jedinci jsou 

od sebe vzdáleni v pravidelných, stejných vzdálenostech. Objevuje se především u rostlin. 

Může být způsobeno silnou konkurencí o některý zdroj (světlo, voda), u živočichů 

teritoriálním chováním nebo je nastoleno uměle (např. vysazování monokultur v pravidelných 

rozestupech). 

Rozmístění náhodné není také v přírodě běžné. Objevuje ve stejnorodém prostředí u sociálně 

nežijících (asociálních) jedinců bez konkurence (např. skladištní škůdci pilousi v obilninách). 

U rostlin může být při osídlování nově vytvořených biotopů (např. orná půda ponechaná 

ladem). 

Rozmístění shloučené je nejčastější, jedinci se shlukují a vytvářejí menší či větší skupinky 

rozmístěné pravidelně nebo náhodně. Nastává u sociálně žijících živočichů, v souvislosti 

s rozmnožováním, vlivem abiotických, biotických (vnitrodruhovými a mezidruhovými 

vztahy) a potravních faktorů. 

S rozmístěním jedinců souvisí populační hustota (denzita), která vyjadřuje počet jedinců 

(abundanci) nacházejících se na jednotce plochy (prostoru). Velikost populace může být 

vyjádřena i v jednotkách hmotnosti např. čerstvé biomasy nebo sušiny. Velkou hustotu mají 

většinou drobné organismy (např. baktérie, prvoci, hlodavci atd.), malou organismy velké 

37

(např. šelmy). 

Maximální hustota je dána počtem jedinců, které může biotop za daných podmínek unést 

tzv. nosnou kapacitou prostředí, kde limitujícími faktory jsou potrava, prostor, teplota, světlo 

atd. a minimální hustota je dána nejmenším počtem jedinců nutných k rozmnožování, 

ochraně, lovu. Ocitne-li se populace na hranici minimální hustoty, je považována za ohrožený 

druh a je uvedena v Červené knize. 

Výkyvy populační hustoty dané narůstáním, rychlostí růstu, vymíráním populace a poklesem 

početnosti označujeme jako populační dynamika. 

Růst populace 

Rozhodujícími faktory pro růst populace jsou mortalita, natalita a migralita jedinců. Nejmenší 

úmrtnost a množivost mají velké druhy savců a ptáků, naopak vysoká je u jedinců s vysokou 

natalitou např. u některého hmyzu, drobných savců, ryb a obojživelníků. Obvykle se množství 

uhynulých jedinců nahrazuje jedinci narozenými, takže se populační hustota moc nemění. 

Natalita (množivost, porodnost) vyjadřuje schopnost populace narůstat a je předpokladem její 

existence a růstu. Je dána počtem narozených jedinců za jednotku času. Rozlišujeme natalitu 

fyziologickou (maximální), což je teoretická, konstantní maximální produkce potomků 

za ideálních podmínek tzv. biologický potenciál populace a natalitu ekologickou 

(realizovanou), vyjadřující skutečnou, proměnlivou množivost danou konkrétními 

podmínkami prostředí. 

Mortalita (úmrtnost) vyjadřuje úbytek jedinců v populaci v důsledku vymírání. Je dána 

počtem uhynulých jedinců za určitou dobu. Stejně jako natalita se i mortalita dělí 

na fyziologickou (minimální), což je teoretická, konstantní minimální úmrtnost za ideálních 

podmínek a na ekologickou (realizovanou), která je proměnlivá, daná skutečnými 

podmínkami a je vždy vyšší než fyziologická. Z ekologické mortality vyplývá celková délka 

života, jakého se jedinci za daných podmínek mohou dožít. 

Migrace (stěhování) je přemísťování různého charakteru na různé vzdálenosti. Migrace může 

být přemísťování a přebíhání v rámci populace, ale i na velké vzdálenosti tzv. periodické tahy. 

Může být pasivní, větrem, vodou, jinými živočichy i aktivní, pomocí pohybových orgánů. 

Její příčinou může být rozmnožování, potrava, abiotické i biotické (vnitropopulačními) 

faktory. Dělí se na emigraci, vystěhování z prostoru obývaného danou populací a na imigraci, 

přistěhování do prostoru populace. Periodické tahy jsou známy především u ptáků 

a u některých druhů ryb např. anadromní ryby (losos obecný, Salmo salar) táhnou ke tření 

38

z moře do sladkých vod a katadromní ryby (úhoř říční, Anguilla anguilla) táhnou opačně. 

Vzájemný poměr mezi natalitou a mortalitou rozhoduje o tom, jestli hustota populace roste 

nebo klesá. Rozhodující je, kolik je v populaci samic a kolik jejich potomků samičího pohlaví 

bude schopných rozmnožování. 

Čistá míra reprodukce (Ro) vyjadřuje míru nahrazování uhynulých jedinců a označuje 

průměrný počet jedinců samičího pohlaví, který se dožije plodného věku, narozeného jedné 

samici během jejího života. Pokud se Ro = 1, tak v populaci vyprodukuje 1 samice během 

svého života 1 samici, která se dožije pohlavní dospělosti. Jestliže je Ro = 2, tak se početnost 

populace v následující generaci zdvojnásobí. Populace roste tím rychleji, čím je v ní více 

samic, např. populace s 10 samicemi poroste 10krát rychleji než populace s 1 samicí. 

Počet nových jedinců na 1 původního jedince za časovou jednotku označujeme jako 

specifická rychlost růstu populace. Je dána podílem přírůstku a počtem jedinců výchozí 

populace za časovou jednotku. V optimálních podmínkách je tato rychlost maximální, 

negativním působením faktorů (prostor, potrava) se snižuje. 

Forma růstu populace je druhově specifická a její průběh znázorňují tzv. růstové křivky, 

které mohou být exponenciální nebo sigmoidální (obrázek 8). Exponenciální křivka je tvaru 

písmene J, je méně častá a vyznačuje růst otevřený. U této křivky v počáteční fázi dochází po 

pozvolném narůstání k prudkému růstu do doby, než je vyčerpán některý zdroj (např. potrava, 

úkryty, prostor) nebo zasáhnou sezónní faktory (např. mráz, vysoká teplota, konec 

rozmnožování) a růst se zastaví, protože populace dosáhla tzv. nosné kapacity prostředí 

(únosnosti), následně dojde k prudkému poklesu provázenému částečným nebo úplným 

zánikem populace např. u jednoletých rostlin nebo živočichů s jednou generací ročně. 

Sigmoidální křivka je tvaru písmene S, je častější a vyznačuje růst uzavřený. U této křivky je 

v počáteční fázi rychlost růstu malá, poté dochází ke zrychlení a následným působením 

konkrétních faktorů se zpomaluje, až se zastaví (např. díky vyčerpání zdrojů, úbytku 

prostoru). Závěrečnou fází růstu populace je většinou rovnováha, která odpovídá nosné 

kapacitě prostředí nebo se jí blíží (u regulované populace). 

Obě tyto růstové křivky jsou spíše teoretickými modely, ve skutečnosti dochází po dobu růstu 

populace k různým odchylkám. 

39

Obrázek 8: Růstové křivky 

Kolísání početnosti (populační cykly) 

Kolísání početnosti je pravidelné či nepravidelné a je dáno způsobem rozmnožování 

i biotickými a abiotickými faktory (počasím, potravou, nemocemi, nepřáteli atd.). Projevuje 

se u organismů v přírodě i v umělých laboratorních podmínkách, přičemž u některých druhů 

se populační hustota mění jen nepatrně, u jiných dochází k prudkým výkyvům. 

Pokud dochází ke kolísání v průběhu jednoho roku, jedná se o oscilaci, která se projevuje 

u organismů, jejichž rozmnožování je ovlivněno sezónními změnami (obrázek 9). Na jaře, 

po přezimování bývá hustota populace nízká, v období rozmnožování se zvyšuje (natalita 

převyšuje mortalitu), narůstá až do podzimu, kdy je maximální a přes zimu dojde opět 

k redukci počtu jedinců. U druhů, které mají více generací za rok je křivka početnosti 

vícevrcholová. 

Pokud dochází ke kolísání početnosti v průběhu více let, jedná se o fluktuaci. 

Jde o dlouhodobé sledování rozdílů mezi natalitou a mortalitou v jednotlivých letech. 

Následná křivka je vlnitého průběhu, kde se střídají maxima a minima, přičemž výraznější 

kolísání je v jednoduchých, umělých nebo narušených ekosystémech. Sledování faktorů 

ovlivňujících fluktuaci má velký význam u druhů škodících v zemědělství. Velké výkyvy jsou 

známé např. u hraboše polního (Microtus arvalis), u kterého dochází celkem v pravidelných 

několikaletých intervalech k velkému přemnožení (gradaci), které přesáhne nosnou kapacitu 

prostředí. 

40

Obrázek 9: Kolísání početnosti 

Přemnožení jedinců lze znázornit tzv. gradační křivkou, kdy v počáteční fázi (období 

latence) je počet jedinců minimální, následně dochází k narůstání (progradace) početnosti 

z důvodu dostatku potřebného zdroje (potravy, prostoru), přechází do prudkého růstu 

(progrese) a kulminuje v podobě gradačního vrcholu. V této fázi velké množství jedinců 

vyčerpá zdroje potřebné k životu a následuje prudký pokles (retrogradace) až do minimálních 

hodnot. 

U některých živočichů se gradace opakují v poměrně pravidelných několikaletých intervalech. 

K přemnožování může docházet v kratším intervalu jednou za 3 až 4 roky (např. u hraboše 

polního) nebo v delším intervalu jednou za 8 až 10 let (např. u zajíců). V návaznosti 

na kolísání početnosti menších živočichů, dochází i ke kolísání početnosti jejich predátorů 

(např. dravců, šelem) se zpožděním o jeden až více roků. 

V souvislosti s přemnožováním dochází k tzv. stresovým jevům, které vznikají uvnitř 

populace z důvodu nedostatku potravy, úkrytů, prostoru k rozmnožování, zasídlení a jiných 

faktorů potřebných pro existenci dalších jedinců. Negativní vliv faktorů, spolu 

se znečišťováním samotnou populací svými výkaly a odpadky, má za následek větší nervovou 

zátěž. Jedinci jsou vystresovaní, podráždění, zvětšují se jim nadledvinky, v krvi klesá hladina 

cukrů a v játrech se odbourává glykogen. Neúměrné agresivní chování přechází v nevratný 

stav a zvířata nakonec umírají za příznaků hypoglykemického šoku (hraboši, zajíci, housenky 

gradačních motýlů). 

41

Kolísání populační hustoty je ovlivněno působením všech vnějších i vnitřních faktorů. Vliv 

abiotických faktorů je známý zejména u hmyzu, ptáků a savců, kdy např. extrémně vysoké 

teploty nebo nedostatečné srážky, zvyšují mortalitu mezi velmi mladými a starými jedinci. 

Důležité jsou také jak vztahy mezi populacemi, kdy změny v populační hustotě ovlivňují 

jednotlivé potravní úrovně (rostlina – býložravec, kořist – predátor, hostitel – parazit), 

tak i vztahy uvnitř populací, ovlivňovány vnitrodruhovou konkurencí, kdy v době malé 

početnosti jedinců budou upřednostňováni jedinci s vysokou schopností se rozmnožovat 

a obráceně. 

Populační strategie 

Podle rychlosti rozmnožování a schopnosti přežívání tzv. populační strategie rozdělujeme 

živočichy na R-stratégy a K-stratégy. 

R-stratégové (podle specifické rychlosti růstu r) jsou malé velikosti těla, pohlavní dospělosti 

dosahují v nízkém věku, jsou krátkověcí, jejich generace se rychle střídají, mívají velký počet 

potomků, protože energii vkládají do rozmnožování a ne do přežití. Jejich populace rychle 

narůstá a díky vysoké mortalitě i natalitě může značně kolísat. Obývají stanoviště 

bez konkurenčních vlivů umožňující rychlý růst, dokáží se rychle přizpůsobit proměnlivým 

abiotickým podmínkám, proto se mohou přemnožovat. Do této skupiny patří např. hraboš 

polní (Microtus arvalis), potkan (Ratus norvegicus), některé mšice atd. 

K-stratégové (podle nosné kapacity prostředí K) jsou naopak druhy s velkou hmotností těla, 

pohlavní dospělosti dosahují v pozdějším věku, jsou dlouhověké, mají menší počet větších 

potomků, o které pečují a energii vkládají do přežívání ne do rozmnožování. Jejich populace 

roste pomalu, je stálá, s minimálními výkyvy díky nízké natalitě a mortalitě, která postihuje 

především starší jedince. Obývají stabilní, neměnící se prostředí, nové prostory osídlují 

pomaleji, ale osídlení bývá trvalého charakteru. Do této skupiny patří např. dravci, šelmy, 

kopytníci a několik málo druhů hmyzu. 

U rostlin se používá složitější klasifikace v rámci populační strategie, která vychází 

ze schopnosti rostlin vyrovnávat se s nepříznivými, stresujícími podmínkami způsobenými 

nedostatkem nebo nadbytkem nějakého zdroje (teplo, voda, světlo, živiny atd.), je dána 

také různou citlivostí rostlin k ničení či odnímání biomasy např. pastvou, sečením, sklizní 

a jejich rozdílnou konkurenceschopností. Dle schopnosti rostlin vyrovnávat se s nepříznivými 

vlivy je dělíme na R-stratégy, S-stratégy a C-stratégy. 

42

R-stratégové (ruderální stratégové) jsou rostliny snášející odnímání biomasy, ale citlivě 

reagující na stres. Mají velký reprodukční potenciál, rychle klíčí, rostou a tvoří biomasu. 

Nevadí jim narušená stanoviště, kde je dostatek zdrojů potřebných k jejich životu 

např. ruderální plochy, orná půda. Nejčastěji jsou to druhy jednoleté např. lebeda (Atriplex 

spp.), merlík (Chenopodium spp.), mák (Papaver spp.), hořčice (Sinapis spp.) apod. 

S-stratégové (stres snášející stratégové) jsou rostliny dobře snášející stres, ale špatně 

odnímání biomasy. Jsou dlouhověké, mají nízkou reprodukční schopnost, pomalý růst, vývoj 

i tvorbu biomasy. U těchto rostlin jsou vytvořeny různé adaptace, protože se obvykle 

vyskytují na stanovištích s trvalým nedostatkem určitého zdroje, jako jsou málo úrodné půdy, 

slaniska, vřesoviště, rašeliniště. Nejčastěji jsou to druhy vytrvalé jako borůvky (Vaccinium), 

vřes obecný (Calluna vulgaris) a borovice (Pinus). 

C-stratégové (konkurenční stratégové) rostou na stanovištích bez stresu a narušování, kde 

mají vysokou konkurenční schopnost. Jsou dlouhověcí s rychlým růstem, mohou dosahovat 

velkých rozměrů a velké produkce biomasy. Energii vkládají především do vegetativních 

a zásobních orgánů, ne do reprodukce. Zástupci této skupiny jsou např. pýr plazivý (Elytrigia 

repens), dub (Quercus), jasan (Fraxinus), buk lesní (Fagus sylvatica). 

1.9 MEZIDRUHOVÉ VZTAHY 

Dá se říci, že v podstatě žádný druh není schopen izolované existence, mezi jednotlivými 

populacemi existuje složitá síť vzájemných vztahů. Tyto vztahy jsou výsledkem 

dlouhodobého společného vývoje. Mluvíme o tzv. koevoluci, která z ekologického hlediska 

představuje sled opakovaných adaptačních změn na straně všech zúčastněných populací. 

To znamená, že se jednotlivé populace během vzájemného soužití průběžně přizpůsobují. 

Neznamená to, že by se populace vyvíjely od počátku spolu, tyto vztahy mohou průběžně 

vznikat a zanikat tak, jak se populace pohybují v prostoru. Pokud například invazní druh 

osídlí nový biotop, dochází ke vzájemným interakcím mezi populacemi stávajícími a tou nově 

příchozí a vyvíjí se vzájemné vztahy na základě nároků nově se vyskytující populace. 

Naopak, pokud dojde k vymizení jedné populace, dochází k narušení stávajících vztahů 

a záleží na jejich těsnosti. V případě velmi těsného vztahu jsou výrazně ovlivněny i ostatní 

populace. Představa, že se jedná o izolovaný vzájemný vztah dvou populací, je zavádějící. 

Většinou jde o vzájemné působení a ovlivňování celého komplexu populací. Síť těchto vztahů 

43

může být natolik složitá, že je někdy obtížné odhalit roli konkrétní populace a skutečný 

význam se projeví až při vymizení tohoto článku mozaiky. Tato složitě provázaná seskupení 

populací, která se vyskytují v prostředí, označujeme jako konsorcia. 

Koevoluce probíhá jako reciproční evoluční změna s uplatněním zpětné vazby, jako sled 

adaptací a protiadaptací. Z pohledu genetiky dochází ke změně v rámci jednoho genu 

u jednoho zúčastněného a to vyvolá změnu genu u druhého zúčastněného v rámci daného 

vztahu. Jde o sukcesi genů v čase. Tyto změny se velmi špatně demonstrují, protože 

my vidíme fenotypový projev, ale už nevíme, které geny jsou za něj zodpovědné. 

Z fylogenetického hlediska je možné porovnat vývojový strom obou zúčastněných, v případě 

hostitele a původce onemocnění vidíme, že se jejich vývoj podobá, když dojde ke změně 

u hostitele, následuje změna u původce. Pokud je vidět křížení vývojových linií, pak došlo 

k přeskoku původce z jednoho hostitele na jiného. 

Vztahy mezi populacemi mohou mít pozitivní, negativní nebo neutrální charakter. V případě, 

že existují v biotopu dvě populace, které nejsou v žádném vzájemném vztahu, mluvíme 

o neutralismu. Jedná se o populace, které mají zcela odlišné ekologické niky, v rámci 

biotopu mají tedy rozdílné nároky potravní i prostorové. Jde o spíše hypotetické spojení 

jako je např. srnec a krtek. Tyto dva druhy nejsou vzájemně přímo ovlivněny žádným 

vztahem. 

V rámci vztahu můžou být ovlivněny obě populace anebo jen jedna z nich. Jednostranné 

ovlivnění je typické pro komensalismus. Zatímco jedna ze zúčastněných populací 

má ze vztahu prospěch, druhá není ovlivněna ani pozitivně ani negativně. Obdobně může 

vypadat i amensalismus, kdy jedna populace je ovlivněna druhou negativně, zatímco 

pro druhou se jedná o vztah neutrální, ale v některých případech z něj může mít i užitek. 

Příkladem, kdy jedna populace získává užitek na úkor druhé, může být predace, 

parazitizmus nebo herbivorie. Oboustranně užitečný vztah dvou populací je označován 

jako protokooperace nebo mutualismus a v případě oboustranně negativního vztahu 

mluvíme o konkurenci. Pokud se podíváme na jeden živočišný druh, málokdy objevíme 

jen jediný vztah, kterého se účastní. Například medozvěstka (Indicator indicator) 

je predátorem ve vztahu ke včele, mutualistou ve vztahu k lidem a medojedovi a hnízdním 

parazitem ve vztahu k celé řadě ptačích druhů. 

V souvislosti s koevolucí je zmiňován tzv. efekt Červené královny (Red Queen effect). Tento 

termín pochází z knihy L. Carrolla Za zrcadlem a co tam Alenka našla. V knize říká královna 

Alence: „Musíš běžet ze všech sil, aby ses udržela na místě.“ Podobný je princip koevoluce. 

44

Jednotlivé druhy se musí neustále vyvíjet a přizpůsobovat, aby udržely krok s ostatními druhy 

v rámci koevoluce. Pěkně to vystihuje věta z knihy autorů Zrzavého, Storcha a Mikulky 

Jak se dělá evoluce (2004): „Na počátku byla jemná křehká bylinka, kterou občas někdo 

sežral a na konci je trnitá a jedovatá obluda, kterou taky občas někdo sežere.“ 

Efekt Červené královny předpokládá, že vzájemné působení druhů je hlavním mechanismem 

evoluce. Hypotéza Court Jester naopak předpokládá, že hlavním motorem evoluce jsou náhlé 

změny prostředí, které otevírají prostor pro rychlou adaptivní makroevoluci. Obě tyto 

hypotézy nemusí být nutně v rozporu. Ve skutečnosti se zřejmě budou uplatňovat obě, 

v různých případech v různé míře. 

V rámci koevoluce vztahů existuje několik principů, které tento proces objasňují. Jedním 

z nich je princip závodů ve zbrojení (arms races). Tyto závody ve zbrojení mohou probíhat 

v rámci jednoho druhu nebo mezi dvěma druhy a mohou být asymetrické nebo symetrické. 

Závody ve zbrojení mohou končit různě, buď jedna strana zvítězí, nebo se ustaví mezi oběma 

stranami rovnováha nebo se závod cyklicky opakuje. 

Další je princip života a večeře (life/dinner principle). Pokud se podíváme na koevoluci 

vztahu lišky a králíka vidíme, že zatímco liška, která neuspěje při lovu králíka, přichází pouze 

o „večeři“, králík, který neuspěje při útěku před liškou, přijde o život. Zatímco liška i přes 

neúspěch při lovu má stále ještě šanci se zapojit do reprodukce, králík už tuto šanci nemá. 

Geny lišky, která je méně úspěšná při lovu, tedy mohou v populaci přetrvávat déle než geny 

králíka, který byl liškou uloven. Zde je vidět nerovnost selekčního tlaku ve vztahu predátora 

a kořisti. 

Další je efekt vzácného nepřítele (rare enemy effect). Pokud se druh v rámci koevoluce 

zaměří na řešení jednoho problému, může být zaskočen jiným, který není tak častý 

nebo nepředstavuje tak velké ohrožení. Ptáci, kteří jsou parazitováni kukačkou, se soustředí 

na odlišení podstrčeného vejce, ale už nejsou schopni odlišit kukaččí mládě, které vyseděli. 

Kukaččí mládě je v tomto případě „vzácný nepřítel“, protože u parazitovaných ptáků 

se rozvinula schopnost rozpoznat kukaččí vejce, takže šance, že vysedí takovéto vejce je 

velmi malá. Proto neinvestují energii do odlišení mláděte, spoléhají na to, že podstrčené vejce 

odliší a navíc hrozí nebezpečí, že by mohli omylem zavrhnout své vlastní mládě. Naopak 

některé druhy nejsou schopny rozpoznat „svého vzácného přítele“. Příkladem může být vztah 

housenky modráska, mravenců a parazitické vosy. Housenka modráska parazituje uvnitř 

mraveniště, dá se ale říci, že vzácně. Parazitická vosa klade vajíčka do housenky modráska, 

45

a protože je vzácný modrásek, je vzácná i vosa a přestože je zbavuje jejich parazita, mravenci 

ji nejsou schopni rozlišit jako svého přítele. 

Amensalismus, alelopatie 

O amensalismu mluvíme v případě, že jedna populace vylučuje do prostředí látku nebo látky, 

které negativně ovlivňují druhou populaci. Může se jednat o cíleně produkovanou toxickou 

nebo inhibičně působící látku, ale může jít i o pouhý odpadní produkt metabolismu. Tato látka 

nebo směs látek působí na druhou populaci tím, že potlačuje její růst a rozmnožování 

nebo může být i příčinou jejího zániku. Zatímco druhá populace je vždy ovlivněna negativně, 

první populace může, ale nemusí mít ze vztahu užitek. Záleží na tom zda by byla přítomností 

druhé populace limitována anebo se jejich nároky na zdroje liší. Pojem amensalismus 

je používán v případě vztahu živočichů, pro rostliny je používán termín alelopatie. 

Typickým příkladem alelopatie je vztah trnovníku akátu (Robinia pseudoaccacia) a ostatních 

rostlin. Trnovník vylučuje svými kořeny do půdy látky, které inhibují růst ostatních rostlin. 

Pokud se tedy podíváme pod trnovník akát, uvidíme minimální nebo spíše žádný rostlinný 

půdní kryt, půda pod tímto stromem bude více méně holá. Obdobně se chová i např. ořešák 

královský (Juglans regia). Tyto látky vylučované rostlinami se obecně označují 

jako alelopatika. Řadíme sem i látky vylučované některými druhy plísní spíše známější 

jako antibiotika. 

Predace 

Mluvíme-li o predaci, máme na mysli spotřebovávání jednoho živého organismu (kořisti) 

jiným organismem (kořistníkem, predátorem). Existují dvě klasifikace predace. První 

je založena na taxonomii – masožravci konzumují živočichy, býložravci rostliny a všežravci 

obojí. Druhá klasifikace je označována jako funkční a zde jsou predátoři rozděleni na pravé 

predátory, spásače, parazitoidy a parazity. Toto rozdělení může být občas lehce matoucí, 

protože ne vždy koresponduje se vžitými představami o tom kdo je predátor, kdo parazit 

a kdo spásač. Praví predátoři svou kořist zabíjí a během svého života zabijí větší počet 

jedinců. Svou kořist většinou konzumují celou. Do této kategorie spadá většina masožravců, 

se kterými si pojem predátor spojujeme nejčastěji. Je to např. štika, gepard, ale také slunéčko 

sedmitečné, masožravé rostliny a dokonce i zrnožraví hlodavci a mravenci nebo velryby 

požírající plankton. Spásači většinou konzumují z každého jedince (kořisti) jen část, jejich 

působení na kořist je proměnlivé, ale jen zřídka má za následek smrt kořisti. Do této kategorie 

46

patří velcí býložravci, ale překvapivě je možné sem zařadit i krevsající mouchy nebo pijavice. 

Paraziti jsou v některých ohledech podobní spásačům – konzumují jen část své kořisti 

a málokdy jsou příčinou její smrti. Na rozdíl od spásačů jsou však se svým hostitelem v těsné 

vazbě a během svého života se soustřeďují na jednoho nebo několik málo jedinců. Mezi 

typické parazity řadíme např. tasemnice, viry, žlabatky, které vytvářejí na rostlině hálky, 

ale také některé býložravce, jako třeba mšice, které získávají šťávu z omezeného počtu rostlin, 

nebo housenky některých motýlů, které jsou svým vývojem vázány dokonce jen na jedinou 

rostlinu. Parazitoidi jsou specifickou skupinou zahrnující hmyz převážně z řádu 

Hymenoptera a dále Diptera. Dospělci žijí volně, vajíčka kladou dovnitř jiného hmyzu event. 

pavouků a stinek nebo do jejich blízkosti. Larvální stádium se pak vyvíjí uvnitř těla hostitele 

nebo na jeho povrchu a postupně jej konzumuje až do té míry, že před zakuklením způsobí 

jeho smrt. Stejně jako parazit je tedy i parazitoid těsně spjat s jedním hostitelským jedincem, 

stejně jako spásači a paraziti nezpůsobí okamžitou smrt, ale v konečném důsledku svého 

hostitele usmrtí tak jako predátor. Překvapivě se nejedná o zanedbatelnou malou skupinku 

živočichů, jak by se mohlo zdát, ale vzhledem k početnosti hmyzu představují parazitoidi 

dle některých autorů až 25 % všech živočichů na Zemi. Nejznámější parazitoidi patří 

do čeledí lumkovitých a lumčíkovitých (řád blanokřídlí) a kuklicovitých (řád dvoukřídlí). 

Praví predátoři 

Koevoluce vztahu predátor – kořist představuje „závody ve zbrojení“. Predátor neustále 

vylepšuje své schopnosti získat kořist (smysly, rychlost, mimikry umožňující nepozorované 

přiblížení). 

Někteří predátoři sází na rychlost, patří sem např. sokol, který je při střemhlavém letu schopen 

dosáhnout rychlosti okolo 200 km/h, gepard je na krátkou vzdálenost schopen běžet rychlostí 

až 120 km/h. Někteří predátoři sázejí spíše na taktiku, útočí ze zálohy nebo loví 

v organizovaných skupinách. Typickým lovcem ze zálohy je např. rys ostrovid, který na svou 

kořist číhá na vyvýšeném místě nebo třeba štika obecná, která stojí nehnutě ve vodním sloupci 

skrytá mezi rostlinami maskovaná svislými tmavými pruhy a odtud vyráží za kořistí 

s použitím silného ocasu a dozadu posunuté hřbetní a řitní ploutve. Lov v dobře organizované 

smečce je strategií vlka, ale setkáváme se s ním třeba i u delfínů, kteří udržují hejno ryb 

na jednom místě u hladiny a průběžně loví z tohoto hejna jednotlivé ryby. Je dokonce známa 

skupina delfínů, kteří vyvinuli taktiku, kdy pomocí vlny naženou hejno ryb na břeh a tam je 

následně sesbírají. 

47

Někteří predátoři svou kořist lákají na návnadu, hlubinná ryba ďas mořský používá k tomuto 

účelu jakousi udičku se světlem na konci, želva kajmanka dravá zase leží nehnutě na dně 

s otevřenou tlamou a jediné čím pohybuje je červovitý výběžek na jejím jazyku. Masožravé 

rostliny jsou vybaveny nejrůznějšími pastmi od lepivých trichomů rosnatek přes čelisťovité 

pasti mucholapek až po nádržky s trávicí tekutinou u láčkovek. Někteří predátoři používají 

maskování, mořská ryba odranec dokonale splývá se dnem, na kterém leží, protože vypadá 

jako řasami porostlý balvan, zmije zakrslá z Namibijské pouště se zase zahrabává do písku 

a jediné co je z ní vidět jsou její navrch hlavy posazené oči. Většina predátorů má výrazně 

vyvinutý jeden nebo více smyslů, u dravých ptáků je to zrak, u sov zase sluch, chřestýši mají 

na hlavě termočivné jamky, které jim umožňují najít a sledovat kořist. Krtek má výrazně 

vyvinutý čich. Netopýři zase využívají při lovu, ale i při orientaci v prostoru echolokaci. 

Kořist naopak zdokonaluje své ochranné mechanismy (rychlost, mimikry, ochrana povrchu 

těla, chemická ochrana, sdružování se do skupin atd.). Gazely jsou častou kořistí geparda, 

který vyniká svou rychlostí. I ony jsou velmi rychlé, ale ne tak jako jejich soupeř. 

Kompenzují to tedy schopností rychle měnit směr. Stejnou strategii má třeba i zajíc. Velmi 

oblíbenou taktikou je seskupování se do velkých skupin, uprostřed davu se totiž jednotlivec 

ztratí. Tuto taktiku využívá řada ptáků a savců nebo drobnějších ryb. Typickým příkladem 

jsou velká africká stáda migrujících pakoňů a zeber, ale stejně tak to platí pro sysly, špačky 

nebo třeba tetry neonové. Některé druhy se v davu pouze ukrývají jako např. sardinky, jiné 

jsou schopny i organizovaného odporu, pižmoni obývající severské lesy jsou schopni odolávat 

i útoku smečky vlků. Dospělí jedinci vytvoří kruhový útvar uvnitř kterého se nachází mláďata 

a otočeni hlavou vně odráží útoky vlků. Některé druhy volí taktiku splynutí s prostředím. 

Najít strašilku sedící na keři nebo můru na kmeni stromu může být problém i pro zkušeného 

lovce. Jinou strategii volí třeba pestřenka, která za použití kombinace žlutých a černých pruhů 

na těle předstírá, že je vosa. Někteří hadi v nebezpečí upadají do stavu strnulosti, 

kdy předstírají smrt, jeden druh to dokonce dovedl k takové dokonalosti, že produkuje 

i mrtvolný zápach, který má predátora přesvědčit o tom, že už rozhodně není vhodný 

ke konzumaci. Ryba čtverzubec se v případě ohrožení nafoukne a na jejím těle se vztyčí 

drobné ostny, takže predátor buď není schopen rybu pozřít a nebo je následně odrazen ostny. 

Pomocí ostnů se bráni také ježek a dikobraz, ale třeba i okoun říční nebo koljuška tříostná. 

Vliv predace na početnost populací predátora a kořisti může být různý. Jednou z variant je, 

že populace predátora zůstává více méně stabilní bez ohledu na velikost populace kořisti. 

K tomuto dochází, pokud je početnost populace predátora limitována nějakým dalším 

48

faktorem jako je např. teritorialita nebo omezená možnost hnízdění a velikost populace kořisti 

není rozhodující, protože predátor není potravní specialista a je schopen konzumovat náhradní 

kořist. Druhou možností je situace kdy predátor udržuje více méně stabilní hustotu populace 

kořisti. Potřebu predátora kryje nárůst populace kořisti anebo kombinuje více druhů kořisti. 

Toto může fungovat, pokud jsou obě populace nebo alespoň populace predátora udržovány 

ještě nějakým dalším faktorem. Může dojít k velmi snadnému narušení této rovnováhy. Další 

velmi častou situací je vztah, kdy početnost predátora s určitým zpožděním kopíruje kolísání 

početnosti kořisti. Predátor je v tomto případě těsně vázán na jeden druh kořisti, velikost 

populace kořisti pak bývá ovlivňována dalšími faktory. Typickým příkladem je početnost 

populace lišky polární a lumíka severského nebo sovy pálené a hraboše polního. 

Herbivorie 

Koevoluce vztahu spásač – rostlina je v mnoha směrech podobná koevoluci vztahu predátor – 

kořist. Ačkoliv může rostlina na první pohled vypadat bezbranně, není to tak úplně pravda. 

Není sice schopná před spásačem uniknout, nicméně rozhodně není pasivní. I zde se jedná 

o „závody ve zbrojení“ jen v mnohem nenápadnější formě. Rostliny se chrání tvorbou 

nejrůznějších útvarů na svém povrchu, trny počínaje a žlaznatými a žahavými trichomy 

konče, zvýšeným zastoupením nestravitelných složek (celulóza, lignin). Spásači na tuto výzvu 

odpovídají tvorbou vrstevnatého rohovatějícího epitelu v dutině ústní a trvale dorůstajícími 

zuby. Některé druhy rostlin produkují ve svých pletivech látky, které mají spásače odpudit 

svou chutí nebo zápachem nebo jsou dokonce toxické. 

Africká akácie se brání spásání tím, že opatřila své větvičky mohutnými trny a její větve 

s listy se nachází ve větší výšce než kam je schopna většina afrických býložravců dosáhnout. 

Než doroste do těchto rozměrů, mohou ji spásat nejrůznější druhy včetně maličkého dik dika. 

Když ale odolá náporu spásačů a doroste do patřičné výšky, už se na její lístky téměř nikdo 

nedostane, přestane tedy vytvářet trny. Její výška však není žádný problém pro žirafu, která 

je vybavena dlouhým krkem a dlouhým jazykem, s jehož pomocí je schopna otrhat listy 

akácie. Ještě radikálnější postup volí slon, který prostě akácii vyvrátí i s kořeny 

a pak ji bez námahy zkonzumuje. 

Tapír jihoamerický si vytvořil zajímavou strategii ochrany před toxickými látkami 

v rostlinách. Konzumuje z každé rostliny pouze malé množství, takže obsah toxické látky, 

kterou pozře, nikdy nedosáhne dávky, která by ho mohla ohrozit. Kromě toho ještě 

49

konzumuje jíl, který je schopný část toxinů na sebe navázat, takže nedojde k jejich vstřebání 

z trávicího traktu. 

Intenzivní spásání má výrazný vliv na druhové složení. Některé rostlinné druhy snáší spásání 

velmi špatně, postupem času z porostu vymizí a nahradí je druhy, které naopak spásání snáší 

lépe. Opačná situace nastane, pokud z prostředí býložravci (zejména ti velcí) vymizí. 

Parazitizmus a patogenie 

Jako parazita můžeme označit organismus, který získává živiny od jednoho hostitele 

nebo od několika málo hostitelů. Tento organismus je s hostitelem v těsném spojení 

a na rozdíl od komensála na svého hostitele působí negativně, i když někdy jen za určitých 

podmínek (oslabení hostitele, velký počet parazitů). Parazity je možno rozdělit 

na mikroparazity a makroparazity. Mikroparaziti se vyznačují tím, že se rozmnožují přímo 

v těle hostitele, nejčastěji uvnitř buněk. Mezi typické mikroparazity patří viry a bakterie, 

ale i někteří prvoci jako je Trypanosoma, původce spavé nemoci a Plasmodium, původce 

malárie. Přenos z jednoho hostitele na druhého může být buď prostřednictvím vektora (jiného 

organismu, nejčastěji členovce, jako je klíště, komár atd.) nebo bez účasti jiného organismu. 

Mezi makroparazity jsou řazeny organismy, které vytváří nakažlivá stádia, pomocí kterých 

jsou šířeny na další hostitele, žijí na povrchu těla hostitele, v tělních dutinách 

nebo v mezibuněčném prostoru. Patří sem například hlístice, vrtejši, tasemnice, blechy, 

ale i houby. I makroparaziti jsou přenášeni buď přímo nebo prostřednictvím vektora 

nebo mezihostitele. V případě rostlinných makroparazitů rozlišujeme holoparazity, kteří 

nemají chlorofyl a nejsou schopni fotosyntézy, veškeré živiny i vodu odebírají hostitelské 

rostlině a hemiparazity, kteří fotosyntetizují, ale jsou napojeni na cévní systém hostitelské 

rostliny a odebírají jí vodu a minerální živiny. Příkladem holoparazita jsou zárazy (Orobanche 

sp.), hemiparazit je např. jmelí bílé (Viscum album). Další možné rozdělení parazitů je podle 

toho zda způsobují smrt hostitele a jsou následně schopni žít na mrtvém hostiteli (nekrotrofní 

paraziti) a nebo pro ně smrt hostitele znamená konec aktivní fáze života a mrtvý hostitel je 

pro ně neobyvatelný (biotrofní paraziti). Nekrotrofní paraziti jako je např. bzučivka (Lucilia 

cuprina), která klade vajíčka na živého hostitele, ale následkem působení larev může dojít 

k jeho úhynu, se po smrti hostitele stávají detritovory. Nekrotrofní paraziti rostlin způsobují 

odumření části rostliny, která je pak substrátem pro jejich růst, zatímco zbytek rostliny žije 

dál. Nekrotrofní paraziti jsou tedy na přechodu mezi parazity a detritovory, ale oproti 

50

detritovorům jsou zvýhodněni, protože jsou schopni svého hostitele nebo jeho část sami 

usmrtit a jsou u zdroje živin jako první. 

Specifickým typem parazitizmu je hnízdní parazitizmus. I zde parazit využívá jednoho nebo 

několik hostitelů, způsobuje jim ztrátu, ale nezpůsobuje smrt. Téměř výhradně se hnízdní 

parazitizmus vyskytuje u ptáků. Vyjímkou je sumcovitá ryba (Synodontis multipunctatus) 

jejíž jikry se vyvíjí v ústních vacích cichlid společně s jejich jikrami. Po vylíhnutí se mladí 

sumci živí potěrem hostitele. S hnízdním parazitizmem se můžeme setkat i v rámci jednoho 

druhu. Některé kachny kromě vajec do vlastního hnízda snesou i několik vajec do hnízd 

okolo hnízdících kachen. Kachňata jsou ale více méně soběstačná, takže hostiteli v podstatě 

nevzniká výraznější škoda. Většinou je hnízdní parazitizmus mezidruhový, k typickým 

hnízdním parazitům patří kukačky, vlhovci, ale i některé pěnkavy a jeden druh kachny. Ptáci 

kladou do hnízda hostitele většinou jedno vejce a často jedno vejce hostitele odstraní, 

aby snížili riziko, že si vyššího počtu vajec hostitel všimne. U části hnízdních parazitů vylíhlý 

pták odstraní z hnízda vejce nebo ptáčata hostitele. Vejce jsou často barevně, velikostně 

a tvarově přizpůsobena hostiteli. Někteří hostitelé jsou schopni rozpoznat podstrčené vejce 

a mohou ho poškodit nebo snůšku opustí, jiní hostitelé naopak nejsou vejce parazita ve svém 

hnízdě schopni odhalit. Pokud pěstouni opustí mládě, není to z důvodu odlišného vzhledu, 

ale spíše díky odlišnému chování nebo delšímu období setrvání na hnízdě. Asi nejznámějším 

příkladem hnízdního parazita je kukačka obecná (Cuculus canorus), která klade vejce 

do hnízd několika druhů pěvců např. rákosníka obecného (Acrocephalus scirpaceus), 

rákosníka proužkovaného (Acrocephalus schoenobaenus), lindušky luční (Anthus pratensis), 

pěvušky modré (Prunella modularis), červenky obecné (Erithaceus rubecula), konopky 

obecné (Carduelis cannabina). Zajímavé je, že konkrétní samice kukačky se specializují 

na konkrétní druh hostitele a do jeho hnízda kladou mimetická vejce, která jsou barvou, 

tvarem a velikostí velmi podobná vejcím daného hostitele. Jak je možné, že v rámci jednoho 

živočišného druhu existuje taková variabilita ve vzhledu vajec Jednou z hypotéz bylo, 

že kukačka obecná není jeden druh, ale soubor více geneticky odlišných navzájem 

se nekřížících, ale vzhledově totožných druhů (tzv. kryptických druhů). V současné době 

se má za to, že geny, kódující vzhled vajec, se nachází na pohlavním chromozomu W samic 

(pozn. u ptáků se u samců nachází dva pohlavní chromozomy Z a u samic je jeden 

chromozom Z a jeden W). Při analýze jaderné DNA nebyly mezi jedinci kukačky obecné 

zjištěny významné rozdíly, ale byly zjištěny rozdíly v mitochondriální DNA u jednotlivých 

ekologických poddruhů. Tyto ekologické poddruhy vznikaly v průběhu evoluce opakovaně, 

51

takže některé samice jsou na svého hostitele adaptovány lépe, protože se začaly adaptovat 

dříve a jejich vejce jsou tedy podobnější vejci hostitele, než je tomu u samiček, jejichž předek 

(samičí) se začal specializovat na tohoto hostitele později. Hostitel se samozřejmě predaci 

brání. Jednak se snaží své hnízdo ukrývat, ale také hnízdo aktivně brání před dospělým 

parazitem a snaží se rozpoznat cizí vejce. Rákosník často hnízdo s kukaččím mládětem opustí, 

ale není to proto, že by odlišil obří mládě podle vzhledu, ale kukačka se vyvíjí déle než malý 

rákosník, takže rákosníci opouští hnízdo s mládětem, když už jim péče o něj připadá příliš 

dlouhá. Aby kukačka zabránila narušení vejce hostitelem, je její vejce výrazně pevnější 

než vejce jiných ptáků stejné velikosti. To ovšem znamená, že mládě kukačky musí vynaložit 

mnohem větší úsilí, aby se vylíhlo. Některé druhy kukaček trestají pěstouny, kteří odstraní 

podstrčené vejce, tím, že zlikvidují celou jejich snůšku. V případě druhé snůšky už hostitelé 

vejce nezlikvidují, i když ho rozliší od vajec vlastních. Zajímavý příklad hnízdního 

parazitizmu najdeme u amerických vlhovců. Vlhovec velký (Molothrus oryzivorus) klade 

svá vejce do hnízd několika jiných, v koloniích hnízdících, vlhovců. Ti velmi často hnízdí 

v blízkosti vosích nebo včelích hnízd, což jim poskytuje ochranu před predátory. Kromě 

predátorů je však hlavní příčinou mortality mláďat vlhovců napadení podkožními střečky. 

Pokud je hnízdo umístěno v blízkosti hnízda včel nebo vos, je výskyt střečků vzácný. 

Překvapivě je mláďata pěstounů schopen před střečky ochránit i podstrčený vlhovec velký, 

který z nich obírá vajíčka a larvy střečků. To mláďata ani jejich rodiče, dospělí pěstouni, 

neumí. Paradoxně jsou tedy hostitelé parazitovaní vlhovcem velkým reprodukčně úspěšnější 

než ti neparazitovaní. 

Dalším specifickým typem parazitizmu je potravní parazitizmus nebo také 

kleptoparazitizmus. Jedná se o situaci, kdy jeden jedinec odebírá potravu jinému. Potravní 

parazitizmus může probíhat jako mezidruhový nebo vnitrodruhový vztah. V případě 

mezidruhového kleptoparazitizmu se většinou jedná o blízce příbuzné druhy. Příkladem 

vnitrodruhového kleptoparazitizmu je vztah dospělých ústřičníků a mláďat. Dospělí ptáci umí 

otvírat lastury mušlí, mladí ptáci nemají dostatek síly a zkušeností, takže jsou dočasně 

odkázáni na dospělé ptáky. S mezidruhovým kleptoparazitizmem se často setkáme 

např. u mořských ptáků. Typickým příkladem jsou fregatky nebo chaluhy příživné, které 

odebírají potravu menším ptákům, nejčastěji terejům, na které doráží tak dlouho, až je přinutí 

jejich kořist pustit. Mezi savci se s kleptoparazitizmem setkáme např. u hyen, které odebírají 

kořist psům hyenovitým. Mezi bezobratlými patří ke kleptoparazitům třeba drobný pavouk 

Argyrodes flavescens, který krade kořist v síti mnohem většího pavouka Nephila pilipes. 

52

Komenzalizmus 

Jako komenzalizmus označujeme vztah, kdy jedna populace má výhody ze soužití s druhou 

populací, aniž by jí škodila nebo ji negativně ovlivňovala. Jedná se především o vztahy 

potravní nebo o sdílení prostoru. Tyto vztahy rozdělujeme do čtyř skupin: 

a) synekie – drobný živočich se drží v blízkosti velkého živočicha, který mu poskytuje svou 

velikostí ochranu (drobní pěvci hnízdící v blízkosti velkých dravců – orlů, kteří je sami 

neloví). Například straka modrá (Cyanopica cyanus) hnízdí v Japonsku v blízkosti hnízd 

krahujců menších (Accipiter gularis). Využívají agresivity těchto dravců, kteří jsou 

schopni zahnat i mnohem větší predátory jako je vrána hrubozobá (Corvus 

macrorhynchos), která je nejčastějším predátorem stračích hnízd. Aby straky mohly 

využívat tuto ochranu, synchronizují svou dobu hnízdění s hnízděním krahujců. Krahujec 

sice výjimečně straku uloví, ale výhody tohoto soužití toto riziko výrazně převyšují. 

Podobně náš holub hřivnáč (Columba palumbus) vyhledává pro hnízdění místo v blízkosti 

hnízdícího páru ostřížů lesních (Falco subbuteo), dokonce si vybírá ten nejagresivnější pár 

a i zde se občas stává jejich obětí. 

b) parekie – drobní živočichové žijící v hnízdech ptáků, savců nebo sociálně žijícího hmyzu 

(drabčík žijící v mraveništi), 

c) epiekie – jedinec jednoho druhu žije na povrchu těla jiného druhu (neparazitické druhy 

roztočů, moli žijící v srsti lenochoda), v případě rostlin se tento vztah označuje 

jako epifytizmus (v našich podmínkách zejména lišejníky, řasy a některé kapradiny, 

v tropech jsou to bromelie a orchideje), 

d) entekie – jedinci jednoho druhu žijí uvnitř těla jiného druhu (rybky z čeledi jehličkovitých 

žijící uvnitř těla sumýše, měňavka ve střevě). V případě, že jeden druh aktivně odnímá 

potravu jinému, tak jako je to třeba v případě fregatek nebo chaluh příživných, nejedná 

se o komenzalismus, ale o tzv. potravní parazitizmus. 

Mutualizmus 

O mutualizmu mluvíme v případě, že se dvě populace navzájem ovlivňují kladně. Může 

se jednat o volnější vztah, který není pro existenci zúčastněných bezpodmínečně nutný. 

Tato volnější fakultativní forma bývá označována jako protokooperace. Jako příklad 

je možné uvést třeba vztah kraba poustevníčka (Pagurus prideauxi) a sasanky Adamsia 

palliata. Krab poustevníček si s oblibou umisťuje na ulitu, kterou obývá, jednu nebo více 

sasanek mořských. Dělá to z toho důvodu, že sasanky jsou opatřeny žahavými chapadélky 

53

a poskytují mu ochranu před případnými predátory. Pro sasanky je naopak výhodné, že jsou 

přichyceny na ulitě, protože za normálních okolností jsou trvale přisedlé na jednom místě, 

zatímco na ulitě kraba poustevníčka mají možnost, i když jen pasivně, měnit stanoviště 

a získat lepší přístup k potravě. Těsnější je vztah rybek čističů a jejich „zákazníků“. Rybky 

z čeledi sapínovitých se shromažďují na útesu a vytváří jakousi čistící stanici, do které 

připlouvají ryby, aby byly zbaveny zevních parazitů. Sapíni tak získávají potravu a zákazníci 

se zbavují parazitů. Když byly z části útesu na Bahamách odstraněny všechny rybky čističi, 

projevilo se to výskytem kožních onemocnění u jejich zákazníků a dokonce to po nějaké době 

vedlo k poklesu jejich počtů. 

V případě mutualizmu už se jedná o obligátní oboustranně pozitivní vztah kdy jedna 

nebo obě strany jsou na tomto soužití bezpodmínečně závislé. Volnější je vztah africké 

medozvěstky křiklavé (Indicator indicator) a medojeda kapského (Mellivora capensis). 

Medozvěstka, pták z řádu šplhavců, čeledi medozvěstkovitých, najde včelí hnízdo, ale není 

schopna se do něj dostat, takže svým křikem na hnízdo upozorní medojeda, šelmu z čeledi 

lasicovitých. Ten je schopen hnízdo vyhrabat a rozbít, ale není schopen ho bez pomoci 

medozvěstky najít. Jeho hlavním cílem je med a včelí larvy, část larev a vosk zůstává 

pro medozvěstku. Nicméně v současné době někteří vědci pochybují o skutečné existenci 

tohoto vztahu. Prokázaný je vztah medozvěstky a některých afrických kmenů jako jsou lidé 

kmene Borana ve východní Africe nebo Křováci v Kalahari. Ti pak nechávají medozvěstce 

část medu jako dík za pomoc při hledání hnízda. 

Někdy je vztah naopak tak úzký a zúčastněné populace jsou natolik specializované, 

že paradoxně dochází k ohrožení jejich existence právě z tohoto důvodu. Příkladem úzké 

specializace je vztah modráska černoskvrnného (Maculinea arion), mravence Myrmica 

sabuleti nebo scabrinodis a různých druhů mateřídoušek. Modrásek klade vajíčka 

na nerozvinutá květenství mateřídoušky, vylíhlé housenky se v první fázi života živí pouze 

touto rostlinou. Pokud je nakladeno více vajíček, u housenek se projevuje kanibalizmus 

a zůstává jen jedna. Následně ve 4. instaru rostlinu opouští a jsou objeveny mravenci, které 

lákají pomocí výměšků s obsahem cukrů a aminokyselin. Ti si je odnáší do svého mraveniště 

do části, kde jsou odchovávány mravenčí larvy. Zde se housenky, které tvarem těla 

napodobují mravenčí larvy, živí těmito larvami. V mraveništi se i kuklí, přezimují 

zde a opouští ho na jaře a celý cyklus se opakuje. Jedna housenka zkonzumuje více 

než 200 larev mravenců, takže pokud je v mraveništi více housenek, mohou je úplně 

zlikvidovat a následně mohou uhynout v důsledku absence potravy. Tento vztah, označovaný 

54

jako obligátní myrmekofile, je už spíše přechodem mezi mutualizmem a parazitizmem, 

některé jiné druhy modrásků jsou fakultativně myrmekofilní a jejich vztah s mravenci 

není tak těsný. Modrásek černoskvrnný patří ke kriticky ohroženým druhům a na některých 

místech už byl vyhuben a to z důvodu naprosté závislosti na stanovišti s výskytem 

mateřídoušek a výše zmíněných druhů mravenců. 

Široké spektrum mutualistických vztahů představuje spojení obratlovců, ale i bezobratlých 

a mikroorganismů v jejich trávicím traktu. Typickým příkladem je bachorová mikroflóra. 

Přežvýkavci jsou vybaveni předžaludky, z nichž největší bachor je osídlen hustou populací 

mikroorganismů (bakterií a prvoků). Potrava přežvýkavců je z velké části tvořena celulózou 

a dalšími druhy vlákniny, které nejsou schopni svými enzymy trávit. Tráví je právě 

prostřednictvím bakterií přítomných v bachorovém obsahu. Existuje zde celá řada druhů 

bakterií (téměř výhradně obligátně anaerobních) využívající různé živiny nacházející 

se v bachorovém obsahu. Prvoci v bachoru se živí bakteriemi a někteří požírají i jiné prvoky. 

Počet mikroorganismů neustále narůstá a současně se jich průběžně část posunuje dále 

do slezu a do střeva, kde představují mimo jiné nejvýznamnější zdroj proteinů. 

Mikroorganismy tedy získávají tímto způsobem stálý zdroj potravy a přežvýkavec získává 

z potravy živiny, které by pro něj bez mikroorganismů byly nevyužitelné. Obdobný vztah 

je i ve slepém střevě koně nebo zajícovců a některých hlodavců nebo ve střevě termitů. 

Za nejtěsnější formu mutualizmu je považována endosymbióza původně prokaryotických 

buněk, která podle některých teorií v konečném důsledku dala vznik mitochondriím 

nebo chloroplastům a eukaryotickým buňkám. 

Není možné se na mutualistický vztah dívat jako na vztah pouze dvou populací, většinou jsou 

do vztahu zahrnuty i další populace, které jsou zdrojem potravy, konkurenty nebo predátory 

jedné ze zúčastněných populací. Obecně lze rozdělit principy mutualizmu do šesti skupin: 

a) zabránění predace – jeden účastník vztahu chrání druhého před jeho predátorem, 

b) zvýšení dostupnosti kořisti nebo zdroje potravy – jeden účastník vztahu usnadňuje 

druhému přístup k potravě, 

c) likvidace predátora – kořistí jednoho účastníka vztahu je predátor druhého účastníka, 

d) zvýšení konkurenceschopnosti – jeden účastník vztahu zvýhodňuje druhého oproti 

jeho konkurentům, 

e) zvýšení vitality – jeden účastník vztahu se podílí na zlepšení zdravotního stavu druhého, 

f) likvidace konkurenta – jeden účastník vztahu je predátorem konkurenta druhého 

účastníka. 

55

Převážná většina mutualistických vztahů je spíše fakultativní, to znamená, že při vymizení 

jedné populace by alespoň část druhé populace byla schopna přežít. Obligátní vztahy jsou 

častější ve stabilnějších podmínkách, jako jsou tropy, kde je menší riziko změny, 

která by byla příčinou vyhynutí populací. Jedním z mála příkladů obligátního vztahu v oblasti 

mírného pásma je vztah modráska a mravence. 

Mezidruhová konkurence 

Jedná se o negativní vztah druhů, které obývají stejné prostředí a využívají stejné zdroje (mají 

tedy stejnou nebo velmi podobnou ekologickou niku). Někteří autoři uvádí, že mezidruhová 

konkurence je jedním z nevýznamnějších biotických faktorů ovlivňujících selekční tlak 

na organismy a druhovou rozmanitost. Na rozdíl od predace nebo parazitizmu, kde není 

problém tento vztah prokázat a popsat např. efekt početnosti populace kořisti na populaci 

predátora nebo vliv parazita na hostitele, v případě konkurence a mutualizmu je často velmi 

obtížné určit už samotnou existenci tohoto vztahu. To je důvod, proč někteří autoři naopak 

zpochybňují výsledky terénních sledování a pokusů i samotný význam této interakce 

a tak zatím není jasné, jak velkou roli mezidruhová konkurence v procesu evoluce hraje. 

Pro popis mezidruhové konkurence jsou využívány matematické modely (nejznámější 

je Lotka-Voltera). Toto matematické modelování umožňuje výrazné zjednodušení 

zkoumaného vztahu, není však v rámci něj možné postihnout všechny faktory, které výsledek 

interakce ovlivňují v reálném prostředí. 

Konkurenci můžeme rozdělit na exploatační a interferenční, často se však ve vztahu 

projevují v různém poměru současně obě formy. Exploatační konkurence je formou 

konkurenčního vztahu, kdy dochází k odčerpávání zdrojů, jejichž množství je limitované 

a tím je limitovaná i existence druhů, které jsou na něm závislé. S touto formou se setkáváme 

u rostlin, ale i u živočichů, pokud je zdroj dostupný v omezeném množství. Interferenční 

konkurence představuje přímou interakci konkurentů. S touto formou se velmi často 

setkáváme u živočichů, kteří brání své teritorium, které de facto rovněž představuje početně 

limitovaný zdroj, ale dochází k ní i u přisedlých organismů, protože rovněž vhodná místa 

k přichycení jsou svým počtem omezená. Konkurenční vztah může být symetrický, 

to znamená, že oba druhy jsou stejně úspěšné a jejich síly jsou vyrovnané, nebo asymetrický. 

V takovém případě je jeden z účastníků vztahu silnější než druhý. V krajním případě dochází 

k tomu, že zatímco jeden účastník vztahu je druhým velmi nepříznivě ovlivněn, ten druhý 

není ovlivněn prvním vůbec. Pro takovouto situaci se používá termín amensalismus. 

56

Výsledkem vztahu může být koexistence obou druhů, konkurenční vyloučení nebo rozrůznění 

nik. Ke koexistenci dochází, pokud je konkurence mezi jedinci stejného druhu významnější 

než konkurence mezidruhová. Koexistence je možná pokud silnější soupeř umožní slabšímu 

existenci realizované niky. Základní nika představuje soubor podmínek a zdrojů umožňující 

existenci životaschopné populace a v plném rozsahu je populaci k dispozici v případě, 

že zde není žádný konkurent. 

Oproti tomu realizovaná nika je užší soubor, který je slabšímu druhu ponechán silnějším 

druhem, který mu v rámci konkurence znemožní část jeho základní niky využívat. Pokud 

silnější soupeř znemožní slabšímu existenci realizované niky, znemožní mu tím existenci 

jako takovou a dochází ke konkurenčnímu vyloučení tohoto slabšího soupeře. Nejen samotný 

konkurenční vztah ovlivňuje konečný výsledek, ale rovněž podmínky prostředí mohou mít 

velký vliv na výsledek interakce. Pokud jsou podmínky prostředí proměnlivé a střídají 

se periody, kdy je jeden nebo druhý konkurent lépe adaptován a tedy zvýhodněn oproti svému 

soupeři, může být výsledkem koexistence konkurentů a to i v případě, že je jeden z nich 

výrazně silnější než druhý. Podobně může působit i predace dvou konkurenčních druhů 

společným predátorem. Jednou z možností, kterou mohou dva druhy, které si vzájemně 

konkurují, vyřešit tento problém, je rozrůznění ekologických nik. Druhy, které původně 

využívaly stejné zdroje a obývaly stejné prostředí, se postupem času adaptují na rozdílné 

zdroje a tím dojde k vymizení konkurenčního vztahu. Příkladem mohou být Darwinovy 

pěnkavy na Galapágách. Ty během několika generací změnily své potravní zvyklosti, 

aby byly schopny využít omezené zdroje potravy a zamezily konkurenci. Obdobná situace 

je popisována u evropských druhů sýkor. Aktuálním příkladem mezidruhové konkurence 

je vztah mezi veverkou obecnou (Sciurus vulgaris) a veverkou popelavou (S. carolinensis). 

Veverka popelavá byla introdukována na Britské ostrovy, kde se postupem času v listnatých 

lesích rozšířila a vytlačila původní veverku obecnou, která je o polovinu menší. Veverka 

popelavá tráví 80 % času na zemi, v listnatých lesích je tedy výrazně efektivnější ve shánění 

potravy a na podzim je schopna zvýšit svou hmotnost o 20 %. Oproti tomu veverka obecná 

tráví na zemi pouze 33% času a během podzimu zvýší svou hmotnost jen o asi 10 %. 

Výsledkem je vyšší mortalita mláďat i dospělých veverek obecných během zimy. Rovněž 

při fragmentaci souvislých lesních porostů nemůže veverka obecná v důsledku narušení 

souvislosti korun stromů hledat nové teritorium, zatímco pro převážně po zemi se pohybující 

veverku popelavou to není problém. Veverka obecná tedy není schopna veverce popelavé 

konkurovat, v současnosti se tedy vyskytuje pouze v oblastech s jehličnatými porosty, 

57

ve kterých jí není schopna veverka popelavá tak výrazně ovlivnit. Rovněž se zvažuje 

možnost, že k mizení veverky obecné přispívá infekce parapoxvirem, ke kterému nejsou 

veverky popelavé tak citlivé a probíhá u nich bezpříznakově na rozdíl od veverky obecné. 

Kompetice vnitrodruhová 

Nejen mezi jedinci různých druhů, ale i mezi jedinci stejného druhu dochází k celé řadě 

interakcí, které mohou mít pozitivní i negativní charakter. To je ovlivněno zejména hustotou 

populace, dostupností zdrojů a pohyblivostí jedinců. Vztahy, kterých se účastní živočichové, 

jsou složitější než vztahy např. u rostlin a to i z důvodu jejich vyšší míry pohyblivosti. 

Komunikace mezi jednotlivci umožňuje předávání informací a existenci celé řady vztahů 

uvnitř populace. Mechanismus vzájemné komunikace se realizuje prostřednictvím optických 

(postoje, mimika), chemických (pachové značky) nebo akustických signálů (ptačí zpěv). 

Jedinci jednoho druhu mají v podstatě shodné požadavky na zdroje a prostředí. V případě 

vyšší hustoty populace, omezení zdrojů nebo obojího dochází k překročení nosné kapacity 

prostředí a výsledkem je vnitrodruhová konkurence. Stejně jako u konkurence mezidruhové 

se může jednat o konkurenci exploatační, kdy dva jedinci jednoho druhu spolu nejsou 

v přímé interakci, ale oba odčerpávají jeden zdroj. Tento typ konkurence je možný v případě, 

že je daný zdroj dostupný v omezeném množství. Druhým typem je interferenční 

konkurence, kdy dochází k přímé konfrontaci mezi jednotlivci jednoho druhu. Jeden jedinec 

zabrání jinému v přístupu do části biotopu a znemožní mu využívat zdroje v něm. Typickým 

příkladem jsou živočichové, kteří si brání své teritorium. Jako teritorium se označuje prostor, 

který si jednotlivec nebo skupina jednotlivců hájí před ostatními jedinci stejného druhu. 

V rámci vztahů mezi těmito jedinci jedné populace pozorujeme tzv. teritoriální chování. 

Jedinci jednoho druhu mají obdobné požadavky na zdroje a také mnoho společných 

základních rysů, ale v rámci populace existují rozdíly mezi jednotlivými jedinci, takže pokud 

dojde k soupeření o zdroje, získají je jedinci určitým způsobem zvýhodnění, lépe 

přizpůsobení. Konkurence tedy může přispět k posílení populace, protože z důvodu 

omezených zdrojů se slabší jedinci neúčastní reprodukce nebo se v ní uplatňují jen omezeně. 

Tyto individuální rozdíly mezi jednotlivci jsou příčinou asymetrické konkurence. 

U živočichů hraje v asymetrii často roli věk a samotná teritorialita je častou formou 

asymetrické vnitrodruhové konkurence. Jedná se o, svým způsobem o „extrémní“, verzi 

asymetrické konkurence, protože v rámci populace jsou jen dvě skupiny a to držitelé teritoria 

a ti, kteří teritorium nemají. Ti se většinou neúčastní reprodukce a nepřispívají tak k dalším 

58

generacím. Držitel teritoria musí vynaložit energii pro získání a udržení teritoria. Získává 

větší prostor, který mu umožňuje uniknout predaci, přístup ke zdrojům anebo získává 

možnost účastnit se reprodukce. 

1.10 INTRODUKCE A REINTRODUKCE 

Introdukce 

Zavádění druhů rostlin a živočichů do prostředí, kde se původně nevyskytovaly, se nazývá 

introdukce. Může být záměrná, umělá, provedená člověkem nebo náhodná, přirozená. 

Náhodné zavlečení např. s kulturními rostlinami, se zvířaty, potravinami a surovinami pomocí 

dopravních prostředků se označuje jako introdukce pasivní. Pasivně se šíří hlavně drobné 

a nenápadné druhy např. hmyz, komunikacemi a vodní dopravou i větší živočichové 

(hlodavci). Některé introdukce mohou být zaviněny únikem chovných zvířat z klecí a farem 

např. norek americký (Mustela vison), psík mývalovitý (Nyctereutes procyonoides) a mýval 

severní (Procyon lotor). 

Introdukce je úspěšná, pokud se zaváděný druh dostane do obdobného prostředí, ze kterého 

vycházel a dokáže se dobře přizpůsobit (aklimatizovat) novým podmínkám (chorobám, 

parazitům atd.). Proto mnoho druhů z Asie a Severní Ameriky našlo v naší republice díky 

obdobnému klimatu optimální životní podmínky. Z Asie např. amur bílý (Ctenopharyngodon 

idella), tolstolobik bílý (Hypophthalmichthys molitrix), bažant obecný (Phasianus colchicus), 

daněk skvrnitý (Dama dama) aj. a ze Severní Ameriky pstruh duhový (Oncorhynchus 

mykiss), ondatra pižmová (Ondatra zibethicus) aj. Pro některé, především teplotně náročné 

druhy, musí člověk vytvořit vhodné podmínky uměle např. ve svých obydlích 

nebo sklenících. 

V České republice je velká část (40 %) rostlinných druhů introdukovaných. U živočichů 

je z celkového počtu 66 druhů ryb nepůvodních 14 (21 %) druhů, u savců z 81 druhů 13 

(16 %) a ze skupiny ptáků, kteří hnízdí na našem území, je ze 190 druhů 5 (3 %) 

nepůvodních. 

Důvody introdukce 

Člověk úmyslně introdukuje nové druhy z důvodu zvýšení produkce (např. masa, surovin, 

kožešin), zvětšení druhové rozmanitosti (diverzity) původních ekosystémů, pro výzkumné 

59

a vědecké účely, z estetického důvodu (např. okrasné rostliny, motýli, brouci, obojživelníci, 

plazi) nebo možnosti využití jejich vlastností jako náhradu za domácí druh 

např. při rekultivacích nebo v oblastech s velkým imisním znečištěním. 

S dobrým hospodářským výsledkem byli introdukováni např. bažanti, jeleni, mufloni a daňci. 

Z kulturních rostlin jsou nepůvodními brambor, rajče, kukuřice, různé druhy zeleniny 

a okrasných rostlin. 

Problémy spojené s introdukcí 

Při čerpání stejných životních potřeb z téhož prostoru mohou vznikat mezi původními 

a nepůvodními druhy různé mezidruhové vztahy. Introdukovaný druh může na novém 

stanovišti působit pozitivně např. lilek brambor (Solanum tuberosum), douglaska tisolistá 

(Pseudotsuga menziesii) nebo může svému okolí škodit svým rychlým množením 

a vytlačováním původní populace, případně z důvodu absence významných přirozených 

nepřátel. Takové druhy se stanou invazivními a díky jejich dobré aklimatizaci se začnou 

samovolně a nekontrolovaně šířit a přemnožovat. Známý je příklad velkého přemnožení 

králíků v Austrálii v roce 1878, které způsobilo škody chovatelům ovcí. K omezení populace 

byla pak využita virová nákaza myxomatóza, která výrazně redukovala početnost 

jak v Austrálii, tak i neúmyslně v Evropě. V České republice se stal invazivním druhem rak 

bahenní (Astacus leptodactylus), který během krátké doby vytlačil původní druh raka říčního 

(A. astacus), podobně je tomu i u severoamerických druhů raků signálních (Pacifastacus 

leniusculus) a pruhovaných (Orconectes limosus), kteří jsou nositeli onemocnění račího moru, 

na které čeští raci hynou. Vážné následky mělo i velké rozšíření zmíněné ondatry pižmové 

(Ondatra zibethicus), která způsobila škody na rybách a hloubením nor porušila břehy 

a rybniční stavby. 

Z dřevin má u nás největší plošné zastoupení introdukovaný, invazivní druh trnovník akát 

(Robinia pseudoacacia), který měl původně sloužit k zalesňování holin, dále smrk pichlavý 

(Picea pungens) odolný k imisím, borovice černá (Pinus nigra) a dub červený (Quercus 

rubra) z důvodu dobré adaptability, již zmíněná douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii) 

typická vysokou produkcí dřeva a modřín opadavý (Larix decidua), který je na většině našeho 

území nepůvodní. 

I některé zavlečené druhy se staly vážnými škůdci, např. mandelinka bramborová 

(Leptinotarsa decemlineata) v Evropě nebo z Evropy do Ameriky zavlečená bekyně 

velkohlavá (Lymantria dispar) a bekyně zlatořitná (Euproctis chrysorrhoea). 

60

Rozdělení dle původu a období introdukce 

Druhy původní nazýváme autochtonní, apofyty a druhy nepůvodní, zavlečené označujeme 

jako alochtonní, antropofyty. Antropofyty se dále dělí na úmyslně introdukované druhy 

hemerofyty (okrasné rostliny, zelenina, ovoce) a neúmyslně zavlečené a zdomácnělé druhy, 

mezi které patří především různé zplanělé okrasné rostliny a plevelné druhy nazývané 

xenofyty. 

Podle období introdukce dělíme druhy na zavlečené v období po příchodu neolitického 

zemědělce do konce 15. století (před objevením Ameriky) na tzv. archeofyty, mezi které patří 

polní plevele např. koukol polní (Agrostemma githago), chrpa modrá (Centaurea cyanus), 

mák vlčí (Papaver rhoeas) i setý (P. somniferum), máta rolní (Mentha arvensis), oves hluchý 

(Avena fatua) a rostliny zavlečené po objevení Ameriky tzv. neofyty. Zatímco archeofyty 

jsou v současné době díky změnám kulturních a přírodních podmínek na ústupu a patří mezi 

kriticky ohrožené druhy, tak mezi neofyty patří druhy invazivní, vytlačující druhy původní 

vegetace. 

Mezi naše nejproblematičtější invazivní neofyty patří bolševník velkolepý (Heracleum 

mantegazzianum), křídlatka japonská (Reynoutria japonica), netýkavka žláznatá (Impatiens 

glandulifera) a vodní mor kanadský (Elodea canadnesis). 

Bolševník velkolepý pochází z Kavkazu a je to dvou až víceletá rostlina, která dorůstá 

až 5 metrů a jeho bílé květenství může dosahovat i půl metru v průměru. Šíří se podél cest 

a vodních toků. Osídluje jak ruderální, tak i vlhká a na živiny bohatá stanoviště, na kterých 

vytlačuje (vytvořením souvislého porostu) původní druhy. Rozmnožuje se semeny, která jsou 

přenášena především větrem a vodou. Vzrostlé rostliny jsou pro většinu býložravců i parazitů 

nestravitelné. Likviduje se mechanickým odstraňováním nebo postřiky. Látky, které obsahuje, 

dráždí lidskou kůži, způsobují vyrážky a puchýře. 

Křídlatka japonská pochází z východní Asie a je to vytrvalá, rychle rostoucí rostlina 

dosahující výšky okolo 2 metrů. Rozmnožuje se pomocí odlomených oddenků, semena 

na našem území většinou nedozrají. Vyskytuje se většinou na vlhkých, kyselých půdách, 

nečastěji v blízkosti vodních toků, lidských sídel a podél komunikací, kde snižuje viditelnost. 

Kvůli hluboko kořenícím oddenkům se špatně odstraňuje a vytváří tak neprostupné porosty, 

které vytlačují původní vegetaci. Také její kořeny a rozkládající se listy produkují látky, které 

61

znemožňují růst jiných rostlin v okolí (tzv. alelopatie). Likviduje se mechanickým 

odstraňováním nebo chemickými postřiky, které se musí několikrát opakovat. 

V budoucnu je možné, že se díky vysoké produkci biomasy bude využívat jako obnovitelný 

zdroj energie. Jejích oddenků se využívá v asijské medicíně na nehojící se rány a proti 

rakovině tlustého střeva a žaludku. 

Netýkavka žláznatá pochází z Himaláje, do Evropy se začala šířit jako okrasná, medonosná 

letnička. Vysoká je 1 až 2,5 metru, má růžové okvětní lístky, které u stonku přechází do barvy 

purpurové. Kvete od července do října. Je rozšířena na okrajích lesa, podél cest a potoků, 

jako plevel na mýtinách a pasekách. Preferuje stanoviště s výživnou, neutrální půdou, 

s průměrnou vlhkostí a s dostatkem světla. Rozmnožuje se semeny, která jsou ukryta 

v praskajících dlouhých tobolkách. Rychle obsazuje a zcela mění nová stanoviště, kde vytváří 

neprostupné porosty. 

Vodní mor kanadský pochází ze Severní Ameriky a je to vytrvalá sladkovodní rostlina, která 

má několik metrů dlouhé lodyhy kořenící ve dně nebo se volně vznášející. Roste ve stojatých 

a mírně tekoucích vodách, ve kterých může vytěsnit ostatní rostliny. V poslední době jeho 

rozšíření mírně ustupuje. Používá se i jako akvarijní rostlina, ale hůře snáší vysoké teploty. 

V poslední době je možným rizikem i pěstování energetických plodin, například šťovíku 

či různých kultivarů (mezidruhových hybridů) topolu, které se mohou v budoucnu invazivně 

rozšiřovat. 

Reintrodukce 

Reintrodukce (repatriace) je opětovné vysazení a znovuzavádění druhů do prostředí, 

kde se původně vyskytovaly, ale vymizely. Zahrnuje úmyslný odchov jedinců potřebného 

druhu v zajetí (např. zoologických zahradách, přírodních rezervacích atd.), případně 

odchycení jedinců z volné přírody a následné vypuštění do míst, kde žily. Snahou je posílit 

nebo obnovit populaci druhu na určitém místě nebo celkově v přírodě. 

Reintrodukce je prováděna především u druhů kriticky ohrožených. Ve světě, je prováděna 

například obnova populace kondorů kalifornských (Gymnogyps californianus) v Severní 

Americe, rysů ostrovidů (Lynx lynx) ve Švýcarsku, koně Převalského (Equus przewalskii) 

v Mongolsku, na našem území populace vydry říční (Lutra lutra), bobra evropského (Castor 

62

fiber), dropa velkého (Otis tarda), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), sokola stěhovavého 

(Falco peregrinus), raroha velkého (Falco cherrug), raka říčního (Astacus astacus) a střevle 

potoční (Phoxinus phoxinus). 

Problémy spojené s reintrodukcí 

Reintrodukce je časově náročná a ekonomicky nákladná operace, přičemž výsledek je nejistý. 

Dle dosavadního pozorování se pohybuje její úspěšnost pouze na 11 % a je ovlivněna 

množstvím vysazených jedinců, stejnorodostí prostředí, vysokou natalitou 

a konkurenceschopností jedinců. Ohrožené druhy odchované v zajetí by měly být 

životaschopné, soběstačné (v obstarávání potravy, nalezení úkrytu, orientaci v prostředí, 

soužití s jinými druhy), schopné zvládnout přesun a aklimatizaci v novém prostředí. Je třeba 

dbát na to, že jedinci daného druhu chovaného v zajetí mohou přenášet nemoci, které jim 

nevadí, ale jsou nebezpečné pro jejich volně žijící příbuzné. Izolace mezi divokými 

a odchovanými zvířaty je vhodná i z důvodu přenosu rozdílné genetické informace a naučení 

se soužití nové a původní populace. 

Stanoviště určené pro reintrodukci by mělo být vhodně zvolené a mít dostatečnou nosnou 

kapacitu, aby zvládlo vysazenou populaci. Většinou je legislativou vyhlášené za chráněné. 

Důležité je zjistit a odstranit důvody, proč předchozí populace vymizela, či se zmenšila 

její početnost. 

Z důvodu ověření úspěšnosti bývá proběhlá reintrodukce dlouhodobě monitorována. 

1.11 EKOSYSTÉM 

Ekosystém je ucelená část biosféry skládající se z živé složky tvořené organismy 

(biocenózou) a z neživé složky tvořené prostředím (biotopem). Jedná se o otevřený systém 

s koloběhem živin, tokem energie, potravními sítěmi a předáváním informací. Dalším znakem 

je jeho neustálý vývoj a samoregulace směřující k udržení stability. 

Ekosystémy mohou být vodní a suchozemské, ty se dále dělí dle míry ovlivnění lidskou 

činností na přírodní a umělé. Přírodní (přirozené) ekosystémy jsou druhově rozmanité, 

stabilní, schopné autoregulace (udržování rovnováhy mezi jednotlivými složkami) a adaptace, 

se složitými potravními vztahy, antropogenně málo ovlivněné. Příkladem jsou některá 

chráněná území. Jejich opakem jsou ekosystémy umělé, vytvořené člověkem (pole, louky, 

63

města atd.), které jsou druhově chudé, nestabilní, neschopné autoregulace i adaptace, energie 

je do nich dodávána z vnějšího prostředí (hnojiva, pesticidy), převážně se jedná 

o monokultury. Vodním přírodním ekosystémem je např. potok, řeka, mokřad, moře, jezero 

a umělým např. rybník, přehrada, studna, akvárium. Suchozemským přírodním ekosystémem 

je např. poušť, savana, step, tundra a umělým např. město, park, pole, zahrada, louka. 

Složení ekosystému 

Ekosystém zahrnuje čtyři funkční složky – biotop, producenty, konzumenty a dekompozitory. 

Biotop (stanoviště, habitat) je místo dané souhrnem všech neživých součástí přírody, na němž 

žijí organismy (společenstva). Je ovlivněn působícími abiotickými (edafickými, klimatickými 

a hydrickými) i biotickými faktory. 

Producenti jsou všechny autotrofní organismy vytvářející ve svém těle za pomoci sluneční 

energie z látek anorganických (obsažených v neživém prostředí) látky organické. Do této 

skupiny patří všechny zelené rostliny, fototrofní a chemotrofní baktérie. 

Konzumenti jsou všechny heterotrofní organismy, které ke svému životu potřebují organické 

látky vytvořené producenty. Tyto látky dále přetvářejí a částečně rozkládají. Do této skupiny 

patří všichni živočichové (fytofágové, zoofágové, saprofágové) včetně člověka a nezelené 

rostliny. Rozlišujeme konzumenty 1. řádu, což jsou býložravci, 2. řádu kam patří masožravci 

a všežravci a 3. řádu zahrnujícího masožravce. 

Dekompozitoři (destruenti, reducenti) rozkládají v procesech humifikace a mineralizace 

odumřelou organickou složku, zbytky a odpady producentů a konzumentů až na minerální 

živiny. Patří sem houby a baktérie. 

Fotosyntéza 

Energie světelného záření se mění na energii chemických vazeb v biochemickém procesu 

nazývaném fotosyntéza. Jedná se o asimilaci oxidu uhličitého a vody v chloroplastech 

zelených rostlin za vzniku sacharidů, což je možné vyjádřit rovnicí: 

6 CO 2 + 6 H 2 O + ENERGIE → C 6 H 12 O 6 + 6 O 2 

Vytvořené cukry jsou zdrojem energie a společně s minerálními látkami slouží k syntéze 

organických sloučenin. Fotosyntéza navrací do atmosféry kyslík odebraný při dýchání, 

při němž dochází k opětovnému uvolňování oxidu uhličitého a chemicky vázané energie. 

64

Dle průběhu fixace CO 2 , spotřeby energie a prvního produktu karboxylace dělíme rostliny na: 

C3 rostliny, u kterých je primárním produktem karboxylace sloučenina se 3 uhlíky. 

Tyto rostliny mají nižší teplotní i světelné optimum, vyšší výdej vody a větší energetické 

ztráty, protože dýchají i na světle. Zástupci jsou rostliny mírného klimatu např. pšenice, oves, 

ječmen, hrách. 

C4 rostliny, u kterých je primárním produktem karboxylace sloučenina se 4 uhlíky. 

Tyto rostliny mají vysoké teplotní i světelné optimum, malý výdej vody a menší energetické 

ztráty, protože dýchání na světle mají omezeno. Fotosyntéza probíhá při velmi nízkých 

koncentracích CO 2 . Zástupci jsou vysokoproduktivní rostliny teplých a suchých oblastí 

např. kukuřice, třtina cukrová, proso. 

CAM rostliny uzavírají přes den průduchy z důvodu snížení transpirace a zastavují dýchání. 

Ve svých pletivech hromadí vodu, a proto dokáží přežívat na extrémně suchých a horských 

stanovištích. Vyznačují se nízkou produktivitou a patří sem např. rostliny z čeledi 

tučnolistých (agáve, ananas). 

Potravní řetězce 

Potravní řetězec je řada organismů, které jsou na sobě přímo závislé výživou. Prvním článkem 

jsou autotrofní organismy, nejčastěji zelené rostliny, případně foto- nebo chemotrofní baktérie 

tzv. producenti. Ti slouží jako potrava býložravcům (fytofágům, bakteriofágům) 

tzv. primárním konzumentům, na kterých jsou následně potravně závislí konzumenti vyšších 

řádů tzv. sekundární konzumenti (masožravci, zoofágové). 

Pokud je konzumentem predátor – pastevně kořistnický řetězec, obvykle se na dané trofické 

úrovni zvětšuje velikost těla a početnost jedinců klesá. Pokud je zdrojem potravy hostitel 

a konzumentem je parazit – parazitický řetězec, velikost těla bývá menší než na předešlé 

úrovni, ale jedinců bývá více. Na všech úrovních řetězce jsou mrtvá těla konzumována 

(humifikována a mineralizována) dekompozitory a saprofágy v tzv. dekompozičním 

(detritovém) řetězci. Jejich velikost těla se (stejně jako v parazitickém řetězci) zmenšuje, 

ale jejich početnost se výrazně zvětšuje. 

Potravní řetězec se obvykle skládá ze 4 až 5 článků. Probíhá jednosměrně od nižších úrovní 

k vyšším, může být dlouhodobý nebo jednorázového charakteru. Organismy, které získávají 

potravu ve stejném potravním článku, představují potravní stupeň neboli trofickou úroveň 

(rostliny, býložravci, masožravci, dravci, člověk atd.). Potravní vztahy jsou v ekosystému 

často složité, navzájem propojené a vytvářejí tzv. trofické (potravní) sítě. 

65

Tok energie 

Primárním zdrojem energie je sluneční záření je primárním zdrojem energie, kterou 

v ekosystémech najdeme v podobě tepla, světla, pohybu a vázané energie v chemických 

látkách. Její přenos je řízen termodynamickými zákony, a to zákonem o zachování energie 

(množství energie, které vstoupí do ekosystému, je stejně velké, jako to, co ze systému 

vystupuje) a zákonem o přeměně energie (při přeměně energie z jedné formy do druhé, část 

energie ze systému uniká do chladnějšího okolí v podobě tepla). 

Energetická bilance ekosystému zahrnuje jak příjem energie, tak i její výdej. Příjmovou 

složkou je viditelné a infračervené záření, energie v importované organické hmotě, energie 

dodaná hnojením a kultivací půdy a případný příjem tepla z okolního teplejšího prostředí. 

Výdajovou složkou pak je energie vyzařovaná ekosystémem (půdou, vodou, organismy), 

energie v exportované organické hmotě, energie využitá při evapotranspiraci, energie 

fixovaná v hrubé produkci (biomase), ztráty energie při respiraci a rozkladných procesech 

a případný výdej tepla do okolního, chladnějšího prostředí. 

Ze slunečního záření dopadajícího na zemský povrch je využitelných k fotosyntéze 47 % 

(obrázek 10), jedná se o tzv. fotosynteticky aktivní radiaci (FAR). Z tohoto množství 

je rostlinami (producenty) fixováno a přeměněno na energii chemicky vázanou cca 1 %, 

ostatní energie slouží k ohřátí povrchu Země. Velkou část zachycené energie spotřebují 

rostliny při svém metabolismu a následně ji uvolní jako nevyužitelné teplo. Zbylá energie 

je vázaná v rostlinné biomase, která je částečně zkonzumována býložravci (primárními 

konzumenty), saprofágy a mikroorganismy (dekompozitory) a částečně zůstává fixovaná 

v nerozložených organických látkách. Býložravci většinu energie rostlinné hmoty prodýchají 

a vyzáří ve formě tepla, jen malou část uloží do svých těl, která jsou následně zkonzumována 

masožravci (sekundárními konzumenty) a případně dekompozitory (exkrementy a mrtvá těla). 

Masožravci opět většinu energie potravy prodýchají a vyzáří, jen malou část uloží do svých 

těl, která jsou dále konzumována. Množství chemicky vázané energie se tak v rámci 

potravního řetězce neustále zmenšuje, až je nakonec všechna organická hmota mineralizována 

a veškerá energie je přeměna v teplo. 

Jedná se jednosměrný tok energie, kdy se na každé úrovni potravního řetězce ztrácí 

80 až 90 % energie jako nevyužitelné teplo. 

66

Obrázek 10: Tok energie 

Produktivita a produkce ekosystému 

Produktivita je schopnost vytvořit určité množství organické hmoty na určité ploše 

za jednotku času. Je měřena množstvím sklizené biomasy. Ekosystémy mohou být 

s produktivitou vysokou (např. lužní lesy, tropické pralesy), střední (např. louky, pole, 

pastviny) a nízkou (např. pouště, polopouště, tundra). 

Produkce je realizovaná produktivita na jednotku plochy nebo objemu za časový úsek. 

Dělíme ji na primární, která vyjadřuje množství organické hmoty vytvořené primárními 

producenty a na sekundární, která je dána využitím primární produkce heterotrofními 

organismy, konzumenty a dekompozitory. Primární i sekundární produkce se dále dělí 

na hrubou a čistou produkci, přičemž hrubá je celková (celková primární produkce 

nebo celková sekundární produkce) a čistá je, pokud od hrubé (celkové) odečteme ztráty 

dýcháním a vylučováním. 

Stabilita ekosystému 

Stabilita (stálost) společenstev a ekosystémů je schopnost setrvávat při působení rušivého 

činitele ve výchozím stavu nebo se po vychýlení do tohoto stavu vracet. Narušení systému 

může být jednorázové, opakované nebo trvalé, může být způsobeno přírodními 

(např. vichřice, záplavy, sopečná činnost) nebo antropogenní faktory (např. znečišťování, 

těžba surovin, kultivace půd, pastva). 

67

Úroveň stability je charakterizována odolností (rezistencí) a pružností (resiliencí). Odolnost 

znamená schopnost odolat narušení, pružnost představuje rychlost obnovy. Platí, 

že ekosystémy druhově rozmanitější, vyzrálé a přirozené jsou stabilnější, než ekosystémy 

jednoduché, nevyzrálé, antropogenně ovlivněné. 

Charakteristika vodních ekosystémů 

Prostorové (vertikální) členění ekosystému stojatých vod závisí na hloubce a velikosti, 

přičemž rozlišujeme oblast volné vody tzv. pelagiál a dno tzv. bentál (tabulka 2). Pelagiál 

se dále dělí na svrchní prosvětlenou (eufotickou) vrstvu epilimnion, spodní neprosvětlenou 

(afotickou) vrstvu hypolimnion a přechod mezi těmito vrstvami tvoří metalimnion. Část dna 

s kořenící vegetací a odpovídajícího epilimnionu se nazývá litorál, bentál odpovídající úrovni 

hypolimnionu se nazývá profundál a přechod mezi nimi tvoří sublitorál. 

Tabulka 2: Vertikální členění stojatých vod 

BENTÁL 

litorál 

sublitorál 

profundál 

PELAGIÁL 

epilimnion 

metalimnion 

hypolimnion 

Společenstva obývající stojaté vody se dělí na plankton, nekton, neuston, pleuston a bentos. 

Plankton je společenstvo málo pohyblivých mikroskopických organismů, které se pasivně 

(pomocí vodního proudu) vznášejí ve vodním prostředí. Je složen z rostlinného fytoplanktonu 

(řasy, sinice, někteří prvoci), z živočišného zooplanktonu (např. láčkovci, korýši, červi, 

měkkýši, larvy živočichů) a z bakterioplanktonu. Plankton tvoří základ potravního řetězce 

vodních živočichů. 

Nekton je společenstvo větších živočichů schopných aktivního pohybu. Do této skupiny patří 

ryby. 

Neuston je společenstvo drobných vodních organismů osídlujících povrchovou vodní blanku 

(do hloubky asi 5 cm). Do této skupiny patří prvoci a vírníci. 

Pleuston je společenstvo osídlující vodní hladinu např. bruslařky a vodoměrky. Po hladině 

se pohybují pomocí obrvených končetin. 

68

Bentos je společenstvo organismů obývající dna nádrží např. nitěnky, měkkýši, larvy komárů, 

pakomárů, vážek. 

Všechna tato společenstva, spolu s plovoucími a kořenícími vyššími rostlinami, se podílejí 

na primární produkci, která je také ovlivněna teplotou a množstvím živin. Rozeznáváme proto 

nádrže oligotrofní, chudé na živiny, s malou primární produkcí, která je rychle spotřebována, 

nádrže eutrofní, s dostatečným množstvím živin, kdy velká část organické hmoty klesá 

až do hypolimnionu, kde se za velké spotřeby kyslíku rozkládá a nádrže dystrofní s vyšším 

obsahem huminových látek, ale s nedostatkem minerálních živin a kyslíku. Tyto nádrže 

se vyznačují velmi nízkým pH a díky malému množství planktonu i dalších organismů 

se v nich hromadí velké množství nerozložené organické hmoty. Takovéto nádrže jsou 

v oblastech s výskytem rašelinišť. 

Horizontální členění ekosystému tekoucích vod závisí na rychlosti proudění, teplotě, obsahu 

kyslíku, přísunu energie a látek z okolí. Vodní toky se proto dělí dle těchto parametrů 

na tři úseky (tabulka 3). Pramen a jeho odtok je nazýván krenal, horní a část středního toku 

je rhitral a druhá část středního toku a dolní tok je potamal. 

Charakteristickými vlastnostmi horního toku je rychlé proudění, vysoký obsah kyslíku, 

studená voda a kamenité dno. Chybí zde plankton a tyto vody se vyznačují nízkou 

produktivitou. Dle výskytu ryb je v tomto úseku pásmo pstruhové 

Střední tok se vyznačuje mírnějším prouděním vody, výskytem planktonu a písčitým dnem. 

Rybí pásmo je zde lipanové a parmové. 

Dolní tok je pomalý, hluboký, teplejší, s bahnitým dnem obsahujícím více živin ale málo 

kyslíku. Tyto vody obývá hodně planktonu a benthosu, vyznačují se vysokou produktivitou. 

Jedná se o rybí pásmo cejnové. 

Tabulka 3: Horizontální členění tekoucích vod 

Krenal Rhitral Potamal 

pramen 

a odtok 

horní tok střední tok dolní tok 

pásmo 

pstruhové 

pásmo 

lipanové 

pásmo 

parmové 

pásmo 

cejnové 

69

1.12 BIOCENÓZA (SPOLEČENSTVO) 

Biocenóza je soubor populací všech druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů obývajících 

určité stanoviště (biotop) vymezené abiotickými faktory. Věda studující společenstva 

se nazývá biocenologie a dělí se na fytocenologii a zoocenologii. Dlouhodobé, průběžné, 

sledování biocenóz se označuje jako biomonitoring. 

Biocenózy mohou být suchozemské (terestrické) např. biocenóza smrkové monokultury, 

lužního lesa, horské louky; sladkovodní (limnické) např. biocenóza potoka, jezera, rybníka, 

přehrady a mořské (marinní) např. biocenóza korálových útesů, pobřeží. 

Další způsob dělení z hlediska původu a ovlivnění člověkem je na biocenózy přírodní 

(původní), kdy se jedná o společenstva vzniklá a existující bez antropogenních vlivů a zásahů 

člověka např. společenstva vyšších nadmořských výšek nebo rašeliniště; přirozené, které 

se druhovým složením blíží přírodnímu stavu v dané oblasti, ale jsou do jisté míry ovlivněné 

lidskou činností např. lesy jehličnaté, listnaté a smíšené v Evropě, a umělé, záměrně 

vytvořené člověkem nebo lidskou činností silně ovlivněné např. monokultury a parky. 

Společenstva obývající výhradně lidská sídliště se nazývají synantropní. 

Málokteré biocenózy jsou ostře ohraničeny, většinou přecházejí pozvolna jedna v druhou. 

Místa, kde je vyšší počet druhů z důvodu překrývání dvou různých společenstev se nazývají 

ekotony neboli přechodná společenstva např. křovinatý lem na kraji lesa, kde se mísí lesní 

a luční společenstvo. 

Základními charakteristickými znaky každé biocenózy je její stabilita (stálost), nezávislost 

a autoregulace. Stabilita je dána homeostatickými mechanismy, které vyrovnávají rušivé vlivy 

z prostředí. Obecně (dle biocenotických principů) platí, že čím je prostředí rozmanitější 

a stálejší, tím je druhově bohatší a naopak, čím je prostředí jednodušší a podmínky 

nepředvídatelné, tím je druhově chudší, ale jednotlivé druhy jsou početněji zastoupeny. 

Složení biocenóz 

Biocenóza je složena z tzv. taxocenóz, mezi které patří společenstvo populací rostlin – 

fytocenóza, společenstvo populací živočichů – zoocenóza a soubor populací mikroorganismů 

– mikrocenóza. Tato společenstva se dále člení dle systematické příslušnosti na dílčí jednotky 

např. na parazitocenózu (soubor parazitů určitého hostitele), ichtyocenózu (společenstvo ryb), 

ornitocenózu (společenstvo ptáků), entomocenózu (společenstvo hmyzu), společenstvo 

mechů, vyšších rostlin atd. 

70

Členění biocenóz dle prostorového uspořádání biotopů 

Vertikální členění je na patra tzv. biostrata, kdy každé patro obývá specifické dílčí 

společenstvo tzv. stratocenóza. Toto členění je nejlépe vidět na ekosystému lesa, který 

se skládá z patra mechového, bylinného, keřového a stromového. 

Horizontální členění je dáno zonací společenstev tzv. choriotopy nebo-li biochorii, kdy 

každou zónu obývá specifické dílčí společenstvo tzv. choriocenóza. Příkladem mohou být 

společenstva ležících kmenů, hromady kamenů, uhynulých zvířat atd. 

Nejmenší strukturální jednotkou biotopu je merotop, obývaný společenstvem drobných 

organismů nazývaných merocenóza. Například společenstva trsu trávy, listu, květu, kamene. 

Společenstva půdního prostředí se nazývají pedocenózy a obývají je půdní organismy 

tzv. edafon. 

Základní synekologické charakteristiky biocenóz 

Dominance vyjadřuje zastoupení jednotlivých populací (společenstev) v celkovém počtu 

jedinců biocenózy a vypočítáme ji v procentech ze vztahu: 

= ni 

D 

⋅100 

kde n i je hodnota významnosti druhu – společenstev (početnost, pokryvnost, biomasa) 

(%) 

a n součet hodnot významnosti všech druhů (společenstev). 

Jednotlivé druhy řadíme zpravidla do 5 tříd dominance: 

Druh……………………………………dominance 

Eudominantní………………………… > 10 % 

Dominantní…………………………… 5–10 % 

Subdominantní ………….…………… 2–5 % 

Recedentní …………………………… 1–2 % 

Subrecedentní ………………………… < 1 % 

V silně narušených nebo umělých biocenózách převažují druhy eudominantní 

a subrecedentní, ostatní skupiny jsou zastoupeny ojediněle. V málo narušených biocenózách 

je tomu naopak. 

71

Relativní abundance je početnost jedinců jednotlivých druhů (společenstev) na sledované 

ploše a vypočítáme ji v procentech ze vztahu: 

rA = 100 n 

∑ ⋅ pastí 

(%) 

Shannon-Weaverův index druhové diverzity (rozmanitost) znamená rozložení jedinců mezi 

jednotlivé druhy (společenstva) a vypočítáme ho podle vzorce: 

( ni 

) ( ni 

) 

H ´ = −Σ n ⋅ log 2 

n 

kde n i je hodnota významnosti druhu (společenstva), i (počet, pokryvnost, biomasa) a n součet 

hodnot významnosti všech druhů (společenstev). Místo obtížně počitatelného log 2 lze použít 

přirozených logaritmů (ln). 

Čím je index druhové diverzity vyšší, tím je biocenóza rozmanitější. Pokud jsou všichni 

jedinci stejného druhu, je nulová. Jestliže každý jedinec je jiného druhu, tak je maximální. 

Diverzita může být genetická, druhová a ekosystémová. 

Ekvitabilita, nebo-li vyrovnanost, vyjadřuje míru rovnoměrného zastoupení jednotlivých 

druhů (společenstev) v biocenóze, je počítána ze vztahu: 

E 

= 

H 

log ´ 

S 

2 

kde S je celkový počet druhů (společenstev). Pokud je k výpočtu H´ použito přirozených 

logaritmů, je nutné tak postupovat i zde. Čím se vypočtená hodnota blíží více číslu 1, tím je 

společenstvo početně vyrovnanější. 

Konstance je stálost druhu (společenstev) a vypočítáme ji v procentech ze vztahu: 

K 

= n n 

i 

⋅100 

(%) 

72

Podle zjištěných hodnot konstance studované druhy dělíme do 4 tříd: 

Druh…………………………………… konstance 

Velmi stálý ……………………… 75 až 100 % 

Stálý ……………………….………50 až 75 % 

Přídatný …………………….…… 25 až 50 % 

Nahodilý …………………….…… 0 až 25 % 

Druhová podobnost je srovnávání dvou nebo více biocenóz. K jejímu výpočtu používáme 

Jaccardův index podobnosti: 

Ja = 

⋅100 

A + 

C 

B − C 

(%) 

kde A a B jsou počty druhů ve srovnávaných biocenózách a C je počet společných druhů. 

Změny biocenózy 

Krátkodobé změny mohou být pravidelné nebo nepravidelné a jsou vyvolány biotickými 

i abiotickými faktory. Pravidelné změny mohou být cirkadiální, lunární a sezónní. 

Cirkadiální periodicita je dána změnami v rámci 24 hodin, které jsou způsobeny zejména 

střídáním světla a tmy. Projevují se např. natáčením listů ke slunci, otevíráním a zavíráním 

květů, střídáním aktivity a odpočinku u živočichů. 

Lunární periodicita je dána střídáním fází měsíce a ovlivňuje zejména mořské živočichy. 

Sezónní periodicita je dána intenzitou slunečního záření nebo kolísáním množství srážek 

během roku. 

Studiem životních cyklů, jejich fází a projevů u rostlin i živočichů v průběhu roku, se zabývá 

fenologie. Na základě dlouhodobého sledování je sestavován fenologický kalendář, 

dle kterého lze předvídat, jak se určitý druh bude v daném roce chovat. U rostlinných druhů 

rozlišujeme tzv. fenofáze, např. období klíčení, vzcházení, odnožování, kvetení, zrání. 

Po sobě následující fáze označujeme jako fenologické (sezónní) aspekty. Aspekty na sebe 

plynule navazují, přičemž rozeznáváme aspekt zimní (listopad až březen), předjarní (březen 

až duben), jarní (duben až polovina června), letní (polovina června až polovina srpna), pozdně 

letní (polovina srpna až polovina září) a podzimní (polovina září až listopad). 

73

Jednotkou studia a popisu fenologických událostí v průběhu roku, může být jednotlivý druh 

nebo celý ekosystém. Časovou jednotkou je jeden solární rok. Studovaná oblast může být 

malá (fenofáze ekosystému) nebo rozlehlá (fenofáze kontinentů), přičemž platí, že v oblastech 

s velkými a pravidelnými sezónními změnami jsou vývojové sekvence různých organismů 

během roku velkou měrou předvídatelné. 

Na základě zjištění, že fenologické události jsou ovlivněny geografickými souřadnicemi 

(zeměpisná šířka a délka) a nadmořskou výškou, vznikly tzv. fenologické mapy. V těchto 

mapách jsou oblasti se stejnými fenologickými hodnotami ohraničeny spojnicí tzv. isofenou. 

Bioklimatický zákon definovaný v roce 1938 Hopkinsem říká, že jarní fenofáze vývoje 

vegetace jsou opožděny o 4 dny na každý stupeň zeměpisné šířky (při postupu z jihu 

na sever), o 4 dny na každých 5 ° zeměpisné délky (při postupu z východu na západ) 

a o 4 dny na každých 130 m nadmořské výšky (tzv. výškový fenologický stupeň). 

Spojení fenologických údajů s meteorologickými pozorováními je důležité zejména 

pro zemědělství, lesnictví a zahradnictví např. při regulaci výskytu chorob a škůdců. 

Dlouhodobé změny biocenózy způsobené měnícími se abiotickými i biotickými faktory jsou 

označovány jako sukcese. Jedná se o sled po sobě jdoucích dlouhodobých, neperiodických 

změn vedoucích k nastolení rovnovážného stavu (stability) mezi biocenózou a prostředím. 

Při sukcesi většinou vzrůstá stabilita, patrovitost a počet druhů. Jednotlivé rostliny jsou 

ve stádiích sukcese zastoupeny následovně – jednoleté rostliny, trvalky a traviny, keře, 

krátkověké dřeviny, dlouhověké dřeviny. 

Sukcese může být primární, na nově vzniklých ekotopech (např. na skládkách, v lomech, 

na korálových ostrovech), která trvá řádově staletí, u vzniku vyspělých půd i tisíce let 

a sekundární na stanovištích s přírodně (požár, vichřice, záplava) nebo 

antropogenně narušenou nebo zničenou biocenózou, ale se zachovalou půdou se zásobou 

diaspor. Sekundární sukcese trvá desítky, výjimečně stovky let dle míry narušení. 

Vývoj biocenózy probíhá několika sukcesními stádii. První, pionýrské stádium se vyznačuje 

nástupem nových druhů na dosud neosídleném či uvolněném stanovišti (např. lávové pole, 

spáleniště, obnažený břeh řeky). Pro toto stádium je typická malá druhová rozmanitost 

se zastoupením nenáročných tzv. pionýrských druhů s velkou produkcí biomasy 

a jednoduchými vzájemnými vztahy. Mezi pionýrské druhy patří zástupci nižších rostlin 

(např. mechy, lišejníky, zelené řasy), vyšších rostlin (trávy, vřesy, kosodřeviny, maliny, 

74

řízy), z živočichů r-stratégové (např. hlodavci, různé druhy hmyzu) a mikroorganismy 

(sinice). 

Pro další stádia je charakteristické vyzrávání biocenózy, které se vyznačuje bohatším 

zastoupením druhů se složitějšími vzájemnými vztahy a s postupným vytlačováním 

pionýrských druhů jinými. 

Vrcholným stádiem je relativně ustálené konečné společenstvo tzv. klimax, s velkou 

biodiverzitou a se složitými vzájemnými vztahy. V tomto stádiu dochází k výrazné akumulaci 

biomasy, energie a informací. Uplatňuje se zde schopnost zpětných vazeb tzv. autoregulace, 

pomocí níž ekosystém dosahuje rovnovážného stavu, při kterém je příjem a výdej energie 

a hmoty vyrovnaný. Při narušení klimaxu (např. požárem, povodněmi) se ekosystém vrací 

do nižších stádií. 

Klimaxu nelze dosáhnout v oblastech se silným antropogenním narušováním 

nebo při působení extrémních přírodních podmínek. Společenstva, která jsou v těchto 

oblastech více méně stabilní, ale jsou závislá na trvalém vnějším narušování, dosahují 

tzv. paraklimaxu. 

V případě, kdy konečné stádium sukcese je v rovnováze s klimatem, tak se jedná 

o tzv. klimatický klimax. Dosahují ho ekotopy s hlubokými a vyspělými půdami např. lesní 

biocenózy, v nížinách listnaté lesy, ve středních polohách smíšené a v horských oblastech 

smrčiny a kosodřeviny. 

Vlivem neobvyklých půdních poměrů se může sukcese zastavit různě daleko před dosažením 

klimatického klimaxu a vzniká tzv. edafický klimax např. na rašeliništích, sutích, skalách. 

1.13 BIOMY A JEJICH CHARAKTERISTIKY 

Zonální společenstva – zonobiomy 

Biomy představují značně velká území, která jsou osídlená soubory podobných společenstev. 

Zonobiomy (vegetační pásy, rostlinné formace) jsou soubory strukturálně podobných 

biocenóz odpovídající klimatickému klimaxu. Mezi biomy patří polární pustiny, tundra, tajga, 

opadavé listnaté lesy mírného pásma, tvrdolisté lesy a křoviny, stepi, pouště a polopouště, 

savany a tropický deštný les. 

75

Polární pustiny jsou oblasti trvale pokryté ledem a sněhem, celoročně s nízkými teplotami 

a s nedostatkem vody v kapalném skupenství. Nacházejí se na ostrovech Severního ledového 

oceánu a na Antarktidě. 

V těchto oblastech se nevyskytují vyšší rostliny, pouze při pobřeží rostou řasy, mechy 

a lišejníky, případně zde mohou přežívat mikroorganismy. V blízkosti volného moře, 

kde je hojné množství fytoplanktonu a zooplanktonu, žijí ploutvonožci, kytovci, mořské 

ptactvo a na jižní polokouli tučňáci. 

Tundra se nachází na severní polokouli od oblasti polárních ledových pustin směrem na jih 

k severní hranici lesa. Vegetační období zde trvá pouze 2–3 měsíce. Průměrné roční teploty 

jsou -13 až -5 ºC, přičemž nejteplejší měsíc nemá průměrnou teplotu vyšší než 10 ºC. 

Průměrné roční srážky jsou 250 až 500 mm. Trvale zmrzlá půda, tzv. permafrost, rozmrzá 

přes léto jen do hloubky několika desítek centimetrů. Odtávaná voda se tedy nevsakuje, 

což má za následek bažinatý ráz krajiny. Rozklad organické hmoty je zde pomalý, dochází 

k jejímu hromadění a tvorbě surového humusu. 

Rostou zde mechy, lišejníky, trávy, ojediněle břízy a vrby, které jsou díky působení mrazu 

a silných zimních větrů v zakrslé formě. Druhová diverzita je zde malá, ale s velkým 

početním zastoupením jedinců v populaci. Žije zde např. sob polární, pižmoň severní, lumíci, 

zajíc bělák, liška polární, lední medvěd a sovice sněžní. Ptáci i savci jsou na zimní období 

adaptavováni bílým zbarvením. 

Při postupu od severu k jihu rozeznáváme tundru arktickou (mechovou, lišejníkovou 

a keříčkovou), horskou a lesotundru. 

Tajga (boreální jehličnatý les) je nejrozsáhlejší zonobiom na Zemi, přítomný pouze 

na severní polokouli, kde navazuje na zonobiom tundry. V této oblasti jsou časté bažiny 

a rašeliniště. Průměrná roční teplota je v tajze -5 až +3 ºC, přičemž jeden až čtyři měsíce mají 

průměrnou teplotu vyšší než 10 ºC. Průměrné roční srážky jsou 350 až 750 mm. 

Pro tajgu je typická malá druhová diverzita dřevin, s velkým početním zastoupením jedinců 

jednoho nebo dvou druhů na velkých plochách. Tvořena je především jehličnatými lesy 

(převážně smrkem, jedlí a modřínem), místy s příměsí bříz, vrb a dalších listnáčů. V podrostu 

rostou různé druhy bylin např. brusnice, klikva, ostřice. Tajga může být smrková (tmavá), 

modřínová, borová a horská, která na severu přechází do lesotundry. Existuje i pobřežní 

jehličnatý les, který se nachází pouze v úzkém pásu podél západního pobřeží Severní 

76

Ameriky (od Kalifornie po jih Aljašky) patřící (díky velkým srážkám a mírným teplotám) 

k nehustějším jehličnatým lesům na světě s největšími stromy světa. 

Z živočichů v tajze najdeme např. bobra, losa, jelena, vlka, lišku, rysa, medvěda hnědého, 

kunu, norka, z ptáků tetřeva hlušce, tetřívka obecného, ořešníka kropenatého, v létě tažné 

druhy. 

Opadavý listnatý les je převážně na severní polokouli, kde zabírá značnou část Evropy 

včetně České republiky, většina tohoto území je však přeměněna na zemědělskou půdu. 

Průměrné roční teploty jsou 5 až 16 ºC, přičemž čtyři až šest měsíců má průměrnou teplotu 

vyšší než 10 ºC. Průměrné roční srážky jsou 450 až 1800 mm a jsou během roku rovnoměrně 

rozložené. Pro tento biom jsou charakteristická čtyři roční období. 

Je tvořen opadavými listnatými lesy s případnou příměsí jehličnanů (jedle, smrk). Zastoupeny 

jsou duby, buky, habry, lípy, břízy, ořešáky, lísky, javory, jilmy a jasany s bohatým keřovým 

a bylinným podrostem. Z živočichů zde žije zubr evropský, jelen, srnec, kočka divoká, liška 

obecná, jezevec, kuna lesní, hojná je i ptačí fauna. 

Tvrdolisté neopadavé lesy a křoviny jsou v úzkém pruhu kolem pobřeží a na ostrovech 

Středozemního moře. Typické pro ně je horké, suché léto a deštivá zima. Sníh a mráz jsou 

v zimním období jen výjimečně. Trnitá křovinatá společenstva vznikla po vykácení 

neopadavých lesů. 

Typickými dřevinami pro tuto oblast je např. dub cesmínový a korkový, pistácie, oleandr, 

olivovník, cedr, z bylin druhy hluchavkovité, bobovité. Z živočichů zde žije velké množství 

plazů, zejména ještěrek, hmyzu, pěvců i dravců. 

Step se nachází v mírném kontinentálním podnebí, kde je nedostatek srážek a výkyvy teplot 

nedovolí vznik listnatému lesu. Od lesa je oddělena přechodovým pásmem lesostepi. 

V Severní Americe se stepi nazývají prérie, v Jižní Americe pampy. Většina stepí je 

přeměněna v ornou půdu. Průměrné roční teploty jsou 5 až 15 ºC, průměrné roční srážky 300 

až 600 mm a jsou menší než výpar. Vegetační období trvá obvykle 4 měsíce a je závislé 

na období srážek, které je především na jaře a na podzim. 

Dřeviny na stepích chybějí, převládají zde traviny s bohatým kořenovým systémem 

např. kavyly, kostřavy a ojediněle některé druhy bylin např. chrpy, šalvěje, pelyňky, zvonky. 

77

Z živočichů zde žijí zástupci hlodavců např. hraboši, sysli, psouni, a zástupci kopytníků 

např. bizoni, zebry, antilopy, vidloroh americký. 

Polopouště a pouště mírného klimatu se nacházejí podél obratníků v centrálních částech 

kontinentů s extrémním podnebím. Průměrné roční teploty jsou 0 až 25 ºC, průměrné roční 

srážky do 300 mm. Jsou charakteristické vysokými letními teplotami s velkými výkyvy 

(až 50 ºC během dne) a malou vlhkostí vzduchu. Podklad tvoří písek, štěrk, skály. 

Rostlinstvo je tvořeno efemerními druhy (therofyty, geofyty) a xerofyty (sukulenty, 

sklerofyty). Rostou zde i rostliny adaptované na vysoké koncentrace solí v půdě tzv. halofyty. 

Z živočichů zde žijí např. hadi, ještěři, ještěrky, drobní hlodavci, velbloud dvouhrbý, rys 

karakal. 

Savany jsou travnaté části tropických a suptropických oblastí. Během roku se na tomto území 

střídá období dešťů a období sucha. Podle ročního úhrnu srážek, který je menší než 300 mm 

až po 600 mm, převládají buď traviny nebo dřeviny. Dle délky období sucha se savany dělí 

na vlhké, vzniklé v Africe a Jižní Americe opakovaným kácením a vypalováním tropických 

lesů; suché, které se rozkládají v Africe a v Austrálii a slouží k pastvě dobytka a trnité, 

vyskytující se v suchých oblastech střídavě vlhkých tropů (v Africe na jižním okraji Sahary). 

Zastoupení dřevin je v těchto oblastech ojedinělé, rostou buď samostatně, 

nebo ve skupinkách. Typickými zástupci jsou v Africe trnité akácie a baobab, v Austrálii 

blahovičník. Žijí zde zejména býložravci, predátoři, plazi (např. ještěrky a jedovatí hadi), 

ptáci (běžci, kurovití, letci např. supi a orli) a různé druhy hmyzu (např. termiti, mravenci). 

V afrických savanách najdeme např. zebry, žirafy, antilopy, nosorožce, slony africké, 

ze šelem např. lvy, levharty, gepardy, z ptáků např. čápy marabu, pštrosy. V savanách Jižní 

Ameriky žijí mravenečníci, pásovci, z šelem pumy, jaguáři, vlci hřivnatí, chybějí zde velcí 

kopytníci. Australské savany obývají klokani, koaly, pes dingo a emu hnědý. 

Tropický deštný les (prales) je vyvinut podél rovníku a vyznačuje se trvale teplým a vlhkých 

podnebím. Průměrná roční teplota je zde kolem 25 ºC, průměrné roční srážky 1700 

až 2500 mm. 

Druhová diverzita v tropickém deštném lese je velká. Rostliny jsou zde zastoupeny v různých 

růstových formách a vytvářejí mnohopatrový porost. Stromy tvoří několik korunových pater, 

jsou až 60 m vysoké, dlouhověké (až 250 let), s velkými listy. V korunách stromů roste 

78

spousta epifytů (přisedlých rostlin) např. orchideje, bromélie, kapraďorosty, pepřovníky. 

V podrostu rostou pouze stínomilné rostliny např. kapradiny, nízké palmy, různé trávy. 

Fauna je buď korunová, pozemní, schopná létat či šplhat. V pralese Jižní Ameriky žijí 

např. chápani, lenochodi, pásovci, jaguáři, kajmani, piraně, mravenci rodu Ata, termiti, 

kolibříci, mnoho druhů motýlů a papoušků. V Africkém pralese žijí např. gorily, šimpanzi, 

dikobrazi, termiti, okapi, levharti, hroši. 

Azonální společenstva 

Mezi biomy, vymykající se zonálnímu uspořádání, patří pedobiomy a orobiomy. Pedobiomy 

jsou biomy dané extrémními půdními poměry, které brání nastolení klimatického klimaxu. 

Jsou jimi např. společenstva písčitých a skalnatých stanovišť, rašelinišť, mokřadů, sutí, 

říčních náplavů, břehů. 

Pro písčité substráty je charakteristický nízký podíl jílovitých částic, vysoká provzdušněnost, 

převaha nekapilárních pórů, rychlý vsak vody, nižší hodnoty půdní reakce dané substrátem 

a minimální množství živin. Společenstva přizpůsobená životu na píscích označujeme jako 

psamofilní a tvoří je rostliny psamofyty a živočichové psamobionti. 

Skalnatá stanoviště se vyznačují nedostatkem humusu, půdy i vody, mají nízkou tepelnou 

vodivost s pravděpodobným přehříváním povrchu. Je na nich nesouvislý vegetační kryt, 

tvořený petrofilními živočichy a rostlinami petrofyty. 

Rašeliniště se nacházejí v humidních chladnějších oblastech. Obsahují velké množství vody, 

což vede k vyluhování živin z vrchních vrstev a k zabránění přístupu kyslíku. Díky těmto 

podmínkám prostředí nedochází k mineralizaci a organická hmota se mění v rašelinu. 

Rostliny preferující tyto podmínky nazýváme tyrfofyty, živočichy tyrfofilní a druhy žijící 

pouze zde tyrfobionti. 

Orobiomy se liší od zonobiomů různou nadmořskou výškou, která se projevuje 

jako stupňovitost vegetace. Jsou pojmenovány dle geomorfologického členění zemského 

povrchu nebo dle rostoucí dominantní dřeviny. Vegetační stupně, které vycházejí 

z geomorfologického členění, se dělí na stupeň planární (nížinný), kolinní (pahorkatinný), 

suprakolinní (kopcovinný), submontánní (podhorský), montánní (horský), supramontánní 

(středohorský) a subalpínský (klečový). 

79

Stupně pojmenované (A. Zlatníkem) dle dominantní dřeviny jsou následující: dubový, 

bukodubový, dubobukový, bukový, jedlobukový, smrkojedlobukový, smrkový, klečový 

a alpínský. 

1.14 ZÁKLADY BIOGEOGRAFIE 

Biogeografie je nauka, studující rozšíření rostlin a živočichů v prostoru a času. Zabývá 

se jejich vztahem k ostatním složkám krajinné sféry a snaží se zjistit, kde a v jakém množství 

žijí. Její součástí je fylogeografie, fytogeografie a zoogeografie. 

Fylogeografie je vědní disciplína, která se snaží co nejpřesněji stanovit směry a cesty 

postupného rozšiřování živých organismů v dané oblasti a v času. Pomocí genetických 

informací uložených v DNA jednotlivých druhů, zjišťuje příbuznost mezi studovanými 

jedinci na určitém území a pomáhá odhalit historii jejich geografického rozšíření. 

Fytogeografie je vědní disciplína, která studuje prostorové rozšíření rostlin na Zemi. 

Její součástí je geografie a botanika. Zakladatelem tohoto oboru je Alexander von Humboldt. 

Zoogeografie je vědní disciplína, která se zabývá studiem prostorového rozšíření živočichů 

na Zemi. Její součástí je geografie a zoologie. 

Fytogeografie 

Dle příbuznosti flóry se Země rozděluje do šesti fytogeografických oblastí: 

Holarktická oblast (Holarktis) je nejrozsáhlejší. Kromě tropické části zabírá celou severní 

polokouli. Zahrnuje Evropu, severní část Asie, Afriky a Ameriky. Na tomto území se nachází 

velké množství různých rostlinných čeledí a rodů, typických pouze pro tuto oblast. 

Charakteristické jsou zde rostliny brukvovité, miříkovité, prvosenkovité, růžovité, 

pryskyřníkovité, lipnicovité, z listnatých stromů mírného pásu např. břízovité, bukovité 

a vrbovité. Charakter vegetace je ovlivněn klimatickými pásy, do kterých tato oblast zasahuje. 

Paleotropická oblast (Paleotropis) je tropickou oblastí Starého světa. Kromě jihu zahrnuje 

celou Afriku, jižní a jihovýchodní Asii, ostrovy Tichého a Indického oceánu. Jedná 

se o území s největší druhovou rozmanitostí, najdeme zde 47 % rodů tropických rostlin světa. 

Zastoupeny jsou zde rostliny láčkovkovité, morušovníkovité, pandanovité, klejichovité 

a arekovité (palmyra, datlovník). 

80

Neotropická oblast (Neotropis) je tropická a subtropická oblast zahrnující Jižní Ameriku. 

Typickými rostlinami jsou broméliovité, kaktusovité, dosnovité, agávovité 

a lichořeřišnicovité. Najdeme zde hodně endemitů, tedy druhů, které vznikly a rozšířily 

se pouze v této oblasti a nikde jinde se nevyskytují. 

Australská oblast (Australis) zabírá Austrálii, Tasmánii a Nový Zéland. Tato oblast 

je nejosobitější díky samostatnému vývoji následkem odloučení od ostatních kontinentů. 

Typickými rostlinami jsou zde přesličníky, z bukovitých pabuk a z endemické čeledi 

myrtovitých blahovičník. 

Kapská oblast (Capensis) je nejmenší, zabírá jen úzký pobřežní pruh v jižní Africe. 

Je zde hodně zástupců endemických čeledí např. pelargónie, amarylky, klívie. 

Antarktická oblast (Antarktis) zabírá nejjižnější část Jižní Ameriky, Ohňovou zemi 

a Antarktidu. Stromy rostou pouze v Jižní Americe. Typickými jsou traviny např. lipnice, 

metlice a kostřava. Na antarktické pevnině jsou mechy a lišejníky. 

Zoogeografie 

Dle příbuznosti fauny se Země rozděluje do pěti zoogeografických říší, které se následně dělí 

na zoogeografické oblasti (tabulka 4). 

Tabulka 4: Zoogeografické členění 

ŘÍŠE 

ARKTOGEA 

NEOGEA 

PALEOGEA 

NOTOGEA 

ANTARKTIS 

OBLAST 

holarktická (nearktická + palearktická) 

neotropická 

Etiopská (afrotropická) + orientální (Indomalajská) 

australská 

antarktická 

ŘÍŠE ARKTOGEA 

Holarktická oblast zahrnuje oblast nearktickou (Severní Amerika) a palearktickou 

(Euroasie). Tyto dvě oblasti byly miliony let odděleny mořem a fauna jednotlivých pevnin 

se vyvíjela samostatně. V období čtvrtohor (v dobách ledových) došlo, v místech dnešní 

Beringovy úžiny, několikrát z důvodu poklesu hladiny oceánu k vytvoření pevninského 

81

mostu, který umožnil pronikání (migraci) některých, zejména severně rozšířených 

palearktických druhů (např. vlka, soba, losa, medvěda, jelena) do Severní Ameriky. Každá 

oblast se tedy vyznačuje svojí specifickou původní faunou, ale v nejsevernějších částech 

i faunou pro obě oblasti příbuznou. Během poslední doby ledové takto přešel z Euroasie 

do Ameriky i člověk. 

Nearktická oblast zabírá 15 % pevniny, zahrnuje mimotropické území Severní Ameriky 

až po střední Mexiko a ostrov Grónsko. Najdeme zde biom tundry a široké pásmo 

jehličnatého lesa. Ve směru poledníků na východě pásmo opadavého lesa, dále stepi (prérie) 

a na západě hory, pouště, jehličnaté a tvrdolisté lesy. 

Typickou zvířenou je např. bizon, vačice, pásovec, mýval severní, bobr kanadský, psoun 

prériový, z plazů aligátor severoamerický a čínský, chřestýš, užovka červená, z domácích 

zvířat odtud pochází krocan a kožešinová zvířata např. mýval, ondatra, lišky, norek americký, 

z endemitů např. vidloroh. Zahrnuje podoblast kanadskou, východonearktickou, západně 

centrální a kalifornskou. 

Palearktická oblast je největší oblastí (zabírá 39 % pevniny) zahrnující evropský kontinent, 

severní Afriku včetně Sahary, Kanárské ostrovy, severní Asii, sever a střed Arabského 

poloostrova. Najdeme zde biom tundry, tajgy, stepi a pouště. Na severu je fauna podobná 

oblasti nearktické, na jihu oblasti orientální. Jedná se o území chudé na endemity (čeleď 

tarbíkovití), v jižní části se nacházejí centra domestikace většiny druhů domácích zvířat 

např. skotu, koní, ovcí. 

Typickou zvířenou je např. srnec, bažant, zubr, velbloud dvouhrbý (drabař) i jednohrbý 

(dromedár), z hlodavců pískomil, tarbík egyptský, z ptáků berneška rudokrká, chaluha 

příživná, tenkozobec opačný, potáplice malá, kajka mořská, z plazů zmije obecná a gegončík 

noční. Zahrnuje podoblast eurosibiřskou, mediteránní, středoasijskou a východopalearktickou. 

ŘÍŠE NEOGEA 

Neotropická oblast zajímá Střední a Jižní Ameriku s přilehlými ostrovy (Malé a Velké 

Antily). Přičemž Jižní Amerika se oddělila od Afriky koncem druhohor, ke spojení se Severní 

Amerikou a částečné výměně fauny obou kontinentů došlo až ve starších čtvrtohorách. 

Je druhově velmi bohatá, zejména na hmyz a ptáky. Má vysoký podíl endemických taxonů 

např. kolibříci, vačice, chudozubí). 

Typickou zvířenou je např. jaguár, mravenečník, nandu pampový, drápkaté opičky, mara 

stepní, kapybara, činčila vlnatá, lenochod, pásovec, vačnatci, z ptáků kondor andský, karančo 

82

jižní, harpyje pralesní, tukan obrovský, kolibříci, z ryb největší sladkovodní ryba arapaima 

a piraně, z plazů anakonda žlutá, krajta mřížkovaná, z domácích zvířat nutrie, morče, lama, 

kachna pižmovka. 

ŘÍŠE PALEOGEA 

Říše Paleogea je tvořena oblastí etiopskou a orientální. Etiopská oblast (afrotropická) zabírá 

Afriku na jih od Sahary, jižní část Arabského poloostrova a podoblast madagaskarskou. Žije 

zde velké množství různých druhů kopytníků, z endemitů zástupci hmyzožravců, hlodavců 

a hrabáčů (např. hrabáč kapský). Z této oblasti byla domestikována perlička kropenatá a osel, 

který pochází z rozhraní s palearktickou oblastí. 

Typickou zvířenou jsou zde žirafovití, hroši obojživelní, nosorožci tuponosí, damani skalní, 

zebry, antilopy, sloni afričtí, buvoli afričtí, lvi, gepardi, hyeny skvrnité, surikaty, gorily, 

kočkodani, šimpanzi, z ptáků hadilov písař, marabu africký, ibis posvátný, pštros africký, 

z papoušků papoušek šedý, snovačovití, z plazů krokodýli, mamba černá, zmije rohatá atd. 

Medvědi, jelenovití a krtkovití zde nežijí. 

Z podoblasti madagaskarské pochází např. lemur kata a vari, ksukol ocasatý, tukan 

madagaskarský, želva paprsčitá, vzácná želva Angonoko, felsuma madagaskarská a většina 

druhů chameleónů. 

Zahrnuje podoblast africkou a madagaskarskou. 

Orientální oblast (indomalajská) zabírá monzunovou oblast jižní a jihovýchodní Asie, tedy 

Přední a Zadní Indii, Indonésii a Malajsii. Převažují zde tropické lesy, které jsou čím dál více 

těženy. Oblast je centrem domestikace kura, páva, buvola, zebu, z endemitů zde žije 

např. panda velká, tana, gibboni, orangutani, endemit Bornea kahau nosatý a letuchy. 

Typickou zvířenou jsou zde např. sloni indičtí, gauři, nosorožci, úzkonosé opice, poloopice, 

tygři indičtí a usurijští, levharti, tapíři čabrakoví, loskutáci posvátní, z plazů varani, gekon 

obrovský, kobra indická, krajta zelená a mřížkovaná. 

Wallaceova linie od sebe odděluje orientální oblast říše Paleogea (oblast rozšíření 

placentárních savců) a australskou oblast říše Notogea (oblast rozšíření vačnatců). Probíhá 

mezi ostrovy Bali a Lombok a na severu mezi Borneem a Sulawezi. Mezi Bali a Lombokem 

je vzdálenost pouze 30 km a na každém z nich žije odlišná fauna (na Lomboku končí rozšíření 

vačnatců). 

83

ŘÍŠE NOTOGEA 

Tato říše je nejdéle izolovaná od ostatních kontinentů a má tedy největší zastoupení 

paleoendemitů (starobylých druhů), mezi které patří např. vejcorodí a někteří vačnatci. 

Notogea neposkytla žádná domácí zvířata. Je tvořena oblastí australskou. 

Oblast australská zahrnuje Austrálii, Tasmánii, Nový Zéland, Novou Guineu a přilehlé 

polynéské ostrovy. Pro tuto oblast jsou typické chudé půdy a suché až pouštní klima. Lesní 

porosty jsou tvořeny převážně eukalypty. Evropany sem byly dovezeny nepůvodní druhy 

např. skot, ovce, králíci, vodní buvoli, prasata, které ničily stepní vegetaci a způsobily 

vyhynutí některých původních druhů. Z paleoendemitů se zde zachovali např. ptakořitní, 

z ptáků kivi, rajky, velechvosti, lemčíci, taboni. Vačnatci se zde zachovali z důvodu izolace 

australského kontinentu od ostatních kontinentů v období třetihor a během samostatného 

vývoje vytvořili řadu druhů s podobnými ekologickými adaptacemi stejnými 

jako u placentálů. 

Typickou zvířenou je ptakopysk, ježura australská, pes dingo, koala, klokan, z ptáků emu, 

kasuár přilbový, nestor kea, andulky, kakadu růžový, korela chocholatá, z plazů hatérie, varan 

obrovský a krátkoocasý, agama límcová, krokodýl mořský. 

Zahrnuje podoblast australskou kontinentální, novozélandskou, polynéskou a havajskou. 

ŘÍŠE ANTARKTIS 

Antarktická oblast zahrnuje Antarktidu a přilehlé ostrovy. Fauna této oblasti je velmi chudá, 

soustředěná hlavně na pobřeží, případně do míst s holými skalami (roztoči). Obratlovci 

získávají potravu z moře, bezobratlí jsou paraziti nebo konzumenti zbytků tlející vegetace. 

Řadíme sem např. tučňáky, tuleně, lachtany, lvouny, rypouše a racky. 

84

2 ENVIRONMENTÁLNÍ EKOLOGIE 

2.1 EKOLOGICKÉ DOPADY ZEMĚDĚLSKÉ PRODUKCE 

Zemědělství je činností, kterou si lidé od pradávna zajišťují potravu, případně další vedlejší 

produkty (peří, kožešiny). Rozvíjelo se společně s lidskou populací, z počátku pozvolna, 

později rychle a rozsáhle. Člověk začal úmyslně pěstovat plodiny a chovat šlechtěná zvířata 

z důvodu získání většího užitku. Extenzivní zemědělství postupně přešlo v intenzivní, 

docházelo k rozšíření pastvin, ke zvětšování obdělávaných ploch kácením lesů a rozoráváním 

stepí. Původní přírodní ekosystémy byly narušovány a přeměňovány v agroekosystémy, 

což mělo a má výrazný dopad na životní prostředí. 

Mechanické obdělávání půdy těžkými stroji 

Z důvodu ulehčení práce, začal člověk používat těžké stroje pro úpravu polí. Tyto stroje 

vážící až desítky tun, při pojezdech udusávají půdu, kterou je potřeba následně hlouběji orat. 

Škody působí i špatná orba, kdy místo orby kolmo na svah (po vrstevnicích), se orá po svahu. 

Při deštích je pak brázdami odplavována půda. 

Obhospodařování půdy zemědělskými stroji má také vliv na druhovou rozmanitost 

a početnost zooedafonu, přičemž záleží nejen na způsobu, ale i na počtu opakování během 

roku. Důležité také je, v kterém měsíci je orba prováděna. Jarní orba škodí zejména druhům, 

které se rozmnožují v tomto období a množí se pouze jednou do roka. Naopak druhům 

s pozdější dobou rozmnožování, nebo pokud se množí vícekrát do roka, nemusí orba v tuto 

dobu vadit. Výrazněji by je spíše ovlivnila orba podzimní. Záleží také na počasí v době orby. 

Výrazný chlad, vlhko nebo sucho mají na zooedafon nepříznivý vliv, naopak teplo a optimální 

vlhkost působí pozitivně. 

Zavlažování, odvodňování pozemků a úpravy vodních toků 

Zavlažování je prováděno u trvale suchých půd, jako jsou např. stepi, polopouště, 

ale i u dočasně suchých polí, u kterých závlaha pozitivně ovlivňuje flóru i faunu. Negativní 

je zavlažování méně propustných půd, kdy může dojít k zabahnění a úhynu půdních 

organismů. Odvodňování příliš vlhkých a mokrých půd, z důvodu získání nových ploch orné 

půdy, vede k následnému vysychání půdy. Odvodňování má také velký vliv na složení 

85

iocenózy, které je tímto způsobem výrazně měněno. Následkem umělého navození 

nedostatku půdní vlhkosti ustupují vlhkomilné druhy a nastupují suchomilné, 

což má za následek změnu celého druhového složení ekosystému. 

Úpravy vodních toků spočívají v napřimování, zpevňování břehů, stavbě stupňů a přepadů 

apod. Vyrovnávání toků zrychluje průtok vody, která rychleji odtéká z potoků a řek za hranice 

naší republiky. Následkem je poté nedostatek spodní vody, vysychání polí a studní. Zvýšením 

proudění vody dochází také k odplavování bentických živočichů, k erozi dna toku 

a jeho prohlubování. 

Odstraňování břehových porostů vede ke zničení ekotonu mezi tokem a okolní krajinou. 

Dochází tedy k zániku prostředí obývaného velkým počtem rostlinných i živočišných druhů. 

Hnojení půdy 

Z důvodu nedostatku přírodních organických hnojiv se začala vyrábět a častěji používat 

umělá hnojiva. Jejich používání ve větší míře ovlivňuje vlastnosti půdního prostředí 

a tím i druhové složení biocenózy. Optimální dávkování působí na rostliny pozitivně, 

podporuje jejich růst a tvorbu biomasy. Odumřelá rostlinná hmota je následně využitelná pro 

půdní organismy. 

Pokud jsou pozemky přehnojovány, nevyužité minerální látky jsou z polí vyplavovány 

do vodního prostředí a výrazně se pak podílí na eutrofizaci vod. 

Používání pesticidů 

K eliminaci výskytu plevelných rostlin a škůdců se používají v zemědělství různé herbicidy 

(na plevele), insekticidy (na hmyzí škůdce) a rodenticidy (na hlodavce). Tyto chemické látky 

se dostávají do půdy a následně i do potravních řetězců. Mohou negativně ovlivňovat necílové 

organismy a zvýšit úmrtnost méně odolných živočichů. Tyto látky se vyplavováním dostávají 

i do vodních toků, kde způsobují velké škody. 

Pěstování monokultur 

Pěstování monokultury znamená vysazování stejného druhu plodiny na velkých plochách 

po delší dobu. Tímto způsobem hospodaření dochází ke snížení druhové diverzity fauny 

i flóry, zvířata ztrácejí možnosti úkrytů a trpí jednostrannou výživou. Pěstování stejné plodiny 

na stejném místě po několik let, může způsobit vyčerpání živin důležitých pro další růst. 

86

Pastvinářství 

Pastvinářství ovlivňuje druhové složení flóry tím, že pasoucí se zvířata preferují jen určité 

druhy rostlin a umožňují tak rozšíření jiných, většinou nežádoucích druhů. Při intenzivní 

pastvě dochází až ke zničení místní vegetace a k erozi půdy. Exkrementy, které zvířata 

produkují, jsou potravou pro mnohé dekompozitory. 

Kosení luk 

Kosení luk má také velký význam pro luční biocenózu. Pokud je kosení prováděno strojově, 

vede k úhynu živočichů ukrytých či hnízdících na louce. Negativně také ovlivňuje druhovou 

skladbu rostlin, protože některé druhy nestihnou před pokosením vykvést a vytvořit semena. 

Kosením se také mění vzhled stanoviště, živočichové ztrácejí možnosti zasídlení, úkrytů 

a jsou více vystaveni abiotickým vlivům. Změnou přízemního klimatu a půdních podmínek 

dochází k úhynu některých citlivých druhů nebo k jejich migraci. 

Zavlečení nepůvodních druhů 

Úmyslnou introdukcí vybraných hospodářských plodin nebo zvířat, došlo i k nezáměrnému 

zavlečení nepůvodních rostlinných či živočišných druhů. Tyto druhy se z důvodu nedostatku 

konkurence či predátorů přemnožují a způsobují pak velké škody v zemědělství 

(např. s bramborami zavlečená mandelinka bramborová). 

Přemnožení jedinců 

Pro agrocenózy je typická malá druhová rozmanitost, která se může vyznačovat velkou 

početností jedinců. Některé druhy se mohou přemnožovat a způsobovat v zemědělství velké 

škody (např. hraboš polní). 

2.2 NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY POUŽITÍ PESTICIDŮ 

Pesticidy zachraňují miliony lidských životů tím, že hubí přenašeče závažných onemocnění 

(například skvrnitý tyfus, malárie) či škůdce zemědělských plodin a tak umožňují vyšší 

produkci potravin, protože moderní zemědělství je do jisté míry na jejich používání závislé. 

Druhou stranou mince jsou nežádoucí účinky pesticidů a celá řada environmentálních 

a zdravotních problémů. V některých případech mohou škodlivé účinky převažovat 

87

nad pozitivními. Protože zřídka hubí pouze vybraného škůdce, jejich použití může narušit 

rovnováhu v přírodě. Některé pesticidy se hromadí na vyšších úrovních potravního řetězce. 

Při použití pesticidů jsou pracovníci ohroženi akutní otravou nebo rozvojem nádorového 

onemocnění v dlouhodobém horizontu. Příjem stopového množství pesticidů s potravou 

zakládá riziko chronických nežádoucích efektů. 

Za škodlivý je považován kterýkoliv živý organismus ovlivňující prospěch nebo zdraví 

člověka. Řadíme sem např. plevele, hmyz, hlodavce, bakterie, roztoče, houby a plísně, které 

škodí buď přímo, nebo jsou významnými přenašeči a rezervoáry původců chorob. Definice 

škůdce je subjektivní. Někteří dříve hojní škůdci dnes patří ke kriticky ohroženým druhům. 

Nejčastěji jsou pesticidy používány v zemědělství. Insekticidy likvidují hmyzí škůdce 

a vektory smrtelných onemocnění, například malárie, žluté zimnice, moru a tyfu. Herbicidy 

ničí plevele, které ubírají kulturním plodinám prostor, živiny a světlo. Fungicidy jsou 

ochranou plodin a živočichů před houbovými patogeny. Rodenticidy brání přemnožení 

hlodavců. Akaricidy zabíjí roztoče, moluskocidy slouží k redukci množství měkkýšů, zejména 

plžů škodících v zemědělství. Vlastnosti ideálního pesticidu se dají shrnout takto: účinkuje 

selektivně, rychle se degraduje v prostředí na netoxické látky a minimálně migruje 

v prostředí. 

Pesticidy s obsahem olova, rtuti a arzénu jsou extrémně toxické pro škůdce, další zvířata 

i člověka, jsou chemicky stabilní a kumulují se v půdě a vodě. Proto se od jejich používání 

ustoupilo. Řadu toxických organických sloučenin produkují rostliny. Příkladem může být 

alkaloid nikotin z tabáku, pyretriny z chryzantém, nebo extrakt z kořene rostliny rodu Derris. 

Tyto přirozené látky jsou rychle degradovány a v životním prostředí nepřetrvávají. 

Ve čtyřicátých letech devatenáctého století se datuje nástup produkce syntetických 

organických pesticidů druhé generace. První látkou je dichlordifenyltrichlormethylmethan 

(DDT). Dnes existuje nepřeberné množství pesticidních výrobků s obsahem různých 

kombinací více než tisíce chemických látek. 

Největší skupinou pesticidů jsou insekticidy, k nimž patří chlorované uhlovodíky, 

organofosfáty a karbamáty. I když bylo DDT syntetizováno již v roce 1874, jeho insekticidní 

účinky byly objeveny až v roce 1939. Švýcarský chemik Paul Hermann Müller za tento objev 

a související výzkum obdržel v roce 1948 Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. DDT 

se používalo v rámci ozdravovacích programů během a po druhé světové válce. Ještě v roce 

1970 dosahovala celosvětová produkce DDT 175 000 tun. Hromadící se informace 

o nežádoucích účincích DDT a jeho metabolitů vedly vyspělé průmyslové země k zákazu 

88

používání DDT. Jistě k tomu přispěla i kniha Rachel Carsonové Mlčící jaro (Silent Spring, 

1962). DDT je prvním pesticidem, na který se u hmyzu selektovala rezistence. Vstupuje 

do globálního atmosférického cyklu a alespoň ve stopových koncentracích se nachází všude 

v biosféře. Další vlastností je schopnost k biologickému hromadění, které má za následek 

pokles populace divokých zvířat v důsledku poruchy rozmnožování. Dravci snáší méně vajec, 

jejich vejce mají tenčí skořápku a nevydrží inkubaci, v průběhu inkubace i po vylíhnutí 

je vyšší míra úhynů a rodičovští ptáci vykazují aberantní chování, které ohrožuje normální 

průběh inkubace i péči o mláďata na hnízdě. 

Organofosfáty jsou organické sloučeniny fosforu, které byly vyvinuty za druhé světové války 

v rámci německého výzkumu nervových plynů. Ve srovnání s jinými insekticidy jsou více 

toxické i pro další skupiny živočichů. Toxicitou pro člověka patří k nejnebezpečnějším jedům, 

jako je arzenik, strychnin a kyanid. Organofosfáty nahradily chlorované uhlovodíky, protože 

vzhledem k mikrobiálnímu rozkladu nepřetrvávají v prostředí. Jsou to nervově paralytické 

látky blokující enzym acetylcholinesterázu, přičemž nahromadění neurotransmiteru 

acetylcholinu pak dráždí nervovou soustavu a je mechanismem akutní otravy. Je známo, 

že chronická expozice nízkým dávkám organofosfátů ovlivňuje vývoj nervové soustavy 

a dokonce se spekuluje o jejich roli při vzniku poruch autistického spektra. 

Deriváty kyseliny karbamové - karbamáty jsou insekticidy s širokým spektrem účinku 

a obecně nižší toxicitou pro savce. K nejznámějším zástupcům patří karbaryl, karbofuran, 

propoxur a furadan. Na rozdíl od organofosfátů karbamáty reverzibilně inhibují enzym 

acetylcholinesterázu. 

Nežádoucí rostliny, například plevele v plodinách nebo trávnících a invazní vegetace, 

se likvidují herbicidy. Existují herbicidy selektivní, které jsou účinné jen na určitou skupinu 

rostlin, a neselektivní postihující veškeré rostliny, tzv. totální herbicidy. Selektivní herbicidy 

se používají například k hubení trávovitých plevelů, jednoděložných a dvouděložných 

plevelů. 

Příkladem selektivních herbicidů jsou atrazin, 2,4-dichlorfenoxyoctová kyselina 

a 2,4,5-trichlor fenoxyoctová kyselina. Jedná se o herbicidy s účinkem na širokolisté rostliny, 

strukturou jsou podobné přirozenému růstovému hormonu některých rostlin. Používají 

se na ochranu obilnin před plevely. Atrazin perzistuje v prostředí, může působit 

jako endogenní disruptor u obojživelníků a v ČR i Evropské unii již není registrován. 

Neselektivním herbicidem je například paraquat. Jde o jedovatou a perzistentní látku, která 

může poškozovat plíce, játra, srdce a ledviny a při chronické expozici negativně ovlivňovat 

89

eprodukci. Popsány jsou i kancerogenní účinky. Přestože je v Evropské unii zakázán, 

je jedním z celosvětově nejběžnějších pesticidů. Za nejkontroverznější případ použití 

herbicidů lze považovat jejich válečné nasazení při defoliačním programu v letech 1961 

až 1971ve Vietnamu. 

Používání pesticidů vyvolává řadu problémů. Selekce genetické rezistence souvisí 

s opakovaným používáním stejné účinné látky a rychlým střídáním generací škůdců. 

Narušena může být přirozená rovnováha, protože pesticidy nepostihují jen cílové škůdce, 

ale i prospěšné druhy a predátory živící se škodlivým hmyzem. Za krátkou dobu se tak škůdci 

osvobození od mezidruhových interakcí v umělém ekosystému zemědělských nebo lesních 

monokultur mohou znovu přemnožit. V některých případech použití pesticidů vede ke vzniku 

škodlivosti druhu, který dříve nezpůsoboval problémy. Perzistence a biologické hromadění 

pesticidů znamená, že určitá látka může být příčinou problémů ještě dlouhou dobu po zákazu 

používání. Biologické hromadění demonstruje následující příklad hypotetického potravního 

řetězce: rostlina, saranče, ještěrka, had. Pesticidní postřik na vegetaci je zředěný a dávku 

na jednom listu lze vyjádřit hodnotou 1. Saranče, které požere 10 listů je vystaveno působení 

pesticidu v hodnotě 10. Ještěrka sežráním 10 sarančat přijme pesticid v dávce 100, zatímco 

had jako vrcholový predátor se ulovením 10 ještěrek již dostává na hodnotu 1000. Potřebu 

používat pesticidy lze snížit správnými agrotechnickými kultivačními postupy a střídáním 

plodin. Význam má i biologická kontrola. Šetrné k životnímu prostředí jsou pesticidy 

založené na Bacillus thuringiensis. Jde o ubikvitárně se vyskytující grampozitivní bakterii, 

která vytváří spory. B. thuringiensis je blízce příbuzný Bacillus cereus. Do stejného rodu patří 

i původce sněti slezinné neboli antraxu. Při sporulaci jsou tvořeny krystalické proteiny, 

tzv. cry proteiny, které vykazují insekticidní vlastnosti. Geny pro syntézu krystalických 

proteinů se nacházejí v plasmidech. Když hmyz pozře tyto cry toxiny, v trávícím aparátu 

dojde k jejich aktivaci a začlenění do buněčné membrány střevních buněk. Poškození 

a rozpad střevních buněk vede k úhynu hmyzu. B. thuringiensis lze považovat za významnou 

alternativu použití syntetických pesticidů. Tyto bioinsekticidy se používají k regulaci 

především škůdců z řádů Lepidoptera, Diptera a Coleoptera. Účinné jsou i v boji s hmyzem 

z řádů Hymenoptera, Homoptera, Orthoptera a Mallophaga, případně s hlísticemi, roztoči 

a prvoky. Bacillus thuringiensis sérovar israelensis se používá v boji s larvami moskytů. 

Další možnost spočívá v produkci geneticky modifikovaných neboli transgenních plodin 

(kukuřice, sója, bavlník). Vzhledem k tomu, že cry toxiny se váží na specifické receptory 

buněk výstelky střední části střeva bezobratlých a nejsou účinné u druhů bez adekvátního 

90

eceptoru, tyto pesticidy jsou bezpečné pro člověka, volně žijící obratlovce, i většinu 

opylovačů a dalších prospěšných druhů hmyzu. 

Další šetrnou metodou k redukci populace škůdců je vypouštění sterilizovaných samečků, 

kteří se sice páří se samičkami, ale jejich vajíčka se nelíhnou. Možností boje se škůdci 

je i „mating disruption“ – znemožnění páření v prostředí přesyceném feromonem či šlechtění 

rezistentních odrůd zemědělských plodin. Poslední účinnou technikou v boji se škůdci 

je využití druhově specifických feromonů, tzv. sexuálních atraktantů, pro nalákání hmyzu 

do pastí nebo využití hormonů, které řídí metamorfózu hmyzu. 

2.3 EKOLOGICKÉ DOPADY VEDENÍ VÁLKY 

Války byly od pradávna oblíbenou lidskou činností. V prehistorických dobách se svárů 

účastnily jen rodiny a klany, kdežto v dobách moderních dostupná zbroj lidstvo dovedla 

až na pokraj zkázy. První konflikty samozřejmě přinášely krveprolití, ale i ničení celé 

civilizace a s ní související zemědělské produkce. Ekocida jako taktika vedení války byla 

například použita Římany během punských válek. Zničení města Kartágo bylo doprovázeno 

zasolením okolní zemědělské půdy. Kromě obětí na životech představují válečné aktivity 

značné ekonomické výdaje. 

Novodobé války jsou založeny na použití obrovského množství výbušnin, což vede k přímé 

destrukci ekosystémů. Intenzivní střety mezi dobře vybavenými armádami a pomalu 

postupující válečná fronta, například během první světové války, znamenají rozsáhlou 

devastaci lesů, polí a dalších ekosystémů v krajině. Úbytek lesů v době válečných konfliktů 

je spojen s bombardováním a následnými požáry, nekontrolovanou těžbou a rozvratem 

lesnického hospodaření. Negativní dopady moderních válek na živočichy jsou málo 

zdokumentovány. Rozpoznány byly případy úhynů mořských ptáků znečištěných ropou 

vytékající ze zničených lodí. Některé živočišné druhy byly při válečných konfliktech skoro 

vyhubeny. Příkladem je jelen milu, jehož poslední polodivokým způsobem žijící jedinci byli 

vybiti při povstání boxerů roku 1900 v Číně. Podobný osud potkal zubra během první i druhé 

světové války. Politická nestabilita, půtky mezi vzbouřenci a nedostatek prostředků 

na ochranu zvířat před pytláky jsou příčinou ohrožení velkých savců včetně nosorožců a slonů 

v některých zemích Afriky. Konflikt mezi Američany a Japonci během druhé světové války 

měl za následek totální devastaci avifauny včetně vymizení ptačích endemitů 

91

na tichomořských ostrovech, o které se intenzivně bojovalo. Zaznamenán byl však i pozitivní 

vliv válečných konfliktů na populace zvěře a ryb v důsledku méně intenzivního lovu 

než v dobách míru. Kupříkladu vzrostla početnost tygrů živících se lidskými oběťmi během 

druhé indočínské války. 

V některých válečných konfliktech byly použity bojové chemické prostředky, které 

nevyhnutelně musely likvidovat veškerý život v zamořené oblasti. Jednalo se například 

o otravné látky chlor, fosgen, trifosgen, chlorpikrin a yperit. Cíleně byly vyvinuty látky sarin, 

soman, tabun a VX. Podle mechanismu účinku tyto látky dělíme na dusivé, zpuchýřující, 

dráždivé a nervově paralytické. I použití slzného plynu, který nemá smrtelné účinky, 

Spojenými státy ve Vietnamu mělo za následek neobyvatelnost letecky ošetřeného území 

po dobu 45 dní. Američané ve válce ve Vietnamu nasadili také defolianty na ploše přesahující 

14000 km 2 s cílem zničit zemědělskou produkci a usnadnit hledání nepřítele v oblastech 

bez lesního krytu. Nejznámější je směs 2,4-dichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4-D) 

s 2,4,5-trichlorfenoxyoctovou kyselinou (2,4,5-T) v poměru 1:1 nazývaná Agent Orange. 

Tato vojenská strategie může být označena za ekocidu. Zvláště silně byly postiženy mangrovy 

brakických vod a tropické deštné lesy. Degradace postižených biotopů měla za následek 

změnu rostlinných společenstev ve prospěch druhů méně citlivých k herbicidům, pokles 

abundance živočichů i celkové biologické rozmanitosti. Dalším problémem spojeným 

s použitím výše zmíněných herbicidů byla jejich kontaminace vedlejším produktem výroby 

dioxinem TCDD (2,3,7,8-tetrachlorodibenzo-p-dioxin). Odhaduje se, že se do prostředí 

ve Vietnamu takto dostalo 110 až 170 kg TCDD. Dioxin TCDD je extrémně toxický, 

vykazuje embryotoxické a teratogenní účinky, kožní projevy intoxikace jsou spojeny 

s chlorakné. 

Irácké jednotky ve válce v Perském zálivu nechaly záměrně vytéct ropu z tankerů 

přečerpávacích stanic, aby tak získaly určitou taktickou výhodu a poškodily kuvajtskou 

ekonomiku. V ropných skvrnách uhynuly tisíce mořských ptáků a bahňáků. Nesmírný dopad 

na životní prostředí měly i sabotáže a zapálení ropných vrtů ve vnitrozemí Kuvajtu. 

Ekologický dopad použití jaderné bomby lze posoudit na základě zkušeností z měst Hirošima 

a Nagasaki. Svržené bomby explodovaly cca 500 m nad zemí a jejich totální destrukční 

účinek v okruhu desítky kilometrů byl dán tlakovou vlnou a termální energií. Ionizující záření 

tvořilo pouze 15 % výbušné síly použitých bomb (0,015 a 0,021 megatuny trinitrotoluenu). 

Organismy byly poškozeny přímou radiací během prvních minut po explozi i dlouhodobě 

radioaktivním spadem. Přeživší trpěli nemocí z ozáření a v dlouhodobé perspektivě se zvýšila 

92

incidence nádorových onemocnění. Zkoušky jaderné munice v Mohavské poušti 

či na tichomořských ostrovech zničily vše živé v epicentru výbuchu, přičemž relativně rychle 

docházelo k sukcesnímu vývoji a rekolonizaci života. 

Jaké následky by měl celosvětový jaderný holokaust Je pravděpodobné, že by život včetně 

lidské civilizace v určité redukované formě přečkal. Lze však očekávat více 

než dvacetiprocentní pokles lidské populace a postižení zejména severní polokoule 

s největším množstvím strategických cílů. Dle klimatických modelů by došlo ke snížení 

teploty na Zemi a tato „jaderná zima“ by měla značný dopad na vegetaci včetně 

zemědělských plodin. Ekologické dopady by vedly ke vzniku druhově chudších ekosystémů 

s dominancí jednodušších forem života a nižší primární a sekundární produkcí. 

2.4 BIODIVERZITA 

Biodiverzitu lze definovat jako rozmanitost života na Zemi. Pro pochopení biodiverzity 

je nutné si uvědomit, jaké jsou úrovně integrace biologických (ekologických) systémů. 

Od nejsložitějšího k nejjednoduššímu systému se jedná o biosféru, biomy, krajinu, 

ekosystémy, společenstva, druhy, populace, jedince, orgánové systémy, orgány, tkáně, buňky, 

subcelulární organely a molekuly. Ekologie se tradičně zabývá úrovněmi organizace 

od jedince výše. Popis variability na nižších úrovních spadá spíše do oblasti morfologie, 

fyziologie, genetiky a molekulární biologie, i když toto neplatí úplně striktně a v poslední 

době se rozvíjí například molekulární ekologie. Popis biologické rozmanitosti života na Zemi 

může tedy například zahrnovat druhovou pestrost, genetickou variabilitu populace určitého 

druhu a poddruhy, které se v rámci druhu rozlišují. Rozlišuje se samozřejmě i variabilita 

vyšších taxonomických jednotek a biodiverzita na úrovni společenstev. Geograficky se může 

jednat o jev lokální, regionální, státní, kontinentální až globální. 

Rok 2010 byl dokonce Valným shromážděním Organizace spojených národů vyhlášen 

Mezinárodním rokem biodiverzity. Smyslem této iniciativy bylo zvýšit informovanost 

a veřejné povědomí o významu biologické rozmanitosti pro kvalitu a udržitelnost života 

na Zemi a vyzvat jednotlivce, organizace a další partnery k aktivitám, které v budoucnu 

pomohou zastavit úbytek biologické rozmanitosti. 

Téma biodiverzity lze také uchopit z hlediska její změny v prostoru a času a zejména 

s ohledem na její pokles a vymírání druhů či trvalou ztrátu jakéhokoliv taxonu 

93

či společenstva. Rozlišuje se vymření – ztráta určitého taxonu v celém rozsahu jeho rozšíření 

na Zemi nebo jen lokální vymizení taxonu, který jinde ještě přežívá. Vymření nebo vyhubení 

je nutné považovat za nenahraditelnou a politováníhodnou ztrátu biologické rozmanitosti 

na Zemi, prozatím jediné planetě, kde je život v této podobě znám. Je třeba si uvědomit, 

že vymírání může být i přirozeným procesem, na kterém se účastní náhodné katastrofické 

události, biologické interakce včetně mezidruhové konkurence, parazitizmu, predace 

a dlouhodobého působení nejrůznějších stresových faktorů. Zdá se však, že dominance 

člověka na planetě Zemi a s tím související globální změny životního prostředí dramaticky 

zrychlují vymírání druhů. 

Jaké jsou hlavní příčiny vymírání druhů Je to především nadměrná a neregulovaná 

exploatace druhů, které nejsou schopny vysokou mortalitu vyvolanou člověkem nahrazovat 

svými přirozenými schopnostmi reprodukce. Dobře jsou známy především případy vymření 

nebo ohrožení velkých druhů obratlovců. V budoucnu bude hlavní příčinou poklesu 

biologické rozmanitosti ničení biotopů. Klasickým příkladem je přeměna tropických deštných 

pralesů, kde se vyskytuje mnoho endemických druhů, na zemědělské nebo jinak degradované 

biotopy. Planeta Země je v těchto oblastech vystavena hromadnému vymírání snad i milionů 

druhů ještě před tím, než byly rozpoznány vědou. 

Dosud bylo na naší planetě rozpoznáno a pojmenováno s využitím binomické nomenklatury 

asi 1,7 milionu organismů. Tato biologická pestrost není na Zemi rozprostřena rovnoměrně. 

V oblastech boreálních tvoří jen 6 % z celkové pestrosti, v klimaticky mírných oblastech 

59 % a v tropických oblastech 35 %. Znalost druhové pestrosti je ale nekompletní, obzvláště 

pokud jde o tropické oblasti. Některé odhady hovoří až o celkové druhové pestrosti v řádech 

desítek milionů. Bezobratlí (1,3 milionu popsaných druhů), hmyz a brouci se nejvíce podílí 

na biologické rozmanitosti. Pokud jde o další systematické skupiny, jejich zastoupení 

je následující: bezcévnaté rostliny (150 000), cévnaté rostliny (250 000), ryby (21 000), 

obojživelníci (3 125), plazi (5 115), ptáci (8 715), savci (4 170). 

Proč je třeba věnovat pozornost změnám biologické rozmanitosti a chránit většinu druhů 

Protože veškeré druhy organismů mají svoji vnitřní hodnotu bez ohledu na přímý 

nebo nepřímý užitek pro člověka. Otázkou je, zda lidé mají právo ochuzovat biodiverzitu 

a zda je samotná existence lidstva ochuzena vymíráním druhů. I když jde spíše o filozofický 

problém, rozumní lidé nemají potěchu z vymírání druhů a poklesu biodiverzity. Další důvody 

pro ochranu biodiverzity najdeme v přímých užitných hodnotách, protože nežijeme v izolaci 

od biosféry a potřebujeme určité komponenty biodiverzity, které mohou být obnovitelnými 

94

zdroji biomateriálů nebo energie. Pokud se s nimi ovšem zachází neobnovitelným způsobem, 

nadměrná exploatace může vést k vymírání. Různé organismy a jejich společenstva poskytují 

mnoho základních ekologických služeb. Přestože hodnota těchto služeb se jen těžko 

přepočítává na peníze, jsou nesmírně důležité pro blaho lidstva. Jako příklad můžeme 

jmenovat koloběh živin, biologickou produkci, trofické funkce, čištění vod a ovzduší, ochranu 

půd před erozí, tvorbu atmosférického kyslíku, odstraňování oxidu uhličitého z atmosféry 

a udržení stability a integrity ekosystémů. Obecně platí, že biodiverzita udržuje planetu 

obyvatelnou a ekosystémy funkční! 

Bylo již řečeno, že vymírání je součástí vývoje života na Zemi a je tudíž přirozeným 

procesem. Je známo, že skoro všechny druhy, které kdy žily na planetě Zemi, již vyhynuly, 

pravděpodobně proto, že nebyly schopny vyrovnat se s náhlými a postupnými změnami 

v jejich životním prostředí. Poměr žijících a vyhynulých taxonů je přibližně 1:1999. Fosilní 

data svědčí o tom, že se v průběhu vývoje života na Zemi postupně objevovaly a zase mizely 

různé biologické druhy a větší fylogenetické jednotky. Například mnoho druhů bezobratlých 

živočichů, kteří žili počátkem kambria asi před 570 miliony let, nyní již nežije. Rychlost 

vymírání se v různých geologických údobích měnila a známy jsou i epizody hromadného 

vymírání. V křídě před 65 miliony let vymřelo spolu s dinosaury a pterosaury mnoho druhů 

obratlovců a populární hypotézou, která se to snaží vysvětlit, jsou klimatické změny po srážce 

Země s meteoritem o velikosti 10 km. Vysoká rychlost vymírání je známa u malých 

a izolovaných populací na ostrovech v oceánech vzdálených od kontinentů. Platí, 

že čím menší a izolovanější je ostrov, tím vyšší je rychlost vymírání. Podobný jev 

lze pozorovat i v „ostrovech“ biotopů na kontinentech. Podle teorie ostrovní biogeografie je 

pro ochranu druhů a významných biotopů lepší vytvořit jednu větší rezervaci než mnoho 

malých o stejné rozloze, protože se tak snižuje riziko vymření druhů, které chceme chránit. 

Symbolem vyhubených živočichů se stal dodo. Tento nelétavý pták z řádu měkkozobých 

dosahoval výšky cca 1 m a velikosti krocana. Byl vyhuben necelých 200 let po kolonizaci 

ostrova Mauricius, roku 1681. Na zemi hnízdící dronte mauricijský (Raphus cucullatus) 

se někdy nazývá také blboun nejapný. V anglickém jazyce se i dnes používá například fráze 

„dead as a dodo“ pro vyjádření nenahraditelné ztráty nebo slovo dodo ve smyslu staromódní 

a nepřizpůsobivý. Bohužel doda známe jen z dobových fotografií, které jsou spíše uměleckým 

vyjádřením nebo karikaturou na hloupost. Nezachovala se ani kompletní vycpanina, protože 

jediný exemplář byl zničen při požáru na Oxfordské univerzitě. Vyhubení bylo patrně 

důsledkem kombinace faktorů včetně lovu, sběru vajec, predace kolonisty introdukovanými 

95

prasaty, kočkami a opicemi, případně přeměnou biotopů na zemědělsky využívané plochy. 

Z hlediska ekologie je zajímavá koevoluce ptáka dodo a endemickémo stromu Calvaria 

major, jehož semena vyklíčila až po průchodu a skarifikaci v trávicím traktu doda. 

Proto ve volné přírodě na Mauriciu přežívá v současnosti jen asi 10 stromů starších 300 let. 

Jde o příklad vymizení klíčového druhu a na to navazující sekundární vymírání. 

Podobný osud jako ptáka dodo potkal i alku velkou (Pinguinus impennis), která hnízdila 

na několika ostrovech u Newfoundlandu, Islandu a severně od Skotska. Lidé ji lovili kvůli 

masu, vejcím a kvalitnímu peří, které se v 17. století používalo na výrobu matrací. Poslední 

jedinci byli zabiti 4. června 1844 na objednávku sběratele cenných přírodnin. 

Na rozdíl od předchozích dvou ptačích příkladů vyhubených druhů měl holub stěhovavý 

(Ectopistes migratorius) kontinentální rozšíření. Pravděpodobně to byl nejpočetnější ptačí 

druh na planetě. Odhady hovoří až o miliardách ptáků tvořících obrovská migrační hejna, 

přičemž zcela zastiňovali slunce a ničili stromy, na které usedli. Byli snadným a atraktivním 

cílem pro komerční lovce. Jejich vybíjení bylo tak intenzivní, že poslední známý jedinec, 

samice Martha zemřela v zoo v Cincinnati roku 1914. 

U některých druhů bezprostředně ohrožených vyhubením vlivem antropogenních stresorů 

se podařilo tento negativní trend zvrátit. Prvním příkladem záchrany ohroženého druhu 

je bizon americký (Bison bison). V Severní Americe se v současnosti vyskytují dva poddruhy: 

bizon prérijní (B. b. bison) a bizon lesní (B. b. athabascae). Před obdobím nadměrného lovu 

zde byl bizon nejpočetnějším velkým savcem s odhadovanou abundancí 60 milionů jedinců. 

Bizoni na prériích vytvářeli obrovská migrační stáda o rozloze až 40x80 km. Pro Indiány 

z Velkých plání byli nepostradatelným zdrojem obživy. Vzhledem k tomu, že migrující stáda 

znemožňovala zemědělské využití prérií a lov bizonů byl způsobem boje proti Indiánům 

a podporou bílých kolonistů z Evropy, likvidaci bizonů se dostalo dokonce i vládní podpory. 

Nesmyslnost vybíjení si uvědomíme z faktu, že někdy se z uloveného bizona zužitkoval 

pouze jazyk, který byl považován za delikatesu. Následkem neudržitelného zabíjení zvěře 

přežívalo v roce 1889 méně než 1000 jedinců. Záchrana prérijního poddruhu bizona a vzestup 

jeho početnosti až na desítky tisíc se podařila jen díky včasnému zřízení rezervací 

a navazujících programů chovu a plemenitby. Lesní bizon (B. b. athabascae) je v Kanadě 

stále na pokraji vyhynutí v důsledku narušení genetické integrity křížením s prérijní subspecií, 

ohrožení tuberkulózou a brucelózou a predace vlky. 

Příkladem přežití takzvané živé fosilie je jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba). Jde o dvoudomý 

opadavý strom, jehož areál rozšíření v juře (cca před 200 miliony let) zabíral celou Severní 

96

polokouli. Nedávné rozšíření bylo omezeno na jižní Čínu, kde byly stromy pěstovány kolem 

budhistických chrámů. Dnes má již celosvětové rozšíření. S ohledem na pěkný vzhled 

a odolnost k patogenům a znečištění vzduchu je vysazován v parcích velkoměst. Neméně 

významný je i obsah léčivých látek pro terapii cévních a nervových nemocí. 

Již v pleistocénu vedl k vymírání biologických druhů rozvoj člověka a kolonizace kontinentů. 

Postupně docházelo k vymírání zástupců megafauny, například mastodontů, mamutů, tygra 

šavlozubého. První lidé se do Severní Ameriky dostali přes pevninský most mezi Sibiří 

a Aljaškou v průběhu poslední velké doby ledové před 25 000 až 13 000 lety. Během relativně 

krátkého období zde vymřelo až 56 druhů velkých savců. V Austrálii, na Nové Guinei 

a Novém Zélandu se vymírání velkých vačnatců, nelétavých ptáků a želv datuje do doby 

příchodu prvních domorodých lovců zhruba před 50 000 lety. Typickým příkladem je 3 metry 

vysoký a 250 kg vážící pták moa. 

K atributům zvyšujícím náchylnost druhu k vymření patří velká velikost těla, omezené 

geografické rozšíření, výskyt jen v určitém biotopu, malá genetická variabilita populace 

a neschopnost využívat alternativní zdroje potravy. Minimální životaschopná velikost 

populace obratlovců činí 250-500 jedinců. V ochraně druhů je vždy na prvním místě ochrana 

jejich biotopu, druhou prioritou nezbytnou pro dlouhodobé přežití druhu je zajištění genetické 

variability a zabránění inbreedingu. Problémy nízké populační hustoty i celkové početnosti 

lze demonstrovat na gepardu štíhlém. Zdá se, že v minulosti (cca před 10 000 lety) musel 

gepard projít obdobím inbreedingu, protože dnes má nízkou genetickou variabilitu a všichni 

žijící gepardi jsou si vzájemně velmi příbuzní. Negativními projevy tzv. efektu hrdla lahve 

je snížení reprodukčních parametrů a naopak zvýšená vnímavost k infekcím. 

Ohrožené druhy rostlin a živočichů i biotopů se zařazují do kategorií stupně ohrožení, 

kde hraje roli řada faktorů, včetně počtu žijících jedinců, vývoje populace, identifikace 

hrozeb, případně možnosti chovu v zajetí a vypouštění odchovaných jedinců. Vydávány jsou 

červené a černé seznamy ohrožených a vyhynulých taxonů. Klasifikace rozlišuje taxony 

1. vyhynulé (poslední žijící jedinec uhynul nebo více než 50 let nebyl zjištěn), 2. vyhynulé 

v přírodě (ale v zajetí přežívají), 3. kriticky ohrožené (čelí extrémně vysokému riziku 

vyhynutí v blízké budoucnosti), 4. ohrožené (čelí vysokému riziku vyhynutí v blízké 

budoucnosti), 5. zranitelné (čelí velkému nebezpečí vyhynutí ve střednědobém období), 

6. téměř ohrožené, 7. málo dotčené (u nich jsou jen velmi malé obavy z vyhynutí), a u nichž 

8. chybí údaje nebo 9. údaje nejsou vyhodnoceny. 

97

Washingtonská úmluva CITES (Convention on the International Trade in Endangered Species 

of Wild Fauna and Flora) je Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně 

žijících živočichů a planě rostoucích rostlin podepsaná v roce 1973 ve Washingtonu. Za cíl 

má ochranu ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu 

nadměrného využívání pro komerční účely. Reguluje obchod s exempláři ohrožených druhů 

odebranými z volné přírody, ale i obchod s živočichy odchovanými v zajetí nebo člověkem 

vypěstovanými rostlinami druhů, které jsou v přírodě ohroženy. V současnosti má úmluva 

175 smluvních stran a Česká republika je smluvní stranou od 1.1.1993 (potažmo od 28.5.1992 

jako bývalá ČSFR). CITES má dodatky I, II a III. Na seznamu CITES I jsou druhy přímo 

ohrožené vyhynutím nebo vyhubením, které podléhají zákazu obchodu. CITES II zahrnuje 

druhy, které by mohly být ohroženy vyhynutím nebo vyhubením, pokud by obchod s nimi 

nebyl přísně regulován. Na seznam CITES III se dostávají jen druhy ohrožené na území 

určitého státu, který požádal o regulaci obchodu. 

Natura 2000 je soustava chráněných území, kterou vytvářejí na svém území podle jednotných 

principů všechny státy Evropské unie. Vytvoření soustavy Natura 2000 ukládají 

dva nejdůležitější právní předpisy EU na ochranu přírody: 1. směrnice Rady 2009/147/EC, 

o ochraně volně žijících ptáků, 2. směrnice Rady 92/43/EHS, o ochraně přírodních stanovišť, 

volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Cílem této soustavy je zabezpečit ochranu 

těch druhů živočichů, rostlin a typů přírodních stanovišť, které jsou z evropského pohledu 

nejcennější, nejvíce ohrožené, vzácné či omezené svým výskytem jen na určitou oblast. 

Soustava Natura 2000 sestává ze dvou typů chráněných území: 1. ptačích oblastí 

a 2. evropsky významných lokalit. Ptačích oblastí je na území ČR 41, zatímco evropsky 

významných lokalit v panonské a kontinentální oblasti je na území ČR 1082. 

2.5 EKOLOGICKÝ MONITORING 

Monitoring je běžným metodickým postupem, využívaným při sledování kvantitativních 

i kvalitativních změn (ekologických charakteristik) v populacích rostlin a živočichů na daných 

lokalitách. 

Na základě chování, vzhledu či výskytu některých organismů lze odvodit změny 

v ekosystému či dokonce najít jejich příčinu. Mnohé organismy, které označujeme 

jako bioindikátory, jsou velmi dobrým ukazatelem stavu prostředí a je možné je využít 

98

pro monitorování. Nelze sice dle nich zjistit např. hodnotu obsahu dusíku v půdě či vodě, 

mohou nás však na první pohled upozornit na jeho zvýšený obsah. 

Bioindikátorem je tedy živý organismus nebo společenstvo, z jehož existence, stavu 

nebo chování je možno usuzovat na přítomnost určitého činitele v prostředí, na stav a změny 

v prostředí. 

Pro biodiagnostiku a sledování změn v ekologické rovnováze krajiny je potřeba volit vhodné 

skupiny bioindikačně využitelných živočichů, tedy takových, kteří jsou hojně rozšířeni 

ve všech typech stanovišť, vyznačují se těsnou vazbou na prostředí a citlivostí k jeho 

změnám, jsou málo pohybliví, pozorovatelní a snadno určitelní. Používají se i celé 

taxonomické skupiny, přičemž krátkověké druhy rychle reagují na změny prostředí 

a u dlouhověkých druhů (zejména rostlin) sledujeme příznaky. 

Jako ekologické bioindikátory využíváme např. cévnaté rostliny (indikují složení a stav půdy 

či geologického podloží, též znečištění ovzduší např. brukvovité), mechorosty (indikují 

zatížení prostředí těžkými kovy a radioaktivním spadem, také okyselení půd a vod), houby 

(akumulují těžké kovy a radioaktivní látky), řasy a sinice (indikují znečištění vod), lišejníky 

(ukazatelé kvality ovzduší např. terčovka bublinatá), hmyz (indikační skupiny při sledování 

přirozenosti a původnosti společenstev např. brouci, motýli, mravenci, či při sledování kvality 

vod např. larvy hmyzu – jepice, pošvatky, komáři) a ryby (indikují různé typy znečištění vod 

např. na okyselování reagují citlivě lososovité ryby). 

Metody odchytu hmyzu 

Při monitoringu je nutné vždy zaznamenat datum, denní dobu, název lokality, aktuální 

meteorologickou situaci a další skutečnosti, které odchyt ovlivňují. 

Existuje mnoho způsobů odlovu hmyzu, přičemž platí, že musí být bezpečné 

jak pro entomologa, tak i pro okolí. Řadu druhů lze chytat jednoduše přímo do rukou 

nebo entomologickou pinzetou, pro jiné druhy např. pro chytání drobného, rychle 

se pohybujícího hmyzu, je třeba mít určité vybavení např. sítě. 

Smýkání 

Smýkání se používá při zjišťování kvality a kvantity společenstev hmyzu v bylinném, 

popř. nízkém keřovém porostu, kde je smýkacím pohybem chytán hmyz, který není vidět. 

Základní pomůckou je smýkací síť vyrobená z pevného, hustého, ale jemného materiálu 

(mušelínu nebo plátna), na teleskopické, umělohmotné nebo duralové tyči. Síť držíme 

99

před sebou a smýkáme kolmo na povrch vegetace přiměřeně rychle za plynulého pohybu 

terénem po předem stanovené trase tak, že sítí opisujeme po povrchu porostu plochou ležatou 

osmičku. 

V případě, že sledujeme např. početnost určitého druhu, počet provedených smyků by měl být 

stejný (např. 100) na každé sledované části lokality, aby výsledky byly vzájemně srovnatelné. 

Pokud sledujeme např. jen přítomnost či nepřítomnost určitého druhu, může množství smyků 

být různé. Smýkačku musíme chránit před trnitými rostlinami, abychom tkaninu nepotrhali. 

Materiál ze smýkačky vybíráme exhaustorem nebo pinzetou. 

Smýkací metodou je vhodné lovit hmyz v době jeho maximální aktivity, tedy v létě mezi 

11 až 16 hodinou. 

Sklepávání 

Sklepávání stejně jako smýkání slouží ke sběru hmyzu na rostlinstvu. Používá se tam, 

kde se smýkání neosvědčuje, například při sběru jedinců na trnitých rostlinách, vyšší vegetaci, 

na keřích a v korunách stromů. Při sklepávání se používají nejčastěji bílá sklepávací plátna 

různé velikosti, která se rozprostřou pod část koruny stromu nebo keře a stálým počtem úderů 

gumovou paličkou (např. 10) do větve nebo kmene je setřesen hmyz na plachtu. Úlovek poté 

sklepeme do středu plátna a dále postupujeme jako u jiných vzorků. 

Sklepávání je vhodné provádět brzy ráno, kdy je chladněji a hmyz není ještě příliš aktivní. 

Zemní pasti 

Tato metoda je používaná ke sběru živočichů žijících na povrchu půdy tzv. epigeických 

druhů. Jako pasti se používají různé plastové kelímky či plastové láhve, do kterých se dávají 

konzervační činidla např. etylenglykol (při odchytu brouků), koncentrovaný roztok kuchyňské 

soli nebo nejčastěji používaný 4% roztok formaldehydu. Vždy se přidává i smáčedlo (běžně 

používaný saponát), které podporuje ponoření spadeného hmyzu do roztoku a zabraňuje 

jeho ulpění na hladině a vyschnutí. 

Plastové láhve se zakopou, ještě před nalitím kapaliny, tak aby jejich hrdlo bylo na úrovni 

povrchu země. V poslední době se používají zemní pasti, jejichž vnitřní část lze samostatně 

vyjmout z části vnější, která je trvale umístěna v půdě. Úlovek lze tedy odebrat, aniž by bylo 

třeba celou past vydělat z půdy. Je možné použít i návnadu zaměřenou na odchyt určitých 

skupin hmyzu, např. maso zvýší počet masožravých druhů. Před deštěm jsou pasti chráněny 

stříškou. 

100

Pasti jsou v terénu pokládány nejčastěji v linii s pětimetrovými rozestupy, každý den 

kontrolovány a vybírány. Po skončení odchytu je třeba je odstranit. Výsledky získané touto 

metodou nejsou ovlivněny schopnostmi sběratele. Fungují jak ve dne, tak v noci, takže se jimi 

zachytí druhy denní i noční v kterékoliv roční době. 

Prosévání 

Jde o metodu získávání hmyzu z půdy, lesní hrabanky, mechu, listí a podobného materiálu 

pomocí tzv. prosévadel, což je soustava sít, zachycujících postupně jemnější materiál, přičemž 

nejjemnější frakce propadává do plátěného sáčku. Je samozřejmé, že prosívání je tím 

úspěšnější, čím hrubší a méně sypký materiál je vkládán do prosévadla. Prosevy lze provádět 

během celého roku, v zimě tak zachytíme společenstva přezimujícího hmyzu. 

Světelné lapáky 

Tato metoda odchytu využívá kladné fototaxe řady druhů hmyzu, tedy jeho pohybu směrem 

ke světelnému zdroji. Týká se druhů, které jsou aktivní ve večerních a nočních hodinách 

(noční motýli, brouci, dvoukřídlí, některé ploštice atd.). K odchytu se používají nejrůznější 

druhy lamp (acetylenové, petrolejové, lihové) nebo speciálně upravených světelných lapáků 

s UV zářením. Účinek světla je o mnoho zvýšen, jestliže se lampou osvětlí nějaká větší bílá 

plocha, např. roztažené prostěradlo, které je rozprostřeno na zem, případně zavěšeno na větve 

stromů nebo podpůrné kolíky. Lampu nebo jiný zdroj světla postavíme pak buď přímo k patě 

zavěšeného prostěradla, nebo tak, aby světelný kužel vycházející ze zdroje sahal svými 

okrajovými paprsky k okrajům zavěšené látky. Zavěšené plátno je možné osvětlovat 

též elektrickou žárovkou napájenou z baterie nebo přímo automobilovými reflektory. 

Lapáky s feromony 

Při tomto způsobu odchytu hmyzu dochází k lákání samců na pohlavní feromony samic. 

Feromony se používají v kombinaci s lepovou deskou při kontrole škůdců (např. obaleče 

jablečného, kůrovce) nebo při monitorování (např. nesytky, některé druhy můrovitých). 

Vždy je sledováno množství jedinců za jednotku času. 

Použití eklektoru 

Při získávání edafonu se používá tzv. Tullgrenův eklektor. Je to přístroj, kterým se získává 

hmyz z prosevu, který se nechá na vzdušném místě pomalu samovolně vysychat, takže 

101

vlhkomilný hmyz je nucen prosev opustit a spadne do vhodně podstavené láhve, v níž jsou 

vlhké piliny nebo vlhký hadřík. Hmyz z této láhve je vybírán jednou za 12 – 24 hodin. 

Způsoby usmrcení a konzervace hmyzu 

Nasbíraný živý materiál je nutno rychle a bezbolestně usmrtit. To se odborně provádí 

v silnostěnné širokohrdlé smrtící láhvi tzv. smrtičce, která slouží nejen k usmrcení nachytané 

kořisti, ale i k jejímu uchování až do dalšího zpracování, kterým je preparace. Smrtičky 

je možné dělit na obyčejné, ve kterých lze usmrcovat octanem ethylnatým, jehož výhodou je, 

že hmyz zůstává vláčný a je tak možné dát tykadla, makadla a končetiny při preparaci 

do správné polohy, a na tzv. suché motýlkářské smrtičky, ve kterých se kořist usmrcuje 

výhradně plynem, např. kyanovodíkem, což je prudce jedovatý plyn hořkomandlového 

zápachu a dá se získat pouze na základě získání zvláštního povolení 

Pokud je odchytáván tzv. měkký hmyz, který rychle usychá a je nutné ho delší dobu uchovat, 

používáme konzervační látky. Nejčastěji se používá 75% alkohol nebo 4% formalin. 

Pro usmrcování hmyzu, který má být preparován nasucho (brouci, ploštice, blanokřídlí atd.), 

je alkohol používán jen výjimečně. 

Odchyt a kroužkování ptáků 

Odchyty ptáků se provádí pomocí natažených jemných nárazových sítí, které musí být 

neustále kontrolovány. Může je provádět pouze člen České společnosti ornitologické (ČSO), 

který musí mít povolení k odchytu pro výzkumné účely. Kroužkování organizuje v České 

republice Kroužkovací stanice ČSO, která je součástí Národního muzea v Praze. 

K označování ptáků se používají hliníkové kroužky, případně pro zvláštní účely barevné 

kroužky z plastu, na kterých je vyražen nápis „ N. Museum Praha“, dále písmeno označující 

velikostní typ kroužku a pěti až šestimístné číslo. Podobně jsou označeny kroužky 

i v zahraničí. V případě nálezu okroužkovaného ptáka se podává informace na Kroužkovací 

stanici. 

Pomocí kroužkování se zjišťují zimoviště, hnízdiště, migrační cesty, letní potulky v době 

po vyhnízdění, věrnost k jednomu zvolenému hnízdišti, původ ptáků na hromadných 

nocovištích, délka života jednotlivých druhů a také informace o trendech početnosti. 

102

Odchyt drobných savců 

Při monitorování výskytu hlodavců se používají jak pasti pérové, které se umísťují 

na vhodnou podložku (dřevo, kov, plast) a usmrcují okamžitě (rozdrcení lebky či přerušení 

krční páteře), tak i pasti živolovné, které však musíme pravidelně kontrolovat (prevence 

hynutí žízní). Hlodavci se pak utrácejí ve smyslu zákona 246/1992 Sb. Dle tohoto zákona jsou 

u nás zakázané pasti lepové a čelisťové, které způsobovaly dlouhé trápení zvířat, než uhynuly. 

2.6 KYSELÁ ATMOSFERICKÁ DEPOZICE 

Kyselá atmosférická depozice je fenomén, který je známý dlouho a je velmi dobře 

prostudovaný. Již v 17. století bylo zaznamenáno jeho korozivní působení na mramor 

a vápenec. S rozvojem průmyslu se zvýšily emise SO 2 a NO X . V roce 1852 poprvé dal Robert 

Argus Smith do souvislosti tzv. kyselý déšť a znečištění atmosféry v okolí Manchesteru. 

Přesto k širšímu sledování a zkoumání tohoto jevu došlo až koncem 60. let 20. století. Vlivem 

používání vysokých komínů k omezení lokálního znečištění se stala kyselá depozice mnohem 

širším problémem. Splodiny se tímto způsobem dostávají do vyšších vrstev atmosféry 

a vzdušnými proudy následně na velké vzdálenosti. K depozici pak dochází ve vzdálených 

oblastech po směru větru, s tím, že většina se zachytí v hornatých oblastech díky vyššímu 

úhrnu srážek. V našich podmínkách jsou typickým příkladem kyselé atmosférické depozice 

Krušné hory, v rámci celého světa pak tento problém postihuje nejvíce asi třetinu východního 

pobřeží USA, jihovýchod Kanady, východní Evropu a Skandinávii, jihovýchodní pobřeží 

Číny a Taiwan. 

V prostředí existují i přirozené zdroje SO 2 , sopečnou činností se do ovzduší uvolní 

7-8 Tg S ročně, asi 2,8 Tg S pochází z lesních požárů, což je ale zanedbatelné ve srovnání 

se 70 Tg S pocházejícími ze spalování fosilních paliv a z průmyslu. K produkci přispívají 

i biologické procesy jako je tlení. Dešťová voda je pro rostliny důležitým přirozeným zdroje 

dusíku, který se v ní vyskytuje ve formě kyseliny dusičné. Ta vzniká vlivem elektrické 

aktivity v atmosféře, zejména působením blesků. Určité množství kyselé atmosférické 

depozice je tedy přirozené, v současnosti je však tento jev mnohem intenzivnější a příčinou je 

převážně spalování fosilních paliv, ale také spalovací motory. Kyselou depozici je možno 

rozdělit na mokrou a suchou. K mokré depozici dochází v případě, že některá forma srážek 

(déšť, sníh, mlha) na sebe naváže kyselé sloučeniny v atmosféře a ty se tímto způsobem 

103

dostávají na zemský povrch. Suchá depozice probíhá v období, kdy se nevyskytují srážky. 

Částice a plyny jsou vázány a absorbovány půdou, povrchovou vodou a rostlinami a následně 

transformovány. Nejde o zanedbatelné množství, protože tento způsob představuje 20–60 % 

veškeré kyselé atmosférické depozice. Navíc, pokud se tyto částice a plyny zachytí 

na površích a následně jsou smyty deštěm s nižším pH, dojde k dalšímu okyselení této 

dešťové vody a účinek je ještě intenzivnější než u mokré depozice. 

2.7 GLOBÁLNÍ PROBLÉMY ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ – VÝZNAM OZONU, ÚBYTEK 

OZONOSFÉRY 

Ozon (O 3 ) je vysoce reaktivní molekula obsahující tři atomy kyslíku s výraznými oxidačními 

účinky. Pro život je nesmírně významná existence stratosférické vrstvy ozonu, která pohlcuje 

potenciálně škodlivé ultrafialové záření. Naopak, ozon v troposféře vznikající 

při fotochemickém smogu je toxický. 

Molekuly kyslíku (O 2 ) se vlivem elektrických výbojů nebo ultrafialového záření štěpí 

na radikály, které ihned reagují s další dvouatomovou molekulou kyslíku za vzniku ozonu. 

Reakci vzniku ozonu vlivem UV záření vlnové délky 180-240 nm lze napsat takto: 

O 2 + UV → O + O a dále O + O 2 → O 3 . Ozon je nestabilní a v závislosti na teplotě a tlaku 

se rozkládá na kyslík (O 2 ). Významná je další fotochemická reakce závislá na UV záření 

vlnové délky 200-320 nm: O 3 + UV → O 2 + O a dále O + O 3 → O 2 + O 2 , přičemž tyto reakce 

ozonu absorbují energii UV záření. Koncentrace ozonu ve stratosféře je 2-8 ppm. Ozonová 

vrstva se nachází ve výšce 25-35 km nad zemským povrchem. Ozon v ozonosféře pohlcuje 

99 % UV-C a zhruba polovinu UV-B záření původem ze Slunce. Relativně neškodné 

dlouhovlnné UV-A záření je pohlcováno málo. Vlivem narušení rovnováhy reakcí, které 

absorbují UV záření, může více škodlivého UV záření pronikat k povrchu země. 

UV záření, zejména o vlnové délce 280-320 nm, narušuje replikaci DNA. Výsledné mutace 

mohou poškozovat nebo vést ke vzniku nádorových buněk ve tkáních vystavených UV záření 

(např. kůže, oči). UV záření může negativně ovlivňovat i fotosyntézu a s tím primární 

produkci celých ekosystémů. Bez nadsázky se tedy dá říci, že přítomnost ozonu ve stratosféře 

umožnila rozvoj života na souši. Před vznikem ozonové vrstvy se život na Zemi mohl vyvíjet 

pouze ve vodě, jež UV záření odráží. 

104

Rozkladu ozonu napomáhají některé chemické sloučeniny a radikály. Chlorofluorované 

uhlovodíky se používaly jako hnací plyny do aerosolových rozprašovačů, vypěňovadel, 

chladících činidel v ledničkách a klimatizačních systémech, rozpouštědech v elektronickém 

průmyslu, suchých čistících prostředcích a odmašťovačích kovů. Tyto syntetické chemické 

látky setrvávají v atmosféře stovky let. Pokud vystoupají až do stratosféry, indukují degradaci 

ozonového ochranného štítu. Z původně vysoce stabilní molekuly chlorofluorovaného 

uhlovodíku se účinkem UV záření uvolňuje atom chloru. Reakci lze dále psát takto: 

Cl - + O 3 → ClO+ O 2 a dále ClO + O 3 → ClO 2 + O 2 . Dále ClO 2 + UV →Cl - + O 2 . Odhaduje 

se, že jeden volný atom chloru způsobí rozpad až 100 000 molekul ozonu. K dalším látkám, 

které poškozují ozonovou vrstvu, patří halony, tj. organické látky podobné chlorofluorovaným 

uhlovodíkům používané především v civilních a vojenských systémech požární ochrany, 

fumigant metylbromid a rozpouštědlo metylchloroform. 

V roce 1985 byla podepsána Vídeňská úmluva na ochranu ozonové vrstvy. Konkrétní závazky 

vycházející z Vídeňské úmluvy upravuje prováděcí Montrealský protokol o látkách, které 

poškozují ozonovou vrstvu (1987). Cílem je celosvětově dosáhnout vyloučení výroby 

a spotřeby téměř 100 regulovaných látek, které ozonovou vrstvu poškozují. Upravuje 

se nakládání s freony a halony a dále výroba a použití methylbromidu. 

Troposférický ozon je atmosférickým polutantem, který vzniká za horkých letních dnů těsně 

nad zemským povrchem na základě složitých chemických reakcí oxidů dusíku s těkavými 

organickými sloučeninami. Jelikož k tomu dochází zejména v lokalitách s vysokou 

koncentrací výfukových plynů v městských a průmyslových oblastech, hovoříme 

o fotochemickém neboli losangeleském smogu. Ozon poškozuje v organismu biologicky 

aktivní látky a je nebezpečný pro lidské zdraví, dráždí dýchací cesty, v zatížených oblastech 

je vyšší riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a bolestí hlavy. Bylo zjištěno, 

že nadlimitním koncentracím ozonu je v Evropské unii vystavena více než polovina obyvatel 

měst. Vzhledem k tomu, že interferuje s fotosyntézou, negativní účinky se projevují 

i na vegetaci (lesy i zemědělské plodiny). Ozon považujeme také za skleníkový plyn. 

2.8 DEFORESTACE 

Deforestace neboli odlesnění je jedním z velkých problémů dneška. Tento proces 

lze definovat jako ztrátu nebo degeneraci lesních ekosystémů. V širším slova smyslu 

105

je za deforestaci považováno i snížení kvality porostu, omezení ekologických funkcí a ztráta 

biodiverzity. I samotná definice lesa je poněkud sporná, což má za následek problémy 

s určením, zda se jedná o deforestaci nebo ne. Dle FAO byl dříve les definován jako území 

s minimálním zápojem korun 10 % (zápoj korun představuje zastíněný povrch země při plném 

olistění). Docházelo tedy k takovým situacím, kdy byly v hustých porostech káceny jednotlivé 

stromy bez toho, že by došlo k naplnění definice deforestace a teprve když místní obyvatelé 

pokáceli zbývající řídký porost, byli obviněni z odlesňování. V současné době je za lesní 

porost považován porost se zápojem korun minimálně 30 %. Příčin odlesňování je celá řada 

a v různých částech světa se liší. Jedná se zejména o snahu získat zemědělskou půdu, palivové 

dřevo, dřevo jako stavební materiál a surovinu pro výrobu papíru. Dalšími příčinami jsou 

rostoucí osídlení a nevhodné postupy hospodaření. 

Proč je lesní porost tak důležitý a jaké jsou vlastně funkce lesa V první řadě má lesní porost 

funkci při udržování stability krajiny a to prostřednictvím ovlivnění vodní rovnováhy 

v krajině, ochrany půd a ovlivnění klimatických podmínek. Dále má les funkci hospodářskou, 

sociální a vzdělávací. 

Z hlediska klimatického lesní porost zodpovídá v daném místě za zastínění, ochranu před 

větrem, snížení teploty a filtraci vzduchu, zejména zadržením prachových částic. Z globálního 

hlediska je významná schopnost fixace CO 2 . Vegetace a půda obsahují asi trojnásobné 

množství CO 2 než atmosféra, z toho lesy představují 75 %. Pokud je les nahrazen polem nebo 

pastvinou dochází k výraznému poklesu obsaženého CO 2 . Deforestace představuje jeden 

z významných faktorů podílejících se na skleníkovém efektu. 

V celosvětovém měřítku jde zejména o problematiku kácení deštných lesů, ale deforestace 

rozhodně není problémem jen v oblasti rovníku. Půda v tropech je většinou velmi chudá 

na živiny, které jsou v převážné většině uloženy v porostu. Pokud je rostlinný pokryv 

odstraněn ztrácí půda ochranu před sluncem a při deštích dochází k odplavení její svrchní 

úrodné vrstvy. Okolní oblasti trpí záplavami vodou, kterou by les za normálních okolností 

zadržel. Postupně díky odstranění lesního porostu srážky ubývají, úrodnost půdy klesá, 

prohlubuje se chudoba, obyvatelé se stěhují na jiné místo, kde se situace opakuje. S tímto 

problémem se potýkají země po celém světě. Velký problém představuje kácení v oblastech 

s nedostatkem vody. Zde dochází v důsledku likvidace stromového a keřového porostu 

(vypásáním, sběrem palivového dříví nebo za účelem získání zemědělské půdy) k půdní erozi 

a degradaci půdy (viz dále Desertifikace). V důsledku absence vypařování vody z listů 

dochází k celkovému ovlivnění hydrologického cyklu na daném území. Stromy a keře svými 

106

kořeny zpevňují půdu, jejich kořenový systém zadržuje v půdě vodu a představují efektivní 

bariéru proti větrné erozi. V případě srážek kořenový systém zadrží velké množství vody, 

které jinak bez užitku odteče a naopak ještě může být příčinou záplav. Takovéto ničivé 

záplavy, které souvisí s kácením porostů v okolí řek, jsou každoročně v jihovýchodní Asii. 

Naopak voda, která se vsákne do půdy, se stává součástí podzemních zdrojů a odtéká z oblasti 

postupně. Kořenový systém rovněž brání půdním sesuvům. 

Vlivem odlesňování také dochází ke ztrátě přirozených stanovišť velkého počtu různých 

druhů organismů. Nejmarkantněji je to vidět v oblasti rovníku, kde je nejvyšší druhová 

rozmanitost. Rovněž často dochází k fragmentaci těchto stanovišť, populace je často 

roztříštěna na více oddělených menších populací. Tím dochází ke snížení genetické 

rozmanitosti populace a v extrémním případě může dojít až k jejímu zániku. V případě 

vytvoření bariér mezi jednotlivými fragmenty je omezena migrace, jsou ovlivněny predační 

režimy a lovecké možnosti jsou omezené (případ velkých šelem na našem území) a mění 

se klimatické podmínky. 

V našich zemích probíhá postupná deforestace už od doby kamenné. Původně bylo naše 

území téměř celé pokryto lesy a naši předkové postupně, ve snaze získat zemědělskou půdu, 

lesy káceli a vypalovali (odtud pochází i názvy některých měst a obcí – Žďár, Ždírec). 

V současné době představují lesní porosty 30 % rozlohy státu oproti původním 90 %. 

Velikonoční ostrov (Rapa Nui) je příkladem toho, že neuvážené kácení může mít nedozírné 

následky. Když sem připluli na konci prvního tisíciletí první Polynésané, byl ostrov ze 70 % 

pokryt porostem palmy (Paschalococos disperta). V 16. století už na ostrově v podstatě žádné 

palmy nebyly. Existovalo několik teorií o tom, jak došlo k odlesnění. Hlavně byli zvažováni 

místní obyvatelé, kteří palmy káceli, klimatické změny na ostrově a také krysy (Rattus 

exulans), které se na ostrov dostaly s Polynésany a živily se semeny palem, což bylo 

prokázáno na základě archeologických vykopávek na ostrově. Nejpravděpodobněji byli 

za deforestaci přece jen zodpovědní lidé, jejichž populace na ostrově postupně rostla 

a potřebovali stále více dřeva na topení a na výrobu plavidel a dalších výrobků a také 

na transport obřích soch a kamenů. Podle výzkumu množství pylu palmy v sedimentech 

je zřejmé, že na zalesnění neměly vliv ani klimatické změny. Krysy, u kterých se mělo za to, 

že se na ostrově přemnožily a zlikvidovaly zejména semena, ale i další části palem, byly podle 

nejnovějších zjištění na ostrově spíše vzácné a místní obyvatelé je považovali za užitečný 

zdroj potravy. Ve 13. století se zřejmě populace lidí rozrostla natolik, že potřebovali získat 

107

větší plochy pro pěstování plodin a v této době probíhalo intenzivní kácení a vypalování 

porostů. 

2.9 PŮDNÍ EROZE 

Půda je živý dynamický systém, který vzniká zvětráváním matečné horniny a působením 

půdotvorných procesů. Půdní eroze představuje proces, při němž je materiál erozními činiteli 

oddělován, přenášen a následně opět ukládán. Jedná se o proces dlouhodobý, který 

se významnou měrou podílí na modelování povrchu naší planety v průběhu celé její existence 

tzv. přirozenou erozi. Zde existuje rovnováha mezi množstvím odstraněných a nově vzniklých 

půdních částic. Vedle ní však existuje také zrychlená eroze, která má za následek rozsáhlé 

poškození půdy, protože zde výrazně převažuje množství odstraněných částic nad jejich 

vznikem prostřednictvím půdotvorných procesů. To vede ke ztrátě nejúrodnější vrstvy půdy. 

Erozní činitelé jsou především abiotického charakteru a podle nich erozi dělíme na vodní 

(akvatickou), větrnou (eolickou), ledovcovou (glaciální), zemní (siligenní), sněhovou 

(nivální), abrazi a antropogenní erozi. 

Vodní erozi je možno rozdělit na erozi způsobenou pohybující se vodou (sem patří eroze 

srážková – pluviální, říční – fluviální, bystřinná – torenciální a závlahová – irigační), erozi 

způsobenou stojatou povrchovou vodou (sem patří eroze mořská – marinní a jezerní – 

limnická) a erozi způsobenou podzemní vodou. Pokud dochází k rovnoměrnému smývání 

půdy na celé ploše, mluvíme o erozi plošné (areální), při které dochází k odplavování 

jemných půdních částic, půda se stává hrubozrnnější a má výrazně nižší obsah živin. Pokud 

se voda soustřeďuje a vytváří stružky, brázdy, rýhy, výmoly až strže mluvíme o erozi 

stružkové, brázdové, rýhové, výmolové nebo stržové (řazeno od nejmírnějšího po nejtěžší 

stupeň). K podzemním formám eroze patří vnitropůdní eroze, kdy gravitační voda odnáší 

drobné částice a humus, a tunelová eroze, při které dochází k tvorbě soustavy horizontálních 

a vertikálních chodeb pohybem gravitační vody po nepropustné vrstvě. O proudové erozi 

mluvíme v souvislosti s působením na dno a břehy vodních toků a vlnobití na břehy nádrží, 

jezer a moří. 

Významnou roli v ochraně proti vodní erozi hraje lesní porost. Ten reguluje hydrologický 

cyklus v lokalitě, zachycuje srážky a tím brání jejich působení na půdu a v neposlední řadě 

působí i jako větrolam proti větrné erozi. Nejmarkantněji je vidět působení vodní eroze 

108

po odlesnění v tropické oblasti, kde může roční úhrn srážek dosáhnout až 4 000 mm a půda 

je zde velmi chudá na živiny. 

Větrná eroze je způsobena kinetickou energií vzdušného proudění a spočívá v rozrušování 

materiálu (abrazi), jeho přemístění a následném uložení. Přestože nepředstavuje 

v celosvětovém měřítku takový problém jako vodní eroze, v některých místech se jedná 

o stěžejní problém. 

Na rozdíl od vodní eroze, kde hraje významnou roli tvar reliéfu a sklon, u větrné eroze spíše 

záleží na vlhkosti půdy, kdy vlhčí půda má větší soudržnost a podléhá tak větrné erozi méně 

než půda sušší. U nás jsou větrnou erozí postiženy zejména spraše, sprašové hlíny 

a svahoviny. 

2.10 DESERTIFIKACE 

Pod pojmem desertifikace se rozumí degradace území na pouštní nebo polopouštní prostředí 

s nedostatkem vody. Příčinou tohoto procesu mohou být změny klimatických podmínek, 

lidská činnost nebo se může jednat i o přirozený proces. Již v minulosti hrál tento proces 

významnou roli v historii lidstva, desertifikace byla zřejmě jednou z příčin zániku Kartága, 

starověkého Řecka i Římské Říše. Lidská populace tento přirozený proces v některých 

oblastech urychluje. Ekosystém v suchých oblastech je velmi křehký. Biom pouště postupně 

přechází v biom travinný, který je z hlediska rovnováhy poměrně nestabilní. V důsledku 

rostoucí lidské populace dochází k nadměrnému zatížení těchto suchých oblastí zejména 

zemědělskou činností, ale také sběrem palivového dříví. Nejmarkantněji je to vidět v Africe, 

kde v bezprostřední blízkosti velkých pouští žije velký počet lidí. Vyprahlé území dnes 

představuje téměř polovinu rozlohy afrického kontinentu a přímo postihuje asi 300 miliónů 

lidí, celkově jsou vyprahlé oblasti na Zemi domovem více než 2 miliard lidí. Asi 90 % 

představují obyvatelé rozvojových zemí, kteří bojují s chudobou. Ta se ještě prohlubuje, 

protože nadměrně zatížená půda v suchých oblastech dává nižší výnosy. Jedná se tedy 

o začarovaný kruh, kdy s rostoucí populací vzrůstají nároky na produkci, které však na živiny 

chudá půda v suchých oblastech není schopna pokrýt, živiny se z půdy vyčerpávají a nestačí 

se do ní vracet, produkce se dále snižuje a půda degraduje. Vegetace hraje významnou roli 

v zastoupení organických složek půdy a současně představuje významný faktor bránící půdní 

erozi. Nadměrné spásání se tedy výraznou měrou podílí na šíření pouští a v některých 

109

oblastech se jedná o primární příčinu desertifikace. Ztráta rostlinného krytu má za následek 

erozi a ztrátu svrchní vrstvy půdního profilu, který je nejbohatší na organické komponenty, 

bez kterých je půda „mrtvá“. Další příčinou pak může být nadměrný odběr vody pro závlahu 

zemědělských plodin. Příkladem může být Aralské jezero, které má v současné době méně 

než třetinovou rozlohu a objem vody v něm klesl z původních 1 083 km³ až na 112,8 km³ 

v roce 2003. Voda, která ho napájela, byla svedena do zavlažovacích kanálů, které ji odváděly 

do pouště, kde sloužila k zavlažování bavlny. Výsledkem je solná poušt v místech původního 

jezera a slaný prach, který je v obrovském množství (100 Mt ročně) větrem roznášen stovky 

km daleko. V rámci snahy o záchranu severní části Aralského jezera byla v roce 2005 

zbudována hráz, která má zadržet vodu alespoň v malé části původní rozlohy jezera. 

V současné době představuje desertifikace jeden z největších environmentálních problémů. 

Vzhledem k závažnosti tohoto problému vznikla Úmluva OSN o boji proti desertifikaci 

v zemích postižených velkým suchem a/nebo desertifikací, zvláště v Africe (United Nations 

Convention to Combat Desertification in Those Countries Experiencing Serious Drought 

and/or Desertification, Particularly in Africa), zkráceně Úmluva OSN o boji proti 

desertifikaci (United Nations Convention to Combat Desertification, UNCCD). Jedná 

se o konvenci zabývající se bojem proti desertifikaci a zmírněním důsledků sucha 

prostřednictvím národních akčních programů, které zahrnují dlouhodobé strategie 

podporované mezinárodní spoluprací a partnerskými dohodami. Úmluva byla přijata v Paříži 

dne 18. června 1994 a vstoupila v platnost 26. prosince 1996. Je prvním a jediným 

mezinárodně závazným rámcem řešícím problémy desertifikace. 

2.11 OCHRANA PŘÍRODY 

Dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. dělíme ochranu přírody na obecnou 

a zvláštní. 

Obecná ochrana přírody se vztahuje na přírodu České republiky jako celku. Je možné 

ji rozlišovat ve třech úrovních – obecná územní ochrana, obecná druhová ochrana a obecná 

ochrana neživé části přírody a krajiny. 

Do obecné územní ochrany zařazujeme krajinný ráz, významné krajinné prvky, přírodní 

parky, přechodně chráněné plochy a územní systém ekologické stability. 

110

Krajinný ráz je dán souhrnem znaků, vlastností, jevů a hodnot určité krajiny vytvářejících její 

celkový charakter. Je přírodní, kulturní a historickou charakteristikou určitého místa 

či oblasti. 

Významné krajinné prvky (VKP) jsou ekologicky, geomorfologicky nebo esteticky hodnotné 

části krajiny, které utváří typický ráz (vzhled) krajiny nebo výrazně přispívají k udržení její 

stability. Jsou dány zákonem č. 114/1992 Sb. např. les, skála, rašeliniště, strom, jeskyně, 

rybníky, jezera, nebo jsou zaregistrovány obecním úřadem např. meze, remízky, mokřady, 

trvalé travní plochy, naleziště nerostů a zkamenělin, cenné plochy porostů, historické zahrady, 

parky, ale i hřbitov, kamenný most, kostel ap. Registrace VKP se provádí zápisem 

do Ústředního seznamu ochrany přírody. 

Přírodní parky jsou cenná území s typickým krajinným rázem a soustředěnými estetickými 

a přírodními hodnotami. Vyhlašují je krajské úřady. Dříve byly označovány za tzv. klidové 

oblasti. 

Přechodně chráněné plochy jsou území s dočasným výskytem významných rostlinných nebo 

živočišných druhů, nerostů nebo paleontologických nálezů. Vyhlašují se i z důvodů 

vědeckých, studijních a informačních. 

Územní systém ekologické stability (ÚSES) je vzájemný propojený soubor přírodě blízkých 

ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Je složen z biocenter (biotopy, které svým 

stavem a velikostí umožňují trvalou existenci přírodě blízkého ekosystému), z biokoridorů 

(území, které umožňuje migraci druhů mezi biocentry a tím vytváří z oddělených biocenter 

síť) a z interakčních prvků (krajinné segmenty, které příznivě působí na okolní méně stabilní 

krajinu). Systém ekologické stability může být místní (lokální, zahrnující menší ekologicky 

významné krajinné celky do 5–10 ha), regionální (zahrnující ekologicky významné krajinné 

celky s minimální plochou podle typů společenstev od 10 do 50 ha) a nadregionální 

(zahrnující rozlehlé ekologicky významné krajinné celky a oblasti s min. plochou alespoň 

1 000 ha). 

Obecná druhová ochrana chrání všechny druhy rostlin a živočichů před zničením 

a poškozováním, sběrem či odchytem, který by mohl vést k ohrožení nebo zániku populace. 

Protože některé druhy mohou být v konkurenčním boji vytlačeny druhy na našem území 

cizorodými, je v rámci této obecné ochrany stanovena i povinnost souhlasu orgánu ochrany 

přírody k záměrnému rozšiřování geograficky nepůvodních druhů do naší přírody. 

111

Podkladem pro druhovou ochranu jsou tzv. červené seznamy a červené knihy, obsahující 

základní informace o ohrožených taxonech organismů. Při tvorbě těchto knih byl kladen důraz 

především na stupeň ohrožení druhů, než na jejich vzácnost či endemismus. Knihy jsou 

vydávány na regionální (např. Evropa), národní (např. Česká republika) a místní 

(např. Blanensko) úrovni. 

Do obecné druhové ochrany spadá i ochrana volně žijících ptáků a ochrana dřevin rostoucích 

mimo les. Obecná ochrana ptáků vychází z legislativy Evropského společenství Směrnice 

Rady 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Ochrana se týká jak celých populací druhů, 

tak i každého volně žijícího jedince. Omezen je odchyt, držení, usmrcování, ničení hnízd, 

odběr vajec, vyrušování v době hnízdění atd. 

Obecná ochrana dřevin rostoucích mimo les zabezpečuje jak ochranu solitérních stromů 

a keřů, tak i jejich skupin rostoucích na pozemcích mimo lesní půdní fond. Všechny 

tyto dřeviny jsou chráněny před poškozováním a ničením. Jejich kácení je povolováno 

jen ojediněle a v odůvodněných případech. Povolení je nutné v případech, pokud obvod 

stromu ve výšce 130 cm nad zemí dosahuje 80 a více cm, u keřů pokud porůstají plochu 

40 m 2 a větší. Výjimkou je např. údržba břehových porostů, kdy je nutná pouze oznamovací 

povinnost 15 dnů před zásahem na příslušném úřadě. 

Obecná ochrana neživé části přírody a krajiny poskytuje ochranu jeskyním, přírodním 

jevům na povrchu, které s jeskyněmi souvisejí (např. krasové závrty, škrapy, ponory, vývěry 

krasových vod) a paleontologickým nálezům. 

Zvláštní ochrana přírody 

Základem tzv. územní ochrany přírody jsou chráněná území různých kategorií. Obecně 

rozdělujeme zvláště chráněná území na velkoplošná a maloplošná. Mezi velkoplošná 

chráněná území (dle zákona č. 114/92 Sb.) patří národní parky (NP) a chráněné krajinné 

oblasti (CHKO), mezi maloplošná chráněná území národní přírodní rezervace (NPR), národní 

přírodní památky (NPP), přírodní rezervace (PR) a přírodní památky (PP). 

Národní parky 

Národní parky (NP) jsou rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku. 

Jsou tvořeny přirozenými nebo lidskou činností málo ovlivněnými ekosystémy, 

112

v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný výchovný a vědecký význam. 

Jsou vyhlášeny Parlamentem České republiky zákonem a řídí je správa národního parku. 

V České republice jsou zřízeny čtyři národní parky: Krkonošský (náš první NP vyhlášený 

v roce 1963, o rozloze 36 300 ha), Šumava (vyhlášen v roce 1991, o rozloze 69 000 ha), 

Podyjí (vyhlášen v roce 1991, o rozloze 6 300 ha) a České Švýcarsko (vyhlášen v roce 2000, 

o rozloze 7 900 ha). 

Území národních parků je členěno do tří zón odstupňované ochrany. Nejpřísnější režim 

je stanoven pro I. zónu, která je tvořena přirozenými, člověkem minimálně přetvořenými 

ekosystémy (lesní, mokřadní, subalpínské hole). Zásahy lidí jsou zde povoleny jen výjimečně. 

II. zóna je tvořena ekosystémy s pozměněnou druhovou a prostorovou skladbou oproti 

přirozenému stavu (lesy, louky), závislými na lidském obhospodařování. Cílem 

je minimalizovat hospodaření a postupně zařadit tyto ekosystémy do I. zóny. 

III. zóna je tvořena monokulturními lesy, loukami a pastvinami s rozptýlenou zástavbou. 

V této zóně je provozována neintenzivní forma hospodaření. Rozptýlená zástavba na okrajích 

národních parků nesmí znehodnotit krajinný ráz. 

Chráněné krajinné oblasti 

Chráněné krajinné oblasti (CHKO) jsou rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, 

charakteristicky vyvinutým reliéfem, s významným podílem přirozených ekosystémů lesních 

a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými 

památkami historického osídlení. Vyhlašuje je vláda České republiky. 

V současné době je na našem území vyhlášeno 24 chráněných krajinných oblastí (např. 

Moravský kras, Pálava, Litovelské Pomoraví, Jeseníky, Beskydy), o celkové ploše 

10 274 km 2 , tvořící 13 % plochy státu. 

Ochrana těchto oblastí je odstupňována zpravidla do 4 zón. I. zóna (přírodní jádrová) 

je tvořena přirozenými a polopřirozenými lesními společenstvy, mokřadními a stepními 

loukami a subalpinskými holemi. Součástí této zóny jsou i tzv. maloplošná zvláště chráněná 

území. 

II. zóna (polopřirozená ochranná) zahrnuje druhově pozměněná, přírodě blízká lesní 

společenstva a druhově bohaté travní porosty. Cílem hospodaření je přirozená obnova lesa 

se zvyšováním druhové rozmanitosti. Louky a pastviny jsou obhospodařovány neintenzivní 

fomou. 

113

III. zóna (kulturně krajinná) je tvořena monokulturními hospodářskými lesy, loukami, poli, 

pastvinami, rozptýlenou zástavbou či malými sídly se zastoupením dřevin rostoucích mimo 

les. Hospodaření je zde běžným způsobem, s ohledem na krajinný ráz. 

IV. zóna (okrajově osídlená) zahrnuje zastavěná území s navazující intenzivně obdělávanou 

ornou půdou bez prvků ekologické stability. Cílem je systém ekologické stability obnovit. 

Národní přírodní rezervace 

Národní přírodní rezervace (NPR) jsou definovány jako menší území mimořádných hodnot, 

kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné 

a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Hospodaření je v nich možné jen tehdy, 

pokud se uchová nebo zlepší přírodní stav. Vyhlašuje je Ministerstvo životního prostředí 

České republiky. 

Přírodní rezervace 

Přírodní rezervace (PR) jsou definovány jako menší útvar soustředěných přírodních hodnot 

se zastoupením ekosystémů typických a významných pro příslušnou geografickou oblast. 

Vyhlašuje je odbor životního prostředí okresního úřadu či magistrátu nebo správa CHKO. 

Národní přírodní památky a přírodní památky 

Národní přírodní památky (NPP) a přírodní památky (PP) jsou definovány jako přírodní 

útvary menší rozlohy, zejména geologické či geomorfologické útvary, naleziště nerostů nebo 

vzácných či ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů. Území s národním nebo 

mezinárodním ekologickým, vědeckým či estetickým významem (které vedle přírody 

formoval svou činností člověk), jsou vyhlašována jako národní přírodní památky. Území 

s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem (které vedle přírody 

formoval svou činností člověk), jsou vyhlašována jako přírodní památky. 

Národní přírodní památky vyhlašuje Ministerstvo životního prostředí České republiky, 

přírodní památky odbor životního prostředí okresního úřadu či magistrátu nebo správa 

CHKO. 

Značení zvláště chráněných území v terénu 

Zvláště chráněná území jsou v terénu označena dle vyhlášky č. 60/2008 Sb. následovně: 

114

NP, CHKO, NPR, NPP jsou označeny tabulí s velkým státním znakem České republiky 

a tabulí s uvedením kategorie zvláště chráněného území a názvem příslušného zvláště 

chráněného území. I. zóna NP je označena tabulí s textem "I. zóna národního parku". 

PR a PP jsou označeny tabulí s malým státním znakem České republiky a tabulí s uvedením 

kategorie zvláště chráněného území. 

Hranice NPR, NPP, PR, PP a I. zóny národních parků je označena pruhy. Pruhové označení 

hranic se umisťuje na hraniční sloupky, které nesou dva červené pruhy 5 cm široké, oddělené 

5 cm širokou mezerou. Horní pruh probíhá po celém obvodu sloupku, dolní pouze po takové 

části obvodu, která odpovídá výseku území nechráněného. Obdobné označení se provádí 

na hraničních stromech, případně na jiných vhodných hraničních objektech. Pruhové označení 

hranic se v terénu umísťuje tak, aby odstup mezi jednotlivými značkami nepřekročil 

vzdálenost, při které by jedna značka od druhé nebyla při denním světle zřetelně viditelná. 

Biosférické rezervace 

Biosférické rezervace jsou velkoplošná území vyhlášená v rámci mezinárodního programu 

UNESCO Člověk a biosféra. Jsou to území se suchozemskými nebo přímořskými ekosystémy 

nebo s jejich kombinací. Síť těchto území zahrnuje všechny základní biomy Země. 

Představují reprezentativní ukázky kulturních i přírodních krajin, ve kterých zároveň hraje 

důležitou roli člověk a jeho aktivity. Jsou významné pro ochranu biodiverzity a dávají 

příležitost pro odborný výzkum. Od tradičních rezervací se biosférické liší tím, že nejsou 

zaměřeny pouze na ochranu přírody, ale respektují a podporují lidské činnosti v krajině, které 

vedou k jejímu pozitivnímu trvale udržitelnému využití a rozvoji. 

V České republice je každá biosférická rezervace zároveň národním parkem nebo CHKO. 

Na našem území je vyhlášeno šest těchto rezervací – Třeboňsko (1977), Křivoklátsko (1977), 

Šumava (1990), Krkonoše (1992), Bílé Karpaty (1996) a Dolní Morava (2003). 

Památné stromy 

Mezi chráněné dřeviny patří i tzv. památné stromy vyhlášeny nejčastěji na základu správního 

rozhodnutí místně příslušným orgánem ochrany přírody. Za památné jsou vyhlašovány stromy 

mimořádného vzrůstu, mimořádného stáří, mající zvláštní celkový vzhled, které jsou 

krajinnými dominantami nebo ovlivňují krajinný ráz, upomínají na určitou historickou událost 

nebo pověst, a také stromy rostoucí u nějaké kulturní památky např. kaple, kostela, studánky. 

115

Ošetřovány jsou na základě souhlasu orgánu, který je vyhlásil. Každý památný strom 

má zákonem dané ochranné pásmo, ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru 

kmene, ve kterém je zakázána činnost, která by ho mohla ohrozit. Ochrana památného stromu 

trvá i po jeho odumření, je tedy chráněno i suché torzo stromu. 

Památné stromy jsou označeny tabulí s malým státním znakem České republiky a tabulí 

s textem "památný strom" nebo "památné stromy". Označení památných stromů, jejich skupin 

a stromořadí se umisťuje tak, aby nezpůsobilo poškození stromu. 

Zvláštní druhová ochrana 

Druhy rostlin a živočichů, které jsou ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi 

významné, lze vyhlásit dle zákona č. 114/92 Sb. za zvláště chráněné. Dle stupně jejich 

ohrožení se člení na kriticky ohrožené, silně ohrožené a ohrožené. Seznam a stupeň ohrožení 

zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů je stanoven vyhláškou MŽP ČR č.395/1992 Sb., 

která je novelizována vyhláškou č. 175/2006 Sb. 

Zvláště chráněné rostliny jsou chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech 

a všech vývojových stadiích. Je zakázáno je sbírat, trhat, vykopávat, poškozovat, držet, 

pěstovat a komerčně využívat. 

Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Je zakázáno 

je chytat, rušit, zraňovat, usmrcovat, chovat či jinak komerčně využívat. Zakázáno je i jejich 

fotografování, narušuje-li se tím jejich přirozený vývoj. 

Významným nástrojem zvláštní druhové ochrany je ochrana biotopů, tedy životního prostředí 

zvláště chráněných druhů, jako základního předpokladu jejich existence. 

Stejně jako zvláště chráněný živočich nebo zvláště chráněná rostlina je chráněn i mrtvý 

jedinec tohoto druhu, jeho část nebo výrobek z něho, u něhož je patrné z průvodního 

dokumentu, obalu, značky, etikety nebo z jiných okolností, že je vyroben z částí takového 

živočicha nebo rostliny. 

Pro zvláště chráněné druhy rostlin i živočichů, jejichž existence je významným způsobem 

negativně ovlivňována lidskými aktivitami, připravují orgány ochrany přírody tzv. záchranné 

programy. Základním předpokladem úspěšného záchranného programu musí být zajištění 

dostatečně velkého a kvalitního prostředí, které druh obývá, tedy biotopu, kde nalezne místo 

pro rozmnožování, sběr potravy a dostatečnou možnost úkrytu. 

116

Zvláštní ochrana nerostů 

Druhy nerostů, které jsou vzácné nebo vědecky či kulturně hodnotné, lze vyhlásit za zvláště 

chráněné. Zvláště chráněné nerosty není dovoleno na místě jejich přirozeného výskytu 

poškozovat či sbírat bez povolení orgánu ochrany přírody. Vývoz zvláště chráněných nerostů 

je zakázán. Povolení k vývozu může výjimečně v případech hodných zvláštního zřetele udělit 

Ministerstvo životního prostředí. 

2.12 LEGISLATIVA NA OCHRANU PŘÍRODY 

Přehled nejdůležitějších zákonů a některých obecně závazných předpisů na ochranu životního 

prostředí v České republice: 

Ochrana životního prostředí 

• Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí, ve znění pozdějších předpisů 

• Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí 

• Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí 

• Zákon č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně 

lesa Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí 

• Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím 

• Vyhláška č. 353/2004 Sb., kterou se stanoví bližší podmínky osvědčení o odborné 

způsobilosti pro oblast posuzování vlivů na veřejné zdraví, postup při jejich ověřování 

a postup při udělování a odnímání osvědčení 

• Vyhláška č. 457/2001 Sb., o odborné způsobilosti a o úpravě některých dalších otázek 

souvisejících s posuzováním vlivů na životní prostředí 

Ochrana přírody 

• Zákon č. 100/2004¨Sb., o ochraně druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin 

regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně 

některých zákonů (zákon o obchodování s ohroženými druhy) – CITES 

• Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny 

• Zákon č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště 

chráněnými živočichy 

117

• Zákon č. 161/1999 Sb., kterým se vyhlašuje Národní park České Švýcarsko, a mění 

se zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů 

• Zákon č.162/2003 Sb., o podmínkách provozování zoologických zahrad a o změně 

některých zákonů (zákon o zoologických zahradách) 

• Zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání 

Další vyhlášky a nařízení vlády se týkají zřízení národních parků, CHKO, maloplošných 

chráněných oblastí, ptačích oblastí a evropsky významných lokalit. 

Ochrana klimatu 

• Zákon č.695/2004 Sb. o podmínkách obchodování s povolenkami na emise skleníkových 

plynů a o změně některých zákonů 

• Vyhláška č. 12/2009 Sb., o stanovení postupu zjišťování, vykazování a ověřování 

množství emisí skleníkových plynů a formuláře žádosti o vydání povolení k emisím 

skleníkových plynů 

Ochrana ovzduší 

• Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon 

o ochraně ovzduší) ve znění pozdějších předpisů 

• Zákon č. 164/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 695/2004 Sb., o podmínkách 

obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů a o změně některých zákonů, 

ve znění pozdějších předpisů 

Další vyhlášky a nařízení vlády se týkají stanovení požadavků na kvalitu paliv, zjišťování 

a předcházení emisí a stanovování emisních limitů. 

Ochrana vod – vodní hospodářství 

• Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) 

• Zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně 

některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích) 

Další vyhlášky a nařízení vlády se týkají ochrany přirozené akumulace vod, přípustného 

znečištění odpadních vod, stanovují povinnosti správců toků, plavbu, provoz veřejných 

vodovodů atd. 

118

Ochrana půdního fondu a lesní hospodářství 

• Zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon) 

• Zákon č. 149/2003 Sb., o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin 

lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a k zalesňování, 

a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o obchodu s reprodukčním materiálem 

lesních dřevin) 

• Zákon č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu 

• Vyhláška č.13/1994 Sb., kterou se upravují některé podrobnosti ochrany zemědělského 

půdního fondu 

• Vyhláška č. 257/2009 Sb., o používání sedimentů na zemědělské půdě 

Další vyhlášky se týkají lesního hospodářského plánování, výpočtu újmy nebo škody 

na produkčních funkcích lesa, výsadby melioračních a zpevňujících dřevin, lesní stráže apod. 

Geologie a hornictví 

• Zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon) 

• Zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě 

• Zákon č. 62/1988 Sb., o geologických pracích 

• Zákon č.167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně 

některých zákonů 

• Nařízení č. 295/2011, o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách 

finančního zajištění 

Vyhlášky se týkají povolování a ohlašování hornické činnosti, bezpečnosti a ochrany zdraví 

při práci, evidence geologických prací, chráněných ložiskových území apod. 

Odpadové hospodářství 

• Zákon č.185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů 

• Zákon č. 477/2001 Sb., o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech) 

• Vyhláška č.294/2005 Sb. o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání 

na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady 

• Vyhláška č. 341/2008 Sb., o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými odpady 

a o změně vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich 

využívání na povrchu terénu a změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech 

119

nakládání s odpady (vyhláška o podrobnostech nakládání s biologicky rozložitelnými 

odpady) 

• Vyhláška č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných 

odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup 

při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů) 

Další zákony a nařízení související s touto problematikou: 

• Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) 

• Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně 

některých zákonů 

• Zákon č. 326/2004 Sb., o rostlinolékařské péči a o změně některých souvisejících zákonů 

ve znění zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 131/2006 Sb., zákona 

č. 189/2008 Sb., zákona č. 249/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., 

zákona č. 291/2009 Sb., zákona č. 490/2009 Sb. a zákona č. 102/2010 Sb. 

• Zákon č. 346/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 78/2004 Sb., o nakládání s geneticky 

modifikovanými organismy a genetickými produkty 

• Zákon č. 25/2008 Sb., o integrovaném registru znečišťování životního prostředí 

a integrovaném systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí 

a o změně některých zákonů 

• Nařízení vlády č. 45/2008 Sb., kterým se stanoví seznam znečišťujících látek a prahových 

hodnot a údaje požadované pro ohlašování do integrovaného registru znečišťování 

životního prostředí 

• Zákon č.180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie 

a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů) 

• Nařízení č.9/2002 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska 

hluku 

• Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích 

Mezinárodní úmluvy 

Přehled mezinárodních úmluv týkajících se ochrany přírody, k nimž přistoupila i Česká 

republika: 

Ramsarská úmluva – úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především 

jako biotopy vodního ptactva 

120

O světovém dědictví – úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví 

Washingtonská úmluva – CITES – úmluva o mezinárodním obchodu ohroženými druhy 

volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin 

Bonnská úmluva – úmluva o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (CMS) 

EUROBATS – dohoda o ochraně netopýrů v Evropě 

AEWA (African-Eurasian Waterbird Agreement) – dohoda o ochraně africko-euroasijských 

stěhovavých vodních ptáků 

Bernská úmluva – úmluva o ochraně evropských planě rostoucích rostlin, volně žijících 

živočichů a přírodních stanovišť 

UNCCD – úmluva o boji proti desertifikaci v zemích postižených velkým suchem nebo 

desertifikací, zejména v Africe 

CBD, Úmluva z Ria, Úmluva o biodiversitě – úmluva o biologické rozmanitosti 

Úmluva z Florencie – evropská úmluva o krajině 

ICRW – mezinárodní úmluva o regulaci velrybářství 

Aarhuská úmluva – úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování 

a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí 

Karpatská úmluva – rámcová úmluva o ochraně a udržitelném rozvoji Karpat 

Dunajská úmluva, MKOD, DRPC – úmluva o spolupráci pro ochranu a únosné využívání 

Dunaje 

MKOL, Dohoda o ochraně Labe – dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Labe 

MKOO, Dohoda o ochraně Odry – dohoda o Mezinárodní komisi pro ochranu Odry 

před znečištěním 

ITTA (International Tropical Timber Agreement) – mezinárodní dohoda o tropickém dřevě 

Smlouva o Antarktidě 

Memorandum o ochraně a managementu středoevropské populace dropa velkého 

Cartagenský protokol o biologické bezpečnosti 

121

3 SPECIÁLNÍ EKOLOGIE 

3.1 EKOLOGIE A RIZIKO NOVÝCH PATOGENŮ (NEW-EMERGING PATHOGENS) 

Vztah patogenního agens a jeho hostitele se v průběhu společné existence neustále vyvíjí. 

V procesu koevoluce se oba účastníci vztahu průběžně vzájemně přizpůsobují. Pokud 

se ale dobře vyzbrojený patogen dostane do populace hostitele, který je k němu vnímavý 

a vysoce citlivý a dříve se s ním nesetkal, dojde k propuknutí epidemie, která může skončit 

vyhubením hostitele. Příkladem může být virus myxomatózy. Tento virus se původně 

vyskytoval u králíků rodu Sylvilagus, kteří žijí v Jižní Americe. U těchto králíků způsobuje 

pouze mírné změny, protože díky procesu koevoluce jsou na sebe virus a králík adaptovaní. 

Když ale prof. Armand-Delille přivezl v roce 1952 virus do Francie a na základě úspěchu při 

likvidaci populace zdivočelých králíků v Austrálii použil tento virus k likvidaci králíků 

divokých (Oryctolagus cuniculus) na své zahradě, stalo se něco, s čím nepočítal. Virus 

se rozšířil za hranice jeho pozemku a výsledkem byla totální decimace populace králíka 

divokého v celé Evropě. Tento výrazný pokles počtu králíků divokých ovlivnil negativně 

početnost populací dalších druhů, např. orla iberského (Aquilla adalberti) nebo rysa iberského 

(Lynx pardinus), u něhož představuje králík 80-90 % jeho jídelníčku. 

Obdobný problém nastal v USA v roce 2007, kdy začali chiropterologové na východním 

pobřeží pozorovat záhadné hynutí několika druhů netopýrů rodu Myotis a Eptesicus. Následně 

se zjistilo, že toto hynutí je způsobeno plísní Geomyces destructans, která v průběhu 

hybernace netopýrů v jeskyních a štolách vytváří nárůsty na nose, létací bláně, uších a dalších 

částech těla. Podle na první pohled zřetelného nárůstu plísně bylo onemocnění pojmenováno 

White Nose Syndrome (syndrom bílého nosu). Poprvé byl výskyt plísně zaznamenán v roce 

2006 v jeskyni ve státě New York. V průběhu několika let se onemocnění postupně rozšířilo 

do celé řady dalších států USA i do Kanady. Zatím není jasné, odkud se tato plíseň vzala. 

Jednou z teorií je, že se do USA dostala z Evropy prostřednictvím návštěvníků jeskyně 

a odtud se pak dále šířila napříč populacemi několika druhů netopýrů, kteří jsou tímto 

onemocněním masově decimováni. Odhaduje se, že do jara 2012 uhynulo v Severní Americe 

asi 7 miliónů netopýrů. Teorii o evropském původu plísně podporuje fakt, že zatímco 

u amerických netopýrů dosahuje mortalita na některých lokalitách až 95 %, v Evropě není 

takovéto masové hynutí pozorováno a evropští netopýři mají výrazně mírnější změny 

122

způsobené plísní, což by mohl být výsledek dlouhodobého společného vývoje. Proti této teorii 

naopak hovoří fakt, že u evropských netopýrů byly pozorovány nárůsty plísně v pozdějších 

letech než v USA. Je tedy možné, že plíseň nemá původ v Evropě, ale evropští netopýři jsou 

jen ze zatím neznámých důvodů schopni se s onemocněním vyrovnat lépe než jejich američtí 

příbuzní. Problémem je kryptický způsob života netopýrů, z toho plynoucí obtížnost sledování 

těchto živočichů a také unikátní metabolizmus těchto drobných savců, který kolísá od stavu 

hybernace, kdy má netopýr teplotu těla shodnou s teplotou prostředí tj. asi 5 °C a tepovou 

frekvenci 20 tepů za minutu až po homoiotermní stav, kdy se teplota těla pohybuje okolo 

40 °C i více a tepová frekvence je 400 tepů/min. Plíseň se jako patogenní uplatňuje v období 

hybernace, kdy je celkový metabolizmus netopýra a rovněž jeho imunitní systém na minimu. 

Zatím není znám ani mechanismus, kterým plíseň netopýra usmrtí. Následky takovéhoto 

hromadného vymírání několika druhů netopýrů budou mít pravděpodobně obrovský dopad 

na ekosystém v postižené oblasti. Netopýři zkonzumují obrovské množství hmyzu a odhaduje 

se, že se jedná asi o 1,1 miliónu kg nejrůznějšího hmyzu, který by byl netopýry zkonzumován 

a v případě jejich vyhubení zkonzumován nebude. Toto kvantum zahrnuje i celou řadu škůdců 

polních plodin, takže se dají očekávat i výrazné finanční ztráty na úrodě. Dá se očekávat, 

že na tento nadbytek budou reagovat jiné hmyzožravé druhy živočichů zvýšením početnosti 

populace, nicméně konečné dopady tak obrovského poklesu počtu netopýrů lze jen těžko 

předpovědět. 

Obdobně záhadná infekce decimuje i populace obojživelníků. Jedná se rovněž o plísňové 

onemocnění označované jako batrachomykóza jehož původcem je Batrachochytridium 

dendrobatidis. Onemocnění bylo poprvé objeveno v roce 1993 v Queenslandu v Austrálii. 

Později se zjistilo, že se zde vyskytuje už nejméně od roku 1978 a je rozšířeno po celé 

Austrálii. Původně ale zřejmě pochází ze Severní a Střední Ameriky a zatím není jasné, jestli 

se jedná o nový patogen nebo došlo pouze k nárůstu virulence původce. 

3.2 EKOLOGIE PARAZITIZMU BAKTERIÍ 

Obecně lze interakce mezi bakteriemi a jejich hostiteli definovat jako mutualistické, 

komenzální a parazitické (patogenní). Při mutualizmu mají oba zúčastněné organismy 

ze soužití prospěch. Při komenzální interakci má spolužijící bakterie ze soužití prospěch, 

ale hostitel není nijak poškozován ani nemá ze vztahu užitek. Při parazitizmu dochází 

k poškození hostitele, i když někdy jen za určitých podmínek (přemnožení bakterií, oslabení 

123

hostitele). Bakterie jsou řazeny mezi mikroparazity, tedy parazity, jejichž rozmnožování 

probíhá přímo v těle hostitele. Ty je možno dále rozdělit na mikroparazity šířící se přímo 

anebo prostřednictvím vektora. Hostitele je možné si představit jako ostrov kolonizovaný 

parazity. Přenos z jednoho hostitele na druhého je závislý na vlastnostech parazita. 

U původce, který je přenášen přímým kontaktem nebo mimo hostitele přežívá krátkodobě, 

je rychlost přenosu přímo úměrná četnosti setkání nakažených a nenakažených vnímavých 

hostitelů. U déle přežívajícího původce je šíření dáno četností kontaktů mezi hostiteli 

a nakažlivými stádii a je závislé na hustotě populace obou. U mikroparazitů přenášených 

vektorem je rychlost přenosu na hostitele závislá na celkové frekvenci přisátí vektorů, počtu 

infikovaných vektorů a vnímavých hostitelů a z pohledu infekce vektora na počtu přisátí 

vektora a počtu nakažených hostitelů. Cílem parazita není co nejrychlejší pomnožení 

v hostiteli, ale co nejefektivnější šíření na další vnímavé hostitele. Dá se dokonce říci, 

že pokud některý kmen vykazuje vyšší růstovou rychlost, je evolučně znevýhodněn, protože 

v důsledku své vyšší virulence zabije hostitele a sníží svou šanci se rozšířit na další. 

Z ekologického hlediska je tedy parazit spíše K-stratég, který se nesnaží o maximální rychlost 

množení, ale o efektivnost. Populace hostitelů ani populace parazitů není uniformní, 

ale vyskytují se v rámci nich různé genotypy, takže se liší i virulence jednotlivých původců 

a vnímavost jednotlivých hostitelů. U vyšších živočichů může dojít po kontaktu s patogenem 

ke vzniku imunity, která ho chrání před další infekcí a tím se z vnímavého hostitele stává 

rezistentní. Další šíření a vůbec existence původce pak záleží na specifičnosti parazita a počtu 

odolných jedinců v populaci hostitele, protože ti zřeďují hustotu populace vnímavých jedinců 

a vytváří překážku v šíření. Přítomnost parazita vždy vyvolává nějakou reakci, protože pokud 

by tomu tak nebylo, jednalo by se o komenzalizmus. Parazity můžeme rozdělit na nekrotrofní 

a biotrofní, přičemž nekrotrofní parazit způsobuje smrt a je schopen na mrtvém hostiteli dále 

žít, zatímco pro biotrofního parazita představuje smrt hostitele konec aktivní fáze života. 

Parazité jsou jedním z faktorů ovlivňujících fungování ekosystémů, protože se podílí 

na regulaci početnosti populace hostitele. Při zvýšení početnosti populace hostitele dochází 

ke zlepšení podmínek pro přenos parazita mezi hostiteli a následně prostřednictvím zvýšení 

průměrné mortality k opětovnému snížení velikosti populace hostitele. 

U mikroparazitů vyvolávajících onemocnění s krátkou inkubační dobou, jako je tularemie, je 

výrazná závislost na hustotě populace hostitele. U hostitele dochází v krátké době k úhynu 

nebo k překonání infekce, pokud je tedy hustota populace malá, snižuje se pravděpodobnost 

přenosu na dalšího hostitele. Jiná situace nastává, pokud je původce schopen perzistovat 

124

uvnitř hostitele, v prostředí nebo ve vektoru. Přítomnost parazita vyvolává u obratlovců reakci 

imunitního systému, která umožňuje hostiteli eliminovat parazita a může být odpovědná 

za odolnost k reinfekci. U mnoha bakteriálních infekcí vyšších živočichů je osídlení 

pro hostitele krátkou epizodou v jeho životě. Nejlépe adaptovaní jsou ti paraziti, jejichž 

přítomnost hostitel toleruje, protože si vyvinuli takové mechanismy, které brání jejich 

rozpoznání. Jednou z možností jak se skrýt před imunitním systémem hostitele je 

intracelulární lokalizace. Výhodou je ochrana před působením protilátek hostitele. Nicméně 

intracelulární prostředí je rovněž nepřátelské a bakterie zde musí čelit působení lytických 

enzymů z lyzosomů. Generační doba je proto u intracelulárních parazitů kratší než 

u extracelulárních. Prostředí uvnitř buňky se dá z hlediska podmínek pro život přirovnat 

k terestrickým oblastem s extrémními podmínkami, jako jsou např. pouště, solná jezera, sirné 

prameny atd. Jedná se o oblasti s nízkou druhovou diverzitou a druhy zde žijící jsou vysoce 

specializované na dané podmínky. Francisela je adaptovaná na intracelulární prostředí, kde je 

chráněna před působením protilátek, je rovněž schopna bránit expresi antigenů na povrchu 

infikované buňky a tedy jejímu rozpoznání a likvidaci cytotoxickými T lymfocyty. 

Po vyčerpání hostitelské buňky indukuje její apoptózu a tím brání vzniku imunitní odpovědi, 

ke které by došlo při nekróze poškozené buňky. 

Ovlivnění populační dynamiky hostitele se liší podle patogenity původce. Vysoká patogenita 

má za následek to, že hostitel hyne dřív, než je schopen původce přenést. Původce vyhyne 

a hostitel se dostává na maximální početnost, kterou je prostředí schopno unést. Naopak nízká 

nebo mírná patogenita má za následek snižování početnosti populace hostitele. Po určité době 

se může ustavit přechodně rovnováha, kdy v populaci patogena převládnou ty kmeny, které 

se množí dostatečně rychle, ale současně umožňují hostiteli přežívat dostatečně dlouho, 

aby byl schopen infekci předat dále. Rozhodně se však nejedná o statický proces, spíše 

o dynamickou rovnováhu, která se může každým okamžikem přesunout na stranu parazita 

nebo hostitele. Není pravda, že s postupnou adaptací parazita a hostitele dochází k poklesu 

virulence, naopak často dochází k mírnému vzestupu virulence v důsledku větší prevalence 

v populaci a tedy vyšší pravděpodobnosti superinfekce různými kmeny. Ovšem virulence 

stoupá jen do úrovně korespondující s maximální hodnotou základní reprodukční konstanty 

parazita i hostitele. Virulence parazita rovněž závisí na biodemografických parametrech 

hostitele. Pokud se jedná o krátkověký druh např. drobné hlodavce, je pro parazita výhodnější 

množit se rychleji a tedy ho i více poškozovat. Pokud hostitel vykazuje nízkou schopnost 

migrace a malou mobilitu, dochází k přenosu zejména mezi sousedy. Z hlediska šíření je tedy 

125

výhodnější hostitele příliš nepoškozovat. Ve zvětšující se populaci jsou zvýhodněny 

virulentnější kmeny, zatímco u stagnující nebo zmenšující se populaci je výhodnější si svého 

hostitele šetřit. Pro mikroevoluci parazita má rovněž význam způsob šíření. Pokud k šíření 

dochází přímým kontaktem, je výhodnější mírný průběh infekce, protože výrazné zhoršení by 

omezilo kontakt hostitele s dalšími jedinci. Naopak při šíření vektory nebo biotickými 

složkami prostředí je častá vysoká virulence. Infikovaný hostitel může být výrazně poškozen, 

protože o přenos se postará vektor nebo biotická složka prostředí. Pokud je prevalence nízká 

nebo je v populaci hostitele málo vnímavých jedinců, dochází k poklesu virulence. 

Není možné uvažovat o vztahu parazit-hostitel pouze jako o těchto dvou složkách, protože 

na ně působí mnoho dalších faktorů a nejedná se o izolovaný systém, nehledě na to, 

že ani samotný vztah parazita a hostitele není rigidní, ale podléhá neustálému vývoji díky 

vzájemnému selekčnímu tlaku. Změny v chování všech zástupců biocenózy a změny prostředí 

ovlivňují i vztahy mezi parazity a hostiteli, šíření v prostoru i na nové hostitele. 

3.3 TEORIE PŘÍRODNÍ OHNISKOVOSTI NÁKAZ 

Autorem teorie o přírodní ohniskovosti je ruský epidemiolog Pavlovský, který ji formuloval 

v roce 1939. Podstatou je, že původce spolu s hostitelem a vektorem jsou součástí biocenózy 

daného biotopu. Přírodní ohnisko je pak definované geografické území, v němž v rámci 

geobiocenózy (ekosystému) dochází k cirkulaci původce nezávisle na člověku. Vztahy 

mezi původcem, vektorem a hostitelem se vyvíjely v průběhu evoluce v rámci konkrétních 

přírodních podmínek a stále se vyvíjí. Koloběh původce v ohnisku je tím rozmanitější, 

čím více hostitelů hematofágní vektoři mají. Postupem času byla definice přírodního ohniska 

a jeho součástí zpřesněna. Ohnisko je definováno jako nejmenší území jednoho 

nebo více krajinných typů, kde v současné geobiocenóze dochází k trvalé cirkulaci původce 

bez zanášení z vnějšího prostředí. Jedná se o území, které je možné vymezit na mapě. 

Původce je živý organismus nebo virus, který je schopen pronikat do těla živočichů nebo lidí 

a vyvolat u nich patologický proces. Rezervoárem je živočich nebo neživá součást prostředí, 

umožňující přežívání původce v meziepizootickém období. Hostitelé jsou obratlovci účastnící 

se koloběhu původce v přírodním ohnisku. Mohou být primární (zajišťují permanentní 

cirkulaci agens), sekundární (částečně se podílí na epizootickém procesu) nebo nahodilí. 

Donorem původce nákazy je infikovaný obratlovec způsobilý předávat původce vektorovi 

126

nebo ho vylučovat do prostředí v množství dostačujícím k nakažení dalších jedinců. Recipient 

je obratlovec způsobilý přijímat původce a umožnit jeho pomnožení ve svém těle. 

Amplifikátor je specifický hostitel, u kterého dochází k masivnímu pomnožení původce, 

což následně umožňuje infikování vektorů nebo dochází k vylučování do prostředí. Nosič 

je živočich, v jehož těle se nachází původce bez toho, že by vyvolával příznaky onemocnění. 

Může být potenciálním zdrojem infekce. Vektor je krev sající členovec, který předává 

původce od donora recipientovi. I vektor může být primární, sekundární nebo nahodilý. 

V současnosti jsou k přírodně ohniskovým nákazám řazeny nejen vektorem přenášené 

transmisivní choroby, ale i choroby netransmisivní. 

Typickým příkladem přírodně ohniskové nákazy je tularemie, bakteriální onemocnění, jehož 

původcem je Francisella tularensis. Tularemie je považována za přírodně ohniskovou nákazu 

bi- i trikomponentního typu, na jejím přenosu se tedy může, ale nemusí podílet vektor. Pokud 

jde o hostitele, infekce F. tularensis byla zjištěna u více než 150 druhů živočichů. Dokonce 

byla zaznamenána i infekce améby. Hostitele lze rozdělit podle vnímavosti do tří kategorií: 

vysoce vnímaví a citliví – infekční i letální dávka pro tyto hostitele je velmi nízká, 

při intradermální, subkutánní a intraperitoneální infekci jde řádově o jednotlivé bakterie. 

Následuje rychlý rozvoj bakteriémie a šíření francisel do vnitřních orgánů. Vzhledem 

k rychlosti průběhu dochází k vytvoření protilátek jen výjimečně. Počet bakterií v 1 ml krve 

v premortálním stádiu může dosáhnout až 10 10 CFU (kolonie tvořících jednotek). Do této 

kategorie jsou řazeni např. myš domácí (Mus musculus), hraboš polní (Microtus arvalis) 

a myšice (Apodemus spp.). Druhy patřící do této kategorie představují významný zdroj 

francisel pro vektory, hostitele a intenzivně kontaminují i prostředí. Jejich význam v šíření 

původce je dán jejich způsobem života, tedy zda se jedná o druh žijící ve skupinách nebo 

samotářsky. Druhou kategorii představují hostitelé, kteří jsou vnímaví, ale s nižší citlivostí – 

u nich je možné vyvolat infekci nízkou dávkou, ale letální dávky se pohybují kolem 

10 8 až 10 9 , infekční proces vrcholí koncem prvního týdne a postupně dochází k eliminaci 

původce (většinou za 2-3 týdny), na začátku druhého týdne se objevují protilátky. Do této 

kategorie se řadí např. potkan (Rattus norvegicus), králík domácí (Oryctolagus cuniculus) 

nebo bobr evropský (Castor fiber). Do třetí kategorie jsou řazeny druhy velmi málo vnímavé 

a téměř necitlivé, které i na velmi vysoké infekční dávky reagují zpravidla inaparentním 

a přechodným onemocněním např. liška obecná (Vulpes vulpes) a další masožravci nebo také 

ptáci. Významnou roli v cirkulaci původce v ohnisku hrají vektoři. V případě tularemie 

se v podmínkách střední Evropy uplatňují zejména klíšťata (Dermacentor spp., Ixodes spp.), 

127

ve Skandinávii, s výjimkou ostrova Stora Karlsö, kde se uplatňuje klíště, se přenosu účastní 

komáři (Culex, Aedes), kteří mohou infekci přenášet 3-4 týdny po nasátí. Dále se mohou 

okrajově uplatňovat ovádi (Tabanidae), blechy (Siphonaptera), vši (Anoplura) a další 

členovci. Přenos vektory však není jediným způsobem šíření infekce. Jednou z cest infekce 

může být kanibalizmus v rámci populace při přemnožení. Zdrojem může být i prostředí 

kontaminované močí nebo uhynulými hostiteli. Jsou popsány infekce lidí v důsledku 

kontaminace vody a zemědělských plodin, v důsledku manipulace se zajíci, ale i po poranění 

raky. Kromě kontaminace infikovanými hostiteli bylo popsáno i přežívání a množení francisel 

ve vodních amébách. Rovněž podmínky prostředí zřejmě ovlivňují existenci přírodních 

ohnisek tularemie. Jejich výskyt v České republice je vázán na lokality s nadmořskou výškou 

do 200 m.n.m., s délkou slunečního svitu 1 801-2 200 h ročně, průměrnou roční teplotou 

8,1-10 ºC a ročním úhrnem srážek 450-700 mm. Jedná se o oblasti s lužními lesy, výskytem 

vektorů a byla zjištěna závislost na početnosti populace zajíce polního (Lepus europaeus), 

ale na hustotě populace hraboše polního (Microtus arvalis) závislost zjištěna nebyla. 

3.4 SYNANTROPNÍ A HEMISYNANTROPNÍ ŽIVOČICHOVÉ A JEJICH MEDICINSKÝ 

VÝZNAM 

S nárůstem velikosti lidské populace a se zvýšením hustoty lidské populace jde ruku v ruce 

i významný vliv člověka na prostředí, které obývá. Prostřednictvím antropogenních vlivů 

dochází k ovlivnění biocenóz. Některé druhy živočichů reagují na změny a přítomnost 

člověka ústupem do nenarušených oblastí. Tyto druhy se označují jako hemerofóbní. Jedná 

se například o tetřeva hlušce (Tetrao urogallus) nebo jeřábka lesního (Bonasa bonasia). 

Některé druhy naopak využívají změn a dokonce se stahují do člověkem osídlených míst. 

Tyto druhy označujeme jako hemerofilní. To jsou např. vrabec domácí (Passer domesticus), 

kos černý (Turdus merula), vlaštovka obecná (Hirundo rustica), myš domácí (Mus musculus) 

nebo potkan (Rattus norvegicus). Druhy, které nejsou těmito změnami ovlivněny, se označují 

jako indiferentní. 

Častěji užívané termíny jsou v případě druhů, které se přizpůsobily životu v blízkosti nebo 

přímo uvnitř lidských obydlí tzv. druhy synantropní a druhy, které se naopak lidským 

sídlišťům vyhýbají tzv. exoantropní. Synantropní druhy se někdy ještě dělí na druhy 

128

eusynantropní a hemisynantropní. Dále je ještě možné rozlišit synantropii obligátní 

nebo fakultativní, permanentní nebo temporární, totální nebo parciální. 

Jako synantropie se označuje blízké soužití člověka a volně žijících organismů. 

Synantropizace je proces vývoje vztahu mezi populací volně žijícího druhu a člověkem 

v prostředí člověkem obývaném a ovlivněném, jehož výsledkem je vzájemné soužití. Zvláštní 

kategorií je synurbanizace, kdy dochází k postupné adaptaci volně žijících druhů na život 

v městském prostředí. Společenstvo zahrnující člověka, domácí živočichy a synantropní 

živočichy se označuje jako antropocenóza. 

Medicinský význam těchto druhů, které žijí v těsné blízkosti člověka je obrovský. Příkladem 

mohou být třeba morové pandemie, které výrazně zredukovaly lidskou populaci. 

Rezervoárem původce moru, bakterie Yersinia pestis, jsou hlodavci, především svišti, 

z hlediska přenosu na člověka mají však význam zejména potkani a krysy. Synantropní 

živočichové mohou být rovněž rezervoárem rezistentních patogenních bakterií, 

např. Escherichia coli. Druhy, které migrují mezi lidskými sídlišti a okolní krajinou mohou 

přijít do kontaktu s druhy exoantropními, nakazit se nějakým onemocněním a následně 

ho přenést i do lidského sídliště a přímo nebo nepřímo i na člověka. 

3.5 BIOLOGICKÁ A INTEGROVANÁ OCHRANA PŘED ŠKŮDCI 

Za škůdce je považován jakýkoliv živočich, který nějakým způsobem vadí člověku 

v jeho činnosti. Jedná se o organismy volně žijící v přírodě nebo v blízkosti lidských obydlí, 

které způsobují škody zejména tehdy, pokud dojde k jejich přemnožení. 

Používání chemických látek tzv. pesticidů, sloužících k omezování výskytu škůdců, 

má negativní dopad na ekosystémy a společenstva je tvořící. Jsou to látky pro přírodní 

systémy cizorodé, které se mohou dostávat do potravních řetězců a způsobovat různá 

onemocnění. Snahou je tedy omezit používání pesticidů a zavést tzv. integrovaný systém 

ochrany před škůdci (Integrated Pest Management - IPM). 

Integrovaná ochrana využívá kombinaci různých metod a technik, vedoucích k potlačení 

výskytu škůdců. Jde především o výběr preventivních opatření a prostředků, kterými bude 

škůdcům bráněno v zasídlení, rozmnožování a dalšímu šíření. Důraz je kladen zejména 

na monitorování a přesné stanovení výskytu škůdců, mechanické způsoby potlačování 

výskytu pomocí pastí, nástrah a dalších šetrných metod. 

129

Základním požadavkem je stanovení prahu škodlivosti škůdce (velikost populace škůdce, kdy 

je již nezbytné provést zásah) ať už je stanoven z hlediska zdravotního, bezpečnostního, 

právního, ekonomického či fyzické a kulturní tolerance k výskytu škůdců. Jedním z hlavních 

cílů je tedy omezit nadměrné a neodůvodněné používání chemických prostředků, pokud prahu 

škodlivosti nebylo dosaženo nebo nebyl překročen. Je nutné si uvědomit, že organismus, 

z našeho pohledu škůdce, je součástí společenstva a našim zásahem můžeme narušit vztahy 

a vazby v tomto uskupení. 

Pokud je nutné pesticidy použít, je třeba dbát na to, aby byly s úzkým spektrem působnosti 

a neovlivnily necílové organismy, působily krátkodobě, bez zanechání reziduí a byla zvolena 

správná koncentrace a doba jejich použití. 

V rámci integrované ochrany jsou preferovány různé biologické metody a opatření, mezi 

které patří: 

Přirozený mezidruhový boj, např. roztoč dravý (Cheyletus eruditus) požírá ostatní druhy 

roztočů, škodících na skladovaných surovinách a potravinách, nebo některé druhy slunéček 

se živí škodlivými mšicemi. I některé druhy brouků lze využít k biologickému hubení škůdců, 

např. zástupci ze skupin pestrokrovečníkovití (Cleridae) a lesknáčkovití (Nitidulidae) se živí 

dřevokaznými škůdci. 

I k biologickému hubení hlodavců v agrocenózách lze využít jejich přirozených predátorů, 

např. při hubení přemnožených hrabošů se podporuje výskyt dravců instalací bidélek 

a rozvěšováním hnízdních budek (např. pro sovy), omezeno je také hubení šelem např. lišek 

a kunovitých šelem (lasička, kuna, tchoř). 

Chovají se parazitické vosičky (např. Trichogramma sp., Habrobracon hebetor, Venturia 

canescens, Anisopteromalus calandrae) jejichž larvy parazitují na různých vývojových 

stádiích hmyzu. 

Využití nákazy hmyzu prostřednictvím mikroorganismů navozujících patologické stavy, které 

mohou způsobit úhyn nebo nedokončení vývoje škůdce. Např. Bacilus thuringiensis 

israelensis a Bacilus sphaericus je zpracováván průmyslově v několika přípravcích. 

Jejich toxin je specificky účinnou látkou pro hubení larev komárů a muchniček ve vodě. 

Některé houby z čeledi Entomophthoracae mohou hubit škůdce tím, že prorůstají tělem 

hmyzího hostitele a vytvářejí v něm spory. Cizopasí zejména na mouchách, komárech 

a muchničkách. 

130

Využití různých patogenů hmyzu: vláknitých hub, bakterií, prvoků a dalších skupin. 

Jejich praktické použití v budoucnosti by mohlo být usnadněno metodami molekulární 

biologie umožňujícími genové manipulace. 

Používat bakteriální kultury k hubení hlodavců je u nás zakázáno. Dříve byla povolena 

Salmonella enteritidis, ale z důvodu nebezpečí selekce a onemocnění domácích zvířat byla 

zakázána. 

K biologickému hubení se využívají i feromony, juvenilní a růstové hormony, inhibitory 

syntézy chitinu a chemosterilanty. 

Feromony (atraktanty) jsou látky, které svým chemickým působením (uvolňováním pachu) 

vábí a shromažďují cílové živočichy. Využívají se jako sexuální atraktanty ve feromonových 

pastech, jako shromažďovací (agregační) feromony u sociálního hmyzu, které mohou 

narušovat jeho chování nebo jako chuťové atraktanty v lepových nástrahách (na švábovitý 

hmyz) či mechanických pastech (na mouchy). Výhodou je jejich netoxičnost, snadná 

biodegradace a druhová specifita. Nevýhodou je jejich vysoká cena. 

Analogy juvenilních a růstových hormonů jsou syntetické látky negativně ovlivňující vývoj 

embryí ve vajíčkách, vývoj a růst larev a svlékání jednotlivých stádií. Jedná se o analogy 

(uměle vytvořené napodobeniny) hormonů juvenilních a svlékacích, které ovlivňují nové 

vrstvy kutikuly, metamorfózu, vývoj vaječníků u dospělců. Mají vliv i na společenské chování 

sociálně žijících druhů (mravenci, včely). Účinek se projeví přirozeným vymřením dospělců 

a menším počtem jejich životaschopného a plodného potomstva. Uplatňují se zejména 

u krátkodobě žijících druhů (komáři, mravenci). 

Výhodou je jejich snadná biodegradace a nízká toxicita. Nevýhodou je jejich vysoká cena, 

pomalý účinek, druhová nespecifičnost, účinnost jen na určitá vývojová stádia a tedy aplikace 

jen v přesně vymezené době životního cyklu. 

Inhibitory syntézy chitinu zabraňují tvorbě chitinu a způsobují hynutí larev při svlékání. 

Při krmení samic hynou larvy již ve vajíčkách (neprorazí při líhnutí vaječný obal). Jsou 

účinné především na řád dvoukřídlí (komáři, mouchy), na řád blanokřídlí je jejich účinnost 

nulová. Využívají se zejména v ochraně rostlin. 

Chemosterilanty jsou látky, které hmyz přímo neusmrcují, ale vyvolávají jeho sterilitu. 

Do organismu pronikají kontaktně nebo perorálně a jsou velmi nebezpečné pro savce včetně 

člověka. Jedná se o vysoce toxické látky s mutagenním a karcinogenním účinkem. 

131

Dalšími opatřeními vedoucími k omezení výskytu škůdců je i časté střídání rozmanitých 

plodin nebo pěstování méně hodnotných plodin (např. při okrajích pole) sloužících k odlákání 

od těch hodnotných. Vhodné je i používat lehce rozložitelné insekticidy a biocidy, případně 

vyšlechtit rostliny odolné proti nemocem a škůdcům. 

3.6 VYUŽITÍ GEOGRAFICKÝCH INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ VE VETERINÁRNÍ 

MEDICÍNĚ A EKOLOGII 

Geografické informační systémy (GIS) jsou založeny na využití počítačů a slouží ke sběru, 

ukládání, analýze a vizuální prezentaci prostorových dat. Jedním atributem prostorových dat 

jsou geografické souřadnice, které určují, kde se daný jev vyskytuje. GIS mohou sloužit 

k prosté evidenci geografických dat (např. katastr nemovitostí, rozšíření biotopů) 

nebo k vytváření modelů a předpovídání vývoje určitého prostorového jevu (např. vývoj 

počasí, mapování záplavových oblastí, výběr vhodných lokalit pro umístění staveb a silnic). 

GIS tvoří hardware (počítač s monitorem, skener pro vstup dat, plotter pro tisk mapových 

podkladů) a speciální software. Nejdůležitější součástí jsou pak prostorová data (tzv. geodata) 

uložená v geodatabázích a jejich uživatelé. Skutečné objekty na povrchu země jsou 

trojrozměrné, ale pro potřeby GIS jsou většinou transformovány na dvojrozměrné. Každé 

území lze popsat pomocí tzv. mapových vrstev (např. nadmořská výška, rozšíření 

jednotlivých biotopů, roční úhrn srážek, stavby a komunikace, řeky a vodní nádrže). Starší 

GIS byly rastrové a geodata se ukládala do rastrů neboli políček určité rozlohy (např. 10x10 

km). Většinou se používá pravidelné dělení prostoru čtvercovou mřížkou. V závislosti 

na použitém rozlišení rastru může docházet ke zkreslení informací, protože jedna hodnota 

geografického jevu je přiřazena celé ploše políčka rastru. Prostor je proto třeba v rastrových 

mapách rozdělit malé plošky, u nichž je již popisovaná veličina konstantní. Moderní GIS jsou 

vektorové, přičemž data jsou v mapových vrstvách uložena pomocí bodů a čar. Podkladem 

pro tvorbu GIS databází jsou skeny papírových map, letecké nebo i družicové snímky. 

GIS lze propojit s geografickou medicínou a studovat geografické šíření nemocí. Kořeny 

geografické medicíny vycházejí z prvního použití map pro pochopení šíření cholery 

v Londýně. Za zakladatele a symbol moderní epidemiologie je považován lékař John Snow 

a jeho mapy případů cholery v roce 1854, které mu umožnily identifikaci zdroje nákazy. 

132

Odstraněním držadla u infikované studny na ulici Broad Street docílil John Snow zániku 

probíhající epidemie. 

Synonymem geografické medicíny může být i krajinná epidemiologie (epizootologie), která 

vychází z konceptu studia ekologických podmínek vhodných pro rozšíření a existenci nemocí. 

Zakladatelem v tomto směru byl ruský epidemiolog Pavlovský, který studoval přírodní 

ohniskovost transmisivních nákaz (klíšťová encefalitida). Teorii přírodní ohniskovosti nákaz 

lze aplikovat pro popis a studium zoonóz neboli infekcí společných pro zvířata a člověka. 

V medicínské oblasti jsou GIS využívány pro monitoring vektory přenášených a nových 

nákaz, stavu životního prostředí, mapování a analýzu zdravotních rizik. Příklady aplikace GIS 

ve veterinární medicíně zahrnují využití ekologických dat pro predikci možného rozšíření 

tularemie, studium ekologie tularemie a brucelózy zajíce polního, rozšíření bovinní 

tuberkulózy v populaci jezevců, podpora rozhodování při likvidaci slintavky a kulhavky. 

3.7 VETERINÁRNÍ LÉČIVA V ŽIVOTNÍM PROSTŘEDÍ 

Produkce a spotřeba léčiv neustále roste a jejich degradační produkty se následně dostávají 

do odpadních vod, povrchových a podzemních vod, půdy a sedimentů. Ekotoxikologické 

efekty na organismy v prostředí, kam se dostávají, většinou zahrnují ovlivnění funkcí 

endokrinního systému a bioaktivity, ale může se jednat i o přímou toxicitu. Pro další osud 

léčiva v prostředí jsou stěžejní jeho fyzikálně-chemické vlastnosti a degradabilita. 

Ve většině případů dochází k přeměně na ve vodě rozpustné sloučeniny bez farmakologické 

aktivity. U některých léčiv, zejména se jedná o antibiotika, však nedochází k úplné přeměně 

účinných látek z léčiva a součástí exkretů je různé procento původních účinných látek, které 

se tak dostávají do prostředí. 

Jedním z nejdůležitějších zdrojů léčiv jsou odpadní vody. Výtoky z čističek odpadních vod 

obsahují významná množství léčiv, stávají se součástí povrchových vod a v závislosti 

na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech, zejména na mobilitě, se následně dostávají 

do podzemních vod anebo se kumulují v půdě a sedimentech. Například sulfonamidy 

se vyznačují velkou mobilitou a dostávají se tedy snadno do podzemních vod, naopak 

tetracykliny velmi dobře sorbují a mají tendenci se akumulovat v pevných matricích. 

Antibiotika, látky hormonální povahy, nesteroidní antiflogistika (NSAID), antiparazitika 

133

a cytostatika jsou hlavní skupiny léčiv, které se dostávají do prostředí a následně zde 

negativně působí. 

NSAID a supi 

Typickým příkladem situace, kdy léčivo používané ve veterinární medicíně následně vstupuje 

do prostředí a významně zde ovlivňuje jeden nebo více organismů, je příklad nesteroidního 

antiflogistika diclofenacu. Tato účinná látka je používána ve veterinární medicíně zejména 

v zemích třetího světa, kde je využívána v případě poranění, zánětu mléčné žlázy, 

pohybových problémů i dalších onemocnění zejména u skotu. Diclofenac zde byl nebo stále 

ještě je využíván masivně bez jakýchkoli omezení. Uhynulé kusy dobytka jsou pak vzhledem 

k omezeným možnostem likvidace ponechávány na pospas mrchožroutům. Mezi tyto 

mrchožrouty patří mimo jiné i různé druhy supů, kteří jsou k nesteroidním antiflogistikům 

velmi citliví a rezidua těchto látek v uhynulých zvířatech, která konzumují, jim způsobují 

významné zdravotní problémy. Masivní používání je mimo jiné dáno i nízkou cenou 

preparátů s diclofenacem. Velký problém představovalo používání diclofenacu na indickém 

subkontinentu. Do roku 2005 zde došlo k výraznému poklesu početnosti populace supa 

indického (Gyps indicus) a supa bengálského (Gyps bengalensis). Nejdříve se nevědělo, 

co za tímto poklesem početnosti stojí, ale na základě experimentálního ověření bylo zjištěno, 

že je to právě diclofenac, který je zodpovědný za úbytek 97-99 % supů v této oblasti. Supi, 

jimž byl podán diclofenac, hynuli do několika dnů po aplikaci a při patomorfologickém 

vyšetření byla zjišována viscerální dna a poškození ledvin. Při následném šetření bylo 

zjištěno, že asi v 10 % vzorků jater z uhynulého skotu byly detekovatelné hladiny 

diclofenacu. Situace byla natolik závažná, že v březnu 2005 indická vláda začala uvažovat 

o zákazu používání diclofenacu ve veterinární medicíně a o jeho nahrazení meloxicamem, 

který je dražší, ale pro supy netoxický. Nicméně ještě v srpnu 2011, což bylo rok po úplném 

zákazu používání tohoto nesteroidního antiflogistika, byl diclofenac v Indii ve veterinární 

sféře stále používán. Reakcí na rapidní pokles početnosti populace supů byl nárůst početnosti 

populace zdivočelých psů, kteří se stejně jako supi živili převážně mršinami, ale na rozdíl 

od supů pro ně nebyl diclofenac toxický. S nárůstem počtu zdivočelých psů došlo, vzhledem 

k úzkému kontaktu lidí a těchto psů, současně i k nárůstu rizika šíření patogenních 

mikroorganismů z uhynulých zvířat na člověka a rovněž k nárůstu výskytu vztekliny u lidí. 

Decimace populace supů měla tedy i nepřímý, ale velmi významný, dopad na populaci 

lidskou. V současné době je diclofenac vyvážen do států Afriky, kde hrozí stejné riziko 

134

jako v Asii. Vážné riziko hrozí supu kapskému (Gyps coprotheres), supu krahujovému (Gyps 

rueppellii) a supu africkému (Gyps africanus). 

3.8 EKOLOGICKÝ VÝZNAM PŘIROZENĚ SE VYSKYTUJÍCÍCH TOXICKÝCH LÁTEK 

Do životního prostředí se dostává celá řada toxických sloučenin, které jsou produkovány 

lidskou činností. Nicméně existují i toxické látky jejichž původ je přímo v životním prostředí. 

Mezi hlavní toxické látky, které mají původ v přírodě a mají velký význam, patří například 

cyanotoxiny nebo botulotoxin. Cyanotoxiny představují různorodou skupinu sloučenin, 

sekundárních metabolitů sinic. Sinice jsou prokaryotní autotrofní organismy, které jsou 

v dnešní době sledovány právě z důvodu produkce cyanotoxinů. Cyanotoxinů je celá řada 

a jejich účinky jsou různé. Toxické působení zasahuje zejména játra, nervový systém 

nebo dráždí kůži a mohou se vyskytovat i účinky mutagenní, karcinogenní a další. 

Nejvýznamnější cyanotoxiny jsou mikrocystiny a nodulariny s toxickým účinkem na játra, 

a dále anatoxiny s účinkem na nervový systém. Za výrazný rozvoj sinic ve vodním prostředí 

(tzv. vodní květ) nese zodpovědnost eutrofizace vod. Zvýšený přísun živin, zejména fosforu, 

je tedy hlavní příčinou přemnožení sinic, které mohou, ale nemusí produkovat cyanotoxiny. 

Je známa celá řada případů, kdy tyto cyanotoxiny způsobily masivní úhyny u různých 

živočišných druhů. Jedná se například o úhyny ovcí nebo psů, kteří pili vodu z jezer 

s výskytem vodního květu na různých místech v Anglii a ve Skotsku nebo masivní hynutí 

mláďat plameňáků v Keni na termálním jezeře Bogoria. Tyto masivní úhyny se vyskytují 

nepravidelně a nepředvídatelně a předpokládá se, že zde kromě cyanotoxinů spolupůsobí 

i další toxické látky, zejména těžké kovy. 

Dalším přirozeně se vyskytujícím toxinem, který může být zodpovědný za hromadné úhyny, 

je botulotoxin. Jedná se o toxin produkovaný bakterií Clostridium botulinum. Nejčastěji 

se s otravou botulotoxinem setkáme u vodních ptáků. Botulotoxin je tvořen klostridii 

v anaerobních podmínkách v rozkládajícím se organickém materiálu. Většinou se jedná 

o stojaté nebo pomalu tekoucí vody v období s vysokými teplotami a sníženou kvalitou vody 

s vyšším obsahem rozkládajících se rostlinných zbytků a mrtvých živočichů. Za těchto 

podmínek dochází k poklesu koncentrace kyslíku ve vodě a k rozvoji vegetativních stádií 

klostridií. Pouze tato vegetativní stádia produkují toxin, který působí na nervový systém. 

S přirozeně se vyskytujícími se toxiny se setkávají i třeba včely. Nektar nebo pyl některých 

135

druhů rostlin je pro včely jedovatý. Toxický pyl má např. pryskyřník prudký (Ranunculus 

acris), jedovatý nektar mají některé druhy lip, jerlín japonský (Sophora japonica) 

nebo jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Zatímco v případě nektaru hynou létavky, 

tedy včely mimo úl, což představuje většinou zanedbatelné množství v rámci celého včelstva, 

v případě pylu dochází k úhynu včel, které se podílí na zpracování tohoto pylu v úlu a může 

se jednat o mnohem významnější ztráty. Nicméně přirozené toxikanty nepředstavují 

pro včelstva významnější ohrožení. 

3.9 ÚČINKY KOMBINOVANÉ EXPOZICE POLUTANTŮM V SUBLETÁLNÍCH 

DÁVKÁCH 

Pokud mluvíme o vlivu toxických látek na organismy, většinou se jedná o působení jedné 

konkrétní látky a je vztahováno na údaje o letální dávce, letální koncentraci této konkrétní 

látky. Když se ale podíváme na reálnou situaci v životním prostředí, zjistíme, 

že se zde málokterý toxický polutant vyskytuje osamoceně a jen minimum toxických látek 

dosahuje letální koncentrace. Neznamená to ale, že bychom se v reálných podmínkách 

nesetkávali s toxickým působením polutantů. V současných ekotoxikologických studiích jsou 

často sledovány tzv. koexpozice více toxických látek. Tyto studie mnohem lépe postihují to, 

co se děje v reálných podmínkách v životním prostředí. Pokud se totiž v prostředí vyskytuje 

větší počet toxických látek, i když v subletálních koncentracích, tyto látky se mohou 

navzájem ve svém účinku potencovat nebo mohou působit synergicky. Jedná se o vysvětlení, 

proč v přírodě dochází k projevům toxicity i u látek, které jsou zde v koncentracích, u kterých 

bychom projevy toxicity neočekávali. 

3.10 BIOLOGICKÉ ZBRANĚ A BIOTERORIZMUS 

Jako biologické zbraně jsou označovány živé organismy nebo replikační jednotky (viry), které 

se množí v obětech biologického útoku, nebo toxiny přírodního původu a sloučeniny od nich 

odvozené. Infekční agens a toxiny byly využívány k boji už v dobách Starověku. Asyřané 

například trávili studny svých nepřátel pomocí toxinů hub (paličkovice nachová), Hannibal 

nechal vrhat hliněné hrnce s jedovatými hady na paluby nepřátelských lodí. Ve středověku 

136

používali Mongolové a Turci mršiny uhynulých zvířat k zamoření nepřátelských studen 

a katapultovali těla lidí, kteří zemřeli na mor, za hradby obléhaných měst. Rozvoj 

bakteriologie s sebou přinesl novou úroveň teoretických znalostí využitelných v biologické 

válce. Významným mezníkem se stalo použití antraxu. K vyvolání infekce bylo třeba vysoké 

dávky, onemocnění se nešíří z člověka na člověka (nehrozilo tedy, že by se nakazili ti, 

kdo nebyli cílem útoku), ale vyvolává vysokou mortalitu a původce, Bacillus anthracis, 

je relativně dostupný po celém světě. To z něj dělalo hlavní biologickou zbraň zejména 

na počátku 19. století. Během 1. světové války byly prováděny pokusy s použitím antraxu 

a vozhřivky proti domácím zvířatům, zejména koním a mulám, kteří byli využíváni 

k transportu zbraní a materiálu. Němci a jejich spojenci během 1. světové války za použití 

vozhřivky výrazně oslabili francouzskou jízdu a rovněž ruské vojsko na východní frontě. 

Použití biologických zbraní bylo následně zakázáno v roce 1925 Ženevským protokolem. 

V roce 1972 pak byla zakázána téměř veškerá produkce, skladování a transport biologických 

agens a toxinů, u nichž hrozilo použití jako biologických zbraní, nicméně existují spekulace 

o tom, že některé státy pokračují tajně v jejich vývoji. 

V současné době existuje hrozba zneužití infekčních agens a toxinů spíše ze strany 

bioteroristických skupin. Nejznámější je asi útok sekty Aum Shinrikyo v roce 1993 v Tokiju 

kde byl použit antrax, ale bez úspěchu, protože jak se později zjistilo, byl použit vakcinační 

kmen, který není schopen vyvolat onemocnění. V roce 2001 propuklo několik případů antraxu 

u obětí bioteroristických útoků v USA. Dopisy s infekčním agens ve formě prášku byly 

zaslány několika senátorům USA a také do kanceláří médií. Výsledkem bylo 5 úmrtí. 

Biologické zbraně mohou být směřovány nejen proti lidem, ale i proti zvířatům nebo 

zemědělským plodinám a dalším rostlinám. Agens známá svým potenciálem sloužit jako 

biologická zbraň směřovaná proti lidské populaci jsou například již zmiňovaný Bacillus 

anthracis (antrax), Brucella spp. (brucelóza), Burkholderia mallei (vozhřivka), Burkholderia 

pseudomallei (melioidóza), Chlamydophila psittaci (ornitoza, psitakoza), Coxiella burnetii 

(Q horečka), Francisella tularensis (tularemie), Rickettsia prowazekii (skvrnitý tyfus) 

a Rickettsia rickettsii (horečka Skalistých hor), Shigella spp., Vibrio cholerae (cholera) 

a Yersinia pestis (mor). Z virů jsou to například virus horečky údolí Rift, Ebolavirus, virus 

japonské encefalitidy, Marburg virus, virus pravých neštovic a virus žluté zimnice. Z toxinů 

jsou to ricin, stafylokokový toxin, botulotoxin, saxitoxin, mikrocystin a mykotoxiny. Agens 

jsou řazena do tří kategorií: A, B a C. Do kategorie A spadají původci (nebo toxiny), kteří 

představují významné riziko pro národní bezpečnost, jsou lehce přenosní a šiřitelní, jsou 

137

příčinou vysoké mortality, mají potenciálně velký vliv na veřejné zdraví, mohou způsobit 

paniku a vyžadují speciální opatření. Sem patří tularemie, antrax, pravé neštovice, 

botulotoxin, mor a virové hemoragické horečky jako je Ebola nebo Marburg. 

V kategorii B jsou původci, kteří se šíří průměrně a způsobují nízkou mortalitu. Sem patří 

Q horečka, brucelóza, vozhřivka, psitakóza, skvrnitý tyfus a koňské encefalitidy a další, 

z toxinů pak např. ricin. 

V kategorii C jsou agens, která by měla být sledována z důvodu dostupnosti, jednoduché 

produkce a šíření, vysoké mortality nebo schopnosti významně ovlivnit zdraví. Sem patří 

např. Nipahvirus, Hantavirus, SARS, H1N1 aviární influenza nebo virus HIV. 

Útok biologickými zbraněmi může být veden i proti rostlinnému krytu nebo úrodě nepřítele. 

Do této kategorie jsou často řazeny i chemické látky herbicidní povahy tzv. defolianty. 

Ty byly masově používány třeba při válce ve Vietnamu (Agent Orange) k odstranění hustého 

porostu, v němž se skrývali nepřátelští vojáci. Během studené války vyvíjely Spojené státy 

celou řadu takovýchto zbraní s úmyslem ochromit Sovětský svaz v případě jeho útoku 

na USA. Choroby jako je rez travní (onemocnění postihující pšenici a další obilniny, 

původcem je Puccinia graminis) a rice blast (onemocnění postihující rýži, původce je houba 

Magnaporthe grisea) měly být použity ve formě leteckých postřiků a kuličkových bomb 

a takto dopraveny do vodních rezervoárů v zemědělských oblastech, aby vyvolaly epifytocie 

u těchto plodin. 

Stejným způsobem byly v bývalém Sovětském svazu vyvíjeny speciální varianty viru 

slintavky a kulhavky, moru skotu, afrického moru prasat a původce psitakózy, které měly být 

rovněž na místo útoku dopraveny v nádržích pomocí letadel. 

Jednou z možností jak infikovat oběti útoku je použití vektorů. Většinou se jedná o hmyz 

nebo jiné bezobratlé, kteří jsou infikováni původcem onemocnění (např. moru nebo cholery) 

a po vypuštění infikují tímto původcem oběti útoku. Tento typ biologické války je označován 

jako válka entomologická. Sem se řadí i použití rostlinných škůdců, zvířecích a lidských 

parazitů (např. moucha bzučivka lidožravá Cochliomya hominivorax) nebo druhů, které jsou 

schopny člověka a zvířata napadnout přímo (včely, vosy atd.). 

Biologická válka může mít velmi výrazný vliv na životní prostředí. Zcela zjevné je to 

v případě použití defoliantů, kdy dochází k totální devastaci celého ekosystému zasažené 

oblasti. Nedozírné následky však může mít i použití patogenních organismů. Ohroženi mohou 

být nejen lidé, ale i hospodářská zvířata, volně žijící živočichové, polní plodiny, rostliny 

a jejich biotopy. Řada patogenních organismů není patogenní jen pro člověka, hospodářská 

138

zvířata nebo plodiny, ale může postihnout rovněž necílové druhy. Slintavka a kulhavka 

nebo antrax může postihnout široké spektrum druhů včetně druhů kriticky ohrožených 

a způsobit tak jejich zánik. Příkladem toho jaký vliv může mít nákaza na celý ekosystém 

je zavlečení moru skotu do Afriky. Mor skotu je patogenní pro sudokopytníky. V Evropě 

a v Asii se vyskytoval dlouhodobě, zatímco v Africe se toto onemocnění do konce 19. století 

nevyskytovalo. Není jasné, jestli mor skotu do Afriky dovezli Italové přes Somálsko 

nebo generál Gordon, který si do Chartumu přivezl skot z Ruska. O 10 let později se nákaza 

dostala na jih od Sahary. Zde došlo k hynutí téměř veškerého domácího skotu, buvolů 

a dalších bovidů. Tento úbytek kopytníků měl za následek vymizení mouchy tse tse, 

která přišla o zdroj potravy, a původní travnaté pláně začaly zarůstat stromy a keři, protože 

je neomezovali býložravci. Lvi ztratili rovněž zdroj potravy, takže se přeorientovali a začali 

lovit lidi. Po nějaké době se vytvořila u volně žijících kopytníků částečná imunita vůči moru 

skotu a začali se přesunovat do opuštěných farmářských oblastí. Zde se stali zdrojem potravy 

mouchy tse tse, která s oblibou žije v křovinatých biotopech a začalo se jí dařit. Díky spavé 

nemoci, kterou tato moucha přenáší a která postihuje kopytníky i člověka, zůstaly 

tyto původně farmářsky využívané oblasti bez lidského osídlení. Mor skotu tedy asi za jedno 

století změnil ekologickou strukturu téměř poloviny afrického kontinentu a dal vzniknout 

oblastem, které dnes označujeme jako národní parky Afriky. 

3.11 PÉČE O HANDICAPOVANÉ ORGANISMY, ZÁCHRANNÁ CENTRA 

Člověk významně přetváří životní prostředí a tím ovlivňuje i organismy v něm žijící. Některé 

druhy jsou adaptabilní a jsou schopny se s novými podmínkami vyrovnat nebo dokonce 

jim tyto podmínky vyhovují lépe než podmínky původní. Tyto organismy označujeme 

jako synantropní. Jiné druhy naopak nejsou schopny se novým podmínkám přizpůsobit 

a jejich areál se neustále zmenšuje. To je případ velkých šelem na našem území. Druhy, 

které se alespoň částečně adaptovaly na člověkem změněné prostředí, se dostávají do péče 

člověka nejčastěji. Je to proto, že v člověkem obývaném prostředí se vyskytuje celá řada 

nebezpečí, kterým se tito živočichové nejsou schopni vyhnout. Jedná se především o stále 

narůstající automobilový provoz, zemědělskou mechanizaci, nevyhovující elektrické vedení, 

ale i nejrůznější jiné nástrahy. Protože existují skupiny lidí, které cítí zodpovědnost za lidskou 

139

činnost a její následky, fungují v rámci republiky Záchranná centra pro volně žijící živočichy, 

která jsou součástí Národní sítě záchranných stanic pod Českým svazem ochránců přírody. 

Velmi aktuální je otázka etické stránky terapie volně žijících živočichů. V posledních 

několika desítkách let došlo k výraznému vylepšení diagnostických a terapeutických možností 

veterinárních lékařů. Veterinární lékař je dnes schopen provádět velmi složité zákroky, léčit 

zvířata v kritickém stavu, která by jinak nepřežila, otázkou je do jaké míry by měl člověk 

tímto způsobem zasahovat. V prostředí existuje dynamická rovnováha, která reguluje velikost 

populací jednotlivých druhů v dané lokalitě. Názory na tuto problematiku se různí, ale existují 

praktické i filozofické důvody, proč nenakládat s přirozeně se vyskytujícími ztrátami jinak 

než je humánně utratit, aby se zabránilo zbytečnému utrpení těchto jedinců. Na druhou stranu 

mnoho zejména úrazů u volně žijících živočichů je způsobeno činností člověka, léčení 

takto postižených zvířat je tedy ve smyslu nápravy poškození zcela na místě. V rámci této 

činnosti je vždy třeba mít na paměti, že prvotní cíl je nepůsobit zvířeti utrpení. Je potřeba 

dobře zvážit šance na uzdravení a posoudit je vzhledem k danému druhu zvířete. 

Pro živočicha s malou šancí na návrat do přírody ve stavu, aby bylo schopno přežít, 

je okamžitá eutanazie nejhumánnější řešení. To stejné platí i pro zvíře pro které je delší pobyt 

v zajetí a manipulace extrémně stresující. 

Rovněž je potřeba mít na paměti, že úspěch při záchraně daného jedince není dán 

jen schopnostmi veterinárního lékaře, ale i zkušenostmi ošetřujícího personálu a existencí 

vhodného ustájení a prostředků k manipulaci s tímto druhem. Pokud pro konkrétního jedince 

představuje terapie nepřiměřené utrpení nebo je zjevné, že už nebude moci být vrácen 

do přírody, nebo existuje riziko pro personál při manipulaci s tímto jedincem, pak je eutanazie 

jediné možné řešení. 

Nejčastější pacienti záchranných stanic jsou z ptáků poštolky, které utrpěly zásah el. proudem, 

drobní pěvci, kteří narazili do prosklené plochy nebo je poranila kočka a vodní ptáci, kteří 

se sem často dostávají se zapíchnutým rybářským háčkem, s končetinou zaškrcenou 

silonovým vlascem, intoxikací olovem nebo botulotoxinem. Labutě si za šera často spletou 

mokrou silnici s vodním tokem, a pokud na ní přistanou, dochází k sedření dolních končetin 

a kůže na prsní kosti. Ze savců se do záchranného centra nejčastěji dostávají mláďata srnce, 

zajíce a dalších druhů, lišky a kuny s generalizovaným svrabem a dále vysílení jedinci 

nejrůznějších druhů savců většinou se staršími poraněními. 

Mláďata představují specifickou kategorii, která se často dostává do záchranných center 

pro handicapované živočichy. Bohužel ve většině případů zcela zbytečně. I přes osvětu lidé 

140

stále nosí domněle opuštěná srnčata a mladé zajíčky. Je naprosto přirozené, že mláďata těchto 

dvou druhů čekají na matku v úkrytu. Umělý odchov, ke kterému je mládě svým 

„zachráncem“ odsouzeno, je obtížný a zejména u zajíce často neúspěšný. U srnce není, 

za předpokladů správné péče, umělý odchov tak náročný jako u zajíce. Pokud se umělý 

odchov podaří, nastává úplně jiný problém a to kam umístit dospělé zvíře, které je zvyklé 

na lidi. Menší problém je umístit srnu, mnohem větší problém je ovšem se srncem, který 

je zejména v období říje velmi nebezpečný, protože i přes svou relativně nízkou hmotnost 

(20-25 kg) je schopen člověku způsobit velmi závažná až smrtelná zranění. Další kategorií 

mláďat, která lidé často a zcela zbytečně zachraňují, jsou odrostlá mláďata pěvců. Některé 

druhy jako je např. kos, drozd nebo pěnice, vyvádějí mláďata, která zatím neumí létat, mimo 

hnízdo a zde je učí hledat potravu a létat a rovněž je stále krmí. Lze je odlišit na první pohled 

podle zbytků prachového peří, kratšího ocásku a letek a žadonění o potravu (otevírání zobáku, 

vokalizace a natřásání křídel). 

141

4 POUŽITÁ LITERATURA 

ABSOLON, K. a kol. Metodika sběru dat pro biomonitoring v chráněných územích, Praha: 

Český ústav ochrany přírody, 1994. 70 s. 

BEGON, M., HARPER, JL., TOWNSEND, CR. Ekologie, Jedinci, populace a společenstva. 

1. vydání, Olomouc: Vydavatelství University Palackého, 1997. 949 s. 

BRANIŠ, M. Základy ekologie a ochrany životního prostředí. 2. vydání, Praha: 

Informatorium, 1999. 169 s. 

HORÁKOVÁ, J. Základy dezinfekce, dezinsekce a deratizace v potravinářství. 1 vyd. Brno: 

VFU, 2007. 119 s. 

HRBÁČEK, J. a kol. Jak a proč sbírat hmyz, 4. vyd. Praha: Nakladatelství Československé 

akademie věd, 1954. 214 s. 

KULICH, J., PIGULA, T., GUTZEROVÁ N., HRUBÝ P. Bioindikace a biomonitoring aneb 

Jak poznat v jakém prostředí žijeme, Horní Maršov: Středisko ekologické výchovy a etiky 

Rýchory SEVER, 2002. 75 s. 

LAŠTŮVKA, Z., KREJČOVÁ, P. Ekologie, 1. vyd. Brno: Konvoj, 2000. 184 s. 

LÁZNIČKA, V. Učební texty z ochrany přírody a krajiny. 1. vyd. Brno: MZLU, 2001. 32 s. 

LOSOS, B., GULIČKA, J., LELLÁK, J., PELIKÁN, J. Ekologie živočichů, 1. vyd. Praha: 

Státní pedagogické nakladatelství, 1985. 316 s. 

LOSOS, B., KUBÍČEK, F., ŠEDA, Z. Základy obecné ekologie, 1. vyd. Praha: Státní 

pedagogické nakladatelství, 1987. 258 s. 

NOVÁK, K. a kol. Metody sběru a preparace hmyzu, 1. vyd. Praha: Academia, 1969. 243 s. 

ODUM, E. P. Základy ekologie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 

1977. 736 s. 

PELIKÁN, J. Přehled obecné ekologie. 1. vyd. Brno: VŠVF, 1993. 153 s. 

ROSICKÝ, B., DANIEL, M. Lékařská entomologie a životní prostředí. 1. vydání Praha: 

Academia, 1989. 260 s. 

SHELDON, A. L. Equitability indices: Dependence on the species count. Ecology, 1969, 50: 

466–467. 

VÁVROVÁ, M. Využití bioindikátorů při hodnocení starých zátěží terestrického ekosystému, 

Brno: VUT Brno, 2004. 104 s. 

VOLF, P., HORÁK, P., ČEPIČKA, I., FLEGR, J., LUKEŠ, J., MIKEŠ, L., SVOBODOVÁ, 

M., VÁVRA, J., VOTÝPKA, J. Paraziti a jejich biologie. 1. vydání. Praha: Triton, 2007. 

318 s. 

142

VOŽENÍLEK, V., SLOUKA, L., SEDLÁČKOVÁ, M., KOSTKAN, V. Národní parky a 

chráněné krajinné oblasti ČR. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. 

156 s. 

143

Autoři: 

Název: 

Ústav 

Prof. MVDr. Jiří Pikula, Ph.D. 

Ing. Jana Sedláčková, Ph.D. 

MVDr. Hana Banďouchová, Ph.D. 

EKOLOGIE PRO VETERINÁRNÍ LÉKAŘE S OHLEDEM 

NA KVALITU A BEZPEČNOST POTRAVIN 

Ústav veterinární ekologie a ochrany životního prostředí 

Počet stran: 143 

Vydání: 1. 

Povoleno: 

Podpořeno: 

Vydavatel: 

Rektorátem VFU Brno 

Projektem OPVK reg. č. CZ.1.07/2.2.00/15.0063 

Veterinární a farmaceutická univerzita Brno 

ISBN 978-80-7305-630-8

ekologie pro veterinÃ¡rnÃ­ lÃ©kaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...

Create successful ePaper yourself

Delete template?

Save as template?

ekologie pro veterinÃ¡rnÃ lÃ©kaÅe s ohledem na kvalitu a bezpeÄnost ...