Svazek V: Národní strategie udržitelného rozvoje a regionální rozvoj

Mechanismy vedoucí k této soběstačnosti jsou různé – souvisí s novými etickými přístupy,
hledáním místní identity, s politickými směry akcentujícími kulturní a sociální
kořeny apod. Ovšem i internalizace externích nákladů a aplikace ekologické daňové
reformy, tedy tržně kompatibilní nástroje, by ve svém důsledku vedly k podpoře prosazování
lokální soběstačnosti.
3. (mezinárodní kontext) Agenda 21 rozpracovala principy udržitelného rozvoje
v místních podmínkách, a byla tak výzvou pro místní správy k zahájení příprav místních
Agend 21 (Local Agenda 21). Místní Agenda 21 (MA21) je chápána jako rozvojová
strategie na principech udržitelného rozvoje, založená na konsensu všech skupin společnosti.
Proces zpracování MA21 je mechanismem k prosazení principů udržitelného
rozvoje. Na Summitu Země v r. 1992 se všechny zúčastněné státy – mezi nimi i Česká
republika – zavázaly, že principy udržitelného rozvoje na úrovni místních správ rozpracují
do roku 1996. Ukazuje se 83 , že lepší předpoklady pro uplatnění MA21 mají ty země,
ve kterých existuje tradičně rozvinutá a strukturovaná občanská společnost. Významný
také je stupeň celkového environmentálního povědomí a forma státní podpory –
finanční nebo organizační, existence institucionalizované environmentální politiky
a dostatečná samostatnost místních správ. Tak se MA21 ve velké míře realizovala ve
Velké Británii, skandinávských zemích, Německu, Nizozemsku. V zemích střední
a východní Evropy byla situace jiná – pilotní projekty MA21 se prováděly, ale jen
v malé míře a především v těch evropských zemích, kde realizace MA21 byla podporována
rozsáhlými mezinárodními projekty. V globálním měřítku se původní předpoklad
z Ria nenaplnil. Jedním z důvodů je, že Agenda 21 nemůže vymáhat plnění tohoto závazku
– poskytuje pouze koncepční rámec pro implementaci, která závisí na mnoha
faktorech, jako je podpora vlád, informační mechanismy, připravenost jednotlivých
zemí k přijetí principů udržitelného rozvoje a další.
II. Kraje − střední článek
1. Dokončit reformu veřejné správy
4. (vznik krajů v ČR) Veškeré dění v socialistickém Československu bylo řízeno
z ústředních orgánů, zatímco orgány regionální (krajské, okresní) a místní správy fungovaly
do značné míry formálně. Toto centralistické pojetí výkonu veřejné správy se
uplatňovalo i po r. 1989. Až od 1. 1. 2001 byly zřízeny vyšší územně správní celky –
kraje 84 . Diskuse o potřebnosti krajské správy však byla namísto věcného vysvětlení
veřejnosti zpolitizována natolik, že podle průzkumů lidé většinou funkci krajů nechápou
a považují je za zbytečné. Každý kraj obdržel návrh Programu rozvoje kraje platný na 4
roky, který byl zpracován v roce 2000 ještě před vlastním vznikem krajů. Jedná se
o návrhy, které nemusí zastupitelstva krajů akceptovat a schválit mohou upravenou nebo
zcela jinou verzi Programu, na jehož základě budou rozvoj kraje realizovat. Lze však
předpokládat, že práce na programech bude limitována finančními možnostmi.
83 Zmapováním stavu uplatnění MA21 ve 12 evropských zemích v letech 1998–99 se zabýval
norský výzkumný program ProSus (http://www.prosus.uio.no: Local environmental officers
and Local Agenda 21: What is a present situation).
84 Zákon 129/2000 Sb. o krajích (krajské zřízení)
65