34 Povídky Jeden průvodce na jelena je někdy málo Na Lesní správu Strašice přijíždí o jelení říji lovecký host, ředitel pan Černý. Host to dobrý. Doprovází jej zástupce LS a jsou při první pochůzce úspěšní. Jelen po ráně odbíhá, je to v říjišti, pravděpodobně zásah na přední běh. Druhý den po polední se tak trochu uvolnilo, na dohledávku nás jede plný Gaz. Jede i paní ekonomka, podívat se na práci barváře. Psa vedu na řemenu a jak se dostáváme ze říjiště, psa vypouštím. Asi za deset minut pes hlásí, na místě. Je to ještě v ploše, kde je skupinka živořících stromků všeho druhu, ošlehaných od střepin, ale regenerujících při zemi velkou spletí větví a kořenů, pro člověka skoro nepřístupné. Jelen do toho vlezl, je vidět ze všech stran, je tam jako ježek v kleci. Skupinka stromků je asi 8 m široká, pes tuto skupinu obíhá a hlásí. Jelena není možné dostřelit, nemáme pilu a bez prořezání cestičky jej nevytahneme. Na to musíme jinak, já tam vlezu, jelenu uváži na paroží barvářský řemen, lesní správce, průvodce a host potahnou a já s polesným Františkem Soukupem budem z druhé strany postrkovat. Kdyby snad chtěl prudce vyrazit, tak si poradíme. Asi 3x „Hej rup“ a jelen je zpola venku, byl již na záraz, ale svět se s ním zatočil a jelen na místě bez nějakého zásahu zhasíná. Měl přestřelen nízko přední běh. Rok uběhl, ředitel opět přijíždí. Přiváží celou vepřovou hlavu a říká: „To je za to, jak jsem byl loňského roku u vás hezky pozván ke stolu, tak to chci oplatit.“ To byla taková hlava, za kterou by se nemusel stydět žádný funkcionář, jak byla krásná. Doprovázet na lov bude Uhlík. Host má povolenku na jelena III. věk. tř. V těchto dnech byla jelení říje mimořádně hlasitá. Z jednoho stanoviště na silnici Korunská 700 m n. m.z úseku Tři Trubky-Carvánka mohl každý host, nebo kdo si přišel poslechnout, uslyšel 30 – 40 troubících jelenů. Na polesí Tři Trubky se ročně střelilo 18 jelenů. Bylo tedy z čeho vybírat. Ale také nebylo. Pod touto silnicí asi 300 m ráno troubí tři jeleni, né více jak na dvou hektarech různorodého lesa, od mlaziny až po tyčovinu, ale spoustou pramenišť, a tak na prvního odpoledne nastupuje jako první barvář, jde volně, poslední jde host. Pravidla jsou dohodnuta. Pes nás vede dobře, jdeme proti větru, ale ujdeme za hodinu asi 60 kroků a jelen přestane troubit. Vycouváme, jelen o nás ví, má ten svůj radar. Jdeme na druhého. Ten první opět troubí, potom na třetího a je večer. Ráno půjdeme dříve, oni v noci vytahnou nahoru do kultur za holou zvěří a on se při cestě zpátky některý splete. Nespletl. Spletl jsem se já. Ani jeden nepopošel ani o centimetr. Jsou to přivandrovalci. Mají tady ten svůj karneval, nežerou, řvou a občas se napijí té špíny, kterou si vyšlapou a vyleží na kousku rašeliníku. Ráno je krátké a jdeme opět s prázdnou. „Musím s nima pohnout, Františku,“ říkám polesnému Soukupovi, „hosta dneska nemáš, nepůjdeš dneska na houby?“ A František neříká ani jo, ani ne, ale rovnou kde a v kolik. „Ve dvě po poledni v šestnátce u stěny toho starého porostu, raději dříve.“ Zdravíme se na místě a Františkovi říkám: „Tady na tom pětníku nám troubí“ - a nedořekl. Z dolního cípu té mlaziny k nám z levé strany vyráží s mohutným troubením jeden z těch tří. Troubí tu: „Kdo, že je tady pánem?“ Při zastávkách rentgenuje, Barvář 14/2005 potřásá zlostně hlavou, je již asi 30 m na úrovni střelce, ale částečně v zákrytu stromů. Nejblíže ke stromu má host, asi krok vpravo František také asi jeden krok, já byl asi pět kroků a musel jsem na koleno a opřít se o ruku, byl jsem v plném slunci. Pes si sedl někde vedle. Jelena mám přečteného a Františkovi ukazuji palcem pravé ruky vpravo, na prstech tři a do vzduchu píši otazník. Ten má jelena také přečteného a říká hostu zcela tiše: „Je to nerovný kurunáč, mezi dvojkou a trojkou, chcete-li střílet“ a host přenáší pušku z levé strany mohutné jedle na stranu pravou. Snažím se v tom předklonu zachytit, pokud možno dobře, značení jelena po ráně. Kolega má také dalekohled u očí a snad ve dvou vteřinách padne rána a jelen nic, snad poslouchal Svobodnou Evropu, jak mu ty radary lítaj. „Minul jste, znovu“ a host: „Leží.“ František: „Neleží, přebijte,“ podívám se k hostu a ten má pušku na rameni. Ležel. Asi 30 stupňů vpravo a o dobrých 80 kroků toho našeho. Takový chrchláček, tedy jelen západoevropský, trofej dobrého karpatského srnce a do pořádného jelena III. tř. potřeboval dvě pětiletky života. Střelec dobrý, sklo vynikající a ty sluneční efekty okolo každé koruny stromu přece jen do šera starého lesa a v kříži komora jelena bylo vše příčinou. V půl třetí jsme na Zámečku. Děj začíná. Vylezu z auta, ze Zámečku vychází kastelán a hned na mě: „Copak blbneš Jaroslave, jeď do lesa, večer bude hned.“ ale vidí zálomek u hosta a znovu: „No to teda lovu, to jste teda rychlíci, tak se chlub.“ A do toho kufru auta se dívá dlouze a nějak divně a k hostu říká: „To jsi střelil nebo přejel?“ „Střelil“ říká host. A kastelán zase ke mně: “Copak si blbnul?“ Dnes se nebudu o lovu s nikým bavit. Jdu ke splavu dvou hlavních potoků, tam se opřu o klandr, budu závidět vodě tu cestu do světa a přemýšlet o nesmrtelnosti chrousta. Ještě slyším kastelána, jak říká: „Copak blbnete, já to ještě nemám vařený“ (to jako ten ovar). Ještě je hlášen příjezd podnikového ředitele. Přijíždí ještě před večerem. Jdu se také pozdravit. Jak podnikový zahlédl zálomek u hosta, otáčí se k choti a slyším: „Říkal jsem, že budou mít sloveno, jdou po třetí. Tak se chlub.!“ Náš ředitel nikdy k úspěchu při lovu negratuloval dříve, až když viděl trofej. A do toho kufru auta kouká také nějak divně a k hostu říká: „To jsi střelil Ty?“ „Ano.“ „A máš sloveno.“ Večer, když s Františkem kráčíme k domovu, na louce u Zámečku již troubí korunovaný desaterák. Má to tu pronajaté od lesníka Standy Berana, bezplatně, po dobu celé říje. Troubí u silnice, jde-li někdo a nezastavuje-li, jelen jen zmlkne. Není snad ani 30 m od cesty. Tentokrát, jako by nechtěl ani zmlknout. Jsme téměř u něho a tak mu František domlouvá: „Neposmívej se, nevíš dne ani hodiny.“ Lesník Toník Tichý říkával:“Honba není špás.“ Uhlík Jaroslav Brdy
�������������� ����������������� ������������������� ���������������������������������� ������������������������������������ �������������������������������������� �������������������������������� ����������������������������������� ������������������������������ ���������������������������������������� ��������� ������������������������������� ����������������� ���������������������������� ������������������������ ����������������������������� ������������������������������ �������������������������������� �������������������������� �������������������������� ���������������� ������������� ������������������� �������������������� ������������������������������ �������������� ��������������� ���������������������� �������������������