Zpravodaj 2012 - Českomoravský klub chovatelů barvářů

MEMORIAL BENEDYKTA GIERSZEWSKIEGO V POLSKU
Ve dnech 11.–14. listopadu 2011 se nedaleko polského
města Kluczbork, které leží 40 km severně od okresního
města Opole, konal již šestý ročník Memoriálu Benedykta
Gierszewskiego. Tento memoriál se koná vždy na začátku
listopadu, letos kvůli soutěži ISHV byl přesunut o dva týdny
později. Zúčastnění barváři pracují pouze na nahodilých
postřelech v době intenzivních lovů ve zdejších státních lesích.
Denně se těchto lovů zúčastňuje přes 200 lovců, většinou
cizinců.
Sraz účastníků byl v pátek v podvečer v penzionu Pod
Borem v obci Pokoj, kde bylo i ubytování. Jinak základna
pro výjezdy na práce byla u lovecké chaty ve vesnici Swieciny.
Memoriálu se zúčastnilo sedm barvářů ze čtyř zemí.
Kromě čtyř účastníků z Polska, přijel ještě zástupce ze Slovenska
s bavorákem Ľudo Potonák, od nás s hanoveračkou
Láďa Varvařovský ml. a maďarská bavoračka vedená Csabou
Vajdou. A protože lovy byly v dobře zazvěřených revírech,
o poranění zvěře, kdy bylo potřeba pomoc barváře,
nebyla nouze. Každý z účastníků měl možnost pracovat na
několika pracích, do soutěže se započítávala samozřejmě
pouze ta nejlepší a tedy úspěšná. Celkem během dvou dnů
memoriálu bylo provedeno 18 dosledů. Některé byly pouze
jen ověření nástřelu aby byla jistota, že nic nebylo zanedbáno.
Ve stručnosti zmíním tři práce, které se právem dostaly
na čelo soutěže.
Velice kvalitní práci na 26 hodin starém postřelu jelena
předvedla BB Judy Von Militzers Meute s vůdcem Csabou
Vajdou. Tato čtyřletá fenka pracovala skoro 4 km na řemeni
Cina z Prokopské hájenky po těžkém dosledu
s pouze několika kapkami barvy a pak bylo asi 800 m štvaní
se stavěním. Rozhodčími byla tato práce ohodnocena plným
počtem bodů, tedy 100. Druhou vynikající práci předvedl
polský BB Cytrus Zimny Trop, kterého vedl Michal Formalczyk
Tento dvouletý, atypicky zbarvený bavorák pracoval
na třiceti hodinovém postřelu divočáka tři km na řeneni
s minimální barvou, která byla nalezena až po kilometru.
Po dojití kusu byl divočák štván a několikrát stavěn ještě kilometr,
než se ho podařilo ve velmi nepřehledném terénu
dostřelit. Hodnoceni rovněž za 100 bodů. Náš vůdce Láďa
Varvařovský se šestiletou hanoveračkou Cinou z Prokopské
hájenky dělal celkem tři práce. První byl postřel laně, na ná-
20 / Zpravodaj Klubu chovatelů barvářů
střelu bylo pár kapek barvy, podle zbarvení se zdála svalová.
Asi po kilometru se barva ztratila a vůdci se zdálo, že slyší
před sebou zalámáni. Fenka byla vypuštěna na štvaní. Nebylo
slyšet žádné hlášení a po 15 minutách se fenka vrátila.
Pokračovali ještě kilometr na řemeni a našli lože s jedinou
kapkou barvy a laň byla prohlášená za škrábnutou a dosled
byl ukončen.
Druhá práce byla na postřelu divočáka. Na nástřelu byl
doslova stříkanec droboučkých kapek barvy a fenka intenzívně
sledovala stopu, kde bylo možno podle barvy kontrolovat
správnost postupu. Po ujití asi 500 m se dostali do
místa, kde byly hromady klestu a pracovala tam skupina lidí
na jeho úklidu. Po dotazu zdali něco neviděli, nikdo nic neviděl
ani neslyšel. Fenka zde začala pracovat s vysokým
nosem a chodit v kruzích a přesto, že byla několikrát znova
nasazována na nástřel, vždy to skončilo ve stejném místě
jako by se divočák vznesl a stopa skončila, dosled byl proto
ukončen. Hned nato volali že mají z minulého dne 24 hodin
starý postřel jelena a jestli by to Láďa zkusil, že se jim na
stopě ztratil i jejich jezevčík. Po příjezdu na místo a nasazení
hanoveračky na stopu byla občas nalezená barva, po
ujití asi 1,5 km jsme k všeobecnému veselí (na stopě nás bylo
6) našli ztraceného jezevčíka. Psi se jen letmo pozdravili
a hanoveračka pokračovala v práci na stopě a jezevčík nás
sledoval. Byla to dosti komická situace, vpředu hanoverák
s vůdcem , pak skupina lidí a jistil to jezevčík. Po dalších několika
stovkách metrů vůdce našel na stopě dobrý jelení
shoz. Najednou před náma byla oplocenka s poničeným pletivem,
pod kterým byla barva. Láďa hanoveračku přenesl
dovnitř oplocenky, ale ta odmítla pokračovat jakýmkoliv
směrem. Znova jsme prozkoumali barvu pod pletivem
a shodli jsme se, že barva je jinak zbarvená, než po které
jdeme a barvářka byla opět přenesena přes pletivo mimo
oplocenku a okamžitě zabrala kolem oplocenky dál do lesa.
Najednou se z oplocenky ozvalo intenzívní hlášení, to náš
nalezenec jezevčík. Láďa poslal jednoho polského kolegu ať
to jde prověřit a my jsme postupovali dál za fenkou. (později
jsme se dozvěděli, že v oplocence byl nalezený, již zhaslý
divočák). Při práci na stopě jsme občas nacházeli barvu,
která nás utvrzovala v dobrém postupu a jediné, co nás zneklidňovalo,
byla blížící se tma. Když fenka po stopě začala
chodit v kruzích, Láďa nabyl přesvědčení, že jelena tlačíme
před sebou. Když se začal rozhodovat, že ji vypustí, uslyšeli
jsme před sebou zalámání, fenka byla vypuštěná a my poklusem
za ní. Byl to onen postřelený jelen, k naší smůle
vběhl do zamrzlého bahnitého jezírka o průměru asi 70 m.
Rozhodčími byl vydán pokyn k odvolání psa, hrozilo nebezpečí
utopeni psa pod ledem, který byl asi 2 cm silný. Jelen
stál uprostřed do poloviny těla ve vodě. Po několika pokusech
jelena vytlačit z jezera se dostal bliž ke břehu a byl neprodleně
dostřelen. Jeho vytažení z vody byl další zážitek,
ale povedlo se. Při gratulaci vůdci už za tmy nám polský lesník
co šel s námi a měl sebou navigaci GPS řekl, úžasná
práce, délka práce na řemeni, 5300 m.
To je ve stručnosti popis práce našeho hanoveráka. Šestý
ročník memoriálu Gierszewského je již minulostí, všichni
zúčastnění budou jistě dlouho vzpomínat na prožité chvíle,
setkání s novými kamarády a těšit se na další ročník v příštím
roce.
Miroslav Gora