Zpravodaj 2012 - Českomoravský klub chovatelů barvářů

ZE SPÁDOVÝCH OBLASTÍ
ZE SPÁDOVÉ OBLASTI Č. 6 MORAVSKOSLEZSKÉ.
V minulých číslech zpravodaje jste si toho ode mne jako
od aktivisty této oblasti mnoho nepočetli . Těžko jsem hledal
nějakou pozitivní inspiraci. Slíbil jsem, že se polepším,
ale suché konstatování kolik bylo zkoušek, kolik se na nich
zúčastnilo psů atd., podle mne není to pravé ořechové,
kromě toho výsledky vycházejí přehledně na jiném místě
zpravodaje. Poděkování patří všem(zvláště sponzorům),
kdo podpořili konání zkoušek a výcvikových dnů. Především
však pořadateli ,a jeho pomocníkům, regionální soutěže“
O Moravský pohár (ale o něm najdete ve zpravodaji
samostatný článek) .Oblast žila v roce minulém rušným
a bohatým životem, nebudu ale tady předhazovat jak je
velká a kolik má členů, protože těch aktivních je zhruba
mezi 20-30, kupodivu přibylo mladších a ti mě svým nadšením
docela překvapili, tož kluci ať vám to vydrží.
Pravda když všechno šlape, nemůžeme usnout na vavřínech,
ale snažit se úroveň udržet , ba ji i pozvednout. Při
našich setkáních často padnou i slova kritiky. Zdá se, že
všeobecně exteriérově jsme na tom u obou plemen docela
dobře, máme spoustu pěkných psů, horší je to po pracovní
stránce.Hodně námitek se vede k tomu,že výkonu a vytrvalosti
psů vůbec nepomohlo vyhodnocování DKK,
máme několik výkonných psů, co mají DKK středního
stupně a jejich vytrvalost a neúnavnost je obdivuhodná. Pak
jsem ale četl článek od spolutvůrce Československého
vlčáka pana Karla Hartla, kdy v 60tých letech minulého
století vyhodnocovali podle stupně DKK výkony služebních
psů(převážně německých ovčáků) a tam konstatuje, že do
stupně 3/3 to psům v podstatě nevadí, psi s DKK 4/4 mají
po dlouhém běhu jen potíže s překonáváním vysokých překážek.
Tím samozřejmě nechceme lobbovat za zrušení kontroly
DKK, jen mi připadl úsměvný již několikrát
opakovaný návrh, abychom pouštěli do chovu jedince jen
s DKK 0/0. Ochudili bychom si značně chovnou základnu,
pak by nezbývalo nic jiného než dovézt cizí psy z ostatních
členských zemí ISHV, kde všude uchovňují psy i s DKK
1/1 a byli bychom na tom ještě hůř než předtím( tomu se
říká být papežštější než papež). Ono se lehce kritizuje, ale
je to trošku jinak. Je velmi málo psů, co vykazují více jak
10 těžkých dohledávek za rok ( když ale budu chtít tak jich
vykážu i 20 a nikdo mi nic nedokáže). Již delší dobu zásobuji
menší i větší okolí štěňaty a barvářů v je relativně dost.
Sám ale musím vždy po neúspěšné těžké dohledávce sednout
a rozebrat v klidu proč můj pes zklamal. Poslední
3 roky jsem víc než 10 nasazení za rok neměl, několik dohledávek
jsem sám vzdal ( ty moje rozlámané nohy prostě
už tak neslouží a bolesti jsou hrozné), zaměstnavatel mě
v pracovní době již na dohledávku nepustí, a ani bych pak
nestíhal v práci vše dohnat. Rozhodně již nejsem profesio-
40 / Zpravodaj Klubu chovatelů barvářů
nál ve smyslu spojitosti lesnictví s myslivostí, myslivost nám
byla odebrána , již to je jen drahá zájmová činnost. Beru
tedy i noční dohledávky se všemi zápory co obnáší. A nejdůležitější
věc, necvičím psa postaru na staré vychladlé
stopě jednotlivého kusu zdravé zvěře!!!!! Jednak jsem v horách
na to nikdy neměl moc podmínky, množstvím dosledů
jsem to vždy kompenzoval, ale dnes prostě na to v lese
nemám čas! Většina majitelů barvářů je na tom stoprocentně
ale daleko hůř než já !! Když jsem v roce 2010 posuzoval
na Memoriálu Fridricha Konráda německého
psa(vynikajícího, leč nepěkného), vůdce mi sdělil, že pes
má 4 roky a má 300 dohledávek, je určeným dohledávacím
psem pro velkou oblast a disciplinovaní němečtí lovci
ho prostě musí využívat. Kolik je u nás takto profesionálně
přemýšlejících majitelů honiteb? Špičkových psů je dnes
možná méně než v minulosti, ale všeobecně populace barvářů
vzrostla tak trojnásobně. V poslední době se hodně
mluví o omezování produkce štěňat v souvislosti se zákony
zakazujícími regulaci počtu štěňat ve vrhu. Ještě si nedovedu
představit jak přezkušovat chovné jedince i v průběhu
jejich plodného období, ale toto je jediná cesta, jak
omezit produkci množitelů štěňat ,a zvednout pracovní
kvality populace. Rozhodně ale exteriérová úroveň barvářů
tímto půjde dolů. Heslo: „Výkonem ke kráse“ jsem již
dávno zařadil do kategorie „Zbožných přání “.Na výstavách
psů koukám na dobře oceněné barváře, normální
rozhodčí s aprobací pro všechna plemena,téměř vždy dá
titul psovi s lesklejší a jemnější srstí, vypadá líbivěji, to
musím uznat i já. Pes s hustou a drsnou srstí, tak jako to
vyžaduje standard ,fakt vypadá poněkud drsněji a neupraveněji.
Všeobecně se kynologie posouvá a zájem se soustřeďuje
na výstavnictví i u původně pracovních plemen,
barváře nevyjímaje. Zájemci o štěňata koukají na rodokmeny,
kde nevyčtou jak je pes výkonný pracovně, hlavně
že má zkoušky v první ceně a nějaký ten titul z výstavy.
Co se týká většiny akcí, které členové moravskoslezské
oblasti uskutečnili, vždy šlo o iniciativu aktivních členů, bez
jakéhokoliv finančního přispění klubu. Bohužel, klub
v tomto oblastem nepomáhá vůbec. V praxi to prostě vypadá
tak, že musíte přemluvit nějakého movitějšího kamaráda
či známého, aby vás zasponzoroval, aniž si tento
sponzorský dar třeba odepíše z daní. Jistě náš ekonom
namítne, že při troše vůle lze vždy. Jenže tito lidé se s tím
prostě nechtějí babrat. Tedy jsou chlebodárci nás chudobnějších
se vším všudy. Bez takového nevratného a totálního
sponzorství bychom ani nemohli společně cvičit, natož
uspořádat zkoušky či soutěž. Každým rokem se klepu, aby
se zase někdo takový našel . Zaplaťpánbůh to většinou vždy
vyšlo ale někdy to není nic příjemného.Tímto se jim om-