Zobrazit článek ve formátu PDF - Západočeská univerzita v Plzni

ychlosti ohřevu a na rychlosti ochlazování, ale také na teplotě a době prodlevy v izotermické etapě zpracování. Tepelné
zpracování se tedy skládá z ohřevu na určitou teplotu, výdrţe na této teplotě, a z ochlazování určitou rychlostí.
Polotovary pro výrobu nástrojů jsou obvykle dodávány ve stavu ţíhaném na měkko. Konečné vlastnosti nástroje jsou
získány vhodně zvoleným postupem a kombinací tepelného zpracování. Tepelné zpracování rychlořezných ocelí má své
specifické znaky, jako je vysoká kalící teplota (pro dostatečné rozpuštění karbidů vzniklých metalurgií). Dalším
typickým rysem jsou prodlevy při ohřevu na kalící teplotu (pro rozpuštění karbidů a pro zamezení pnutí mezi povrchem
a jádrem nástroje). Rychlořezné oceli jsou také výrazně citlivé na přehřátí. Po kalení rychlořezných ocelí vţdy následuje
popouštění (obvykle vícenásobné). Postup základního tepelného zpracování nástrojů z rychlořezné oceli je znázorněn
na obrázku 3 (I/1 – hrubování, I/2 – ţíhání ke sníţení
pnutí, I/3 – opracování na čisto, II/1 – ohřev
s předehřevem, II/2 – prodleva na kalící teplotě, II/3a
– kalení v oleji nebo na vzduchu, II/3b – kalení v solné lázni, III/1 aţ 4 – trojnásobné aţ čtyřnásobné popouštění, III/5 –
broušení načisto).
Žíhání
Obr. 3: Tepelné zpracování rychlořezné oceli [6]
Obr. 4: Postup ţíhání na měkko rychlořezné oceli
Ţíháním nazýváme postup při tepelném zpracování, při kterém se výrobky ohřívají na určitou teplotu, následuje dlouhá
výdrţ a poté, zpravidla pomalé ochlazování. Cílem ţíhání je tedy dosaţení určité úrovně rovnováţného stavu (stabilní
struktury).
Žíhání na měkko
Jedná se o ţíhání bez překrystalizace, a cílem je převedení lamelárního perlitu na perlit globulární tj. základní feritickou
hmotu s globulemi karbidů. U ocelí tím dochází ke sníţení tvrdosti a tím ke zlepšení následné obrobitelnosti a
tvařitelnosti za studena. Také je přínosné dosaţení větší homogenizace struktury, coţ je vhodné pro následující kalení.
Postup pří ţíhání na měkko obvykle sestává z ohřevu na teplotu těsně pod teplotou přeměny (A c1 ), výdrţe na této
teplotě a z řízeného ochlazování obvykle v peci. U ocelí s vyšším obsahem slitinových prvků, které sniţují rychlost
difúze uhlíku ve feritu nebo stabilizují cementit, je potřebné prodlouţit dobu ţíhání aţ na desítky hodin. Je-li výchozí
strukturou lamelární perlit, obsahuje-li ocel větší mnoţství slitinových prvků je rychlost sferoidizace cementitických
lamel příliš malá. V tom případě se volí teploty ţíhání mírně nad teplotou přeměny (A c1 ). Čím má ocel více uhlíku a
čím více je legována tím déle se karbidy rozpouštějí a proto bývá ţíhací teplota vyšší. Průběh ţíhání lze poněkud
urychlit kolísáním ţíhací teploty kolem teploty přeměny (A c1 ). Na obrázku 4 je znázorněn postup při ţíhání na měkko
rychlořezných ocelí.
Kalení
Účelem kalení je zvýšení tvrdosti oceli vytvořením částečně nebo zcela nerovnováţné struktury. Princip kalení spočívá
v ohřevu na kalící teplotu, výdrţi na této teplotě a v ochlazení větší rychlostí neţ kritickou. Kalící teplota je u
rychlořezných ocelí poměrně vysoká, a to kvůli vysoce stabilním karbidům které se v rychlořezných ocelích hojně
vyskytují. Kalící teplota musí být tak vysoká, aby došlo k rozpuštění dostatečného mnoţství karbidů, a tím obohacení
austenitu uhlíkem a dalšími prvky. Základní strukturou kalených ocelí je tedy struktura martenzitická nebo bainitická.
Předměty a nástroje z rychlořezných ocelí je důleţité ohřívat, na kalící teplotu, pozvolně a rovnoměrně.
Vysocelegované oceli, tedy i oceli rychlořezné, se vyznačují horší tepelnou vodivostí, a jsou citlivé na prudký ohřev.
Proto se volí několikastupňový ohřev pro dokonalé vyrovnání teplot mezi povrchem a jádrem. Tím se zabrání vzniku