Zrkadlenie (PDF - 8MB) - Slováci vo svete

48 časových období, nejen z důvodu pracovních umístěnek nebo vojenské
základní služby v době Československa. Málo se například ví o tom, že
po definitivním připojení Bratislavy do ČSR na Slovensko přišla například
početná skupina vídeňských Čechů s rodinami, řemeslníci, úředníci, atd.
I v současnosti na Slovensko přicházejí nové vlny přistěhovalců, většinou
však jde o manažery, resp. odborné pracovníky zahraničních firem, kteří
pobyt na Slovensku chápou jen jako jednu z kapitol v další kariéře.
O české kultuře na Slovensku je asi zbytečné se podrobněji rozvádět,
pokud jde o tzv. dovezenou kulturu. I když po rozdělení federace došlo
k výraznému omezení příjmu českých rozhlasových a televizních stanic na
území SR, zejména dále od moravských hranic, alespoň v tomto případě
se potvrdilo, že volný trh vše vyřeší a dnes většina kabelových a satelitních
operátorů poskytuje i programy českých TV stanic, přestože někteří kvůli
tomu mají na krku soudní spory (souhlas na distribuci českých kanálů). Na
straně druhé sledovanost českých stanic se v domácí konkurenci pohybuje
na úrovni pouhých 1-2% diváků. Zejména větší města mají poměrně
bohatě zastoupenu i „živou“ kulturu v podobě častých vystoupení českých
hudebních skupin a interpretů, výstav, apod. V této oblasti aktivně působí
i České centrum.
Máme však zřejmě hovořit o čistě národnostní kultuře. Původní český či
moravský folklor na Slovensku asi nikdo nehledá, přesněji většinou nechybí
v repertoáru domácích internetů. I v oblasti kultury (stejně jako v dalších
sférách) působí řada významných osobností, které však nikdy nedávají
najevo, že nejsou Slováci, takže nikdo ani neví, že možná doma v soukromí
se hlásí k české či moravské národnosti. Českou menšinu na kulturním poli
vlastně zastupuje jen Ženský sbor při Českém spolku Košice, spolupracujeme
však s dalšími umělci a skupinami, jež mají vícenárodnostní složení (např.
skupině Starý orchestrion v Bratislavě jsme pomohli vydat CD s hudebně
vzdělávacím pásmem „Čeští básníci o Moravě“).
Podobná situace se týká i vzdělávání. Na Slovensku neexistuje žádná
česká škola, přestože za první republiky byla řada škol téměř výlučně
s českým pedagogickým sborem. Postupně se však čeština z výuky vytrácela
a s nástupem vlastních pedagogů (a také v důsledku nuceného odchodu
českých zaměstnanců ze Slovenska po roce 1938), se čeština ze slovenského
školství prakticky vytratila (s výjimkou některých vysokoškolských skript či
hostujících pedagogů). Od vzniku spolku jsme konfrontováni s touto otázkou,
avšak naše průzkumy ukázaly, že – až na jednotlivé výjimky – vlastně ani
o výlučně českou základní či střední školu není zájem. Ve větších městech
je to hlavně otázka dojíždění malých dětí do takové školy, v menších by
se taková škola neuživila pro nedostatek žáků. Už několik let jsou snahy
zřídit tzv. Českou školu bez hranic, ale přes opakovaná setkání několika
jednotlivců se tento projekt nepodařilo zatím rozběhnout. Důvodem nezájmu
je i skutečnost, že česká generace na Slovensku je převážné v důchodovém
visegrad - terra interculturalis