Pracovní list č. 4 - Pf UJEP

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. století
Mgr. Adam Krupička
Karel Jaromír Erben
Kytice z pověstí národních
1) Zápis pověsti, Miletín 1842
Dvě osoby učinily sobě slib, že sebe vezmou za manžely. Jinoch odvandroval, a za nějaký čas umřel. Dívka spala na půdě, i
viděla okýnkem, kudy světlo měsícové padalo, přicházeti postavu mužskou. Mařenko, vztaň a pojď, já pro tě přicházím. Ona
vstala, svázala sobě šatstvo a šla za ním. On převelmi pospíchal. Ona stačiti nemohla. Má milá, bojíte-li se? I co bych se bála,
vždyť sem, můj milej, s váma! To opakoval častěji. Vtom přišli ku hřbitovu. On vzal jí ten uzlíček a přehodil ho přes zeď, a
pobízel ji, aby přeskočila. Ona vidouc, co se děje, pravila, aby on napřed skočil. On to učinil, a mezitím ona utekla do blízké
umrlčí komory, kdež jeden umrlec ležel, i zavřela se. Zvenku tedy volal: Ty umrlý, podej mi tu živou ven! Ty umrlej, odpočívej s
Pánem Bohem! - Mrtvý se hýbal... Když hodina odbila, zmizel. Ráno našli šatstvo roztrhané.
JANÁČKOVÁ (ed.), Kniha textů 2., Praha 1999, s. 116-117.
2) Bürger: Lenora (úryvky) 3) Vojtěch Nejedlý: Lenka (úryvky)
6 „Smiluj se, Pane laskavý, 6 „Spíš, můj milý! v spokojnosti?“
kterýž jsi dobro naše!
smutně k němu mluvila:
Dceruško, Bůh tě uzdraví!
„Milujíc tě s upřímností
Pros řečí Otčenáše!“
Lenka se ti zjevila.
„Maminko, to je jenom blud!
Pomoh mi Pán Bůh doposud? 7 Proč se lekáš? Proč, můj milý?
Plané jsou prosby k němu!
Což bys milé měl se bát?
Ach, už je konec všemu!“
Z lásky k tobě v noční chvíli
musila jsem z hrobu vstát.
15 „Vždy v půlnoci se hneme vpřed,
táhnem až z české země. 12 Červové jsou moji hosti,
Dneska jsem o pár chvilek zpět,
rubáš roucho svatebné;
přisedni rychle ke mně!“
rakev místo veselosti,
vytí sov – hry hudebné. (...)“
21 Zní písně jako skřeky
žab v tůních temné řeky. 16 Milín rychle ze sna skočil,
jako by byl omámen;
25 Tu pohleď! Luna zablyští vlasy trhal, očma točil,
a kolem kola v tanci
hlavou tloukl si o kámen.
kroutí se na popravišti
4) Milota Polák: Květoslav a Kráska (úryvky)
slota a otrhanci.
„Hejsahej, za mnou, trhani!
Sem, sloto, máš mé pozvání! 19 Když pak s černé věže hradu
Zatancuj pro ženušku,
jedenáctá slavně bručela,
než ulehneme v lůžku!“
na domě tu Krásky vzadu
sova v střeše smutně skučela.
26 A otrhanci, dup dup dup, Lampa více nesvítila.
dupou, až křoví chřestí,
Černá tma se kolem slila.
jak skáčou do spadaných kup
lískových ratolestí. 22 „K Praze, ku slavnému městu,
z pokropených krví strnišťat
31 Kůň divoce se vypíná, honem nastoupil jsem cestu,
z nozder mu srší síra.
Od širokých lipských řepišťat,
Huí! tu náhle hlubina
tam, kde Frankům prsa chladnou,
pod ním se otevírá.
Oči hasnou, tváře blednou.
Hroby jsou plné jekotu,
řev tříští mračnou temnotu, VANĚK (ed.), Rozkošný hrob, Příbram 2009, s. 31-32; 37 – 38.
BLAŽKE (ed.), Kouzelné zrcadlo literatury II., Praha 2001, s. 25 – 27.

KBO / 6026 Interpretace děl literatury 19. století
Mgr. Adam Krupička
5) Peklu propadla – polská národní legenda (úryvek)
1 Oj, v neděli zporána
šla na kvítí Johana.
2 Drobnou routu trhala
a věnečky vázala.
POJMY – FAKTA - JMÉNA
3 „Můj věnečku zelený, lidová slovesnost
ty se dočkáš koruny!“
pověst
balada
4 I přijel k ní mládenec: diplomatika
„Prosím, panno, o věnec!“
Slovanský sjezd
5 „Oj, ty nejsi mládenec, České muzeum
ale z pekla rozenec!“
František Palacký
6 „Po čem jsi mne poznala, Adam Mickiewicz
že jsi mne tak nazvala?“
Božena Němcová
František Sušil
7 „Po koníku, po vraném,
po sedélku červeném.
8 Po bičíku smoleném
i po tobě po samém.“
9 „A ty nejsi panenka,
dvou dětí jsi matinka.
ČETBA
Kytice z pověstí národních
České pohádky
10 Jedno leží v stavení, Prostonárodní české písně a říkadla
na něm kupa kamení.
11 Druhé plyne po vodě:
již je po tvé svobodě!
ERBEN, Kytice balad, Praha 1982, s. 143.
6) Svatojánská noc (úryvky ze zlomku)
3 Byla svatojánská noc, 11 Chodí dlouho sem a tam, 18 A tu dub kotlavý hovoří mu tiše:
pozdní byla chvíle; dál a dál se pouští, „Veliký poklad mám ve svém břiše,
pásl ovčák pod březinou až se octnul nenadále veliký poklad, stříbro a zlato.
své ovečky bílé. v kapradovém houští. Zbojníci mi ho sem položili
4 Seděl pod keřem - 14 V okamžení květ uzrál 19 přede sty lety a pak brzo nato
jen zazdřimnul okem: v zrnko jako máku; za branou v Praze je oběsili.
rozešly se mu ovečky a zrnéčko ovčákovi Poklad bez pána, ovčáčku můj,
v lese, ve hlubokém. padlo do dřeváku. vem si ho, vem si ho, a bude tvůj!“
6 Počítá je, počítá, 15 S vysoké jedle vrána dolů kváče:
i přepočítává, „Zdař Bůh, ovčáče, přešťastný ovčáče!
však ovečky nejmilejší Však si dej pozor – kvák, kvák, kvák -
mu se nedostává. zrnko neveliké, jen jako mák.“
ERBEN, Mateřídoušky, Praha 1969, s. 82 – 84.
LITERATURA:
Miroslav Červenka a kol., Slovník básnických knih: díla české poezie od obrození do roku 1945, Praha 1990.
Julius Dolanský, Karel Jaromír Erben, Praha 1970.