zobrazit PDF - Můžeš

č a s o p i s p r o t y , k t e ř í s e n e v z d á v a j í 19
Stáž Konta Bariéry
Jak jsem si potřásl
rukou s panem ministrem
Ne každý má možnost poznat fungování organizace, v níž by chtěl
jednou pracovat. Mně se taková možnost naskytla díky týdenní stáži pořádané
Kontem Bariéry. Na Ministerstvo zahraničních věcí mě profesně nasměroval
obor absolvovaný na Metropolitní univerzitě Praha.
Text: Štěpán Beneš
Foto: Jan Šilpoch
První den je vždycky hektický. Ať
už do zaměstnání nastupujete
natrvalo či jen na týden. Díky perfektní
péči lidí z kabinetu ministra,
kde jsem měl strávit 30 hodin,
ale k žádnému stresu nedošlo.
Vše bylo předem domluveno a mé
požadavky řešeny. Vyhrazené parkovací
stání v areálu a vlastní kancelář ve starých
prostorách Černínského paláce (v té vedlejší
prý úřadoval Eduard Beneš), to vše dodalo
člověku pocit, že je vítán.
Jsem seznámen s chodem kabinetu
ministra a představen všem jeho zaměstnancům.
Vzápětí je mi ukázána struktura
ministerstva a činnost jednotlivých odborů.
Během týdne jsem měl ostatně dostatek
příležitostí, jak je poznat více, a to díky
domluveným schůzkám.
První dvě schůzky absolvuji ještě týž
den. První je na odboru společné zahraniční
a bezpečnostní politiky EU, mnohem zajímavější
je pro mě ale ta druhá – na odboru států
Blízkého východu a severní Afriky. Nejen
proto, že mě tato oblast osobně zajímá, ale
i proto, že zde máme o čem dlouze rozprávět
díky probíhajícím bouřím v Egyptě
a v jiných arabských zemích. Blízký východ
doznívá ještě během rána druhého dne, kdy
se jako pozorovatel účastním ranní schůzky
tohoto odboru. Hned po ní s vděčností
přijímám nabídku jednoho ze zaměstnanců
kabinetu ministra a vydáváme se na prohlídku
reprezentativních prostor Černínského
paláce.
Cestou potkáváme na chodbě ministra
Karla Schwarzenberga v doprovodu bývalého
prezidenta Václava Havla. Oba se vracejí
z konference o Barmě, která se v paláci
konala. Přestože má kancelář vedle svého
kabinetu, potkat ho je i pro zaměstnance
tohoto odboru svátkem.
Středa je ve znamení schůzek na jednotlivých
odborech. Všude se mi ochotně
věnují, svůj odbor mi představí a odpovídají
na otázky. Hodně si povídáme na odboru států
Asie a Pacifiku, kde v pohodovém rozhovoru
rozebereme Čínu jako ekonomickou velmoc
i Afghánistán jako bezpečnostní hrozbu.
Na odboru bezpečnostní politiky se jeho
představitel zajímá o přístupnost budovy
a stěžuje si, že v české diplomacii je velmi
málo handicapovaných zaměstnanců. Přidává
historku, jak se s nimi přes dvě hodiny hádal
úředník NATO, který ovšem kromě toho, že
seděl na vozíku, byl schopen komunikovat
pouze pomocí speciálního přístroje, podobného
tomu, který používá i Stephen Hawking.
Ve čtvrtek se opět potkávám s panem
ministrem. Podáváme si ruku a chvilku si
povídáme. Ptá se mě, jak vnímám svoji stáž,
a kvituje moji přítomnost jako příležitost pro
ověření, zda je Černínský palác připraven
na handicapované zaměstnance. Osobně mě
žádá, abych zpracoval zprávu o překážkách,
které by z mého pohledu bylo nutné odstranit
a co vylepšit. Omlouvá se, že nebylo
možné vše zajistit úplně bez bariér. Loučíme
se za pár minut, jeho program je vskutku
nabitý, za dveřmi čekají zahraniční novináři,
kteří přijeli dělat rozhovor o Kubě.
Odpoledne pokračují schůzky na odborech,
kterých jsem už poznal přes polovinu.
A pokračují i poslední den. Na tiskovém
odboru si s panem Vítem Kolářem, tiskovým
mluvčím MZV, povídáme o úpadku pozornosti
českých médií k zahraničním záležitostem.
Kolečko zakončuji na odboru amerických
států a odpoledne sepisuji zprávu
o bezbariérovosti Černínského paláce, čímž
plním žádost pana ministra.
Jsem velmi rád, že jsem se mohl osobně
seznámit se zodpovědnou prací zaměstnanců
ministerstva na tak důležitém úseku,
jakým je zahraniční politika. Za tuto zkušenost
patří dík Kontu Bariéry, které mi stáž
zajistilo.
Více na www.muzes.cz
S Karlem
Schwarzenbergem
se stážista
Štěpán Beneš
nesetkával
každý den,
zato od něho
dostal za úkol
vypracovat
zprávu, zda je
Černínský palác
připraven na
handicapované
zaměstnance.
můžeš / číslo 4 - 2011