2/2011 - Salesiáni Dona Boska
17.05.2015 • Views
Share Embed Flag

2/2011 - Salesiáni Dona Boska

2/2011 - Salesiáni Dona Boska

2/2011 - Salesiáni Dona Boska

SHOW MORE
SHOW LESS
ePAPER READ
DOWNLOAD ePAPER
sdb.cz

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.

START NOW

obsah<br />

úvodník str. 3<br />

rozhovor str. 4–5<br />

kardinál Bertone<br />

reportáž str. 6<br />

pedagogika volného času str. 7<br />

naučte své děti vařit str. 8<br />

knižní novinky str. 9<br />

prázdninové akce <strong>2011</strong> str. 11–16<br />

Jan Med – můj život str. 17–21<br />

salesiánská dobrovolná služba<br />

str. 22–23<br />

zajímavosti ze života církve,<br />

ze světa, misie str. 24–25<br />

oslavenci str. 26<br />

setkání se salesiány str. 27<br />

Slovo redakce<br />

Milí čtenáři,<br />

doba postní spolu s Velikonocemi je jedinečná<br />

tím, že ji nám křesťanům nikdo neukradl<br />

– prostě na Ježíška si obchodníci dovolili, ale na vzkříšeného<br />

Ježíše zkrátka nemají… Vzkříšený Ježíš navštívil<br />

těsně před postní dobou také mě a mou rodinu – 1. března<br />

mi zemřel táta František a uvědomil jsem si, že není pravda,<br />

co často říkají filozofové: že Cesta je cíl, ale že Cesta<br />

má cíl. Že bez víry jen stěží čelíme ztrátě těch nejbližších<br />

a že víra nám dává naději i pevnou půdu pod nohama.<br />

V poslední době stojíme před mnoha nepochopitelnými<br />

úmrtími: uvnitř Salesiánského magazínu najdete zprávu<br />

o nevysvětlitelně brutální smrti polského misionáře v Tunisku,<br />

která se udála těsně po „osvobození“ Tunisanů, a zrovna<br />

dnes, kdy píšu tento editorial, se večer u nás v Praze-Kobylisích<br />

koná mše za takříkajíc „naši“ Aničku, která bydlela<br />

poblíž našeho domu, chodila tu nedaleko do školy a kdosi<br />

ji před půl rokem unesl a zabil. Stojíme před takovými činy<br />

a hledíme na kříž. Kam jinam? Měli jsme kdysi na sídlišti<br />

Hutník ve Veselí nad Moravou v našem vchodu jednu paní<br />

učitelku, které se při jízdě na kajaku po Moravě zabil jediný<br />

syn. Paní učitelka od té doby na nic jiného nemyslela,<br />

v synově pokoji nechala všechno od té doby na svém místě,<br />

každý den chodila na hřbitov a se synovou smrtí se nikdy<br />

nevyrovnala. Tehdy ještě jako nevěřící jsem si říkal: Vždyť<br />

paní učitelka je věřící, proč pořád pláče? Dnes už znám<br />

slova sv. Petra, která říká Ježíšovi, když se zdá, že Pán<br />

všechny apoštoly pošle domů: „Pane, ke komu bychom šli,<br />

vždyť ty máš slova věčného života!“<br />

Zdeněk Jančařík<br />

Vydavatel:<br />

Salesiánská provincie Praha<br />

Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8<br />

tel.: 283 029 111, www.sdb.cz<br />

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62<br />

Redakce:<br />

šéfredaktor: P. Zdeněk Jančařík, SDB<br />

redaktor: Jiří Kučera<br />

sazba: Miroslav Palíšek, SDB<br />

návrh obálky a grafická úprava: Martina Mončeková<br />

adresa: Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8,<br />

tel.: 283 029 216, 283 029 218, e-mail: magazin@sdb.cz<br />

Tisk Severografia, a. s.<br />

MIČ 47 465, ISSN 1214-5262, MK ČR 5673<br />

2 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

ÚVODNÍK<br />

Eusebia Palomino<br />

Životní příběh Eusebie Palomino<br />

poznamenala zásadní způsobem<br />

Panna Maria Pomocnice.<br />

Vypráví: „Jednou v neděli, když<br />

jsme vycházely z kostela jezuitů<br />

(z toho slavného chrámu La Clerecia<br />

v Salamance), kde jsme byly<br />

s ostatními dívkami poslouchat kázání,<br />

jsem uviděla procházet kolem<br />

jakýsi průvod a zajímalo mě, co to<br />

je. Řekli mi, že je to procesí Panny<br />

Marie Pomocnice,<br />

které vycházelo ze<br />

salesiánského domu.<br />

Počkala jsem, než<br />

se přiblíží. Když procházelo<br />

kolem mě,<br />

postavili přede mnou<br />

sochu a, sotva jsem<br />

uviděla Pannu Marii<br />

Pomocnici, pocítila<br />

jsem k ní zvláštní přitažlivost.<br />

Poklekla jsem a s velkou<br />

horlivostí jsem jí řekla: „Ty víš, Maminko,<br />

že jediné, po čem toužím, je<br />

líbit se tobě, navždy ti patřit a stát<br />

se svatou.“ A řekla jsem to s takovým<br />

dojetím, že mi po tvářích tekly<br />

slzy. „Ty víš, Maminko, že kdybych<br />

mohla a kdybych měla peníze,<br />

vstoupila bych do nějakého řádu<br />

a stala bych se řeholnicí, abych ti<br />

mohla lépe sloužit, ale jsem chudičká<br />

a nic nemám.“ Neuplynulo<br />

ani patnáct dní od této události a já<br />

jsem se ocitla u salesiánek a od<br />

vchodu nás vrátná doprovodila do<br />

kaple. Jakmile jsem vstoupila, uviděla<br />

jsem Pannu Marii Pomocnici<br />

a ucítila jsem něco, co nedokážu<br />

popsat. V srdci jsem slyšela, jak mi<br />

říká: „Tady tě chci mít.“<br />

Dcery Panny Marie Pomocnice<br />

se rozhodnou přijmout ji jako<br />

pomocnici komunity. Tajné přání<br />

Eusebie – zasvětit se plně Pánu –<br />

zapaluje a opodstatňuje každou<br />

její modlitbu, každý její čin. Neodvažuje<br />

se o to požádat kvůli své<br />

chudobě a nevzdělanosti; necítí se<br />

hodna takové milosti. Představená<br />

vizitatorie, které se svěřila, ji však<br />

přijímá mezi sestry s mateřskou<br />

dobrotou.<br />

Eusebia je povolána do domu<br />

ve Valverde del Camino, v městečku,<br />

které tehdy čítalo 9 000<br />

obyvatel.<br />

Děvčátka, která navštěvují dům<br />

sester, si brzy oblíbí její vyprávění<br />

o zážitcích misionářů, o životech<br />

svatých, příběhy mariánské<br />

zbožnosti a historky o Donu<br />

Boskovi, které Eusebia šíří<br />

díky své výborné paměti.<br />

Silou svého hlubokého přesvědčení<br />

a jednoduché víry<br />

je dokáže učinit zajímavými.<br />

K holčičkám se postupně<br />

připojují dospívající nezbednice,<br />

náročnější mladé<br />

dámy, které objevují v mladé<br />

sestřičce nevysvětlitelné kouzlo,<br />

paprsky svatosti, které je zvláštním<br />

způsobem proměňují.<br />

Bohoslovci, řeholnice, kněží,<br />

dívky, všichni přicházejí, aby si popovídali<br />

o svém životě se sestrou<br />

Eusebií. A ona jim pokojně radí,<br />

předvídá budoucnost, povzbuzuje<br />

je v jejich povolání a odrazuje je od<br />

nesprávných rozhodnutí. A když se<br />

jí někdo ptá, odkud to všechno ví,<br />

odpovídá větou, kterou často říkával<br />

Don Bosco: „Zdálo se mi to ve snu.“<br />

Sestra Eusebia ve všem rozjímá<br />

Boží lásku se silnou touhou ji opětovat:<br />

její pracovní dny jsou toho<br />

neustálým důkazem.<br />

Když je začátkem třicátých let<br />

Španělsko zasaženo revolucí, která<br />

se snaží vymýtit náboženství, sestra<br />

Eusebia neváhá jít do krajnosti,<br />

připravená darovat všechno. Nabízí<br />

se Pánu jako oběť za spásu Španělska,<br />

za svobodu náboženského<br />

vyznání. Oběť je Bohem přijata.<br />

Pascual Chávez Villanueva<br />

hlavní představený salesiánů<br />

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN<br />

Každé<br />

2 měsíce<br />

přichází<br />

Don Bosco<br />

k vám<br />

domů.<br />

Časopis Salesiánský<br />

magazín zasíláme<br />

bezplatně každému,<br />

kdo o to požádá. Od<br />

roku 1887 je to dar<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> těm,<br />

kteří sympatizují se<br />

salesiánským dílem.<br />

Objednejte<br />

Salesiánský<br />

magazín<br />

svým známým!<br />

Oznamte<br />

nám změnu<br />

své adresy!<br />

Salesiánský magazín<br />

Kobyliské nám. 1<br />

182 00 Praha 8<br />

tel.: 283 029 218<br />

e-mail: magazin@sdb.cz<br />

SALESIÁNSKÝ MAGAZÍN<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

3

ROZHOVOR<br />

Kardinál Bertone – číslo dvě<br />

K padesátému výročí kněžského<br />

svěcení napsal papež kardinálu<br />

Tarcisiu Bertonemu srdečné<br />

poselství: „V těchto těžkých<br />

časech Tě chci mít nablízku jako<br />

spolupracovníka. Zvolil jsem<br />

Tě státním sekretářem, abych<br />

s Tebou mohl sdílet rozhodnutí<br />

a úkoly. Neúnavně a s velkým<br />

úsilím i odborností se podílíš<br />

na papežových pastoračních<br />

projektech univerzální církve<br />

a na našich iniciativách pro<br />

celý svět, aby se lidská rodina<br />

posílila a svět se stal více harmonickým.“<br />

Jste salesiánem, který se dostal<br />

nejvýše…<br />

Díky Boží milosti a laskavosti papežů<br />

a představených jsem dostal<br />

význačné církevní funkce, ve<br />

kterých jsem se snažil pracovat<br />

s obětavostí, velkou láskou k církvi,<br />

činorodým duchem a obětí, jak<br />

nás tomu učil Don Bosco. Díky<br />

Pánu jsem byl dostatečně zdráv<br />

a tak jsem mohl pracovat dlouho<br />

a intenzivně.<br />

Zůstala vám nálepka „salesián“.<br />

Uvnitř mě to těší a jsem na to také<br />

hrdý. Snažil jsem se udržovat salesiánského<br />

ducha také ve způsobu<br />

kázání a setkávání se s mládeží,<br />

a aktualizovat Boží slovo podle konkrétních<br />

potřeb Božího lidu.<br />

Co je na vás jako na knězi salesiánského,<br />

co je z <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>?<br />

Hodně. Základem každé ctnosti je<br />

lidskost. Slavná trilogie „náboženství,<br />

rozum, laskavost“. Don Bosco<br />

říkával: „I v tom největším mladém<br />

lotrovi je místo citlivé k dobrému.“<br />

Proto jsem nevyléčitelným optimistou.<br />

A vaše povolání?<br />

Moje povolání se zrodilo na Valdoku.<br />

Na gymnáziu a potom na<br />

lyceu jsem se rozhodl studovat<br />

jazyky. Pak jsem ovšem dostal<br />

konkrétní nabídku od jednoho<br />

salesiána, kterému jsem velmi<br />

vděčný, dona Alessandra Ghisolfiho:<br />

„Nelíbilo by se ti uspořádat<br />

život tak, jak to dělají salesiáni?<br />

Být mezi mládeží a dělat to, co<br />

zde vidíš dělat nás?“ Odpověděl<br />

jsem, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel.<br />

„Pojeď na tři dny na Monte<br />

Olivetto.“ Z tohoto setkání jsme<br />

se vrátili začátkem května 1949.<br />

Bylo to onoho večera, kdy strašná<br />

bouře roztříštila letadlo s turínským<br />

fotbalovým klubem Grande<br />

Torino o kopec Superga.<br />

Na Monte Olivettu jsem se rozhodl<br />

vstoupit do noviciátu. Řekl<br />

jsem to rodičům, kteří každý rok<br />

24. května přijížděli z Romano Canavese<br />

prožít slavnost Panny Marie<br />

Pomocnice do baziliky.<br />

Jak vaše rodina reagovala?<br />

Řekli mi: „Rozhodl ses. Doufejme,<br />

že zůstaneš věrný a že tě Pán bude<br />

provázet.“ A vstoupil jsem do noviciátu.<br />

Dostal jste nějaké zvláštní „milosti“?<br />

Byl jsem velmi mladý a požádal<br />

jsem o radu zpovědníka, kterým<br />

byl don Bertagna: „Dostal jsem tuto<br />

nabídku. Co na to říkáte?“ Při oslavě<br />

padesáti let svého kněžství jsem<br />

vzpomínal na všechny zpovědníky<br />

mého života. Všem jim jsem<br />

hodně vděčný. Don Bertagna měl<br />

osmdesát čtyři let, byl impozantní,<br />

s bílými vlasy. Odpověděl: „Být salesiánem<br />

je velmi náročné povolání.<br />

Znamená to být mezi mladými,<br />

mít velkou trpělivost a schopnost<br />

pracovat. Mohu ti říct, že jsem salesiánem<br />

skoro šedesát let a nikdy<br />

jsem toho nelitoval.“ Nyní to mohu<br />

říci i já, protože je tomu již šedesát<br />

let, co jsem salesiánem a nikdy<br />

jsem toho nelitoval. A jsem velmi<br />

spokojen.<br />

A Panna Maria Pomocnice?<br />

Kořeny mé osobní zbožnosti sahají<br />

hodně daleko, protože již od<br />

mého dětství byla v naší rodině<br />

každodenní zvyklostí modlitba růžence.<br />

Především během války, při<br />

zákazu vycházení, jsme se všichni<br />

shromažďovali ve chlévě k modlitbě<br />

a nad sebou slyšeli „létající<br />

pevnosti“ směřující k bombardování<br />

Turína. V salesiánském ústavu<br />

byl náš úkryt pod bazilikou Panny<br />

Marie Pomocnice. Vzpomínám, jak<br />

jsme po jednom bombardování vyšli<br />

z úkrytu a viděli chrám netknutý<br />

a nedaleké divadlo v troskách, ze<br />

kterých se ještě kouřilo. Prosebná<br />

modlitba, důvěra, naděje. Tyto pocity<br />

ve mně utvořily velkou lásku<br />

k Panně Marii. Ta pak byla dále<br />

živena salesiánskou formací a příkladem<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>, který Pannu<br />

Marii učil uctívat pod titulem Pomocnice.<br />

Don Bosco říkával, že<br />

doba je hodně smutná a že potřebujeme,<br />

aby nám Panna Maria<br />

pomáhala zachovat a bránit víru.<br />

Měl jste někdy těžkosti?<br />

Občasné těžkosti a bolest mi působila<br />

především poslušnost, když<br />

jsem měl být poslán na určité místo.<br />

Ale potom se jako vždy všechno<br />

zlepšilo. Vzpomínám si především<br />

na dvě situace. První bylo přeložení<br />

ze San Benigno Canavese do<br />

Fossana. V San Benigno jsem měl<br />

kapelu a měl jsem to blízko domů.<br />

Ale potom jsem byl ve Fossanu<br />

velmi spokojen. Pak to byl přechod<br />

z Mezinárodního teologického institutu<br />

v Bollengu na Salesiánskou<br />

univerzitu do Říma, kde jsem měl<br />

vyučovat morálku. Odolával jsem,<br />

dokud to šlo, ale pak jsem řekl<br />

ano a také tam jsem se měl velmi<br />

dobře.<br />

4 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

ROZHOVOR<br />

Státní sekretář Vatikánu kardinál Tarcisio Bertone<br />

Proč je v dnešní době<br />

tak těžké s duchovními<br />

povoláními?<br />

Obecné klima mu jistě<br />

nepřeje a ani rodiny<br />

nejsou v křesťanském<br />

životě tak pevné. Setkal<br />

jsem se však<br />

s krásnými povoláními<br />

mezi studenty lyceí<br />

i univerzit, stejně jako<br />

mezi mladými zaměstnanci.<br />

V Janově jsem<br />

mezi mladými kněžími<br />

napočítal devět inženýrů,<br />

kteří měli před sebou<br />

velmi slibnou budoucnost.<br />

Jeden bankovní<br />

úředník den před<br />

povýšením na lepší<br />

místo přišel za vedoucími<br />

a řekl: „Dejte to<br />

místo někomu jinému,<br />

rozhodl jsem se vstoupit<br />

do semináře!“ Zůstali<br />

bez dechu. Mladá<br />

představená jednoho<br />

janovského kontemplativního kláštera<br />

byla dívkou, která se účastnila<br />

jednoho z prvních Mezinárodních<br />

dnů mládeže a hovořila před papežem.<br />

Mnohá povolání přicházejí<br />

právě z těchto dnů mládeže; například<br />

po setkání v Austrálii tam<br />

stoupl počet povolání ke kněžství.<br />

Doufejme, že tomu tak bude i letos<br />

ve Španělsku.<br />

Vraťme se k vám. Jak vás papež<br />

přesvědčil, abyste přijal<br />

funkci státního sekretáře?<br />

Řekl mi, že by mě chtěl v Římě<br />

jako státního sekretáře. „A rozmyslel<br />

jste si to dobře?“ „Rozmyslel<br />

jsem si to dobře.“ „Ale byli by i jiní<br />

kandidáti…“ a řekl jsem několik<br />

jmen. „Ano, přemýšlel jsem o tom.<br />

Nakonec ale vždy skončím u kardinála<br />

Bertoneho, takže si myslím, že<br />

Pán chce, abyste se znovu vrátil do<br />

Říma a spolupracoval s papežem.“<br />

Benedikt XVI. vám napsal:<br />

„Mezi mnou a Tebou je vzájemná<br />

a vytrvalá důvěra, která je<br />

dána tím, že jsme téměř denně<br />

spolu.“ Jaké to je pracovat<br />

s papežem?<br />

Moci po léta pracovat vedle něho<br />

bylo pro mě velkým privilegiem.<br />

Poznal jsem, že je to člověk<br />

s velkou vášní pro pravdu, láskou<br />

ke kráse a nelíčenou pozorností<br />

k lidstvu. Je člověkem dialogu<br />

a naslouchání. Chová se velmi<br />

přirozeně a cítí se dobře s kýmkoli<br />

se setká. Vyzařuje z něj nakažlivá<br />

radost, založená na důvěře a naději.<br />

Papež Benedikt je neúnavný<br />

pracovník. Dodržuje denní rytmus<br />

modlitby, studia, setkání, psaní<br />

a proslovů. Je člověkem, který<br />

hluboce miluje Boha a který sebe<br />

sama považuje – právě tak, jako to<br />

řekl z balkónu baziliky sv. Petra po<br />

svém zvolení – za „pokorného dělníka<br />

na vinici Páně“.<br />

Má Don Bosco ve Vatikánu stále<br />

otevřené dveře?<br />

Don Bosco zanechává<br />

zářivou a živou<br />

vzpomínku ve všech,<br />

kdo se k němu přiblíží.<br />

Například i papež<br />

Benedikt XVI. je jeho<br />

ctitelem. Zná životopis<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>, Matky<br />

Markéty, hry i sny<br />

zakladatele salesiánů,<br />

psa Šediváka a mnoho<br />

dalšího. K tomuto<br />

úžasnému poznání jej<br />

přivedl jeho tatínek,<br />

který byl vojákem stejně<br />

jako tatínek Karola<br />

Wojtyły. Další velký<br />

africký kardinál, dnes<br />

již zemřelý Bernardin<br />

Gantin, který byl po<br />

mnoho let prefektem<br />

vatikánské kongregace<br />

pro biskupy, znal <strong>Dona</strong><br />

<strong>Boska</strong> z vyprávění své<br />

maminky a z knížky<br />

Don Bosco, který<br />

se směje a měl vůči<br />

němu velkou úctu. Úcta k Donu<br />

Boskovi je tak živá, že v mnohých<br />

národech a na všech světadílech<br />

je jeho urna přijímána s velkým<br />

nadšením.<br />

Jak je salesiánská rodina viděna<br />

„tam shora“?<br />

Salesiáni jsou považováni za pevné<br />

osobnosti, živé a věrné síly. Jsou<br />

sloupy církve, lidé věnující se dobru<br />

Božího lidu a dobru společnému.<br />

Proto bývá mnoho salesiánů vybíráno<br />

za biskupy. I Dcery Panny Marie<br />

Pomocnice jsou ze strany biskupů<br />

velmi ceněny. Salesiáni spolupracovníci<br />

a exalievi jsou lidé, na které<br />

je možné se spolehnout v organizaci<br />

laického apoštolátu, v různých<br />

iniciativách na diecézní i církevní<br />

úrovni. Když se setkávám s vedoucími<br />

představiteli různých národů,<br />

a to i muslimských, chlubí se svým<br />

studiem u salesiánů.<br />

podle Il Bollettino Salesiano<br />

přeložil Ladislav Heryán<br />

Foto: archiv S. M.<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

5

REPORTÁŽ<br />

WinXP pokřtila svoje první CD<br />

Svoje první CD s názvem Touha<br />

věřit pokřtila v sobotu 12. března<br />

<strong>2011</strong> sebranická hudební<br />

rockpopová skupina WinXP ve<br />

farním klubu Stodola.<br />

Hudební formace, kterou tvoří šestice<br />

kluků navštěvujících dosud<br />

základní školu, vznikla před třemi<br />

roky na podzim. „Založili jsme ji<br />

díky tehdejšímu salesiánskému<br />

přednovicovi Jardovi Růžičkovi,<br />

který nás tady v Sebranicích na<br />

faře učil hrát. Poté, co odešel, jsme<br />

začali chodit do hudebky a od té<br />

doby kapela funguje,“ říká bubeník<br />

kapely Ondra Filipi. „Našim cílem<br />

je šířit křesťanství formou moderní<br />

hudby,“ dodává.<br />

„Naše písničky jsou převážně<br />

o Bohu a o tom, jaký k němu mají<br />

vztah mladí lidé. Například v písni<br />

Cesta se zpívá o dvou cestách,<br />

z kterých má mladý člověk na výběr.<br />

Jedna cesta ta je lehká, ale<br />

na konci té cesty nás nečeká nic<br />

dobrého. Druhá cesta je sice těžká<br />

a plná zkoušek, ale na konci nás<br />

čeká pořádná odměna“, vysvětluje<br />

kytarista skupiny Jakub Jílek.<br />

Na otázku, co znamená název,<br />

odpověděl další kytarista Honza Filipi:<br />

„Mnoho lidí se nás ptá, jestli<br />

náš název nesouvisí s Windows<br />

(úsměv). Ale není tomu tak. Název<br />

se skládá ze slova win, což je<br />

anglicky vítěz. X a v něm napsané<br />

P znamená Kristus a dohromady<br />

vzniká – Kristus vítězí.<br />

CD si můžete poslechnout na<br />

www.bandzone.cz/winxp nebo zadejte<br />

na facebooku „win xp“.<br />

Radek Gottwald<br />

Většinu nástrojů a ozvučení získali kluci z peněz, které si sami vydělali na<br />

brigádách.<br />

Foto: 3x Radek Gottwald<br />

Logo skupiny<br />

Všichni členové skupiny jsou aktivními ministranty. Většina z nich jsou animátoři.<br />

6 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

K ZAMYŠLENÍ<br />

Pedagogika volného času<br />

Volný čas je součástí našeho života a zdá se, že mu věnujeme stále<br />

více pozornosti. Přestože náboženský život většinou realizujeme<br />

právě v těch časových úsecích, které se označují jako „volný čas“,<br />

v církvi se o volném čase skoro nemluví. A přece už druhá kapitola<br />

Geneze naznačuje, že se podobnost člověka a Boha projevuje dynamickým<br />

propojením tvoření a spočinutí, aktivity a kontemplace<br />

(Gn 2,2). Zatímco u Boha existuje toto propojení nezávisle na čase,<br />

u člověka probíhá v čase.<br />

Volný čas je součástí našeho života<br />

a zdá se, že mu věnujeme stále více<br />

pozornosti. Přestože náboženský život<br />

většinou realizujeme právě v těch<br />

časových úsecích, které se označují<br />

jako „volný čas“, v církvi se o volném<br />

čase skoro nemluví. A přece už druhá<br />

kapitola Geneze naznačuje, že se<br />

podobnost člověka a Boha projevuje<br />

dynamickým propojením tvoření<br />

a spočinutí, aktivity a kontemplace<br />

(Gn 2,2). Zatímco u Boha existuje<br />

toto propojení nezávisle na čase,<br />

u člověka probíhá v čase.<br />

Z hlediska návaznosti na antickou<br />

i scholastickou filozofii můžeme<br />

považovat za prorocké názory<br />

německého křesťanského filozofa<br />

Josefa Piepera, který po 2. světové<br />

válce varoval své současníky před<br />

jednostranným zaměřením na práci<br />

a výkon. Byl přesvědčen, že se<br />

bez času věnovaného kontemplaci<br />

vytrácí smysl lidského snažení. Tím<br />

navázal na dalšího velkého německého<br />

filozofa Immanuela Kanta,<br />

který požadoval pro každého člověka<br />

dostatek volného času k tomu,<br />

aby v něm mohlo rezonovat to, co<br />

prožil. Nazýval totiž volný čas „časem<br />

rezonance“.<br />

Bohužel většina lidí v průmyslově<br />

vyspělých zemích nechápe volný<br />

čas jako příležitost k zastavení<br />

a k rozjímání, ale spíše jej prožívá<br />

zcela konzumně. Jednostranně hédonistický<br />

postoj k volnému času<br />

ostře kritizuje jeden ze zakladatelů<br />

německé pedagogiky volného času<br />

Horst Opaschowski, který propaguje<br />

takovou výchovnou a osvětovou<br />

práci, která by pomohla překlenout<br />

propast mezi odcizenou prací a volnočasovým<br />

hédonismem.<br />

Jedním z problémů současné<br />

společnosti je tendence moderního<br />

člověka „prožívat čas jako věčné<br />

teď, a ne jako děj, který probíhá<br />

z minulosti do budoucnosti“ (Mario<br />

Pollo). Přitom historická reflexe<br />

proběhlého i budoucího času je<br />

vlastností, kterou má pouze člověk.<br />

Židovský filozof Julius Thomas Fraser<br />

říká:<br />

„Lidské bytosti jsou schopny<br />

přemýšlet o světě v pojmech,<br />

které rozlišují budoucnost a minulost,<br />

a nejen v pojmech vyjadřujících<br />

současné smyslové dojmy.<br />

Jejich současná činnost je<br />

ovlivněna vědomím smrti, která<br />

je podstatnou součástí času dospělého<br />

člověka.“<br />

Možná si ani neuvědomujeme,<br />

jak silně formuje volný čas náš náboženský<br />

život. Pro většinu našich<br />

současníků není nedělní účast na<br />

bohoslužbě povinností, ale „volnočasovou<br />

aktivitou“, tedy činností,<br />

kterou dělá jen ten, komu se to líbí,<br />

a jen tehdy, kdy se mu chce.<br />

V církvi se musíme vážně zamyslet<br />

nad tím, jak správně reagovat<br />

na tuto situaci. Domnívám se, že<br />

nemá valného smyslu zlobit se na<br />

současnou společnost nebo nostalgicky<br />

vzpomínat na „staré časy“.<br />

Spíše nám může být inspirací postoj,<br />

k němuž vyzývá dopis francouzských<br />

biskupů z roku 1996,<br />

kde se žádá, aby se „pastorace<br />

přijetí“ obohatila o „pastoraci nabízení“.<br />

Pokud žijeme v pluralitní společnosti,<br />

je pochopitelné, že se člověk<br />

rozhoduje mezi více možnostmi<br />

podle toho, která z nich je pro něj<br />

atraktivní. Mám ovšem dojem, že<br />

v české katolické církvi dáváme<br />

zatím přednost strategii čekání na<br />

věřící, než abychom se zamýšleli<br />

nad tím, zda nabízíme evangelium<br />

široké veřejnosti, a pokud ano, tak<br />

zda tak činíme pochopitelně a přijatelnou<br />

formou.<br />

Michal Kaplánek<br />

Většina lidí v průmyslově vyspělých zemích nechápe volný čas jako příležitost<br />

k zastavení se a k rozjímání, ale spíše jej prožívá zcela konzumně.<br />

Ilustační foto: archiv S. M.<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

7

VYCHOVÁVEJ JAKO DON BOSCO<br />

Naučte své děti vařit<br />

Náš vztah k jídlu je zmatený.<br />

Naučili jsme se výrazy dříve neznámé<br />

jako anorexie či bulimie,<br />

maminky mají starost s dětskou<br />

obezitou, dospívající jsou sužováni<br />

svou hmotností, jídla dělíme<br />

na zdravá a nebezpečná.<br />

Většina dětí neví, co jí. Odkud pocházejí<br />

brambůrky? A hamburgry<br />

s hovězím masem? Z tisíce dětí,<br />

které odpovídaly, více než polovina<br />

nedokázala odpovědět. Když se jich<br />

ptali, odkud pocházejí hamburgry,<br />

pouze jedno ze čtyř pochopilo, že<br />

s tím mají co do činění krávy. Mnohé<br />

děti odpověděly, že že je vyrábí<br />

přímo Mc<strong>Dona</strong>ld’s nebo Burger<br />

King.<br />

Jíst znamená dnes pro mnohé<br />

lidi spolykat jídlo, přičemž hlavní<br />

pozornost je zaměřená na dietu,<br />

váhu, strach z tloustnutí. Stravování<br />

se tak stává matematickou<br />

úlohou, kde i vychutnání si právě<br />

upečeného, čerstvého, teplého, voňavého<br />

a křupavého chleba je<br />

hříchem proti dietě. Za vším<br />

stojí mediální masáž posedlá<br />

kultem těla.<br />

Společné jídlo je ale činností,<br />

které zahrnuje lidskou<br />

osobu, její vztahy a kulturu,<br />

a také spiritualitu. Dobré jídlo<br />

je potěšením fyzickým i duchovním<br />

zaměřeným na to,<br />

aby bylo sdíleno. Pokrm mluví<br />

o naší identitě, o původu,<br />

o kořenech. Vzpomínky spojené<br />

s nějakým jídlem, odhalují<br />

část rodinné paměti. Každý<br />

z nás má nějaké „zvláštní jídlo“,<br />

které vyvolá vzpomínky na<br />

atmosféru a osoby z minulosti.<br />

Historie našich citů se zapisuje<br />

v gestech, pohledech, ale také<br />

v chuti a vůních přenášených<br />

naší rodinou. První kuchyň,<br />

kde jsme se stravovali, poznamenává<br />

naši příslušnost<br />

k rodu, kultuře, regionu, zemi a náboženství.<br />

Kromě nutriční hodnoty a uspokojení<br />

chuti je jídlo prožíváno jako<br />

symbol závazku, lásky a péče rodičů.<br />

Proto je životně důležité, aby<br />

všichni v rodině vyjadřovali silný<br />

pocit vděčnosti vůči tomu, kdo vaří.<br />

Způsob, jakým je jídlo připravováno,<br />

ovlivňuje atmosféru, kterou dýchá<br />

rodina, nezávisle na tom, jestli<br />

úroveň kuchyně je vysoká, nebo<br />

nízká. A dítě, které se živí domácí<br />

kuchyní, se živí také city, nevědomými<br />

poselstvími, vzpomínkami<br />

smíchanými s přísadami. Kuchyň<br />

je „srdcem“ domu. Jestliže se zde<br />

pravidelně připravuje a vaří jídlo,<br />

stává se jedním z ústředních míst,<br />

kde se dospělí i děti rádi zastaví,<br />

kde je neustálý pohyb.<br />

S jídlem předávají rodiče dětem<br />

způsob přípravy (jejich kuchařské<br />

umění), ale také stravovací návyky.<br />

Darují to, co přijali: pozornost,<br />

frustraci, kontrolu, mlsnost, pocity<br />

viny, citlivost. Pravá „kultura“ jídla<br />

může zabránit mnoha následným<br />

problémům a nechat vyrůst lidi<br />

s dobrým vkusem.<br />

Dětská identita se vytváří také<br />

díky stravovací výchově. Jejich<br />

citové založení se živí tím, co jedí<br />

a způsobem, jakým je jídlo připraveno.<br />

Odbyté vaření nebo jídlo<br />

připravované s nechutí, i kdyby<br />

suroviny byly prvotřídní kvality,<br />

tak bude mít mnohem méně chuti<br />

než jídlo zmražené, sdílené v radosti<br />

a přátelství. Vaření může být<br />

nádherným cvičením tvořivosti,<br />

která zahrnuje a vychovává všech<br />

pět smyslů. Vychovává podstatné<br />

vlastnosti, jako jsou soustředěnost,<br />

trpělivost, obětavost. Proto je důležité<br />

zapojit co nejdříve děti do<br />

přípravy jídel. Může se jim nabídnout<br />

nějaký pevný den pro vaření<br />

s rodiči.<br />

Kuchařským uměním nebude<br />

nejspíš zaujato mnoho dětí. Pro<br />

ně je velmi významné být s rodiči<br />

a zároveň mít příležitost cítit<br />

se užitečnými rodině. Často<br />

je nám zatěžko pochopit, co<br />

naše děti potřebují, takže zapomínáme<br />

na jejich základní<br />

potřebu, neboli na na to, aby<br />

se cítily důležité pro nás a pro<br />

společenství, jehož jsou členy.<br />

Podstatné je vyloučit, aby se<br />

vaření stalo povinností. Pokud<br />

je krájení zeleniny či zadělávání<br />

těsta prováděno s péčí a pozorností,<br />

přestávají být zvykovými<br />

a nudnými a stávají se<br />

radostnou oslavou života. Péci<br />

chléb s dětmi může být nádhernou<br />

zkušeností. Během pečení<br />

dýchejte vzduch, který je<br />

naplněn vůní chleba. Ve chvíli,<br />

kdy ho ochutnáte, je nemožné<br />

nepoděkovat Stvořiteli světa za<br />

jeho dary.<br />

Bruno Ferrero<br />

přeložil Petr Zelinka<br />

Foto: Jiří Kučera<br />

8 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

KNIŽNÍ NOVINKY<br />

Tipy z nakladatelství Portál<br />

Deset slov o víře<br />

Bruno Ferrero<br />

Populární autor příběhů pro duši<br />

rozebírá v deseti kapitolách důvody,<br />

proč má smysl<br />

být křesťanem.<br />

Na příkladech<br />

textů z Písma, ze<br />

slavných autorů<br />

i z příběhů všedního<br />

dne ukazuje<br />

smysluplnost volby<br />

člověka pro<br />

křesťanství a víru. Přijetí křesťanství<br />

(poselství Krista a církve) chápe<br />

jako obdarování pro každého člověka,<br />

který ve svém životě touží po<br />

nalezení společenství, přístřeší pro<br />

svou duši (M. Zulehner), vertikální<br />

rozměr své existence i přesah, který<br />

směřuje za tento pozemský život.<br />

Když se rodiče<br />

rozvádějí<br />

M. Berger, I. Gravillon<br />

V situaci, kdy rozchod či rozvod rodičů<br />

je neodvratný, se svět dítěte<br />

hroutí. Dítě je v zajetí<br />

protikladných<br />

citů, nechápe, co<br />

se děje. Rodiče,<br />

kteří jsou v krizi, si<br />

často nevědí rady,<br />

co dělat, jak si poradit<br />

s různými<br />

příznaky jeho obtíží,<br />

které se situací třeba zdánlivě<br />

nesouvisí. Autoři vysvětlují pocity,<br />

myšlení a reakce dětí a výklad doplňují<br />

konkrétními příklady z poradenské<br />

praxe. Poskytují rodičům podněty<br />

a rady, jak se zachovat, jak co<br />

nejlépe zorganizovat soužití dětí<br />

s rodiči po rozchodu, aby nepřerušili<br />

pouto dětí s jedním nebo druhým<br />

rodičem a umožnili dětem co možná<br />

nenarušený rozvoj. Východiskem<br />

k napsání knihy byly výzkumy vedené<br />

po 23 let a analýzy tří stovek<br />

situací, v nichž se ocitly děti při<br />

rozchodu rodičů.<br />

Jak počítají koťata<br />

Jiří Žáček, Pavel Jurkovič<br />

Knížka známého básníka Jiřího<br />

Žáčka a hudebního pedagoga<br />

a skladatele Pavla<br />

Jurkoviče obsahuje<br />

téměř 60 zhudebněných<br />

básniček,<br />

některých již<br />

známých, jiných<br />

zcela nových. Písničky<br />

jsou provázeny<br />

půvabnými<br />

ilustracemi Stanislava Dudy. Knihu<br />

ocení rodiče a pedagogové dětí<br />

předškolního a mladšího školního<br />

věku. Kniha je doprovázena hudebním<br />

CD, které příznivcům hravého<br />

světa básní a melodií obou autorů<br />

nabízí nahrávku písní z knihy v podání<br />

dětských sborů Radost a Pueri<br />

Gaudentes.<br />

Pestrostíni<br />

a netopýři<br />

Axel Brauns<br />

Kniha poskytuje unikátní pohled zevnitř<br />

do stále málo probádaného<br />

světa autismu.<br />

Skrze bizarní, často<br />

humorné obrazy<br />

autor mapuje<br />

své originální<br />

a autistickým viděním<br />

světa ovlivněné<br />

složité objevování<br />

dětství<br />

a mládí. Postupná ztráta vnímání<br />

tváří, slov a souřadnic bezprostředního<br />

okolí vede k izolaci Axela-dítěte<br />

od svých rodičů a bratra, k osamocenému<br />

hraní si na okraji pískoviště,<br />

a nejlépe ve sklepě v „domě s dvorem“.<br />

Směs literární citlivosti<br />

a okleštěného, „nechápavého“ jazyka<br />

umí autor využít k novému pojmenování<br />

reality, která se lidem<br />

z druhé strany („pestrostínům“<br />

a „netopýrům“) jeví jako běžná<br />

a normální. Biografický text tak dosahuje<br />

netušeného uměleckého a literárního<br />

efektu a postupně vtáhne<br />

čtenáře do pestrobarevného, byť<br />

uzavřeného světa „jiného druhu“.<br />

Autor pracoval na tomto románu 17<br />

let. V roce 2000 za něj získal Cenu<br />

za literaturu města Hamburk a román<br />

se následně stal bestsellerem.<br />

Perspektivy<br />

globalizace<br />

Václav Mezřický, (ed.)<br />

Na současnou společnost již nelze<br />

nahlížet perspektivou sociálních věd<br />

bez užití termínu<br />

globalizace. Ať už<br />

s odkazem na dynamický<br />

proces či<br />

statický stav světa,<br />

tomuto zaklínadlu<br />

se dostává<br />

prostor na rozličných,<br />

často i velmi<br />

vzdálených, diskurzivních rovinách;<br />

od kontemplací vědeckých<br />

autorit přes publicistická pojednání<br />

o současném světě až po alarmující<br />

rétorické obraty radikálů na protestních<br />

shromážděních. Autoři (Mezřický,<br />

Moldan, Braniš ad.) se na<br />

malém prostoru snaží zmapovat situaci<br />

světa po ekonomickém kolapsu<br />

a odhadnout perspektivy dalšího<br />

vývoje. Kniha navazuje na titul Globalizace<br />

(Portál, 2003).<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

9

Časopis<br />

pro rodiče<br />

s názorem<br />

10 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

KNIŽNÍ NOVINKY<br />

Udělali jsme další krok dopředu<br />

– měsíčník Děti a my nyní vychází<br />

v nové grafické úpravě a s novým obsahem.<br />

Co v něm najdete?<br />

Nevšední i opomíjená témata<br />

Úplně nový pohled na mateřství<br />

Pět nových poraden s odborníky<br />

na výživu, výchovu, porod a kojení<br />

Citovou ordinaci Jeronýma Klimeše<br />

Výchovu dětí každého věku,<br />

mezigenerační dialog<br />

Aktivity a vyrábění, stránku pro děti<br />

Časopis se rovněž věnuje ekologicky<br />

a sociálně citlivým tématům. Staňte se členy našeho společenství!<br />

Předplaťte si časopis, který chce být inspirací, výzvou i posilou všem rodičům.<br />

<br />

AKCE: pro tenáe<br />

Salesiánského magazínu<br />

speciální cena roního<br />

pedplatného 380 K<br />

namísto 460 K!<br />

Akce pla do 31. 5. <strong>2011</strong><br />

Do objednávky uveďte heslo „Akce Salesiánský magazín“.<br />

OBJEDNÁVEJTE na portal@send.cz, www.send.cz<br />

tel. 225 985 225, fax 267 211 305,<br />

SEND Pedplatné, s.r.o., Ve Žlíbku 1800/77, hala A3, 193 00 Praha 9

NABÍDKA<br />

Prázdninové akce <strong>2011</strong><br />

Rodinné dovolené v DISu<br />

V Domě Ignáce Stuchlého ve Fryštáku nabízejí možnost odpočinku během prázdninových pobytů pro rodiny,<br />

skupiny či společenství.<br />

Bydlení ve 4lůžkových pokojích se sociálním zařízením s plnou penzí.<br />

V domě je k dispozici kaple, herna (pingpongový stůl, kalčo, kulečník), hřiště s umělým povrchem, ohniště,<br />

dětské hřiště a horolezecká stěna. Blízko jsou poutní<br />

místa sv. Hostýn, Štípa, Provodov.<br />

Přihlašujte se emailem na adrese:<br />

vladimirkopriva@disfrystak.cz<br />

Dovolená začíná vždy večeří v 18 hodin a končí<br />

se obědem.<br />

Cena:<br />

7 899 Kč pro rodinu do 2 dětí<br />

8 999 Kč pro rodinu 3–7 dětí<br />

Nad 7 dětí individuální domluva.<br />

Termíny:<br />

10. 7. (ne) – 17. 7. (ne)<br />

7. 8. (ne) – 14. 8. (ne)<br />

21. 8. (ne) – 26. 8. (pá) zkrácený o 2 dny<br />

Salesiánské středisko mládeže Plzeň<br />

Název Termín Přihlášky Místo konání Cena Věk Vedoucí<br />

Káčko 3.–15. 7. 29. 4. Klášterecká<br />

Jeseň<br />

3 000,– Kč 10–14 let Jakub Havlíček<br />

jakub.havlicek@email.cz<br />

PidiK 17.–24. 7. 30. 4. Čachrov 1 500,– Kč 7–12 let Jan Bělohoubek<br />

731913965<br />

Chaloupka<br />

pro kluky<br />

Tábor stolního<br />

tenisu<br />

17. – 27. 7. 31. 5. Klenčí pod<br />

Čerchovem<br />

2 600,– Kč 9–14 let Petr Kalas<br />

kalas@sdbplzen.cz<br />

18. – 25. 7. 20. 5. Chlum sv. Máří 2 200,– Kč 10–18 let Ludmila Kučerová<br />

kucerova@sdbplzen.cz<br />

Cyklotábor 15.–26. 8. 30. 4. Nečtiny 3 000,– Kč 8–16 let Lenka Hauerová<br />

hauerova@sdbplzen.cz<br />

K2 31. 7.–6. 8. 31. 5. Manětínsko 1 000,– Kč 18–25 let Antonín Nevola<br />

nevola@sdbplzen.cz<br />

Příměstský<br />

tábor –<br />

Balón<br />

Dívčí<br />

chaloupka<br />

Start do<br />

školy<br />

Lezecký<br />

tábor<br />

1.–6. 8. 20. 5. SaSM a okolí,<br />

1 den přespání<br />

mimo středisko<br />

750,– Kč 8–13 let Jana Sadílková<br />

sadilkova@sdbplzen.cz<br />

12.–21. 8. 10. 6. Chlum sv. Máří 2 600,– Kč 10–15 let Ludmila Kučerová<br />

kucerova@sdbplzen.cz<br />

22.–26. 8. 15. 6. SaSM Plzeň 550,– Kč 8–14 let Klára Gaierová<br />

gaierova@sdbplzen.cz<br />

14.–24. 7. 31. 5. Nečtiny 3 000,– Kč 9–15 let Šárka Končírová<br />

sarkon@seznam.cz<br />

Více informací včetně přihlášek najdete na našem webu – http://www.sdbplzen.cz/novinky-ze-strediska-plzen/<br />

novinky-ze-strediska/tabory-o-letnich-prazdninach/<br />

Foto: archiv S. M.<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

11

Salesiáni Brno -Žabovřesky<br />

PRÁZDNINOVÉ AKCE <strong>2011</strong><br />

Název Termín Účastníci Cena Místo Vedoucí<br />

Adrenalin X 25.–29. 7. kluci i holky od 19 let 1 950,– Kč Čučice Zdeněk Kyjovský<br />

Pastýřova hůl 13.–20. 8. holky 8–12 let 1 500, – Kč Lesní základna<br />

Strážná<br />

Milena<br />

Čermáková<br />

Fotbalový tábor III 1.–6. 7. kluci i holky 12–16 let 1 700, – Kč Rudice Pavel Vaněk<br />

Fototábor 18.–22. 7. kluci i holky 12–16 let 1 500, – Kč Olomouc Marie Kučerová<br />

Letopisy Narnie 21.–26. 8. holky 12–15 let 1 200, – Kč Čučice Milada Kudelová<br />

Keramický<br />

příměstský<br />

Ministranský<br />

tábor – Pán prstenů<br />

20.–22. 7.<br />

a 25.–27. 7.<br />

kluci i holky 7–10 let 1 250, – Kč středisko Jana Demjanová<br />

31. 7.–5. 8. kluci 8–12 let 1 300, – Kč Budkovice Josef Klinkovský<br />

Po stopách banditů 17.–23. 7. kluci i holky 10–13 let 1 700, – Kč Čučice Barča Svobodová<br />

Není nutno – 11.–15. 7. kluci i holky 5–7 let 900, – Kč středisko Míša Kulísková<br />

hudební příměstský<br />

Severská sekera 4.–10. 7. kluci i holky 18–24 let 200, – Kč Rumburk Jirka Baláš<br />

S Bobem a Bobkem 11.–15. 7. kluci i holky 5–8 let 1 000, – Kč středisko Jitka Kotrašová<br />

kolem světa<br />

Tábor rodin 24.–30. 7. rodiny 1 100, – Kč<br />

za osobu<br />

Poříčí<br />

u Litomyšle<br />

Jirka Baláš<br />

Madrid 15.–23. 8. kluci i holky 16–20 let 3 000, – Kč Madrid Pavel Tichý<br />

Ferda Mravenec 25.–29. 7. kluci i holky 5–8 let 1 000, – Kč středisko Eva Kyjovská<br />

a jeho kamarádi<br />

Obzory 1.–5. 7. vysokoškoláci 1 100, – Kč Čučice Klára Maliňáková<br />

19–30 let<br />

Fotbalový kemp 11.–16. 7. kluci 10–12 let 1 600, – Kč Čučice Honza Vlasák<br />

Na tábory střediska se přihlašuje na http://brno.sdb.cz/tabory-vikendy/. Bližší informace získáte v Salesiánském<br />

středisku mládeže Brno-Žabovřesky, Foerstrova 2, 616 00 Brno-Žabovřesky, tel.: 541 213 110, e-mail:<br />

stredisko@brno.sdb.cz.<br />

Čeští salesiáni ve Vídni<br />

Název Termín Místo konání Věk Cena<br />

Letní zážitková rekreace 2. 7.–9. 7. Semmering děti 8–12 let 260,– €<br />

Letní zážitková rekreace 9. 7.–16. 7. Semmering mládež 12–18 let 260,– €<br />

Přihlášky a bližší informace podá naše pastorační asistentka paní Pavla Carmignato,<br />

redakce@rozhledy.at.<br />

Salesiánské středisko mládeže Praha-Kobylisy<br />

Název Termín Místo konání Věk<br />

Chaloupka pro děti 9.–16. 7. Spáleniště (Vysoké nad Jizerou) 6–12 let<br />

Chaloupka pro mládež – voda, kolo, turistika 1.–7. 8. Posázaví 13–17 let<br />

Foto: archiv S. M.<br />

Jako každý rok bude i letos o prázdninách fungovat Otevřená oratoř. Druhý a třetí srpnový týden se jako loni<br />

uskuteční příměstský tábor viz http://sasmkob.sdb.cz/primestsky-tabor-osmicka/.<br />

Kontakt: Kobyliské náměstí 1, Praha 8, tel. 283029111<br />

12 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

PRÁZDNINOVÉ AKCE <strong>2011</strong><br />

Salesiánský klub mládeže Praha-Kobylisy<br />

Místo Termín Účastníci Vedoucí<br />

Putim 3.–16. 7. 11–14 let Lukáš Legner, Lukas.Legner@seznam.cz<br />

bude upřesněno bude upřesněn 8–12 let Jan Valer, JanValer@seznam.cz<br />

Spáleniště 31. 7.–13. 8. 14–16 let Petr Legner, petr.legner@gmail.com<br />

Ulehle bude upřesněn kluci a dívky 9–13 let David Zirhut, tabor@spiritualy.cz<br />

Základní cena chaloupek je 2500 Kč. Hlásit se můžete buď koordinátorovi Ing. Tomáši Kubalíkovi, Kobyliské<br />

nám. 1, 182 00 Praha – Kobylisy, kubalik@sdb.cz, tel.: 732876740 nebo přímo konkrétnímu vedoucímu.<br />

Salesiánské středisko volného času Don Bosco – Ostrava<br />

Název Účastníci Termín Místo konání Vedoucí Cena<br />

Dobytí ráje Kluci a holky 2.–11. 7. Hodoňovice (Baška) Zuzana 2100,–/1300,–<br />

13–16 let<br />

Rybaříková<br />

Heroes in action Kluci 10–12 let 11.–20. 7. Hodoňovice (Baška) Anton Kulkovský 2100,–/1300,–<br />

Creatio mundi Holky 10–12 let 24.–31. 7. V. Újezd u Olomouce Agáta Šebestová 1800,–/1100,–<br />

Bližší informace zašle vedoucí tábora nejpozději 14 dní před začátkem tábora. Do té doby informace u P. Mgr. Jiřího<br />

Cahy (737 309 909, stredisko@ostrava.sdb.cz).<br />

Salesiánské středisko mládeže České Budějovice<br />

Název Účastníci Termín Místo konání Vedoucí Cena<br />

Zvedněte kotvy! dívky 2.–3. třída 24.–30. 7. Putim Leona Veselá 1 790,–Kč<br />

Hledá se! dívky 4. – 5. třída 16.–24. 7. Putim Klára Vermachová 2 190,– Kč<br />

Who is really vho? dívky 6.–7. třída 12.–21. 7. Ovčín u Bernartic Milada Karasová 2 390,– Kč<br />

Via Orbis dívky 8.–9. třída 21.–30. 7. Ovčín u Bernartic Marie Švancárová 2 390,– Kč<br />

Rytíři ještě<br />

nevymřeli<br />

chlapci 2.–3. třída 10.–17. 7. Soběnov Jiří Opekar 1 990,– Kč<br />

Z toho kluka něco<br />

bude!<br />

Legenda nautilus<br />

aneb je čas to<br />

vylovit<br />

Tajemství<br />

v ohrožení<br />

chlapci 4.–5. třída 30. 6.–<br />

8. 7.<br />

Hranice u Nových<br />

Hradů<br />

chlapci 5.–7. třída 3.–7. 7. vodácká<br />

chaloupka<br />

(Vltava)<br />

chlapci 6.–7. třída 8.–17. 7. Hranice u Nových<br />

Hradů<br />

Jan Troják<br />

Václav Jiráček,<br />

SDB<br />

Martin Vicián<br />

2 190,– Kč<br />

1 990,– Kč<br />

2 390,– Kč<br />

Come on! chlapci 8.–9. třída 1.–12. 7. Ovčín u Bernartic Miroslav Veselý 2 690,– Kč<br />

Země Anturie chlapci a dívky 2.–9. 7. Pořešinec Tereza Pumprová 1 990,– Kč<br />

5–7 let<br />

Prázdniny na plný<br />

plyn<br />

Kovoska aneb<br />

Vltavský trojboj<br />

Kdo si hraje,<br />

nezlobí<br />

chlapci a dívky<br />

3.–7. třída<br />

chlapci a dívky<br />

14–16 let<br />

chlapci a dívky<br />

16–18 let<br />

25.–29. 7. příměstský tábor<br />

(SaSM – DDM ČB)<br />

14.–19. 7. vodácká<br />

chaloupka<br />

(Vltava)<br />

17.–29. 7. Hranice u Nových<br />

Hradů<br />

Bližší informace najdete na http://www.sasmcb.cz/ v záložce Chaloupky.<br />

Mgr. Jiří Heller<br />

Ladislav<br />

Banďouch, SDB<br />

Martin Havlíček<br />

990,– Kč<br />

250,– Kč/den<br />

2 390,– Kč<br />

2 890,– Kč<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

13

Salesiánský klub mládeže Zlín<br />

14 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

PRÁZDNINOVÉ AKCE <strong>2011</strong><br />

Název Termín Místo Vedoucí<br />

Středověký tábor pro holky 9.–19. 7. Budkovice Kateřina Šebestová a Jiří Woclawek<br />

Indiánský tábor pro kluky 9.–19. 7. Budkovice Jakub Švanda<br />

Indiánský tábor pro holky 19.–29. 7. Budkovice Barbora Pavla Trávníčková<br />

Středověký tábor pro kluky 19.–29. 7. Budkovice František Horsák<br />

Středověký tábor pro středoškoláky 29. 7.–7. 8. Budkovice Jiří Woclawek<br />

Pro dospělé táborníky i greenhorny! 3.–9. 7. Budkovice Jiří Woclawek<br />

Více informací o táborech najdete na http://zlin.sdb.cz/prazdninove-tabory/<br />

Formační týden Vidče<br />

Cílem týdenního kurzu je pomoci dospělým (svobodným) chlapcům a dívkám (od 18 let): prohloubit svůj duchovní<br />

život, prohloubit potřebné náboženské vědomosti, pochopit důležitost křesťanského společenství a prožít<br />

je, probudit v sobě chuť něco dělat pro druhé (být animátorem)<br />

pochopit důležitost rozpoznání svého povolání<br />

(manželství, zasvěceny život, příp. i život sólo) a důležitost<br />

solidní přípravy na své povolání a poslání.<br />

Při tom ale tento kurz není výslovně klasickým duchovním<br />

cvičením, ani jen školením, ani seznamkou, ani<br />

náborem do řehole, ani rekreačním pobytem, ale všech<br />

těchto oblastí se tento týdenní formační kurz nějak dotýká.<br />

Do programu jsou zařazeny každodenní mše sv., s aktivním<br />

zapojením přítomných do liturgie, osvojení si, či<br />

prohloubení různých forem modliteb (bible, brevíř, adorace,<br />

rozjímání, pouť, křížová cesta, růženec, zpěv, atd.).<br />

V programu jsou též přednášky a diskuse na vybraná<br />

praktická témata z teologie (morálka, bible, věrouka).<br />

Vše je proloženo sportovními aktivitami, společenskou<br />

zábavou, vzájemným sdílením a povídáním, a to tak, že<br />

všichni jsou do všeho plně vtaženi. Proto je program nastaven<br />

tak, aby byl každému dostupný a všichni se mohli<br />

všeho zúčastnit. Předpokladem pro účast proto nejsou nějaké<br />

zvláštní znalosti nebo dovednosti, ale jen dobrá vůle<br />

a ochota přijmout celý program a plně se zapojit. Po celou<br />

dobu pobytu je také nabídka a příležitost svátosti smíření<br />

a osobních rozhovorů s přítomnými kněžími a asistenty.<br />

Charakter malého společenství, i objekty kde týden<br />

probíhá, omezuje počet účastníků na max. 10 chlapců a 10 dívek. Proto ti co se přihlásí po naplnění počtu<br />

zůstávají už jen jako případní náhradníci. Horní věková hranice je dána tím, jak se kdo cítí mlád, aby se mohl<br />

plně zapojit.<br />

V roce <strong>2011</strong> se plánují opět dva týdenní turnusy:<br />

1. týden je plánován od pátku 15. 7. do pátku 22. 7., v Jaroměřicích nad Rokytnou<br />

2. týden je plánován od pátku 29. 7. do pátku 5. 8., na Vidči (Beskydy).<br />

Pobyt (režie a strava) přijde přibližně na 1100 Kč (kdo nemá, dá méně, kdo má, může dát i více). Cestovné si<br />

hradí každý sám.<br />

Přihlášky přijímá (osobně, dopisem, mailem nebo telefonicky): P. Josef Kopecký, Šantovo nám. 183,<br />

570 01 Litomyšl, tel. 461612263, m. 728029684, e-mail: jkopc@seznam.cz<br />

Ilustrační foto: archiv S. M.

Salesiánské hnutí mládeže<br />

Klub Krucemburk<br />

PRÁZDNINOVÉ AKCE <strong>2011</strong><br />

Zaměření – název Účastníci Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Rytíři krále Artuše chlapci Spáleniště<br />

1.–9. 7. 1 700,– Kč Štěpán Zrzavý<br />

12–15 let (Vysoké nad Jizerou)<br />

774674391<br />

Vesmírní<br />

dobyvatelé<br />

Chaloupka pro<br />

děvčata<br />

chlapci<br />

7–13 let<br />

dívky<br />

1.–6. třída<br />

Knířov<br />

(Vysoké nad Jizerou)<br />

11.–22. 7. 1 300,– Kč Ondřej Málek<br />

603907043<br />

Borová u Poličky 20.–29. 8. 1 800,– Kč Kateřina Kadlecová<br />

775900270<br />

Klub Prostějov<br />

Zaměření – název Účastníci Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Pohádkový tábor 1 10–13 let Stará Voda 2.–9. 7. 1 300,– Kč Václav Procházka<br />

Pohádkový tábor 2 7–10 let Stará Voda 9.–16. 7. 1 300,– Kč Jiří Galda<br />

Pohádkový tábor 3 7–10 let Stará Voda 16.–23. 7. 1 300,– Kč Anna Ševčíková<br />

Pohádkový tábor 4 10–13 let Stará Voda 23.–30. 7. 1 300,– Kč Pavla Štěpánková<br />

Ministrantský tábor do 12 let Annaberg 10.–16. 7. 1 000,– Kč P. Petr Matula, SDB<br />

Cyklistický putovní 14–16 let Orlické hory 2.–15. 7. 2 000,– Kč Kamil Přidálek<br />

Tábor „Atlantida“<br />

s malou cyklistikou<br />

13–15 let Annaberg 17.–29. 7. 1 800,– Kč P. Jaroslav Němec, SDB<br />

„Rangers výcvik“<br />

budoucích animátorů<br />

Na kolech k moři<br />

animátoři<br />

od 15 let<br />

Puťák s cílem<br />

Annaberg<br />

1.–6. 8. 500,– Kč P. Jaroslav Němec,SDB,<br />

P. Petr Matula, SDB<br />

Slovinsko 16.–30. 8. 3 900,– Kč Kamil Přidálek<br />

Zamávání prázdninám Stará Voda 24.–27. 8. 500,– Kč Jiří Galda<br />

P. Jaroslav Němec, SDB, mobil: 603953727, e-mail: sdb.pv@tiscali.cz, http://animatori.prostejov.cz<br />

Klub Újezd u Brna<br />

Zaměření – název Účastníci Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Příprava tábořiště od 17 let Protivanov 1.–9. 7. 500,– Kč Pavel Blažek,<br />

www.shm.cz/ujezd<br />

Tábor pro chlapce 9–16 let Protivanov 9.–23. 7. 2 200,– Kč Pavel Blažek<br />

Tábor pro děvčata 9–16 let Protivanov 23. 7.–6. 8. 2 200,– Kč Marie Jenišová<br />

Klub Telč<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Chaloupka pro<br />

starší děti<br />

Děti kapitána<br />

Granta<br />

S čerty budou<br />

žerty<br />

12–15 let Buková 3.–16. 7. 2 500,– Kč Martina Kolmanová,<br />

martina.kolman@seznam.cz<br />

8–12 let Travné<br />

u Javorníka<br />

16.–30. 7. 2 500,– Kč Vojtěch Tichy,<br />

tichyvoj@gmail.com<br />

8–12 let Zhoř 31. 7.–13. 8. 2 500,– Kč Zdeněk Knos,<br />

zknos@seznam.cz<br />

Pohádky 6–8 let Stará Říše 14.–19. 8. 1 200,– Kč Martina Kolmanová,<br />

martina.kolman@seznam.cz<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

15

PRÁZDNINOVÉ AKCE <strong>2011</strong><br />

Klub Sulíkov<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Cesta do pravěku 6–15 let Bedřichov 28. 7.–6. 8. 1 800,– Kč Jiří Prudký,<br />

shm.sulikov@gmail.com<br />

Klub Trutnov<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Hlavní vedoucí<br />

Tábor pro předškolní děti do 7 let Chotěborky 30. 7.–3. 8. Elena Fajstavrová, 604283589<br />

Akce pro předškolní děti do 7 let Jeníkov 22.–26. 8. Terezie Tučková, 732563402<br />

Klub Hradec Králové<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Chaloupka pro holky 10–13 let překvapení 11.–18. 7. 1 500,– Kč Helena Formánková,<br />

fmahk@volny.cz<br />

Chaloupka pro holky 7–10 let Chotěborky 12.–18. 7. 1 200,– Kč Marie Vavříková,<br />

fmahk@volny.cz<br />

Klub Plzeň<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Cena Hlavní vedoucí<br />

Tábor pro holky 4.–6. třída Klášter Teplá 4.–10. 7. 1 500,– Kč Hanka Koudelková, FMA<br />

Tábor pro kluky 4.–6. třída Okrouhlé Hradiště 15.–23. 7. 1 600,– Kč Hanka Gennertová, FMA<br />

Příměstský tábor 5–15 let Plzeň 18.–23. 7. 900,– Kč Marta Černá<br />

Pro holky a kluky 3.–6. třída Čachrov 8.–15. 8. 1 600,– Kč Johanka Beránková<br />

Klub Praha-Karlín<br />

Zaměření – název Věk Místo Termín Hlavní vedoucí<br />

Tábor pro děvčata 11–13 let Železný Brod 3.–10. 8. Jana Martínková<br />

Tábor pro děvčata 7–10 let Slivice 20.–27. 8. Marie Tkadlecová<br />

Tábor pro děvčata 7–11 let bude upřesněno 23.–30. 8. Markéta Šavrdová<br />

Anglicko–česká<br />

chaloupka INLINE <strong>2011</strong><br />

I letos nabízíme opět mladým lidem ve<br />

věku 15–20 let možnost procvičit si angličtinu.<br />

Termín: 29. 7.–7. 8.<br />

Místo: DCŽM Ktiš (jižní Čechy)<br />

Počet účastníků: 30<br />

Přihlášky a info do 30. 3. na inline@<br />

sadba.org nebo www.sadba.org<br />

Vede tým animátorů z různých států.<br />

Kontaktní osoby v ČR: Sanoj (indický<br />

dobrovolník v Praze-Kobylisích), Mindaugas<br />

(litevský dobrovolník v Praze-Kobylisích)<br />

+ Jana Švecová.<br />

Foto: archiv S. M.<br />

16 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

OSOBNOST<br />

Jan Med – Můj život<br />

O úmrtí asi nejznámější českého<br />

misionáře P. Jana Meda,<br />

SDB jsme informovali v minulém<br />

čísle salesiánského magazínu.<br />

O svém životě vyprávěl P. Med<br />

údajně málo, přesto se podařilo<br />

jeho představené přimět ho, aby<br />

sepsal své paměti, které později<br />

vyšly také v češtině (díky úsilí<br />

Františka Kopečného z Křesťanské<br />

mezinárodní solidarity – CSI,<br />

se kterou P. Med úzce spolupracoval).<br />

Spis, který vyšel pod názvem In<br />

his name – V Jeho jménu přečtete<br />

jedním dechem, protože vás osloví<br />

vyprávění svatého a velkodušného<br />

muže, který se i přes svou plachost<br />

a tichost stal tahounem a neúnavným<br />

budovatelem, skutečným<br />

a pravým misionářem. Zároveň byl<br />

až do své smrti příkladně poslušný,<br />

věrný odkazu <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> a až do<br />

své smrti bez ustání zvěstoval Krista<br />

a získával nové povolání. V tomto<br />

čísle vám přinášíme pouze úvodní<br />

pasáže knihy, protože by byla škoda<br />

narušit kouzlo vyprávění P. Meda.<br />

Celé dílo najdete na www.sdb.cz.<br />

Moje rodina<br />

Když se budete ptát na moji rodinu,<br />

je to trošku složitější. Z osmi dětí<br />

jsem znal jenom šest. První byla<br />

sestra, která se narodila a umřela<br />

před mým příchodem na svět –<br />

a poslední, chlapec, se narodil, až<br />

když jsem v 18 letech odcházel do<br />

Indie. Tak jsem jej poznal až při své<br />

první návštěvě vlasti, když už byl<br />

vedoucím v papírně.<br />

Můj otec Alois byl zbožný<br />

a spravedlivý muž, opora rodiny.<br />

Jako mladý chtěl být učitelem.<br />

Ale pro nešťastný úraz, který poznamenal<br />

trvalou deformací jeho<br />

dlaň, nemohl zahrát při přijímacích<br />

zkouškách na housle. Když se vrátil<br />

z přijímaček byl velmi rozčilený<br />

a zklamaný. Tak, že hodil housle<br />

do řeky!<br />

Když se uklidnil a sebral, začal<br />

obchodovat a otevřel si obchod. Ale<br />

doba nepřála obchodování, protože<br />

byla první světová válka. Obchůdek<br />

mého otce vynášel jen velmi málo.<br />

Všechno bylo prakticky vzhůru nohama.<br />

Naštěstí si našel výborného<br />

společníka v naší mamince Emílii.<br />

Ta jej vždy podržela, když vzdoroval<br />

výzvám života, včetně jeho zchromlé<br />

pravice. Život nebyl jednoduchý.<br />

Oba se museli moc snažit, aby nás<br />

uživili.<br />

Když začala válka, byli jen dva<br />

starší bratři, protože první sestra<br />

umřela, 1916 jsem přibyl já a po<br />

dvou letech další bratr. Moje narozeniny<br />

jsou 13. dubna. To nezní<br />

dobře, být narozen třináctého –<br />

na nešťastný den. Nevím, zda se<br />

moji rodiče na mě dívali jako na<br />

nešťastné, křehké dítě, narozené<br />

v pověrčivém dni. Doufám, že to<br />

nebyl pátek! Díky Bohu, je duben<br />

obvykle měsíc, kdy se slaví svátky<br />

vykoupení – Velikonoce. Odvozeninou<br />

mého jména je nebezpečné<br />

stvoření: Medvěd – pojídač medu.<br />

Doufám, že z mého jména berete<br />

jen ten med!<br />

Osobní vzpomínka na otce Jana Meda<br />

Potkal jsem živého misionáře a byl to hluboký zážitek. Jeho vitalita v téměř devadesáti<br />

letech byla obdivuhodná. Po náročném denním programu, kdy jsme toho měli i my mladší<br />

dost, se obvykle prohlíželo, co se ten den natočilo a otec vše bedlivě sledoval. V 21.30 se<br />

vypínal agregát na výrobu elektřiny a v 5.30 už vstával. Neúnavně se setkával s lidmi. Ty<br />

přímo vyhledával. Navazoval řeč s dětmi, které určitě neznal, s lidmi, které jsme cestou<br />

potkali. A lidé ho milovali. Když jsme šli v neděli na mši, nechtělo se mi věřit, že kostel<br />

může mít střechu z vlnitého plechu, hliněnou podlahu a jako jediný hudební nástroj<br />

dvousetlitrový kovový sud sloužící jako buben. Ale jak se zpívalo! Čekalo se, až otec<br />

dozpovídá, pak šel k oltáři, kde měl připravený ornát, aby si jej sám oblékl. Kázal sice<br />

anglicky, ale měl překladatele. Po mši jej lidé obklopili, chtěli ho pozdravit, nechat se požehnat a vyslechnout<br />

si rady a osobní povzbuzení.<br />

Samozřejmě jsem se nemohl zbavit srovnání s našimi otci. Jsme totiž také misijní území. Mše svatá je<br />

středem života kněží. Mají však těch štací zvláště v neděli několik a tak jejich pastorace působí jen na lidi,<br />

kteří ještě chodí do kostela. Moc by potřebovali praxi u misionářů.<br />

Okolí otce Jana dobře znalo význam jeho českého jména. A tak měl na stole v jídelně před sebou láhev<br />

s medem (indický med je úplně jiný než náš – teče a voní po nám neznámých květech – ochutnal jsem jej).<br />

A ještě jedna vzpomínka: Otec Jan nezažil socialismus a samozřejmě si založil vydavatelství a měl prodejnu<br />

s náboženskou literaturou – holt každá rupie se hodí – co kdyby rodáci přestali posílat koruny!<br />

František Kopečný<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

17

OSOBNOST<br />

Doba nebyla dobrá ani po válce.<br />

Po porážce Německa a Rakouska<br />

bylo těžkopádné a mnohonárodní<br />

Rakousko rozděleno na šest zemí<br />

a tak vzniklo i Československo.<br />

Můj otec byl hluboce věřící, rozšiřoval<br />

katolickou literaturu a hrál<br />

aktivní roli ve všech církevních<br />

aktivitách. Jeho důvěra v církev<br />

byla také cílem útoků poválečného<br />

antiklerikalismu. Našel jsem na to<br />

vzpomínky. Měli jsme ho rádi a obdivovali<br />

ho pro jeho věrnost církvi<br />

a jeho velký smysl pro spravedlnost<br />

a upřímnost. Nedovedl nikoho ošidit,<br />

dokonce když šlo o pakatel. Byl<br />

jako sv. Josef, Ježíšův pěstoun.<br />

Stále si pamatuji, jak mě ráno<br />

denně budíval a doprovázel mě<br />

do kostela, kde jsem ministroval.<br />

Tehdy se sloužily jen latinské mše<br />

a já jako malý chlapec jsem měl<br />

problémy s latinskými odpověďmi<br />

knězi. Bylo pro mne složité odříkat<br />

dlouhé modlitby latinsky a tak jsem<br />

říkal jasně první a poslední slovo,<br />

aby mohl kněz navázat a mezi tím<br />

jen mumlání.<br />

Moje matka byla jiná. Byla to<br />

ta moudrá, zbožná a pilná žena<br />

z bible, která byla středem rodiny.<br />

Byla velmi pracovitá a schopná.<br />

Byla šikovná švadlena, která nikdy<br />

nepotřebovala volat do domu krejčího.<br />

Ušila pro nás všechny a ještě<br />

stačila nastříhat a šít pro okolní<br />

zákazníky. Její výdělek byl vítaným<br />

přilepšením k hubeným výnosům<br />

otcova obchůdku. Byla také vynikající<br />

kuchařka, která nám netolerovala<br />

žádné zbytky a odpady jídla.<br />

Byla na nás přísná, ale my jsme<br />

milovali její svíčkovou a nikdy jsme<br />

se neodvážili ji neposlouchat. Byla<br />

dokonalou učitelkou a vychovatelkou,<br />

přestože měla jen základní<br />

vzdělání. Když pracovala, měla ve<br />

zvyku stále si zpívat nebo pobrukovat.<br />

Řídila dobře celou rodinu<br />

a byla ctěna sousedy.<br />

Žasl jsem, jak projevila svou<br />

mateřskou moudrost při zvláštních<br />

situacích. Můj nejstarší bratr<br />

Miroslav si dělal nárok na práva<br />

nejstaršího v rodině a dělal si, co<br />

chtěl. Jednou, když mu bylo 15<br />

let, jí odsekl, když se ho snažila<br />

opravit. „Až mi bude 18“, prohlásil,<br />

„nebudu potřebovat, abys mě<br />

živila a budu se o sebe starat sám!“<br />

Nemělo smysl mu odporovat. Vzala<br />

to klidně, ale požádala jej, ať to<br />

napíše na kus papíru. Souhlasil.<br />

Beze slova vzala ten kousek papíru<br />

a schovala jej. Pokračoval v podobném<br />

jednání a snažil se o nezávislost.<br />

Na jeho 18. narozeniny jsme<br />

seděli jako obvykle u oběda, který<br />

podávala maminka. Jako vždy byl<br />

jeho talíř trochu stranou. Miroslav<br />

přišel jako obyčejně později. Jeho<br />

talíř byl prázdný. Rozhlédl se po<br />

nás. Všichni jsme jedli. Podíval se<br />

na matku. Ta po chvilce ticha vstala<br />

a ukázala na malý papír na jeho<br />

talíři. Bylo na něm: „Až mi bude<br />

18, nebudu potřebovat, abys mě živila<br />

a budu se o sebe starat sám!“<br />

Pak vzala ten papír a spálila jej<br />

před ním. Pak mu dala jídlo. Byla<br />

to dobrá lekce pro nás všechny.<br />

Rádi jsme se večer kolem ní<br />

shlukli, když nám recitovala dlouhé<br />

úryvky básní. Znala dlouhé úryvky<br />

rozkošných povídek, výchovných<br />

a poučných básní a přísloví. Přednášela<br />

nám, aby nás poučila a vedla<br />

k dobrému.<br />

Miroslav se stal nejstarším, když<br />

umřela moje první sestra Božena.<br />

Byl dobrý student a náruživý čtenář.<br />

Miloval dobrodružné a badatelské<br />

povídky. Také se chtěl podívat<br />

do světa a navštívit cizí země. Byl<br />

jako starověký Odysseus „snažit se,<br />

hledat, nalézt, ne těžit“. Ještě jako<br />

student si naplánoval vidět nějaké<br />

peníze dáváním hodin mladším žákům.<br />

Tak se mohl dostat na cesty,<br />

aniž by potřeboval z domu peníze.<br />

O prázdninách cestoval Maďarskem,<br />

Jugoslávií do Itálie a vrátil<br />

se domů přes Rakousko. Později<br />

byl odvážnější a pustil se přes Rakousko,<br />

Švýcarsko a Francii až do<br />

Španělska a domů se vrátil přes<br />

Německo. Jeho omezené prostředky<br />

ho přinutily často cestovat pěšky<br />

a o hladu.<br />

Protože byl dobrý kreslíř, dělal<br />

si skici toho co viděl, hlavně horské<br />

scenérie.<br />

Domů se vždy vracel vyzáblý<br />

s pohublým obličejem, ale šťastný<br />

jako blecha. Jeho paličatost mu<br />

umožnila vidět, co si přál a po čem<br />

toužil. Ty prázdninové cesty mu<br />

daly hodně pro jeho budoucí povolání<br />

učitele a skautského vůdce.<br />

Rodiče s ním měli trpělivost a nikdy<br />

po něm moc nechtěli. Zůstal milovníkem<br />

knih. Když umřel, zůstala po<br />

něm knihovna s více jak dvěma sty<br />

svazků.<br />

Jako starší byl aktivní a spolehlivý.<br />

Byl velkým pomocníkem farního<br />

společenství. Vždy našel něco<br />

zajímavého k zveřejnění na vývěsce<br />

ve vchodu do kostela. Později roznášel<br />

náboženské tiskoviny i v době<br />

okupace. Dobře se staral o svou<br />

rodinu. Trochu moc požadoval od<br />

svého syna Jana. Všechny děti uzavřely<br />

manželství a vedly si dobře,<br />

majíce dobrý základ do života.<br />

Druhé dítě byl Oldřich, o dva<br />

roky starší než já. Byli jsme si velmi<br />

blízcí. Byl to rozený vůdce. To se<br />

zřetelně projevovalo v celém našem<br />

životě. Byl daleko přede mnou ve<br />

studiích i náboženském životě. Následoval<br />

jsem ho do salesiánského<br />

aspirantátu ve Fryštáku. Byla to<br />

má matka, která ve mně našla povolání;<br />

a můj otec mně dovedl do<br />

Fryštáku. Nechal nás tam s bratrem<br />

a byl ochoten zaplatit, co bylo<br />

třeba k našemu vzdělání.<br />

Po složení slibů patřil k salesiánským<br />

pionýrům v naší vlasti.<br />

Byl v důvěrném spojení s otcem<br />

Stuchlým, nyní služebníkem Božím,<br />

první hlavou českých salesiánů.<br />

Spolupracoval také s otcem<br />

Štěpánem Trochtou, vůdčí osobností<br />

země, který se později stal<br />

biskupem, kardinálem a mučedníkem.<br />

Následuje tyto dva rozhodné<br />

18 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

OSOBNOST<br />

Dostalo se mi štěstí poznat osobně P. Jana Meda, SDB<br />

Nemohu přehlédnout jeho vynalézavost při sestavování prvního mešního zpěvníku pro<br />

katolíky v Indii. Nemohu přehlédnout jeho ochotu ignorovat všudypřítomné kastovnictví.<br />

Opravdu a doslova byl pro všechny. Dlouho zpovídal před bohoslužbou, což mohl<br />

zvládnout jiný, domorodý kněz. Když ono to ale bylo v městské části pro ty přece jenom<br />

„odlišné“. Evropan to nerozpozná. Otec Jan to „nerozpoznal“ schválně.<br />

Že ho za to mnozí milovali a ctili, doloží jeden docela dobrodružný příklad: Jezdili<br />

jsme džípem po rozbitých silnicích Manipuru. Na střechách protijedoucích autobusů<br />

leželi vládní vojáci s odjištěnými samopaly. Vždy, když byla hlaveň v úrovni čelního skla<br />

našeho vozu, člověku chtě nechtě šel mráz po zádech. Důvodem byly narkostezky u hranic<br />

s Barmou. Při jedné přestávce u silnice nad divukrásným údolím naráz vyskočili z prudce zastavivšího náklaďáčku<br />

bíle odění, zarostlí muži a vrhli se na otce Jana. Krve by se v nás nedořezal. Co se stalo? Ve zpětném<br />

zrcátku viděli útlého starce v bílé klerice a poznali v něm učitele svého a svých dětí. Vyskočili, aby mu vyjádřili<br />

vděčnost za to, co pro jejich rodiny vykonal. Jiný by se dmul pýchou. A otec Jan? Pojeďme dál, to nic. A jen<br />

mírný úsměv naznačoval, že ho to moc potěšilo.<br />

P. Martin Holík<br />

salesiánské pionýry, bylo možné<br />

zahájit salesiánský aspirantát ve<br />

Fryštáku. Dokonce i během války<br />

udržel můj bratr aspirantát v lesích,<br />

kde se odehrálo poslední střetnutí<br />

mezi Němci a Rusy. Za „Hitlera“<br />

byl dlouhý čas vězněn. Po příchodu<br />

komunistů byl spolu s ostatními<br />

řeholníky internován do sběrného<br />

tábora.<br />

Po osmi letech utrpení byl propuštěn.<br />

Zbytek života strávil Oldřich<br />

pod trvalým dohledem komunistické<br />

bezpečnosti. Byl překládán<br />

z místa na místo a nakonec umřel<br />

na silný infarkt. Posledních pár let<br />

svého života žil ve stálém napětí.<br />

Dokonce i salesiánská kongregace<br />

se postavila proti němu. Všichni<br />

milovali <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> a chtěli se<br />

věnovat mládeži, neměli však zkušenosti<br />

s životem v komunitě, což<br />

vzdalovalo náboženský život daleko<br />

od jejich ideálů.<br />

Po mně se narodil další bratr –<br />

Alois. Přestože mezi námi byly jen<br />

dva roky, naše povahy se velmi lišily.<br />

On byl dobrý a trpělivý člověk.<br />

Během války mě chtěl následovat<br />

jako salesiána a pomýšlel i na misie.<br />

Odešel do Itálie, ale politická<br />

situace nedovolovala, aby mohl jet<br />

na misie do Indie. Odešel do Francie,<br />

ale i tam se dostali nacisté.<br />

Když si uvědomil, že nemůže zůstat<br />

ani u francouzských salesiánů, utekl<br />

a vstoupil do formující se české<br />

jednotky ve Francii. S ní se dostal<br />

do Dunquerku a odtud byl s ostatními<br />

evakuován před postupujícími<br />

Němci do Anglie, kde vstoupil do<br />

britské armády.<br />

Protože vstoupil do nepřátelské<br />

armády, zavřeli nacisté zbytek<br />

rodiny. Moje matka byla vězněna<br />

dva a půl roku, otec šest měsíců<br />

a moje sestra šest týdnů. Po válce<br />

nepřicházelo do úvahy, aby Lojzek<br />

pokračoval u salesiánů. Oženil se<br />

a strávil život jako dělník a pečoval<br />

o rodinu jako dobrý otec. Byl nenápadný<br />

a nerad přijímal útěchu, kterou<br />

si zasloužil. Pokračoval v životě<br />

prostého dělníka a jednoduchého<br />

člověka, jako v obraně proti svízelným<br />

podmínkám.<br />

Pátým chlapcem byl Jiří, od<br />

narození hrbatý. Ale Bůh mu dal<br />

inteligenci. Dobře mluvil a držel<br />

veselou společnost. Dostal se do<br />

sporů s komunisty a v jejich lágrech<br />

strávil 13 let! Ve vězení byl útěchou<br />

biskupům, kněžím a dalším spoluvězňům.<br />

Z vězení se dostal během<br />

pražského jara za Dubčeka. Nehledě<br />

na křehké zdraví, pokračoval<br />

Jiří v udržování radostné atmosféry<br />

kolem sebe. Jeho žena byla dobrý<br />

a milosrdný anděl, podporovala jej<br />

v dobách dlouhého věznění i v letech<br />

po jeho propuštění.<br />

Posledním dítětem v rodině byla<br />

Božena, která zemřela vloni. Byla<br />

jediným děvčetem v rodině a rodiče<br />

se o ni starali a hlídali ji před<br />

hrubými chlapci. V době Hitlerova<br />

teroru byla s rodiči uvězněna, ale<br />

pro své křehké zdraví byla po šesti<br />

týdnech propuštěna. Chtěla se stát<br />

řádovou sestrou, ale nemohla být<br />

přijata. Byla u ní zjištěna tuberkulóza,<br />

což bylo překážkou přijetí do<br />

všech řádů. Vyškolila se na kvalifikovanou<br />

pečovatelku a strávila život<br />

v péči o nemocné v Jihlavě a okolí.<br />

Bez ohledu na své chatrné zdraví mi<br />

velmi pomáhala v misionářské práci.<br />

Byla mým milosrdným andělem.<br />

Kéž ji Bůh odmění!<br />

Dětství<br />

Jak už jsem uvedl, byl jsem jako<br />

chlapec ministrantem, což ovšem<br />

neznamená, že jsem byl svatoušek.<br />

Nadělal jsem se spolu s bratrem<br />

mnoho lumpáren. Byl teplý letní<br />

den, oba rodiče odešli navštívit nějaké<br />

příbuzné do své rodné vesnice.<br />

Nás nechali pod dohledem kypré<br />

německé vdovy ze sousedního bytu<br />

a její stejně tlusté dcery Elsy. Byli<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

19

OSOBNOST<br />

jsme, jak se říká, „sami doma“, ale<br />

při tom dálkově hlídáni. Byli jsme<br />

venku, žertovali a spřádali tajné<br />

plány na oživení našich dobrodružství.<br />

Vyrazili jsme jako skupinka<br />

„svatých“ ministrantů na kuřácký<br />

dýchánek. K tomu jsme používali<br />

doma vyrobené, levné cigarety. Samozřejmě<br />

jsme to měli zakázané.<br />

Měli jsme však radost, jak napodobujeme<br />

dospělé. A nepřáli jsme si,<br />

aby někdo vyslídil tuto naši malou<br />

životní radost. Toho dne jsme tedy<br />

zavřeli okna a zamkli dveře a zahájili<br />

svůj kuřácký festival. Ale běda<br />

nám!<br />

Vdova s dcerou ucítily kouř,<br />

který se někudy dostal ven. Zaklepaly<br />

na dveře, právě když jsme byli<br />

v nejlepším. Vyhodili jsme všechny<br />

cigarety z okna a vyháněli kabáty<br />

kouř ven. Při tom jsme si vykládali<br />

a smáli se, abychom získali čas.<br />

Když byl vzduch čistý, otevřeli jme<br />

dveře a stáli jako vojáci. Elsa čenichala<br />

jako policejní pes a hlásila<br />

případ matce jako nečestnou hru.<br />

Můj bratr a já, oba budoucí kněží,<br />

jsme se uchýlili k výmluvě: „Kouř je<br />

z ulice“! Bylo to přesvědčivé? Ohlásit<br />

bez důkazů událost rodičům si<br />

nedovolily. Byli jsme v bezpečí. Je<br />

třeba připomenout, že náš otec nikdy<br />

nepil ani nekouřil. Ale když ty<br />

nezbednosti a zakázané věci byly<br />

potěšením pro partu! Já jsem však<br />

měl vždy skrytý pocit, že se na to<br />

přijde. Dosud, daleko od domova,<br />

zůstal jakýsi pocit radosti a velikosti<br />

z toho jednání.<br />

Řadu let jsem chodil ministrovat<br />

do nemocnice, pěkný kousek cesty<br />

od domu. Můj otec si zvykl vzbudit<br />

mě kolem páté ráno, dokonce<br />

i v zimě. Oba jsme pak šli městem<br />

a procházeli kolem velkého, tmavého<br />

parku, plného děsivých stínů.<br />

Chodil jsem denně, i když byla teplota<br />

minus 20 °C.<br />

Ministroval jsem několika kněžím.<br />

Zvláště jsem měl rád jednoho,<br />

který byl velmi přátelský. Pro<br />

jeho štěstí a mou smůlu se stal<br />

monsignorem. Byla to pro něho<br />

velká čest, která pozvedla jeho<br />

důležitost. Když jsem mu šel říct,<br />

jako obvykle sbohem, nechal<br />

mne dlouho čekat, než se objevil.<br />

K mému velkému překvapení to<br />

byl úplně jiný kněz, než ten, kterého<br />

jsem znal dříve. Vědom si své<br />

důležitosti, přišel důstojně s rukou<br />

nataženou k políbení, které mi<br />

dovolil a ihned odplul z mých očí.<br />

P. Med se svým proslulým skútrem<br />

Foto: archiv S. M.<br />

Byl samá pompa a důstojnost. Na<br />

místě jsem se rozhodl, že už mu<br />

nebudu ministrovat!<br />

Naši rodiče dobře věděli, že ve<br />

městě, kde jsme žili, není pro nás<br />

zdrávo. Bylo snadné dostat plicní<br />

infekci ve městě plném kašlajících<br />

a nachlazených. Nikdy jsme<br />

neměli dost peněz na drahé léky<br />

a vitamíny. O hlavních prázdninách<br />

jsme proto byli posílání na vesnici<br />

k příbuzným, nadýchat se čerstvého<br />

vzduchu. Rodina mého otce žila<br />

ve vesničce u Herálce. Tam jsem<br />

trávil prázdniny, staraje se o krávy,<br />

husy a kuřata. Dobrou vesnickou<br />

stravou, mlékem a ovocem, jsem<br />

doplnil energii ztracenou v zatuchlé<br />

atmosféře města. Příbuzní na mě<br />

byli hodní a snažili se, abych se<br />

cítil jako doma. Protože jsem měl<br />

chatrné zdraví, svěřili mi na hlídání<br />

jen hejno husí. Měl jsem z nich<br />

hrůzu.<br />

Ve školních letech jsme postupně<br />

chodili do příslušných ročníků.<br />

Někdy jsme změnili školu, což nebyl<br />

problém, protože učební osnovy<br />

určoval stát všem školám stejné.<br />

Pamatuji si na paní učitelku K. G.,<br />

která nás naučila spoustu her, žertů<br />

a legrací. Ne všichni učitelé byli<br />

ateisté. Jeden z nich nás uváděl do<br />

vědy , když nám napsal: „Bůh stvořil<br />

svět ve shodě s čísly, vahami a mírami.“<br />

Náboženská praxe v našem<br />

převážně německém městě znamenala<br />

shromažďovat všechny studenty<br />

a posílat je po skupinách do<br />

kostela. Němci byli převážně katolíci<br />

a velmi konzervativní, zatímco Češi<br />

byli spíše volnomyšlenkáři nezávislí<br />

na náboženství. Ale dost jich bylo<br />

také členy Katolického svazu.<br />

Můj otec byl také aktivním členem<br />

církve. Starší měli pravidelná<br />

setkání v Katolickém klubu, kde<br />

probírali všechny své problémy<br />

a záležitosti. My mladší jsme chodili<br />

do Orla, kde jsme vedle pravidelných<br />

schůzek cvičili a sportovali.<br />

Jednou, v roce 1928, jsme měli<br />

národní sraz v hlavním městě. To<br />

jsem poprvé navštívil Prahu. Bylo<br />

nás 8000 krojovaných chlapců<br />

a děvčat, kromě dospělých. Měli<br />

jsme společná cvičení, která upevňovala<br />

naše národní cítění. Hlavním<br />

hostem byl prezident republiky.<br />

Odmalička jsem hodně četl.<br />

To mi pomáhalo v životě. Už jako<br />

8letý, asi po vzoru staršího bratra,<br />

jsem začal číst noviny a knížky.<br />

Když jsem odcházel ve 13 letech<br />

do aspirantátu, měl jsem už sbírku<br />

kolem 50 kusů sešitků, cestopisů,<br />

dobrodružných knih a brožurek<br />

o misiích v Africe a na Východě.<br />

Už odtud asi pramení má touha jít<br />

do misií. Domnívám se, že dnešní<br />

děti nejsou stimulovány, aby byly<br />

otevřeny vnějšímu světu, protože<br />

jsou obklopeny egoismem a zápecnictvím.<br />

Zprávy o politice, krutostech<br />

a neštěstích z televize a dalších<br />

médií ovlivňují jejich nevinné<br />

dušičky a deformují je.<br />

20 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

OSOBNOST<br />

Rozeznávání<br />

mého povolání<br />

Základní školu jsem dokončil bez<br />

problémů. Stále si pamatuji na školku,<br />

kde jsme se učili spontánně, bez<br />

učebnic. Byla to metoda velmi užitečná<br />

– učení hrou. Měli jsme dobré<br />

učitele, kteří s námi měli trpělivost.<br />

Nevím ani, kolik let jsem strávil<br />

v základní škole. Museli jsme do<br />

školy, to bylo jasné, ale zbytek času<br />

jsme strávili hraním. Doma jsme nemohli<br />

lenošit, byli jsme chudí a ten<br />

přepych jsme si nemohli dovolit.<br />

Ale byli jsme šťastní s tím, co<br />

jsme měli. Naši rodiče nám dělali<br />

život šťastným a milým. Bylo pro<br />

nás dost, žít bez starostí a smysluplně.<br />

K tomu napomáhal i Orel, kde<br />

se mnoho věnovalo cvičení, lehké<br />

atletice a kázni těla. Při zvláštních<br />

příležitostech jsme hráli divadlo,<br />

což bylo zvykem v naší zemi. Nemohu<br />

zapomenout, jak jsem hrál<br />

ve hře Pohádka máje a z jiné hry si<br />

ještě pamatuji poslední sloku písně<br />

skřítka na pohřbu zlé královny. Královnu<br />

hrála moje matka.<br />

Zpěv je normální součástí života<br />

v mojí vlasti. Národní písně se zpívají<br />

s doprovodem, nebo bez doprovodu<br />

hudebních nástrojů. Některé<br />

melodie silně utkvěly v mé mysli.<br />

Vybavují se mi, když si vzpomenu<br />

na své dětství. Kytara nebyla tehdy<br />

– dvacátá léta minulého století –<br />

běžným hudebním nástrojem.<br />

Často jsem večery trávil četbou<br />

příběhů, které mě zajímaly a snil<br />

o odvážných příhodách hrdinů<br />

v cizích zemích a misiích. Vybavují<br />

se mi dobrodružství cestovatelů<br />

v Africe, Dálném východě a příběhy<br />

Rudochů v Americe. Knihy<br />

jsem si půjčoval v malé veřejné<br />

knihovně, což byla velká pomoc<br />

v ukájení mojí žízně po příbězích<br />

tohoto druhu. Moje sny utkvívaly<br />

v mé probouzející se mysli. Nikdy<br />

jsem je neodkryl ani příbuzným ani<br />

přátelům. Věděl jsem, že jsou to<br />

divoké sny a neměl jsem žádnou<br />

naději je uskutečnit, protože jsme<br />

byli chudí. Jakkoli je možné je považovat<br />

za dětské sny, Bůh mohl<br />

našeptávat těmito bláznivými sny<br />

zprávy pro vedení dítěte. Mimo to<br />

jsem nesl jméno Jana <strong>Boska</strong>, který<br />

byl také snílek!<br />

Když mně bylo asi třináct, seděl<br />

jsem vedle matky a snil. Při řeči se<br />

zeptala: „Jeníku, čím chceš být,<br />

až vyrosteš?“ Byl jsem překvapený<br />

a nezmohl jsem se na odpověď.<br />

A styděl jsem se mluvit o svých<br />

snech a budoucích plánech. Po<br />

chvilce mlčení a dívajíc se láskyplně<br />

do mých očí, řekla prorocky:<br />

„Proč bys nemohl být Božím<br />

knězem?“ Bylo to, jako když uhodí<br />

blesk.<br />

Být knězem? O tom jsem nikdy<br />

nesnil ani v těch nejdivočejších<br />

snech. Znal jsem mnoho kněží ve<br />

farnosti a ministroval jim. Ale jejich<br />

život mě nepřitahoval. A tak jsem<br />

vyhrkl s nechutí: „Ne, knězem ne!“<br />

maje na mysli kněze, které jsem znal.<br />

„Tak čím tedy chceš být?“<br />

„Misionářem,“ odpověděl jsem<br />

spontánně, vzpomínaje na jejich<br />

dobrodružný život, který jsem znal<br />

z knih. To byl pro ni dostatečný<br />

podnět. Její mateřská moudrost<br />

jí už řekne, jak mi má pomáhat,<br />

abych se stal knězem.<br />

<br />

<br />

Jaboku - <br />

<br />

<br />

-<br />

<br />

absolutorium.<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

programu s Evangelickou teologickou fakultou Univerzity Karlovy <br />

<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

<br />

se mohou<br />

v <br />

<br />

<br />

s bezdomovci, s imig <br />

.<br />

Petr Jandejsek<br />

www.jabok.cz<br />

1.<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

21

DOMISAL <strong>2011</strong><br />

Salesiánská dobrovolná služba<br />

V druhé části seriálu o DOMISALU bude hlavním tématem opět dobrovolnictví.<br />

Tentokrát se ale zaměříme na mladé lidi, kteří nejezdí<br />

daleko za hranice, ale pomáhají doma v České republice. Takových<br />

dobrovolníků je spousta a bez jejich pomoci by salesiánská střediska<br />

mohla fungovat velice ztěžka.<br />

V každém místě, kde salesiáni<br />

působí, má činnost dobrovolníků<br />

určitá specifika, ale základ je stejný<br />

– pomoci salesiánům v jejich<br />

díle, a tvořit společenství. Jedno<br />

ze středisek, kde má činnost dobrovolníků<br />

velkou tradici, se nachází<br />

v Brně-Líšni.<br />

Bez dobrovolníků<br />

by to prostě nešlo<br />

„Don Bosco měl myšlenku, že jeho<br />

originální pedagogiku má sdílet co<br />

nejširší hnutí lidí – každý, kdo se<br />

chce zapojit a vnitřně cítí, že mu<br />

to dává smysl. Zvláštní citlivost<br />

měl pro zapojení mladých lidí do<br />

své činnosti,“ říká salesián Josef<br />

Mendel, ředitel brněnského Saleska.<br />

A tímto postojem se také salesiáni<br />

v Líšni<br />

řídí. Dohromady<br />

zde v letošním<br />

roce pomáhá<br />

kolem 80 dobrovolníků,<br />

ať<br />

už v klubu Ve-<br />

SPOD, v oratoři,<br />

v rámci kroužků<br />

či ve farnosti. Možnost pomoci má<br />

skutečně každý, mladý i starý, a na<br />

každého čeká přátelská a otevřená<br />

atmosféra.<br />

Jožka zdůrazňuje význam mladých<br />

lidí pro dobrovolnictví: „Don<br />

Bosco říkal možná na svoji dobu<br />

velice revoluční myšlenku – že<br />

totiž mladí mají být „protagonisty“<br />

– tedy těmi, kteří spoluvytvářejí<br />

programy. Nebudu příliš přehánět,<br />

když řeknu, že svou práci zde v Brně-Líšni<br />

si už bez mladých dobrovolníků<br />

nedovedeme představit.<br />

V mnoha programech se bez jejich<br />

zapojení zkrátka neobejdeme. Jejich<br />

ohromným přínosem je silná<br />

vnitřní motivace, blízkost mladým<br />

lidem, elán…“<br />

V Salesku každoročně dobrovolníků<br />

přibývá a s tím, jak přicházejí<br />

stále noví, je třeba samozřejmě se<br />

jim také více věnovat. Aby mohli dávat,<br />

potřebují sami přijímat. A to je<br />

jeden z úkolů salesiánů – nabízet zázemí,<br />

hmotné a především duchovní.<br />

V Salesku proto nedávno začal<br />

nový program, tzv. dobrovolnické večery.<br />

Právě dobrovolníkům nabízejí<br />

možnost načerpat impulsy, inspiraci<br />

a pomoci jim, v čem je třeba.<br />

Dobrovolnictví není<br />

práce, ale služba<br />

Také Martin Suchomel, zaměstnanec<br />

Saleska a vedoucí klubu<br />

VeSPOD, vyzdvihuje velký význam<br />

dobrovolníků pro zdejší salesiánské<br />

dílo. Klub VeSPOD, kde pracuje,<br />

je místem, kam můžou přicházet<br />

mladí lidé ve věku od 14 do 26 let<br />

a trávit zde svůj volný čas. Martin<br />

Suchomel o něm říká: „Cílem klubu<br />

je výchova mladého člověka<br />

v duchu <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>, inspirovaná<br />

salesiánským preventivním systémem.<br />

Klub nabízí strukturovaný<br />

program – v pondělí kavárnu, ve<br />

středu sportovní aktivity, ve čtvrtek<br />

filmový klub, v pátek pak volný<br />

klub s možností využít zkušebny.“<br />

Jeden z významů dobrovolnictví<br />

vidí také v tom, že určitou měrou<br />

řeší personální otázky zařízení<br />

a z materiálního hlediska rovněž<br />

snižuje náklady střediska. „Dobrovolníci<br />

přitom pracují v době svého<br />

volna, místo toho, aby se věnovali<br />

jiným zájmům. Je to tedy služba,<br />

kterou vykonávají pro dobro dětí<br />

a mládeže.“ Martin ale také vidí<br />

určité problémy, či možná spíše<br />

limity, které se samozřejmě objevují<br />

a které je třeba řešit. „Problém<br />

vidím například v dlouhodobé spolupráci.<br />

Častější obměny dobrovolníků,<br />

které vyplývají z toho, že<br />

jde většinou o vysokoškoláky či<br />

brigádníky, jim neumožňují navázat<br />

dlouhodobé vztahy s mládeží<br />

v klubu.“ I tak ale on, stejně jako<br />

ostatní zaměstnanci Saleska, a jistě<br />

i ostatních salesiánských středisek<br />

v Čechách a na Moravě, dobře ví,<br />

že řadu programů by šlo bez pomoci<br />

dobrovolníků realizovat jen velmi<br />

stěží. A speciálně pro klub VeSPOD<br />

jsou velice důležití.<br />

Ze života<br />

dobrovolníka<br />

Standa Hladký je mladý kluk, který<br />

si <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> a salesiány oblíbil už<br />

před řadou let. Z nadšeného účastníka<br />

akcí Domě Ignáce Stuchlého<br />

ve Fryštáku se stal ještě nadšenějším<br />

dobrovolníkem a animátorem.<br />

Nyní se podílí na organizaci<br />

akcí pro mladé ve Fryštáku a také<br />

pomáhá v brněnském Salesku,<br />

konkrétně ve zmíněném klubu pro<br />

mládež VeSPOD. Položili jsme mu<br />

několik otázek:<br />

Jak ses dostal k dobrovolnictví?<br />

Se salesiány jsem se poprvé pořádně<br />

potkal v jejich „rodném městě“ –<br />

ve Fryštáku. Na počátku to byla<br />

nějaká ta akce, na které jsem byl<br />

jako účastník. Jezdil jsem na Silvestry,<br />

na Velikonoce… No, a nyní<br />

již s organizací takových akcí pomáhám.<br />

A z Fryštáku jsem se pak<br />

dostal i do Brna-Líšně, kde přes<br />

týden pomáhám jako dobrovolník<br />

v klubu VeSPOD.<br />

22 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

DOMISAL <strong>2011</strong><br />

Co tě na dobrovolnictví baví,<br />

nebo co ti dává?<br />

Baví mě na tom úplně všechno!<br />

Celá ta práce, atmosféra, zábava,<br />

přátelé… Člověk potřebuje zapáleného<br />

ducha, aby něco takového<br />

mohl dělat. A musí se alespoň<br />

snažit, aby se podobal tomu, který<br />

nás to učil jako první – Donu Boskovi!<br />

A co mi to dává? Dává mi<br />

to především dobrý pocit, který si<br />

nikdy a nikde nekoupíte za žádné<br />

peníze (stejně jako štěstí). K tomu<br />

mi dopomáhají především samotní<br />

salesiáni a lidé kolem nich. Jsou to<br />

opravdu zapálení lidé, poznamenáni<br />

činností <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>.<br />

Co je podle tebe potřeba, aby<br />

se člověk mohl stát dobrovolníkem?<br />

Je potřeba uvědomit si tohle: „Zadarmo<br />

jsme dostali, zadarmo dávejme!“<br />

Každý, kdo se tímto mottem<br />

řídí a snaží se podle něj žít, je<br />

už vlastně dobrovolníkem. Potom<br />

už není nic jednoduššího, než se<br />

jím stát. A co se týče formalit, je<br />

potřeba podepsat nějaké ty papíry…<br />

Občas to ale musí být náročné,<br />

ne?<br />

Podle mého může být náročné<br />

chodit do školy nebo do práce, ale<br />

určitě ne dělat dobrovolníka… Pro<br />

vysvětlení bych řekl: Co člověka<br />

baví a co chce dělat, tak to přece<br />

nevnímá jako náročné. A naopak<br />

– co jej nebaví nebo do čeho<br />

se mu nechce, to určitě náročné<br />

je. Jde přeci o DOBROVOLNOU<br />

činnost! Takže mě to baví, i když<br />

samozřejmě přicházejí i náročné<br />

okamžiky.<br />

Co se ti nejvíc líbí na salesiánském<br />

díle?<br />

Všechno! Salesiánské dílo se mi libí<br />

od základu. Je to veledílo. Přístup,<br />

jednání a činy již zmiňovaného<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> byly obdivuhodné. Postavil<br />

za svého života základy něčeho<br />

vážně obrovského – něčeho,<br />

co není chrám, není to škola, ani<br />

hřiště, ale přesto je v tom všechno<br />

obsažené. Tohle by nevymyslel žádný<br />

architekt a nepostavil žádný stavitel.<br />

A dnešní salesiáni tohle dílo<br />

spravují, budují nové, ovšem stále<br />

se stejnými plány. A která stavba se<br />

staví i po 150 letech? Vzal jsem to<br />

trochu ze stavařského hlediska, ale<br />

koneckonců, když už chci stavařinu<br />

studovat…<br />

Co bys chtěl sdělit těm, kdo si<br />

pohrávají s myšlenkou stát se<br />

dobrovolníkem?<br />

Snad jen to, že stát se dobrovolníkem<br />

může úplně každý. Nikdo<br />

nemusí stát a váhat. Stačí navštívit<br />

nejbližší středisko, kde salesiáni zaručeně<br />

rádi uvidí každého nadšence,<br />

který jim chce pomoci v jejich<br />

díle, a přijmou jej s otevřenou náručí<br />

stejně jako Don Bosco přijímal<br />

všechny kluky, kteří za ním přišli.<br />

Každý může pomáhat na veledíle,<br />

které nám zanechal a spolu se salesiány<br />

jej spravovat a rozvíjet.<br />

Pavel Osoha<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

23

KRÁTKÉ ZPRÁVY<br />

Dobrovolník – klíč k budoucnosti<br />

„Dobrovolník – klíč k budoucnosti“<br />

– v tomto duchu se nesl<br />

kongres v polském v Krakově, na<br />

kterém jsme se sešli ve dnech<br />

10.–13. března spolu s mladými<br />

dobrovolníky z 12 zemí Evropy.<br />

Kongres byl hlavní částí projektu<br />

„Volunteer – Key to the Future“.<br />

Realizátorem je organizace Don<br />

Bosco Youth-Net (DBYN), která<br />

sdružuje salesiánské neziskové<br />

organizace z Evropy.<br />

Slova jako motivace, informace,<br />

inspirace, finance a jiné provázela<br />

celý kongres. Do Krakova nás<br />

dorazilo 50 mladých dobrovolníků<br />

z 25 různých salesiánských organizací<br />

z 12 zemí EU, abychom debatovali<br />

nad výzvami a možnostmi<br />

dobrovolnictví. Za Českou republiku<br />

jsme se zúčastnily dvě – jedna<br />

za SADBu (Salesiánská asociace<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>), druhá za Jabok<br />

(Vyšší odborná škola sociálně pedagogická<br />

a teologická).<br />

Projekt „Key to the Future“<br />

běží již od prosince<br />

minulého roku v rámci<br />

evropského roku dobrovolnictví.<br />

Krakov je nádherné<br />

město a normálně bych litovala, že<br />

jsem neměla možnost pořádně si ho<br />

prohlédnout. Celá akce byla ale tak<br />

povedená a čas tam byl využit do<br />

poslední minuty, že na lítost nebyl<br />

čas.<br />

Nejdůležitější byl náš názor –<br />

jako účastníků a zástupců vysílající<br />

organizace. Bavili jsme se o problémech<br />

dobrovolnictví, o jejich příčinách<br />

a důsledcích, byli pozváni<br />

odborníci na různá témata.<br />

Další část byla zaměřena na<br />

možnosti dobrovolnictví, po skupinkách<br />

jsme zpracovávali naše nápady<br />

a poté je prezentovali ostatním.<br />

Formou podrobného projektu,<br />

který by mohl být<br />

realizován, jsme vypracovávali<br />

návrh na vyřešení<br />

stěžejního problému naší<br />

organizace. Každý den<br />

jsme měli možnost účastnit<br />

se mše svaté. Večery jsme také<br />

strávili naplno, ten páteční byl interkulturní<br />

– plný národních jídel,<br />

hudby a tance. V sobotu byla na<br />

programu večerní návštěva Krakova<br />

a „goodbye“ party.<br />

„Nikdy nezpochybňuj hodnotu<br />

dobrovolníků. Noemova archa byla<br />

postavena dobrovolníky, Titanic byl<br />

postaven profesionály,“ četla jsem<br />

v jedné knize citátů. Aneb: „Dobrovolník<br />

– klíč k budoucnosti“.<br />

Iveta Pešatová<br />

SDB v číslech –<br />

statistika 2010<br />

K 31. prosinci 2010 bylo ve světě<br />

15 163 salesiánů, z toho 2 374<br />

s časnými sliby, 12 789 s věčnými.<br />

Za poslední rok to je úbytek o 190.<br />

Dále je 481 noviců a 119 biskupů<br />

a kardinálů. Kněží je 10 507, koadjutorů<br />

1 915. Nezměněn je počet<br />

zemí, kde synové <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong><br />

působí – 130. V generálním domě<br />

a na UPS (Universita Pontificia Salesiana)<br />

čítá 213 SDB.<br />

Nejpočetnější provincií je speciální<br />

oblast pro Piemont a Valle d’Aosta<br />

– 537, nejmenší Maďarsko – 39.<br />

Provincie Vietnam má nejvíce noviců<br />

– 38. Indie s 10 provinciemi má<br />

nejvíce komunit – 337 (53 z nich<br />

ještě nezřízených kanonicky) a nejvíce<br />

SDB – 2 504 (z toho 2 378 se<br />

sliby a 126 noviců).<br />

Počet v ještě nedávno nejpočetnější<br />

Itálii (6 provincií) – 2 395<br />

(k nim se připojuje 16 noviců).<br />

Pozvánka na DISfest <strong>2011</strong><br />

Zveme vás na již osmý ročník tradičního fryštáckého multižánrového<br />

hudebního festivalu! Přijďte si poslechnout kvalitní muziku, známou<br />

i méně známou, pobavit se při sledování improvizačního divadla,<br />

třeba si také zatančit nebo si pochutnat na vynikajícím stejku… Ať<br />

jste mladí nebo staří, pokud máte rádi dobrou atmosféru, muziku<br />

a salesiány, neváhejte a přijďte se podívat!<br />

Kdy: 11. června <strong>2011</strong> od 15.00 hodin<br />

Kde: Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku<br />

Šanci dostanou začínající hudební uskupení z okolí Fryštáku, ale<br />

vystoupí i osvědčení a známí umělci. Hudební produkci doplní také<br />

šikovní herci z improvizačního divadla, u kterého zaručeně nevydržíte<br />

s vážnou tváří.<br />

• 4DOGS<br />

• Jintun(k)ampeny<br />

• Hudba Fryšták<br />

• St. Medicimbal<br />

• Nový Rumpál<br />

• November 2nd<br />

• Znouzectnost<br />

A jaký je repertoár?<br />

Více informací na www.disfest.cz. Najdete zde jak aktuální informace,<br />

tak i detailní info o kapelách či fotogalerii z minulých ročníků.<br />

Těší se na vás salesiáni z Fryštáku a celý tým organizátorů<br />

PS. POZOR! Akce se koná za každého počasí, protože bude pěkně!<br />

24 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

KRÁTKÉ ZPRÁVY<br />

V Tunisku byl zavražděn salesián<br />

Polský salesián P. Marek Rybiński,<br />

byl v pátek 18. února <strong>2011</strong><br />

zavražděn v tuniském Manouba<br />

nedaleko metropole Tuniska. Marek<br />

Rybiński pracoval třetí rok<br />

v této zemi jako misionář.<br />

P. Rybiński byl členem tříčlenné salesiánské<br />

komunity, která ve městě<br />

provozuje školu a stará se o farnost.<br />

V sobotu 19. února <strong>2011</strong> dopoledne<br />

bylo nalezeno jeho tělo<br />

s téměř odťatou hlavou. Probíhá<br />

policejní vyšetřování, které má objasnit<br />

motiv činu. Ten však nese<br />

jasné známky islámského fanatismu.<br />

Otec Rybiński často referoval<br />

o svých zážitcích<br />

a zkušenostech.<br />

S nadšením se<br />

vyjadřoval o tuniské<br />

„jasmínové<br />

revoluci“. „Jsem<br />

hrdý, že jsem při<br />

tom!“ – psal před<br />

měsícem na polských internetových<br />

stránkách (wiara.pl) v souvislosti<br />

s událostmi, které daly do pohybu<br />

arabskou lavinu manifestací.<br />

„Byl podříznut jako beran.<br />

O motivech však nelze nic říci.<br />

Čekáme na výsledky vyšetřování,“<br />

– řekl polské redakci Vatikánského<br />

rozhlasu katolický arcibiskup<br />

Tuniska Maroun Elias Lahham.<br />

„V komunitě byl spatřen ve čtvrtek<br />

v poledne – referoval tuniský<br />

arcibiskup. Neobjevil se na večerní<br />

modlitbě. Když se neukázal ráno,<br />

mělo se za to, že je nemocný.<br />

Kolem osmé hodiny vešli do jeho<br />

pokoje spolubratři, ale nenalezli<br />

jej. Přibližně kolem desáté hodiny<br />

oznámil školník, že nalezl ve sklepě<br />

jeho tělo. Žádné další známky násilí<br />

nebo zápasu nebyly objeveny. Klíče<br />

od sklepa byly na svém místě.<br />

Policie vyšetřuje. Očekáváme výsledky,“<br />

– řekl arcibiskup Lahham<br />

o vraždě polského salesiána O.<br />

Marka Rybińského.<br />

Exercicie pro exalievy<br />

Duchovní cvičení pro exalievy<br />

v roce <strong>2011</strong> se uskuteční ve Fryštáku<br />

ve dnech 26. srpna od 18 hod.<br />

až 30. srpna dopoledne. Exercitátorem<br />

je opět otec Pavel Kuchař,<br />

SDB. Vzhledem k jinému programu<br />

ve Fryštáku nelze v tomto roce duchovní<br />

cvičení uskutečnit jako vždy<br />

ve 3. týdnu měsíce září.<br />

Písemné přihlášky lze zaslat<br />

do 31. července <strong>2011</strong> na adresu:<br />

Ing. Miroslav Machálek, Výškovická<br />

83, 700 30 Ostrava-Zábřeh nebo<br />

se přihlásit na tel.: 596 751 322.<br />

V případě mé nepřítomnosti lze nechat<br />

vzkaz na tel. záznamníku.<br />

M. Machálek<br />

Svatořečení<br />

dona Guanelly<br />

Dne 21. února <strong>2011</strong> konal ve<br />

Vatikánském apoštolském paláci<br />

papež Benedikt XVI. veřejné řádné<br />

konsistorium pro svatořečení<br />

několika blahoslavených – mezi<br />

nimi i dona Ludvíka Guanelly,<br />

apoštola lásky, velkého přítele<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>. Svatořečení proběhne<br />

v neděli 23. října <strong>2011</strong> na<br />

Náměstí sv. Petra.<br />

Turnaj <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> v Lubné<br />

Již osmý ročník florbalového turnaje <strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong> pro žáky základních<br />

škol a pro muže se uskutečnil v pátek a v sobotu 11. a 12.<br />

března <strong>2011</strong> v Lubné. Turnaj patří k největším v regionu a díky své<br />

kvalitě si získal velkou popularitu mezi oběma kategoriemi, čemuž<br />

odpovídá i účast asi sto šedesáti žáků a sto třiceti mužů. V pátek se<br />

ve víceúčelovém zařízení Skalka sešli mladší a starší žáci. Vítězem<br />

v kategorii mladší žáci se stalo družstvo Peaksport Litomyšl a v kategorii<br />

starší žáci medaile převzal domácí tým Malčiki ze Sibiře.<br />

V sobotu se do kategorie muži přihlásilo šestnáct týmů a hrálo<br />

se od rána do večera. Zlatou medaili si letos odvezl tým Tragedos<br />

z Korouhve, na druhé příčce skončil domácí tým Lubenská Smršť<br />

a bronzovou medaili si odvezli Warriors z Poličky.<br />

Jiří Kučera<br />

Foto: archiv S. M.<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

25

BLAHOPŘEJEME<br />

Vše nejlepší k narozeninám<br />

Salesiánům, kteří se v březnu<br />

a v dubnu oslavili narozeniny,<br />

vyprošujeme hojnost Božího<br />

požehnání, darů Ducha Svatého<br />

a vytrvalost při působení v duchu<br />

<strong>Dona</strong> <strong>Boska</strong>. Blahopřejeme<br />

samozřejmě i těm, kteří nejsou<br />

v našem stručném přehledu<br />

uvedeni.<br />

P. Jaroslav Kopecký<br />

P. Antonín Koman<br />

P. Pavel Klimovič<br />

V březnu – hned 1. oslavil 74 let<br />

života P. Josef Šplíchal. Spolu<br />

s ním oslavila kulaté čtyřicátiny<br />

sestra Hana Gennertová, FMA.<br />

a 11 března děkoval za dar 83 let<br />

života P. Josef Freml. 25. března<br />

Foto: 4× archiv S. M.<br />

Hana Gennertová, FMA<br />

oslavovali narozeniny hned dva<br />

salesiáni – P. Ladislav Vik 88<br />

a P. Pavel Klimovič 61 let a hned<br />

den poté se 26. 3. dožil 82 let<br />

P. Blažej Müller. O pár dní později,<br />

30. března se také 82 let dožil<br />

P. Václav Kelnar.<br />

V dubnu, přesně 5. 4. oslavil<br />

63 let života P. Petr Hrubiš,<br />

10. dubna oslavil ve Vídni 67. narozeniny<br />

P. Jan Horák. 15. dubna<br />

oslavil 67 let života P. Werner<br />

Rösch, den nato oslaví kulaté šedesátiny<br />

P. Antonín Koman, misionář<br />

v Bulharsku a 19. 4. se 73 let<br />

dožívá bývalý provinciál P. Benno<br />

Beneš. 20. 4. zažije oslavu fara<br />

v Litomyšli, kde bude 61 let života<br />

oslavovat P. Jiří Štorek a 21. se<br />

bude slavit na faře v Sebranicích<br />

u Litomyšle, kde oslaví úctyhodných<br />

87 let života bývalý šéfredaktor<br />

Salesiánské rodiny P. Jaroslav<br />

Kopecký, 26. dubna se dožívá<br />

62 let P. Emil Matušů.<br />

Vylosovaní výherci správně vyluštěné křížovky ze Salesiánského magazínu <strong>2011</strong>/1: Irena Kocůrková, Rapotín,<br />

Miluše Lněničková, Opatov, Veronika Wilczková, Havířov, František Hejda, Zlín,Ladislav Machálek, Lhotka, Jaroslava<br />

Dpobcová, Brno, Vojtěch Přecechtěl, Ohrozim, Barbora Walenková, Milín, Jindřich Plaček, Palkovice<br />

a Vojtěch Mika, Tlumačov<br />

26 salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong>

AKCE<br />

<br />

<br />

Praha - Kobylisy<br />

6. - 8. května <strong>2011</strong><br />

Setkání pro mladé muže od 15 let,<br />

kteří chtějí blíže poznat,<br />

jak lze žít křesťanský život<br />

Srdečně vás zveme do našeho domu. Rádi se s vámi rozdělíme o to, pro koho žijeme,<br />

kdo nás povolal a s kým můžeme prožívat svůj život. Budete vítáni!<br />

Salesiáni z Prahy Kobylis<br />

Setkání s Bohem - poznání kobyliské salesiánské komunity - velká hra po Praze<br />

návštěva Portálu - Don Bosco - sport - přátelé - inspirace - horolezecká stěna<br />

orientace v povolání - rozhovory - setkání s pamětníky - workshopy.<br />

ÚČASTNICKÝ PŘÍSPĚVEK 350 Kč (není nutnou podmínkou účasti).<br />

PŘIHLÁŠKY do 15. dubna <strong>2011</strong>. Uveď celé své jméno, adresu,<br />

telefon, mail a datum narození a pošli na kontaktní adresu.<br />

PODROBNÉ INFORMACE a přihlášky:<br />

Salesiáni Praha Kobylisy, Kobyliské nám. 1, 182 00 Praha 8,<br />

setkanisesalesiany@gmail.com, 732 951 497 (Jára Vracovský).<br />

www.mladez.sdb.cz/sss<br />

salesiánský magazín 2/<strong>2011</strong><br />

27

TV Noe má nové studio<br />

Televize Noe slavnostně otevřela ve čtvrtek 3. března studio Don Bosco Praha v Hostivicích-Břve. Studiu<br />

požehnal arcibiskup Dominik Duka. Otevření se zúčastnila také paní Alena Filípková, majitelka objektu, ve<br />

kterém se studio nachází, zástupci médií, duchovní správy farnosti, přátelé a dobrodinci televize Noe.<br />

Studio vysvětil pražský arcibiskup Dominik Duka<br />

Studio mohlo být otevřeno díky velkorysosti paní Aleny<br />

Filípkové<br />

„Otec“ TV Noe P. Leoš Ryška (přijel i s nedoléčeným<br />

zápalem plic)<br />

Slavnost si nenechal ujít ani „náš“ biskup Kája Hebst<br />

(vpravo)<br />

Foto na této straně: Jiří Kučera<br />

O hudební doprovod se postarala skupina Geshem<br />

Nové studio TV Noe v Hostivicíh-Břve<br />

NEPRODEJNÉ<br />

Bankovní spojení: 168 44 021/0100, variabilní symbol 62

logo

products

Resources

Company

Terms of service
Privacy policy
Cookie policy
Cookie settings
Imprint
Change language
Made with love in Switzerland
© 2024 Yumpu.com all rights reserved

Hooray! Your file is uploaded and ready to be published.

Saved successfully!

Ooh no, something went wrong!