Inspirace - Svaz zakládání a údržby zeleně

Z minulosti
vyrůstá budoucnost
I když nás nejvíce zajímá současnost, je dobré se občas ohlédnout do minulosti a zamyslet
se nad budoucností. O to jsme poprosili zahradní architektku Ing. Radmilu Fingerovou - obětavou
členku poroty hodnotící díla přihlášená do každoroční svazové soutěže Park a Zahrada
roku. Ing. Radmila Fingerová, která vyučuje na Ústavu urbanismu Fakulty architektury ČVUT,
zalistovala pro INSPIRACI starými zahradnickými časopisy a ve své rubrice, kterou v tomto
čísle otvíráme, nás možná ledačíms překvapí. Je zajímavé sledovat snahy o ustanovení živnosti
vázané pro zahradníky, ale i boje o založení odborných zahradnických škol, o zakládání
bratrstev, spolků a institucí, které měly pomáhat neutěšenou situaci českých zahradníků řešit.
Některé zahradnické problémy mají totiž tuhý kořínek a trápily už naše předchůdce.
osobnosti
Ze starých
zahradnických časopisů
1. část
Ing. Radmila Fingerová
Minulost, současnost a budoucnost tvoří
jeden celek. Proto je dobré nezapomínat
na naše předchůdce, jejichž život a tvorba
jsou často pro nás skryty v mlhavém oparu
zapomnění. Známe jména jako Martin Fulín,
František Thomayer, Josef Vaněk, Josef Kumpán,
ale teprve, když poznáme jejich myšlenky,
případně vidíme fotografie jejich dnes už
zmizelých nebo naopak do krásy dorostlých
děl, stávají se základem naší „stavovské cti“
(mohu-li to tak staromódně nazvat) a tu
bychom měli udržovat a rozvíjet. Samozřejmě
řada našich předchůdců je mnohem
delší, ale právě o těch, které jsem jmenovala,
máme díky jejich vydavatelské a redaktorské
činnosti mnohem více informací, než o těch,
jejichž práce a zásluhy zmizely v průběhu
přirozeného procesu zapomínání.
Vše se pravděpodobně odvíjelo od skutečnosti,
že již v minulosti šlo o živnost volnou,
kterou mohl provozovat každý, nikoliv živnost
vázanou, která by vyžadovala odborné
vzdělání. Také české zahradnické školství
vznikalo jen pomalu a s velkými obtížemi.
Možná ty problémy souvisí s některými
lidskými vlastnostmi, danými naší historií,
které v jiných zemích, díky jiným poměrům,
neměly možnost se projevit v takové míře
a po tak dlouhou dobu.
Pokusím se shrnout problémy, které zmiňuje
Martin Fulín v „Časopise českých zahradníků“
již v roce 1888 a které se pravidelně opakují
Pokud se zabýváme zahradnictvím ve všech
jeho podobách, pak jsou staré české zahradnické
časopisy z devatenáctého a první
poloviny dvacátého století zdrojem, kde
můžeme objevovat svoji historii, ale také si
v nich přečteme, že některé naše aktuální
problémy byly aktuální už tehdy. Vyobrazení růže Earl of Dufferin, Dickson 1887
Titulní stránka č. 7 z roku 1888 s ukázkou „Artikulí
cechovního pořádku zahradnického na Novém Městě
Pražském z roku 1750“
i v „Českých zahradnických listech“, které
vydával Ferdinand Macháček (od roku 1918
pod názvem „Československé zahradnické
listy“). Objevují se i v časopisu „ZAHRADA“
původně nazývaném „Zahrada domácí
a školní“, který vlastnil a vydával zahradní
architekt Josef Vaněk (zároveň zastával funkci
šéfredaktora a v roce 1936 vydal již XXX.
ročník). Stále se opakuje motiv nedocenění
profese veřejností, nesvornost, nejednotnost,
neschopnost spojit síly, problémy
s „fušery a břídily“ – to jsou výrazy, které
používá jak Martin Fulín v roce 1888, tak
Josef Vaněk v roce 1938.
Je dobré znát to špatné, ale vždy je inspirující
to dobré, co vzniká navzdory nepříznivým
situacím. Proto zahájíme tento
malý seriál ukázkou ze „Starobylých artikulí
cechovního pořádku zahradnického na Novém
Městě Pražském z roku 1750, tak jak
byly otištěny v Časopise českých zahradníků
v čísle 7 z roku 1888 a komentovány
Martinem Fulínem (1853–1926).
Celkem 51 článků (Artikulů) bylo dne
16. 2. 1750 doplněno podpisy císařovny
Marie Terezie, hraběte z Haugwitzu, svobodného
pána z Podstrání a hraběte Šlicka.
Článek 1–9 pojednává o učednících,
10–21 o tovaryších, 22–29 o mistrech, ostatní
o shromážděních, pokladně, podporách,
rozepřích a úředních nařízeních a povinnostech.
4