ZeravycypřišovitéZeravy1 památný stromZerav obrovský (Thuja plicata)Zerav obrovský (Thuja plicata) se vyznačuje světlým,lehkým, aromatickým, dobře zpracovatelnýma trvanlivým dřevem. Velký nápor musely vydržetporosty zeravů na začátku 20. století, kdy bylytéměř jediným zdrojem dřeva pro výrobu telegrafníchsloupů a železničních pražců. Do Evropy bylintrodukován v letech 1853 –1854. Patří k nejdůležitějšímhospodářským dřevinám na západěUSA. U nás jsou v kultuře nejrozšířenější zeravzápadní, zerav východní a zerav obrovský. Ostatnídruhy se pěstují výjimečně. Zeravy rostoucí volněv přírodě dorůstají výšky 15 – 30 metrů. Korunymají kuželovité, větévky zploštělé se šupinovitýmilisty. Vrchol rostlin je vzpřímený. Drobné podlouhléšišky jsou složeny ze 3 – 5 párů šupin, semenajsou malá křídlatá. Jedná se o nenáročné dřevinyrostoucí na slunci i v polostínu. Ve výsadbách sepoužívají jako soliterní dřeviny i jako tvarovanéživé ploty. Zeravy jsou velice odolné a nenáročnéjehličnany, které si našly místo ve velkých i malýchzahrádkách. V Evropě se pěstuje od roku1853. Vysazuje se v zahradách a parcích na lehčímísta s dobrou půdou, neboť jen tehdy vyniknejeho bujná krása.Jediný zerav obrovský je v Olomouckém <strong>kraj</strong>ivyhlášen jako památný strom. Jedná se o Thujipod Kaltenštejnem v Černé Vodě.84větevplodThuje pod Kaltenštejnemzerav obrovský, Černá Voda85
JedleborovicovitéJedle1 památný stromJedle bělokorá (Abies alba)86Jedle bělokorá (Abies alba) je vysoký statný jehličnatýstrom s pyramidální až válcovitou korunou.Má válcovitý rovný kmen o průměru až 2 m. Korunaje v mládí kuželovitá, později válcovitá, navrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra hladká,většinou světle šedivá, ve stáří tmavší, rozpukanáborka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupenyšpičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice2 – 3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskletemně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky(průduchy). Šišky vzpřímené, 10 – 20 cm dlouhé,3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávajíběhem září a rozpadají se na stromech.Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouzevřetena. Trojhranná semena (8 –11 mm dlouhá,3 – 5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Ve středníEvropě roste v horských a podhorských lesích,společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlovélesy. Vyskytuje se v evropských pahorkatinácha horských polohách s optimem ve středníFrancii a západním Německu a dále v jihoevropskýchpohořích. Na východě zasahuje až doMalé Asie. Hranice jejího rozšíření je limitovánajejími nároky na vlhkost a citlivost vůči pozdnímmrazům. Je také velmi citlivá ke znečištěnémuovzduší oxidy síry. V jižní části areálu je horskýmstromem, vystupuje do 2000 m n. m., směremna sever sestupuje i do nižších poloh. Vyžadujevlhkou hlubší půdu, a jako klimaxový druh snášídobře zastínění. Od 60.–70. let 20. století v některýchoblastech našich příhraničních pohořích téměřvymizela. V posledních několika letech se jejístav postupně zlepšuje a opět se stává nedílnousoučástí našich lesů. Začíná se rozšiřovat v oblastechjako jsou například Jizerské hory a Krkonoše.Dřevo je výborně štípatelné, je používánok vodním stavbám, jako stavební dříví, k výroběšindelů, sudů apod.Jediná jedle bělokorá je v Olomouckém <strong>kraj</strong>ivyhlášená jako památný strom. Jedná seo mohutný strom, jedli bělokorou, rostoucív Adolfovicích.šiškavětevJedlejedle bělokorá, Adolfovice87