Památné stromy - Olomoucký kraj

JedleborovicovitéJedle1 památný stromJedle bělokorá (Abies alba)86Jedle bělokorá (Abies alba) je vysoký statný jehličnatýstrom s pyramidální až válcovitou korunou.Má válcovitý rovný kmen o průměru až 2 m. Korunaje v mládí kuželovitá, později válcovitá, navrcholu zploštělá (tzv. čapí hnízdo). Kůra hladká,většinou světle šedivá, ve stáří tmavší, rozpukanáborka. Letorosty šedé, jemně plstnaté. Pupenyšpičatě vejčité, hnědé, bez pryskyřice. Jehlice2 – 3 cm dlouhé, ploché, na svrchní straně leskletemně zelené, na rubu s dvěma lesklými proužky(průduchy). Šišky vzpřímené, 10 – 20 cm dlouhé,3–5 cm široké, válcovité, nahoře zaoblené. Dozrávajíběhem září a rozpadají se na stromech.Šupiny opadávají a na stromech zůstávají pouzevřetena. Trojhranná semena (8 –11 mm dlouhá,3 – 5 mm široká) mají neopadavé křídlo. Ve středníEvropě roste v horských a podhorských lesích,společně s bukem vytváří nyní již vzácné bukojedlovélesy. Vyskytuje se v evropských pahorkatinácha horských polohách s optimem ve středníFrancii a západním Německu a dále v jihoevropskýchpohořích. Na východě zasahuje až doMalé Asie. Hranice jejího rozšíření je limitovánajejími nároky na vlhkost a citlivost vůči pozdnímmrazům. Je také velmi citlivá ke znečištěnémuovzduší oxidy síry. V jižní části areálu je horskýmstromem, vystupuje do 2000 m n. m., směremna sever sestupuje i do nižších poloh. Vyžadujevlhkou hlubší půdu, a jako klimaxový druh snášídobře zastínění. Od 60.–70. let 20. století v některýchoblastech našich příhraničních pohořích téměřvymizela. V posledních několika letech se jejístav postupně zlepšuje a opět se stává nedílnousoučástí našich lesů. Začíná se rozšiřovat v oblastechjako jsou například Jizerské hory a Krkonoše.Dřevo je výborně štípatelné, je používánok vodním stavbám, jako stavební dříví, k výroběšindelů, sudů apod.Jediná jedle bělokorá je v Olomouckém krajivyhlášená jako památný strom. Jedná seo mohutný strom, jedli bělokorou, rostoucív Adolfovicích.šiškavětevJedlejedle bělokorá, Adolfovice87