Ano, jen jednoho je tøeba (Lk 10,42)V sobotu 21. èervence se Øímsko-katolickáfarnost <strong>Vizovice</strong> rozlouèila se svýmdlouholetým faráøem Monsignorem JanemKutáèem. Otec Jan zemøel tomutosvìtu v Nemocnici Milosrdných bratøí týdenpøedtím kolem sedmé hodiny veèerní.Bohoslužba zaèala v 10.00hodin. Farní kostel sv. Vavøince ve Vizovicích bylzaplnìn do posledního místa, èást úèastníkù muselavyužít venku pøichystaných lavic s ozvuèením.Mši svatou vedl vrstevník Otce Jana, olomouckýsvìtící biskup Mons. Josef Hrdlièka. Spolu s ním jisloužilo nìkolik desítek knìží z okolních, ale i vzdálenìjšíchfarností a míst celé naší vlasti. Vybranáètení ze Starého i Nového zákona pøiblížila všemzúèastnìným hloubku nadìje každého, kdo žije aumírá ve spojení s Kristem. Takové nadìje, která pøetrvává itváøí v tváø prožívanému utrpení a bolestem, kterými prošel iOtec Jan. Celá bohoslužba byla touto nadìjí a svìdectvímvíry naplnìna. Po skonèení mše svaté se s Otcem Janem jakoprvní rozlouèil za mìsto <strong>Vizovice</strong> pan starosta Ing. RomanPersun a po nìm zástupci farností, ve kterých Otec Jan pùsobil.Zesnulému podìkovali i knìží v èele s generálním vikáøemOlomoucké arcidiecéze P. Josefem Nuzíkem. Po závìreènýchobøadech vyprovodili všichni pøítomní ostatky pana faráøepøed kostel, kde byla rakev s jeho tìlem naložena do auta kposlednímu návratu do rodné Lubiny u Kopøivnice. Pøi prùjezduJasennou se i tamní farnost se svým pastýøem rozlouèilasymbolickým vyzvánìním zvonù novì opraveného farníhokostela sv. Máøí Magdalény. Po skonèení bohoslužby pøijalaèást návštìvníkù, pøedevším knìží a øeholních sester, pozvánívizovické farnosti do Domu kultury k pøichystanému pohoštìní.Zde se, èasto i po letech, setkali mnozí, kteøí Otce Janaznali.Jeden autobus farníkù z Vizovic a Bratøejova spolu s vizovickýmkaplanem a nynìjším administrátorem, P. JindøichemPeøinou doprovodil svého faráøe až do jeho rodištì. Tady, vefarním kostele sv. Václava, probìhlo rozlouèení, kterého sezúèastnili pøedevším jeho nejbližší pøíbuzní, pøátelé a rodáci.Chrám byl opìt zcela zaplnìn. Pohøební obøady vedl generálnívikáø Brnìnské diecéze P. Jiøí Mikulášek. Mše svatá senesla pøedevším v duchu zamyšlení a vzpomínek na dìtství amládí Jendy Kutáèe. V této farnosti, v kraji s výhledem naradhoš skou kaplièku, v lavicích s místními lidmi, vyrùstalmalý chlapec, rodila se a sílila jeho víra, až vyústila v rozhodnutínabídnout svùj život Bohu.Z domovského kostela vedla poslední cesta Otce Jana vdoprovodu zúèastnìných na blízký høbitov, kde byly uloženyjeho ostatky do knìžského hrobu ležícího hned u tamního køíže.Za pomoc pøi posledním rozlouèení s Otcem Janem dìkujekatolická farnost všem. Vedení mìsta za poskytnuté prostoryu panského dvora pro parkování aut a za propùjèení sáluDomu kultury pro pøípravu pohoštìní. Policii ÈR za asistencipøi odjezdu pohøebního vozu od kostela. Církevním pøedstavitelùm,zpìvákùm a hudebníkùm z Bratøejova a Vizovic, kaplanuP. Jindøichu Peøinovi a také všem, kteøí jakoukoliv službouv kostele i mimo nìj ochotnì pøispìli k dùstojnému rozlouèení.O vzpomínku a modlitbu za Otce Jana prosíme i ty, kteøího znali by jen zpovzdálí. Vždy nám pøipomínal, že hranicefarnosti nekonèí u pravidelných návštìvníkù bohoslužeb. Bývalpøívìtivý, vìtšinou s typickým úsmìvem. Strávil s námi veVizovicích šest naplnìných let. V lednu jsme oslavili jeho 70.narozeniny. Poslední týdny jsme se s ním mohli setkat již jenv místní nemocnici.Nìkolik chvil poté, co vydechl naposledy, po podveèernímdešti, vysvitlo zapadající slunce a nad <strong>Vizovice</strong>mise ukázala duha. Kéž je nám všem pøipomínkoua znamením, že Bùh se v Kristu navìky usmíøil se vším svým stvoøením a v nìm ise svým služebníkem Janem a spolu s ním i sevšemi, kteøí jsou a touží být jeho dìtmi.Otèe Jane, dìkujeme. A buïte s Bohem?Maminky nikdy neumírají, jenom usínají,aby se každé ráno probouzely vevzpomínkách svých dìtí.Dne 19.8. 2012 jsme si vzpomnìli smutnédesáté výroèí, kdy náhle odešla našemaminka, paní Helena Bìlíèková, uèitelkaèeského jazyka a výtvarné výchovy na zdejšízákladní škole.Maminka byla výtvarnicí celou svou duší. Když sedìla spastelkami a kreslila, byla ve svém svìtì, zasnìná a š astná,a pod rukama jí vyskakovali rùzní skøítkové, kouzelní panáèkovéa roztodivné postavièky. Její fantazie, trpìlivost a vynalézavostbyly veliké. Pro Základní školu <strong>Vizovice</strong> vytvoøila logopastelky, takového maskota školy, kterého tu mùžeme vidìtna každém kroku. Každé tøídì nakreslila osobitý obrázek s žákypasteláky. Zasloužila se také o zaøazení keramiky do hodinvýtvarné výchovy. Spolupracovala se Základní umìleckouškolou Zlín. Ta zde vytvoøila svou poboèku, na které maminkavyuèovala do roku 2002. Hlína jí uèarovala. Také do kronikyvítání obèánkù mìsta Vizovic kreslila nìkolik let milouèké ilustracea pro cimbálovou muziku pana uèitele Bambucha navrhlaandìlský obal na jejich vánoèní CD a plakáty na jejich vánoènívystoupení. Jak mne každoroènì potìší, když tyto jejíplakáty vidím ohlašovat vánoèní koncert cimbálové muziky.Když jsem roku 2001 nastupovala na zdejší školu jakozaèínající uèitelka, moc jsem se tìšila, jak se budeme spolu"radit". Užila jsem si této spolupráce pouze rok. Maminka tuve Vizovicích zanechala nesmazatelnou stopu. Svým žákùmumìla pøedat nejen vìdomosti, ale dokázalabýt kamarádem, kterému mùžetedùvìøovat, který vás poslouchá,umí poradit a je s ním legrace. Proto sitaké cením, když i její kolegové na nistále vzpomínají a chybí jim její humor,se kterým umìla každý problém a starostudìlat menší. Nìkdy mám pocit, žeji za chvíli uvidím na konci dlouhé školníchodby a uslyším její kroky. Nìkde sijen dlouho nìco kreslila…Proto vzpomeòte s námi, kdo jste jiznali. Èlovìk, na kterého se vzpomíná, je tu jaksi stále s námi.Za celou rodinu dìkuje Helena NávratováDne 3. záøí vzpomeneme nanedožitých 80 let našeho tatínka,dìdeèka, pana Zdeòka NAVRÁTILA,dlouholetého starosty mìsta.Za tichou vzpomínku všem pøátelùma známým dìkují dcera Vlasta asyn Zdenìk s rodinami.12Vizovské <strong>noviny</strong>
VALAŠSKO OÈIMA KANADYNarození:Julie Koòaøíková, rodièe: Jiøí a Katarína KoòaøíkoviJaroslav Maláè, rodièe: Jaroslav Maláè a Iveta JárováJan Polèák, rodièe:Zdenìk Polèák a LenkaHanáèkováTadeáš Hajdík, rodièe:Tomáš Hajdík a VeronikaKojetínskáBarbora Macíková, rodièe:Antonín Macík aVladimíra HanáèkováAlex Miles Chester, rodièe: Matthew James Chester aMarkéta ChesterFilip Svoboda, rodièe: Josef a Iva SvobodoviVojtìch Nedbal, rodièe: <strong>Libor</strong> Nedbal a Silvie HanulíkováSòatky:Josef Burget, <strong>Vizovice</strong> a Helena roz.MaliòákováPetr Hruzík, <strong>Vizovice</strong> a Miroslava roz.MackováJiøí Šon, <strong>Vizovice</strong> a Jana roz. NavrátilováLubor Janèík, <strong>Vizovice</strong> a Andrea roz. PochyláAleš Kundera a Sylva roz. Štalmachová, oba <strong>Vizovice</strong>Úmrtí:Jiøina Hoferková, Pøíkrá 708, 81 letMarie Hurtová, Zlínská 117, 82 letJaroslav Chmelaø, Štìpská 946, 65 letGejza Karièka, Mlýnská 490, 70 letZdenìk Navrátil, Komenského 913, 79 letJarmila Peèeòová, Polní 921, 84 letZdenìk Petøík, Štìpská 946, 57 letJaromír Špaòhel, J. Haly 18, 51 letJaroslav Blinka, Štìpská 946, 67 letZdenka Èižmáøová, Dìlnická 599, 89 letAnna Hábová, Štìpská 916, 72 letMilan Kostílek, Lázeòská 741, 72 letFrantiška Machù, Lázeòská 578, 76 letJosef Ondra, Lázeòská 827, 66 letLudmila Vyoralová, Štìpská 950, 85 letJan Šlezingr, Masarykovo nám. 1007, 56 letDne 15.8. 2012 by se dožila 90 letpaní Jarmila Žilinská.Když pøed Vánocemi 2005 dostala Redakèní rada Vizovskýchnovin dopis s, ...no, nevím, jestli mám øíct s básní..., to možná anine, ale s trochu drsnou poezií, vyjadøující vztah k rodnému kraji rodièù,byli èlenové Redakèní rady na rozpacích a byli by to hodili podstùl.Tehdy mi to pøišlo takové bez citu, protože málokterý Vizovjansvé mìsto a jeho okolí dokáže vidìt tak, jako dcera vizovických emigrantùSylva Kalendová, dcera Karla Kalendy (Kròáka) - mìli øeznictvínaproti dnešní lékárny v rohlíku - a sestry MUDr. Škrobala.Dnes tato jména znají už jenom skuteèní pamìtníci. Mohly by seo nich psát docela zajímavé pøíbìhy. Kdo text Sylvy Kalendové pøeèteaž do konce, pochopí její vztah k místùm, kde vyrostli její rodièea kam se ráda vrací z tisíce kilometrù vzdálené Kanady a snad pochopíi zpùsob, styl, jakým své pocity vyjadøuje.jhrVALAŠSKOKdyž mrakodrapy dráždí moji duši,když srdce ztvrdne a zbledne,a tøepe se napìtí ve sklenìné kleci,hlas Valašska mnì zaène šumìt v uších.Když nemùžu spát pod betonovým nebem,když hluk a kravál mi hromí v hlavì,když obloha je posypaná jeøábama místo hvìzdamaa mìsíc se skrývá za ocelovýma mrakama,hlas krve mnì zaène bušit v srdci.Touha dýchat stejný vzduch co moji rodièea jejich rodièe dýchali tak dávno, mì zachvátía ve snech lítám nad stromama a kotárama,trilion odstínù zelenì raší v mém srdci.Když se vzbudím, neležím v posteli, ale v poli vysoké trávy,vítr mi hladí tìlo i tváø.Hlas krve mì volá zpátky domù, tam, kde jsem nevyrostla,ale tam, kde jsem se stvoøila.V tom valašském údolí, kde kotáry mì kolébaly každý den,kde stromy na mne mávaly dobrý den,kde obloha široká jak moøe nade mnou šplouchalaa najednou moøe šplouchalo pod náma,náruèí mojí maminky mi tišilo pláè.Co naøíkáš, dítì moje? mi šeptal ta ka do uší,co naøíkáš? mi šeptal ta ka ve snech, hlas krve mìtáhne dom.Kráèím tam, kde on po pìšinkách a kopcích,dýchám stejný vzduch co oni, tady na té lávce,kde se zamilovali.V srdci mi raší zelený strom,pøivezu ho dom a budu se snažit každý den ho zalévat,aby mnì zas nezbledlo srdce.Když budu kráèet po tom mìstì, místo mrakodrapùsi pøedstavím kopce.Místo betonù si pøedstavím mech.A nadechnu si vùni Valašska, kde štìpka mého srdce lítá.Sylva KalendaS láskou a úctouvzpomíná celá rodina.4/201213