Vizovske noviny Libor 4.qxd - Vizovice

odina do hospùdky Na Vinném.Tyto chvíle bývaly opravdovýmsvátkem pro celou rodinu. Dìvèatapopíjela limonádu, rodièepiveèko a cítili se jako na zámku.Chudobné pomìry v této poèetnérodinì nauèily dcerky skromnosti,samostatnosti a také velkésoudružnosti.To se velmi projevovalo pøivzájemném pøedávání obleèeníod nejstarší po nejmladší. Aby seušetøilo, dívky si šaty vkusnì pøešívalya chodily vyoblékané jakoze škatulky. Jen ony vìdìly, cojejich obleèení pamatuje.V prùbìhu II. svìtové válkypøicházejí na Tìchlova tìžké èa-nul koncem války pøi spojeneckémbombardování. Témìø dvaroky jej zarmoucená rodina hledalapomocí Èerveného køíže pocelém Nìmecku a na konci marnéhopátrání byl vyhlášen za mrtvého.Jak tomu v lidském životìbývá, po smutku pøichází radost,a to v podobì narození vnuèkyZdenky, na kterou byl dìda Emilpatøiènì pyšný a èasto byl s ní vidìnv náruèi záøící štìstím.Postupem èasu odcházeladevèata za svými druhy do rùznýchkonèin republiky. V 50. letechzùstávají Nedbálkovi v domìs posledními dcerami - Dra-tebních šatech do rodinného hrobu.Nìkolik dní po pohøbu maminkaAnna trpìla nespavostí atvrdila, že ji dcera volá, že je jí vhrobì zima.Anna podala oficiální žádostfunkcionáøi MNV Rostislavu Hábovio otevøení hrobu a exhuma-Po tìchto událostech odcházídalší dvì dcery z domova aEmil s Annou zùstávají na statkusami. Poèátkem 60. let odcházítaktéž i oni a kupují si domek naŠtìpské ulici è.p. 405, kde dožívajísvùj bohatý a naplnìný život.Tìchlovský statek bohuželdožívá taky. Z honosného zemìdìlskéhosídla se stávají skladyobuvi a i osazentsvo se mìní. Žíjízde Èerešníkovi a Šlezingrovi.Po jejich odchodu definitvnì konèíživot na statku.Po revoluci zde zaèínají velkéstavební úpravy. Stará èáststatku i s hospodáøskými budovamimizí a nahrazuje ji modernístavba s nádhernou úpravouDcera Milada.sy. Syn Vincenc je odveden doNìmecka na nucené práce. Dvaroky pracoval v mìstì Dachau apozdìji na ostrovì Helgoland.Z jeho dopisu rodinì vyzaøujepøání brzkého návratu do rodnýchVizovic. Osud však tvrdìzasáhl a nebohý Vincenc zahy-Prací na poli se úèastnily celé rodiny.homírou, Miladou a Jiøinou. Ludmilase po sòatku s VladimíremHrabalem odstìhuje do domu naRùžové ulici. V roce 1952 pøicházínejtvrdší rána osudu. Ve vìku21 let umírá nejmladší sestraMilada a to tìsnì po své vlastnísvatbì. Byla pohøbena ve sva-ci tìla. Ten však výše uvedenémudùvodu odmítl uvìøit a hrobnepovolil otevøít. Po nátlaku všakslevil a otevøení hrobu mìlo býtprovedeno v pozdní noèní hodinì.Anna spolu s dvìma sousedyhrob otevøeli a rakev donesli domístní márnice. Miladì spolu sdcerami oblékly dva vlnìnésvetry a uložily ji zpìt do hrobky.Nejde o smyšlený pøíbìh, aleo historickou skuteènost, kterámusela být samozøejmì v danédobì pøísnì utajena. Dnes jižnikdo z pøímých úèastníkù nežije.Tento pøíbìh se mi èasto vracípøi návštìvì høbitova a pohleduna sochu Milady v životní velikosti,která je dílem kamenosochaøskéhomistra Aloise Smolky.Smìr Tìchlová.okolí soukromé firmy. Vyrùstázde další kopmlex. Dvì èelníbudovy, kde zmínìné rodiny bydlely,zejí prázdnotou.Jsou již hodnì zdevastoványa pohled na nì je velmi smutný.O to víc, že se mnohým pamìtníkùmodehrává film osudù rodin anašich sousedù.Karel ŠevèíkHostinec Pavla Mikuláštíka - Chrastìšov.Na Vinném l.p. 1903 (bílá budova vlevo).4/201225