Vizovske noviny Libor 4.qxd - Vizovice

Moje poznatky z praxev MŠ ve VizovicíchV rámci mého pedagogického studia jsem absolvovala praxi vmateøské škole ve Vizovicích. Mìla jsem štìstí, že to bylo právìtady a jsem ráda, že mohu i takto podìkovat paní øeditelce HanìÚlehlové za to, že mi to umožnila.Nastoupila jsem v øíjnu 2011 na jeden týden do tøídy “Berušek“,kde bylo 27 tøíletých dìtí.Hned zpoèátku jsem poznala ten rozdíl mezi teorií ze školy a praxí.Dìti byly roztomilé, ale i po prvním mìsíci docházky èasto bezradné.Nìkteré z nich si zvykly a už se tìšily na své hraèky a kamarády.Mnohé z nich však stále plakaly a chtìly domù. Na mnohých bylovidìt, že jim se vším rodièe pomáhají, nebo dokonce za nì vše dìlají.Nemìly základy sebeobsluhy, hygieny. Nedokázaly dobøe držetpastelku, lžíci, èi hrát si v kolektivu. Nebyly zvyklé pùjèovat si hraèkynebo pomoci kamarádovi. Nereagovaly ani na pokyny a rady paní uèitelky.Vidìla jsem tu mravenèí a zodpovìdnou práci. A tady jsem siuvìdomila ten rozdíl mezi prací a teorií.Velmi jsem ocenila pøístup paní uèitelky Krajšèákové a paní uèitelkyØádkové. Pøes dodržování osnov výuky a všech pravidel s velkoutrpìlivostí dokázaly dìti uèit a starat se o nì. Byla jsem ráda, žejsem se mohla zapojit, vyzkoušet si to a snad i mnohému nauèit. Jevelmi namáhavé dìti nìco uèit a u toho všeho dávat pozor na jejichbezpeènost.Paní uèitelky navíc zvládaly podìlit se se mnou o své zkušenostia tím obohatit moje znalosti z teorie.Velmi jsem byla ráda za poznatky nejen z pohledu mého budoucíhopovolání, ale také z pohledu matky. Uvìdomila jsem si, jak jsou jejichpøedstavy mnohdy zkreslené.Pøála bych všem maminkám vidìt, s jakou trpìlivostí pøistupovalyk dìtem. K nièemu je nenutily, pracovaly velmi citlivì a individuálnì.Jednomu dítìti staèilo vysvìtlit a do práce se zapojilo ihned, druhémusely povzbuzovat a stále chválit. Ty dìti, které odmítaly spolupráci,nechaly, a se dívají a velmi citlivì jim nabízely, že se samymohou rozhodnout, jestli si to chtìjí zkusit. Dìti se tak postupnìzapojovaly samy a dokonce s velkou radostí. Tady je na místì dùležitáspolupráce rodièù a školy.Velmi jsem se tìšila na druhý týden praxe v dubnu. Poèítala jsems tím, že se dìti bìhem pùlroku zmìní a nìco nauèí. Já jsem je všaknepoznávala. Velmi mne pøekvapilo, jak už jsou samostatné, jak sechovají pøi oblékání, stravování a jak dokáží mezi sebou spolupracovata hrát si. Více rozumìly pokynùm a radám paní uèitelky.Praxe v mateøské škole byla pro mne velkým pøínosem pro médalší studium a velmi si toho vážím.Svìtlíková MartinaMožnost pøivýdìlku i stabilního pøíjmu.Firma zabývající se dùchodovoureformou hledá spolupracovníkydo novì vznikající obchodní skupinyve Vizovicích a Zlínì.Nabízíme rekvalifikaci a možnostkariérního rùstu.Moji milí uèiteléNa školní léta vzpomínám rád, i když jsem zrovna rád do školynechodil a také v uèení nevynikal. Ale rád vzpomínám na své uèitelea také si myslím, že byli více vážení a mìli u žákù a rodièù vìtšírespekt. Nevím, jak to bylo tehdy s tìlesnými tresty, urèitì nebyly povoleny,ale spíše tolerovány. Ono také stìžovat si doma rodièùm, žejednu od uèitele(ky) “vyfasoval“, hrozilo, že to doma bude mít pokraèování.Takže ta facka, kterou jsem obdržel od uèitelky, splnila úèel.Byla první a poslední.Obecná škola. Do školy jsem zaèal chodit hned po válce.Ostatnì o tìchto letech pøekrásnì vypráví pan Svìrák ve stejnojmennémfilmu. Pamatuji jenom tøídní uèitelku Dubèákovou a menšíhokula ouèkého øídícího uèitele Boháèe, oba pøísní a respektovaní.Do mìs anky už jsme zaèali chodit do Nové školy, kde byl øeditelempan Matyáš, který mìl nejvìtší zásluhu na postavení školy.Troufám si dokonce tvrdit, že nebýt jeho, nestály by vizovické “Hradèany“- v této dobì jedna z nejvìtších a nejmodernìjších škol vrepublice!Tøídního uèitele jsme mìli pana Jiøíèka, který prodìlal koncentrák,byl to velmi pøísný a respektovaný kantor.Dalším nezapomenutelným a svérázným uèitelem byl pan Horákzvaný “Bohouš“. Pan uèitel uèil fyziku zcela originálnì, celou obsáhlouvýuku zjednodušil, takže to musel pochopit každý. Pan uèitel mìlrád houby, ale byl líný chodit je sbírat, tak je loudil po žácích, zvláštìpøespolních.Pan uèitel Javorek byl pøírodozpytec a jeho zapálení pro pøírodupøipomínalo pana Plachtu ve slavném starém èeském filmu. Spolu spány Steflem, Kleslou a Záhorákem tvoøili základ slavného Valašskéhokroužku.Velmi populárním uèitelem byl pan Velísek, který zaèal studovatna knìze, ale místo pøed oltáøem skonèil pøed školní tabulí. Bylto velmi nadaný ochotnický herec a mluvil také na pohøbech a svatebníchobøadech. Na “jeho“ pohøbech plakali i ti, kteøí nebožtíkatøeba ani neznali! Vzpomínám, jak jednou dostal povolání na vojenskécvièení. To ho tak rozhodilo, nebo asi také nìco vypil, že z hodinyobèanské nauky udìlal “estrádu“. Zkrátka kdo umìl “špr áci“dostali kouli a kdo skoro neotevøel pusu, za jedna! Mìl z toho potomdocela slušný prùšvih.Z uèitelek nejvíc vzpomínám na paní Dutkevièovou, pozdìjiHolíkovou. Pro nás “chlapy“ byla sexy symbolem a nìkteøí zvlášvyspìlí žáci mìli problémy, a potom myslete na uèební látku.Nelze také zapomenout na paní uèitelku Popelkovou, pozdìjiKováøovou, byla až neskuteènì hodná a spravedlivá. Také i ti nejvìtšíškolní “sígøi“ si na ni nedovolovali. Paní uèitelka prožila v roce1951 na chmelové brigádì velkou tragédii, která ji, stejnì jako postiženédìti poznamenala na celý život.Nakonec vzpomenu pana uèitele Záhoøáka. Ve škole mì mìlna tìlocvik, kde jsem vynikal, a èeštinu, kde to už bylo podstatnìhorší. Pan uèitel byl skvìlý èeštináø, zapálený Sokol a mistr mluvenéhoslova. Na všechny své uèitele vzpomínám rád a s úctou.František KladníèekTel. 774 341 2424/201219