2/2010 - Salesiáni Dona Boska

-VZPOMÍNKAu– odešel na věčnostMezi kněžími v exilu vznikl nápad,že bychom měli něco udělat pro lidi,kteří žili doma ve vlasti. Co jim chybělonejvíce, byly knihy. Proto jsmepřemýšleli, že bychom mohli vydávatknihy. Všichni měli dobré nápady, alebylo potřeba nějaké ruce, někoho,kdo by to udělal. A ty ruce, to bylP. Hrubý. Nosil materiály do tiskárny,nechával je svázat, posílal do Česka,jednu knihu za druhou, protože tose muselo takto dělat: každou knihuzvlášť a doporučeně. Léta letoucí totakto dělal. A kolik knih do vlasti přišloa kolik dobrého udělaly!Druhá vzpomínka je trošku jiná.Přišli jsme také s nápadem, že bychomměli něco udělat pro lidi, kteříutíkali ven do zahraničí. Uprchlíkůbylo mnoho a nikdo se o ně nestaral.Věnoval se jim mons. Planner,ale každý se hleděl někde rozptýlit.Vznikl nápad, že by se mělo začítněco dělat pro děti exulantů, kteréASI POSLEDNÍ FOTOGRAFIE P. VOJTĚCHA HRUBÉHO, KDYŽVELEHRAD NAVŠTÍVIL PROVINCIÁL F. BLAHA SE SVÝMNÁSTUPCEM PETREM VACULÍKEM (ZCELA VPRAVO)Foto: salesiánský archivdostal otec Vojtěch povolení svých představených věnovat sezcela práci pro české exulanty.• Letní tábory se pak rozšířily do Švýcarska, Holandska, Itálie.V jižních Tyrolích byla pod jeho vedením zakoupena bývalá kasárnaitalských celníků v St. Martino in Cassies. V roce 1966založil kardinál Beran České náboženské středisko Velehradv Římě a díky intervenci papeže Pavla VI. získal do vlastnictvídnešní sídlo Velehradu na Via delle Fornaci v blízkosti Vatikánu.• Otec Vojtěch přináležel od roku 1966 ke komunitě Sacro Cuorev Římě a byl sekretářem Českého náboženského střediskaVelehrad. V letech 1984–1994 byl gestorem poutního domua v roce 1994 se stal ředitelem nově zřízené salesiánské komunityv tomto domě. Službu vykonával až do roku 1998, kdyji převzal P. Jiří Sedláček.• Otec Vojtěch se angažoval při pomoci Čechům ve vlasti, zařizovalauta pro kněze, finanční příspěvky, řídil zasílání českénáboženské literatury. Navštěvoval krajany v zahraničí, prosilo finanční výpomoc pro rozšíření pastoračního působení.• Od roku 1990 pokračoval v práci se stejným nadšením. Staralse o dům, věnoval se poutníkům, zasvěceně a obětavě jeprovázel po římských památkách. I když těžce nesl úbytek sil,nepřestal naplno žít pro poslání, které mu bylo svěřeno.• Do České republiky se nikdy nevrátil – byl přesvědčen, že jehomísto je v Římě.• Ve čtvrtek 28. ledna 2010 byl hospitalizován v nemocnici VillaBetania, kde 3. února 2010 posílený svátostí smíření a svatýmpřijímáním zemřel.se jinak ztrácejí, poangličťují se, poněmčujíatd. V Kanadě s tím začalP. Janíček a zde se do toho pustilizdejší salesiáni. A P. Hrubý byl zaseu toho. Udělal pro české děti mnohodobrého. Byla to práce namáhavá,ale dařila se.Teď už přijde třetí vzpomínka.Když přijel do Říma pan kardinál Beran,zapůsobilo to samozřejmě velicesilným dojmem v Římě i jinde. Ondokázal udělat to, co už my jsme nemohli.Navázal styk s našimi krajanyv Americe a s tamními starousedlíky,kteří vymírali. A vnukl myšlenku, žeby se mělo vybudovat něco, co by naně zůstalo jako vzpomínka. Udělalisbírky a rozhodli se založit Velehrad.A zase bylo potřeba někoho, kdo bydo toho šel a kdo by se o dům staral.A nebyl to nikdo jiný než P. Hrubý,který měl ruce, zatímco ostatní mělijenom hlavu. Hlava a ruce musejíspolupracovat.Poutním střediskem Velehrad prošlyběhem působení P. Hrubého tisícečeských poutníků, pokud byste chtělina P. Vojtěch zavzpomínat, pošletenám své vzpomínky do Salesiánskéhomagazínu, rádi je otiskneme.Jiří Kučerawww.sdb.cz 2/10 salesiánský magazín 5