KROMĚŘÍŽSKÝ <strong>ZPRAVODAJ</strong> / <strong>LISTOPAD</strong> <strong>2007</strong>Cimbálová kapela DUBINA:Původně jsme zakládali country kapeluKroměřížská cimbálová kapela DUBINA vstoupila dočtvrtého desetiletí. Za dobu svého trvání rozdala mnohodobré nálady na večírcích, různých přátelských posezenícha zábavách nejen v Kroměříži, ale po celém regionu.Občas i o něco dál. Na začátky si každý vzpomínájinak. Současný primáš Miloš Běák, který spolus kontrabasistou Václavem Krčem stál u zrodu DUBINY,to vidí takto:Původně jsme jako mladí muzikanti zakládali countrykapelu. Koupili jsme havajskou kytaru a mandolínu azkoušeli koncertovat. Nebylo to špatné, ale nijak nás toneuspokojovalo. Vzhledem k tomu, že jsme pocházeliz Moravského Slovácka a znali spousty nádherně melodickýchlidových písniček, já jsem navíc uměl na housle,rádi jsme okoštovali dobré vínko, tak z této jedinečnémoravské konstelace vznikl nápad zanotovat si pěknoulidovku, jak to umí jen hoši z Moravy.Zkusili jsme to aono to mělo úspěch. Pověsili jsme havajskou kytarus mandolínou na hřebíček, vzali do rukou housle, basu,posháněli cimbál (ten jsme nalezli odložený v základníškole na Rusavě) a cimbalistu - a usilovně zkoušeli. Repertoárpřicházel sám. Našlo se vděčné obecenstvo, kterénás podpořilo, a už jsme u toho zůstali. Kapela DUBINAbyla na světě.Jaké byly začátky vašeho veřejného vystupování?Začínali jsme s hanáckým souborem Ječmínekv Chropyni. Prvním cimbalistou byl Laa Zapletal, ales cimbálem to neuměl. Přesvědčili jsme ho, že se to musínaučit, protože ovládá hru na klavír a harmoniku. Tak sepodle nějaké brožurky naučil čtyři základní akordy a užto šlo. Později jsme přerušili spolupráci s Ječmínkem apřešli k Hanácké besedě v Kojetíně. S nimi jsme hráli hanácképísničky, ale pouze při veřejných vystoupeních nebona regionálních folklórních přehlídkách, napříkladv Troubkách nad Bečvou na přehlídkách hanáckých souborů.Ale zbytek zábavy jsme vždy hráli melodické slovácképísničky.Pak ale přišlo období, kdy se zapsala kroměřížská cimbálovkado povědomí veřejnosti jako „spojařská“.Toto pojmenování mělo své opodstatnění. Tři z násbyli zaměstnanci tehdejších Spojů. Podnik Spoje měl velmibohatou odborářskou činnost. Existovala celá řada28
KROMĚŘÍŽSKÝ <strong>ZPRAVODAJ</strong> / <strong>LISTOPAD</strong> <strong>2007</strong>kulturních přehlídek v různých kategoriích (například výtvarnéumění, muzika, fotografie, recitace, zpěv a podobně).Přehlídka probíhala vždy v jednom z tehdejších okresníchměst jižní Moravy. S vedením jsme se dohodli, ženaše kapela bude podnik Spoje reprezentovat. Jednoujsme se vytáhli až na celostátní kolo do Pardubic, alejinak jsme obsazovali druhá nebo třetí místa. Na kvalitěa sestavení repertoáru se výrazně podepsal úzký kontaktse spojařským souborem z Břeclavi, který nás pravidelněa ochotně zásoboval novými písničkami (i lahodnýmvínem) - dodává se zábleskem v oku primáš Běák.Nejvzácnější hudební nástroj cimbálovky je samotnýcimbál. Nezůstali jste u toho původního nalezence veškolním skladišti na Rusavě?Za dobu svého trvání jsme si pořídili několik cimbálů,ale byly vždy ze „secondhandu“, čili už někým odložené.Nám sice stačily, ale toužili jsme po novém nástrojis originálním zvukem. Později, když jsme se osvědčilijako dobrý reprezentant kultury firmy Spoje, nám podnikkoupil z odborářských zdrojů nový cimbál, dostatečněkvalitní, z Maarska. Po transformaci Spojů jsme si hokoupili a nyní je naším majetkem.Kolik muzikantů prošlo za uplynulé tři desítky let kapelou?Za celou éru se v cimbálovce vystřídalo z nejrůznějšíchdůvodů na dvacet muzikantů a sólových zpěváků. Současnésložení kapely se za posledních patnáct let nezměnilo.Za cimbálem seděli: Laa Zapletal, Miluška Pouzalová,Pavel Mucha, Slávek Gajdoš a současný Tom Kolařík.Basa tvrdí muziku a basista Vašek Krč to dělá už odpočátku. Na houslových postech si různě měnili úlohyFrantišek Stoklasa, Jura Blaha, Vašek Kuchař, Jožka Snopek,Ota Zelinka, Tonda Šebestík, Jožka Pavela, Pavel Albert,Laa Zapletal, Miloš Běák a Luděk Koutný. Pěveckýmisóly určitou dobu muziku podporovali Josef Bílek,Jana Letková, Alena Forejtková a Slávek Gajdoš.DUBINA hraje písničky převážně z Moravského Slováckaa Slovenska. Co pro vás po více než třiceti letech hranístále znamená?Stále nám přináší určité uspokojení a únik od každodenníchproblémů. Někdo se obklopí sestavováním různýchsbírek, jiný sportuje, pečuje o skalku, nebo vaří speciality.My máme muziku a je to naše společné hobby.Doba soutěží a přehlídek folklórních souborů, kde jstejako zástupci reprezentovali firmu, je už v nenávratnu.Kde si vás mohou milovníci cimbálovky poslechnout?Většinou hrajeme na soukromých večírcích, napříkladna oslavách narozenin, svatbách, na firemních setkáních,hráli jsme i na promoci. Někdy doplňujeme sestavukapel na zábavách. Je to možná velká škoda, že v Kroměřížinení nějaký stylový vinný sklípek nebo vinárnička, kde byse dalo s přáteli nebo partnery posedět u pohárku lahodnéhovína a k dobré pohodě by hrála živá cimbálovka.Kde by bylo možné si společně zazpívat známé iméně známé písničky a pobavit se. Věřím, že by podniktakového zaměření našel dostatek hostů, zvláš kdyby sev něm představovaly i jiné folklórní soubory z jiných oblastí,popřípadě studenti konzervatoří. Kdyby tu nabídliještě jídelníček a image v originálním stylu, určitě bytaková vinárna přilákala nejednoho cizince, kteří jedinečnýmoravský folklór vyhledávají. V Kroměříži by se vhodnýchprostor našlo několik.Obměňujete svůj repertoár, aby se vaši příznivci mělivždy na co těšit?Máme svůj základní repertoár. Ale občas najdeme anazkoušíme novou písničku ze Slovácka nebo ze Slovenska.Při vystoupeních, kde je více posluchačů, hrajemeněkdy lidem na přání. Většinou si zvolí něco, co jsme užhráli, někdy musíme improvizovat. Jednou nás vytočilmalý, asi desetiletý klouček, který trval na tom, že mumusíme zahrát „V mládí jsem se učil hrobařem...“. Zvládlijsme dvě sloky.Kolem moravského folklóru je vždy veselo, to už k němuneodmyslitelně patří. Na kterou příhodu si vzpomenete?Naše první velké veřejné vystoupení bylo na přehlídcehanáckých souborů v Troubkách nad Bečvou. Vynesli jsmecimbál a basu na pódium, chystáme si ostatní a v tomcimbalista vykřikl, že nemá čím hrát, že kdesi zapomnělpaličky. Katastrofa. Nezbývalo než z nedaleké trnky uřezatdvě halůzky, omotat je špagátem a vystoupení bylozachráněno. Horší by bylo, kdyby něco podobného prohlásilbasista.Desítky let je i v manželství dvou lidí dost dlouhá doba,která prověří charaktery. Neprošli jste při společném vystupovánítak zvanou ponorkovou nemocí, kdy se navzájemuž tak dokonale znáte, až si jdete na nervy?Samozřejmě, že ani nám se to nevyhnulo, že nějaká tadrobná krize přišla. Byly doby, kdy jsme si hodně věcívyříkali zcela narovinu, ale netrvalo to ani čtrnáct dní,vyjasnilo se a už jsme s radostí hráli zase. Většině z násse vybavují jenom příjemné a hlavně veselé zážitky.Jak se žije cimbálové kapele DUBINA dnes - pokládámzávěrečnou otázku primáši Miloši Běákovi.Dnes už nemáme žádného sponzora, který by námpřispěl na činnost, na kroje, na struny, na cestování. Protopoužíváme kroje skromnější, jednoduché a nejezdímepříliš daleko. V kapele jsou rozděleny ještě další funkce,jako třeba manažer, který zajišuje a domlouvá vystoupení,pokladník, jenž sleduje hospodaření, Tom Kolařík jakokvalifikovaný muzikant má na starost péči o repertoár,jeho harmonizaci, inovaci a podobně. Takže tu štafetumoravského folklóru neseme neúnavně dál a pečujeme oněj tak, aby nezanikl.M. Karásek29