KROMĚŘÍŽSKÝ <strong>ZPRAVODAJ</strong> / <strong>LISTOPAD</strong> <strong>2007</strong>Zdroje a tradice kulturnosti Kroměříže anebMalý výšlap do minulosti městaSličností a kulturností je Kroměříž proslulá daleko zahranicemi města a Kroměřížané jsou na tyto lichotkyprávem hrdi. Jenže zatímco sličnost jejího vzhledu simůžeme zrakem kdykoliv doslova ohmatat, poněkud neurčitýpojem kulturnosti musíme teprve pracně rekonstruovat.Chceme se o to pokusit a něco z bohatého odkazudnešním Kroměřížanům pouze připomenout, něčím dosudneznámým je snad i překvapit.Uprostřed 19. století reprezentovala Kroměříž řadovémoravské maloměsto s necelými deseti tisíci obyvateli,z toho pouhou šestinou německé národnosti. Život zdeplynul v poklidném, pevně zaběhnutém pořádku a všichnibyli s tímto stavem zřejmě srozuměni. Nedělo se praktickynic, viditelně ještě doznívalo dusné ovzduší předchozíhoobdobí absolutismu a tuhé reakce. Zámožníměšané obou národností se po večerech scházelik besedám a čtení novin, samozřejmě německých,v uzavřené společnosti v tzv. kasinu. Prostí občané sespokojili s obyčejnými hospodami, o něž nebyla nouze.Třeba Velký kalendář a adresář Kroměříže na rok 1914jich udává neuvěřitelných šedesát!Atmosféra zmalátnělého mikrokosmu města se rázemzměnila po vydání císařského diplomu v říjnu 1860. Mohutnávlna národního a vlasteneckého uvědomovánízaplavila rovněž moravská města a postupně i venkov.Vyburcovala občany k angažované práci pro společnounárodní věc. Všude zavládl dělný ruch, byly zakládánynárodní spolky čtenářské, zpěvácké a divadelní. Českýnárod si znovu uvědomoval, že jeho síla a nezdolnostspočívá ve vzdělanosti a kulturnosti a tímto směrem takénapřel hlavní úsilí.A nejinak tomu bylo v Kroměříži. Přirozeně, že ne všichniobčané začali rázem vlastenčit a stali se nadšenými,aktivními pracovníky. Přijetí a zažití nových myšlenek apodnětů záviselo na stupni uvědomělosti a intelektuálnívyspělosti jednotlivců či skupin v tom kterém místě. Kroměřížměla mimořádnou výhodu, že se zde brzy zformovalapočetně sice nevelká, zato pevně názorově stmelenáskupinka vzdělaných a pracovitých měšanů kolem advokátaJUDr. Jana Kozánka a úředníků jeho kanceláře.Sami Němci tehdy na otázku ´kdo jsou ti Slawen ve městě´odpovídali: „No přece dr. Kosanek a jeho kanclaj“. Dr.Kozánek podněcoval, organizoval a radil, konkrétní akceřídili zejména Josef Mnohoslav Šperlín a dr. Vilibald Mildschuh.Například Šperlín stál zprvu v čele všech prvníchnárodních spolků v Kroměříži - Občanské besedy, Moravanu,Spolku ochotnického divadla i Sokola. V roce 1879z Kroměříže odešel a v roce 1903 zemřel ve věku 77 let nasvém statku ve Volyňské gubernii. V Kroměříži zanechal32synu Jaroslavovi tzv. Národní kněhtiskárnu (roh Riegrovanáměstí a Šafaříkovy ulice). Ten se však brzy zadlužil atiskárna byla v dražbě prodána tiskaři Jindřichu Slovákovi.JUDr. Jan Kozánek, advokát a notář, přišel do Kroměřížev roce 1851. S městem se důvěrně sžil a brzy se stal váženouosobností a uznávanou hlavou veškerého děnív národním duchu. Rozhodujícím způsobem ovlivnil probojováníčeského gymnázia i jeho povýšení na osmileté,řídil zakládání a chod národních spolků, prosadil změnuna radnici ve prospěch české strany atd. Zemřel náhle pochřipkovém onemocnění v roce 1890 ve věku 71 let. V tédobě však už byla činná mladší generace národovců,mezi nimi zejména Kozánkovi synové Karel a Emil i zedr. František Vysloužil, všichni rovněž právníci. Dr. KarelKozánek odešel v roce 1887 jako advokát do Kyjova, dr.Vysloužil do Uherského Hradiště, v Kroměříži zůstal trvaledr. Emil Kozánek. To už se ale národní život ve městě plněa úspěšně rozběhl.A tento rozběh byl skutečně pozoruhodně rychlý a slibný.V krátkém časovém rozmezí vznikly první dva národníspolky - v roce 1862 čtenářský spolek Občanská besedaa v roce 1863 zpěvácký spolek Moravan. Oba spolky sivytkly jako prvořadý úkol vyvíjet činnost společenskou,osvětovou a kulturní, a tím pozitivně ovlivňovat národnía vlastenecké smýšlení kroměřížské veřejnosti.Proces národního hnutí dosáhl v Kroměříži výraznéhovrcholu v srpnu 1865. Moravan tehdy uspořádal při příležitostisvěcení svého spolkového praporu - vyšívaly jejvlastenecké dámy - mohutnou národní slavnost, která sestala záležitostí všech českých občanů města i širokéhovenkovského okolí. Akt svěcení praporu - jeho kmotroubyla paní Kozánková - se odbýval v neděli dopoledne naVelkém náměstí. Zpestřili jej venkované v hanáckých krojích,skupiny Hanáků na koních a řada venkovských kapel.Domy Čechů byly vyzdobeny prapory v národníchbarvách, pouze arcibiskup kvapně odjel z města a radnicemlčela. Němci samozřejmě celou akci ignorovali. Odpolednetéhož dne se odbývala veselice v zahradě Měš-anské střelnice. Během ní se v Kroměříži uskutečnila prvnísbírka na stavbu Národního divadla. Slavnost poctilyhojnou účastí také delegace zpěváckých spolků z Čech,Moravy a Slezska. Veřejně byla proklamována pevná jednotaČechů, Moravanů a Slezanů jako „dítek téže matky“.Obzvláš pozoruhodná byla přítomnost vzácných hostůz Prahy - herečky Elišky Peškové, skladatele Karla Bendla,nakladatele J. R. Vilímka a zejména dr. Miroslava Tyrše seskupinou padesáti pražských sokolů. Patrně z podnětusamotného Tyrše byl ještě v témže roce 1865 založenkroměřížský Sokol.
Na počest slavnosti sehrál Spolek ochotnického divadla,založený už z jara 1865, divadelní představení, kterézahájila zdravicí v alegorii Matky Slávy (Slovanů) EliškaPešková. Po představení přidala sólový výstup Hraje sina vdanou.Čtyři národní spolky - Občanská beseda, Moravan, Spolekochotnického divadla a Sokol se tak staly základnímipilíři veškerého společenského a kulturního děnív národním duchu v Kroměříži. Úspěšný vývoj byl všakpřerušen prusko-rakouskou válkou v roce 1866. Veřejnýživot ve městě byl ochromen a spolková činnost téměřustala. Krajně negativní dopad na místní poměry pakdovršil zuřivý germanofil Mathias Schroth, purkmistrv letech 1867 až 1874. V roce 1884 charakterizovaly Kroměřížskénoviny tuto dobu takto: „... po roce 1866 poněmčováníměsta zahájeno s dvojnásobným úsilím... a tam,kde nestačily úřady státní, ochotně pomáhaly úřady obecní.“Tehdy, v roce 1866, vtáhli do Kroměříže Mlýnskoubranou vítězní Prusové a vyděšeni atrapami kanónkůpřed zámkem ihned nařídili jejich odstranění. Ve městěnepobyli dlouho, nicméně i tak zanechali po sobě tzv.morový hřbitov (na místě dnešního Střediska pro volnýčas dětí a mládeže Šipka).KROMĚŘÍŽSKÝ <strong>ZPRAVODAJ</strong> / <strong>LISTOPAD</strong> <strong>2007</strong>Nejstarší fotografie kroměřížských starostů33Dodatek: Měšanská střelnice v Oskoli (dnes sídlo hasičů)byla původně skutečná střelnice a cvičiště ostrostřelcůKarla II. z Liechtenštejna. Stávala zde dřevěná boudak uskladnění zbraní. V roce 1714 byla postavena budovazděná. Výhodná poloha hned za hradbami arozsáhlá zahrada s hostincem bývala od poloviny 19.století vyhledávaným místem k výletům a zábavám Kroměřížanů.V zahradě se pořádaly různé zábavy a slavnosti,v budově se hrálo divadlo, odbývaly se plesy, koncertya všechny společenské podniky českých i německýchspolků. V roce 1890 se zde pořádala slavnost přivysvěcení nově postavené budovy českého gymnázia.Areál střelnice patřil městu, to jej pronajímalo hostinským.V roce 1907 zakoupil Měšanskou střelnici Sokol, kdyžmarně usiloval o stavební místo po zbourání jatek naKomenského náměstí. Místo nakonec získali židé a v roce1909 zde postavili synagogu. Sokol střelnici důkladněopravil, přejmenoval na Sokolskou střelnici, tzv. Sokolskýdům. Německý spolek ostrostřelců si pak vybudoval střelnicinovou. Dnes z ní zůstal jenom zchátralý dům meziKauflandem a železniční tratí na Zborovice.PhDr. Zdeněk LajkepNejstarší fotografiekroměřížských starostůz let 1793 — 1885 senacházejí na speciálnímtablu. Kromě fotografiístarostů s údaji onich obsahuje tablo iznak města a popisy významnýchkroměřížskýchmíst v němčině iv češtině. Poprvé o tomtotablu informovalyKroměřížské noviny dne20. března 1885, kterépřinesly popis tabla iinformace o zhotovitelích.Autorem tabla bylknížearcibiskupský inženýrKarel Biefel (potvrzujeto i zápis kurentem Foto: Cyril Měsícna zadní straně tabla)a fotografie zhotovil známý fotograf Vilém Sonntag, kterýtablo ve výkladní skříni svého obchodu vystavil. Co sedělo s tablem dále, víme až od roku 1963, kdy ho rodinaJuklova z Kelče věnovala městu Kroměříž při příležitostioslav 700 let města Kroměříže (opět zápis na tablu). Tablobylo pravděpodobně vystaveno na radnici města Kroměříže,ale v sedmdesátých letech bylo odstraněno.V současnosti se nachází v soukromé sbírce známéhosběratele Pavla Dvořáčka, ve skromnější verzi se nacházíkopie ve sbírkách zámku. Cyril Měsíc, knihovník AMK