Doprovodné didaktické materiály - filmy o ... - Euroskop.cz

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchRADY A DOPORUČENÍ PŘI PRÁCI S AKTIVITAMIK FILMŮM O ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJINÁCH1. Výběr a zaměření aktivitDo příručky jsme zařadili pět aktivit a jeden projekt. Aktivity se vztahují k filmům Případ Dr. Horákováa Ztracená duše národa III. – Ztráta slušnosti. Jednotlivé aktivity jsou připraveny tak, aby pokrývaly aspektypolitické perzekuce v období 50. let minulého století a zároveň aby zohlednily různé metody práce v hodinách.Některé z nich jsou vhodné i pro hodiny základů společenských věd či občanské výchovy a pro začlenění průřezovéhotématu Mediální výchova.Film Název aktivity TémaPřípad Dr. Horáková Proces jako divadlo inscenované procesyPřípad Dr. Horáková Hněv pracujících stíhá zrádce techniky a funkce propagandyPřípad Dr. HorákováZtracená duše národa III. –Ztráta slušnostiZtracená duše národa III. –Ztráta slušnostiZtracená duše národa III. –Ztráta slušnostiPřípad JUDr. Brožová-PolednováUž se neměly vrátitDopis generálnímu tajemníkovi OSNZnárodněnozločiny komunismu z pohledudneška, vyrovnání se s minulostíosudy politických vězňůporušování lidských právznárodňování2. Časová náročnostVzhledem k délce filmů doporučujeme ideálně věnovat dvě spojené vyučovací hodiny uvedení do tématu, projekcifilmu, následné reflexi a zodpovězení otázek. Další, třetí vyučovací hodinu se věnujte práci s aktivitou.Některé z aktivit je možné (včetně projekce filmu) absolvovat v rámci dvou spojených vyučovacích hodin – záležína vyspělosti žáků a na jejich vstupních znalostech.3. Přizpůsobení aktivit potřebám žákůVšechny aktivity byly odzkoušeny několika pedagogy přímo ve výuce. Před jejich zařazením do výuky je potřebazvážit vhodnost pro vaše žáky. Aktivity je možné přizpůsobit tak, aby odpovídaly aktuálním vzdělávacím potřebám(např. lze použít pouze část pracovních materiálů, přidat další materiály).4. Před projekcí filmuVzhledem k tomu, že se filmy týkají konkrétních historických událostí, je vhodné projekci filmu s aktivitamizařadit do výuky v době, kdy mají žáci již alespoň částečné povědomí o československé historii po roce 1945.Projekce filmu může být právě takovým výkladem uvedena. Film a aktivity budou tyto „pasivně“ získané znalostivhodně rozvíjet a prohlubovat.5. Po projekci filmuVelmi důležitou součástí práce s dokumentárním filmem obecně je reflexe (viz Obecné rady a doporučení připráci s dokumentárním filmem). To platí i v případě filmů věnujících se československým dějinám. Při volbětechniky je dobré zvážit její vhodnost pro konkrétní třídu nebo skupinu studentů, ale také pro dané téma.Dobu po projekci je dobré využít i pro zodpovězení otázek, které žáky při sledování filmu napadnou (odpovědina některé z otázek, které je možné využít i jako podklad pro diskusi ke dvěma filmům vybraným v příručce,jsme zařadili za aktivity ke každému filmu).[ 7 ]

Případ Dr. HorákováJan Mudra1990/55 min.„Svůj trest nesu odevzdaně. Před soudem svého svědomí jsem obstála,“ napsala Milada Horáková v posledním dopise,který dokončila hodinu a půl před svou popravou. Ta následovala po procesu vykonstruovaném komunisty. A toi přes dopisy žádající milost (mimo jiné od Alberta Einsteina), které z celého světa prezident Gottwald denně dostával.Kdo byla Milada Horáková? Milada Horáková prožila nejkrásnější časy svého mládí v počátcích první republiky.Masarykovy ideály humanity a demokracie si vzala za své a během studií práv se zapojila do hnutí za rovnoprávnostčeských žen. Počátkem nacistické okupace vstoupila do ilegálního výboru Věrni zůstaneme, který se scházel nejčastějiu Horáků doma. V roce 1940 ji zatklo gestapo a namísto navrhovaného trestu smrti byla nakonec odsouzena na osmlet vězení. Po skončení druhé světové války se stala místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů a vstoupilado nového parlamentu. Únor roku 1948 však pohřbil na desítky let naděje Čechů a Slováků na demokracii. Začalfungovat komunistický monopol moci. Po záhadné smrti Jana Masaryka se Milada Horáková vzdala poslaneckého mandátuza Národně socialistickou stranu a zanedlouho byla zatčena. „Cílem komunistů bylo zlikvidovat jakoukoli opozici,“vzpomíná František Přeučil, který byl v procesu s Miladou Horákovou také souzen. „Ze záznamu procesu s MiladouHorákovou je zřejmé, že jakmile se odkloní od komunisty vnucených odpovědí na předem připravené otázky, vyšetřovateli žalobce jí skočí do řeči a překřičí ji, aby nemohla říci nic dalšího. Mám pocit, že na sebe brala více viny, nežměla, protože byla přesvědčená, že ji nemohou odsoudit k smrti, “ říká František Přeučil. Doznání od Horákové bylonakonec získáno s pomocí sovětských vyšetřovatelů. „Zmanipulovaná komunistická justice, vykonstruovaná obžalobaa štvavá kampaň v komunistických novinách, to bylo právo té doby, “ vzpomíná její sestra Věra Tůmová. Dne 27. června1950 se v tisku objevila malá zpráva o tom, že rozsudek s Miladou Horákovou a dalšími odsouzenými byl vykonán. Þ[ 8 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováAktivitaPROCES JAKO DIVADLOPolitické procesy 50. letCÍLE:– na základě práce s dobovým materiálem z procesu s Miladou Horákovou porozumět pojmům „inscenovanýproces“ a „monstrproces“– kriticky pracovat s historickými dokumentyČAS: 30 minutPOMŮCKY:– psací potřeby– list papíru pro každou skupinu– MATERIÁL 1 a 2 – dokumenty týkající se přípravy procesu (pro každou skupinu)POSTUP:1. Aktivitu zahájíme diskusí nad významem pojmů „inscenovaný proces“ a „monstrproces“.Společně tyto termíny objasníme. Připomeneme, že okolnosti procesu se v současnosti, takřka po šedesátiletech, znovu prošetřují (soud s tehdejší prokurátorkou). Seznámíme žáky s tím, že dostanou za úkolshromáždit důkazy o tom, jak probíhala příprava procesu.2. Na základě podobnosti inscenovaného procesu s divadelním představením provedeme společnýbrainstorming a sepíšeme na tabuli, co vše je nutné připravit a zorganizovat, když se připravujedivadelní představení.Ve výčtu toho, co je potřeba při přípravě divadelního představení zajistit, by nemělo chybět:–– vybrat účinkující;–– zajistit místo konání, stanovit datum;–– zorganizovat propagaci a medializaci;–– zajistit texty, podle kterých se bude hrát;–– nacvičit hru;–– pozvat hosty na představení;–– zajistit příznivý ohlas na hru.3. Žáky rozdělíme do skupin zhruba po pěti a rozdáme do každé skupiny MATERIÁL 1, MATERIÁL 2a list papíru.4. Úkolem skupin je k podmínkám realizace divadelního představení (inscenace), vypsaným na tabuli,doplnit na základě informací, které zjistily z filmu a při analýze předloženého materiálu, skutečnostio procesu s Miladou Horákovou a vypátrat, co vše bylo v procesu předem připraveno. Své poznatkyzapisují na list papíru.5. Mluvčí každé ze skupin představí ostatním, co vše o inscenování procesu se jim podařilo zjistit. Informaceshrneme a doplníme další, které z dokumentů nejsou zřejmé (informace k procesu viz kapitola Otázkya odpovědi).[ 9 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováAktivitaREFLEXE:Reflexe se týká skutečností odhalených při práci s materiály: Jaká informace o přípravě procesu v materiálechžáky nejvíce překvapila? Obsahují materiály informace o tom, kdo proces připravil? Bylo možné, aby lidé, kteříse procesu účastnili jako obhájci, prokurátoři či soudci, nevěděli o jeho přípravě? Jak se liší inscenovaný procesod soudních procesů, které probíhají v demokratických státech?POZNÁMKA:Čtení dobových dokumentů může narušit dynamiku hodiny. Proto můžeme využít některou z metod, kteréčtení zefektivní. Žákům lze text ve skupině rozdělit (každý čte pouze jednu část a informuje o jejím obsahuostatní), případně využít metodu Skládankové učení (viz Metody interaktivní výuky).[ 10 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 1[ 11 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 1[ 12 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 2[ 13 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 2[ 14 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováAktivitaHNĚV PRACUJÍCÍCH STÍHÁ ZRÁDCEPropaganda v procesu s Miladou HorákovouCÍLE:– pochopit roli propagandy při procesu s Miladou Horákovou a v totalitní společnosti obecně– kriticky pracovat s historickými dokumentyČAS: 45 minutPOMŮCKY:– psací potřeby– list papíru pro každou skupinu– MATERIÁL 1 – rezoluce (1 nebo 2 kusy pro každou skupinu)– MATERIÁL 2 – článek z Rudého práva (pro každou skupinu)– PRACOVNÍ LIST – seznam technik, které využívá propaganda (pro každou skupinu)POSTUP:1. Žáci vytvoří skupiny zhruba po pěti. Každá skupina obdrží jednu či dvě rezoluce (MATERIÁL 1) a zvolí simluvčího. Vysvětlíme žákům, že obdrželi žádosti o potrestání Milady Horákové, a necháme jim pět minutna pročtení rezolucí.2. Mluvčí jednotlivých skupin představí rezoluci, kterou obdrželi. Třída společně o rezolucích diskutuje –ptáme se: Jaká byla funkce rezolucí? Čím byli jejich autoři motivováni? Proč se tak často v rezolucíchobjevují pracovní závazky? Mohly být rezoluce spontánním vyjádřením přání jednotlivců? (Žáci si mohoupředstavit, jak by se jejich třída vyjádřila k některému soudnímu procesu probíhajícímu v současnostia co by ji k tomu mohlo vést.)3. Žáci pracují i nadále ve skupinách. Každá skupina obdrží MATERIÁL 2 – článek z Rudého práva,který vyšel den před vynesením rozsudku s Miladou Horákovou a s dalšími obviněnými. Dále obdržíseznam technik (PRACOVNÍ LIST), které se využívají v propagandistických textech. Úkolem je pročístčlánek a najít v něm místa, kde autor článku jednotlivé techniky využil. Úkolem žáků je konkrétní místapodtrhnout a napsat k nim číslo techniky.4. Jednotlivé skupiny představí své výsledky a porovnají je.REFLEXE:Reflexe probíhá jako diskuse o tom, jakou funkci podobné články měly – jak měly působit na veřejnost a jakouroli ve společnosti v průběhu procesu i poté sehrály. Na základě dokumentů (rezolucí) diskutujeme o důležitostikritického přístupu k historickým dokumentům.POZNÁMKA:Text je možné vzhledem k jeho délce rozdělit tak, aby každá skupina analyzovala pouze jeho část.V případě méně vyspělé třídy pracujeme pouze s MATERIÁLEM 1. Aktivitu ukončíme v bodě 2 a pokračujemevýkladem o působení propagandy.[ 15 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 1list[ 16 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 1list[ 17 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 1[ 18 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 1[ 19 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 1list[ 20 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 2listHNĚV PRACUJÍCÍCHSTÍHÁ ZRÁDCERudé právo, 8. června 1950 (zkráceno)Pracující našeho státu se s úžasemdovídá skutečnosti, které vycházejínajevo v průběhu procesu s členy vedenízáškodnického spiknutí. Obžalovanívypovídají o svých činech nejenpřed očima dělníků a rolníků, přítomnýchv soudní síni, ale také za obrovskéhozájmu milionů občanů, kteřísledují procesní řízení, zveřejněnérozhlasem a tiskem. Z vlastních slovobžalovaných poznává náš lid tytoosoby ve zcela jiném světle, než sečasto až dosud některým lidem jevilya za jaké se obžalovaní sami vydávali.Místo domnělých politických, hospodářských,theoretických a vědeckýchpracovníků představuje se zde bandavšeho schopných zločinců. Jakoroentgenem prosvícení stojí obžalovanípřed soudem takoví, jací skutečnéjsou. Přesvědčili se, že všechno jižprohráli a že nemá smyslu ani zapírat,ani vymýšlet nějakou „ideologii“,kterou by se zahalili. (...)Pro nejtěžší zločiny jsou žaloványosoby, které před válkoui po osvobození byly činny – většinouve významných funkcích – v různýchpolitických stranách. (...) Vůdcovévšech těchto různých politickýchstran, i všichni ostatní měli společnýcíl – udržení kapitalistického řádu.(...) Všichni obžalovaní jsou úhlavníminepřáteli socialismu a svými existencemi,žitím i myšlením jsou spjatise starým kapitalistickým řádem.Nenávidí socialistický společenskýřád, který zaručuje lepší život pracujícíholidu, protože chtějí zabezpečitblahobyt pouze úzké vrstvě vykořisťovatelůa příživníků, mezi než takésami náleží, na úkor vykořisťováníširokých lidových vrstev.Avšak bývalí vůdcové různýchtěchto stran a skupin, sloužícíchburžoasii, shodli se nejen ve snazeo návrat kapitalistického řádu a v nenávistiproti lidově demokratickérepublice a proti Sovětskému svazu,který je bezpečnou zárukou naší nezávislosti,shodli se také v prostředcích,kterých ve svém boji užívali.Špionážní a velezrádná činnost, přípravaprotistátního puče, tajné vysílačky,shromažďování zbraní, šířenírozvratných letáku, spojení s agentyCIC a uprchlými vrahy – to všechnobyly prostředky této čisté společnosti.(...) Všichni přiznávají, že si přáli,aby američtí imperialisté rozpoutaliválku proti Sovětskému svazu a našírepublice, poněvadž jen pomocí válkymohli očekávat návrat k starémurežimu. (...)Není jim lehko na lavici obžalovaných.(...) Dobře cítí, jak jsouisolováni, jak jsou sami, že národstojí proti nim a odsuzuje rozhořčeněa přísně jejich hanebné zločiny.Přiznali se k nim. Nemají sil, abyi před soudem bojovali, ne proto, žeby jim v tom bylo bráněno, ale protoženemohou. Nemají sil, neboť sílumůže dáti člověku pouze vědomí, žebojuje za spravedlivou věc, jenompevné přesvědčení a vědomí, že bojujeza pravdu. Nic z toho obžalovanínemají. Nemají ideu, která by je[ 21 ]sílila, nemají program, za který byvedli boj, nemají pravdu, za kteroukomunisté, předvoj dělnické třídy,v kapitalistických státech bojují. Komunistéjsou v tomto boji nezlomnía nepřemožitelní vědomím, že jejichvěc je spravedlivá, že za nimi pevněstojí miliony pracujících. (...) Jediným„programem“ všech obžalovanýchstal se zločin. Celou svou činnostídokázali, že nejsou politickýmiodpůrci, ale bandou všeho schopnýchkriminálních zločinců. (...)Hněv a opovržení pracujícíholidu provází tyto špiony a zrádce.V nepřehledném počtu schůzí žádajípracující, aby zrádcům byl vyměřenpřísný a spravedlivý trest. Vyslovujízároveň svůj dík bezpečnostnímorgánům za to, že tuto nebezpečnoubandu zločinců dopadly a zneškodnilya uvědomují si nutnost, ještě vícezvýšit vlastní bdělost a ostražitost.Odpovědi pracujících v našem státěna tyto zločinné plány reakce je zároveňzávazek, že budou ještě úspěšnějipracovat ve svých závodech, polícha ostatních pracovištích. Tato práceje nejpádnější ranou všem nadějímreakce a největším příspěvkem v bojio mír.

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováPracovní PRACOVNÍ list LISTTECHNIKY PROPAGANDY1. ÚTOK NA OSOBU PROTIVNÍKA A JEHO DÉMONIZACEText se nevymezuje proti tomu, co říká oponent, ale útočí přímo na jeho osobu. Zobrazuje protivníky jakonelidské, nemorální zrůdy, které jsou schopny udělat cokoliv, aby ohrozily normální chod života.2. VYVOLÁVÁNÍ STRACHUText se snaží vyvolat pocit ohrožení, zároveň i strach a paniku a tím získat podporu většiny čtenářů.3. ČERNOBÍLÝ KLAM A KROK NA SPRÁVNOU STRANUText přesvědčuje čtenáře, že mají pouze dvě možnosti volby (tedy ve smyslu „kdo není s námi, je proti nám“).4. VYUŽÍVÁNÍ PŘEDSUDKŮText využívá předpojatých, emotivně silně zabarvených sdělení pro podporu nějakého tvrzení (tedy ve smyslu:„každý, kdo poctivě pracuje, musí uznat, že lidé bez práce by neměli mít stejná práva jako my“).5. KONCEPT „OBYČEJNÉHO ČLOVĚKA“Tex přesvědčuje čtenáře, že autorovy názory jsou vedeny prostým (selským) rozumem a autor nemá žádnépostranní úmysly.6. VÍRA V ÚSPĚŠNOSTText přesvědčuje čtenáře, že právě autorova tvrzení jsou ta nejlepší, vyjadřují vůli všech lidí a každý, kdo jebude podporovat, bude také patřit k těm nejlepším.7. ZAŘADIT SE NA SPRÁVNOU STRANUText využívá přirozené lidské vlastnosti čtenářů být na straně vítězů. Ubezpečuje je, že jen oni jsou ti správní.8. POUŽÍVÁNÍ SPRÁVNÝCH, „CTNOSTNÝCH“ SLOVText využívá slov, která (pokud se spojí s osobnou či s tématem) přispívají k pozitivnímu vytváření obrazuo dané osobě či tématu. Jedná se např. o slova jako mír, štěstí, bezpečí atd.[ 22 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováAktivitaPŘÍPAD JUDR. LUDMILA BROŽOVÁ-POLEDNOVÁOdsouzení zločinů justiční zvůleCÍLE:– zamyslet se nad zločinnými praktikami totalitních režimů a nad vyrovnání se s minulostí– rozvíjet řečnické dovednosti a schopnost argumentaceČAS: 45 minutPOMŮCKY:– listy papíru pro skupiny– MATERIÁL 1 – zákon na ochranu republiky, na jehož základě byla M. Horáková odsouzena (pro dvě skupiny)– MATERIÁL 2 – informace z tisku o procesu s L. Brožovou-Polednovou (pro dvě skupiny)POSTUP:1. Po projekci filmu seznámíme žáky s tím, že následující aktivita se bude týkat aktuálního tématu –procesu s prokurátorkou L. Brožovou-Polednovou, která je dnes jediným žijícím účastníkem procesus M. Horákovou.2. Studenti se rozdělí do dvou skupin (můžeme je nechat vybrat si, ke které skupině chtějí patřit, nebo jerozdělíme losem):1. skupina – experti ze Státního zastupitelství;2. skupina – advokátní špičky soukromé firmy zaměřené na trestní právo.3. Každá skupina si vybere svého mluvčího a obdrží MATERIÁL 1 a MATERIÁL 2. Skupiny dostanou za úkolhledat argumenty, které budou u soudu hovořit ve prospěch jejich strany. Každá skupina si připravíúvodní řeč.4. Mluvčí každé skupiny přednese úvodní řeč (hlavní body) své žaloby či obhajoby.5. Dále vždy hovoří (rozvíjí svou žalobu) nejprve státní zástupce a na něj reaguje obhajoba.6. Po vyčerpání argumentů aktivitu ukončíme.REFLEXE:V reflexi společně diskutujeme o tom, jak se žáci cítili ve svých skupinách, zda změnili v průběhu aktivitynázor na odsouzení prokurátorky. Rozvíjíme téma spojené s otázkou viny a potrestání viníků, hovoříme o tom,jak důležité je odhalit pravdu.POZNÁMKA:Aktivita je založena na metodě hraní rolí. Pokud chceme využít spontánní reakce, kterou četba článků vyvolá,můžeme zvolit metodu řízeného rozhovoru s uvedením argumentů se strukturovaným zápisem tezí proodsouzení prokurátorky a proti němu. Teze zaznamenáme na tabuli.[ 23 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 1listZákon č. 231 Sb. ze dne 6. října 1948na ochranu lidově demokratické republiky(výňatek)Velezrada(1) Kdo se pokusí:a) zničit samostatnost nebo ústavní jednotnost republiky,b) odtrhnout od republiky část jejího území,c) zničit nebo rozvrátit lidově demokratické zřízení nebo společenskou nebo hospodářskou soustavurepubliky, zaručené ústavou, nebod) násilím znemožnit ústavní činnost presidenta republiky nebo jeho náměstka, zákonodárného sborunebo vlády (sboru pověřenců),(2) Stejně bude potrestán, kdo se k činu uvedenému v odstavci 1 s někým spolčí nebo vejde v přímý nebonepřímý styk s cizí mocí nebo s cizími činiteli.(3) Smrtí bude vinník potrestán:a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 1 nebo 2 za branné pohotovosti státu nebo v době ozbrojenéhonapadení republiky,b) byly-li takovým činem zvláštní měrou ohroženy samostatnost, ústavní jednotnost nebo územnícelistvost republiky, její lidově demokratické zřízení, společenská nebo hospodářská soustava,zaručené ústavou, nebo byla-li znemožněna ústavní činnost presidenta republiky nebo jeho náměstka,zákonodárného sboru nebo vlády (sboru pověřenců),c) bylo-li k takovému činu užito branné moci nebo ozbrojeného nebo na vojenský způsob organisovanéhosboru nebo byly-li k takovému činu sbírány nebo organisovány branné nebo pomocné síly nebohromaděny zbraně neb střelivo,d) byl-li při takovém činu kladen násilný odpor branné moci nebo ozbrojenému sboru, neboe) je-li tu jiná zvláště přitěžující okolnost.Zdroj:Sbírka zákonů republiky Československé, 1948[ 24 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL 2Polednová: A kdoříká, že je nevinná?Brožová-Polednová je posledním z žijících aktérů nejznámějšíčeské justiční vraždy z dob komunistickétotality. Kromě Horákové byli v roce 1950 k smrtiodsouzeni další tři lidé. Ještě loni žil také další z prokurátorů,Antonín Havelka. Ten ale v říjnu zemřel.Nyní šestaosmdesátiletá Brožová-Polednová poskytlaLN rozhovor mezi pootevřenými dveřmi svéhoplzeňského bytu. S médii jinak nekomunikuje. Běhemcelého rozhovoru trvala na tom, že se necítí vinna.LN Jak jste se dostala k tomu, že jste dělalaprokurátorku v procesu s Miladou Horákovou?Já jsem se totiž dobře učila a měla jsem i hlasovou průpravu.V letech 1945 a 46 jsem byla členkou souboruVáclava Vaňátka. Divadlo bylo moje láska. Také noviny.Řekla jsem si, půjdu to zkusit do novin. Tam mě přemluvili,abych šla dělat na Ústřední výbor KSČ, že tamnutně potřebují písařku. Dostala jsem se do právníhooddělení. Po roce 1948, když dělali nábor, mě vybralina právnickou školu. Měla jsem totiž hrozně vysokéIQ, i když teď už mám sklerózu.LN Proč jste vstoupila do komunistické strany?Dneska se první republika líčí jako ohromná sláva, aležádná sláva to nebyla. Já jsem měla vždycky odpork tomu, aby byli chudí a bohatí, aby mezi nimi byl takvelký rozdíl.LN Jste z chudé rodiny?Nepocházím z žádné dělnické rodiny, jsem ze středníchvrstev. Nikdy jsem se neměla špatně.LN Rodiče byli živnostníci?Ne, táta byl státní zaměstnanec, takže jsme nikdy nebylinezaměstnaní. Všem mladým bych doporučovalapřečíst si třeba Karla Čapka, jeho fejetony a jeho týdennírozhlásek. Tam se dozví, kolik nezaměstnanýcha jaké všelijaké věci byly. Já myslím, že Čapkovi byse věřit mohlo, mně byste věřit nemuseli. A teď sipředstavte, že jste mladá holka a najednou přijde okupace.Zradí vás západní mocnosti a já říkám – kdyžjednou někdo zradí, zradí vždycky.LN Jak jste se tedy stala prokurátorkouv procesu s Horákovou?Mě tam najmenovali – já jsem tam ani nechtěla –abych se učila. Jeden vysokoškolský profesor mi tehdydokonce řekl, to máte štěstí, to se naučíte tolik věcíod takových renomovaných právníků. Vždyť já jsembyla úplné střevo. Ještě jsem ani nesměla sama vystupovat,jen s někým, s nějakým renomovaným prokurátorem.LN Nebála jste se, že to je politickýproces, že nepůjde o spravedlnost?Z toho jsem neměla strach, proč bych měla strach. Myjsme byli přece svéprávná země a museli jsme se takébránit.LN Horáková byla přece nevinná.Kdo to říká, že je nevinná? Vždyť to není dlouho, conějaký univerzitní profesor říkal v televizi, že jí odevzdávalnějaké fotografie. Měl to být nějaký materiál,který si v roce 1949 nechali udělat proti Zápotockému.Horáková doznávala trestnou činnost.LN Jakou?Zejména to bylo zakládání – já už si to ani nepamatuji– nějakých těch trojek. (Myslí zřejmě trojice členůnárodně socialistické strany, kteří byli vždy v užšímkontaktu – pozn. red.)LN Asi to jinak nešlo.No jinak to nešlo, ale taky si musel být každý vědom,že dělá něco, co nemá. Uznávám jediné – že to bylymoc přísné tresty. Mohli třeba dostat milost, Nejvyššísoud to mohl zmírnit...LN Horáková přece nechtěla nic jiného nežnávrat k demokratické společnosti.Oni chtěli demokratickou společnost? Teď je taky demokratickáspolečnost – ale – svoboda je tehdy, kdyžmáte peníze.LN Politická činnost přece není něco, čímby si člověk měl vysloužit popravu.Copak to byla politická činnost? Když zakládáte nějakétrojky, aby se bojovalo proti státu?LN Jaká byla Horáková?Velice sebevědomá.[ 25 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 2listLN Vzpomenete si na něco z procesu, covám dodnes utkvělo v paměti?Že Horáková řekla, že by i válku chtěla, aby se změnilten režim.LN Z dnešního pohledu je jasné, že jste se podílelana odsouzení někoho, kdo se ničím neprovinil.To tvrdí?LN To je dneska už i v učebnicích.Vždyť byla studená válka, životy padaly na obou stranách.LN Ani na chvíli jste neměla pochybnost,zda to bylo v pořádku?Já jsem neměla pochybnosti vůbec.LN Kdybyste to měla dnes shrnout, čehose Milada Horáková dopustila?Já vám nebudu... Už jsem to zapomněla, máte možnostse podívat do spisu.LN Ale podle vás?Podle mě všichni odsouzení dělali protistátní činnost,na tehdejší poměry, činnost proti nám. Podívejte, studenáválka začala prakticky koncem války. Vy nevíte,že se rozbombardovala plzeňská Škodovka 25. dubna1945? Že jsme pět let vyzbrojovali Hitlera nikomunevadilo. Začalo se bombardovat, až když se velmocidohodly, že budeme patřit pod sféru vlivu Sovětskéhosvazu. Já nikdy, nikdy nezapomenu, že nás Sovětskýsvaz osvobodil. Žádali, abychom nedopustili návratpoměrů první republikyLN Jak proces probíhal?Já jsem si počínala podle pokynů. Dali mi pokyn,že mám udělat závěrečnou zprávu. Co mi řekli, to jsemudělala. Především tam mluvil prokurátor Urválek.LN V závěrečné řeči před vyhlášením rozsudkujste mj. řekla: Zatímco textilačka Herainováz Kotony Beroun zvyšovala svůj výkonna automatických stavech, aby co nejvíc pomohlabudovat naši republiku, obžalovaná Horákováv podzemí dávala dohromady nepřátelské bandyke zničení naší republiky. Jak to vzniklo?Státní zástupce Urválek měl spousty dopisů – asi pětnebo šest – převážně od žen, jen jeden byl od muže.Lidé v nich žádali, abychom nedopustili návrat poměrůz první republiky. Možná v nich byla nějaká připomínka,že my pracujeme... Vždyť já jsem lítala na brigádukaždou neděli.LN Není vám po letech, líto, že jste poslala na smrt,nebo se na tom aspoň podílela, nevinné lidi?Proč říkáte nevinné?LN Protože mi není jasné, čím byse Horáková měla provinit.Poslechněte, kdybyste si to přečetla, sakra, ten vyšetřovacíspis, tak byste došla ke stejnému závěru. Došlok němu tehdy i šest odborníků Nejvyššího soudu. Takco jsem z toho měla já vědět jiného.LN Horáková byla politička, chtělademokratický stát, a ne vládu jedné strany.Chtěla, ale jiní to zase nechtěli.LN Ale to přece není důvod k tomu ji pověsit.Ale on také není důvod, když chce někdo utéct za hranice,aby zabil několik lidí.LN Nic takového ale Horáková neudělala.Ona ne, ale udělali to ti bratři Mašínové. A podívejtese teď na té Kubě, proč jim vyčítáme, že tam mají třista politických vězňů, když jich Američané mělina Guantánamu pět set?LN To ale s Horákovou nijak nesouvisí.To není pravda, všechno je to spojené. Musíte myslet,jak to bylo. Tady v Plzni vám 25. dubna 1945 rozbombardujíŠkodovku, zemřelo čtyři sta lidí, v tom jednacelá třída i s učitelkou, proč to neudělali dřív? Říkámvám, to byla prostě studená válka. My jsme to měliv sobě, takový ten odpor.LN Horáková ale neměla nicspolečného se Škodovkou.Ale vždyť to všechno souvisí se vším. Já vám jenom říkám,že to je to, co vedlo k tomu, abychom se snažilio nějaký jiný režim, který by tohle všechno odboural.[ 26 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 2listLN Proces s Horákovou mělpřispět k lepším zítřkům?Asi měl za úkol, jako každý veřejný proces, odvrátitdalší dejme tomu od zapalování stohů a přecházeníhranic.LN Měl lidi zastrašit?No. Prosím vás, co já můžu vědět. Ale zřejmě jo, protožekdyž mi to bylo dáváno, že tam budu sedět, takmi bylo řečeno: Je to veliká trestná činnost a musíse tomu udělat taky už přítrž, aby se to takhle nerozšiřovalo.Necítím se vůbec vinna. Tehdy jsem byla jenučedník, ale bojovala jsem za republiku a za takovýspolečenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní.Vy máte ten názor, že to bylo špatně. Já vás nepřesvědčíma vy zase nepřesvědčíte mě. Takovým jsme říkaliředkvičkyLN Zapochybovala jste někdyo komunistickém režimu?Já jsem byla věčný kritik. Ale řeknu vám, udělalose pro lidi hodně, i když se všechno dneska zatracuje.Po roce 1989 se měly převzít některé věci, které bylydobré – třeba zdravotnictví nebo výstavba. Kdybystevěděla, co já jsem jenom překátrovala písku na stavbu.LN Jste v komunistické straně?Byla jsem, ale už nejsem. Vystoupila jsem, když byl tajemníkemSvoboda asi v roce 1991 (režisér Jiří Svobodavedl KSČM 1990–1993 – pozn. red.).LN Co vám na něm vadilo?Vstoupil do strany, i když věděl třeba zrovna o tomprocesu s Horákovou, a pak tvrdil, že nemůže býtve straně s lidmi, kteří se na něm podíleli. To se minelíbilo, podle mě vlezl do strany jen pro kariéru.Takovým lidem jsme říkali ředkvičky – navrch červení,vespod bílí.LN To byl váš první politický proces?Ne, ještě předtím, to byla vražda příslušníka Sborunárodní bezpečnosti – od druhé strany. Tam jsem takybyla jen na čumendu.LN Kdo se té vraždy dopustil?No, nějaký mládenec.LN Jaké měl motivy?To nevím, protistátní, no.LN Co jste dělala později?V roce 1952 jsem dodělala právnickou školu a odešlana prokuraturu do Rokycan. Později jsem byla na kraji,tady v Plzni. Tam jsem dělala také první hlavu, protistátníčinnost, pak mládež, a nakonec civil. V roce1969 jsem dělala rehabilitace, psala jsem asi pět nebošest návrhů na obnovu řízení.LN To by ale byla ironie osudu, kdybyste dělalarehabilitace také v souvislosti s procesem Horákové.Ale prosím vás, k její rehabilitaci tehdy nedošlo.LN Co si myslíte o tom, že vás teď státnízástupce obžaloval z účasti na vraždě?To je jeho možnost. Koukejte se, vyhrává ten, kdo mádelší šavli. Jen mě mrzí, že k tomu došlo až teď, a nepřed 17 nebo 18 lety, když jsem měla ještě něco v hlavě.Teď už jsem jednou nohou v krematoriu. Když mi dajípatnáct roků – nevím tedy za co – půjdu si sednout.Ale nutí mě, abych byla do sta let živa.LN Budete chodit k soudu?Já bych tam ráda šla.Zdroj:www.lidovky.cz, 1. 8. 2007, Hana ČápováLN Ještě před procesem s Horákovou jstedělala prokurátorku v procesu s řádovýmikněžími. Vzpomínáte si na něj?Bylo to s nějakými kněžími, ale už si to nepamatuji.Kdoví, jestli jsem tam vůbec promluvila.[ 27 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováMATERIÁL Pracovní 2listO žalobkyni z procesus Horákovou budeNejvyšší soud jednatveřejněNejvyšší soud se rozhodl projednávat kauzu LudmilyBrožové-Polednové, prokurátorky v procesu s MiladouHorákovou, veřejně. Líčení o dovolání nejvyšší státnízástupkyně Renaty Vesecké svolal soudce PetrHrachovec na 6. června. Nejvyšší soud (NS) přitom drtivouvětšinu případů vyřeší v uzavřeném řízení a bezveřejného jednání. Vesecká žádá, aby soud zrušil verdiktVrchního soudu v Praze. Pražští soudci počátkemúnora zastavili stíhání ženy kvůli promlčení skutku.S tím Vesecká nesouhlasí. Lze očekávat, že verdiktpadne hned v den jednání.Brožovou-Polednovou nejprve potrestal Městskýsoud v Praze osmi lety vězení za podíl na vraždě připrocesu s Horákovou. Podle odvolacího vrchního souduale nebyla role bývalé prokurátorky natolik zásadní,aby ji šlo kvalifikovat jako vraždu, ale jen jakonapomáhání k vraždě. A podle tehdejších zákonůse podobný čin promlčuje za pět let. Trestnost zločinutak podle vrchního soudu zanikla pět let po pádukomunistického režimu, na konci roku 1994. Do promlčecílhůty se totiž nezapočítává období let 1948 až1989, kdy z politických důvodů nemohly být některézločiny potrestányBrožová k soudůmnedochází kvůlizdravíPrávnička a demokratická politička Horáková bylav roce 1949 zatčena a ve vykonstruovaném procesu pakv červnu 1950 odsouzena k trestu smrti. Podle tehdejšíobžaloby připravovala jako hlava spikleneckého centranávrat ke kapitalismu, spolupracovala s dalšímizrádci režimu a agentům imperialistických mocnostípředávala důležité informace. Spolu s Horákovou bylov procesu odsouzeno dalších 12 lidí, tři z nich k trestusmrti.Bývalá prokurátorka se nedávných soudních stáníkvůli špatnému zdraví neúčastnila. Prostřednictvímsvé obhajoby tvrdila, že o zmanipulování procesus Horákovou nevěděla a věřila ve vinu odsouzených.Bylo jí tehdy 29 let. Za sebou měla rok právnické školypro pracující a studovala právnickou fakultu.Zdroj:www.idnes.cz, 8. 5. 2008[ 28 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky Pracovní a odpovědilistINFORMACE O POLITICKÝCH PROCESECHPROBÍHAJÍCÍCH V KOMUNISTICKÉMČESKOSLOVENSKU V 50. LETECH 20. STOLETÍ1. Co vše bylo v 50. letech v komunistickémČeskoslovensku považováno za protistátníčinnost? Za co byli lidé vězněni?Komunistická strana Československa (KSČ) začalaod února roku 1948 budovat společensko-ekonomickýřád, který spočíval na vládě jedné strany a jejího aparátus vysokou koncentrací moci v rukou stranickéhovedení. Nově nastolený režim inicioval schválenízákonů, které měly za úkol ochránit nově budovanýpolitický systém, a na jejich základě zahájil teror protivlastním obyvatelům.Politické procesy se dotkly všech věkových i sociálníchskupin obyvatelstva. Někteří odsouzení se skutečněrozhodli proti komunismu bojovat a pro svou činnostzískali i podporu západních zpravodajských služeb.Mnoho lidí se však ocitlo ve vězení pouze pro svou příslušnostke skupinám, které byly označeny za „třídníhonepřítele“. Jednotlivé procesy byly součástí komplexnějšíchopatření, která měla vést k perzekuci celýchskupin obyvatel. KSČ si uvědomovala, že systematickýodboj nelze vést bez politického programu, a proto sezaměřila na perzekuci příslušníků politických stran,které byly do února 1948 členy Národní fronty. Dalšívlna procesů proběhla s příslušníky armády – od nejvyššíchvojenských velitelů až po jednotlivé jednotky –,s cílem přeměnit armádu na nástroj a oporu totalitníhorežimu. V souvislosti s likvidací soukromého sektorua kolektivizací venkova byli perzekuováni živnostnícia sedláci, hromadné pronásledování postihlo představitelecírkví i členy zájmových organizací, jako bylySokol nebo Junák, a mnohé další.2. Kolik politických procesů v době komunismuproběhlo a kolik lidí bylo odsouzeno?Politické procesy patřily k průvodním rysům komunistickéhorežimu po celé období jeho trvání.Zmapováním komplexního rozsahu perzekuce se stálezabývají historikové. Zjištění přesného počtu odsouzenýchje komplikované, protože komunistickýrežim odsoudil řadu lidí za tzv. protistátní i kriminálnítrestné činy a v některých případech je dnes problematicképosoudit, co byl tzv. politický přečin a cojiž kriminální.Nejvíce politických procesů proběhlo v počátečnímobdobí komunistického režimu, tedy v letech1948–1954, kdy byla odsouzena větší část vícenež 250 000 lidí, kterých se po roce 1989 týkala rehabilitace.Další procesy probíhaly v 60., 70. a 80. letech.Komunistický režim má na svědomí kromě tisíců vězňůi 248 popravených.Další skupina obyvatel byla perzekuována bezsoudu – s cílem izolovat nepohodlné či režimu nebezpečnéobčany byly zřízeny Tábory nucených prací,kam bylo pouze na základě politického rozhodnutí poslánoaž na dva roky více než 20 000 lidí. Podobnýmzpůsobem perzekuce bylo zařazení k Pomocným technickýmpraporům (PTP), a to v rámci povinné vojenskéslužby či vojenského cvičení. Prošlo jimi více než22 000 lidí.Komunistický režim měl však obětí mnohemvíce: obecně se uvádí, že v Československu byly různýmzpůsobem (od soudních rozsudků, zařazenído táborů nucených práce přes propuštění z práce ažpo vyloučení ze školy atd.) postiženy až dva milionyosob. Více než 170 000 občanů uprchlo nebo bylo vyhnánoze země.3. Jakým způsobem byly procesy zinscenované?Měli obžalovaní možnost obhajoby?Cílem politických procesů bylo stabilizovat nastupujícímoc KSČ, zlikvidovat odpůrce režimu (skutečnénebo případné budoucí), vytvořit mezi obyvateli atmosférustrachu a vyvolat pocity ohrožení vnitřnímiči zahraničními nepřáteli.Pro politické procesy je příznačné, že jejichprůběh výrazným způsobem ovlivňovali politicina všech úrovních státu a že při jejich projednáváníúzce spolupracovaly orgány KSČ, Státní bezpečnosti,orgány lidové správy a zástupci prokuratury a soudů.Orgány KSČ navrhovaly a schvalovaly výšitrestů pro obviněné (o výši trestů se někdy rozhodovalodokonce před započetím vlastního soudního přelíčení),konzultovaly výběr soudců, prokurátorů i obhájců.KSČ řídila i dopad průběhu procesů na celouveřejnost – v médiích, která byla podrobena cenzuře,organizovala kampaně proti tzv. vlastizrádcům, špionůma vrahům.Důležitou roli při přípravě politických procesůhrála Státní bezpečnost, která vyhledávala podezřelé,sledovala je, zatýkala, vyšetřovala, vyrábělafalešné důkazy proti vyšetřovaným a pomocí fyzic-[ 29 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědikého a psychického násilí je nutila přiznat se k tomu,co nespáchali. Po sovětském vzoru vytvářela výslechovéprotokoly, které se obžalovaní učili nazpaměť a vypovídalipodle nich u soudu. Při posuzování viny senevycházelo ze zjištěných skutečností a prokázanýchskutků, ale často jen z úvah a dedukcí, na základěsměrnic politického vedení.Po únoru 1948 proběhla čistka uvnitř soudcovskéhoaparátu, přičemž při výběru soudců byl kladen důrazna věrnost KSČ a lidovědemokratickému zřízení.Obžalovaní měli právo na obhájce, nemohli si ho alesami vybrat. Přidělení obhájci se většinou ztotožňovalis obžalobou. Justice se více méně stala vykonavatelempříkazů a rozhodnutí politických orgánůa poskytovala jim zdání legality a odbornosti.4. Kdy vyšla najevo pravda o politickýchprocesech? Byli bývalí političtí věznirehabilitováni a odškodněni?Oficiální zprávy o „porušování socialistické zákonnosti“se na veřejnost dostávaly od poloviny padesátýchlet. Až na výjimky se ovšem jednalo o případy bývalýchčlenů KSČ, kteří se stali obětí vnitrostranickýchčistek. Jejich rehabilitací se postupně, od poloviny50. let do začátku 70. let, zabývalo několik komisí.O rehabilitaci nekomunistických politických vězňůse ve větším rozsahu poprvé začalo jednat teprvev roce 1968, kdy byl přijat zákon o soudní rehabilitaci.Zákon byl prvním pokusem o nápravu represí a zločinnostiuplynulých dvou desetiletí; s nástupem tzv.normalizace byl však v roce 1970 novelizován a rehabilitacebyly omezeny. V omezeném rozsahu probíhalypak přibližně do poloviny 70. let. Celkem bylo do tédoby plně rehabilitováno asi 1500 osob.O plošné rehabilitaci a odškodnění politickýchvězňů bylo možné uvažovat až po roce 1989.Soudní rehabilitace byla provedena na základě zákonač. 119/1990 Sb. a následujících předpisů. Zároveňbyly zahájeny rehabilitace těch lidí, kteří byli perzekuovánimimosoudní cestou (např. v Táborech nucenýchprací). Jen do konce roku 1992 bylo podle zákonač. 119/1990 Sb. rehabilitováno 258 618 osob, dalších4819 obdrželo rehabilitační výnos od vojenských soudů.Postupně byly prosazeny také zákony řešící restituce(navrácení) majetku a finanční odškodnění politickýchvězňů i jejich rodin.5. Byl za nespravedlivé soudya věznění někdo potrestán?Odhalováním a vyšetřováním případů protiprávnostikomunistického režimu se zabývá Úřad dokumentacea vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR.Na jeho webových stránkách je k dispozici statistikapřípadů a osob, které byly od roku 1989 pravomocněodsouzeny.Do června 2008 bylo stíháno celkem 192 lidí.K nepodmíněnému odnětí svobody bylo odsouzeno celkemosm osob; mezi nimi např. Ladislav Mácha, vyšetřovatelfaráře Josefa Toufara, nebo Vladimír Zavadilík,jeden z vyšetřovatelů StB v Uherském Hradišti. Oba byliodsouzení za násilí, kterého se dopouštěli během vyšetřovánív 50. letech. K dalším patřil například KarelHoffmann, který nařídil při okupaci Československa vojskyVaršavské smlouvy v roce 1968 vypnutí rozhlasovýchvysílačů. Z různých důvodů (např. zdravotních, procesnícha právních) ovšem nikdo z odsouzených za mřížeminestrávil příliš času. Někteří z dalších odsouzenýchjsou spojeni s tzv. akcí Asanace, v rámci níž nutila StBna konci sedmdesátých a v osmdesátých letech signatářeCharty 77 vystěhovat se z Československa.V dalších celkem dvaceti dvou případech bylyuděleny podmíněné tresty – většinou se opět jednáo trestné činy spáchané v sedmdesátých a osmdesátýchletech minulého století (akce Asanace, střelba na hranicích).U dalších případů bylo rozhodnuto o zastavení stíháníz důvodů promlčení, špatného zdravotního stavu čismrti stíhané osoby, amnestií prezidenta, případně bylistíhaní zproštěni obžaloby.Je možné říct, že osoby z nejvyššího mocenskéhoaparátu, odpovědné za celý zločinný systém, odsouzenynikdy nebyly. Zároveň je důležité upozornit, ževšichni, kdo byli v této souvislosti po roce 1989 stíháni,jsou stíháni podle zákonů platných v době spáchánítrestného činu.6. Proč v případě politických procesůprobíhajících v 50. letech v Československunezasáhly mezinárodní organizace?V roce 1945 vznikla Organizace spojených národů. OSNvšak neměla pravomoc aktivně do vnitřních záležitostížádného státu zasáhnout.Do vnitřního vývoje v ČSR nezasáhl ani žádnýz demokratických států. Politické procesy v padesátýchletech probíhaly v době počátku studené války,přičemž ČSR spadala do sféry vlivu Sovětského[ 30 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědisvazu, tedy do tzv. východního bloku. Politická opozicev Československu po únoru 1948 věřila, že brzyvypukne vojenský konflikt mezi USA a Sovětskýmsvazem a že mocenské uspořádání Evropy se změní.K tomu ovšem nedošlo; po smrti Stalina v roce 1953se politická situace stabilizovala, bipolární rozdělenízůstalo zachováno a oba bloky se uzavřely vlivůmzvenčí. Představitelé demokratických zemí tzv. západníhobloku byli procesy zděšeni, ale nevyužili aninapř. možnosti ignorovat ČSR na diplomatické úrovninebo uvalit na ni ekonomické sankce (po odsouzeníMilady Horákové hrozily sankcemi vůči ČSR pouze některéseverské státy). Pokud došly ze západního světado Československa žádosti o milost, jednalo se pouzeo aktivity známých osobností či občanských organizací,ne však o aktivity představitelů státních mocí.Odpovědi vypracoval:Mgr. Tomáš BursíkLiteratura:GEBAUER, František – KAPLAN, Karel – KOUDELKA,František – VYHNÁLEK, Rudolf: Soudní perzekuce politicképovahy v Československu 1948–1989. Statistický přehled.Sešity Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR, č. 12. ÚSD, Praha1993.HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Univerzum,Praha 1990.KAPLAN, Karel: Kořeny československé reformy 1968 I., II.Doplněk, Brno 2000, 2002.KAPLAN, Karel, PALEČEK, Pavel: Komunistický režim a politicképrocesy v Československu. Barrister & Principal, Brno2001.RAMBOUSEK, Otakar: Paměti lichoběžníka. Primus, Praha1999.[ 31 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědiINFORMACE O MILADĚ HORÁKOVÉ1. Chtěla Milada Horáková bojovats komunistickou diktaturou? Mělav tomto směru nějaké konkrétní plány?Milada Horáková nesouhlasila s komunistickým převratemv Československu. S jednou totalitou již mělasvé zkušenosti – v době nacistické okupace byla vězněnav Terezíně a dalších věznicích. Na protest protiporušování principů demokracie se 10. března 1948,v den smrti Jana Masaryka, vzdala poslaneckéhomandátu. Protestovala proti rozpuštění národně socialistickéstrany, jejíž byla dlouhá léta významnoučlenkou, a proti jejímu přetvoření v Československoustranu socialistickou, která byla již plně pod kontrolouKSČ. Udržovala styk s národními socialisty,kteří odmítli do této nové strany vstoupit, a navázalakontakt s bývalými čelnými představiteli národněsocialistické strany, jimž se podařilo odejít do exilu –např. s Petrem Zenklem a Hubertem Ripkou. Jim zasílalainformace o situaci v Československu, neboťzprávy československých médií již podléhaly přísnékomunistické cenzuře a nebyly objektivní. Pomáhalaudržovat činnost národně socialistické stranyv ilegalitě, aby byla připravena opět normálně fungovatpoté, co dojde k pádu komunistického režimu.Stejně jako mnozí další Milada Horáková věřila, že komunistickýrežim brzy skončí v důsledku konfliktumezi Západem a Východem.2. Z čeho byla Milada Horáková obviněna?Proč se právě ona stala hlavníobžalovanou v celém procesu?Milada Horáková byla obviněna a odsouzena za zločinyvelezrady a vyzvědačství podle zákona č. 231/1948Sb., na ochranu lidově demokratické republiky.V září 1948 se na faře ve Vinoři (dnes součástPrahy) sešlo několik představitelů předúnorovýchpolitických stran – národních socialistů,sociálních demokratů a lidovců – a diskutovali o situaciv Československu. Schůzky se účastnila i MiladaHoráková. K žádné další schůzce již nedošlo, přestoz tohoto setkání Státní bezpečnost vykonstruovala„záškodnické spiknutí proti republice“. Skupina obžalovanýchbyla vytvořena uměle a podle požadavkuKSČ v ní byli zastoupeni reprezentanti jejích odpůrců– vedle představitelů uvedených politických strannapř. také bývalý komunista (kritik tzv. moskevskýchprocesů) nebo bývalý podnikatel. Za účastníky spiknutíbyli označeni lidé, z nichž někteří se vůbec neznalia poprvé se potkali až u soudu.V době přípravy procesu se nejprve hovořiloo tom, že to bude proces s „direktoriem českého odboje“.Jeho hlavou měl být národní socialista JosefNestával, který byl pověřen vedením národně socialistickéstrany v ilegalitě. Na jaře 1950 však bylo z ne zcelajasných důvodů rozhodnuto, že hlavní obžalovanou„direktoria“ – nyní přejmenovaného na „vedení záškodnickéhospiknutí“ – bude Milada Horáková. Snadproto, že byla mnohem známější než Josef Nestával.Proces měl zastrašit i šokovat a jeho strůjci věděli,že efekt bude mnohem silnější, když hlavní obžalovanoubude žena, navíc bývalá poslankyně a významnáčlenka Ženské národní rady s velkým renomé domai v zahraničí.3. Kdo stál za přípravou procesu?Proces byl připraven na přání vrcholných představitelůkomunistického režimu a měl se stát varovnýmsignálem pro všechny odpůrce komunistů, ať jižskutečné, či domnělé. Obvinění vykonstruovala Státníbezpečnost za pomoci sovětských poradců. Velkou roliv procesu sehrálo ministerstvo spravedlnosti, předevšímnáměstek ministra spravedlnosti Karel Klos.O rozsudcích bylo rozhodnuto ještě před zahájenímprocesu, během něhož byly zcela popřeny principyprávního státu, nezávislosti justice a humanity.Rozhodovala o nich bezpečnostní komise ÚV KSČ,jejímž členem byl i prezident republiky KlementGottwald. Ten se o proces velmi zajímal, dle svědectvípamětníků mu byl zajištěn přímý odposlech děnív pankrácké soudní síni, takže ač byl vzdálen několikkilometrů, mohl celý proces sledovat. Gottwald takénakonec rozhodoval, zda rozsudky, které vynesl soud,budou vykonány – odsouzeným k trestu smrti mohlrozsudky zmírnit milostí, což však neučinil.4. Jakým způsobem Milada Horákovázemřela a kde je pohřbena?Milada Horáková po rozsudku odmítla požádat o milost,žádost za ni podali její otec Čeněk Král a dceraJana. Večer 26. června předseda senátu Státníhosoudu Karel Trudák oznámil, že prezident republikyKlement Gottwald milost neudělil a že popravabude následující den vykonána.[ 32 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědiPřed popravou mohla Milada Horáková vyjádřitsvá poslední přání. Chtěla se rozloučit s dcerou Janou,sestrou Věrou Tůmovou a švagrem Josefem Tůmou(rozloučení s otcem nepožadovala, neboť byl již velicestarý a nemocný a obávala se, že by pro něj toto setkáníbylo velmi traumatizující). Dále chtěla, aby bylypředány dopisy na rozloučenou, které napsala členůmrodiny a několika dalším blízkým, a aby byly dceřiJaně vydány osobní korespondence a památky na prezidentaEdvarda Beneše, které měly pro M. Horákovouvelkou hodnotu (veškerý majetek jí byl zkonfiskován).K dalším přáním patřilo zemřít s fotografií svéhomuže, moci se setkat s knězem českobratrské církveevangelické a dostat povolený utišující lék. Nakonecpožádala o informaci, co se stalo s jejím mužem, protoženevěděla, zda zemřel, nebo uprchl. Z přání bylasplněna jen některá. O jejím muži jí nebyly podányžádné informace. Kněz, ke kterému docházela a do jehožfarnosti patřila, k ní přijít nesměl a dostala přidělenéhojiného. Jedenáct dopisů, které napsala před popravou,bylo předáno až v lednu 1990 (od té doby bylyněkolikrát publikovány). S rodinou se setkala večerpřed popravou, ale svou dceru nemohla na rozloučenouani obejmout.Poprava Milady Horákové oběšením byla vykonána27. června 1950 v brzkých ranních hodináchv pankrácké věznici v Praze. Šibenice stály na vězeňskémdvoře, poblíž vězeňské nemocnice, kde je nyníumístěn symbolický kříž. Odsouzení byli popraveniv tomto pořadí: Záviš Kalandra, Oldřich Pecl, JanBuchal a jako poslední Milada Horáková. Její tělobylo zpopelněno ve strašnickém krematoriu 1. července1950 v ranních hodinách. Zpopelnění proběhloutajeně, rodina nemohla být na pohřbu přítomnaa urna jí nebyla vydána. Dodnes není zcela objasněno,kde byl popel uložen. Podle jedné verze jej tajněpohřbil ředitel strašnického krematoria a jeho pomocníkdo hromadného hrobu poblíž měděné mísys tzv. řeckým ohněm na hřbitově u krematoria. Tamje nyní umístěna náhrobní deska se jménem MiladyHorákové. Symbolický hrob Milady Horákové bylv roce 2000 vytvořen na Vyšehradě.5. Jaký byl osud dalších členůrodiny Milady Horákové?Dceři Milady Horákové Janě bylo v době popravymatky šestnáct let. Po procesu nemusela do dětskéhodomova, jako se to stalo v případě některých dětí politickýchvězňů, ale žila v rodině své tety Věry Tůmové.Pětkrát se hlásila na medicínu, což bylo i přání matky,ale nikdy nebyla přijata. Po mnoha peripetiíchse stala zubní techničkou. Svého otce viděla znovu ažpo sedmnácti letech, když v roce 1966 dostala povolenínavštívit ho v USA. Vrátila se do Československa, zažádalao vystěhování do USA a v roce 1968 se za otcemodstěhovala. V exilu pracovala také jako zubnítechnička a provdala se za Čecha Karla Kánského,profesora ekonomie na univerzitě v Pittsburghu. JanaHoráková Kánská dnes (červenec 2008) žije s manželemve Washingtonu, má dvě děti a tři vnučky, přičemžnejmladší dostala jméno Milada.Manželovi Milady Horákové, zemědělskémuinženýrovi a doktorovi technických věd BohuslavuHorákovi, se podařilo v den zatčení jeho ženy, 27. září1949, uprchnout. Že žije a je v exilu, naznačila tajněMiladě Horákové její sestra Věra při poslední návštěvěpřed popravou. Bohuslav Horák se nejprve skrývalu přátel v Praze, později mu další přátelé pomohlidostat se za hranice. Ty přešel tajně v přestrojeníza dřevorubce 1. prosince 1949. Doputoval do uprchlickéhotábora pro Čechoslováky nedaleko Norimberka.Tam poslouchal přenosy z procesu, které vysílal rozhlas.V roce 1954 dostal povolení odejít do USA, kdese zapojil do činnosti krajanského hnutí a působilv Radě svobodného Československa. Již se neoženil,zemřel v roce 1976. Jeho pozůstalost (paměti a fotografie)předala jeho dcera Národnímu archivu v Praze.Sestra Milady Horákové, Věra Tůmová, bylao čtrnáct let mladší než Milada. Mezi sestrami byl velmisilný vztah i proto, že jejich další dva sourozencizemřeli v mladém věku. Věra byla učitelkou, ale svojiprofesi nemohla po komunistickém převratu vykonávat.Těsně po procesu pracovala jako prodavačka,pak se jí narodila dcera. O tom, že Věra čeká dítě,se Milada Horáková dozvěděla při poslední návštěvěpřed popravou a bylo jí to velkou posilou, protože věřila,že jeden život – ten její – skončí, a jiný, nový začne.Až do důchodu pak Věra Tůmová pracovala jakouklízečka. Zemřela v roce 1996.Celá rodina byla řadu let po procesu sledovánaStátní bezpečností.6. Jaký názor měli občané ČSR na procesa výsledný rozsudek?Proces provázela mohutná propagandistická kampaň,kterou organizoval Ústřední výbor KSČ. Noviny[ 33 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědivěnovaly procesu denně několik stran, rozhlas vysílalreportáže ze soudní síně. Vládnoucí režim se snažilvyvolat doslova pogromistickou náladu, davovouhysterii, kdy pracující lid bude projevovat rozhořčenínad činy „zrádců a vyvrhelů národa“, dávat najevonejhlubší opovržení nad nimi a žádat pro ně co nepřísnějšítresty. „Vůle lidu“ měla být vyjádřena předevšímve „spontánně“ přijímaných rezolucích. Podleinstrukcí ÚV KSČ byla po celé zemi svolávána veřejnáshromáždění, na kterých se hlasovalo o rezolucíchžádajících přísný, často výslovně absolutní trest prosouzené. Rezoluce dostaly za úkol podepisovat a zasílatStátnímu soudu nejen pracovní kolektivy, alei společenské organizace. Propagandistická kampaňse nevyhnula ani nejmenším – psaly je i školní a pionýrskékolektivy. Celkově jich přišlo více než šest tisíc.Značný počet lidí je podepsal nikoliv z přesvědčení,ale ze strachu, protože ty, kteří hlasovali protia odmítli podepsat, čekaly problémy v práci – ať užpropuštění nebo přeřazení na podřadnou práci či jináperzekuce.V hlášeních o veřejném mínění, která podávalyÚstřednímu výboru okresní a krajské sekretariátyKSČ, se píše, že někteří občané jsou toho mínění,že obžalovaní nevypovídají svobodně a proces jejen divadlo. Po vynesení rozsudku jsou v nich zaznamenányprojevy nesouhlasu s výší trestů, předevšíms tím, že by měla být popravena žena. Nicméně propagandistickákampaň byla natolik silná, že vykonstruovanýmobviněním uvěřil velký počet občanůze všech vrstev společnosti. Našlo se ale i několik statečnýchlidí, kteří nejenže rezoluci nepodepsali, aledokonce napsali osobní dopis prezidentu KlementuGottwaldovi a žádali ho o udělení milosti pro odsouzenék smrti. Všechny autory těchto dopisů začalaokamžitě sledovat Státní bezpečnost.7. Byl někdo z těch, kdo se na procesupodíleli, později potrestán?První krok k revizi procesu a rehabilitaci odsouzenýchbyl učiněn v roce 1968, kdy byl zrušen rozsudekz roku 1950. S nástupem tzv. normalizace všakbylo šetření případu politicky ovlivňováno a nakonecbyla jeho revize zastavena. K plné rehabilitaci odsouzenýchdošlo až v roce 1990. Soud konstatoval,že je nepochybné, že všichni obvinění byli protiprávněodsouzeni za činy, které byly v souladu s principydemokratické společnosti respektující občanská politickápráva a svobody, zaručené ústavou a vyjádřenév mezinárodních dokumentech a mezinárodníchprávních normách, a že šlo o likvidaci odpůrců totalitnídiktatury tehdy vládnoucího režimu.Z těch, kteří se na procesu podíleli, jich většinav té době již nežila. Bylo zahájeno trestní stíháníMilana Moučky, vedoucího skupiny vyšetřovatelů StB,kteří za použití nelidských fyzických a psychickýchmetod (sami se označovali jako „bicí skupina“) vyslýchaliMiladu Horákovou a další obviněné v ruzyňskévěznici. Jeho případ se však k soudu ani nedostal,jelikož bylo konstatováno, že činy jsou již promlčeny.K soudu se dostal v roce 2007 pouze případ tehdejšíprokurátorky Ludmily Brožové, která bylaobviněna ze spoluúčasti na justiční vraždě čtyř odsouzenýchv procesu s Miladou Horákovou. Byla shledánavinnou především proto, že z předložených archivníchdokumentů vyplynulo, že o rozsudcích bylorozhodnuto ještě před zahájením soudního procesuna poradách, jichž se účastnila. Ludmila Brožová-Polednová se odvolala, její případ soudy v této době(červenec 2008) stále projednávají. Vzhledem k jejímuvysokému věku a zdravotnímu stavu se dá předpokládat,že i v případě pravomocného odsouzení k výkonutrestu nenastoupí.8. Dochovaly se do dnešní doby autentickézáznamy zachycující průběh procesu?Ihned po skončení procesu v červnu 1950 byla vydánapublikace Proces s vedením záškodnického spiknutí protirepublice. Horáková a společníci – dnes stručně označovanájako tzv. „Šedá kniha“ (podle barvy obálky).Měla vzbudit zdání, že jde o doslovný přepis celéhosoudního líčení, ale jak bylo nedávno na základě porovnánístenozáznamů, filmových záznamů a rozhlasovýchnahrávek zjištěno, je v ní mnoho výroků,které u soudu zazněly, pozměněno či zcela vypuštěno(tam, kde se obžalovaní ve svých výpovědích odchýliliod předem připraveného scénáře procesu). Knihuvydalo ministerstvo spravedlnosti v nákladu 140 tisícvýtisků.O zkompletování a srovnání jednotlivých záznamůprocesu se snaží především režisér Martin Vadas,který na základě svého bádání v různých archivechpřipravuje unikátní dokument, v němž chce promítnoutfilmový záznam procesu (místa, kde se nedochovalzvuk, se snaží zrekonstruovat na základě dochovanýchrozhlasových nahrávek) a průběh procesu[ 34 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchPřípad Dr. HorákováOtázky a odpovědinechat komentovat historiky a pamětníky. Česká televizeby tento několikadílný dokument měla uvéstv roce 2008 nebo 2009.Odpovědi vypracovala:Mgr. Pavlína FormánkováLiteratura:DVOŘÁKOVÁ, Zora, DOLEŽAL, Jiří: O Miladě Horákovéa Milada Horáková o sobě. Klub Milady Horákovéa nakladatelství Eva – Milan Nevole, Praha 2001.Dopisy Milady Horákové, Pankrác 24. 6.–27. 6. 1950. Úvodníslovo a závěrečné poznámky Zdeněk Urbánek. NakladatelstvíLidové noviny, Praha 1990.FORMÁNKOVÁ, Pavlína: „Vypořádali jsme se s Horákovou,vypořádáme se i s americkým broukem! “ Kampaň provázejícíproces s JUDr. Miladou Horákovou. In: Paměť a dějiny, roč. I,č. 1, 2007, s. 20–41.IVANOV, Miroslav: Justiční vražda aneb Smrt MiladyHorákové. Nakladatelství XYZ, Praha 2008.KAPLAN, Karel: Moje matka Milada Horáková. RozhovorAleny Plavcové s Janou Kánskou, dcerou Milady Horákové. In:Pátek Lidových novin, 26. 5. 2007.NAVARA, Luděk: Smutný útěk smutného muže. In: Příběhyželezné opony 2. Host, Brno 2006, s. 80–98.[ 35 ]

Ztracená duše národa III. –Ztráta slušnostiOlga Sommerová2001/57 min.Na čtyřech osudech snímek ukazuje, jak brutálně zacházel komunistický režim s třídními nepřáteli z řad žen. Ani primárníbiologický instinkt, který většině zvířecích druhů nedovolí napadnout samičku, nezabránil věznitelům, abyse ženami jednali stejně krutě jako s muži. Národ, který dovolí, aby se ublížilo ženám, ztrácí podle tvůrců snímkuslušnost. Film začíná příběhem Edy Ottové (1931), pocházející z dnes zcela zdevastovaného panství Zvěstov. Po únoru1948 bylo rodině panství spolu se statkem komunisty zabaveno. V roce 1951 byla Eda Ottová zatčena a po tvrdýchvýsleších (první z nich trval čtyřicet hodin a měla při něm ručníkem zavázané oči) byla odsouzena na desetlet. Během této doby byla vězněna ve čtrnácti různých věznicích. Společně s ní byli odsouzeni i její matka a bratr,který byl za údajnou protistátní činnost popraven. Dagmar Skálová (1912) se narodila nedaleko Plzně. Již od dětstvíbyla členkou Sokola, kde poznala i svého budoucího manžela. Spolu se poté aktivně věnovali výchově mladých skautů,se kterými v roce 1949 zorganizovali pokojnou demonstraci proti narůstajícímu komunistickému bezpráví. Záhybyla paní Skálová zatčena, a aby mladé skauty ochránila, vzala zodpovědnost za celou akci na sebe. Během výslechůji vyšetřovatelé několikrát zbili do bezvědomí. Nakonec byla odsouzena na doživotí a ve vězení strávila šestnáct let.Růžena Krásná (1921) byla od mládí aktivní ve Straně národních socialistů. V době zatčení v roce 1949 byla tajemnicítéto strany v Liberci. Během výslechů ji vyšetřovatelé všemožně mučili, mimo jiné jí vyrazili zuby a pálili ji cigaretou.Odsouzena byla na dvacet dva let. V pardubické věznici nakonec strávila osm let. Ještě dlouho po propuštěníji trápily děsivé noční můry o tom, že ji popravují oběšením. Ludmila Šeflová (1934) pochází z rodiny statkářů. Užv roce 1948 byl zatčen její otec a zanedlouho i ona sama. Za údajnou velezradu a protistátní činnost byla odsouzenana deset let. V dokumentech měla uvedeno, že je zločinec první kategorie a její návrat je nežádoucí. Podle tohose k ní ve věznicích chovali. Þ[ 36 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiAktivitaUŽ SE NEMĚLY VRÁTITOsudy žen nespravedlivě odsouzenýchkomunistickým režimemCÍLE:– seznámit se s osudy nespravedlivě souzených a vězněných lidí v 50. letech minulého stoletív komunistickém Československu– uvažovat o vlivu věznění na jejich životČAS: 30 minut (15 minut před filmem, 15 minut po filmu)POMŮCKY:– velký arch papíru pro každou skupinu– psací potřebyPOSTUP:1. Rozdělíme žáky do skupin zhruba po pěti, každá skupina dostane velký arch papíru.2. Napíšeme na tabuli centrální část myšlenkové mapy, od které budou žáci rozvíjet své úvahy: Jakýmzpůsobem ovlivní pobyt ve vězení život mladé dívky, která byla ve věku jednadvaceti let nespravedlivě odsouzena a deset letvězněna? Vysvětlíme postup při práci s myšlenkovou mapou (viz Metody interaktivní výuky).3. Žáci mají za úkol zamyslet se nad tím, jakým způsobem může život mladého člověka ovlivnit, když jenespravedlivě odsouzen a dlouhodobě uvězněn.4. Necháme skupinám asi 8 minut na diskusi a vypracování mapy.5. Poté jednotlivé skupiny své myšlenkové mapy představí.6. Promítneme film.7. Po projekci žáci pracují opět v původních skupinách. Každá skupina si vybere jednu z žen, jejíž osud bylve filmu zachycen (případně můžeme sami přiřadit každé skupině jednu z protagonistek).8. Žáci se zaměří na osud vybrané ženy. Pracují s vytvořenou myšlenkovou mapou a doplňují ji o informace,které získali o konkrétním osudu z filmu.REFLEXE:Při závěrečné reflexi představí jednotlivé skupiny ostatním své myšlenkové mapy. Popíšou, zda se jejichpředpoklady shodují s tím, co protagonistky filmu vyprávějí. Diskutujeme o tom, co žáci zjistili o osudechbývalých politických vězeňkyň, jak se ženy s vězněním vyrovnaly a jak se na dobu svého veznění dívají dnes.[ 37 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiAktivitaDOPIS GENERÁLNÍMU TAJEMNÍKOVI OSNPorušování lidských právv komunistickém ČeskoslovenskuCÍLE:– seznámit se s porušováním lidských práv v komunistickém Československu s důrazem na 50. léta– uvědomit si konkrétní důsledky porušování lidských práv pro život člověka– představit si životní podmínky lidí, jejichž práva jsou ohroženaČAS: 30 minutPOMŮCKY:– list papíru pro každou skupinu– psací potřeby– MATERIÁL – dopis Dagmar Skálové (pro každou skupinu)– PRACOVNÍ LIST A – seznam vybraných práv z Všeobecné deklarace lidských práv, rozstříhanýna jednotlivé články (pro každou skupinu)– PRACOVNÍ LIST B – seznam následků nedodržování vybraných článků z Všeobecné deklarace lidskýchpráv, rozstříhaný na jednotlivé články (pro každou skupinu).POSTUP:1. Rozdělíme žáky do zhruba pětičlenných skupin, které si vyberou svého mluvčího. Každá skupinadostane list papíru a kopii MATERIÁLU – reprodukci dopisu jedné z vězněných žen, Dagmar Skálové,s jejímž osudem se žáci mohli seznámit ve filmu. Informujeme žáky o případu dvanácti žen vězněnýchv pardubické věznici, které se v roce 1956 rozhodly podat stížnost na porušování lidských práv ve věznicigenerálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi (o případu více viz Otázky a odpovědi)2. Žáci dostanou za úkol přečíst ve skupině dopis a společně vypsat alespoň tři příklady porušování lidskýchpráv, která D. Skálová v dopise uvádí. Mluvčí představí výsledek práce své skupiny ostatním. Potéproběhne krátká diskuse na téma porušování lidských práv komunistickým režimem (žáci využívajíi informace z filmu).3. Připomene žákům, že v prosinci roku 1948 byla OSN schválena Všeobecná deklarace lidských práv.Komunistické Československo se při jejím schvalování zdrželo hlasování. Vysvětlíme, že s některými bodydeklarace budeme v této aktivitě pracovat.4. Žáci pracují i nadále ve skupinách. Každá skupina dostane PRACOVNÍ LIST A (rozstříhaný na sedmčlánků). Jedná se o vybrané články z Všeobecné deklarace lidských práv, které byly v doběkomunistické totality porušovány.5. V dalším průběhu aktivity budeme práva jednotlivých skupin postupně omezovat.6. V prvním kole si každá skupina společně vybere tři práva (články), na kterých se shodne, že jsou pro ninejdůležitější. Svůj výběr zdůvodní prostřednictvím mluvčího ostatním skupinám.[ 38 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiAktivita7. V druhém kole oznámíme skupinám, že se právě dobrovolně vzdaly svých zbývajících čtyř práv (tím, že sivybraly tři práva). Skupinám odebereme ty čtyři články, které si mezi svá práva nevybraly, a místo nichjim dáme odpovídající části PRACOVNÍHO LISTU B – tzn. informace, jak budou nyní práva, kterých se žácivzdali, porušována. Skupiny se s omezením svých práv seznámí.8. Ve třetím kole každé skupině sami náhodně odebereme jeden ze tří článků (práv) deklarace, které sichtěla ponechat. Místo ní žáci obdrží zase odpovídající informaci o tom, jak bude jejich právo, o kterépřišli, omezeno (opět relevantní informace z PRACOVNÍHO LISTU B).9. V posledním kole (žáci mají už pouze dvě ze svých práv) se žáci musejí sami rozhodnout, kterého ze dvouzbývajících práv se vzdají. Než se rozhodnou, dáme jim i odpovídající část PRACOVNÍHO LISTU B (tzn.informaci, co bude následovat v případě, že se toho kterého práva vzdají). Na základě těchto informacíse žáci sami rozhodnou, které právo odevzdají a které si nechají. Každá skupina řekne ostatním, kteréprávo si rozhodla ponechat jako poslední.REFLEXE:Reflexi vedeme tak, aby si žáci uvědomili, že komunistický režim s sebou nesl významná omezení lidských práv.Mluvíme se žáky o tom, zda je potřeba sledovat dodržování lidských práv i v demokratickém státě, a klademeotázky jako: Dovedete si představit život s takto omezenými právy? Co by tato omezení konkrétně znamenalapro váš život, co by bylo jinak než nyní?POZNÁMKA:V závěru hodiny můžeme žákům rozdat kompletní znění Všeobecné deklarace lidských práv, aby se mohliseznámit i s dalšími jejími články. Kompletní znění deklarace naleznete například na webových stránkách OSN(www.osn.cz).Práce s výměnou jednotlivých článků pracovních listů může být náročná a může nás odvádět od sledovánídiskuse. Pokud je to možné, využijme pomoci asistenta. V případě vyspělejší třídy si mohou lístečky vyměňovatžáci sami.[ 39 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiMATERIÁL[ 40 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiMATERIÁL[ 41 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPracovní list AVŠEOBECNÁ DEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV(výňatek)Článek 5Nikdo nesmí být mučen nebo podrobován krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.Článek 10Každý má úplně stejné právo, aby byl spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem, kterýrozhoduje buď o jeho právech a povinnostech, nebo o jakémkoli trestním obvinění vzneseném proti němu.Článek 12Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebokorespondence, ani útokům na svou čest a pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovýmzásahům nebo útokům.Článek 13(1) Každý má právo volně se pohybovat a svobodně si volit bydliště uvnitř určitého státu.(2) Každý má právo opustit kteroukoli zemi, i svou vlastní, a vrátit se do své země.Článek 17(1) Každý má právo vlastnit majetek jak sám, tak spolu s jinými.(2) Nikdo nesmí být svévolně zbaven svého majetku.Článek 19Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro svépřesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředkya bez ohledu na hranice.Článek 27(1) Každý má právo svobodně se účastnit kulturního života společnosti, užívat plodů umění a podíletse na vědeckém pokroku a jeho výtěžcích.[ 42 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPracovní list BPŘÍKLADY NEDODRŽOVÁNÍ VŠEOBECNÉDEKLARACE LIDSKÝCH PRÁV V ČESKOSLOVENSKUV 50. LETECH 20. STOLETÍNedodržení Článku 5V komunistickém Československu v době 50. let (ale i později) můžete být vězněni pro své přesvědčení, názoryči původ, a to na základě zcela smyšlených důkazů. Abyste se přiznali, využívají vyšetřovatelé psychický nátlaki fyzické násilí. Můžete být biti, zavíráni na samotky, může vám být dlouhodobě odpírán spánek či strava,můžete být zadržováni v hygienicky nevyhovujících podmínkách.Nedodržení Článku 10V 50. letech můžete být odsouzeni ve vykonstruovaném soudním procesu za zločin, který jste nespáchali,k vysokému trestu (dokonce i trestu smrti). Již předem je rozhodnuto o vaší vině a soudní přelíčení je předempřipravené divadlo. Nesoudí se na základě důkazů, ale podle požadavků vládnoucí strany.Nedodržení Článku 12V případě, že se budete zdát komunistickému režimu nebezpeční nebo budete jeho oponentem, se vášsoukromý život i život vaší rodiny může stát předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Mohou vám čístdopisy, odposlouchávat telefony, sledovat vás. I pokud proti totalitnímu režimu nevystupujete, necítítese bezpečně. Ve škole i v zaměstnání jsou na vás vypracovávány posudky, nikdy nevíte, zda právě vy nejste„v hledáčku“ tajné policie.Nedodržení Článku 13Můžete být jako nežádoucí vyhoštění ze své obce, nesmíte se vrátit do míst, kde jste vyrůstali a kde žila vašerodina. Nemůžete se ale ani rozhodnout Československo opustit a odejít žít do jiné země. Hranice s Německouspolkovou republikou a Rakouskem jsou obehnány zábranami a od roku 1951 do roku 1965 i dráty s elektřinou.Pro návštěvu ciziny musíte získat speciální povolení, které vám ale nemusí být uděleno. Můžete se pokusitpřejít hranice tajně, hrozí vám však zatčení a trest, případně zastřelení.Nedodržení Článku 17V rámci vykonstruovaných obvinění z protistátní činnosti vám může být zabaven veškerý majetek. Hromadnědochází k vyvlastnění a znárodnění, tedy k převodu soukromého majetku do státního vlastnictví.Nedodržení Článku 19V nesvobodném, totalitním státě nemůžete svobodně říkat to, co si myslíte. Než se k čemukoliv veřejně vyjádříte,musíte zvážit, zda neporušujete státem danou ideologii. V novinách čtete články, které prošly cenzurou a bylyz nich vypuštěny všechny „závadné“ informace. Můžete být potrestáni za poslech zahraničního rozhlasu.Nedodržení Článku 27Kultura je omezena státem – můžete číst pouze povolené knihy, poslouchat povolenou hudbu, chodit do kinaa divadla na povolená představení. Za svobodnou uměleckou tvorbu můžete být (pokud je vyhodnocena jakoškodlivá pro stát a společnosti) dokonce i potrestáni.[ 43 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPROJEKTZNÁRODNĚNOPříběhy nemovitostí znárodněných po roce 1948a osudy jejich majitelůZADÁNÍ PROJEKTU:Komunistický režim bezprávně připravil tisíce občanů o jejich nemovitosti (obytné domy, statky, továrny atd.).Co se s těmito nemovitostmi stalo? Jaké byly osudy jejich původních vlastníků? Objevme zapomenuté příběhyobětí komunistického bezpráví a seznamme s nimi ostatní.CÍLE PROJEKTU:– seznámit se s poválečnou čs. historií a s perzekucí občanů v období komunistického Československa– probudit zájem o místo, kde žijeme– učit se pracovat v týmu– aktivně vyhledávat informace, zpracovávat je a prezentovat– naučit se základům práce historika, pracovat kriticky s archivními dokumenty a vzpomínkami pamětníkůPOSTUP:I. MOTIVAČNÍ AKTIVITA A PROJEKCE FILMUCÍLE:– vcítit se do osudů lidí, kterým byl v období komunistického Československa zabaven majetek– vzbudit zájem o podobné osudy v našem regionuČAS: 45 minutPOMŮCKY:– PRACOVNÍ LIST (historická a současná fotografie zámku Zvěstov) pro každou skupinu– psací potřeby– list papíru pro každého žákaPOSTUP:1. Rozdělíme žáky do skupin po pěti až sedmi, ve kterých budou pracovat v průběhu celého projektu,a do každé dáme jeden PRACOVNÍ LIST s historickou a současnou fotografií zámku Zvěstov.2. Žáci ve skupinách vyplní pracovní list a pak si skupiny představí své výsledky.3. Následuje projekce prvního příběhu z filmu Ztracená duše národa III. – Ztráta slušnosti (příběh Edy Ottové).4. Po projekci žákům zadáme úkol: každý samostatně napíše příběh zvěstovského zámku a jeho majitelů(rozsah kolem deseti vět).5. Když všichni dopíšou, vyzveme žáky, aby své práce přečetli nahlas (nikoho nenutíme, čtení by mělo býtdobrovolné).REFLEXE:Při reflexi aktivity se žáky mluvíme o tom, že i stavby mají své příběhy, jen je nemohou vyprávět.Diskutujeme o znárodňování a na příkladu zámku Zvěstov se snažíme popsat jeho dopad na osudynemovitostí a jejich majitelů. V závěru představíme zadání projektu.[ 44 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPROJEKTII. vytvoření týmu a zpracování plánu– Na projektu pracují žáci v týmech, v kterých by jich nemělo být více než pět až sedm, aby se do prácemohli zapojit opravdu všichni.– Týmy si postupně zpracují časový plán projektu se seznamem úkolů, které si rozdělí mezi své členy.III. výběr tématu– Zadáme týmům úkol vyhledat v místě bydliště či jeho okolí stavbu, která byla po roce 1948 svým původnímmajitelům zabavena.– Při hledání vhodné budovy se mohou ptát svých rodičů, sousedů, zjišťovat informace v místním muzeu,archivu či na obecním nebo městském úřadě. Každý tým si vybere jednu budovu.– Vzhledem k tomu, že majitelé zabavených budov byli často i vězněni, mohou se žáci obrátit i na nejbližšípobočku Konfederace politických vězňů a požádat její členy o pomoc s výběrem tématu projektu.IV. rozhodnutí o výsledné podobě prezentace– Informace, které budeme shromažďovat, můžeme prezentovat různými způsoby. Domluvíme se s týmyna nejvhodnějším způsobu. Při výběru bychom měli zohlednit přání žáků i naše časové a technickémožnosti.– Navrhujeme např. tyto možnosti prezentace: vyhotovení výstavních panelů a zorganizování malé výstavy,zpracování článku do školního časopisu či regionálních novin, zpracování prezentace na webovýchstránkách, příprava reportáže do místní televize.V. vyhledávání informací, shromažďování podkladůPři shromažďování informací a podkladů můžeme využívat těchto zdrojů:– PamětníciŽáci vyhledají původní majitele nemovitosti, jejich potomky, sousedy či místního kronikáře, požádají jeo setkání a zaznamenají si jejich vzpomínky na dobu znárodnění vybrané nemovitosti a na to, jak tytoudálosti ovlivnily konkrétní lidské životy. Rozhovor si mohou po dohodě nahrát, natočit či zaznamenatpísemně. Zároveň požádají pamětníky o poskytnutí historických dokumentů a fotografií.– Instituce uchovávající historické materiályŽáci navštíví místní úřad, muzeum, archiv či knihovnu a za asistence pracovníků vyhledají dokumentyzachycující historii vybrané stavby a osudy jejích majitelů.– Internet– Anketa mezi spoluobčanyŽáci připraví malou anketu mezi spoluobčany – zjišťují, jaká je míra informovanosti o historii vybranéstavby.– Vlastní dokumentaceŽáci nafotí dnešní podobu stavby (snímky mohou porovnat s historickými fotografiemi).VI. VYHODNOCENÍ A ZPRACOVÁNÍ INFORMACÍ A PODKLADŮ– K práci toho, kdo pátrá po minulosti, patří rekonstrukce historických událostí a jejich interpretace.Informace a podklady, které se žákům podaří zajistit, utřídí a interpretují. Žáky vedeme k tomu, abyzískané informace analyzovali a ověřovali.– Jako základní vodítko pro zpracování dokumentů může žákům pomoci uspořádat informace a dokumentydo časové osy:historie stavby a život jejich majitelů před znárodněním (např. v období první republiky) > dopad událostí v roce 1948a znárodnění > osudy stavby a majitelů po znárodnění > současný stav[ 45 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPROJEKTVII. PREZENTACE VÝSLEDKŮZvolit můžeme jednu z nabízených možností prezentace, případně je zkombinovat či rozšířit.– VýstavaŽáci připraví výstavní panely, na kterých představí výsledky svého pátrání. Panely graficky zpracujínapř. v rámci výtvarné výchovy nebo hodiny výpočetní techniky a vystaví je ve škole, na místnímúřadě či v kulturním centru. Uspořádají slavnostní zahájení výstavy, kam pozvou spolužáky, veřejnost,spolupracující instituce, pamětníky, tisk atd.– Článek v tiskuŽáci zpracují poznatky získané pátráním do reportáže, eseje či rozhovoru (např. v rámci hodiny českéhojazyka). Doplní je fotografiemi a dalšími dokumenty a zveřejní ve školních novinách. Výsledek své prácemohou nabídnout i redaktorům z regionálního tisku (je vhodné si předem domluvit rozsah a formát textůa obrazové přílohy).– Webová prezentaceŽáci naprogramují (např. v rámci hodiny výpočetní techniky) interaktivní webovou prezentaci, do kteréumístí vytvořené texty, zdigitalizované dokumenty, audio- či videonahrávky atd. Prezentaci umístína stránky školy či obce.– Reportáž v televiziŽáci připraví (např. v rámci mediální výchovy) a odvysílají ve spolupráci s místní televizí reportáž,ve které zachytí postup svého pátrání a výsledky, ke kterým došli. Jednání s televizí je potřebné zahájithned na začátku projektu, aby formát připravovaného filmu odpovídal požadovaným technickýmstandardům.RADY A DOPORUČENÍ PRO PEDAGOGY:– Vystupujme v roli poradcePři projektové výuce bychom měli být v roli poradce a koordinátora. Vyplatí se nechat žákům víc prostoruv rozhodování. Samostatnost vede k tvůrčím řešením.– Věnujme studentům svůj čas i mimo výukuDohodněme si se žáky konzultační čas mimo pravidelné hodiny výuky, protože při samostatné prácibudou potřebovat radu či souhlas pro svůj postup. Většinou postačí vyčlenit některou z přestávek.Dohodněme se případně na konzultacích e-mailem.– Hledejme finanční zdrojeZvolíme-li větší rozsah projektu, je nutné hledat finanční zdroje, například různé dotační programy měst,krajů či různých nadací, nebo oslovit místní firmy a požádat je o finanční podporu projektu.– DokumentujmeNechme žáky vypracovat závěrečnou zprávu. Měla by obsahovat základní údaje o tom, jak řešení projektuprobíhalo, k jakým výsledkům a závěrům studenti došli. Závěrečné zprávy archivujme. Mohou pomoci přimotivaci dalších studentů, reprezentují zajímavou aktivitu školy a lze je také přiložit k žádostem o dotacidalších projektů.[ 46 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPROJEKTRADY A DOPORUČENÍ PRO VYHLEDÁVÁNÍ INFORMACÍ A SHROMAŽĎOVÁNÍ PODKLADŮ:– Veďme si dobrou evidenciPři rozdělování rolí v týmu nezapomeňme na to, že někdo musí mít na starosti evidenci získanýchmateriálů. Všechny materiály shromažďujeme na jednom místě (např. v šanonu či pořadači) a vždy u nichuvádíme přesné popisky (o jaký materiál se jedná, od koho jsme ho získali). Vše si zapisujeme – dataschůzek, jména zúčastněných, informace, které jsme se dozvěděli při rozhovorech či návštěvách. Můžemesi vést i deník prací na projektu, do kterého všechny tyto informace uvedeme. Dokumentaci vlastní prácemůžeme využít při závěrečné prezentaci.– Buďme důvěryhodníDveře institucí i pamětníků nám pomůže otevřít osvědčení o tom, že pracujeme na školnímprojektu. Osvědčení může vystavit škola. Chceme-li navštívit pamětníka, je dobré spojit se s nímnejdříve telefonicky nebo mu napsat dopis. Vysvětlíme, na jakém projektu pracujeme, a co nejpřesnějipopíšeme, co se chceme dozvědět. Pokud si pro první návštěvu připravíme malý dárek, např. kytičku,prolomíme rychleji bariéry a vzájemnou nedůvěru.– Nepodceňujme technické vybaveníShromažďování podkladů nám usnadní dobré technické vybavení – na schůzky můžeme nosit diktafon,případně kameru, pro pořizování reprodukcí dokumentů využijeme digitální fotoaparát.– Respektujme zdroj informacíDříve než si dokumentaci pořídíme a využijeme ji při prezentaci výsledků projektu, vyžádejme si svoleníosoby či instituce, které patří. Podobně postupujeme i s případnými audio- či videonahrávkami. Myslemena to, že informace sdělované pamětníky jsou často velmi osobní a citlivé povahy.– Pracujme s informacemi kritickyZískané informace je třeba si ověřit z více zdrojů. Některé dokumenty z doby komunistickéhoČeskoslovenska mohou být účelově zmanipulované, vzpomínky pamětníků jsou do jisté mírysubjektivní, takže se mohou vzájemně lišit. Čím více informací se podaří shromáždit, tím prokreslenějšíobraz minulosti budeme moci složit.– Nenechme se odradit prvotním nedostatkem materiálů a informacíPočítejme s tím, že vyhledat a shromáždit relevantní údaje je náročné a budeme tomu muset věnovat časi energii. Výsledek se ale určitě dostaví.[ 47 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPracovní listPopište maximálně deseti slovy, jak na vás působí tato fotografie:[ 48 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiPracovní listPopište maximálně deseti slovy, jak na vás působí tato fotografie:Obě fotografie zachycují stejnou budovu, ale v různé době. Uveďte důvody, proč se zámekmohl dostat do špatného stavu:[ 49 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiOtázky a odpovědi1. Z jakých zločinů byly obviněny ženy, o kterýchpojednává film? Podílely se na nějakýchaktivitách proti komunistickému režimu?Eduarda Ottová byla sestra Aloise Jaroše, který byl obviněnz protikomunistické odbojové činnosti. Eda a jejímatka se měly provinit tím, že na zámku Zvěstov poskytlyúkryt údajnému agentovi západních zpravodajskýchslužeb. V procesu byla odsouzena celá Jarošovarodina – bratr Alois byl odsouzen k trestu smrti, Edak deseti letům vězení a její matka ke dvanácti. Rodinavlastnila zámek Zvěstov s velkostatkem, který jim byl jižpřed procesem po pozemkové reformě v roce 1948 zabaven.Zbytek majetku jim byl zkonfiskován po vynesenírozsudků. Potrestání „vesnických boháčů“ bylo jednímz cílů celého procesu. Eduarda Ottová byla z vězenípropuštěna až po vypršení celého trestu a v 60. letechemigrovala do Kanady, kde dnes (červenec 2008) žije.V 80. letech byla předsedkyní exilového Klubu K231 v kanadskémTorontu-Scarborough a díky ní byly do tehdejšíhokomunistického Československa zasílány finančníčástky na pomoc bývalým politickým vězňům a jejichrodinám. Zámek Zvěstov byl v restituci navrácen synovijejího popraveného bratra.Růžena Krásná byla aktivní političkouČeskoslovenské strany národně socialistické. Bylaodsouzena k dvaadvaceti letům v jednom z procesů,které navázaly na proces s Miladou Horákovou.Komunistický režim se těmito procesy vypořádával sesvými politickými a názorovými oponenty. RůženaKrásná byla s největší pravděpodobností zapojenado činnosti bývalých politiků národně socialistickéstrany v ilegalitě (předávání informací na Západ, přípravapolitického programu na dobu, kdy komunistickýrežim padne, udržování aparátu národně socialistickéstrany v činném stavu ad.), ale ona sama o svýchaktivitách dodnes ze strachu z komunistické stranya jejích funkcionářů hovořit nechce. Vězněna byla desetlet, v současné době žije v Liberci.Dagmar Skálová se v mládí přihlásila ke skautskémuhnutí, kde působila pod přezdívkou Rakša.V roce květnu 1949 se zapojila do přípravy ozbrojenéhopřevratu (skupina Květoslava Prokeše), který mělza cíl svrhnutí komunistického režimu. Jejím úkolembylo přivést do hnutí mladé skauty, kteří měli plnit rolispojek, ovšem celá akce byla těsně před vypuknutímprozrazena. Dodnes není jasné, jakou roli v přípravěpřevratu sehráli agenti Státní bezpečnosti. V následujícíchsoudních procesech padlo několik rozsudků smrti.Dagmar Skálová vzala před soudem vinu na sebea celou řadu mladých lidí tím zachránila od dlouhodobéhověznění. Sama byla odsouzena na doživotí.Vzhledem k jejímu neústupnému a statečnému chovánív době věznění se na ni nevztahovaly velké amnestiez počátku 60. let a na svobodu se dostala až po šestnáctiletech. V roce 1968 se aktivně podílela na vzniku a činnostisdružení bývalých politických vězňů K231 a v roce1997 jí prezident republiky udělil Řád T. G. Masaryka.Zemřela v roce 2002.Ludmila Šeflová byla společně se svým otcemobviněna ze styků s agentem západních zpravodajskýchslužeb. Byla odsouzena k deseti letům vězení,po odvolání jí byl rozsudek zmírněn na sedm let. Jejíotec byl odsouzen ke třinácti letům. Z vězení byla propuštěnapo pěti letech. Postiženi byli i další členovéjejí rodiny – bratr musel nastoupit k Pomocným technickýmpraporům a matka byla nucena vystěhovat seze statku. Ten byl zkonfiskován a připadl vznikajícímuJZD, do kterého předtím rodina Šeflových odmítlavstoupit. Proces se Šeflovými byl jedním z mnoha, kteréměly zlikvidovat sedláky a urychlit kolektivizaci.Ludmila Šeflová dnes žije v Drahlíně u Příbrami.2. Jaké byly v 50. letech možnosti a formyaktivního odporu a odboje proti diktatuře?Při vzniku protikomunistického odboje v počátečnímobdobí existence komunistického režimu (v letech1948–1953) hrála velkou roli naděje v možný zvratmezinárodních událostí a očekávání vojenského střetumezi tzv. Východem a Západem. Po smrti J. V. Stalinav roce 1953 a několika velkých krizích v zemích východníhobloku se však mezinárodně politická situa cestabilizovala a mocnosti vzaly na vědomí bipolárnírozdělení světa. Nicméně aktivity proti totalitní mocise v různých formách objevovaly po celou dobu jejíhotrvání.Situace tzv. třetího (tedy protikomunistického)odboje se od dvou předcházejících (tj. prvního, protirakouského,a druhého, protinacistického) značnělišila. Šlo o boj proti příslušníkům vlastního národa,přičemž neexistovalo žádné domácí ani zahraničnícentrum, které by ozbrojený a politický odpor protikomunistickému režimu koordinovalo. V podmínkáchtotalitního režimu, kdy byla společnost ovládána rozsáhlýmrepresivním aparátem, se odpor projevovalrůznými formami, které působí živelně a rozmanitě,zároveň však z dnešního pohledu možná až naivně.[ 50 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiOtázky a odpovědiMezi nejvýraznější formy odboje patřily dva pokusyo vojenský převrat v roce 1949. Státní bezpečnostje však zlikvidovala ještě před jejich uskutečněníma jejich hlavní protagonisté byli popraveni. Na územícelého Československa zároveň působilo množství(odhaduje se, že stovky až tisíce) protikomunistickynaladěných obyvatel a skupin různé velikosti. Jejichčlenové se snažili ohrožovat postupně se etablujícíkomunistický režim a způsobovat mu škody. Akce sevšak děly izolovaně, bez koordinace, a podstatu režimuneohrozily. Zároveň na celém území působily západnízpravodajské služby a tzv. agenti-chodci, kteří s nimispolupracovali (odhaduje se, že zde působilo až sedmset těchto odbojářů). Přestože agenti získávali a předávalidůležité informace z různých oblastí (např. výrobníplány významných průmyslových podniků, informacez komunistických kruhů, zprávy o náladáchobyvatelstva atd.), jejich aktivita k pádu komunistickéhorežimu nevedla. Někteří z těch, kterým se podařilouprchnout za hranice, se začali podílet na přípravěozbrojených československých složek na Západě (např.ve francouzských legiích a jinde).Při posuzování úspěšnosti odboje je nutné vzítv potaz aktivity Státní bezpečnosti, jejíž činnostproti odpůrcům režimu byla poměrně efektivní a podařilose jí zlikvidovat celou řadu pokusů o odpor jižv zárodku. Využívala při tom tajné spolupracovníkya agenty- provokatéry. Některé protikomunistickéskupiny byly dokonce od počátku zakládány a řízenys vědomím StB.3. Jaké metody a prostředky nátlakupoužívali vyšetřovatelé při výslechu?Pro Státní bezpečnost byl samotný výslech důležitýmnástrojem v boji proti „třídnímu nepříteli“. HistorikKarel Kaplan napsal, že „jednou ze zásad StB bylo, žekaždý, koho Státní bezpečnost zatkne, musí být usvědčennebo jinak potrestán. Propuštění z vyšetřovací vazby,jako by osoba byla bez viny, by podkopalo důvěryhodnosta autoritu Státní bezpečnosti, znamenalo byuznání jejích chyb…“. Zatčená osoba byla považovánaza hlavní důkaz protistátní či jiné ilegální činnostia úkolem bylo dostat z ní potřebné doznání. K tomubylo, především v padesátých letech, využíváno takřkajakýchkoli prostředků.Vyšetřovatelé kombinovali fyzické násilí i psychickýnátlak. Fyzické násilí spočívalo mj. v dlouhýchvýsleších či v odpírání jídla a spánku (vyšetřovaní bylinuceni neustále chodit v cele). Další formou nátlakubylo bití, prokázáno bylo mučení elektrickým proudem,v některých případech byly vyšetřovaným zřejmě podáványi drogy. Často horší než násilí byl psychický nátlak,například dlouhodobé zavírání vyšetřovaných do izolace,přerušení styku s rodinou a zatajování informacío ní, vyhrožování perzekucí rodinných příslušníkůi známých a nejrůznější ponižování důstojnosti obžalovaných.Cílem bylo vyslýchané fyzicky i psychicky zcelavyčerpat a donutit je, aby se přiznali ke skutkům, kterénikdy nespáchali.Již na začátku 50. let bylo rozkazem ministra bezpečnostitýrání zakázáno, ale ve skutečnosti zůstaloještě dlouho jednou ze základních vyšetřovacích metod.Po roce 1989 stanuli někteří z vyšetřovatelů předsoudem – bylo jich však minimum. Řada dalších svoučinnost popřela či odkazovala na rozkazy svých nadřízených.Podle rozhodnutí soudů byly mnohé násilné excesyvyšetřovatelů StB již promlčeny.4. Jak probíhal každodenní život ve věznicích?Jakým těžkostem museli vězni čelit?Životní podmínky v jednotlivých věznicích a pracovníchtáborech se lišily. Obecně však bylo věznění propolitické vězně, často odsouzené k vysokým a někdyi doživotním trestům, velmi náročné fyzicky i psychicky.Vězni sloužili jako levná pracovní síla – většinaz nich (bez ohledu na věk či pohlaví) musela vykonávattěžkou manuální práci a plnit vysoké pracovnínormy. Byli nasazeni v textilním průmyslu, strojírenství,zemědělské výrobě, na stavbách atp. Více nežsedm desát tisíc vězněných mužů prošlo pracovnímitábory u uranových dolů, kde v nelidských podmínkácha bez ochranných pomůcek těžili radioaktivníuran. Vězni pracovali v podstatě zadarmo. V případě,že byli za svou práci odměněni, se jim velká část penězstrhávala na stravu, ubytování a ostrahu, dalšíčást posílali rodině a zůstávalo jim skromné kapesné,za které si mohli nakoupit osobní potřeby.Političtí vězni byli během věznění často vystavenihrubému zacházení a šikaně ze strany dozorců.Za sebemenší porušení vězeňského řádu, nedodrženípracovních norem a často i za zcela smyšlené přestupkybyli trestáni vězněním v korekci (tzv. vězeníve vězení – většinou se jednalo o místnost bez okena světla), snížením dávek jídla, odebráním tzv. výhod(zákaz korespondence s blízkými, návštěv a balíčků).[ 51 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiOtázky a odpovědiV každodenním životě vězňů byly obvyklé špatnéhygienické podmínky, nedostatečná či zcela chybějícízdravotní péče, přeplněné cely, ponižující filcunky(prohlídky cel), nekvalitní a nedostatečná strava.Pro politické vězně, na svobodě často lidi velmi aktivnía společenské, byla psychicky náročná monotónnostvězeňského života a sdílení cel s lidmi odsouzenýmiza kriminální delikty (zloději, vrahy, prostitutkami).5. Jakým způsobem si vězni mohlipobyt ve vězení ulehčit?Možnosti mimopracovních aktivit se v jednotlivýchvěznicích lišily – některé byly vedením jednotlivýchtáborů a věznic tolerovány, ale kvůli mnoha jiným bylivězni trestáni. O většině nepovolených aktivit vímepředevším z vyprávění bývalých vězňů.Mezi nejběžnější činnosti během pracovního volna(především období mezi večeří a večerkou) patřilačetba knih. Knihovny věznic, trestních ústavů a pracovníchútvarů byly po únoru roku 1948 silně redukovány,byla z nich odstraněna díla mnoha autorů, kterénový režim označoval za „nepřátelské“ či „protilidové“,vyřazena byla náboženská literatura, jazy kové učebniceapod. Naopak doplněna byla literatura propagujícíkomunistický režim a jeho ideologii.Přestože se vězni nemohli účastnit náboženskýchobřadů (v roce 1950 byly zavřeny vězeňské kostely a kaple)a v rámci osvětové činnosti byl propagován ateismus,víme, že náboženský život hrál ve věznicích velmi důležitouroli. Tajné mše, které sloužili uvěznění kněží,pomáhaly mnohým lidem v žaláři snášet jejich útrapy.Řada bývalých politických vězňů velmi ráda vzpomínána tzv. vězeňské univerzity. V provizorních podmínkáchse od svých spoluvězňů učili cizím jazykům,antické, světové, české a slovenské historii, přírodnímvědám apod. „Přednášejícími“ byli většinou uvězněníkněží, představitelé mužských řeholních řádů, spisovatelé,novináři a vysokoškolští profesoři.Výjimečně se dochovaly i kresby, básně či povídky,které vznikly v době věznění.V trestaneckých pracovních táborech při uranovýchdolech vznikaly (hlavně v některých příznivějšíchobdobích) sportovní kroužky – mezi odsouzenýmise velké oblibě těšily fotbal, basketbal, odbíjená,stolní tenis a šachy.Pro politické vězně byla v průběhu celého vězněnídůležitá vzájemná solidarita, která jim pomáhalapřekonávat nejtěžší chvíle.6. S čím se museli vězni nejčastěji vyrovnávatpo propuštění na svobodu?Političtí vězni se po propuštění na svobodu museli vyrovnats řadou problémů a komunistický režim se snažiljim jejich návrat do společnosti co nejvíce ztížit. V důsledkušpatných podmínek v žaláři a vinou těžké prácese často vraceli s podlomeným fyzickým i psychickýmzdravím. Někteří z nich se neměli kam vrátit (byljim zkonfiskován majetek, mnohdy členové jejich rodinzemřeli či byli přesídleni). Dalším se během vězněnírodina rozpadla nebo si po dlouhé době odloučení složitěhledali cestu ke svým partnerům a dětem. Bývalívězni neměli po propuštění žádné finanční prostředkya práci hledali jen těžko – například středoškolskya vysokoškolsky vzdělaní lidé měli mizivou šanci vrátitse ke svému oboru. Byli nuceni živit se těžkou manuálníprací, většinou špatně placenou. Často i na svýchnových pracovištích byli vystaveni ústrkům a ponižování.Pouze malé části bývalých vězňů se podařilo naléztpracovní uplatnění odpovídající alespoň částečně jejichvzdělání. Zatčení studenti nedostali příležitost dostudovatsvůj obor a po návratu z vězení na ně čekala ještěpovinná vojenská služba. Lidem v důchodovém věku nebylpřiznán důchod, na který měli nárok, případně jimbyl přiznán tak nízký, že nepokrýval životní minimum.Mnozí z propuštěných vězňů zůstávali v očích komunistickéhorežimu „nepřevychovanými třídními nepřáteli“a i po letech byli sledováni. V případě, že bylipropuštěni na amnestii, zbytek trestu se jim automatickyneodpouštěl – s propuštěním na svobodu se pojilapodmínka beztrestnosti v průběhu dalších několika let.Část bývalých politických vězňů byla opakovaně perzekuována,někteří raději zvolili na konci 60. let (i v souvislostis okupací Československa v roce 1968) emigraci.7. Jak probíhal protest, v rámci kterého vězeňkynězaslaly dopis generálnímu tajemníkovi OSN?V červnu 1956 napsalo dvanáct žen – politických vězeňkyňz izolovaného oddělení ženské věznice v Pardubicích– dopis generálnímu tajemníkovi OSN DaguHammarskjöldovi, o jehož plánované návštěvě Československase dozvěděly z denního tisku. Jednou z nichbyla i Dagmar Skálová, protagonistka filmu Ztracenáduše národa III. – Ztráta slušnosti. Dopisy byly napsányv češtině a ke každému z nich byl přiložen překladv angličtině, francouzštině nebo němčině.V dopisech ženy popsaly vlastní osudy po roce1948 a své životní podmínky v pardubic ké vězni-[ 52 ]

FilmPříběhy bezpráví – filmy o československých dějináchZtracená duše národa III. – Ztráta slušnostiOtázky a odpovědici. Vysvětlovaly, v jakém postavení se v „lidovědemokratickém“Československu nacházejí političtí vězni,na svých případech dokazovaly rozpory mezi projevyčeskoslovenských politiků a skutečným stavem věcia žádaly tajemníka o nápravu. Dopisy se dostaly do rukoucenzorů a adresátovi doručeny nikdy nebyly.Na ženy čekaly výslechy, které se týkaly organizacecelé akce a také jejich stížností na podmínkyve vězení i kruté vyšetřovací metody. Výsledkemvyšetřování byly přísné kázeňské tresty, které bylyuděleny všem pisatelkám dopisů. Důsledky odvážnéhovystoupení si nesly i v dalších letech věznění, protožeúčast v tomto protestu byla přitěžující okolností přirozhodování o udělení či neudělení amnestie.Dopisy, které můžeme považovat za jeden z vrcholnýchprojevů protestu proti zlovůli totalitníhosystému, byly založeny do osobních spisů vězeňkyň.Odtud se později dostaly do Národního archivu, kdejsou dnes uchovávány.KÝR, Aleš: Způsoby zacházení s vězni v ČSR v letech1945–1955. Slezské zemské muzeum, Opava 2002.PALKOSKOVÁ-WIESENBERGEROVÁ, Albína: Tři životy – osudyžen staropražského rodu. Pluto, Praha 1998.PECKA, Karel: Motáky nezvěstnému. Atlantis, Brno 1990.PETRÁŠOVÁ, Ludmila: Vězeňské tábory v Jáchymovskýchuranových dolech 1949–1961. In: Sborník archivních prací,roč. 44, 1994, č. 2.ŠIMKOVÁ, Dagmar: Byly jsme tam taky. Orbis, Praha 1991.ZÁBRANOVÁ, Jiřina: Ohlédnutí. Torst, Praha 1994.Obecné informace o politických procesech v komunistickémČeskoslovensku v období 50. let 20.století naleznete v sekci Otázky a odpovědi nastr. 29–31.Odpovědi vypracoval:Mgr. Tomáš BursíkLiteratura:BARTOŠEK, Karel: Český vězeň. Paseka, Praha–Litomyšl 2001.BURSÍK, Tomáš: Ztratily jsme mnoho času... Ale ne sebe! Životypolitických vězeňkyň v československých věznicích padesátýcha šedesátých let dvacátého století. Úřad dokumentacea vyšetřování zločinů komunismu, Praha 2006.BURSÍK, Tomáš: Osud odbojové organizace Černý lev 777.Příspěvek k historii ozbrojeného odporu proti komunistickémurežimu v Československu. OABS MV, Praha 2007.CUHRA, Jaroslav − VEBER, Václav (eds.): Za svobodu a demokraciiI. Odpor proti komunistické moci. Karolinum, Praha1999.GAĎOUREK, Ivan – NEHNĚVAJSA, Jiří: Žalářovaní, pronásledovanía zneuznaní. MU, Brno 1997.HEJL, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Univerzum,Praha 1990.KAPLAN, Karel: Nebezpečná bezpečnost. Doplněk, Brno 1999.KAPLAN, Karel: Nekrvavá revoluce. Mladá fronta, Praha 1993.[ 53 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchOBECNÉ RADY A DOPORUČENÍPŘI PRÁCI S DOKUMENTÁRNÍM FILMEM1. Zhlédnout film před projekcíJe dobré film vidět před plánovanou projekcí – pak je možné vybrat dokument tak, aby svou náplní, rozsahemi náročností odpovídal naladění a možnostem třídy. Nestačí jen přečíst synopsi: téma filmu je někdy zpracovánonáročnou formou, jindy je pro některé skupiny studentů neúnosná délka snímku nebo komplikovanáforma sdělení.2. Přítomnost hostaPo projekci filmu je vhodné – pokud je to časově možné – uspořádat besedu a přizvat na ni pamětníka, historikači režiséra, který žákům zprostředkuje další informace související s tématem filmu. Na tomto principu probíhámj. listopadový projekt Příběhy bezpráví.3. Přítomnost asistentaPokud jsou aktivity, které pro studenty chystáme, organizačně náročné, vyplatí se využít ve třídě pomoc asistenta.Tím může být někdo z kolegů.4. Pozor na očekáváníJe dobré mít na paměti, že především zpočátku nemusí výsledek projekce odpovídat našim očekáváním.Důvodů může být několik – výběr nevhodného filmu, neochota nebo neschopnost studentů diskutovat, celkověšpatné naladění, nedostatek zkušeností atd. Ale i zdánlivě odmítavé projevy studentů (agresivní výkřiky, znevažovánísituace apod.) jsou odpovědí a aktivitou, které lze využít pro další práci a citlivě usměrnit. Nenechtese odradit.5. Příprava techniky před projekcíDoporučujeme nepodcenit přípravu projekce – jak po stránce technické (výběr učebny, bezchybný chod techniky,zatemnění atd.), tak po stránce pedagogické (dostatek znalostí o problematice, využití interaktivníchmetod, osobní vklad pedagoga apod.).6. Cíl projekceCílem projekce by nemělo být pouze získání nových faktů a rozšíření znalostí, ale spíš pochopení souvislostía přehodnocení některých postojů. Dokument nenabízí hotové recepty, spíš odkrývá další možné úhly pohleduna složitou problematiku. Je dobré představit si konečný výsledek pracovního bloku a stanovit, čeho chcemedosáhnout. Důležité je domluvit se se studenty a přesně pojmenovat, co od nich očekáváme. I malé cíle jsou velmivýznamné.7. Lze využít jen část filmuZ časových důvodů, respektive vzhledem k omezení 45minutovou vyučovací hodinou, je možné využít jen některéčásti filmu tak, abychom mohli dál pracovat s tématem, které snímek nabízí. Téma filmu může být přílištěžké, a tak ukončení v pravý čas, komentář situace nebo vložení vhodné aktivity mohou výrazně přispětke vstřícné reakci ze strany studentů. Celý dokument je pak možné zhlédnout v čase dobrovolných odpoledníchprojekcí, například v rámci školních filmových klubů.[ 54 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školách8. ReflexeVelmi důležitou součástí práce s dokumentárním filmem je reflexe. Dokument zachycuje fakta, emoce a častoukazuje drsnou realitu. Studenti všechny tyto momenty vnímají a silně prožívají. Reflexe jim umožňuje bezprostředněpo projekci reagovat, vyjádřit se a uvolnit napětí. Existuje mnoho způsobů a technik, kterými jemožné reflexi provést. Při volbě techniky je potřeba zvážit její vhodnost pro danou třídu nebo skupinu studentů.9. Nenutit všechny dělat všechnoNení vhodné studenty do hraní aktivit nutit. Může se stát, že bude některá z aktivit některým studentůmnepříjemná. Pak je dobré „obsadit“ tyto studenty do rolí pozorovatelů, kteří sledují počínání zbytku třídy a mohoupak k průběhu činnosti poskytnout důležitou zpětnou vazbu.10. Filmové klubyPromítání dokumentárních filmů lze využít nejen v běžné výuce, je také možné zakládat školní filmové klubyči zapojit školu do příběhů Příběhů bezpráví, v rámci kterého se organizují projekce a besedy.11. Osobnost pedagogaKlíčem k úspěchu je osobnost pedagoga. Je třeba, aby šlo o člověka s přirozenou autoritou, schopného na soběpracovat jak profesně, tak osobnostně, empatického, vyzývajícího svým osobním příkladem k odmítání rasistických,xenofobních a šovinistických postojů. Mělo by jít o osobnost schopnou se studenty diskutovat, respektovatjejich postoje a nemoralizovat. A to jste právě vy.[ 55 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchOBECNÉ ZÁSADY INTERAKTIVNÍ VÝUKYAby byla práce s dokumentárním filmem ve výuce efektivní, je potřeba dbát na dodržování obecných zásad interaktivnívýuky.1. Nevnucujte nikomu předem jediné správné řešení.2. Podněcujte k vyjádření vlastních názorů a myšlenek.3. Dávejte pozitivní zpětnou vazbu každému chování, které směřuje k cíli.4. Vytvářejte pocit zodpovědnosti za společný úkol.5. Dbejte, aby se všichni zapojili a aby měl každý prostor k sebevyjáření.6. Při komentování dílčích výsledků užívejte nehodnotící jazyk (např. místo: „Nejste schopni pochopit,co se po vás chce, “ raději: „V tomto úkolu jste se odklonili od zadání.“)7. Diskuse začínejte tím, co je všem důvěrně známé a k čemu má každý co říct.8. Formulujte aktuální a přitažlivá témata, uvádějte příklady ze známého prostředí.9. Zadávejte stručně, jasně a konkrétně formulované úkoly.10. Přesvědčujte se, zda v každé fázi všichni vědí, co mají dělat.11. Neutíkejte od konfliktu, spíše studenty přimějte k vyjasňování kontroverzních stanovisek.12. Věnujte dostatek času reflexi dokončených aktivit.13. Vytvářejte předpoklady pro formování nových postojů.14. Stanovte pravidla diskuse:a) Každý dostane šanci mluvit, nikdy nemluví víc lidí najednou. Nepřerušujte ostatní.b) Vyslechněte názory ostatních, i když s nimi nesouhlasíte. Nehádejte se.c) Držte se tématu a hovořte stručně, vyhněte se dlouhým příběhům a příkladům.d) Buďte připraveni změnit svůj názor a vysvětlit tuto změnu.e) Nesnažte se přesvědčit ostatní, ale spíš co nejlépe vysvětlit svůj postoj.Tato pravidla je dobré sepsat na arch papíru a umístit na viditelném místě ve třídě.15. Zaměřte pozornost na to, co se ve třídě a v jejím okolí děje.16. Neodsuzujte – nejste soudce. Pomáháte jen odhalovat jiné úhly pohledu a pochopit složitost problémui nesnadnost jeho řešení.17. Buďte ochotní nevědět, buďte partnerem, ne odborníkem.18. Oceňujte studenta, chvalte jeho úspěchy.19. Nezapomeňte na teorii – právě využití dokumentárních filmů umožňuje přistupovat k přípravěhodiny tvořivě a využívat různé didaktické systémy a metody.[ 56 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchMETODY INTERAKTIVNÍ VÝUKYV rámci vyučování je možné využít řadu interaktivních metod. Při výuce prostřednictvímfilmů a audiovizuálních prostředků se dlouhodobě osvědčily následující techniky:1. BrainstormingTato metoda rozvíjí představivost a kreativitu, pomáhá nalézt řešení pro velkou část problémů a ujasnit sipodstatu mnoha pojmů. Její výhodou je možnost zapojit i méně aktivní žáky, odstranit ostych a posílit sebevědomí– žáci si uvědomí, kolik toho vědí i bez obvyklého frontálního výkladu pedagoga. Takto společně „objevované“znalosti mají navíc větší šanci na zapamatování.Postup a pravidla:a) jasně a srozumitelně představíme problém, který se bude řešit, nebo vybereme pojem, o kterém se budediskutovat;b) žáci předkládají své postřehy, všechny nápady hned zaznamenáváme na tabuli nebo flipchartový papír;c) nehodnotíme a nekritizujeme žádné nápady, podporujeme nezávazné a spontánní myšlení, postřehyžáků neuspořádáváme;d) žáci se zdrží komentářů, posměšných poznámek a znevažování nápadů svých spolužáků;e) pokračujeme, dokud nápady přicházejí;f) pokud je třída příliš početná, je možné v první fázi rozdělit práci skupinám, výsledky pak hlásí mluvčískupiny, ostatní mohou doplňovat;g) utřídíme shromážděné podklady a nápady, popřípadě hledáme optimální řešení, vyhodnotímea shrneme problematiku.2. Práce ve skupináchPráce v malých skupinách má řadu výhod: žáci se učí pravidlům spolupráce, ujasňují si, kdo má ve skupině dominantnípostavení a jakou roli hrají oni sami, rozvíjejí vlastní komunikační dovednosti. Naučí se společněřešit rozdílné názory a pochopí, kdy je lepší přistoupit na kompromis a kdy je naopak nutné trvat na svémnázoru. Odhalí podstatu konfliktu, naučí se od něj neutíkat, ale naopak hledat cesty k jeho řešení. I tato metodaumožňuje zapojení méně aktivních žáků.Postup a pravidla:a) rozdělíme žáky do skupin – buď náhodně (např. rozpočítáním), nebo podle nějakého klíče (chlapcia dívky, smíšené skupiny tvořené výbornými, průměrnými a slabšími žáky atd.);b) počet členů ve skupině může být různý, optimální je pět osob (lichý počet zaručuje převahu určitéhonázoru při hlasování); pokud je členů skupiny víc, nemusejí se ke slovu dostat všichni, práce se zpomalía není tak efektivní;c) pokud se na začátku práce objevují ve skupině potíže, pomůžeme, pak necháme všechny pracovatsamostatně;d) úkol zadáváme jasně, ověříme si, zda jej všichni pochopili a mají dostatek informací;e) časový limit pro práci ohlašujeme předem, musí být dostatečně dlouhý;f) hodnotíme celou skupinu;g) jsme připraveni na zvýšený ruch ve třídě;h) obcházíme jednotlivé skupiny, případně pomáháme, ale nepřebíráme v nich vedení, spíš nasloucháme;i) členové skupiny sedí tak, aby se vzájemně dobře slyšeli a viděli, jen tak mohou být zapojeni všichni;j) každý ve skupině by měl být vyslyšen, ostatní se učí dělat kompromisy a spolupracovat;k) je třeba vést žáky k ochotě naslouchat, podpořit ostatní a řešit případné konflikty;l) skupiny můžeme při některých aktivitách postupně zvětšovat, od dvojic přes čtveřice až po větší skupiny.[ 57 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školách3. Myšlenková mapaTato metoda umožňuje žákům i pedagogům uspořádat si vlastní myšlenky, analyzovat určitý pojem neboproblém, v rychlosti si utřídit názory a postoje. Názorné zobrazení jednotlivých, spolu souvisejících pojmůpřesvědčivě ukazuje složitost problematiky v celém jejím rozsahu. Myšlenková mapa navíc nabízí motivacipro další activity a pro získávání nových informací k danému problému – jasně totiž vyvstanou otázky,na které třída nezná odpověď. Může se stát podkladem pro diskusi na konkrétní téma.Postup a pravidla:a) jako vodítko nakreslíme na tabuli centrální část mapy = pojem, o kterém bude řeč (např. konflikt);b) k této centrální části připojujeme postupně nové pojmy, nápady či otázky tak, jak je žáci jmenují (např.Jaké konflikty známe? Jaké jsou způsoby jejich řešení? Jaké jsou důvody konfliktu?);c) tyto otázky dále rozvádíme podle připomínek a podnětů žáků a postupně je doplňujeme do vznikajícímapy (např. k otázce „ Jaké konflikty známe?“ přiřadíme: náboženské, etnické, partnerské, generačníatd.);d) postup tvoření mapy se stále opakuje dalším rozvíjením jednotlivých pojmů;e) v určité fázi můžeme tvorbu mapy přerušit a vyzvat žáky k rozvíjení jen té části, o níž přesně chcemev dané hodině hovořit, tuto část mapy můžeme odlišit barevně;f) každý návrh je brán v úvahu, zapisujeme vše, co žáci vědí a co je napadá;g) zapomeneme na hodnotící kategorie „dobře“ a „špatně“;h) po uplynutí předem dané časové lhůty vedeme žáky k tomu, aby se shodli na určitém stanovisku(pracuje-li třída ve skupinách, přistoupíme k tomuto kroku až po prezentaci výsledků práce jednotlivýchskupin), získáme tak poměrně jasnou představu o tom, co si žáci myslí a co o daném tématu vědí;v této fázi můžeme práci s myšlenkovou mapou ukončit;i) je možné už při zahájení aktivity pravidla nestanovovat, ale vyzvat žáky, aby si je vytvořili sami.Může následovat:1) zpřesňování nebo uspořádání nahromaděných informací – lze barevně odlišit například informacepodložené a nepodložené;2) výklad – můžeme zprostředkovat základní fakta;3) diskuse – vybereme jedno z polemických stanovisek;4) projekt – vybereme spolu se žáky ta místa mapy, kde je nejvíce nepodložených informací, úkolem bude,aby s využitím dostupných zdrojů vyhledali chybějící údaje a připravili prezentaci pro ostatní.[ 58 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchZahájení tvorby myšlenkové mapy:náboženskéetnicképartnerskégeneračnístrachtouha po mocineznalostJaké konflikty známe?Jaké jsou důvody vzniku konfliktu?konfliktJaké jsou způsoby řešení konfliktu?únik útěk hádka válka komunikace empatie rozšíření vědomostíslovnímimoslovnígesta mimika oční kontakt4. Hraní rolíTato technika vyžaduje po žácích, aby přemýšleli a jednali v předem určených rolích a hráli konkrétní situacevztahující se k probíranému tématu. Někdy je pro ně těžké ztotožnit se s přidělenou rolí; metodu je vhodnéuplatňovat buď ve věkově mladších skupinách, nebo ve třídách s vyspělejšími žáky, kteří si už zvykli „hrát“a nejsou odkázáni jen na frontální výklad. Technika umožňuje žákům přemýšlet o tom, jak se cítí v určitémpostavení druzí lidé, učí je probouzet empatii a porozumění pro motivy jednání těch, které by jindy bez tohotoprožitku třeba hned odsoudili. Metoda „hraní rolí“ navíc rozvíjí fantazii, schopnost vyjadřovat své postoje,názory i hodnoty a přemýšlet o různých alternativách řešení.Postup a pravidla:a) začínáme jednoduššími rolemi, které vyžadují méně zkušeností;b) nenechme se odradit, pokud první hraní rolí nesplní naše očekávání – tato metoda přece jen vyžadujeurčité zkušenosti;c) snažíme se o aktivní zapojení všech žáků;d) dáme žákům dostatek času k prodiskutování a nácviku jednotlivých rolí, dbáme o to, aby žáci mělidostatek informací k dobrému ztvárnění rolí;e) navrhujeme pouze realistické problémy a situace, takové, aby žáci neměli problémy ztotožnit se s rolemi;f) někdy je vhodné vyměnit si navzájem role, aby žáci zažili i pocity druhé strany – odstraní se taknevhodné stereotypy a zlepší se schopnost vcítit se;g) všechny aktivity by se měly provádět v ovzduší důvěry, uvolněnosti, bez kritických připomínek, abyse žáci necítili nepřirozeně nebo trapně;h) je dobré vést žáky k tomu, aby si uvědomili, že způsobů, jak ztvárnit roli, existuje více; na závěraktivity nezapomeneme provést tzv. „vystoupení z rolí“ – upozornit žáky, že hra skončila a že role jsouopravdu jen role;[ 59 ]

Příběhy bezpráví – filmy o československých dějináchJeden svět na školáchi) aktivitu je třeba zakončit řízenou diskusí o tom, co proběhlo, a závěrečným shrnutím – analýzouprožité zkušenosti a vyvozením závěrů do budoucna;j) jde o techniku, která vyžaduje jistou zkušenost – málo zdatnému pedagogovi by se mohla vymknoutz rukou, a i když by byla dobře míněna, nadělala by víc škody než užitku.5. Skládankové učeníTato aktivita je vhodná, chceme-li žáky seznámit s novými informacemi, popřípadě je přivést k tomu, abyz nich samostatně vyvodili závěry. Namísto frontálního výkladu žáci pracují ve skupinách a v předem připravenýchtextech sami vyhledávají nejen to nové a podstatné, ale pokoušejí se i vysvětlit si mezi sebou všechnynejasnosti. Aktivita vede k samostatnosti, ke schopnosti analyzovat text, vyvodit z něj nové otázky a problémy.Je vhodná jako výchozí činnost pro stanovení dalšího zadání.Postup a pravidla:a) předem si připravíme text obsahující informace, které by se žáci měli dozvědět; tento text rozdělímena 4–5 samostatných částí podle toho, zda žáci budou pracovat ve skupinách po čtyřech, nebopo pěti, texty očíslujeme od jedné do čtyř (pěti), nakopírujeme podle počtu skupin;b) rozdělíme třídu do tzv. domovských skupin po pěti, popř. po čtyřech žácích, rozdáme texty tak, aby mělve skupině každý žák text s jiným číslem;c) bezprostředně poté se rozdělí domovské skupiny do nových, které tvoří všichni žáci se stejnýmičísly textu (jednu skupinu budou tvořit žáci s textem č. 1, další s textem č. 2 atd.); v nových skupináchbudou mít tedy všichni stejný text;d) s tímto textem pak budou žáci ve své skupině pracovat: vysvětlí si vzájemně nejasnosti, vyberou topodstatné, sepíší dotazy, na které by ještě chtěli znát odpověď, vystihnou hlavní myšlenku atd.;e) po uplynutí předem stanoveného limitu (podle náročnosti textu, cca 10 minut) se všichni žáci vracejído svých domovských skupin a seznámí ostatní členy skupiny se svou částí textu, teď už dobřeznámého;f) všechny skupiny nakonec sepíší na připravené flipchartové papíry otázky nebo úkoly, které z analýzyvyplynuly, a společně se o nich diskutuje.6. Řízená diskuseDosud uvedené metody přinášejí řadu sporných otázek, o kterých se následně diskutuje. Žáci se tak učí rozhodovat,zaujímat stanoviska, obhajovat své vlastní názory, přijímat za ně odpovědnost. Osvojují si ale i sociálnídovednosti – schopnost empatie, zvládání konfliktů, přijímání kompromisů. Řízená diskuse je náročná jakpro pedagoga, který by měl vhodně volenými otázkami usměrňovat emoce žáků a vést je ke konstruktivním závěrům,tak pro žáky, kteří se pravidlům diskuse teprve učí.Postup a pravidla:a) na počátku stanovíme základní pravidla diskuse (viz úvod příručky);b) podporujeme žáky, aby se nebáli vyjádřit konfliktní postoje;c) vytváříme atmosféru důvěry – žáci by měli mít jistotu, že se budeme zabývat každým jejich postojemstejně vážně a důkladně;d) nesmíme zapomínat vznášet argumenty, které žákům unikly, a upozorňovat na místa, kde je možnévyjádřit souhlas či nesouhlas nebo kde se dá či nedá dojít ke kompromisu;e) dbáme na to, aby diskuse nesklouzávala ke kritice druhých, aby se držela formulování názorůna postoje, chování a myšlenky;f) zdůrazňujeme, že cílem diskuse není výsledek, ale dovednost kultivovaně prezentovat své vlastnínázory a vyslechnout opačná stanoviska;g) aktivitu zakončíme shrnutím všech poznatků a zkoumáním důsledků navrhovaných alternativ.[ 60 ]

SEZNAM POUŽITÝCH ARCHIVNÍCH MATERIÁLŮ A DOKUMENTŮAktivita Proces jako divadloZápis z porady na Ministerstvu vnitra ČSR, Národní archiv, fond Ministerstvo spravedlnosti – tzv. Klosův archivDálnopis Krajským výborům KSČ, Národní archiv, fond ÚV KSČAktivita Hněv pracujících stíhá zrádceRezoluce zaslané Státnímu soudu, Národní archiv, fond Státní prokuraturaČlánek Hněv pracujících stíhá zrádce, Rudé právo, 8. června 1950, strana 1Aktivita Dopis generálnímu tajemníkovi OSNDopis generálnímu tajemníkovi OSN, Národní archiv, fond Správa sboru nápravné výchovy, osobní spis Dagmar SkálovéDOPORUČENÁ LITERATURA O INTERAKTIVNÍCH METODÁCH VE VÝUCEBADEGRUBER, B.: Otevřené učení. Portál, Praha 1993.BURYÁNEK, J. (ed.): Interkulturní vzdělávání – příručka nejen pro SŠ pedagogy. Člověk v tísni – společnost při Českételevizi, o. p. s. v Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2002.HELMS, W.: Lépe motivovat, méně se rozčilovat. Portál, Praha 1996.HORKÁ, M., HRDLIČKOVÁ, A.: Výchova pro 21. století. PAIDO, Brno 1998.KASÍKOVÁ, H.: Kooperativní učení aneb Učíme se spolupráci spoluprací. AISIS, Kladno 2005.Kol. autorů: Čtením a psaním ke kritickému myšlení. PAU, Praha 1998.Kol. autorů: Klíčové kompetence a jejich rozvíjení. Portál, Praha 2001.KRET, E.: Učíme (se) jinak. Portál, Praha 1995.MAŇÁK, J. ŠVEC,V: Výukové metody. Brno, Paido 2003.PETTY, G.: Moderní vyučování. Portál, Praha 2002.PRŮCHA, J.: Alternativní školy. Portál, Praha 1996.WEBOVÉ STRÁNKY O ČESKOSLOVENSKÝCH DĚJINÁCH PO ROCE 1945Příběhy bezpráví, projekt společnosti Člověk v tísniwww.pribehybezpravi.czTotalitawww.totalita.czÚstav pro studium totalitních režimůwww.ustrcr.czPost Bellumwww.hrdinove.cz

JEDEN SVĚT NA ŠKOLÁCHČlověk v tísni, o. p. s.Sokolská 18, 120 00 Praha 2www.jedensvetnaskolach.cze-mail: skoly@jedensvet.cz