AD NOTAM Číslo 3/2004 - Notářská komora České republiky

90 Číslo 3/2004 AD NOTAMúčastníky navrhovány (srov. § 120 odst. 2 OSŘ), a že tatopovinnost se týká také zjišťování zůstavitelových dluhů(pasiv dědictví). Účastenství pak trvá tak dlouho, dokudnebude zjištěno (prokázáno), že zůstavitel dluh nezanechal.O skutečnostech, které nasvědčují tomu, že zůstavitelzanechal dluh a kdo je jeho věřitelem,se soud dozví takévpřípadě, že určitá osoba o sobě tvrdí, že je zůstavitelovýmvěřitelem.I když její pohledávka nemusí být (zatím)bezpečně prokázána, je zcela – v zájmu ochrany jejíchpráv a oprávněných zájmů – na místě,aby měla možnostjako účastník dědického řízení tvrdit všechny rozhodnéskutečnosti ohledně své pohledávky za zůstavitelem,navrhovatdůkazy k prokázání svých tvrzení a vykonávatna průběh řízení vliv výkonem ostatních procesních právapovinností účastníka řízení. I když soud zjišťuje zůstavitelovydluhy z vlastní iniciativy, účast této osoby v řízenío dědictví nepochybně přispívá ke zjištění skutkovéhostavu věci a naplnění účelu řízení.Zuvedeného vyplývá, že osoba, která o sobě v řízenío dědictví tvrdí, že je zůstavitelovým věřitelem, je účastníkemdědického řízení (samozřejmě jen tehdy, jsou-lisplněny i ostatní předpoklady uvedené v ustanovení§ 175b větě druhé OSŘ).Vyjdou-li v řízení o dědictví najevoskutečnosti, které nasvědčují tomu, že zůstavitel zanechaldluh a kdo je jeho věřitelem, je soud povinen jižod tohoto okamžiku jednat s možným zůstavitelovým věřitelemjako s účastníkem řízení (opět samozřejmě jentehdy, jsou-li splněny i ostatní předpoklady uvedenév ustanovení § 175b větě druhé OSŘ), a to i když se zůstavitelůvvěřitel účasti na řízení nedomáhá a jeho pohledávkadosud nebyla zjištěna (prokázána).Tyto osobyztrácí postavení účastníka řízení, jestliže bude zjištěno(prokázáno),že ve skutečnosti žádnou pohledávku za zůstavitelemnemají.Uvedené obdobně platí i v odvolacím řízení.Vzhledemk tomu, že v odvolání je možno uvést nové skutečnostia důkazy (srov.§ 205 odst.2 OSŘ) a že odvolací soud nenívázán odvolacími důvody a v řízení o dědictví ani rozsahemodvolání [srov. § 212 odst. 1 písm. a) a § 212 odst. 4OSŘ], může se zůstavitelův věřitel stát výše uvedenýmzpůsobem účastníkem řízení o dědictví také až před odvolacímsoudem.V posuzovaném případě soud prvního stupně přistoupilk rozhodnutí o dědictví za situace,kdy jediná dědičkaL. N. projevila vůli uzavřít se zůstavitelovými věřitelidohodu o tom, že jim přenechá dědictví na úhraduzůstavitelových dluhů. Výsledky dokazování před soudemprvního stupně nasvědčují tomu, že smrtí zůstavitelezaniklo sdružení N., jehož jedinými účastníky bylizůstavitel a J. N. a že již v době smrti zůstavitele tu mezinimi mohly být pohledávky a dluhy (srov. § 829 a násl.ObčZ);na tom závěru nic nemění to,že J.N.podle svéhoprohlášení některé společné dluhy sdružení,za které odpovídalioba účastníci sdružení společně a nerozdílně,platil až po smrti zůstavitele.Vzhledem k výše uvedenému a za přihlédnutí, že se J.N. svého postavení účastníka dědického řízení dovolal(byť se tak stalo až po vydání usnesení soudu prvníhostupně o dědictví a v odvolání proti tomuto usnesení),postupoval odvolací soud v rozporu se zákonem, kdyžskutečnosti,které o závazkovém vztahu J.N.a zůstavitelebyly zjištěny soudem prvního stupně, pominul a kdyžjeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupněpodle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) OSŘ odmítl jenna základě tvrzení J. N. uvedeného v odvolání, že až „posmrti zůstavitele uhradil ze svého některé závazky sdruženía tím plnil za jiného v rámci solidarity“. Soudy naopakměly jednat s J. N. jako s účastníkem tohoto řízenía zejména mu umožnit vylíčit všechny rozhodné skutečnostiohledně jeho pohledávky za zůstavitelem, navrhnoutdůkazy k prokázání jeho tvrzení a vyjádřit sek důkazům provedeným soudem prvního stupně.Protože usnesení odvolacího soudu není správné,Nejvyššísoud České republiky je zrušil (§ 243b odst. 1 částvěty za středníkem OSŘ).Vzhledem k tomu, že důvody,pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu,platíi na usnesení soudu prvního stupně,zrušil Nejvyšší soudČeské republiky i toto usnesení a věc vrátil soudu prvníhostupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 odst. 2 větadruhá OSŘ).InformacePlatby z prostředků německé nadace„Připomínka, odpovědnostabudoucnost“ nejsou součástídědického řízeníMartin Thiel*Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) je jednouze sedmi partnerských organizací německé nadace „Připomínka,odpovědnost a budoucnost“ (Erinnerung, Verantwortungund Zukunft), jež byla zřízena za účelemzpracování žádostí o platbu osob deportovaných na nucenéči otrocké práce v období 2. světové války do tehdejšíNěmecké říše či na Německem okupovaná území,jakož i osob, které utrpěly jiné újmy v důsledku nacistickéhobezpráví.Výplaty první splátky ve výši 75 % z celkem přiznanéčástky (dle kategorie, do níž byl žadatel/ka zařazen/a)byly v České republice zahájeny dne 20. 6. 2001. ČNFBzahájil jako první ze všech partnerských organizací dne4.7.2003 výplatu druhé splátky.Do současné doby proběhlavýplata v celkem 75 436 případech, přičemžvrámci první splátky byla v 9 354 případech výplata poukázánaoprávněným právním nástupcům. Vzhledemk časovému odstupu mezi první a druhou splátkoua stoupající úmrtnosti žadatelů byla výplata druhésplátky poukázána oprávněným právním nástupcům jižve 12 355 případech.Při zpracováni žádostí se v poslední době objevujípřípady, ve kterých byly platby zařazeny do dědickéhořízení nebo bylo dědické řízení znovu otevřeno. Protopovažujeme za žádoucí znovu informovat o tom, žeplatby z prostředků německé nadace „Připomínka, odpovědnosta budoucnost“ nejsou součástí dědického řízení.Možnost k podání žádosti přechází dle § 13 odst. 1věta 2 německého zákona o zřízení nadace „Připomínka,* Autor je advokátem v Praze.