Číslo 6 - Notářská komora České republiky

6Ad Notam 6/201117. ROČNÍKSOUDNÍ ROZHODNUTÍ20. PROSINCE 20112011ADNOTAMČ A S O P I S Č E S K É H O N O T Á Ř S T V ÍZ OBSAHU:ČlánkyJan Dědič: Úloha notářství a jeho přínosv právu obchodních korporacíBohumil Havel: Postavení notářev rekodifikovaném obchodním právuMartina Kasíková: Jak skutečně zpeněžitmajetek při likvidaci dědictví? IIIRozhovorPetr Kužel, MBA, prezident Hospodářskékomory ČRZe zahraničíZasedání nejvyšších orgánů UINLČeské předsednictví Hexagonály v roce 2012AktuálněZpráva z mezinárodní vědecké konference„200 let Všeobecného občanského zákoníku“www.nkcr.cz1

ÚVODNÍKAd Notam 6/2011negativně dopadá nakonec na celý notářský stav. Nic seneutají. Tím ovšem v žádném případě nemám na mysliflexibilitu, vstřícnost a snahu poskytnout komplexníslužbu. To, prosím, nezaměňujme. Naopak! Taková konkurenceje vítaná. V tom vidím velký potenciál, širokýprostor pro budoucnost notářství. Připomenu, že se perspektivámnotářství v tomto smyslu věnovala i Notářskákonference, konaná v říjnu v Praze, která byla zaměřenana možnosti ještě více využít potenciálu notářství v právuobchodních společností. Bylo příjemné slyšet z úst panaministra spravedlnosti JUDr. Jiřího Pospíšila podporutéto myšlence. Prezident Hospodářské komory Českérepubliky Petr Kužel, MBA, také apeloval na to, aby bylyvytvořeny takové podmínky, které usnadní podnikatelůmjejich administrativní zátěž s tím, že notáři tomu mohoubýt výrazně nápomocni.Své myšlenky v tomto úvodníku zakončím zdánlivě samozřejmýmkonstatováním, totiž, že úkolem výlučně notářstvíje sepisování veřejných listin o právních úkonecha osvědčování právně významných skutečností a jen tytopravomoci jsou důvodem pro jeho existenci. Proč o tompíši? Stále totiž tuto historickou, staletími prověřenou pozicinotářství musíme obhajovat. Stále více narážíme nainiciativy, které obhajují prolínání kompetencí mezi jednotlivýmiprávnickými profesemi s argumentací vyššíkonkurence, která prý vždy přináší vyšší komfort spotřebitelům,zvyšuje dostupnost služeb atd, atd. Negativase nezmiňují. Vnímám, že nedostatečná znalost veřejnostio vývoji instituce notářství, o jedinečnosti postavenínotářství v celém justičním systému, o nenahraditelnénestrannosti, o přenesené veřejné moci na notáře, sestátním dohledem na druhé straně, je naším společnýmdluhem. Tento časopis může být pouze nápomocen zvyšovatcelkové vědomí o této profesi, hlavní těžiště však,milé kolegyně a kolegové, leží na nás, na notářích.Každé setkání s účastníkem je k tomu příležitostí. Protosi vás dovoluji opětovně požádat, abyste se na osvětěnotářství aktivně podíleli a byli přitom trpěliví. Jak stojípsáno na římse jednoho pražského domu – trpělivost vedek cíli, překoná i dlouhou míli.Klidné vánoční svátky a do nového roku hodně sil, radostii z maličkostí a hlavně pevné zdraví Vám, milí čtenáři,ze srdce přejevedoucí redaktor Ad NotamPříjemné prožití svátků vánočnícha šťastný rok 2012přeje Notářská komora České republiky

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYJAK SKUTEČNĚZPENĚŽIT MAJETEK PŘILIKVIDACI DĚDICTVÍ? III.JUDr. Martina KasíkováV předcházejících článcích zabývajících se zpeněžením movitýchvěcí a nemovitostí jsem avizovala, že v poslední částise zaměřím na postup při zpeněžení podniku a popíši, jaknaložíme s pohledávkami, obchodními podíly, členskýmipodíly v družstvu a dalšími majetkovými právy zůstavitele.Ustanovení § 175u odst. 1 o. s. ř. stanoví čtyři způsoby, kterýmilze zpeněžit majetek při likvidaci dědictví. Z charakteruněkterých zpeněžovaných majetkových práv však plyne, žene u všech lze uvedené způsoby použít, a proto v následujícímvýkladu bude u jednotlivých druhů zpeněžovanýchmajetkových práv uvedeno, který způsob lze použít a kterýnikoliv a proč.PRODEJ PODNIKUPodnikem se podle § 5 odst. 1 obch. zák. rozumí souborhmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání.K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty,které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebovzhledem k své povaze mají tomuto účelu sloužit.Zpeněžit lze i část podniku tvořící samostatnou organizačnísložku 1 anebo podíl zůstavitele jako spolumajitele podniku. 2Prodej podniku, který byl ve vlastnictví zůstavitele jakopodnikající fyzické osoby, je možné uskutečnit všemi čtyřmizpůsoby dle § 175 odst. 1 o. s. ř. Předně je však třeba, aby sisoudní komisař ujasnil, zda je z hlediska stavu a současnéhofungování podniku výhodný jeho prodej jako celku, nebozda je výhodnější prodat jen věci, práva a jiné majetkovéhodnoty, které podnik tvoří. Nebude-li podnik funkční anebonebude-li pro kupujícího zajímavá jeho majetková podstataspolečně s určitými právy duševního vlastnictví (např.ochrannými známkami), nelze od prodeje podniku jako takovéhoočekávat efektivní a rychlé zpeněžení.Dále je třeba zdůraznit, že pokud soudní komisař přistoupík prodeji podniku a tento prodej bude úspěšný, nemohoupak být do rozvrhu při likvidaci dědictví zahrnuty dluhy,které jdou za zůstavitelem jako podnikatelem, protože tytodluhy byly již promítnuty do ocenění podniku a zaplacenéceny a musí být uspokojeny novým nabyvatelem podniku,www.nkcr.czna kterého přešly závazky podniku. 3 Výše dluhů bude zajistévýrazně omezovat prodejnost podniku jako takového.V případě prodeje podniku smlouvou z volné ruky či veřejnoudražbou je třeba zdůraznit též ustanovení § 477 odst. 3obch. zák. a § 30 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb., podle nichž prodávajícíči navrhovatel dražby (tedy stát) ručí za splnění převedenýchzávazků kupujícím (vydražitelem).Z uvedeného je tedy zřejmé, že ke zpeněžení podniku budesoudní komisař po zvážení všech okolností přistupovat jenzcela výjimečně a spíše zpeněží jednotlivé majetkové hodnoty,které podnik tvoří.Dražba podniku provedená soudním komisařemProdej podniku podle ustanovení o. s. ř., která upravují prodejpodniku ve výkonu rozhodnutí, je poměrně náročný,a proto doporučuji soudnímu komisaři využít možnost danou§ 175u o. s. ř. a pověřit takovým postupem soudního1 § 338zp o. s. ř., § 19 odst. 4 zák. č. 26/2000 Sb. a § 487 obch. zák.2 § 338zq o. s. ř., § 17 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb.3 § 476 odst. 1 obch. zák., § 30 odst. 2 zák. č. 26/2000 Sb. a § 338zkodst. 1 písm. d) a § 338zm odst. 1 o. s. ř.3

ČLÁNKYAd Notam 6/2011exekutora. Přistoupí-li přesto soudní komisař k prodeji, postupujejako soudní exekutor.Dražba podniku provedená soudním exekutoremSoudní exekutor provede na návrh soudního komisaře dražbupostupem podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutíprodejem podniku. Postup při prodeji podniku do velkémíry kopíruje prodej nemovitosti, který byl podrobně popsánv minulém čísle. Následující výklad se proto zaměří jenna odlišnosti prodeje podniku oproti prodeji nemovitosti.V návrhu soudní komisař označí podnik, příp. organizačnísložky podniku. Prodat lze i podnik,který je předmětem zástavy (§ 338zrodst. 1 o. s. ř.).Prodej podniku je také rozdělen doněkolika relativně samostatných fází,a to A) určení výsledné ceny podniku,B) vydání usnesení o dražební vyhlášce, C) vlastní dražbaa vydání usnesení o příklepu a D) ukončení správy podniku,rozvrhové jednání a usnesení o rozvrhu.A) Určení výsledné ceny podnikuProces zpeněžení podniku se zahájí vydáním usnesení, kterýmsoudní exekutor ustanoví správce podniku, kterého vybereze seznamu insolvenčních správců. Správcem podnikumůže být ustanovena výjimečně i jiná osoba, např. dříveustanovený správce dědictví, pokud však splňuje odbornépředpoklady pro zápis do seznamu insolvenčních správců. 4Není v zásadě vyloučeno, aby vedle sebe podnik spravovalisprávce dědictví, který bude odpovídat za udržení provozupodniku a správce podniku, který své úkony směřuje předevšímke zjištění ceny podniku, i když i on dbá o to, abynedošlo bezdůvodně ke zmenšení majetku prodávanéhopodniku, popřípadě aby se majetek podniku očekávanýmzpůsobem zvýšil. V takovém případě však správce dědictvíke každému svému úkonu potřebuje písemný souhlassprávce podniku (§ 338k odst. 2 a 5 o. s. ř.). Je proto nutnézvážit, zda se takové situaci vyhnout tím, že po ustanovenísprávce podniku bude správce dědictví zproštěn správytéto části majetku. Pokud správce dědictví nebude zproštěnvýkonu své funkce, jsou mu doručována rozhodnutí vydanáv rámci prodeje nemovitostí a má možnost uplatnit opravnéprostředky.V usnesení, kterým soudní exekutor správce ustanoví, muv souladu s ustanovením § 338m o. s. ř. uloží, aby,a) zjistil na základě údajů v účetní evidenci o podniku, jakévěci, práva a jiné majetkové hodnoty a jaké závazkyslouží k provozování podniku nebo vzhledem ke svépovaze mají tomuto účelu sloužit,b) provedl soupis věcí, práv a jiných majetkových hodnota závazků, o nichž se mu podařilo za součinnosti seJUDr. Martina Kasíková■ místopředsedkyněKrajského soudu v Praze■ členka redakční rady Ad Notamsoudním komisařem a správcem dědictví zjistit, že sloužík provozování podniku nebo vzhledem ke své povazemají tomuto účelu sloužit,c) na základě uvedených zjištění anebo jiných rozhodnýchhledisek, popřípadě též na základě ocenění znalce,kterého si přibral, protože cenu nebylo možné stanovitjinak, podal exekutorovi zprávu o ceně podniku.B) Vydání usnesení o dražební vyhlášcePo právní moci usnesení o ceně podniku vydá soudní exe-Usnesení soudní exekutor doručí soudnímu komisaři a ustanovenémusprávci podniku, popř. správci dědictví. Po právnímoci se usnesení vyvěsí na úřední desce soudního exekutora.O tom, že usnesení nabylo právní moci, soudní exekutorvyrozumí orgán, který vede rejstřík,v němž je podnik zůstavitele zapsán.Správce podniku při výkonu své funkcepostupuje samostatně; dbá však pokynůsoudního exekutora (§ 338 o. s. ř.),který je povinen dohlížet na postupsprávce podniku a je oprávněn vyžádat si od správce zprávuo jeho činnosti, nahlížet do listin správce či provádět potřebnášetření. Zjistí-li v činnosti správce nedostatky, uložísprávci, aby je odstranil; proti tomuto usnesení není odvolánípřípustné. Rozhodne-li správce o přibrání znalce, nenítřeba souhlasu soudního exekutora.Nestanoví-li soudní exekutor jinak, správce ve zprávě o ceněpodniku uvedea) jaké věci, práva a jiné majetkové hodnoty patří k podnikua jakou mají cenu,b) kolik činí v podniku peněžní prostředky v hotovostia uložené na účtu u peněžního ústavu v měně Českérepubliky,c) jaké závazky patří k podniku a jakou mají cenu,d) jaké peněžité závazky patří k podniku a kolik činí celkem,e) kolik činí čisté jmění podniku.Stejnopis zprávy správce o ceně podniku soudní exekutordoručí soudnímu komisaři a správci dědictví a umožní jim,aby se k obsahu zprávy v přiměřené lhůtě vyjádřili.Podle obsahu zprávy o ceně podniku, popřípadě podlevlastních zjištění soudní exekutor usnesením určía) cenu věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřícíchk podniku,b) výši peněžních prostředků v hotovosti a uloženýchna účtu u peněžního ústavu v měně České republiky,patřících k podniku,c) cenu všech závazků patřících k podniku,d) výši peněžitých závazků patřících k podniku,e) zjištěnou cenu podniku, kterou určí ve výši čistého jměnípodniku; k prostředkům v hotovosti a uložených naúčtech v české měně se přitom nepřihlíží.Usnesení se doručí soudnímu komisaři a správci dědictví,kteří jsou legitimováni k podání odvolání.4 § 338h a § 338 i o. s. ř.4 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYkutor dražební vyhlášku, její náležitosti upravuje ustanovení§ 338o odst. 2 o. s. ř., výzvy a upozornění obsažené v písmenechh), j) a k) se při zpeněžení podniku zůstavitele v dražebnívyhlášce neuvedou. Nejnižší podání stanoví soudní exekutorve výši poloviny ceny věcí, práv a jiných majetkových hodnotpatřících k podniku [§ 338n odst. 1 písm. a)], nejvýše však vevýši dvou třetin zjištěné ceny podniku [§ 338n odst. 1 písm. e)].Ve výroku usnesení o nařízení dražebního jednání (dražebnívyhlášce) exekutor vedle jiného uvede upozornění, že zjištěnácena podniku a výše nejnižšího podání mohou být změněnys přihlédnutím ke zvýšení nebo snížení jmění podniku,k němuž dojde do dražebního jednání a také, že závazkypatřící k podniku přecházejí na vydražitele.Dražební vyhlášku soudní exekutor vyvěsí na své úřednídesce a své elektronické úřední desce a rovněž ji podle § 125odst. 1 písm. c) ex. ř. zanese do databáze dražebních vyhlášekvedených v Centrální evidenci exekucí a také požádáobecní úřad, v jehož obvodu je podnik, aby vyhlášku nebojejí podstatný obsah uveřejnil způsobem v místě obvyklým.Dražební vyhlášku exekutor doručí do vlastních rukou soudnímukomisaři a správci dědictví a také osobám, o nichž jemu známo, že mají k podniku nebo k věcem, právům a jinýmmajetkovým hodnotám, které slouží k provozování podnikunebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit,předkupní právo (§ 338p odst. 1 o. s. ř.). Uvedené osoby mohouproti dražební vyhlášce podat odvolání. Přihlášenýmvěřitelům není třeba dražební vyhlášku doručovat, stejnějako osobám, o nichž je známo, že mají k podniku nebo k věcem,právům a jiným majetkovým hodnotám, které sloužík provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze majítomuto účelu sloužit, zástavní právo anebo zadržovací právo,osobám, kterým práva patřící k podniku byla postoupenak zajištění pohledávky věřitele povinného nebo bylapřevedena k zajištění závazku povinného ve prospěch jehověřitele, neboť tato zajištění budou promítnuta do cenypodniku a po jeho vydražení přecházejí na vydražitele, pokudnebude uspokojena pohledávka, kterou zajišťují.Po vydání dražební vyhlášky exekutor správci uloží, aby mupodal před zahájením dražebního jednání zprávu, zda došloke změnám majetkové podstaty podniku oproti stavu, kdypodával zprávu o ceně podniku.Na rozdíl od prodeje nemovitosti nelze vést dražbu při prodejipodniku elektronicky.C) Vlastní dražba a vydání usnesení o příklepuPři samotném dražebním jednání postupuje soudní exekutorshodně jako při dražbě nemovitosti, jen s tou výjimkou,že na základě zprávy správce podniku na začátku jednáníusnesením určí novou cenu věcí, práv a jiných majetkovýchhodnot patřících k podniku, výši peněžních prostředkův hotovosti a uložených na účtu u peněžního ústavu v měněČeské republiky, patřících k podniku, cenu závazků patřícíchk podniku, výši peněžitých závazků patřících k podnikua výslednou cenu podniku.Ustanovení § 338w odst. 3 o. s. ř. ukládá exekutorovi ve výkonurozhodnutí, zjistí-li, že cena věcí, práv a jiných majetkovýchhodnot patřících k podniku spolu nepřesahuje výšisplatných peněžitých závazků patřících k podniku, přihlášenýchpohledávek a předpokládané náklady prodeje, odměnusprávce a náhradu jeho hotových výdajů, anebo žeji přesahuje jen nepatrně, výkon rozhodnutí zastavit. Totoustanovení se v případě zpeněžení podniku v rámci likvidacedědictví nepoužije a soudní exekutor vždy zahájí dražbu,budou-li přítomni dražitelé.Usnesení o příklepu se doručí soudnímu komisaři, správcidědictví, vydražiteli a dražitelům, kteří proti udělení příklepuvznesli námitky.Nebylo-li při dražbě učiněno ani nejnižší podání, pak při dalšímdražebním jednání se nejnižší podání stanoví ve výši čtvrtinyceny věcí, práv a jiných majetkových hodnot patřícíchk podniku, nejvýše však ve výši třetiny zjištěné ceny podniku.D) Ukončení správy podniku, rozvrhové jednánía usnesení o rozvrhuPoté, co vydražený podnik přešel do majetku vydražitelea správce mu předal podnik, podá správce soudu konečnouzprávu o výkonu své funkce a vyúčtuje odměnu a hotovévýdaje. Zpráva se doručí soudnímu komisaři, správci dědictvía vydražiteli. Exekutor zprávu přezkoumá a usnesenímrozhodne o jejím schválení; jednání není třeba nařizovat,jestliže osoby, kterým se zpráva doručuje, v určené lhůtěnesdělí své námitky proti zprávě. Po schválení zprávy soudzprostí správce podniku jeho funkce.Soudní exekutor poté provede „částečný“ rozvrh podleustanovení § 338zb a násl. o. s. ř., jehož cílem je rozhodnouto skutečné výši rozdělované podstaty, stanovit výši nákladůsprávce podniku a exekutora a rozhodnout o výši rozdělovanépodstaty, která bude vyplacena soudnímu komisaři.Na jednání o rozvrhu rozdělované podstaty předvolá soudníhokomisaře, správce podniku, správce dědictví a vydražitele.Předvolání k rozvrhovému jednání se rovněž vyvěsí naúřední desce exekutora.Rozdělovanou podstatu tvoří podle ustanovení § 338zco. s. ř. prostředky v hotovosti a prostředky uložené naúčtech podniku v české měně, nejvyšší podání a úrokyz něho, popřípadě náhrady a jistota zaplacená obmeškalýmvydražitelem.Náklady soudního exekutora jsou určeny podle dohodyuzavřené mezi soudním komisařem a exekutorem a zařadíse do prvé skupiny.Náklady správce podniku se zařadí do druhé skupiny a jejichvýše se v závislosti na zjištěné ceně podniku stanoví dlevyhl. č. 485/2000 Sb. o výši odměny správců podniku, způsobujejího určení a určení náhrady jejich hotových výdajů.Usnesení o rozvrhu se doručí soudnímu komisaři, správcipodniku, správci dědictví a vydražiteli. Tyto osoby mohoupodat odvolání a případně i dovolání.www.nkcr.cz5

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Vydražitel je oprávněn převzít vydražený podnik již dnemnásledujícím po vydání usnesení o příklepu. Podnik předávydražiteli na jeho žádost správce podniku (případně zasoučinnosti správce dědictví či soudního komisaře); o převzetíse sepíše zápis. O předání podniku správce vyrozumíexekutora.Předkupní právo k vydraženému podniku, k jeho částemnebo jednotlivým věcem, právům nebo jiným hodnotámzaniká dnem, kterým podnik přešel do majetku vydražitele.Na vydražitele, do jehož majetku přešel vydražený podnik,přecházía) věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které sloužík provozování podniku nebo vzhledem ke své povazemají tomuto účelu sloužit;b) práva vyplývající z průmyslového nebo jinéhoduševního vlastnictví týkající se podnikatelskéčinnosti vydraženého podniku, ledaže by toodporovalo smlouvě o poskytnutí těchto práv nebojejich povaze;c) práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávníchvztahů zaměstnanců působících ve vydraženémpodniku;d) závazky patřící k vydraženému podniku,Přechodem dluhu nebo jiného závazku zůstavitele nastupujevydražitel jako dlužník na jeho místo; k přechodu závazkuse souhlas věřitele nevyžaduje.Veřejná dobrovolná dražba podniku podle zákonač. 26/2000 Sb.Dobrovolná dražba podniku se nijak neliší od dražby nemovitostí,která byla popsána v minulém čísle časopisu. Vzhledemk jednoduššímu postupu při veřejné dražbě, oprotiprodeji podniku podle ustanovení o výkonu rozhodnutí dleo. s. ř., doporučuji přiklonit se raději k této variantě a podnikprodat prostřednictvím dražebníka.stát) za splnění závazků, které přešly s vlastnictvím podnikunebo jeho organizační složky na vydražitele.Prodej podniku soudním komisařem mimo dražbuK prodeji podniku by měl soudní komisař přistoupit jen,lze-li důvodně předpokládat neúspěch prodeje podnikuv dražbě a je-li zde nepochybně jen jeden zájemce o podnik.Pro soudního komisaře je nanejvýš obtížné zjistit cenupodniku a posoudit tak nabídku zájemce o koupi podniku.Proto by měl ustanovit znalce, který se vyjádří nejenomk otázce ceny podniku, ale měl by vysvětlit i důvody, prokteré nelze očekávat úspěch při prodeji v dražbě. Kupnícena musí být stanovena na základě údajů o souhrnu věcí,práv a závazků uvedených v účetní evidenci prodávanéhopodniku ke dni uzavření smlouvy a na základě dalšíchhodnot uvedených ve smlouvě, pokud nejsou zahrnuty doúčetní evidence.Soudní komisař by měl vždy zvážit důsledky přímého prodeje,které upravuje obchodní zákoník. Tak předně prodávajícíručí za splnění převedených závazků kupujícím.Úprava v obchodním zákoníku jde však ještě dál a zhorší-lise nepochybně prodejem podniku dobytnost pohledávkyvěřitele, může se věřitel ve stanovené lhůtě domáhat podánímodporu u soudu, aby určil, že vůči němu je převodzávazku prodávajícího na kupujícího neúčinný. Prodávajícíje pak povinen vůči němu splnit závazek v době splatnostia je oprávněn požadovat od kupujícího poskytnuté plněnís příslušenstvím. 5Soudní komisař je také povinen nejpozději v zápise o převzetípodniku upozornit kupujícího na všechny vadypřeváděných věcí, práv nebo jiných majetkových hodnot,o kterých ví nebo musí vědět, jinak odpovídá stát zaškody, kterým bylo možno tímto upozorněním zabránit.V zápise o převzetí podniku se také uvedou chybějícívěci a vadné věci. Kupující má právo na přiměřenou sle-Zákon o veřejných dražbách v ustanovení § 30stanoví důsledky spojené s dražbou podniku. Navydražitele přecházejí všechna práva a závazkypodniku včetně práv a povinností vyplývajícíchz pracovněprávních vztahů, oprávnění užívatobchodní jméno spojené s podnikem, pokudto není v rozporu se zákonem nebo s právemtřetí osoby, a práv z průmyslového a jiného duševníhovlastnictví, která se týkají podnikatelskéčinnosti vydraženého podniku, pokud to neodporujepovaze práv z průmyslového a jiného duševníhovlastnictví nebo smlouvě o poskytnutívýkonu těchto práv. Jde-li o organizační složkupodniku, přecházejí na vydražitele všechna právaa závazky, která se týkají této složky, včetněpráv a povinností z pracovněprávních vztahů.Jde-li o vydražení podniku nebo jeho organizačnísložky, ručí navrhovatel (v tomto případě5 § 478 obch. zák.6 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYvu z kupní ceny odpovídající chybějícím nebo vadnýmvěcem. Kupující může uplatnit nárok na slevu z kupníceny ohledně závazků, jež na něho přešly a nebyly zachycenyv účetní evidenci v době účinnosti smlouvy, ledažeo nich kupující v době uzavření smlouvy věděl. Kupujícíje také oprávněn odstoupit od smlouvy, jestliže podniknení způsobilý pro provoz stanovený ve smlouvě a vadyvčas oznámené jsou neodstranitelné nebo je prodávajícíneodstraní v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou mu kupujícístanoví. Nepřejde-li vlastnické právo k nemovitostitvořící součást podniku na kupujícího a prodávající neodstranítuto vadu v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou mukupující určí, může kupující od smlouvy odstoupit. Vedleuvedených nároků není vyloučeno právo kupujícího nanáhradu škody. 6Veřejná dražba peněžité pohledávkyJudikatura jednoznačně dovodila, že veřejná dražba pohledávky,jako převoditelného majetkového práva, je podle§ 17 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. přípustná. 8 Dražit lze jen pohledávky,které je možné postoupit (§ 525 obč. zák.).Při veřejné dobrovolné dražbě pohledávky se postupujezcela shodně jako u movitých věcí, jejichž dražba byla popsánav předminulém čísle časopisu.Doporučuji (samozřejmě s přihlédnutím k výši pohledávky)dohodnout s dražebníkem zajištění odhadu ceny pohledávkyna základě posudku znalce 9 a ve smlouvě o provedenídražby dohodnout, aby nejnižší podání činilo nejméně polovinuodhadu ceny pohledávky jako v případě, kdy navrhovateldražby postupuje podle zákona o veřejných zakázkách.„ZPENĚŽENÍ“ PENĚŽITÉ POHLEDÁVKYUstanovení § 175u o. s. ř. lze v případě peněžité pohledávkypoužít jen omezeně. Pohledávku nemůže soudní komisařani soudní exekutor realizovat v dražbě podle ustanovenío výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí či nemovitostí.Nelze použít ani ustanovení o přikázání peněžité pohledávkyve výkonu rozhodnutí, neboť ustanovení § 175uo. s. ř. tuto možnost nenabízí. Zůstává tedy možnost veřejnédražby pohledávky a její přímý prodej smlouvou o postoupenípohledávky. Podle mého názoru však nelze vyloučitani inkasování pohledávky soudním komisařem či správcemdědictví.Nelze-li pohledávku inkasovat, anebo jen s nepoměrnýmiobtížemi, doporučuji její veřejnou dobrovolnou dražbu.K přímému postoupení pohledávky by měl soudní komisařpřistoupit tehdy, nebude-li pohledávka vydražena, a přestose najde např. prostřednictvím elektronické aukce jiný zájemce.Soudní komisař vždy musí posoudit, zda je pohledávka existentní,zda např. právo neprekludovalo nebo zda se nejednáo pohledávku, která zaniká smrtí věřitele, případně zdanejde o pohledávku, která nemůže být postižena výkonemrozhodnutí (naturální obligace).Postup při inkasování pohledávkySoudní komisař může nepochybně vyzvat dlužníka zůstavitele,aby mu pohledávku zaplatil. Pokud se tak nestane,další kroky k vymáhání pohledávky by měl činit správce(„této části“) dědictví, kterého soudní komisař ustanovil čiustanoví nejlépe z řad advokátů.Správce dědictví je oprávněn činit veškeré úkony spojenés uplatněním a vymáháním pohledávky, tedy i podat žalobuči návrh na exekuci nebo výkon rozhodnutí. 7Odměna a hotové výdaje správce dědictví, které byly proplacenysoudem, je třeba při rozvrhu zahrnout do nákladůdle § 175 odst. 2 písm. a) o. s. ř.www.nkcr.cz6 § 484 a násl. obch. zák.7 Usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 9 Co 696/2003,publikované v SoJ 2004 č. 11 str. 931: Správce dědictví (§ 175eo. s. ř.) je osobou oprávněnou k podání návrhu na nařízenívýkonu rozhodnutí (exekuce) pro pohledávku přisouzenouzůstaviteli.8 Usnesení NS ČR, sp. zn. 28 Cdo 4374/2009: Pohledávka můžebýt předmětem dražby podle zákona č. 26/2000 Sb. Zákono veřejných dražbách v § 2 písm. a) vymezuje účel dražby jakopřechod vlastnického nebo jiného práva, aniž by tedy jakkolivomezoval výčet práv, jež mohou být předmětem dražby. Natoto základní vymezení pak navazuje i ustanovení § 17 odst. 3cit. zák., řadící do výčtu možných předmětů dobrovolnédražby i převoditelná majetková práva. Pohledávka přitompředstavuje právo věřitele na nabytí určitého majetkovéhoprospěchu od dlužníka a zároveň jde v souladu s ustanovením§ 524 a násl. obč. zák. o právo v zásadě převoditelné, není tedypochyb o tom, že ji lze považovat za převoditelné majetkovéprávo ve smyslu zákona o veřejných dražbách. Neobsahuje-lizákon o veřejných dražbách výslovné ustanovení o způsobu,kterým má dojít k přechodu pohledávky jako předmětu dražbyna vydražitele, a jsou-li ustanovení tohoto zákona zaměřenapředevším na úpravu přechodu práva vlastnického a jinýchvěcných práv, je to logický důsledek toho, že charakter věcnýchpráv vyžaduje detailnější zákonnou úpravu, čemuž odpovídái obecná úprava obsažená v občanském zákoníku, která sezabývá nabýváním věcných práv značně podrobněji nežlinabýváním pohledávky. Přímo zákon o veřejných dražbáchpak vychází z toho, že právní úprava v něm obsažená neníkomplexní, a proto v § 65 stanoví pro problematiku v němpřímo neřešenou podpůrné použití občanského zákoníku,který se uplatní i v případě výslovně neupravených otázekspojených s přechodem pohledávky.9 Podle § 13 odst. 1 zák. č. 26/2000 Sb. dražebník zajistí odhadceny předmětu dražby v místě a čase obvyklé. Odhad nesmíbýt v den konání dražby starší šesti měsíců. Jde-li o nemovitost,podnik, jeho organizační složku, nebo o věc prohlášenou zakulturní památku, musí být cena předmětu dražby zjištěnaposudkem znalce.10 § 527 obč. zák. (1) Bylo-li sjednáno postoupení pohledávkyza úplatu, odpovídá postupitel postupníkovi, jestliže a)postupník se nestal místo postupitele věřitelem pohledávkys dohodnutým obsahem, b) dlužník splnil postupiteli závazekdříve, než byl povinen jej splnit postupníkovi, c) postoupenápohledávka nebo její část zanikla započtením nároku, který měldlužník vůči postupiteli.(2) Za dobytnost postoupené pohledávky postupitel ručído výše přijaté úplaty spolu s úroky, jen když se k tomupostupníkovi písemně zavázal; toto ručení však zaniká, jestližepostupník nevymáhá postoupenou pohledávku na dlužníkovibez zbytečného odkladu u soudu.7

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Důsledkem úspěšné dražby pohledávky je změna v osoběvěřitele se všemi důsledky jako při postoupení pohledávkypodle § 524 a násl. obč. zák. 10Postoupení peněžité pohledávkyProdejem mimo dražbu podle § 175u odst. 1 o. s. ř. lze v případězpeněžení zůstavitelových pohledávek chápat jejichpostoupení podle občanského zákoníku.Soudní komisař musí předem posoudit nejen charakter pohledávky,ale i obsah smlouvy, na základě které pohledávkyvznikla, protože např. nelze postoupit pohledávku, jestližeby postoupení odporovalo dohodě s dlužníkem.Soudní komisař v písemné smlouvě o postoupení specifikujepohledávku osobou dlužníka, předmětem plnění, odkazemna smlouvu aj. a předá postupníkovi všechny dokladya poskytne všechny potřebné informace, jež se týkají postoupenépohledávky. Bez zbytečného odkladu o postoupeníinformuje dlužníka. Odpovědnost postupitele – státuza postoupenou pohledávku je stanovena § 527 obč. zák. 10ZPENĚŽENÍ NEPENĚŽITÉ POHLEDÁVKYNepeněžitou pohledávkou za zůstavitelem může být závazekvěřitele dodat (dodávat) zůstaviteli předem předplacenézboží (věci) či poskytnout (poskytovat) předem zaplacenouslužbu či činnost.Takové pohledávky se sice při likvidaci dědictví mohou vyskytnout,ale obvykle nikdo nepředpokládá faktické plněnínepeněžitého závazku „ve prospěch dědictví“ a v případě,že dlužník spolupracuje, je vhodné s ním dohodnout poskytnutífinančního plnění (např. vrácení zaplacené ceny).Pokud zůstane dlužník nečinný, může soudní komisař použítstejné způsoby zpeněžení jako u peněžité pohledávky,avšak proces „inkasování“ vyžaduje více specifických úkonůa lze předpokládat výrazně nižší úspěšnost.Postup podle ustanovení o. s. ř. o výkonu rozhodnutí (§ 320)nelze použít, neboť přikázání pohledávky není výslovněuvedeno v § 175u odst. 1 o. s. ř., a navíc není tento postupv případě zpeněžení nepeněžitých pohledávek použitelný,neboť výkon rozhodnutí nepeněžitých pohledávek vycházíz principu tzv. úkojného práva, kdy pohledávku spočívajícív poskytnutí činnosti může oprávněný ve výkonu rozhodnutíjen konzumovat (využít službu např. odcestovat na zájezd,chodit do fitcentra namísto povinného), ale nemůžečinit úkony k ukončení vztahu (odstoupit od smlouvy neboji vypovědět) s následným finančním vyrovnáním.Splnění závazku nebo kompenzaceSoudní komisař (a lépe ustanovený správce dědictví) je povinenvymáhat, a to i soudní cestou, splnění závazku k dodánívěci a je povinen přijmout věc, která je obsahem závazku.11 Např. Pelikánová, I.: Komentář k § 229 a § 232 zák. č. 513/1991Sb., ASPI, 1998.Tuto (movitou) věc pak soudní komisař zpeněží postupem,který byl popsán dříve.Je-li předmětem závazku provedení služby nebo činnosti,správce dědictví vynucuje činnost na dlužníkovi, jen pokudsměřuje k udržování majetkové podstaty dědictví (např. pokudse jedná o závazek k údržbě nebo opravě nemovitostí).To však samo o sobě nejsou úkony za účelem zpeněžení závazkuv rámci likvidace dědictví. Při likvidaci musí správcedědictví jednat s dlužníkem o finančním vyrovnání nesplněnéhozávazku podle obsahu uzavřené smlouvy či podleustanovení občanského zákoníku, popř. vymáhat tyto nárokysoudní cestou.Veřejná dražba či postoupení nepeněžité pohledávkyVe veřejné dražbě lze dražit i nepeněžitou pohledávkua rovněž ji lze i postoupit.Navíc oproti peněžité pohledávce nelze dražbu či postoupenínepeněžité pohledávky provést také u pohledávky,jejíž obsah by se změnou věřitele změnil, neboť takovou pohledávkunelze podle § 525 obč. zák. postoupit.Vzhledem k charakteru nepeněžité pohledávky také doporučujidohodnout s dražebníkem zajištění odhadu ceny pohledávkyna základě posudku znalce 9 a doporučuji to i v případěpostoupení nepeněžité pohledávky.U většiny nepeněžitých pohledávek, které si lze představit,však bude úspěšnost dražby či jejího postoupení zřejmě minimální.ZPENĚŽENÍ ČLENSTVÍ ZŮSTAVITELEV DRUŽSTVUAbychom mohli posoudit, jak zpeněžit bývalou účast zůstavitelev družstvu, musíme analyzovat pojmy členství, členskápráv a povinnosti nebo členský podíl v družstvu a právníúpravu těchto pojmů provedenou v obchodním zákoníku.S odkazem na odbornou literaturu 11 členská práva a povinnostijsou jak práva a povinnosti majetkové povahy (např.povinnost splatit vklad, právo na vypořádací podíl), tak povahynemajetkové (právo hlasovat na členské schůzi, právona informace atd.). Členská práva a povinnosti jsou neoddělitelnáod členství a jejich převod nebo přechod bez členstvínení možný. Podle § 232 odst. 1 obch. zák. členství fyzickéosoby zaniká smrtí, ale dědic členských práv a povinnostízůstavitele může požádat družstvo o členství. Členská právaa povinnosti (samozřejmě včetně členství) přecházejítedy na dědice, avšak s podmínkou, že se přihlásí o členstvíu družstva a družstvo jeho nabytí členství schválí, je-lischválení požadováno. Jinak by členství dědice vůbec nevznikloa dědic by měl právo na vypořádací podíl. Obchodnízákoník pojem členský podíl zná jen v ustanovení § 226odst. 1 písm. d) v souvislosti s vypořádáním členského podílupři zániku členství.8 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYZ uvedeného je zřejmé, že členská práva a povinnostia s nimi spojené členství mohou po smrti zůstavitele přejítjen na dědice. Je-li však v dědickém řízení rozhodnutoo likvidaci dědictví, majetek zůstavitele již na dědice přejítnemůže. V takovém případě podle mého názoru členstvív družstvu zaniká včetně členských práv a povinností a součástídědictví se stává nárok na vypořádací podíl, který jesvou povahou peněžitou pohledávkou a jako peněžitoupohledávku jej soudní komisař (správce dědictví) vymáhá. 12Jsem si vědoma, že vyjádřený názor není v souladu s názoryjiných autorů publikovaných v našem časopise 13 a budujen ráda, pokud vyvolá následnou diskusi, případně změnuzákonné úpravy. Považuji však za nesprávné dovozovat jinýnázor jen s ohledem na skutečnost, že výše vypořádacíhopodílu bývá v (bytovém) družstvu výrazně nižší než cenapřevodu členských práv a povinností, 14 protože i v exekuci,kde je také výše výtěžku velmi zásadní, zákonná úprava postihujevypořádací podíl rovněž. 15Způsob výpočtu výše vypořádacího podílu a lhůtu k jehozaplacení určují stanovy družstva (§ 233 odst. 5 obch. zák.)a samotný obchodní zákoník je stanoví jen pro případ, kdystanovy tyto otázky neupravují. 16 Vypořádací podíl se uhrazujev penězích, pokud členský vklad nespočíval v převoduvlastnického práva k nemovitosti. 17Soudní komisař může při vymáhání vypořádacího podílupostupovat jako při vymáhání ostatních peněžitých pohledávek.Může tuto pohledávku inkasovat, případně ji můžeprodat ve veřejné dražbě nebo ji může postoupit.V případě, kdy družstvo nebude se soudním komisařemna výplatě vypořádacího podílu spolupracovat (což budenepochybně výrazně méně často než u obchodních společností),měl by být ustanoven správce dědictví, který budevypořádací podíl vymáhat soudní cestou. V takovém případěby správcem dědictví měl být ustanoven odborník, kterýzvládne postup při vymáhání pohledávky a rozumí i ekonomickýmsouvislostem oceňování vypořádacího podílu,případně by měl být ustanoven znalec, který je schopenposoudit způsob výpočtu vypořádacího podílu.ZPENĚŽENÍ ÚČASTI ZŮSTAVITELE V OBCHODNÍSPOLEČNOSTIObdobné úvahy, které mě vedly k závěrům o zpeněženíčlenství zůstavitele v družstvu, lze vztáhnout i k účasti zůstavitelev obchodní společnosti. Tyto názory jsou v případěobchodních společností (na rozdíl od družstva) častěji připouštěnyi jinými autory. 18www.nkcr.czPojem obchodního podílu je definován § 61 obch. zák.a představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucípráva a povinnosti. Obchodní podíl tvoří majetkovápráva společníka proti společnosti, ale také jeho povinnostia práva nemajetková. Obchodní podíl není ani pohledávkouspolečníka vůči společnosti, ale na jeho základě mohouvzniknout např. právě pohledávka na vypořádacím podílunebo pohledávka na likvidačním zůstatku. 19 Na tom neměnínic ani skutečnost, že výše obchodního podílu se určujev penězích. 20Pro posouzení způsobu zpeněžení účasti zůstavitele v obchodníspolečnosti je podstatné, zda obchodní podíl můžepo smrti zůstavitele přejít na jinou osobu než dědice.Společnost s ručením omezenýmU společnosti s ručením omezeným se podle § 116 odst. 2a 3 obch. zák. obchodní podíl dědí a nepřechází-li na dědice,přechází obchodní podíl zemřelého společníka na společnost.Zákon tedy stanoví jediného možného nabyvateleobchodního podílu po smrti společníka, není-li jím dědic,a to společnost samotnou. V souladu s § 150 obch. zák. jest-12 Nad to lze souhlasit s názorem Z. Ryšánka (Ad Notam 2010č. 2) potud, že soubor členských práv a povinností by stejněnebylo možné zpenežit postupem podle ustanovení o výkonurozhodnutí prodejem movitých věcí či nemovitostí, ani veveřejné dražbě, protože se nejedná o majetkové právo vevlastním slova smyslu a podle zveřejněných údajů serverucentrální adresy veřejné dražby členských práv a povinnostív družstvu skutečně neprobíhají.13 Ryšánek, Z.: Ad Notam 2010, č. 2 a Šedivý, P. : Ad Notam 2011, č. 514 Usnesení NS, sp. zn. 20 Cdo 101/2002: Dovoluje-li zákonpostihnout pohledávku z práva na vypořádací podíl v družstvu(§ 320a odst. 1 o. s. ř., § 233 odst. 1 obch. zák.), jsou úvahyo disproporci mezi výší vypořádacího podílu a obecnou cenoučlenského podílu spojenou s nájmem družstevního bytubezcenné.15 Byť taková úprava zajisté není vhodná a přínosná a byla bypotřebná změna právní úpravy v o. s. ř. i obchodním zákoníkujak pro případ likvidace dědictví, tak i v oblasti exekucí.16 § 233 obch. zák. (2) Vypořádací podíl se určí poměremsplaceného členského vkladu dosavadního člena násobenéhopočtem ukončených roků jeho členství k souhrnu splacenýchčlenských vkladů všech členů násobených ukončenými rokyjejich členství.(3) Pro určení vypořádacího podílu je rozhodný stav vlastníhokapitálu družstva podle účetní závěrky za rok, v němž členstvízaniklo. Při určování výše vypořádacího podílu se nepřihlíží kekapitálu, jenž je v nedělitelném fondu, a jestliže to vyplývá zestanov, i v jiných zajišťovacích fondech. Rovněž se nepřihlížík vkladům členů s kratším než ročním členstvím přede dnem,k němuž se řádná účetní závěrka sestavuje.(4) Nárok na vypořádací podíl je splatný uplynutím tří měsíců odschválení účetní závěrky za rok, v němž členství zaniklo. Nárokna podíl na zisku vzniká jen za období trvání členství.(5) Ustanovení odstavců 2 až 4 se použijí, jen pokud stanovyneurčují jinak.17 Podle § 234 obch. zák. vypořádací podíl se uhrazuje v penězích.Stanovy mohou určit, že v případech, kdy členský vklad spočívalzcela nebo zčásti v převodu vlastnického práva k nemovitostina družstvo, může člen žádat vypořádání vrácením tétonemovitosti, a to v hodnotě, která je evidována v majetkudružstva v době zániku jeho členství. Je-li výše vypořádacíhopodílu menší, než činí hodnota vrácené nemovitosti, jenabývající člen povinen uhradit družstvu rozdíl v penězích.Stanovy mohou určit, že obdobně se postupuje i v případě,kdy spočíval členský vklad v poskytnutí jiného věcného plnění.Družstvo odpovídá členovi, jestliže nakládá s majetkemdružstva způsobem, jenž by toto vrácení znemožňoval. Nárokna vrácení zemědělské půdy vložené do družstva má členi v případě, že tento nárok stanovy neurčují.18 Nejnověji v minulém čísle Ad Notam 2011, č. 5 v článkuMgr. Petra Šedivého „Zpeněžení majetku zůstavitele v likvidacidědictví mimo dražbu“.19 Pelikánová, I.: Komentář k § 61 zák. č. 513/1991 Sb., ASPI, 1998.20 § 114 odst. 1 obch. zák.9

ČLÁNKYAd Notam 6/2011liže přešel obchodní podíl na společnost, vzniká právo navypořádací podíl (§ 61 odst. 2 obch. zák.), který se určuje poměremobchodních podílů, nestanoví-li společenská smlouvaněco jiného. Společnost je povinna vyplatit vypořádacípodíl ve lhůtě stanovené § 150 odst. 3 obch. zák. Společnostmůže obchodní podíl na základě rozhodnutí valné hromadypřevést na jiného společníka nebo třetí osobu. Nedojde-lik převodu obchodního podílu, rozhodne valná hromadabuď o snížení základního kapitálu o vklad zemřelého společníka,nebo o tom, že ostatní společníci převezmou jehoobchodní podíl v poměru svých obchodních podílů za úplatuve výši vypořádacího podílu, jinak může soud společnosti bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci. V takovém případěpodá soudní komisař či správce dědictví podle § 116 odst. 3a § 113 odst. 6 obch. zák. návrh rejstříkovému soudu k rozhodnutío zrušení společnosti a její likvidaci a jmenovánílikvidátora.Obdobná situace nastává u společnosti s ručením omezeným,ve které byl zůstavitel jediným společníkem. Podílzemřelého společníka v případě likvidace dědictví také přecházídle § 116 odst. 2 a 3 obch. zák. na společnost, protoževšak zde není jiný společník, (který by mohl vykonávat působnostvalné hromady dle § 132 odst. 1 obch. zák.), je dánproto důvod ke zrušení společnosti dle § 68 odst. 6 písm.c) obch. zák., protože zaniknou předpoklady vyžadovanézákonem pro vznik společnosti a soudní komisař podá návrhrejstříkovému soudu, aby rozhodl o zrušení společnostia její likvidaci a jmenoval likvidátora.Veřejná obchodní společnostPodle § 76 a § 91 obch. zák. veřejnou obchodní společnostíje společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají podspolečnou firmou a ručí za závazky společnosti společněa nerozdílně celým svým majetkem.Veřejná obchodní společnost se podle § 88 odst. 1 písm. c)obch. zák. zrušuje smrtí společníka. Ke zrušení veřejné obchodníspolečnosti nedojde, pokud společenská smlouvapřipouští dědění podílu, podíl zůstavitele zdědil jeho dědic(dědicové) a ve společnosti zůstávají alespoň dva společníci.Zbývající společníci se také mohou změnou společenskésmlouvy dohodnout, že společnost trvá i nadále bez společníka,jehož se důvod zániku týká. Není-li dohoda o změněspolečenské smlouvy uzavřena do tří měsíců od zrušeníspolečnosti, toto právo zaniká a společnost vstupuje tímtodnem do likvidace, jestliže se společníci nedohodli na je-21 Podle § 100 obch. zák. (1) Rozdělení zisku na část připadajícíspolečnosti a část připadající komplementářům se určípoměrem stanoveným ve společenské smlouvě, jinak se ziskmezi ně dělí na polovinu. Nevyplývá-li ze společenské smlouvyněco jiného, část zisku, která připadla společnosti, se pozdanění rozdělí mezi komanditisty v poměru stanoveném vespolečenské smlouvě, jinak v poměru splacených vkladů.(2) Nevyplývá-li ze společenské smlouvy něco jiného, rozdělísi komplementáři část zisku na ně připadající rovným dílema komanditisté podle výše splacených vkladů.jím vstupu do likvidace před uplynutím této lhůty. Dědicivzniká vůči společnosti nárok na vypořádací podíl, popř. napodíl na likvidačním zůstatku, který se vypočte tak, že se likvidačnízůstatek rozdělí mezi společníky nejprve do výšehodnoty jejich splacených vkladů. Zbytek likvidačního zůstatkuse rozdělí mezi společníky rovným dílem.Zákonná úprava tedy umožňuje v případě smrti společníkaveřejné obchodní společnosti přechod podílu jen na dědice(který je oprávněn účast ve společnosti vypovědět). Jináosoba nemůže podíl po smrti společníka nabýt. Po právnímoci unesení o likvidaci dědictví se soudní komisař obrátína zbylého společníka (společníky) o vyplacení vypořádacíhopodílu. Nebude-li vypořádací podíl vyplacen a nastaly-liokolnosti předvídané ustanovením § 88 obch. zák.pro vstup společnosti do likvidace, zajistí soudní komisařjmenování likvidátora. Podle § 71 obch. zák. likvidátorajmenuje statutární orgán společnosti, není-li zákonem, společenskousmlouvou nebo stanovami určeno jinak. Není-lilikvidátor jmenován bez zbytečného odkladu, jmenuje horejstříkový soud.Komanditní společnostKomanditní společnost je společnost, v níž jeden nebovíce společníků ručí za závazky společnosti do výše svéhonesplaceného vkladu zapsaného v obchodním rejstříku(komanditisté) a jeden nebo více společníků celým svýmmajetkem (komplementáři). Pokud bližší úprava komanditníspolečnosti nestanoví něco jiného, použijí se na komanditníspolečnost přiměřeně ustanovení tohoto zákonao veřejné obchodní společnosti a na právní postavení komanditistůustanovení o společnosti s ručením omezenýma platí tak principy popsané v předcházejícím výkladu.Podle § 102 odst. 4 obch. zák. smrtí komanditisty se společnostneruší a jeho podíl na společnosti se dědí. Společenskásmlouva může dědění podílu vyloučit; v tomto případě náležídědicům vypořádací podíl.Smrtí jediného komplementáře se za použití § 88 odst. 1písm. c) obch. zák. komanditní společnost zrušuje s likvidací,ledaže společenská smlouva připouští dědění podílu a podílzůstavitele zdědil jeho dědic (dědicové). Zemře-li jedenz více komplemenářů, společnost se neruší a je dán nárok navypořádací podíl.Při zrušení společnosti s likvidací mají společníci nárok napodíl na likvidačním zůstatku. Každý ze společníků má nárokna vrácení částky ve výši splaceného vkladu. Pokud likvidačnízůstatek nestačí k tomuto vrácení, mají přednostníprávo na vrácení komanditisté. Zbytek likvidačního zůstatku,který zůstal po vrácení částky ve výši vkladů, se rozdělímezi společníky podle stejných zásad jako zisk. 21Postup likvidátoraLikvidace společnosti je upravena v § 70 až 75c obch. zák.Jmenováním likvidátora na něj přechází působnost statutárníhoorgánu jednat jménem společnosti. Likvidátor je10 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYorgánem společnosti a za výkon své působnosti odpovídátýmž způsobem jako členové statutárních orgánů.Likvidátor sestaví ke dni vstupu společnosti do likvidace zahajovacílikvidační účetní rozvahu a soupis jmění. Likvidátortaké oznámí vstup společnosti do likvidace všem známýmvěřitelům. Zároveň je povinen tuto skutečnost zveřejnits výzvou pro věřitele, aby přihlásili své pohledávky ve lhůtě,která nesmí být kratší než tři měsíce.Likvidátor činí jménem společnosti jen úkony směřujícík likvidaci společnosti. Při výkonu této působnosti plní závazkyspolečnosti, uplatňuje pohledávky a přijímá plnění,zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírásmíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonávápráva společnosti. Nové smlouvy může uzavírat jenv souvislosti s ukončením nevyřízených obchodů, nebo je--li to potřebné k zachování hodnoty majetku společnostinebo k jeho využití, nejedná-li se o pokračování v provozupodniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem společnostitéž ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. Likvidátorovijmenovanému soudem jsou třetí osoby povinnyposkytnout součinnost v rozsahu, v jakém jsou povinny jiposkytnout insolvenčnímu správci podle zvláštního právníhopředpisu. Bez ohledu na způsob určení likvidátora můžesoud na návrh osoby, jež na tom osvědčí právní zájem, odvolatlikvidátora, který porušuje své povinnosti, a nahraditho jinou osobou.Bez zbytečného odkladu po provedení všech úkonů nezbytnýchk provedení likvidace sestaví likvidátor zprávu o průběhulikvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkovéhozůstatku, jenž vyplyne z likvidace (likvidační zůstatek), mezispolečníky, a předloží ji společníkům nebo orgánu k tomupříslušnému ke schválení (dále jen „návrh rozdělení likvidačníhozůstatku“). Každý společník (a za zůstavitele správcedědictví či soudní komisař), který s návrhem rozdělení likvidačníhozůstatku nesouhlasí, se může domáhat, aby soudpřezkoumal výši podílu na likvidačním zůstatku, který mápodle návrhu rozdělení likvidačního zůstatku obdržet.Společníkům nelze poskytnout plnění z důvodů jejich právana podíl na likvidačním zůstatku, dříve než jsou uspokojenynároky všech známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásilisvé pohledávky. Je-li pohledávka sporná nebo není-liještě splatná, lze rozdělit likvidační zůstatek, jen byla-li věřiteliposkytnuta odpovídající jistota.Likvidace končí rozdělením likvidačního zůstatku nebo použitímprostředků z výtěžku z prodeje majetku k uspokojenívěřitelů anebo převzetím majetku věřiteli k úhradě jejichpohledávek anebo odmítnutím věřitelů převzít majetekk úhradě dluhů podle § 75 odst. 5. Po rozdělení likvidačníhozůstatku sestaví likvidátor seznam společníků, kterým vyplatilpodíl na likvidačním zůstatku.Do 30 dnů po skončení likvidace podá likvidátor návrh navýmaz společnosti z obchodního rejstříku.www.nkcr.czOdměnu likvidátora určuje orgán společnosti, který likvidátorajmenoval. Byl-li likvidátor jmenován soudem, určujejeho odměnu rejstříkový soud. Jde-li o likvidátora jmenovanéhosoudem ze společníků společnosti anebo člena statutárníhoorgánu, odměna mu nenáleží. Výši odměny stanovístatutární orgán společnosti podle vyhlášky č. 479/2000 Sb.,o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a členaorgánu společnosti jmenovaného soudem.Odměna a hotové výdaje se hradí z likvidačního zůstatkupřed ostatními pohledávkami. Nepostačuje-li likvidačnímajetek k úhradě odměny a hotových výdajů likvidátora,hradí odměnu a hotové výdaje likvidátorovi stát (rejstříkovýsoud). Dostačuje-li likvidační majetek k úhradě odměnya hotových výdajů pouze částečně, hradí odměnu a hotovévýdaje stát pouze v rozsahu, v jakém nebyly uhrazeny z majetkuspolečnosti. Nebude-li výtěžek likvidace (likvidačnízůstatek) dostatečný ani k plnému uspokojení nároků likvidátora,nepřipadne do dědictví nic, což je velmi pravděpodobnézejména u dříve nefunkční společnosti s ručenímomezeným, u které zůstavitel jako jediný společník neprovedljejí likvidaci dříve. 22ZPENĚŽENÍ PRÁV K NEHMOTNÝM STATKŮMPráva k nehmotným statkům lze v zásadě lišit na 1. nehmotnéstatky osobní (osobnostní) povahy a 2. duševní vlastnictví,které tvoří a) literární a jiné umělecké vlastnictví či vlastnictvík vědeckým dílům a počítačovým programům a b)průmyslové vlastnictví. 2322 Kasíková, M.: Právní rádce, 2003, č. 10.23 K charakteru a třídění jednotlivých práv k nehmotným statkůmsrovnej článek Telec, Ivo: O nehmotných statcích a duševnímvlastnictví, Právní rozhledy č. 11/1997.11

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Práv k nehmotným statkům je celá škála a dříve než soudníkomisař přistoupí k úkonům směřujícím ke zpeněžení práva,musí přesně zjistit obsah práva v závislosti na charakterupráva a příslušné právní úpravě.Právo k nehmotnému statku, které patřilo zůstaviteli, lzezpeněžit jednak v případě patentu, průmyslového vzorua ochranné známky v dražbě vedené soudním exekutorema v případě ostatních obecně převoditelných práv k nehmotnýmstatkům také ve veřejné dobrovolné dražbě. Převoditelnápráva může soudní komisař převést i smlouvouz volné ruky.Nepřevoditelná práva nemohou být předmětem zpeněžení.Vázaně převoditelná práva (na rozdíl od obecně převoditelnýchpráv) mohou být převedena jen za dodržení zvláštníchpodmínek stanovených v zákoně a jen určitému okruhuosob, jako např. právo k obchodnímu jménu – firmě můžebýt „zpeněženo“ jen v rámci prodeje podniku jeho nabyvateli.24Od samotného práva k nehmotnému statku je třeba odlišovatpeněžní pohledávky z něj vzniklé, u kterých je třebapři jejich zpeněžení postupovat podle dříve uvedeného návodutýkajícího se peněžitých pohledávek. Jedná se např.o pohledávku na zaplacení autorské odměny za užití dílaanebo pohledávku vzniklou ze smlouvy se zůstavitelemo zveřejnění jeho osobní fotografie.Je tomu tak i u zpeněžení licence (souhlasu) k využívání právz duševního vlastnictví, kterou zůstavitel poskytl třetím osobám.25 Licenční smlouvou k předmětům duševního vlastnictvíopravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednanémrozsahu k výkonu práv a nabyvatel se zavazuje k poskytováníurčité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Pro exekucipráv z licence, kterou povinný poskytl třetím osobám, se alepoužijí ustanovení o exekuci přikázáním jiných peněžitýchpohledávek a licence není zpeněžována v dražbě. S pohledávkouz poskytnuté licence proto soudní komisař naložíjako s peněžitou pohledávkou.Zůstavitel také mohl být nabyvatelem práva z duševního(průmyslového) vlastnictví jiné osoby ve formě licence.Bude-li takové licenční právo zůstavitelem „předplaceno“,může se správce dědictví domáhat nároků ze smlouvy naposkytovateli licence. Dražba a postoupení této nepeněžitépohledávky jsou vyloučeny, protože licence není převoditelnýmmajetkovým právem.Dražba patentu, průmyslového vzoru a ochrannéznámky provedená exekutoremPokud ustanovení § 175u odst. 1 o. s. ř. odkazuje na dražbuprovedenou exekutorem podle exekučního řádu, mátoto ustanovení své opodstatnění jedině v případě dražbypatentu, průmyslového vzoru a ochranné známky, neboťu těchto práv průmyslového vlastnictví obsahuje exekuční24 § 11 obch. zák.25 § 64 odst. 5 ex. ř.řád výslovnou úpravu jejich postihu prostřednictvím dražby;občanský soudní řád ve výkonu rozhodnutí takovouúpravu nezná.Podle § 64 ex. ř. patenty, průmyslové vzory a ochrannéznámky, které byly povinnému uděleny a jsou pro něj zapsányv patentovém rejstříku, v rejstříku průmyslovýchvzorů nebo v rejstříku ochranných známek vedeném Úřademprůmyslového vlastnictví exekutor zpeněží; postupujepřitom přiměřeně podle ustanovení o exekuci prodejemmovitých věcí. Všechna práva při převodu patentů, průmyslovýchvzorů a ochranných známek, která jinak přísluší povinnémujako jejich majiteli zapsanému v patentovém rejstříku,v rejstříku průmyslových vzorů a rejstříku ochrannýchznámek, vykonává po dobu exekuce exekutor.Soudní komisař navrhne soudnímu exekutorovi provedenídražby patentu, průmyslového vzoru či ochranné známky.Soudní exekutor poté oznámí Úřadu průmyslového vlastnictví,že soudní komisař podal u něj návrh na zpeněženípatentu, průmyslového vzoru či ochranné známky.Postup exekutora při zpeněžení začíná oceněním práva soudní exekutor vzhledem k charakteru dražených právk ocenění ustanoví znalce. Dále soudní exekutor postupujezcela shodně jako při prodeji movitých věcí. Bohužel občanskýsoudní řád, který postup při prodeji movitých věcí upravuje,prozatím vylučuje elektronickou dražbu movitých věcí,a proto musí být tato práva dražena při dražbě prezenční.Všechna práva při převodu patentů, průmyslových vzorůa ochranných známek, která by jinak příslušela zůstavitelijako jejich majiteli zapsanému v patentovém rejstříku,v rejstříku průmyslových vzorů a rejstříku ochranných známek,vykonává exekutor; smí ale vykonávat jen ta práva,která přímo souvisí s převodem práv.Po zpeněžení exekutor vyrozumí Úřad o převodu patentu,průmyslového vzoru a ochranné známky a o nabyvatelitěchto práv. Úřad poté provede zápis o převodu v patentovémrejstříku, v rejstříku průmyslových vzorů nebo v rejstříkuochranných známek.Veřejná dražba práv k nehmotným statkůmUstanovení § 17 odst. 3 zák. č. 26/2000 Sb. do dne 31. 8.2006, kdy bylo novelizováno zákonem č. 315/2006 Sb., výslovnězakazovalo veřejnou dobrovolnou dražbu majetkovéhopráva za duševního vlastnictví. Současné znění tohotoustanovení takové omezení neobsahuje a stanoví, že předmětemdražby může být převoditelné majetkové právo.Základním předpokladem zpeněžení majetkového právav dobrovolné dražbě je tedy jeho převoditelnost na jinouosobu (ve smyslu tzv. pravého převodu, jehož právním důsledkemje změna osoby majitele práva). Nepřevoditelnýmijsou osobní práva k nehmotným statkům, jako je napříkladosobní právo na ochranu autorství a jemu příbuzné osobníprávo na ochranu původcovství uměleckého výkonu (§ 12a § 71 zák. č. 121/2000 Sb., autorského zákona), nebo jako12 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYjsou osobní práva na ochranu původcovství předmětůprůmyslových práv, upravená zvláštními zákony. Tato právajsou nezcizitelná a kromě toho přísluší jen určité fyzickéosobě. Převoditelným není ani osobní právo na ochranuosob, upravené občanským zákoníkem, protože se ve všechuvedených případech jedná o práva, která přísluší jen určitéosobě. Nepřevoditelnými jsou i práva plynoucí z udělenýchlicencí (např. k licencované živnosti, k rozhlasovému či televiznímuvysílání nebo provozování poštovních služeb, prodejizbraní, k užití autorského díla). Taková práva náleželajen zůstaviteli a jeho smrtí zanikla. 23Nejedná-li se o tedy o obecně převoditelné právo (bez speciálníchpodmínek převodu určitým osobám), je vyloučenajeho veřejná dražba.Soudní komisař, který uzavře s dražebníkem smlouvu o veřejnédobrovolné dražbě práva z duševního vlastnictví, byměl ve smlouvě zajistit, aby odhad práva byl proveden nazákladě posudku znalce a nejnižší podání činilo nejméněpolovinu odhadu.Při veřejné dražbě práv z duševního vlastnictví se postupujezcela standardně. Po úspěšné dražbě předá dražebník vydražitelipotvrzení o nabytí vlastnictví, na základě kterého budek žádosti vydražitele proveden zápis o převodu v příslušnémregistru práv z duševního vlastnictví (např. rejstříku ochrannýchznámek vedeném Úřadem průmyslového vlastnictví).ZPENĚŽENÍ DALŠÍCH MAJETKOVÝCH PRÁVMajetkovým právem je každé penězi ocenitelné právo, kterémá majetkovou hodnotu, jehož realizací může vzniknoutpenězi ocenitelný přínos.Jinými majetkovými právy, která dosud nebyla zmíněnav předchozím výkladu, neboť je nelze podřadit pod peněžitéči nepeněžité pohledávky zůstavitele, ani mezi právak nehmotným statkům a která mohou také být předmětemzůstavitelova majetku, jsou např. právo zůstavitele na peněžníprostředky či věci, které jsou uloženy v úřední úschově,nebo právo na vrácení soudního (správního) poplatku.Zpeněžení takového práva bude vždy záviset na jeho obsahu.Bude-li toto právo převoditelné na jinou osobu a nebudespojeno jen s osobou zůstavitele, lze jej podle § 17 odst. 3zák. č. 26/2000 Sb. dražit ve veřejné dražbě nebo je převéstsmlouvou za úplatu v rámci přímého prodeje na dalšího nabyvatele.Nebude-li právo převoditelné, může správce dědictví vymáhatsplnění tohoto práva podle příslušných předpisů. ■www.nkcr.cz13

ČLÁNKYAd Notam 6/2011prof. JUDr. Jan Dědič na Notářskékonferenci v Praze konané21. 10. 2011. Na ní přednesl svůjpříspěvek o úloze notářství.Úloha notářstvía jeho přínos v právuobchodních korporacíprof. JUDr. Jan Dědič1. ZÁKLADNÍ PRÁVNĚ TEORETICKÁVÝCHODISKAObchodní korporace jsou v moderních pojetích chápanyjako hypostazovaný soubor obligací, tedy jako jakási síťobligací, kde dochází ke střetávání řady zájmů. Jde nejeno individuální zájmy jednotlivých společníků mezi sebou,ale i v jejich vztahu ke korporaci jako právnické osobě, jejímvěřitelům, členům orgánů a zaměstnancům. Totéž platí prostřet zájmů korporace se zájmy společníků, věřitelů, zaměstnancůa členů jejích orgánů, jakož i mezi všemi uvedenýmiosobami navzájem.Úlohou obchodního práva je pak tyto zájmy za pomoci institutůkorporačního práva určitým způsobem sladit, zajistitochranu menšinových společníků před zneužitím většinya obráceně a zabezpečit preferenci zájmů korporace předcizími (osobními) zájmy a ochranu věřitelů tam, kde společnícineručí za dluhy korporace.1 Viz § 2 notářského řádu.Vzhledem k tomu, že korporace vzniká na smluvní bázi, jek naplnění výše uvedeného cíle a k zábraně vytvoření reálnénerovnováhy v zájmech zúčastněných osob nezbytnáexistence kontroly zákonnosti při vytváření korporace jakoprávnické osoby a při změnách jejích vnitřních právních poměrů.Tuto úlohu může splnit jen ten, komu zákon ukládá jednatnestranně a odborně s tím, že při porušení zákonem stanovenérovnováhy může zabránit vzniku korporace, její změněnebo zániku. Takovou roli může zajisté sehrát nezávislýsoud, správní úřad nebo jiná osoba (úřad), která splňuje výšeuvedené atributy. Takou osobou (úřadem) je v podmínkáchČeské republiky nepochybně notář, jemuž zákon ukládápovinnost jednat nestranně. 1 Notář může odmítnout provedenípožadovaných úkonů, jestliže tento úkon odporujezákonům nebo dalším obecně závazným předpisům. Notářskézápisy jsou veřejnými listinami, jimž svědčí domněnkasprávnosti. To vše je předpokladem pro to, aby notáři v Českérepublice mohli plnit funkci kontroly zákonnosti založení,vzniku, změny, zrušení a zániku obchodních korporací.Úloha notáře jako strážce zákonnosti umožňuje, aby tutofunkci neplnil soud nebo ten, kdo vede veřejný rejstřík, do14 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYněhož se obchodní korporace zapisují. Není tedy nutnéprovádět soudní meritorní přezkum při zápisech do obchodníhorejstříku, pokud má být skutečnost, jež má býtzapsána, ověřena notářem v rámci jeho notářské činnosti.Notář tak vlastně poskytuje či může poskytovat službui tomu, kdo vede obchodní rejstřík, neboť ho může zbavitbřemene věcného přezkumu zapisovaných skutečností.Tím se však úloha notáře v obchodním právu nemusívyčerpat. Pokud notář jako strážce zákonnosti založení,vzniku, změny, zrušení nebo zániku obchodní korporaceosvědčí určitou skutečnost jako soulad s objektivním právem,není již žádného věcného důvodu, aby neprovedl i samotnýzápis do veřejného rejstříku obchodních korporací.Tím by se završila úloha notáře v právuobchodních korporací jako poskytovatelekomplexní služby, kterou by takprof. JUDr. Jan Dědičposkytoval jak účastníkům soukromoprávníchvztahů, tak veřejné moci (státu).To by současně výrazně umožniloi zkrátit čas pro založení a vznik obchodníkorporace a obchodní rejstříkby mohl odrážet změny v obchodníchkorporacích téměř v reálném čase, což by přispělo i k většíprávní jistotě v soukromých vztazích.V dalším se budu věnovat tomu, jak byla a je úloha notářechápána a vymezena (i) v komunitárním (unijním) právu a (ii)v československém a později českém obchodním právu.2. ÚLOHA NOTÁŘE V KORPORAČNÍM PRÁVUPODLE KOMUNITÁRNÍHO PRÁVA PŘEDLISTOPADEM 1989■ člen Legislativní rady vlády ČR■ předseda rozkladové komise ČNB■ vyučuje mimo jiné na VŠE v Praze■ společník v advokátní kancelářiKocián Šolc BalaštíkJiž v roce 1968 byla přijata tzv. První směrnice, 2 která zobecňovalapostupy v členských státech Společenství, pokud jdeo zakladatelské akty obchodních korporací a jejich změny.Směrnice se vztahovala a vztahuje na akciové společnostia společnosti s ručením omezeným. V čl. 10 První směrnicese podle české jazykové verze uvádí: „Ve všech členskýchstátech, jejichž právní předpisy nestanoví předběžnousprávní nebo soudní kontrolu při zakládání společnosti,musí být akt, kterým se společnost zakládá, a stanovy, jakoži jejich změny úředně ověřeny.“ Překlad čl. 10 První směrnicedo českého jazyka je však nepřesný. Z německé jazykovéverze nepochybně plyne, že nejde o úřední ověření, ale jdeo to, že zakladatelský akt, stanovy a jejich změny musí býtpořízeny jako veřejná listina. 3 Bohužel stejně chybný textobsahuje i kodifikované znění První směrnice, která bylapublikována jako směrnice Evropského parlamentu a Rady2009/101/ES ze dne 16. září 2009 o koordinaci ochrannýchopatření, která jsou na ochranu zájmů společníků a třetíchosob vyžadována v členských státech od společností vesmyslu čl. 48 druhého pododstavce Smlouvy, za účelem dosaženírovnocennosti těchto opatření (kodifikované znění)s tou změnou, že nyní je uvedený požadavek zařazen v čl. 11.Další směrnicí, která obsahovala zmínku o veřejných listináchv právu obchodních společností, byla tzv. Třetí směrnice,4 která se vztahovala na fúze akciových společnosti.Podle čl. 16 Třetí směrnice, jestliže právní předpisy členskéhostátu nestanoví předběžnou soudní nebo správníkontrolu zákonnosti fúze nebo jestliže se tato kontrola nevztahujena všechny právní úkony nezbytné pro fúzi, musímít zápisy z valných hromad, které rozhodnou o fúzi, a případněsmlouvu o fúzi uzavřenou po těchto valných hromadáchformu úředního zápisu. V případech, kdy fúze nemusíbýt schválena valnými hromadami všech fúzujících společností,musí mít projekt fúze formu úředního zápisu. Notářnebo orgán příslušný k sepsání a osvědčení úředního zápisumusí osvědčit a potvrdit existenci a platnost právníchúkonů a náležitostí, ke kterým je společnost, pro kterou ječinný, povinna, jakož i projekt fúze.Třetí směrnice poprvé výslovně zmiňovalanotáře jako toho, kdo může takovýúřední zápis sepisovat a na rozdílod První směrnice navíc vyžaduje, abynotář nejen pořídil veřejnou listinu, aleaby i osvědčil splnění všech formalit,které právní řád pro fúzi vyžaduje. Tímbyl učiněn první krok k posílení významu notáře nejen jakogaranta zákonnosti, ale i toho, kdo poskytuje službu tomu,kdo provádí zápis fúze do veřejného rejstříku. Třetí směrnicebyla v r. 2011 nahrazena kodifikovaným zněním pod názvem„Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/35/EU ze dne 5. dubna 2011 o fúzích akciových společností (kodifikovanéznění)“, nicméně požadavky zakotvené v čl. 16se nezměnily.Konečně v r. 1982 byla přijata tzv. Šestá směrnice, kterástanoví pravidla pro rozdělení akciových společností. 5 Tav čl. 14 stanoví, že nestanoví-li právní předpisy členskéhostátu předběžnou soudní nebo správní kontrolu zákonnostirozdělení, nebo jestliže se tato kontrola nevztahujena všechny právní úkony nezbytné pro rozdělení, použijese článek 16 směrnice 78/855/EHS. Šestá směrnice byla2 První směrnice Rady 68/151/EHS ze dne 9. března 1968o koordinaci ochranných opatření, která jsou na ochranu zájmůspolečníků a třetích osob vyžadována v členských státech odspolečností ve smyslu čl. 58 druhého pododstavce Smlouvy, zaúčelem dosažení rovnocennosti těchto opatření.3 Německé znění čl. 10 první směrnice. „In allen Mitgliedstaaten,nach deren Rechtsvorschriften die Gesellschaftsgründungkeiner vorbeugenden Verwaltungs- oder gerichtlichenKontrolle unterworfen ist, müssen der Errichtungsakt unddie Satzung der Gesellschaft sowie Änderungen dieser Akteöffentlich beurkundet werden.4 Třetí směrnice Rady ze dne 9. října 1978, založená na čl. 54odst. 3 písm. g) Smlouvy, o fúzích akciových společností(78/855/EHS).5 Šestá směrnice Rady 82/891/EHS ze dne 17. prosince 1982,založená na čl. 54 odst. 3 písm. g) Smlouvy, o rozděleníakciových společností.www.nkcr.cz15

ČLÁNKYAd Notam 6/2011několikrát měněna 6 , avšak čl. 14 zůstává stále nezměněn.Z toho plyne, že na rozdělení akciových společností, pokudjde o úlohu notáře, se mají aplikovat stejná pravidla jako nafúze.3. ÚLOHA NOTÁŘŮ V PRÁVU OBCHODNÍCHSPOLEČNOSTÍ PO LISTOPADU 1989V ČESKOSLOVENSKÉM PRÁVU DO VYDÁNÍOBCHODNÍHO ZÁKONÍKUČeskoslovenský zákonodárce se bezprostředně po sametovérevoluci komunitární úpravou příliš neinspiroval a úlohanotářů v právu obchodních společností v dané době nebylapříliš významná. Poprvé se o úloze notářů v právu obchodníchkorporací zmiňoval zákon č. 103/1990 Sb., kterým bylavložena do tehdejšího hospodářského zákoníku, mimo jiné,právní úprava osobních společností a společnosti s ručenímomezeným, která však čítala jen několik paragrafů. Podle§ 106a hospodářského zákoníku, zakládal-li společnost s ručenímomezeným jeden člen, musel ji založit ve formě notářskéhozápisu nahrazujícího jinak předepsanou smlouvu.Šlo tedy o právní úkon ve formě notářského zápisu.Určitou úlohu svěřoval notářům i zákon č. 104/1990 Sb., o akciovýchspolečnostech, který ve svém § 24 odst. 4 vyžadovalvyhotovení notářského zápisu o ustavující valné hromadě.V té době ještě nešlo o notářský zápis o rozhodnutí orgánuprávnické osoby, ale jen o notářský zápis osvědčující průběhvalné hromady. Tím se úloha notáře v akciovém právu vyčerpávala.Vzhledem k tomu, že akciové společnosti nebylytéměř vůbec zakládány na základě výzvy k upisování akcií,šlo spíše o teoretickou možnost než o reálnou praxi.Lze tedy shrnout, že úloha notáře jako strážce zákonnosti sedo vydání obchodního zákoníku uplatňovala pouze u zakládáníjednočlenné společnosti s ručením omezeným, neboťpanovala představa, že u vícečlenných společností se samispolečníci postarají o to, aby obsah společenské smlouvybyl v souladu se zákonem a zájmy všech společníků, nebou zakládání akciové společnosti s veřejnou nabídkou naupisování akcií, kde notář měl strážit zájmy právě těchtoupisovatelů. Avšak i v případech, kde probíhala kontrolazakládání zákonnosti při založení společnosti notářem seuplatňovalo ustanovení § 112 odst. 2 hospodářského zákoníku,podle něhož v řízení o povolení zápisu do podnikovéhorejstříku byl rejstříkový soud povinen zkoumat, zda jsou6 Viz čl. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/63/ES ze dne 13. listopadu 2007, kterou se mění směrnice Rady78/855/EHS a 82/891/EHS, pokud jde o požadavek na zprávunezávislého znalce v případě fúze nebo rozdělení akciovýchspolečností a čl. 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady2009/109/ES ze dne 16. září 2009, kterou se mění směrnice Rady77/91/EHS, 78/855/EHS a 82/891/EHS a směrnice 2005/56/ES,pokud jde o požadavky na předkládání zpráv a na dokumentaciv případě fúzí a rozdělení.7 Podle § 187 odst. 2 ObchZ musel být pořízen notářský zápiso rozhodnutí valné hromady o změně stanov, zvýšení nebosnížení základního jmění a zrušení společnosti.splněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právnímipředpisy, zda předmět činnosti nebo jeho změny jsouve shodě s oprávněním schváleným nebo vydaným příslušnýmorgánem a zda byl udělen též souhlas, je-li nutný podlezvláštních předpisů. Uplatňovala se tedy ve výše uvedenýchpřípadech dvojí kontrola zákonnosti.4. ROZŠIŘOVÁNÍ KONTROLY ZÁKONNOSTIV KORPORAČNÍM PRÁVU ZE STRANY NOTÁŘŮPO VYDÁNÍ OBCHODNÍHO ZÁKONÍKU DOTZV. VELKÉ NOVELY OBCHODNÍHO ZÁKONÍKUV ROCE 2000Obchodní zákoník v době svého vydání rozšířil v § 59 odst. 3povinnost vyhotovení zakladatelské listiny ve formě notářskéhozápisu i na akciové společnosti. Kromě toho v § 171odst. 5 vyžadoval obchodní zákoník obdobně jako před tímzák. č. 104/1990 Sb., aby konání ustavující valné hromadybylo osvědčeno notářským zápisem, který měl zahrnovatkromě usnesení i seznam upisovatelů, jmenovitou hodnotuakcií upsaných každým z nich, jakož i výši splacené částijím upsaných akcií a zvolené členy orgánů společnosti. Nadto se v § 172 odst. 2 ObchZ vyžadovala forma notářskéhozápisu i pro rozhodnutí zakladatelů o založení akciové společnostipři tzv. jednorázovém založení akciové společnosti,které nahrazovalo rozhodnutí ustavující valné hromady. Obchodnízákoník také poprvé vyžadoval pořízení notářskéhozápisu o určitých rozhodnutích valné hromady akciové společnosti.7Obchodní zákoník v určitém rozsahu zavedl kontrolu zákonnostize strany notářů i nad družstvy. Podle § 224 odst. 6ObchZ se průběh ustavující schůze družstva osvědčovalnotářským zápisem, který obsahoval i seznam členů a výšijednotlivých členských vkladů, k nimž se na schůzi družstvazavázali. Notářským zápisem se osvědčovalo podle § 254odst. 3 ObchZ i rozhodnutí členské schůze o zrušení družstva.Do občanského soudního řádu (§ 200b odst. 1, § 200dodst. 1) však byla převzata úprava z hospodářského zákoníku,podle níž musel i nadále rejstříkový soud v řízení o provedenízápisu do obchodního rejstříku zkoumat, zda jsousplněny předpoklady k provedení zápisu vyžadované právnímipředpisy.Je proto možno uzavřít, že obchodní zákoník rozšířil kontroluzákonnosti ze strany notáře na oba způsoby zakládáníakciové společnosti, její zrušení a nejzávažnější rozhodnutívalné hromady a na založení a zrušení družstev. Tato kontrolavšak zdaleka nedosahovala šíře předvídané První směrnicí.I nadále zůstala zachována ve vymezených případechdvojí kontrola zákonnosti.Další rozšíření úlohy notářů v korporačním právu přineslaž zákon č. 142/1996 Sb. Ten v § 63 zakotvil pravidlo, podleněhož, stanoví-li zákon formu notářského zápisu pro právníúkon, kterým se zakládá společnost, vyžaduje se forma16 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYnotářského zápisu i pro změny jeho obsahu. Až dosud totižparadoxně zakladatelská listina musela mít formu notářskéhozápisu, ale k její změně zákon stejnou formu nevyžadoval.Nově se zákonem č. 142/1996 Sb. také zavedla notářskákontrola zákonnosti přeměn obchodních společností.V § 69a odst. 2 ObchZ se uvádělo, že o sloučení, splynutí,rozdělení nebo přeměně společnosti musí rozhodnout valnáhromada nebo se dohodnout všichni společníci, pokudjde o společnosti, jež nemají valnou hromadu, a to všech zúčastněnýchspolečností. O rozhodnutí valné hromady muselbýt pořízen notářský zápis a dohoda společníků musela býtvyhotovena ve formě notářského zápisu.Nově se zavedlo pravidlo, že i o důležitých rozhodnutíchvalné hromady společnosti s ručením omezeným musí býtpořízen notářský zápis (§ 127 odst. 4 ObchZ) a že forma notářskéhozápisu se vyžaduje i v případech, kdy danou věcv působnosti valné hromady rozhoduje jediný společník(§ 132 ObchZ). V § 186 odst. 5 ObchZ se pak rozšířil okruhpřípadů, kdy o rozhodnutí valné hromady akciové společnostimusí být pořízen notářský zápis. Ve stejných věcechvyžadoval § 190 odst. 1 ObchZ notářský zápis o rozhodnutíjediného společníka. Nově se vyžadovala forma notářskéhozápisu také pro dohodu akcionářů o rozsahu jejich účasti nazvýšení základního kapitálu akciové společnosti a notářskýzápis byl vyžadován i pro osvědčení losování při snižovánízákladního kapitálu akciové společnosti vzetím akcií z oběhuna základě losování.V důsledku novelizace obchodního zákoníku provedené zákonemč. 140/1996 Sb. dosáhla již téměř kontrola zákonnostistandardů vyžadovaných První, Třetí a Šestou směrnicí,alespoň pokud jde o akciovou společnost. Občanský soudnířád však stále vycházel z povinnosti materiálního přezkumuzapisovaných skutečností v řízení o povolení zápisu do obchodníhorejstříku.5. ZMĚNY V POSTAVENÍ NOTÁŘŮ V KORPORAČ-NÍM PRÁVU VYVOLANÉ VELKOU NOVELOUOBCHODNÍHO ZÁKONÍKU V ROCE 2000Hlavním účelem novelizace obchodního zákoníku zákonemč. 370/2000 Sb., označované také jako „velká novela obchodníhozákoníku“, bylo přizpůsobit české právo obchodníchspolečností právu Evropských společenství v rámcipřístupových jednání. To si vyžadovalo povedení změn zejménau společnosti s ručením omezeným, kde až dosud nemuselamít společenská smlouva formu notářského zápisu.Současně rejstříkové soudy nepřezkoumávaly společenskésmlouvy v celém rozsahu, ale jen pokud šlo o povinné částispolečenské smlouvy. Taková praxe však byla v rozporus požadavky První směrnice.Velkou novelou obchodního zákoníku byl proto doplněnpředevším § 57 odst. 1 ObchZ tak, že společenská smlouvaspolečnosti s ručením omezeným a zakladatelská smlouvaakciové společnosti musí mít formu notářského zápisu. Současnězůstal zachován požadavek na zakladatelskou listinua její změny ve formě notářského zápisu u obou kapitálovýchspolečností. Důsledně se také vyžadovala forma notářskéhozápisu pro každou změnu obsahu společenské smlouvy prorozhodnutí, na jejichž základě se mění společenská smlouvanebo stanovy. Kromě toho se nově vyžadoval notářskýzápis i pro rozhodnutí valné hromady ke smlouvě, na jejímžzákladě dochází k převodu podniku nebo jeho části, nájmupodniku nebo jeho části, k ovládací smlouvě nebo smlouvěo převodu zisku, jejich změnám a zrušení. Zůstal zakotvenpožadavek notářského zápisu o rozhodnutí valné hromadyo fúzi nebo rozdělní. Stejné pravidlo bylo zavedeno pro družstva.Nově se také vyžadovala forma notářského zápisu prodohodu společníků o změně právní formy společnosti nebopro stejné rozhodnutí valné hromady (§ 69d odst. 2 ObchZ)a pro rozhodnutí o převzetí jmění společníkem. Formu notářskéhozápisu vyžadovala nově také smlouva o fúzi, smlouvao rozdělení, smlouva o převzetí jmění a projekt rozdělení.Bylo-li možné projevit souhlas společníka mimo valnou hromadu,vyžadovala se forma notářského zápisu i pro souhlasspolečníka s rozhodnutím mimo valnou hromadu, měl-li býto rozhodnutí valné hromady pořízen notářský zápis.U společnosti s ručením omezeným a akciové společnostibylo upřesněno, o kterých rozhodnutích valné hromadymusí být pořízen notářský zápis a obsahem notářskéhozápisu o rozhodnutí valné hromady, jímž se měnil obsahspolečenské smlouvy nebo stanov, musel být též schválenýtext změny obsahu společenské smlouvy nebo stanov.Forma notářského zápisu byla vyžadována i u dohody společníkůo zrušení společnosti s ručením omezeným. Nověbyl uložen notářský zápis i pro rozhodnutí představenstvao zvýšení základního kapitálu.Zákonem č. 370/2000 Sb. byla vložena do notářského řáduúprava zvláštního druhu osvědčovacího notářského zápisu– notářský zápis o rozhodnutí orgánu právnické osoby (§ 80aa násl. NotŘ). V tomto zápise musel notář poprvé osvědčitexistenci právních jednání a formalit, ke kterým byla právnickáosoba, popřípadě její orgán povinen a při kterých bylnotář přítomen a musel se vyjádřit k tomu, zda rozhodnutíorgánu právnické osoby, o němž sepisuje notářský zápis,bylo přijato, a uvést své vyjádření, zda obsah rozhodnutí ječi není v souladu s právními předpisy a zakladatelskými dokumentyprávnické osoby. Až dosud notáři osvědčovali navalných hromadách jen skutkové děje podle § 79 NotŘ.Nadále však trvala povinnost rejstříkového soudu zkoumat,zda jsou splněny podmínky pro zápis do obchodního rejstříku,i když zde bylo výše uvedené osvědčení ve formě veřejnélistiny.Lze tedy konstatovat, že Česká republika v r. 2000 využilavšech možností, které jí dávalo tehdejší komunitární právok uplatnění úlohy notářů v korporačním právu, avšak zcelazbytečně nadále lpěla na věcném přezkumu skutečností zapisovanýchdo obchodního rejstříku, když byly osvědčenynotářským zápisem.www.nkcr.cz17

ČLÁNKYAd Notam 6/20116. ROZŠÍŘENÍ ROLE NOTÁŘŮ V KORPORAČNÍMPRÁVU DO R. 2008Již za rok po přijetí velké novely obchodního zákoníku bylaschválena tzv. technická novela (zákon č. 501/2001 Sb.), jejímžcílem bylo odstranit některé výkladové nejasnosti velkénovely. Došlo k upřesnění toho, kdy se vyžaduje notářskýzápis o rozhodnutí jediného společníka (akcionáře) a o rozhodnutívalné hromady společnosti s ručením omezeným.Poprvé ve vztahu k družstvům byla zakotvena povinnostnotářského zápisu o rozhodnutí členské schůze, jímž semění stanovy družstva, který musel obsahovat též schválenýtext změny stanov.Z hlediska úlohy notářů v korporačním právu však technickánovela obchodního zákoníku přinesla zásadní posunv chápání role notáře v korporačním právu. Zde se poprvéalespoň v jednom případě objevuje myšlenka úlohy notáře,který současně poskytuje službu tím, že na základě jehonotářského zápisu je soud povinen provést zápis do obchodníhorejstříku. Podle § 206 odst. 2 ObchZ, je-li souduspolu s návrhem na zápis zvýšení základního kapitálu doobchodního rejstříku předložen notářský zápis o rozhodnutípředstavenstva, jímž představenstvo potvrzuje, že všechnynové akcie byly upsány v souladu se zákonem, stanovamia rozhodnutím příslušných orgánů společnosti o zvýšenízákladního kapitálu, a jejich emisní kurz byl zcela splacenpeněžitými vklady, rozhodne rejstříkový soud o zápisu zvýšenízákladního kapitálu jen na základě tohoto notářskéhozápisu, ledaže tomu brání nedostatek podmínek řízení neboobecné překážky postupu řízení.Rovněž v oblasti komunitárního práva dochází od r. 2001k rozšiřování možného významu notáře v právu obchodníchspolečností. Zásadním průlomem v této oblasti bylonařízení Rady (ES) č. 2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutuevropské společnosti (SE), dále jen „nařízení o SE“. V jehočl. 8 odst. 8, který upravuje přemístění sídla evropské společnostido jiného členského státu, se uvádí, že v členskémstátě, ve kterém má evropská společnost sídlo, vystaví soud,notář nebo jiný příslušný úřad osvědčení potvrzující splněnívšech úkonů a formalit, které musejí být provedeny předpřemístěním.Další možné využití notářů v korporačním právu naznačovalonařízení o SE v souvislosti se založením evropské společnostifúzí. Podle čl. 25 nařízení o SE soulad fúze s právemse přezkoumá, pokud jde o část postupu týkajícího se každéfúzující společnosti, podle právních předpisů platných profúze akciových společností členského státu, jehož právemse fúzující společnost řídí. V každém dotyčném členskémstátě vystaví soud, notář nebo jiný příslušný úřad osvědčenípotvrzující splnění všech úkonů a formalit, které musejí býtpřed fúzí provedeny. Podle čl. 26 Nařízení o SE soulad fúzes právem přezkoumá, pokud jde o část postupu týkajícíhose provedení fúze a založení SE, soud, notář nebo jiný úřadpříslušný pro přezkoumání tohoto hlediska souladu fúzí akciovýchspolečností s právem v členském státě, ve kterém semá nacházet navrhované sídlo SE. K tomuto účelu předložíkaždá fúzující společnost příslušnému úřadu osvědčení uvedenév čl. 25 do šesti měsíců od jeho vydání společně s kopiíprojektu fúze schváleného touto společností. Uvedený úřadzajistí zejména, aby fúzující společnosti schválily projektfúze ve shodném znění a aby byly přijaty úpravy o účastizaměstnanců podle směrnice 2001/86/ES. Zmíněný úřad serovněž přesvědčí, zda byla SE založena v souladu s požadavkyprávních předpisů členského státu, ve kterém se nacházíjejí sídlo.Obdobnou úpravu ve vztahu k Evropské družstevní společnosti(evropskému družstvu) obsahuje i nařízení Rady (ES)č. 1435/2003 ze dne 22. července 2003 o statutu Evropskédružstevní společnosti (SCE), dále jen „nařízení o SCE“, v čl. 7odst. 8 a čl. 29 a 30.Český zákonodárce zpočátku rozdělil výše uvedené úlohymezi notáře a rejstříkový soud. Podle § 14 odst. 1 zákonač. 627/2004 Sb., o evropské společnosti (dále jen „zákono SE“), je osvědčení podle čl. 8 bodu 8 nařízení o SE veřejnoulistinou a vydává ho notář na základě jemu předloženýchdokumentů. Podle § 16 odst. 1 téhož zákona je také osvědčenípodle čl. 25 bodu 2 nařízení o SE veřejnou listinou a vydáváho notář. Přezkoumání podle čl. 26 nařízení o SE v Českérepublice prováděl rejstříkový soud při zápisu evropskéspolečnosti vzniklé fúzí do obchodního rejstříku. Navíc zákono SE zavedl v § 21 odst. 1 povinnost notářského zápisupro rozhodnutí valné hromady české akciové společnostinebo společnosti s ručením omezeným podle čl. 32 odst. 6nařízení o SE pro rozhodnutí valné hromady o založení evropskéholdingové společnosti ve společnosti, která dalapodnět k založení holdingové evropské společnosti a kterámá zapsané sídlo na území České republiky. Obdobná pravidlapro evropské družstvo zavedl zákon č. 307/2006 Sb.,o Evropské družstevní společnosti (dále jen „zákon o SCE“),v souvislosti s přemístěním sídla a založením evropskéhodružstva fúzí v § 6 a 17.V podobném duchu jako nařízení o SE a nařízení o SCE senesla i směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/56/ESze dne 26. října 2005 o přeshraničních fúzích kapitálovýchspolečností (dále jen „směrnice o přeshraničních fúzích“).Tato směrnice se vztahuje na fúze akciových společnostía společností s ručením omezeným. V čl. 10 směrnice o přeshraničníchfúzích se stanoví, že každý členský stát určí soud,notáře nebo jiný orgán příslušný ke kontrole zákonnostipřes hraniční fúze s ohledem na část postupu týkající se každéfúzující společnosti, která se řídí jeho vnitrostátním právem.V každém z dotčených členských států vystaví uvedenýorgán každé fúzující společnosti, která se řídí vnitrostátnímprávem tohoto státu, neprodleně potvrzení, ze kteréhojednoznačně vyplývá, že právní úkony předcházející fúzibyly řádně provedeny a formální požadavky byly splněny.V čl. 11 se pak stanovilo, že každý členský stát určí soud, notářenebo jiný orgán příslušný ke kontrole zákonnosti přeshraničnífúze s ohledem na část postupu týkající se dokončenípřeshraniční fúze a případně založení nově zakládanénástupnické společnosti vzniklé přeshraniční fúzí, pokudse tato společnost řídí jeho vnitrostátním právem. Uvedený18 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYorgán kontroluje zejména, zda fúzující společnosti schválilyspolečný projekt přeshraniční fúze ve stejném znění a zdabyla případně vymezena úprava účasti zaměstnanců. K tomutoúčelu předloží každá fúzující společnost uvedenémuorgánu potvrzení podle čl. 10 do šesti měsíců od jeho vystavenía společný projekt přeshraniční fúze schválený valnouhromadou.Výše uvedenými právními akty komunitární právo posunuloúlohu notáře až do roviny, kdy notář může s konečnouplatností osvědčovat, že přemístění sídla do zahraničí nebofúze proběhly v souladu s právními předpisy a jiný orgán jižpak není oprávněn zkoumat, zda tyto podmínky jsou nebonejsou splněny. To je další krok k chápání role notáře jakoposkytovatele komplexní služby.Zásadní průlom do významu notářských zápisů ve vztahuk rejstříkovému řízení a zápisům do obchodního rejstříkuvůbec, a tím pro chápání úlohy notářů v korporačním právuv českém obchodním právu nejen jako strážce zákonnosti,ale i poskytovatele služby podnikatelům a soudu měl zákonč. 216/2005 Sb., kterým se novelizoval jak obchodní zákoník,tak občanský soudní řád, tak i notářský řád. Zákonemč. 216/2005 Sb. byl pro rejstříkové řízení zaveden tzv. registračníprincip a bylo možno provádět tzv. přímé zápisy doobchodního rejstříku bez vydání povolení o zápisu. Podlenového ustanovení § 200da o. s. ř., nebyl-li návrh na zápis doobchodního rejstříku odmítnut, byl soud povinen provéstpřímo zápis do obchodního rejstříku, jestliže údaje o skutečnostech,které se zapisují do obchodního rejstříku, bylydoloženy listinami, které vyžadoval obchodní zákoník a prováděcívyhláška k němu, firma nebyla zaměnitelná, popřípaděnevyvolávala nebezpečí záměny s firmou již dříve zapsanou,a bylo doloženo oprávnění k výkonu zapisovanéhopředmětu podnikání (činnosti). Nebyly-li tyto předpokladysplněny měl rejstříkový soud návrh zamítnout. Kromě tohobyl rejstříkový soud též povinen provést zápis do obchodníhorejstříku bez vydání rozhodnutí o skutečnostech, jejichžúčinnost nebo platnost nenastávala až zápisem do rejstříku,nebo zápis o jiných skutečnostech, které mají podklad v připojenémnotářském zápisu, a to za předpokladu, že účastníkemřízení je pouze podnikatel a že provedení takovéhozápisu navrhl. Výslovně bylo stanoveno, že notářský zápis jezpůsobilým podkladem k přímému zápisu do obchodníhorejstříku, i když zvláštní právní předpisy tuto formu nevyžadují.Na to reagovala i novela § 80a NotŘ, kam bylo vloženoustanovení, že notářský zápis o rozhodnutí právnické osobylze pořídit, je-li rozhodováno o skutečnostech zapisovanýchdo veřejných seznamů, i když zvláštní právní předpis pořízenítakového notářského zápisu nevyžaduje.www.nkcr.czPrávní úpravou provedenou v r. 2005 došlo k posílení úlohynotářů a notářských zápisů v právu obchodních korporacíve dvou směrech, a to (i) bylo možno pořizovat notářskézápisy o rozhodnutí orgánu právnické osoby podle § 80aa násl. NotŘ, i když žádný právní předpis pořízení takovéhozápisu nevyžadoval (což do té doby nebylo možné), (ii)notářský zápis, který osvědčoval skutečnosti zapisované doobchodního rejstříku, byl způsobilým podkladem pro provedenízápisu do obchodního rejstříku, aniž byl rejstříkovýsoud povinen či oprávněn přezkoumávat věcnou správnostskutečností obsažených v tomto zápisu a mohl jen kontrolovat,zda notářský zápis po formální stránce splňuje všechnynáležitosti a zda obsahuje všechny náležitosti vyžadovanézákonem pro dané rozhodnutí. 87. PROBLÉMY VYVOLANÉ NOVELIZACÍOBCHODNÍHO ZÁKONÍKU A ZÁKONEMO PŘEMĚNÁCH OBCHODNÍCH SPOLEČNOSTÍA DRUŽSTEV V R. 2008S účinností od 1. 7. 2008 vyčlenil zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnáchobchodních společností a družstev (dále jen „zákono přeměnách“ nebo též „PřemZ“), z obchodního zákoníkuproblematiku přeměn obchodních společností a družstev.Hlavním důvodem přijetí této systematické změny byla8 Viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2008, sp. zn.29 Odo 1365/2005.19

ČLÁNKYAd Notam 6/2011transpozice směrnice o přeshraničních fúzích. Při tomtovyčlenění však došlo k odklonu českého práva obchodníchkorporací od požadavků Třetí a Šesté směrnice. Zákono přeměnách sice sjednotil terminologii týkající se označeníprávního úkonu, který je základem přeměn a označil jej jako„projekt přeměny“ 9 , avšak zrušil požadavek notářského zápisupro projekt přeměny s tím, že projekt přeměny se staljen přílohou notářského zápisu, jímž se přeměna schvaluje10 . Zákonodárce však zapomněl, že je-li projekt přeměnyjen schvalován valnou hromadou, aniž má sám formu veřejnélistiny, musí notář potvrdit i existenci a správnost formalit,k nimž je společnost povinna a že projekt přeměnyje v souladu s právními předpisy. Zákon o přeměnách takénerespektoval pravidlo, že v případě, kdy projekt přeměnynení schvalován valnou hromadou žádné ze zúčastněnýchspolečností, musí mít formu notářského zápisu, neboť stačilo,že projekt přeměny schválí představenstvo (paradoxněschvalovalo právní úkon, který před tím samo učinilo)a o rozhodnutí představenstva bude pořízen notářský zápis,jehož pouhou přílohou bude projekt přeměny. To byl krokzpět proti dosavadní právní úpravě, neboť pak bylo nutné,aby celý proces přeměny podléhal věcnému přezkumu rejstříkovéhosoudu 11 .Kromě toho zákon o přeměnách byl mnohdy zbytečně formalistický,když vyžadoval v § 16, aby souhlas s přeměnouvyslovili všichni společníci veřejné obchodní společnostinebo komanditní společnosti ve formě notářského zápisu,jehož přílohou je projekt přeměny. To znamenalo, že tu muselobýt tolik notářských zápisů a projektů přeměny jakospolečníků (projektů přeměny ještě více, ještě pro potřebyrejstříkového řízení), místo dosavadní smlouvy ve formě notářskéhozápisu. Jako nadbytečně formální se jevilo i ustanovení§ 19 odst. 2 PřemZ, podle něhož, jestliže bylo právospolečníka vystoupit ze společnosti s ručením omezenýmpostupem podle zákona o přeměnách podmíněno jehohlasováním proti projektu přeměny, měl právo vystoupit zespolečnosti postupem podle tohoto zákona při schvalování9 Projekt přeměny byl dále konkretizován jako „projekt fúze“(dříve „smlouva o fúzi“), „projekt rozdělení“ (dříve „smlouvao rozdělení“ při rozdělení sloučením nebo „projekt rozdělení“při rozdělení se založením nových společností), „projektpřevodu jmění“ (dříve „smlouva o převzetí“) nebo „projektzměny právní formy“ (dříve „návrh rozhodnutí o změně právníformy“).10 Viz § 16 odst. 2, § 17 odst. 3, § 18 odst. 1, § 21 odst. 4, § 22odst. 2, § 23 odst. 3, § 133.11 Viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2010sp. zn. 7 Cmo 82/2009 publikované v Obchodněprávní revueč. 4/2010, kde se mimo jiné uvádí, že právní úprava notářskýchzápisů v zákoně o přeměnách neodpovídá požadavkům čl. 16Třetí směrnice a čl. 14 Šesté směrnice, pokud jde o zákonnostprojektu přeměny, neboť nevyžaduje, aby notář výslovněprohlásil, že osvědčuje zákonnost projektu přeměny. Z tohotodůvodu je nezbytné, aby rejstříkové soudy zkoumaly platnostprojektu přeměny jak po formální, tak po věcné stránce (tzv.materiální přezkum). Nelze vyloučit, že notář, i když jej k tomuzákon výslovně nezavazuje, osvědčí i zákonnost obsahuprojektu přeměny nebo, že projekt přeměny bude mít z vůleosob zúčastněných na přeměně formu notářského zápisu. Pakse materiální přezkum projektu přeměny rejstříkovým soudemnevyžaduje.přeměny rozhodnutím společníků mimo valnou hromadujen ten společník, který vyjádřil svůj nesouhlas s přeměnou;projev vůle nesouhlasícího společníka musel mít formu notářskéhozápisu, jehož přílohou byl projekt přeměny, s nímžspolečník nesouhlasil. Takový požadavek rozhodně z komunitárníhopráva neplyne.Na druhé straně však zákon o přeměnách posílil úlohu notářůve vztahu k přeshraničním fúzím. Podle § 202 odst. 3PřemZ musí být pořízen notářský zápis o rozhodnutí valnéhromady nebo členské schůze české zúčastněné korporace,kterým byl schválen způsob zapojení zaměstnanců nástupnickékorporace, a podle § 235 PřemZ vyžaduje formu notářskéhozápisu i rozhodnutí valné hromady každé společnostizúčastněné na přeshraniční fúzi o tom, že zaměstnancinástupnické korporace budou mít po zápisu přeshraničnífúze do obchodního rejstříku právo vlivu podle zákonao přeměnách.Zákon o přeměnách významně posílil i úlohu notářů přivydávání osvědčení při přeshraničních fúzích. Na rozdílod právní úpravy dosud obsažené v zákoně o SE a zákoněo SCE svěřil notářům nejen vydávání osvědčení pro českézúčastněné společnosti o tom, že splnily požadavky stanovenézákonem o přeměnách (čl. 10 směrnice 2005/56/ES a § 208 PřemZ), ale i vydávání osvědčení o splnění zákonemstanovených požadavků pro zápis přeshraničnífúze do obchodního rejstříku (čl. 11 směrnice 2005/56/ESa § 210 PřemZ).V zájmu sjednocení právního řádu byl pak zákonemč. 126/2008 Sb. novelizován ve stejném duchu i zákon o SEa zákon o SCE tak, že splnění zákonem stanovených požadavkůpro zápis evropské společnosti nebo evropské družstevníspolečnosti založené fúzí do obchodního rejstříkuosvědčuje notář (§ 18a ZSE § 19 ZCSE).Výše uvedenou úpravou vydávání osvědčení pro zápis doobchodního rejstříku se zcela vyřadila možnost věcnéhopřezkumu přeshraničních fúzí rejstříkovým soudem a odpovědnostza kontrolu zákonnosti v tomto typu přeměn bylasvěřena výlučně notářům.8. ZMĚNY VYPLÝVAJÍCÍ PRO NOTÁŘE Z NOVELYZÁKONA O PŘEMĚNÁCH A OBCHODNÍHOZÁKONÍKU S ÚČINNOSTÍ OD 1. 1. 2012Novela obchodního zákoníku obsažená v zákoně, kterýnovelizuje zákon o přeměnách, přináší pro notáře důležitéupřesnění z hlediska právní povahy rozhodnutí jedinéhoakcionáře a notářského zápisu o rozhodnutí jediného akcionáře.Nejvyšší soud ČR vícekrát judikoval (zejména usneseníze 3. října 2007, sp. zn. 29 Cdo 1193/2007), že rozhodnutí jedinéhospolečníka v působnosti valné hromady, stejně jakorozhodnutí valné hromady, není právním úkonem, a od tédoby bylo sporné, jaký druh notářského zápisu o rozhodnutíjediného společníka pořizovat, zejména pokud jedinýmspolečníkem byla společnost s kolektivním statutárním orgánem.S účinností od 1. 1. 2012 se v § 130 odst. 1 i § 19020 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYodst. 1 ObchZ uvádí, že projev vůle společníka při výkonupůsobnosti valné hromady musí mít písemnou formu (dálejen „rozhodnutí společníka“). Jde tedy o právní úkon. Bezžádných pochybností se pak výslovně uvádí, že rozhodnutíspolečníka musí mít formu notářského zápisu o právnímúkonu v těch případech, kdy se o rozhodnutí valné hromadypořizuje notářský zápis.V novele zákona o přeměnách je největší změnou vztahk notářům (i) opětovný požadavek na to, aby projekt přeměnyměl ve stanovených případech formu notářskéhozápisu, (ii) zakotvení požadavků na obsah notářskéhozápisu, jehož přílohou je projekt přeměny, (iii) úpravavydávání osvědčení pro všechny druhy přeshraničníchpřeměn.Projekt přeměny musí mít podle § 15 PřemZ formu notářskéhozápisua) nevyžaduje-li zákon o přeměnách jeho schválení společníkynebo nejvyšším orgánem korporace; jde o■ fúze sloučením podle § 95b PřemZ pro společnostis ručením omezeným, § 132 PřemZ pro akciovéspolečnosti a § 211 PřemZ pro přeshraniční fúze,■ rozdělení sloučením podle § 287b PřemZ prospolečnosti s ručením omezeným a podle § 306aPřemZ pro akciové společnosti,b) jde-li o projekt přeměny veřejné obchodní společnostinebo komanditní společnosti.Má-li projekt přeměny mít formu notářského zápisu o právnímúkonu, obsahuje podle § 23a odst. 3 PřemZ takovýnotářský zápis také prohlášení notáře, že projekt přeměnyje v souladu s právními předpisy a zakladatelským dokumentemosoby zúčastněné na přeměně. Je-li na notáři vyžadovánosepsání projektu přeměny, který není v souladus právními předpisy a zakladatelským dokumentem osobyzúčastněné na přeměně, notář notářský zápis o projektupřeměny sepíše a uvede v něm také své prohlášení o tom,že projekt přeměny v takovém souladu není.Souhlas společníků veřejné obchodní společnosti nebokomanditní společnosti, kteří nejsou podepsáni na projektupřeměny, s přeměnou, již nemusí mít formu notářskéhozápisu, postačí úřední ověření podpisu. Také nesouhlasspolečníka s přeměnou podle § 19 odst. 2 PřemZ, pokudje takový nesouhlas podmínkou pro možnost vystoupit zespolečnosti, již nemusí mít formu notářského zápisu a nevyžadujese ani úřední ověření podpisu společníka. Postačítedy prostá písemná forma nesouhlasu.Pokud se pořizuje notářský zápis o rozhodnutí valné hromadyspolečnosti s ručením omezeným nebo akciové společnostio přeměně nebo o rozhodnutí členské schůze neboshromáždění delegátů o přeměně (o přeměně družstva jižnelze rozhodovat na dílčích členských schůzích), obsahujenotářský zápis podle § 23a odst. 1 PřemZ vedle prohlášenínotáře podle notářského řádu takéa) prohlášení notáře, že projekt přeměny je v souladus právními předpisy a zakladatelským dokumentemosoby zúčastněné na přeměně, nebob) prohlášení notáře, že v souladu není.V případě, že se pořizuje notářský zápis o rozhodnutí valnéhromady společnosti s ručením omezeným nebo akciovéspolečnosti, jímž byla schválena fúze nebo rozdělení, musíbýt v notářském zápisu jmenovitě uvedeni i společníci,kteří hlasovali proti schválení přeměny (§ 17 odst. 3 a § 21odst. 4).Podle § 23b PřemZ v případech uvedených v § 17 odst. 4nebo § 21 odst. 5 PřemZ se pořídí notářský zápis o rozhodnutíorgánu právnické osoby podle ustanovení notářskéhořádu, i když přeměna schválena nebyla. V § 17 odst. 4PřemZ se uvádí, že neschválí-li valná hromada přeměnuspolečnosti s ručením omezeným, v notářském zápisumusí být jmenovitě uvedeni společníci, kteří hlasovalipro schválení přeměny. V § 21 odst. 5 PřemZ se uvádí, ženeschválí-li valná hromada akciové společnosti rozdělenís nerovnoměrným výměnným poměrem akcií, musí býtv notářském zápisu jmenovitě uvedeni akcionáři, kteří hlasovalipro schválení přeměny, s uvedením počtu, popřípaděčísla, druhu, formy a jmenovité hodnoty akcií, s nimižtakto hlasovali.Z § 23b PřemZ by výkladem „a contrario“ bylo možno dovozovat,že v ostatních případech neschválení přeměny valnouhromadou akciové společnosti nebo členskou schůzí čishromážděním delegátů družstva se notářský zápis o negativnímrozhodnutí o přeměně nevyžaduje. Takový výklad byvšak byl v rozporu s § 80a a násl. NotŘ, z nichž plyne, že notářskýzápis je třeba vyhotovit vždy buď o pozitivním nebonegativním rozhodnutí orgánu právnické osoby, pokudzákon vyžaduje notářský zápis o určitém rozhodnutí. Význam§ 23a PřemZ tedy spočívá spíše ve zdůraznění toho,že v těchto případech musí notářský zápis obsahovat i údajeo osobách, které pro přeměnu hlasovaly, což se v ostatníchpřípadech notářských zápisů o negativním rozhodnutí nevyžaduje.Souhlas společníka nebo akcionáře udělený mimo valnouhromadu musí mít i nadále formu notářského zápisu. V zájmuprávní jistoty určuje § 23a odst. 2 PřemZ, že jde o notářskýzápis o právním úkonu a takový notářský zápis musíobsahovat i prohlášení notáře o tom, že osvědčuje a potvrzujeexistenci a soulad s právními předpisy všech právníchjednání a formalit, ke kterým je osoba zúčastněná na přeměněpovinna pro rozhodování o schválení přeměny, včetněprojektu přeměny, a že schválení přeměny je v souladus právními předpisy a zakladatelským dokumentem osobyzúčastněné na přeměně. Nejsou-li tyto předpoklady splněnya na notáři je sepsání notářského zápisu přesto vyžadováno,notář takový notářský zápis sepíše a uvede v němtaké své prohlášení o tom, že předpoklady splněny nejsou.Z § 23a odst. 2 PřemZ plyne, že stejné náležitosti musí obsahovati notářský zápis o rozhodnutí jediného společníka(akcionáře) o přeměně.www.nkcr.cz21

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Podstatné rozšíření úlohy notářů obsahuje novela zákonao přeměnách ve vztahu k přeshraničním přeměnám. Podlezákona o přeměnách se přeshraniční přeměnou rozumía) přeshraniční fúze,b) přeshraniční rozdělení,c) přeshraniční převod jmění na společníka,d) přeshraniční přemístění sídla.Přeshraniční fúzí rozumí zákon o přeměnách fúzea) jedné nebo více českých společností nebo družstevs jednou zahraniční právnickou osobou nebo vícezahraničními právnickými osobami, nebob) mezi zahraničními právnickými osobami, pokudprojekt fúze předpokládá, že nástupnická společnostnebo družstvo bude mít sídlo na území Českérepubliky.Přeshraničním rozdělením rozumí zákon o přeměnách rozdělenía) zahraniční právnické osoby, jestliže se vnitřní poměryalespoň jedné nástupnické právnické osoby řídí nebomají řídit právním řádem České republiky, nebob) české společnosti nebo družstva, pokud se vnitřnípoměry alespoň jedné nástupnické právnické osobybudou řídit právním řádem jiného členského státu nežČeské republiky.Přeshraničním převodem jmění rozumí zákon o přeměnácha) zrušení české společnosti bez likvidace, pokudjmění této společnosti, včetně práv a povinnostíz pracovněprávních vztahů, převezme zahraničníosoba, která je jejím jediným přejímajícím společníkem,nebob) zrušení zahraniční právnické osoby bez likvidace,pokud jmění této osoby, včetně práv a povinnostíz pracovněprávních vztahů, převezme česká osoba,která je její jediným přejímajícím společníkem.Přeshraničním přemístěním sídla rozumí zákon o přeměnáchbuď přemístění sídla zahraniční právnické osoby doČeské republiky nebo přemístění sídla české obchodní společnostinebo družstva do zahraničí. Zahraniční právnickáosoba může přemístit sídlo do České republiky, aniž by došlok jejímu zániku a vzniku nové právnické osoby, nezakazují-lito právní předpisy členského státu, v němž má sídlo,ani právní předpisy státu, kterým se řídí její vnitřní právnípoměry, pokud při přemístění sídla změní svou právní formuna českou společnost nebo české družstvo a budou-lise po změně právní formy její vnitřní právní poměry říditčeským právním řádem. Česká společnost může přemístitsídlo do jiného členského státu než České republiky, aniž bydošlo k jejímu zániku a vzniku nové právnické osoby. Osobnístatut a právní forma společnosti se i po přemístění sídlado zahraničí nadále řídí českým právním řádem, pokud nestanovíněco jiného právní řád státu, do něhož společnostpřemisťuje své sídlo. Česká společnost může přemístit sídlodo jiného členského státu než České republiky i tak, žezmění svou právní formu na takovou, kterou uznávají právnípředpisy členského státu, do kterého má česká společnostpřemístit své sídlo, nezakazují-li to právní předpisy tohotočlenského státu.Notáři budou od 1. 1. 2012 vydávat osvědčení pro všechnyformy přeshraničních přeměn, a to jak pro české osobyzúčastněné na přeměně, osvědčující, že splnily požadavkystanovené českým právem pro přeshraniční přeměnu (tzv.osvědčení pro přeshraniční přeměnu obsažené v § 59x,popř. § 59y PřemZ), tak pro zápis přeshraniční přeměny prozápis do obchodního rejstříku (§ 59z PřemZ).Osvědčení pro přeshraniční přeměnu vydává notář na žádostčeské osoby zúčastněné na přeměně. Osvědčuje jím,že tato osoba splnila požadavky stanovené zákonem o přeměnáchna základě předložených listin. 12Osvědčení pro zápis do obchodního rejstříku podle § 59zvydává notář, který vydal osvědčení podle § 59x nebo jinýnotář na žádost osoby, jež má být zapsána do obchodníhorejstříku (existuje-li), nebo na žádost osob (všech) zúčastněnýchna přeshraniční přeměně, má-li zapisovaná osobateprve vzniknout a osvědčuje, že jsou splněny požadavkystanovené českým právním řádem pro zápis přeshraničnípřeměny do obchodního rejstříku na základě předloženílistin.Nadále zůstává povinnost pořídit notářský zápis o rozhodnutívalné hromady podle § 202 odst. 3 a § 235.Pořizuje-li notář zápis o usnesení valné hromady nebo členskéschůze, kterou se schvaluje přeshraniční přeměna, nebopořizuje-li se projekt přeměny ve formě notářského zápisu,pak podle § 59za PřemZ notář neodpovídá za soulad projektupřeshraniční přeměny s právními předpisy jiného členskéhostátu než České republiky, kterým se mají řídit vnitřníprávní poměry právnické osoby zúčastněné na přeshraničnípřeměně po účinnosti přeshraniční přeměny.9. SLOVO NA ZÁVĚRZávěrem lze konstatovat, že úprava úlohy notářů jako strážcezákonnosti v právu obchodních korporací využívá všechmožností daných České republice unijním právem a že jsouvytvořeny všechny předpoklady pro to, aby notáři v budoucímčeském korporačním právu byli postaveni před úkol poskytovatkomplexní službu podnikatelům, zahrnující i zápisskutečností osvědčených notářským zápisem do obchodníhorejstříku. O tom ale již pojednává příspěvek kolegydoc. Bohumila Havla. ■12 Specifické náležitosti pro přemístění sídla do zahraničí stanoví§ 384l PřemZ.22 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYPostavení notářev rekodifikovanémobchodním právudoc. JUDr. Bohumil Havel, PhD.doc. JUDr. Bohumil Havel, PhD.Přednesl svůj příspěvek na Notářskékonferenci v Praze konané21. 10. 2011.Ačkoliv chápání postavení a funkce notariátuv českém obchodním právu prošlo postupnýmvývojem, dnes je zjevné, že notář máa bude mít pro fungování obchodních korporacívelký význam. Není to ani tak proto,že by nikdo jiný nebyl schopen vystavit veřejnou listinu,jak s ní počítá návrh občanského zákoníku (dále jen „NOZ“)nebo zákon o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“),ale proto, že zkušenosti ukazují, že notář je schopen dostátkontrolní modalitě své činnosti. Komunitární právo totižv mnoha případech předpokládá přezkum určitých jednáníobchodních společností, ať již soudem, znalcem nebo notářem.Je samozřejmě věcí národní regulace, zda svěří tutoroli do rukou soudu, notáře, úřadu, soukromého registrátoranebo přímo společnosti, musí tak ale vždy učinit s jasnýmmateriálním zadáním a se zachováním neutrality konajícího.Víme ze srovnání, že zatímco v zemích, které jsou geografickya právně ovlivněné rakouským a německým občanským,resp. obchodním právem, hraje významnou roli soudnía notářský element, v anglickém systému mají význam veřejnéúřady a ve francouzském soukromí registrátoři. Vímetedy, že způsobů, kterak dosáhnout chtěného efektu je více,a není neznámou skutečností, že se svého času vedly rozsáhlédiskuse o tom, zda stávající agendu obchodního rejstříkumají i nadále vést soudy, nebo zda se má přenést dorukou notářů, soukromých registrátorů nebo Hospodářskékomory ČR. Tyto diskuse sice vedly k formulaci pracovní verzezákona o soukromých registrátorech, ale ten další světlosvěta již nespatřil.Nezávisle na tomto vývoji si však čas vyžádal změny, kterése promítly zejména do novely občanského soudníhořádu, kterou se zvýšila role notářských zápisů ve vazbě namateriální přezkum návrhu na zápis do obchodního rejstříku.Tehdejší novela reagovala zejména na praktické problémys délkou a nepředvídatelností soudních rozhodnutíve věci obchodního rejstříku, a současně zvážila možnoureinterpretaci (nejen) První směrnice, která ukládá členskýmstátům zajistit materiální přezkum vymezených skutečností.Česká legislativa se tak rozhodla, že dílčí segment materiálníhopřezkumu bude činit notář a nikoliv soud, a notářpak také samozřejmě nese odbornou péči za tuto agendu.Postupně se tedy směřovalo k registračnímu principu, byťreálný zápis vždy na konci činil soud a on měl nadále možnostzásahu.Rekodifikace soukromého práva v tomto trendu pokračujea navazuje tak mj. na poslední novelu zákona o přeměnách.Nutno říci, že původní textace NOZ a ZOK otázku postavenínotáře v obchodních korporacích neřešila a operovalas otevřeným pojetím „veřejné listiny“ – postupně se ovšemobjevila formulace, sběrná, která předpokládá, že se propotřeby obou zákonů za veřejnou listinu považuje notář-www.nkcr.cz23

ČLÁNKYAd Notam 6/2011ský zápis. Nechci tento posun diskutovat, pro potřeby ZOKje nicméně třeba uzavřít, že přezkum, který zejména Prvnísměrnice vyžaduje, předpokládá takovou činnost, kterou dnesmimo soud provádí pouze notář a přesun této agendy dojeho rukou je proto logickým vyústěním diskusí. Diskusese tím nicméně otevírají v návaznosti na obsah notářskéhozápisu podle § 80a NotŘ, tedy toho zápisu, který zpravidlanejlépe vyhovuje požadavkům materiálního přezkumu– toto téma je nicméně tématem přechodnéhoobdobí, tedy před 1. 1. 2014,a tedy tématem změnových zákonů,které mají rekodifikaci doprovázet.Věcně třeba říci, že ZOK z původní regulaceobchodního rejstříku neobsahuje téměřnic. Toto rozhodnutí je věcně postavenona tom, že (a) procesní pravidla dohmotněprávního předpisu nepatří a (b)materie obchodního rejstříku, dnes obsaženázejména v § 27 – § 38k ObchZ, bude přesunuta dozvláštního zákona. Důvod pro samostatný zákon je postavenna celkové systematice soukromého práva – zatímcoNOZ obsahuje obecnou úpravu soukromoprávních právnickýchosob, ZOK již jen regulaci obchodních korporací, a regulaciobchodního rejstříku, která obsahuje také evidencinadací, nadačních fondů a dalších osob, proto coby lex specialisobsahovat nemůže. Regulace veřejných rejstříků, kterépředpokládá jak NOZ, tak ZOK, proto bude obsažena vezvláštním sběrném zákoně – je však zatím diskusní, zda dálepopsané principy budou platit pouze pro obchodní korporace,nebo zda se rozšíří na celou agendu zapisovanýchosob a skutečností. Konkrétní regulace zatím není formulovánav paragrafovaném znění a následující informace a úvahytak vychází z ideových tezí, které na jednom ze svýchzasedání probírala komise pro zákon o obchodních korporacícha které se nyní mají legislativně rozvést.Nutno předeslat, že obsahově se budoucí pojetí obchodníhorejstříku od dnešního příliš neliší – i nadále to bude rejstříko obchodních korporacích. Částečně se nicméně sníží penzumzapisovaných údajů, a to pro jejich často citlivou povahu(způsob podepisování za korporaci, cena ve smlouvěo prodeji závodu apod.). Cílem není snížit efektivitu rejstříkupro veřejnost, ale zajistit, aby veřejnost věděla jen to,co je pro ni důležité. Zákon tak i nadále chápe rejstřík najedné straně jako veřejné moci sloužící registr, a na druhéstraně jako nástroj vyrovnání informační asymetrie. I protose zvažuje přísnější dohled nad dodržováním aktualizacezapsaného a skutečného stavu – stávající situace, kdyzapsané nebo ve sbírce listin uložené informace nemajíreálnou vypovídající hodnotu, je nežádoucí a poškozujícíveřejnost.Věcně se tedy předpokládá, že pojetí obchodního rejstříkunebude strukturálně pozměněno a kromě evidenční rolebude plnit také roli informační – i proto se zachová samotnýkorpus rejstříku a sbírka listin. Podstatné změny nepřinesezákon ani v podobě zápisů – i nadále budou odlišoványdoc. JUDr. Bohumil Havel, PhD.■ člen Legislativní rady vlády ČR■ hlavní zpracovatel návrhu zákonao obchodních korporacích; podílelse také na tvorbě občanskéhozákoníku a insolvenčního zákona■ působí jako of counsel v PRKPartnerszápisy s účinky deklaratorními a zápisy s účinky konstitutivními.V čem je návrh také zatím konzistentní se stávajícíúpravou, je role notáře – zákon totiž i zde předpokládá významnouroli notáře při přezkumu potřebných skutečnostía listin s tím, že se ale snaží dokončit již nastolenou cesturegistračního principu. Potřebná je proto informace o tom,že budoucí regulace má v úmyslu spojit do jednoho smíšenéhopředpisu jak pravidla povahy hmotněprávní, tak pravidlapovahy procesněprávní – i nadálevšak bude subsidiárně použitelný občanskýsoudní řád (v procesněprávníchaspektech). Toto rozhodnutí je vedenopraktickými potřebami a přehlednostíprávního řádu, a je také projevem textaceZOK, který až na drobné výjimkyna procesní regulaci rezignoval.Jakkoliv obchodní rejstřík nebyl změnousoukromého práva příliš obsahovězměněn, podstatné změny nás čekají ve způsobu jehovedení, resp. v možnostech přístupu k němu. Návrh totižpředpokládá, že stávající pojetí, které veřejnoprávní roliobchodního rejstříku a dohled soudu nad ním přeceňuje, jepojetím, které je nejen neefektivní, ale také transakčně nákladné– všechny tyto náklady se navíc přenášejí na soukromésubjekty. Podnikatelé a další zapisované osoby tak musí24 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011mnohdy řešit problémy nejednotné rozhodovací praxe,a to i v případech, které měly vyřešit svého času zavedenépovinné formuláře – povinné formuláře i nadále zůstávají,nicméně jejich efektivita by měla být zvýšena.Návrh proto přichází s myšlenkou, že by se notáři dalamožnost, poté co provede materiální přezkum, příméhozápisu do obchodního rejstříku. Tedy, budou-li mít zapisovanéskutečnosti podklad v notářském zápisu a bude-lito ten druh notářského zápisu, který obsahuje povinnostmateriálního přezkumu, může notář, který zápis vystavil,provést přímý elektronický zápis. Zápis by ovšem mohlnotář provést pouze na návrh osoby, která je oprávněnapodat návrh na zápis do obchodního rejstříku, případněs jejím souhlasem. Pokud by se takto nestalo, notář zápisneprovede a pouze vyhotoví notářský zápis – ten pakmůže sloužit pro standardní zápis cestou rejstříkovéhořízení. Návrh tak nepředpokládá nahrazení soudního řízení,pouze mu dává alternativu s tím, že činnost notáře při přímémzápisu by byla zvláštním druhem notářské činnosti,nikoliv jednáním v soudním řízení. Notář by i proto mohlopravit chyby v psaní a počtech, a to i bez návrhu.Společně se zápisem by notář digitalizoval jemu předloženélistiny a uložil by je do sbírky listiny. Nebylo-li by to technickymožné, nebo nebyly-li by listiny předloženy, zápis bybyl notář nucen odmítnout. Ostatně, notář by nikdy nebyloprávněn zápis provést, pokud by obsah zapisovaných skutečností,resp. zdrojového právního jednání, bylo v rozporus právem nebo vnitřními předpisy obchodní korporace.Po provedení zápisu by notář byl oprávněn vydat ověřenývýpis z obchodního rejstříku coby ověřený výstup z informačníhosystému veřejné správy. Podnikatel by tak po zápisuprovedeném notářem na základě veřejné listiny okamžitěobdržel výpis, který by prokazoval efektivitu zápisu – vše byse tak mohlo odehrát velmi rychle a za snížených nákladů.Skutečnost provedení zápisu a jeho okamžik by notář oznámilrejstříkovému soudu a současně by mu zaslal navazujícílistiny v elektronické podobě. Rejstříkový soud by již dalšíúkony nečinil, jen by poskytnuté informace uložil do svéagendy.Samozřejmě je zde vždy možný soudní „přezkum“, pokudjsou pro to důvody. Odmítne-li např. notář provedení příméhozápisu, může se podnikatel obrátit s návrhem na souda dovolávat se běžného zápisu – soud není názorem notářevázán. Obdobně je samozřejmé, že se zapsaná osoba můžedovolávat u rejstříkového soudu výmazu zapsaných skutečnostíči jejich změn, a to zcela shodně s postupy, kterézákon dává na obranu proti nesprávným zápisům provedenýmsoudem.Jak jsem již zmínil, návrh nepředpokládá privatizaci obchodníhorejstříku, pouze vytváří alternativu, kterou vykonávánotář – zde opět nikoliv jako soukromá osoba, alejako člen stavu, který je nejen dohlížen veřejnou mocí, alena který je část veřejné moci delegována. Notář tak, coby na„Návrh je konzistentníse stávající úpravou vevýznamu role notáře– zákon totiž i zdepředpokládá významnouroli notáře při přezkumupotřebných skutečnostía listin s tím, se ale snažídokončit již nastolenoucestu registračního principu.ČLÁNKYnavrhovatelích nezávislá osoba, může činit nejen materiálnípřezkum, jak činí dnes, ale může také dokončit tento přezkumtím, že provede přímý zápis.Kromě možné využitelnosti výše popsaného schématu i najiné právnické osoby, než jsou obchodní korporace, je diskusnítaké případné zpoplatnění nové služby. Předpokládáme-li,že ambicí návrhu je snížit náklady podnikání, musímepředpokládat, že nový model bude levnější než modelstávající – tedy nikoliv jen pouhou úvahou o poplatku, aleširším zohledněním celého procesu. Lze předpokládat, ženový koncept přesune část agendy na notáře, tedy odbřemenísoudy a jejich aparát. Současně lze uvažovat, že bypoplatek za službu byl promítnut do nákladů za vyhotovenínotářského zápisu a opět by nebyl v té výši, jako soudnípoplatek. Soudím, že celý koncept svým zrychlením zápisudo obchodního rejstříku celkově přinese snížení zbytkovýchtransakčních nákladů, tedy těch nákladů, které podnikatelpři podnikání v českém prostředí nese vždy. Spojíme-li tentofakt s mnohotvárností života, kterou předpokládá jakNOZ, tak ZOK, lze presumovat, že zatímco celkové nákladyna správu obchodní korporace budou z pohledu veřejnýchregistrů a evidencí nutně nižší, efektivita bude větší (zejménapro snadnost a rychlost).Návrh tak nepřichází s tím, že by stávajícím pravidlům něcobral, nebo že by snižoval účinnost obchodního rejstříku, přinášídalší alternativy, které mají podnikání usnadnit a zlevnit,nikoliv absolutně liberalizovat. ■www.nkcr.cz25

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Sporné dědické právoJUDr. Zdeněk RyšánekÚVODEMPodle § 175k odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen„o. s. ř.“) tvrdí-li někdo před potvrzením nabytí dědictví,že je dědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, kterýdědictví neodmítl, vyšetří soud podmínky dědického právaobou a jedná dále s tím, u koho má za to, že je dědicem.Podle odstavce 2 tohoto ustanovení závisí-li rozhodnutío dědickém právu na zjištění sporných skutečností, odkážesoud usnesením po marném pokusu o odstranění sporu dohodouúčastníků toho z dědiců, jehož dědické právo se jevíjako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žaloboua k podání žaloby určí lhůtu. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána,pokračuje soud v řízení bez zřetele na tohoto dědice.Odpověď na to, proč má ustanovení § 175k o. s. ř. právě tutopodobu, najdeme, jak je v našem novodobém právním řádudosti časté, v předchozích úpravách, přesněji řečeno v jejich„opisování“. Toto ustanovení je účinné od 1. 1. 1993, kdy bylazrušena státní notářství a vedení řízení o dědictví připadlosoudům. Legislativa při této změně hledala inspiraci v předchozíchprávních úpravách, protože dosavadní úprava v § 18notářského řádu, tedy za existence státních notářství, bylanepoužitelná. Vzor byl nalezen v § 331 odst. 1 a 2 zákonač. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (dálejen „střední o. s. ř.“). Toto ustanovení znělo takto:(1) Jestliže někdo před potvrzením o nabytí dědictví tvrdí, že jedědicem, a popírá dědické právo jiného dědice, který dědictvíneodmítl, vyšetří soud podmínky dědického práva obou a potvrdínabytí dědictví tomu z nich, jehož dědické právo zjistí.(2) Závisí-li však rozhodnutí o dědickém právu na zjištění spornýchskutečností, odkáže soud po marném pokusu o smír tohotoz dědiců, jehož dědické právo se jeví méně pravděpodobným,aby své právo uplatnil žalobou. K podání žaloby určí lhůtua po jejím marném uplynutí pokračuje v projednávání dědictvíbez ohledu na tohoto dědice.Zákonodárce podle mne při převzetí této úpravy opomněl,že vyšetřovací zásada v občanském soudním řízení (formulace„soud postupuje v řízení z úřední povinnosti“) platilaplně právě jen za účinnosti středního o. s. ř., i když její prvkyse v řízení o dědictví dosud uplatňují (formulace „soud zjistízůstavitelův majetek a dluhy“). Rozhodně však převzetí slova„vyšetří“ v odstavci 1 nebylo vhodné. Dále se při převzetíformulace „před potvrzením nabytí dědictví“ zapomnělona to, že nabytí dědictví se podle současné úpravy nemusívždy potvrzovat, na rozdíl od úpravy v § 559 občanskéhozákoníku účinného od roku 1951.Zjednodušeně řečeno se v citovanémJUDr. Zdeněk Ryšánekustanovení upravuje, jak postupovatv případě, když v řízení o dědictví■ notář v Brněvznikne mezi účastníky spor o to, kdoje dědicem. Podle odstavce 1 se postupuje,je-li výsledek sporu závislý pouze na právním hodnocenívěci a skutková podstata je nesporná – v tom případěrozhoduje spor soud, který vede řízení o dědictví (dále jen„dědický soud“). Podle odstavce 2 se pak postupuje v případech,jedná-li se o sporné skutečnosti, které je třeba objasnitv samostatném řízení o určení práva. Ustanovení § 175k o. s. ř.má bohužel řadu formulačních nedostatků, z čehož plynouvýkladové obtíže. Při jeho aplikaci je nutné být obeznámens judikaturou Nejvyššího soudu (dále jen „NS“), ale pro jehoplné pochopení není od věci pohlédnout i do historie.HISTORIE■ prezident Notářské komory v BrněUstanovení § 331 odst. 2 středního o. s. ř.se od současné podoby § 175k odst. 2o. s. ř. liší jen nepatrně.Jdeme-li ještě dále do historie, dostávámese až k předobrazu současné úpravy – k zákonu o soudnímřízení v nesporných právních věcech (císařský patent z 9.8. 1854, vycházím ze znění ke dni 1. 1. 1925). Typické pro tutoúpravu je důsledné rozlišení soudního řízení na nespornéa sporné – tedy něco, co v současné procesní úpravě je rozlišenospíše teoreticky (rozlišuje se řízení zahájené na základěnávrhu a řízení, které může být zahájeno i bez návrhu). Protobyl v této úpravě pro případ, že bylo dědické právo sporné,odkaz na sporné soudní řízení. Bylo stanoveno, že soud vyslechnevšechny strany, určí, kdo má podat žalobu, stanovík tomu lhůtu s tím, že pokud nebude žaloba podána, nebudek této osobě přihlíženo (vše v § 125). Do rozhodnutí o spornémprávu se pozůstalost neprojednávala (§ 127) – jednalose o obdobu přerušení řízení. Rozlišení mezi spornými skutečnostmiprávními a skutkovými patrné není, tedy jakýkolivspor o dědické právo musel být řešen ve sporném řízení.POSTUP PODLE § 175K ODST. 1 O. S. Ř.Stav podle § 175k odst. 1 o. s. ř. v řízení nastane například tehdy,je-li mezi závětním a zákonným dědicem v řízení sporné,zda zůstavitel v závěti formulací „odkazuji svůj dům“ mínilodkázat i pozemek, který s domem souvisí, jde tedy o výkladzávěti. Tento spor je možné řešit jen v řízení o dědictví.Významnou výkladovou otázkou je, zda toto ustanoveníukládá nebo jen umožňuje, aby na jeho základě bylo vydánorozhodnutí o tom, s kým bude dále v řízení jednáno. Názor nato projevil NS ve svém rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 1847/200226 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYuveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisekč. 7/2005 pod č. 61. V této věci rozhodnutí soudu prvníhostupně v tom smyslu, že „považuje za dědice ... na základě závěti...“, bylo potvrzeno Městským soudem v Praze jako správnéa dovolání k NS bylo ze stejného důvodu zamítnuto. Naskutečnosti, že při postupu podle § 175k odst. 1 o. s. ř. soudvydal rozhodnutí, koho považuje za dědice, nespatřuje NSnic závadného, naopak tento postup považuje za standardní.Právní věta zformulovaná z judikátu zní takto: Usnesení o podmínkáchdědického práva ve smyslu ustanovení § 175k odst. 1o. s. ř. je usnesením ve věci samé. K tomu připomínám, že podlesoudní praxe je věcí samou předmět, pro který se řízení vede.Otázku, zda je vydané rozhodnutí podle § 175k odst. 1 o. s. ř.rozhodnutím ve věci samé, nepovažuji pro praxi za zásadní,i když u usnesení, které „má své opodstatnění jen přinezměněném skutkovém základu věci“ a „vyjdou-li najevonové skutečnosti, ztrácí své právní účinky“ (citace z rozhodnutíNS sp. zn. 30 Cdo 1847/2002), by se s tímto závěremdalo úspěšně polemizovat. Ostatně tuto otázku NS soudřešil vlastně jen proto, zda bude v dané věci připuštěno vesmyslu § 237 odst. 1 o. s. ř. dovolání.Názor o nutnosti vydat podle § 175k odst. 1 rozhodnutílze nepřímo opřít o znění § 175a odst. 3 o. s. ř., v němž sepředpokládá, že je podle tohoto ustanovení rozhodováno,neboť se upravuje doručování usnesení vydaného podle tohotoustanovení. Zajímavé je, že ve středním o. s. ř. obdobadnešního § 175a odst. 3 o. s. ř. nebyla a nutnost rozhodovatpodle § 331 odst. 1 středního o. s. ř. z ničeho neplynula.Jak tedy formulovat výrok usnesení, jímž z řízení vyloučímeúčastníka, kterému podle zjištění soudu dědické právonesvědčí? NS se drží doslovného znění § 175k odst. 1 o. s. ř.a uvádí, že rozhodnuto může být pouze o tom, s kým budenadále jednáno jako s osobou, o níž lze mít důvodně za to,že je dědicem, a je-li to potřebné, jaký je dědický titul tétoosoby (pozitivní vymezení), popřípadě s kým nadále nebudejednáno, neboť lze mít důvodně za to, že není dědicem(negativní vymezení). Tyto formulace mně na výrok rozhodnutípřijdou příliš komplikované a spíše bych se inspirovalustanovením § 94 odst. 4 o. s. ř. a výrok formuloval tak, že seúčast v řízení toho, kdo již nemá podle závěru soudu žádnýdědický titul, ukončí.Tento způsob řešení však nebude použitelný v případě,kdy se spor o dědické právo týká jen části majetku, o němžbylo pořízeno závětí, nebo se týká dědice, který neúspěšněuplatnil námitku proti výkladu závěti a přitom uplatnil právona zákonný dědický podíl podle § 479 občanského zákoníku(dále jen „ObčZ“). V tomto případě neúspěšný účastníknadále zůstává účastníkem řízení a v řízení nelze učinit nicjiného, než se se spornou otázkou vypořádat až v konečnémrozhodnutí.POSTUP PODLE § 175K ODST. 2 O. S. Ř.Ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. se v řízení aplikuje, nastane-listav skutkové spornosti bránící rozhodnutí o dědickémprávu. Komplexně se k této problematice vyjádřil NSv rozhodnutí sp. zn. 30 Cdo 940/2004, které bylo uveřejněnowww.nkcr.cz27

ČLÁNKY„Doporučoval bych, abyurčení, že někdo je nebo nenídědicem, bylo vždy vevýroku ještě doplněno o to,z jakého titulu má dědicképrávo sporný soudzkoumat.ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 2/2006 podč. 12. V tomto rozhodnutí je učiněno několik zásadních závěrů,které vyplývají přímo ze zákona nebo jsou výsledkemvýkladu zákona NS:1) K podání žaloby je třeba odkázat toho z účastníků, jehoždědické právo se jeví jako méně pravděpodobné.2) K podání žaloby musí být stanovena lhůta, která může býtprodloužena, nemůže však být prominuta.3) Výrok usnesení vydaného podle § 175k odst. 2 o. s. ř. musísplňovat požadavky stanovené tímto ustanovením, zejménamusí obsahovat údaj o tom, jakou žalobu má nasoud odkázaný účastník podat. Tomu odpovídá žalobnípetit buď na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli,a je-li to s ohledem na řízení potřebné, jaký je dědický titultéto osoby, nebo že není dědicem po zůstaviteli.4) Splňuje-li žaloba podaná podle § 175k odst. 2 o. s. ř. požadavkyvymezené tímto ustanovením, nejedná se o určovacížalobu podle § 80 písm. c) o. s. ř., ale o žalobu naurčení právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájemvyplývá z právního předpisu.5) Nebyl-li účastník, kterému bylo uloženo podání žaloby,že je dědicem po zůstaviteli, ve věci úspěšný nebo žalobunepodal, přestává být účastníkem řízení o dědictví a v řízeníse pokračuje bez zřetele na něho. Nebyl-li účastník,kterému bylo uloženo podání žaloby, že jiná osoba nenídědicem po zůstaviteli, ve věci úspěšný, nebo žalobu nepodal,pokračuje se v řízení i s touto osobou, jejíž dědicképrávo bylo popíráno.6) Nesplňuje-li usnesení soudu podle § 175k odst. 2 o. s. ř.požadavky vymezené tímto ustanovením (nejčastěji tedyv případech, kdy nebude odkázáno na to, aby byla podánažaloba na určení, kdo je nebo není dědicem) a žalobaje podána v souladu s tímto usnesením, je na soudu, kterýo žalobě rozhoduje, aby žalobce poučil o náležitostechřádné žaloby ve smyslu tohoto ustanovení.7) Nesplňuje-li žaloba ani pak požadavky stanovené v § 175kodst. 2 o. s. ř., je třeba, aby soud, který o žalobě rozhoduje,na tuto žalobu kladl požadavky vymezené ustanovením§ 80 písm. c) o. s. ř., včetně povinnosti prokázat naléhavýprávní zájem na určení.Ad Notam 6/2011K NĚKTERÝM TĚMTO BODŮM MŮJ KOMENTÁŘ:K bodu 1)Znění zákona nedává dědickému soudu volnost v tom, komuuloží povinnost podat žalobu, což je věc vzhledem k nutnostiunést důkazní břemeno docela zásadní. Dědický soudtedy musí „prejudikovat“, u kterého z účastníků se mu jevídědické právo jako méně pravděpodobné. V řadě případůnebude mít dědický soud možnost tuto otázku kvalifikovaněrozhodnout, například bude-li sporné, zda byl zůstavitelv době sepsání závěti způsobilý k právním úkonům. Naopakvždy bych viděl pravděpodobnější dědické právo na straněúčastníka, jehož dědické právo je založeno na závěti sepsanénotářským zápisem, neboť mu svědčí veřejná listina.K bodu 3)Jedná se zřejmě o nejsložitější bod celé problematiky. JudikaturaNS až se značným časovým odstupem ovlivnila rozhodovánídědických soudů tak, že žalobní petit nelze formulovatna řešení vlastních skutkových sporností zjištěnýchdědickým soudem (např. zda existovaly důvody vyděděnínebo osoba vedla se zůstavitelem společnou domácnost),ale na určení, zda někdo je nebo není dědicem. To vyplýváz toho, že dědic má „své právo“ uplatnit žalobou. I když setedy jedná o skutkovou spornost, ve sporném soudním řízenímusí být rozhodnuto o samotném dědickém právu.Otázkou však je, jak formulovat žalobní petit. NS dává možnostpozitivního vymezení (je dědicem) i negativního vymezení(není dědicem), přičemž právě pozitivní vymezení semně jeví jako velmi problematické. Nepovažuji za správné,aby výrok rozsudku vydaného na základě žaloby podanépodle § 175k odst. 2 o. s. ř. pouze stanovil, že určitá osoba jedědicem zůstavitele. Podle mne by takový výrok soud rozhodujícío žalobě (dále v textu jen „sporný soud“) neměl vydat,neboť toto určení je věcí až konečného rozhodnutí v řízenío dědictví podle § 175q o. s. ř. (ale ani tady výrok nebude znít,že je někdo dědicem, ale že nabyl nějaký majetek). Snadnosi představit problémy vzniklé tím, že osoba, jíž svědčí rozsudeksoudu o tom, že je dědicem po zůstaviteli, se budedomáhat u jiných osob toho, aby jí byl vydán majetek zůstavitele(nebo byla zaevidována jako vlastník tohoto majetku)bez toho, aniž by bylo dokončeno řízení o dědictví. Po třetíchosobách nelze požadovat, aby byly natolik znalé dědickéhopráva, aby takový výrok soudu dokázaly správně „vyhodnotit“.Přikláněl bych se tedy spíše k tomu, aby byl odkaz nasoud formulován obsáhleji (k tomu viz příklady níže). Doporučovalbych, aby určení, že někdo je nebo není dědicem,bylo vždy ve výroku ještě doplněno o to, z jakého titulu mádědické právo sporný soud zkoumat. Jen tak se zajistí, že příslušnáspornost bude řešena jednou provždy a sporný soudse nebude muset zabývat skutečnostmi, které sporné nejsou(např. způsobilostí pořizovatele závěti k právním úkonům).K bodu 5)V řízení o dědictví musí být vhodnou formulací výroku rozhodnutípodle § 175k odst. 2 o. s. ř. zajištěno, aby v případěneúspěšné žaloby nebo v případě nepodání žaloby bylozřejmé, s kterými dědici má být v řízení pokračováno, pří-28 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYpadně jaký mají dědický titul. Zajímavé je, že zatímco v případěpostupu podle § 175k odst. 1 o. s. ř. NS předpokládávydání rozhodnutí, v případě postupu podle § 175k odst. 2o. s. ř. se vydání rozhodnutí nepředpokládá. To se mně nezdávhodné v případě, když účastník odkázaný k podání žalobytuto žalobu nepodal a jiný dědický titul mu nesvědčí.Pak bych vydal rozhodnutí o ukončení jeho účasti v řízení,byť to z formulace „soud pokračuje v řízení bez zřetele natohoto dědice“ přímo nevyplývá.K bodu 6)V tomto závěru se jaksi samozřejmě předpokládá, že spornýsoud bude vědět lépe než dědický soud, jak má být žalobnípetit formulován. To je pro mne nepřijatelné – vždyť jedinědědický soud zná nejlépe stav řízení a musí vědět, jakývýrok sporného soudu mu v dalším řízení „pomůže“. V praxitato zásada může znamenat, že když sporný soud dojdek závěru, že usnesení vydané podle § 175k odst. 2 o. s. ř.nesplňuje „požadavky vymezené tímto ustanovením“ (jakéto jsou vlastně požadavky a kde je jistota, že se tento soudbude přesně řídit judikaturou NS?), povolí žalobu na jiné určení,než stanovil dědický soud, kterému potom výsledeksporného řízení nemusí být vůbec k ničemu.K bodu 7)Má poznámka souvisí s tím, co jsem uvedl u předchozíhobodu. Je-li podána žaloba týkající se určení dědického právapodle § 80 písm. c) o. s. ř., která nemá podklad v rozhodnutídědického soudu podle § 175k odst. 2 o. s. ř., měla bybýt podle mne zamítnuta, neboť při současně probíhajícímřízení o dědictví nemůže být dán naléhavý právní zájem.PŘÍKLADY POSTUPU PODLE § 175K ODST. 2 O. S. Ř.Jednoduchým příkladem aplikace § 175k odst. 2 o. s. ř. můžebýt stav, když je v řízení namítána neplatnost univerzální závětiproto, že nabyla sepsána vlastní rukou zůstavitele nebože zůstavitel nebyl k pořízení závěti s ohledem na duševní stavzpůsobilý. To je podle mne vždy řešitelné odkázáním toho,kdo neplatnost závěti namítá, k podání žaloby na určení, žeosoba uvedená v závěti není dědicem ze závěti zůstavitele ze dne... Pokud žalobce s žalobou neuspěje nebo ji nepodá, dědictvíse dál projednává s osobou ustanovenou za dědice v závěti.Obtížnější to bude v případě, když se závěť bude týkat jenčásti majetku zůstavitele. Pak může být dále účastníkem řízeníi ten, kdo s žalobou neuspěl nebo ji nepodal – to v případě,že se jedná o zákonného dědice, který má nárok na část dědictví,o níž nebylo závětí pořízeno. Podobná situace nastanev případě, kdy je závětí pořízeno o veškerém majetku, je zdevšak neopomenutelný dědic, který se dovolává neplatnostizávěti pro formální vady a současně podle § 479 ObčZ. Pokudtento dědic s žalobou založenou na formální neplatnosti závětineuspěje nebo ji nepodá a dovolá se neplatnosti závětive smyslu ustanovení § 479 ObčZ, bude stejně dědit vedlezávětního dědice a v řízení s ním bude pokračováno. V tomtopřípadě by byla žaloba na to, že je tento žalobce dědicem,nesmyslná, neboť pro tento výrok soudu by stačilo, aby sežalobce dovolal neplatnosti závěti podle § 479 ObčZ.V případě, že se někdo domáhá dědického titulu na základěvedení společné domácnosti se zůstavitelem, mohl by žalobnípetit znít např. tak, že žalobce je dědicem zůstavitele z tohotitulu, že se zůstavitelem žil nejméně po dobu jednoho roku předjeho smrtí ve společné domácnosti a z toho důvodu o společnoudomácnost pečoval. Pokud s žalobou neuspěje nebo ji nepodá,dědictví se dál projedná s ostatními zákonnými dědici.Dosti časté jsou spory, zda došlo platně k vydědění potomkazůstavitele, neboli zda důvody vydědění existovaly nebone. K vydědění přitom zpravidla dochází se současným určenímdědiců v jedné listině. Je zřejmé, že k podání žalobybude zpravidla odkázána vyděděná osoba, zvlášť pokudbude listina o vydědění sepsána ve formě notářského zápisu.I v tomto případě je problém, jak žalobní petit formulovat.Když by sporný soud rozhodl, že žalobce je dědicemna základě zjištění, že důvody vydědění nebyly dány, nebyloby toto rozhodnutí správné, neboť dědicem se tato osobastane až pokud se dovolá neplatnosti závěti podle § 479ObčZ, a to se u sporného soudu zpravidla nestane, a je otázkou,jestli by to vůbec bylo možné. Žalobní petit bych tedyv tomto případě formuloval např. tak, aby bylo určeno, žeexistuje právo vyděděného potomka podle § 479 občanskéhozákoníku na dědictví bez ohledu na jeho vydědění učiněné zůstavitelemv listině ze dne ...ZÁVĚRDomnívám se, že při rozhodování soudů v této problematiceby se měla ctít zásada, že rozhodnutí o pozitivním vymezenídědického práva v tom smyslu, že je někdo dědicembez širšího vymezení přímo ve výroku rozhodnutí, může býtučiněno jen v řízení o dědictví. Závěr NS o tom, že rozhodnutísporného soudu platí jen do doby, než jsou zjištěny jinézásadní skutečnosti (např. je v řízení zjištěna další závěť),podporují názor, že ve sporném řízení je třeba se jednoznačnémuzávěru o tom, kdo je dědicem, spíše vyhýbat.Obtížnost postupu podle současné úpravy spočívá v tom,že se v řízení předpokládá činnost dvou soudů – dědickéhoa sporného. Nutné to je podle jednoho z dalších závěrů NSproto, že v nesporném řízení o dědictví nemá soud z procesníhohlediska možnost objasňovat sporné skutečnosti,s čímž podle mne nelze souhlasit. Vždyť dědický soud mák dispozici stejné procesní nástroje (platí pro něho celýo. s. ř.) jako sporný soud. Ostatně v řízení o dědictví můžestejně nastat situace, kdy musí dědický soud s konečnouplatností vyřešit spornou skutkovou skutečnost. Podle rozhodnutíNS sp. zn. 30 Cdo 889/2002 není možné při rozhodovánío započtení podle § 484 ObčZ postupovat podle§ 175k o. s. ř., neboť se nejedná o spor o dědické právo,a spor tedy s konečnou platností musí řešit dědický soud.Uspokojivým řešením současného stavu by podle mnemohlo být jen provedení takové novelizace současnéúpravy, která by zajistila, aby v řízení o dědictví byl činnýod počátku do konce jen jeden soud – soud vedoucí řízenío dědictví. To by ve většině případů mohlo znamenat i podstatnézrychlení těchto komplikovaných řízení. ■www.nkcr.cz29

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Co nového přinesenovela zákona o zápisechvlastnických a jiných věcnýchpráv k nemovitostemJUDr. Daniela ŠustrováPoslanecká sněmovna na své zářijové schůzi schválila noveluzákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jinýchvěcných práv k nemovitostem (dále jen „zákon o zápisech“).Byla tak dovršena déletrvající snaha dosáhnout změn, kterése ve svém důsledku dotknou všech, kteří s katastrem nemovitostípřicházejí do styku. Co nového nás tedy od 1. 1.2012 čeká?NÁVRH NA VKLAD – NOVÝ POPLATEKA POVINNÝ FORMULÁŘVkladové řízení čekají dvě velké změny, které pocítí všichninavrhovatelé vkladu práva do katastru. Správní poplatkyza návrh na vklad tak, jak je známe v současné podobě 1a které jsou stejné od roku 1994, se zvýšína dvojnásobek a od 1. ledna 2012bude správní poplatek ve výši 1000 Kčza návrh na vklad.JUDr. Daniela Šustrová■ vedoucí Kanceláře úřaduKatastrálního úřadu pro hlavníměsto PrahuÚčinností novely zákona o zápisech senávrh na zahájení řízení o povolení vkladu bude podávatna stanoveném formuláři, přičemž vzory formulářů návrhuna zahájení řízení o povolení vkladu do katastru stanovívyhláška.Povinné vkladové formuláře budou k dispozici v elektronickéi písemné podobě. Elektronický formulář budeinteraktivní, uživatelsky komfortní jako nákupní košík přielektronickém nakupování a bude možné jej vyplnit prostřednictvímvolně přístupné webové aplikace. Sama webováaplikace bude umět uchovat vyplněná data potřebná prozápis do katastru nemovitostí již po samotném vyhotoveníformuláře, což bude významně přispívat k urychlení procesůpři samotném vkladovém řízení a bude tak dán prostori k dalšímu rozvoji elektronizace celého vkladového řízení.Bonusem navíc je pak očekávané snížení chybovosti překládanýchnávrhů na vklad, jejich jednotnost, srozumitelnosta přehlednost.Nově uložená povinnost, která stíhá účastníky vkladovéhořízení předkládat návrh na stanoveném formuláři, je průlomováa znamená zásadní odklon od dosavadní praxe, kdysi účastníci vkladového řízení mohou napsat návrh na vkladpráva vlastnoručně, a to téměř do slova a do písmene, tedyvlastními slovy i vlastní rukou. Odborná i laická veřejnost byměla mít dostatečný čas se na tak závažnou změnu připravita změnu přijmout. Z tohoto důvodu je v přechodných ustanoveníchnovely zákona uvedeno, že ještě rok od účinnostizákona o zápisech bude možné podávat návrhy na vklad bezpoužití formuláře, což jinak řečeno znamená, že od 1. 1. 2012budou formuláře doporučené a od 1. 1.2013 povinné.ŽALOBA PROTI ZAMÍTAVÉMUROZHODNUTÍNejsou-li splněny podmínky pro vklad, katastrální úřad návrhzamítne s tím, že rozhodnutí o zamítnutí vkladu se doručujevšem účastníkům řízení, přičemž proti rozhodnutío zamítnutí není přípustný opravný prostředek podle správníhořádu. Proti zamítavému rozhodnutí se však lze bránita lze podat žalobu podle části páté občanského soudníhořádu, přičemž nově bude možné podat žalobu ve lhůtě 30dnů 2 od doručení rozhodnutí o zamítnutí. Tato doba je podledosavadních poznatků a praxe plně dostatečná pro podánížaloby, neboť sami účastníci zpravidla velmi rychle vědí,zda budou brojit proti zamítavému rozhodnutí katastrálníhoúřadu. Kratší lhůta rovněž odpovídá platné právní úpravěo řízení před soudy a přispěje k vyřizování navazujících řízenív příznivějších lhůtách.1 Nyní je správní poplatek ve výši 500 Kč za návrh na vklad,položka č. 120 přílohy k zákonu č. 634/2004 Sb., o správníchpoplatcích.Další řízení o povolení vkladu, týkající se týchž nemovitostíjako rozhodnutí o zamítnutí vkladu, se po dobu stanovenoupro podání žaloby proti zamítnutí, a pokud je žaloba podána,30 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYaž do dne, kdy je příslušnému katastrálnímu úřadu doručenopravomocné rozhodnutí soudu ve věci vkladu, přerušují. Jedinětímto postupem lze účinně zabránit případným škodám,ke kterým by mohlo dojít a které v případě nemovitostí mohoubýt značné.ZMĚNY U ZÁZNAMŮZáznamem se do katastru zapisují práva, která vznikla, změnilase či zanikla ze zákona, rozhodnutím státního orgánu, příklepemlicitátora, vydržením, přírůstkem a zpracováním. Nově sebude při zápisu záznamem zjišťovat, 3 zda předložená listina navazujena dosavadní zápisy v katastru. Tato změna umožníkatastrálním úřadům nepublikovat na výpisech z listů vlastnictvíduplicitní zápis vlastnictví tak, jak je tomu dosud 4 a zároveňtím není dotčena možnost podat u soudu určovací žalobu. Vracímese tak k v minulosti prověřené a osvědčené zásadě, že každýzápis ve veřejném seznamu nemovitostí musí navazovatna předchozí zápisy. 5Zjistí-li katastrální úřad, že listina předložená k zápisu záznamemnení způsobilá k vykonání zápisu záznamem, vrátí listinutomu, kdo ji předložil. Podle dosavadní právní úpravyměla být vrácena tomu, kdo ji vyhotovil, což se však postupemčasu ukázalo jako velmi nepraktické, neboť řada vyhotovitelůlistin, které jsou nyní předkládány k zápisu, již neexistuje(např. státní notářství, zaniklé peněžní ústavy apod.), a katastrálníúřady i tak zpravidla vracely záznamové listiny předkladatelinebo tomu, v jehož právním zájmu bylo, aby zápis záznamembyl proveden.POZNÁMKA SPORNOSTI A ZÁPIS EXEKUCENovela zákona o zápisech přináší zcela nový institut, a sicepoznámku spornosti. Katastrální úřad na základě doručenéhooznámení soudu o podané žalobě nebo k doloženémunávrhu žalobce zapíše v jeho prospěch poznámku spornosti,jestliže je podána žaloba o určení, zda vlastníkem evidovanénemovitosti v katastru je někdo jiný, než kdo je zapsán, nebozda právní úkon, na jehož základě má být zapsáno právodo katastru, je neplatný či zrušený. Sama o sobě zapsaná poznámkaspornosti nevyvolá přerušení řízení o povolení vkladupráva v případě, že byla zapsána dříve, než byl podán návrhna vklad, neboť o zapsané poznámce spornosti účastnícivkladového řízení mohli předem vědět a nahlédnutím do katastruse mohli seznámit se skutečností, že žaloba byla podánaa mohli i zvážit všechna rizika spojená s realitní transakcí. V případě,že poznámka spornosti bude zapsána až po podání návrhuna vklad, nebude řízení přerušeno jen tehdy, pokud s tímúčastníci řízení vysloví souhlas. Tím bychom se mohli zbavit šikanózníchžalob, které čas od času musíme v katastru evidovata které ve vkladovém řízení nemůžeme přezkoumávat.Ačkoliv od účinnosti novely exekučního řádu č. 347/2007 Sb.platí, že je-li nařízena exekuce, ve které jako povinný vystupujestát, není stát nijak omezen v nakládání s nemovitostí,přesto se v katastru poznámka o vedení exekuce zapisuje.Vlastní evidovaná poznámka nemá omezující charakter, přestowww.nkcr.czvšak, je-li publikována ve veřejném seznamu nemovitostí, můžebudit zdání, že stát v nakládání se svými nemovitostmi omezenje. Novela zákona o zápisech tento nedostatek napravujea poznámka o nařízení exekuce v případě, kdy je povinnýmstát, se v katastru nebude evidovat.A DALŠÍ ZMĚNY■ řízení o povolení vkladu je zahájeno okamžikem doručenípísemného návrhu účastníka řízení katastrálnímu úřadu■ není nutné předkládat výpis z obchodního rejstříku,pokud je možné potřebný údaj zjistit dálkovýmpřístupem■ není nutné předkládat nabývací listiny prokazujícíoprávnění nakládat s nemovitostí před 1. 1. 1993■ možnost výmazu zástavních práv převzatýchz pozemkové knihy na základě vyvratitelné domněnky –povinná forma notářského zápisuNovela zákona o zápisech přináší významné změny, které stojíza povšimnutí. Koneckonců katastr nemovitostí je významnýmveřejným seznamem, kterému je dobré věnovat patřičnoupozornost, a to nejen v souvislosti s přicházejícím novýmobčanským zákoníkem a v závislosti na něm s novým katastrálnímzákonem, 6 jehož již nyní připravovaný věcný záměravizuje další novinky. Je jisté, že superficiální princip ovlivníveřejný seznam nemovitostí, stejně jako to, že se k nemovitostembude zapisovat více práv, než jsme dosud byli zvyklí. S novýmobčanským zákoníkem a novým katastrálním zákonembudeme v katastru publikovat vlastnické právo, právo stavby,věcné břemeno, zástavní právo, budoucí zástavní právo, podzástavníprávo, předkupní právo, právo nezbytné cesty, výměnek,budoucí výměnek, přídatné spoluvlastnictví, správu svěřeneckéhofondu, výhradu vlastnického práva, právo zpětnékoupě, zákaz zcizení nebo zatížení sjednaný jako věcné právo,výhradu práva lepšího kupce, ujednání o koupi na zkoušku,nájem, pacht a vzdání se práva na náhradu škody na pozemku.Ale o tom až příště. ■Článek byl uveřejněn v Bulletinu advokacie č. 11/2011a je přetištěn s laskavým svolením autorkya redakce Bulletinu advokacie.2 Nyní je lhůta 60 dní.3 Návrh novely § 8 odst. 1 zákona o zápisech: „Katastrální úřadzjistí, zda je předložená listina bez chyb v psaní nebo počtecha bez jiných zřejmých nesprávností a zda navazuje na dosavadnízápisy v katastru.“4 § 45 odst. 3 vyhl. č. 26/2007 Sb., v platném znění: „Je-likatastrálnímu úřadu postupně doručeno více pravomocnýchrozhodnutí a jiných listin, jimiž je katastrální úřad vázán, z nichžkaždá svědčí o vlastnictví jiné osoby k téže nemovitosti, vyjádříkatastrální úřad v katastru tuto okolnost duplicitním zápisemvlastnictví…..“.5 § 21 zákona č. 95/1871 ř. z., o zavedení obecného zákonao pozemkových knihách (Obecní knihovní zákon): „Zapisovatse může jen proti tomu, kdo jest toho času, kdy se žádá, zapsánv pozemkové knize za vlastníka nemovitosti nebo práva,ve příčině kterých se má zápis státi, nebo se alespoň zároveňza vlastníka vloží nebo zaznamená (§ 432 ob. z. obč.)“6 Zákon č. 344/1992 Sb., v platném znění.31

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Advokátní společnostiJUDr. Ing. Michael Sáblíkomezeným. Statutárním orgánem společnosti s ručenímomezeným je podle obchodního zákoníku pouze jednatel.Přestože výkon advokacie je, stejně jako ostatnípodobné profese, osobní podnikání podlezvláštních předpisů, jehož základem je osobníodpovědnost takto podnikající osoby, umožnilzákon o advokacii, aby advokáti mohli vykonávatadvokacii jako společníci společností.Zákon o advokacii číslo 85/1996 Sb. od svého počátku umožňovalto, aby advokáti mohli vykonávat advokacii jako společníciveřejné obchodní společnosti, pokud předmětempodnikání takové společnosti je pouze výkon advokaciea jejími společníky jsou pouze advokáti. Proti tomuto způsobvýkonu advokacie jistě není co namítat. Vlastní koncepceveřejné obchodní společnosti je založena na osobní účastipodnikajících osob. Její zákonná definice, tedy společnosti,ve které alespoň dvě osoby podnikajípod společnou firmou a ručí za závazkyspolečnosti společně a nerozdílně celýmsvým majetkem, přímo vyzývá k tomu,aby touto formou docházelo ke sdružováníJUDr. Ing. Michael Sáblík■ notářský kandidát■ trvalý zástupce JUDr. Věry Sáblíkové,notářky v Prazeadvokátů. Vlastní odpovědnost zazávazky společnosti pak poskytuje případným věřitelům stejnégarance jako tehdy, pokud advokát vykonává advokaciisám, kdy též odpovídá za své závazky celým svým majetkem.l dl láš í hOd 1. 4. 2006 však zákon o advokacii umožnil to, aby advokátimohli vykonávat advokacii nejen jako společníci veřejné obchodníspolečnosti, ale též jako společníci komanditní společnostia společnosti s ručením omezeným, též za předpokladu,že předmětem podnikání takové společnosti je pouze výkonadvokacie a jejími společníky jsou pouze advokáti. A při těchtodalších formách podnikání nastávají různé problémy.Zákon o advokacii sice stanoví, že jednatel společnosti s ručenímomezeným může být jmenován pouze z řad jejíchspolečníků, ale je otázka, co vlastně jednatel v takové společnostimůže dělat. Pokud předmětem podnikání takovéspolečnosti je pouze výkon advokacie a advokáti mohouvykonávat advokacii jako společníci takové společnosti, dostávámese do uzavřeného kruhu, ve kterém pro jednatelev rámci podnikání takové společnosti není místo.Tolik pouze na okraj. Pokud se ještě více zaměříme na společnosts ručením omezeným, přichází další problémy, které semohou týkat i notářů v případě, že se bude projednávat dědictvípo advokátu, který byl společníkem takové společnosti.Podle obchodního zákoníku se obchodní podíl dědí a společenskásmlouva může dědění obchodníhopodílu vyloučit. Podle zákona o advokaciivšak dědicem obchodního podíluve společnosti může být jen advokát,přičemž právo dědice, který není advokátem,na vyplacení vypořádacího podílupodle zvláštních právních předpisů tím není dotčeno. Zdetedy dochází k vyloučení dědického práva pro dědice, kterýnení advokátem, přímo ze zákona. Je sice poněkud zvláštní,aby předmět dědictví byl závislý na tom, jaké vlastnostimá dědic, ale při výkladu, že zákon o advokacii je ve vztahuk obchodnímu zákoníku lex specialis, asi ne nemožné. Koneckoncůpřesto, že obchodní zákoník stanoví, že společenskásmlouva může dědění obchodního podílu vyloučit, judikaturadospěla k závěru, že společenská smlouva může možnostpřipuštění dědění ponechat na rozhodnutí valné hromady(viz usnesení Nejvyššího soudu ČR č. 29 Odo 573/2006).V případě komanditní společnosti jsou podle § 101 obchodníhozákoníku určeni statutárním orgánem pouze komplementáři.K obchodnímu vedení jsou podle § 97 obchodníhozákoníku oprávněni též pouze komplementáři. Pokud zákonpřímo určuje, že všemi společníky společnosti musí být pouzeadvokáti, musí být též některý z advokátů komanditistou.Zde pak již nastává poněkud problém, když podle obchodníhozákoníku komanditista není statutárním orgánem. Zákono advokacii totiž stanoví, že advokáti, kteří jsou společníkyspolečnosti, vykonávají advokacii jménem společnosti a najejí účet. Tedy vůbec nerozlišuje, že v případě komanditníspolečnosti komanditista není vůbec statutárním orgánema tedy by vůbec jménem této společnosti neměl jednat.Ještě podivnější je pak ustanovení, že advokáti mohou vykonávatadvokacii jako společníci společnosti s ručenímUstanovení o nemožnosti dědění obchodního podílu dědicem,který není advokátem, ale nebylo do 31. 8. 2009 až tak problematické.Zákon totiž stanovil, že na společnost s ručením omezeným,založenou za účelem výkonu advokacie, se nevztahujeustanovení zvláštního právního předpisu umožňujícíhozaložení společnosti s ručením omezeným jednou osobou,a pokud společnost s ručením omezeným založená za účelemvýkonu advokacie má méně než 2 společníky, advokátníkomora bezodkladně poté, co se o této skutečnosti dozvěděla,podá podle zvláštního právního předpisu návrh soudu na zrušeníspolečnosti a její likvidaci, popřípadě soud společnost zrušía nařídí její likvidaci i bez návrhu. Nemohlo tedy dojít k tomu,aby advokát zemřel jako jediný společník takové společnosti.Od 1. 9. 2009 však toto ustanovení, zakazující, aby společnosts ručením omezeným založená za účelem výkonu advokacie32 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYměla pouze jednoho společníka, bylo ze zákona vypuštěno.Od tohoto okamžiku se také začaly hojně vyskytovat společnostis ručením omezeným, které za účelem výkonu advokaciezakládá a jako společník dále funguje jen jeden advokát.Jaký je ale důsledek onoho ustanovení, že dědicem obchodníhopodílu ve společnosti může být jen advokát. Obchodnízákoník, který připouští možnost vyloučení dědění obchodníhopodílu, zcela logicky stanoví, že vyloučit dědění nejdev případě, že společnost má pouze jednoho společníka. Zákono advokacii však kategoricky vylučuje, aby dědicem obchodníhopodílu byl dědic, který není advokátem. Naskýtá setedy otázka, co bude zahrnuto do dědického řízení v případě,že dědicem není advokát. Pokud budeme trvat na tom, že jepředmětem dědického řízení pouze vypořádací podíl, stanese ze společnosti, jejíž jediný společník zemřel, společnostbez společníka. Jaký bude její další osud je otázka. Podle § 68odst. 6 obchodního zákoníku může soud rozhodnout o zrušeníspolečnosti a o její likvidaci z důvodu, že společnost smrtíjediného společníka – advokáta pozbyla oprávnění k podnikatelskéčinnosti. Komu však bude připadat likvidační zůstatekzákon neřeší. Logický závěr by byl, že likvidační zůstatekby měl připadnout dědici (dědicům). Jenže likvidační zůstateknáleží podle obchodního zákoníku společníkům, ale těmi sedědici, kteří nejsou advokáti, stát nemohou. Pokud se tedy budemestriktně držet dikce zákona, pak pokud žádný z dědicůnení advokátem, dědicům připadne nárok na vypořádací podíla po zrušení společnosti soudem a její likvidaci jakožto společnostibez společníka likvidační zůstatek připadne státu. Jeotázkou, zda takovýto konec zákonodárce domyslel, zejménapak s ohledem na to, že vypořádací podíl se dá určit dvěmazpůsoby. Záleží na tom, co stanoví společenská smlouva. Pokudse vypořádací podíl určuje z čistého obchodního majetkuna základě posudku znalce, pak je zde naděje, že by se vypořádacípodíl a podíl na likvidačním zůstatku mohly hodnotověpodobat. Pokud se však vypořádací podíl určuje z hodnotyvlastního kapitálu, zjištěného z účetní závěrky, je značná pravděpodobnost,že vypořádací podíl a případný podíl na likvidačnímzůstatku budou mít značně rozdílnou hodnotu.Sama okolnost, že dědicem obchodního podílu nemůže býtjiná osoba než advokát, ale může způsobovat jiné problémy.Vezměme například advokátní společnost, která má dva společníky,každý má vklad ve výši 100 000 Kč. Tato společnostfunguje delší dobu a její společníci se dohodnou, že celý nerozdělenýzisk použijí na zakoupení např. nemovitosti, ve kterébudou provozovat svoji činnost. Jejím zakoupením získáspolečnost značný nemovitý majetek, ale použitím nerozdělenéhozisku dojde ke snížení vlastního kapitálu. Vlastní kapitálje vlastně tvořen vklady společníků, nerozděleným ziskema rezervním fondem. Rozpuštěním celého nerozdělenéhozisku do majetku společnosti pak ve vlastním kapitálu zůstanoude facto pouze vklady společníků. Tak může dojít k tomu,že vlastní hodnota čistého obchodního majetku společnostimůže být v řádech milionů, ale hodnota vlastního kapitálubude pouze 200 000 Kč. Pokud ve společenské smlouvě nenízvláštního ustanovení o určení vypořádacího podílu, určí sehodnota vypořádacího podílu z vlastního kapitálu. Výše vypořádacíhopodílu pak může být mnohonásobně nižší nežhodnota obchodního podílu zemřelého společníka.Potom může dojít k tomu, že se bude předmět dědictvív rámci jednoho dědického řízení značně měnit. Uvažujme,že zemřelý advokát po sobě zanechal pouze jednoho dědice,syna, který není advokátem. Předmětem dědickéhořízení týkající se této společnosti pak bude pouze vypořádacípodíl, určený z vlastního kapitálu, tedy majetek v hodnotě100 000 Kč. Tento syn, například proto, že má dvě děti,z nichž jedno je advokátem, dědictví odmítne, aby toto dítěmohlo nabýt přímo obchodní podíl ve společnosti. Tímtoodmítnutím ale může dojít ke zvýšení obvyklé ceny dědictví,neboť hodnota obchodního podílu, s ohledem na majetekspolečnosti, může být např. 2 000 000 Kč. Je tedy úžasné,že postoj dědice může takto ovlivňovat hodnotu dědictví.V uvažovaném případě však může dojít při dalším vývojik dalším kuriózním situacím. Pokud oba pozůstalí vnuci dědictvíneodmítnou, pak při uzavírání dědické dohody majíoba dědici v zásadě nerovné postavení. Pokud nabude vnuk- advokát obchodní podíl v uvažované společnosti, nabudemajetek v hodnotě 2 000 000 Kč. Pokud by však, řekněmedědictví týkající se této společnosti, měl nabýt dědic, kterýadvokátem není, tento nabude pouze vypořádací podíl,tedy majetek v hodnotě 100 000 Kč. Pokud nedojde k uzavřenídědické dohody, soud potvrdí nabytí dědictví oběmatěmto vnukům stejným dílem. Protože však advokátem jepouze jeden z nich, nemůže potvrdit nabytí obchodníhopodílu, ale pouze nabytí vypořádacího podílu. To znamená,že by každému vnukovi připadla částka 50 000 Kč. Opět zdetedy obvyklá cena dědictví bude záviset na chování dědiců,tedy na tom zda a jakou dohodu o vypořádání dědictví uzavřou.Je velmi pravděpodobné, že v takovém případě zřejměbude směřovat jednání obou dědiců k tomu, že uzavřoudědickou dohodu, podle které podíl ve společnosti nabudedědic advokát a druhému dědici vyplatí na dědický podílpeněžní částku. V takovém případě by v dědickém řízeníbylo více než vhodné, aby bylo usnesení podle § 175o o. s. ř.spojeno s usnesením podle § 175q o. s. ř., právě kvůli možnézměně obvyklé ceny dědictví v průběhu řízení.Obecně vzato nová úprava sdružování advokátů může přinéstjisté problémy nejen pro advokáty samotné, ale i projiné, např. pro účastníky dědických řízení a pro notáře, kteříjsou v nich ustanoveni soudními komisaři. Na druhou stranuje ale třeba připustit, že může přinášet i výhody. V případě,že advokát jako společník advokátní společnosti s ručenímomezeným nebo jako komanditista advokátní komanditníspolečnosti, způsobí svojí činností škodu, pak za ni neodpovídásvým osobním majetkem, ale za tuto škodu odpovídá přímospolečnost. Advokát tedy o svůj osobní majetek nepřijde.Ten, jemuž byla škoda způsobena, však může z této situacetaké těžit. Minimální výše pojistného plnění u samostatněpodnikajícího advokáta jsou 3 miliony. V případě pojištěníadvokátních společností je limit pojištění odpovědnosti zazpůsobenou škodu ve výši minimálně 50 milionů za každéhospolečníka společnosti s ručením omezeným a 10 milionůza každého komanditistu komanditní společnosti. Totominimální pojištění advokátních společností pak může dávatpoškozenému větší naději na úhradu škody než tehdy, pokudby advokát za škodu odpovídal svým osobním majetkem. ■www.nkcr.cz33

ČLÁNKYAd Notam 6/2011Použití znaleckýchposudků v řízenío dědictví s přihlédnutímke změnám po 1. 9. 2011JUDr. Kateřina Brejlová,JUDr. Adéla MatějkováSúčinností od 1. září 2011 došlo zákonemč. 218/2011 Sb., kterým se mění zejména zákonč. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve zněnípozdějších předpisů, mimo jiné též ke změně zákonač. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Novelapřinesla zásadní změnu v provádění a hodnocení důkazův rámci občanského soudního řízení v případech, kdy rozhodnutísoudu závisí na posouzení skutečností, k nimž jetřeba odborných znalostí.Tato novinka se týká samozřejmě též činnosti notářů, kteříjsou jakožto soudní komisaři pověřováni prováděním úkonův rámci řízení o dědictví, neboť jejich úkony se v dědickémřízení považují za úkony soudu. S ohledem na zaměření tohotočasopisu se bude následující příspěvek zabývat praktickýmidopady shora uvedené novely na činnost soudníhokomisaře v dědickém řízení.S novelou občanského soudního řádu účinnou k 1. 7. 2009,kterou přešla na soudní komisaře v dědických řízeních téžrozhodovací pravomoc, došlo v uvedené oblasti k výraznémuomezení využívání znaleckých posudků jako pravidelnéhozpůsobu ocenění nemovitostí a zjištění obvyklé cenyve smyslu ustanovení § 175o o. s. ř., když tento přístup do tédoby jednoznačně preferovaly soudy.Na místo toho začala být obvyklá cena zjišťována jinýmidůkazními prostředky, jako jsou účastníky předkládanáodborná vyjádření například realitních kanceláří, obecnépřehledy průměrných cen vypracovaných vlastním náklademnotářskými kancelářemi ve větších městech pro byty(dle různých ukazatelů, např. lokalita, právní důvod užívání– tj. vlastnictví, členství v družstvu, velikost bytu, umístěnív budově, stáří nemovitosti, stavební materiál, existencevýtahu apod.) zpravidla ve spojení se souhlasným prohlášenímúčastníků o obvyklé ceně těchto práv. Tento přístupodpovídá nespornému charakteru dědického řízení.Současně nemá dopad na postavení věřitelů zůstavitele,kteří jsou účastníky dědického řízení jen ve výjimečnýchpřípadech vyplývajících ze zákona, a tudíž nejsou usnese-34 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYním vydaným v řízení o dědictví, jehož nejsou účastníky,vázáni.Jednou z povinností soudního komisaře v dědickém řízeníje určení obvyklé ceny majetku náležejícího do dědictvív době smrti zůstavitele podle § 175o odst. 1 o. s. ř. Podlekonstantní judikatury se obvyklou cenou majetku rozumícena, za kterou bylo možno v době smrti zůstavitele tentomajetek prodat (zjednodušeně tedy cena tržní) s dodrženímpřípadných cenových předpisů platných v dobězůstavitelovy smrti, přičemž před novelizacíobčanského soudního řáduprovedenou zákonem č. 30/2000 Sb.s účinností od 1. 1. 2001 se zjišťovalaobsahově totožná cena obecná. 1Určení konkrétního způsobu zjištěníobvyklé ceny závisí na tom, zda je třebak jejímu posouzení odborných znalostí.V některých státech je tato zásadaprolomena či značně modifikována, viznapř. Evropská soudní síť pro občanskéa obchodní věci http://ec.europa.eu/civiljustice/evidence/evidence_cze_cs.htm.Odborných znalostí bude zapotřebí nejčastěji u posouzeníobvyklé ceny nemovitostí, bytů a nebytových prostor, družstevníchbytů, uměleckých děl, sbírek, obchodního podíluči podniku zůstavitele.Obecně není nutno dokazovat běžné znalosti a skutečnostizískané výchovou a vzděláváním, které má každý člověk, tj.skutečnosti obecně známé, tzv. notoriety. Předmětem dokazovánínemohou být ani právní předpisy uveřejněné veSbírce zákonů České republiky, pro které platí zásada iuranovit curia.ODBORNÉ VYJÁDŘENÍa soud nemá o závěrech odborného vyjádření pochybnosti.V takovém případě odborné vyjádření přispívá k rychlostia hospodárnosti řízení. Je však nutno upozornit, že v případěpotřeby z hlediska dokazování je soudní komisař vždypovinen ustanovit znalce, pokud si to okolnosti případu vyžadují,a to bez ohledu na skutečnost, že náklady posudkupřevýší cenu posuzovaného předmětu. 2Naopak drobnější movité věci menší hodnoty, jako je vybavenídomácnosti, fotoaparát, mobilní telefon, nářadí, turistickévybavení nebo ošacení, se zpravidlaoceňují na základě shodného pro-JUDr. Kateřina Brejlová■ notářská kandidátkahlášení účastníků dědického řízení dle■ trvalá zástupkyně JUDr. Kateřiny §120 odst. 4 o. s. ř.Petrzik Hronovské, notářkyv Ostravě■ členka redakční rady Ad Notam PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVEDENÍDŮKAZU ODBORNÝM VYJÁDŘE-JUDr. Adéla MatějkováNÍM ÚČINNÁ OD 1. 9. 2011■ notářka v Praze■ členka redakční rady Ad Notam Lze shrnout, že v právní úpravě účinnédo 31. 8. 2011 nebyla stanovena žádnáobjektivní kritéria pro osoby, které mohly podat odbornévyjádření. V dědických řízeních se tak v praxi vycházelonapř. z vyjádření realitních kanceláří o obvyklé ceně nemovitostía bytů; jedinou podmínkou zde byl předpoklad, žesoudní komisař neměl o jejich správnosti pochybnosti.Závisí-li nyní po novele § 127 o. s. ř. rozhodnutí soudního komisařena posouzení skutečností, k nimž je třeba odbornýchznalostí, vyžádá si soudní komisař u orgánu veřejné moci 3odborné vyjádření.Je třeba zdůraznit, že podle nového znění § 127 o. s. ř. jdeo důkaz odborným vyjádřením pouze v případě odbornéhovyjádření podaného dožádaným orgánem veřejné mocia nikoli tedy v případech např. odborných vyjádření realitníchkanceláří o ceně nemovitostí apod.Odborné vyjádření nemělo a nadále nemá zákonem stanovenyžádné obsahové ani formální náležitosti, může a nemusíbýt vypracováno soudním znalcem, neboť se nejedná o výsledekznalecké činnosti. Může se jednat též například o odbornévyjádření autobazaru o ceně automobilu nebo o potvrzeníošetřujícího lékaře o způsobilosti účastníka účastnitse soudního řízení. Odborné vyjádření je zpravidla výrazněstručnější, neobsahuje postupy apod., ale jen přímou odpověďna zadanou otázku. Z hlediska důkazního se z povahyvěci jedná vždy o důkaz listinou.Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup nenípostačující nebo je-li pochybnost o správnosti podanéhoodborného vyjádření, ustanoví soudní komisař znalce. Vždyje ale nezbytné, aby všichni účastníci řízení měli dostatečnýprostor se vyjádřit k podkladu rozhodnutí.Lze shrnout, že odborné vyjádření předložené účastníkyse využívá zejména tam, kde jsou účastníci řízení ve shodě,www.nkcr.czOdborné vyjádření orgánu veřejné moci je tak prioritnímdůkazním prostředkem pro prokázání skutečností, k nimž jetřeba odborných znalostí. Důvodová zpráva k tomu uvádí,že nemožnost podání odborného vyjádření bez úplaty dnes1 Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22Cdo 4532/2010.2 Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 3. 2000,sp. zn. 9 Co 164/2000.3 „Orgán veřejné moci je označení pro orgán veřejnoprávníkorporace (stát, územně samosprávný celek apod.) či jinéhoveřejnoprávního subjektu, který má pravomoc a působnostrozhodovat o subjektivních právech a právních povinnostechjemu bezprostředně nepodřízených právních subjektů. Státníorgány dělíme zejména na orgány moci zákonodárné, výkonnéa soudní. Nestátními orgány jsou např. zastupitelstvo a radaobce či starosta (primátor), zastupitelstvo a rada kraje či hejtman.Pravomoc a působnost orgánů veřejné moci je stanovenazákonem, mohou jednat pouze secundum et intra legem,a neplatí tedy pro ně zásada legální licence.“ Právnický slovník,3. vydání, 2009, Dušan Hendrych a kolektiv.35

ČLÁNKYAd Notam 6/2011znemožňuje požádat o jeho podání soukromé subjekty.Nová právní úprava se proto navrací k dřívější jednoznačnéformulaci, kdy odborná vyjádření byla vyžadována pouzepo orgánech veřejné moci.Z ostatních odborných vyjádření předložených účastníkyřízení lze však nadále vycházet a provést je jako listinné důkazyve smyslu § 129 o. s. ř.Máme za to, že v dědickém řízení bude institut důkazu odbornýmvyjádřením orgánu veřejné moci téměř nepoužitelnýaž na některé výjimky, jako např. žádost o sdělení obsahupříslušné cenové mapy, pokud byla příslušným orgánemveřejné moci vyhotovena (obecním, městským či krajskýmúřadem, magistrátem statutárního města, úřadem městskéhoobvodu atd.). V dnešní době se s obsahem těchto cenovýchmap lze zpravidla seznámit prostřednictvím internetu,s ohledem na skutečnost, že cenové mapy neposkytují dostatečnýdůkaz o stavu konkrétní nemovitosti.ZNALECKÝ POSUDEKZnaleckou činnost včetně obsahových a zejména formálníchnáležitostí znaleckého posudku upravuje i nadále zákonč. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících v platném znění(dále jen „ZnalZ“) a na něj navazující prováděcí vyhláškač. 37/1967 Sb. v platném znění.Znalcem ve smyslu zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících,je fyzická osoba nebo ústav (vysoká škola, vědeckýústav či pracoviště apod.), kterou do této funkce prokonkrétní obor, odvětví a specializaci – po splnění předepsanýchpodmínek – jmenoval ministr spravedlnosti nebopředseda krajského soudu, který k tomu byl ministrem pověřen.Zmíněný zákon a prováděcí vyhláška stanoví podmínkya způsob jmenování, například požadovanou kvalifikaci,praxi a složení předepsaného slibu zahrnujícího nestrannosta mlčenlivost. Seznamy znalců a tlumočníků vedou krajskésoudy, v jejichž obvodu má znalec trvalé bydliště, popřípaděsídlo. Ústřední seznam znalců a tlumočníků vede ministerstvospravedlnosti. Oba tyto seznamy jsou veřejné.Ve smyslu § 24 ZnalZ však může státní orgán ustanovit znalcemi osobu, která není zapsána do seznamu znalců, avšakmá potřebné odborné předpoklady pro to, aby podala posudek,pokud není pro některý obor znalec do seznamuzapsán, popřípadě nemůže-li znalec zapsaný do seznamuúkon provést, a v případech, jestliže by provedení úkonuznalcem zapsaným do seznamu bylo spojeno s nepřiměřenýmiobtížemi nebo náklady.Takto ustanovený znalec ad hoc musí nejprve složit slib podle§ 6 odst. 2 ZnalZ do rukou předsedy okresního soudu(respektive předsedy soudu, u kterého se věc projednává).Soudní komisař může ustanovit znalcem osobu, která není4 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo583/2001.zapsána do seznamu i tehdy, jde-li o posouzení zvlášť složitýchodborných otázek. V těchto případech lze nahraditsložení slibu písemným prohlášením.Znalecký posudek je zpravidla na pokyn soudního komisařevypracován písemně. Formální náležitosti takového posudkuupravuje již zmíněný zákon o znalcích a tlumočnícícha prováděcí vyhláška. Posudek musí obsahovat alespoň tytotři části:■ nález, ve kterém znalec popíše skutečnosti, které zkoumal,■ posudek, který obsahuje vlastní odborné posouzení (znaleckézávěry),■ znaleckou doložku.Písemně vyhotovený znalecký posudek má být sešit šňůroua ta překryta znaleckou pečetí. Strany musí být číslovány. Naposlední straně připojí znalec znaleckou doložku obsahujícítéž údaje o seznamu, ve kterém je znalec zapsán, údajo oboru a čísle položky, pod kterou je znalecký posudek zapsánv jeho znaleckém deníku.Posudek může být podán také ústně, a to tak, že při výslechuznalce je nadiktován do protokolu. V takovém případěje však do protokolu nutno uvést též údaje, které mají býtobsahem znalecké doložky.Znalci jsou oprávněni vykonávat znaleckou činnost i mimoobvod krajského soudu, v jehož seznamu jsou zapsáni. K takovévolbě dochází zejména tam, kde je vyšší předpokladhospodárnosti řízení.Důvodová zpráva k zákonu č. 218/2011 Sb. uvádí, že novelao. s. ř., coby zákona speciálního k ZnalZ, preferuje ustanoveníznalců před ustanovením znaleckých ústavů, s ohledemna hospodárnost a rychlost řízení a též skutečnost, že v seznamuznaleckých ústavů převažují obchodní společnosti.Praxe už tento trend částečně dříve akceptovala.DOSAVADNÍ JUDIKATURA TÝKAJÍCÍ SEZNALECKÝCH POSUDKŮDůkazy hodnotí soudní komisař podle své úvahy, a to každýdůkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemnésouvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízenínajevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.).Hodnocení důkazu znaleckým posudkem spočívá zejménav posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny,zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnutoke všem skutečnostem, se kterými bylo třeba se vypořádat,a zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatníchdůkazů a zda odůvodnění posudku odpovídá pravidlům logickéhomyšlení. 4Soudní komisař může v případě znaleckého posudku hodnotitjen formální stránku, logičnost, úplnost a správnostpředpokladů, ze kterých znalec vycházel, a rozsah, ve kterémznalec odpověděl na zadanou otázku. Pokud soudní36 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYkomisař konstatuje obsahovou nesprávnost, ta musí vždyvycházet z vadných formálních předpokladů zpracování posudku.Jen v tomto rozsahu může soudní komisař zkoumatsprávnost odborných závěrů znalce. Od odborného závěruznalce se může odchýlit jen tehdy, pokud svůj postup řádnězdůvodní.Judikatura týkající se znaleckých posudků vyhotovenýchdosud jen soudem ustanoveným znalcem je použitelná přiměřeněve smyslu § 127a o. s. ř. i nadále.Znalecký posudek může být doplněn výslechem znalce.Slyšení znalce však nemá povahu výslechu svědka a sloužík doplnění či upřesnění již vypracovaného znaleckého posudku.Slyšení znalce nařídí soudní komisař zejména tam,kde je pochybnost o správnosti závěrů znaleckého posudku,a to i v případě, kdyby takovou pochybnost vyvolalopředložené odborné vyjádření, popřípadě nesouhlas některéhoz účastníků řízení. Pokud to soudní komisař neuznáza vhodné, zejména poté, co po slyšení znalce bude mít pochybnostiza odstraněné, není nutno nařizovat vyhotovenídalšího znaleckého posudku či připustit předložení dalšíhoznaleckého posudku účastníkem řízení. Zákon nestanovípředpoklady pro vypracování revizního znaleckého posudku.S nepřipuštěním revizního posudku je však nutno se vypořádatv odůvodnění rozhodnutí, jinak takové rozhodnutímůže být zrušeno v odvolacím řízení pro nepřezkoumatelnost.5Rozsahem povinnosti soudního komisaře vyhovět návrhůmúčastníků řízení na doplnění dokazování dalším znaleckýmposudkem se zabýval též Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutíII. ÚS 252/99. V případě rozporu mezi dvěma znaleckýmiposudky může soudní komisař rozhodnout o přezkoumánítěchto posudků dalším znalcem, popřípadě znaleckýmústavem, v případě, že sám tento rozpor po slyšeníobou znalců neodstraní. 6Při vyhotovení nového revizního posudku se znalec musí téžvyrovnat s předchozím znaleckým posudkem či posudky. 7Důvodem pro vyhotovení revizního znaleckého posudkumůže být, že z posudku nelze poznat, z jakých zjištění znalecvycházel, jak k uvedeným zjištěním dospěl, na základějakých úvah učinil znalecký závěr, to, že znalec nepřistoupilk zpřesnění jím uváděných údajů, od dílčích závěrů se v konečnémvyjádření znalec bez bližšího zdůvodnění odchýlil,dílčí závěry si ve svém souhrnu odporují, nejsou zohledněnyskutečnosti, k nimž měl znalec objektivně přihlížet atd. 8Ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu 9 však nelze znalcivytknout, pokud ve znaleckém posudku určil rozpětí ceny.V takovém případě soudní komisař v rámci volného hodnocenídůkazů určí cenu v rámci tohoto rozpětí. V daném případěNejvyšší soud přitakal odvolacímu soudu, který vyšelz ceny vycházející ze středu uvedeného intervalu určenéhoznalcem s tím, že byl veden zájmem na rozumném a spravedlivémuspořádání vztahu mezi účastníky a dále snahoužádného z nich nezvýhodnit.www.nkcr.czPRÁVNÍ ÚPRAVA PROVEDENÍ DŮKAZUZNALECKÝM POSUDKEM ÚČINNÁ DO 31. 8. 2011Záviselo-li dříve rozhodnutí soudního komisaře na posouzenískutečností, k nimž bylo třeba odborných znalostí, bylopotřebné podle § 127 o. s. ř. 10 ustanovit po slyšení účastníkůznalce. Subsidiárně bylo možné místo znaleckého posudkupoužít potvrzení nebo odborné vyjádření, avšak pouze zapodmínky, že o jejich správnosti neměl soudní komisař pochybnosti.Každý soudní komisař používal pro ocenění majetku v řízenío dědictví různých způsobů dle vlastního uvážení a konkrétnísituace v jednotlivém dědickém řízení. Často se téžvyužívalo znaleckých posudků předložených účastníky, kterévšak neměly váhu znaleckých posudků soudním komisařemustanoveného znalce dle § 127 o. s. ř., ale byly pouzedůkazem listinným ve smyslu § 129 o. s. ř.Na téma znaleckých posudků a jejich potřebnosti v dědickémřízení při oceňování majetku zůstavitele již bylo napsánomnoho odborných článků 11 , tudíž nepovažujeme zanutné se k této diskusi vracet.V praxi nastávaly také případy, kdy jeden z dědiců předložilznalecký posudek co důkaz listinný, z něhož bylo vycházenosoudním komisařem při určení obvyklé ceny majetku,avšak ostatní dědici s tímto oceněním vyjádřili nesouhlas,byť třeba až ve fázi podání odvolání proti rozhodnutí o urče-5 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo1290/2007.6 Rc 45/1984 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.7 Obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu SR z 19. 3. 1986, sp. zn.4 To 9/86.8 Blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2009, sp. zn. 30Cdo 3450/2007.9 Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 2. 2011,sp. zn. 22 Cdo 4532/2010.10 Pro větší přehlednost uvádíme znění § 127 o. s. ř. před novelou:§ 127(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimžje třeba odborných znalostí, ustanoví soud po slyšeníúčastníků znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může takéuložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanovenoněkolik znalců, mohou podat společný posudek. Místovýslechu znalce může se soud v odůvodněných případechspokojit s písemným posudkem znalce.(2) Znalecký posudek je možno také dát přezkoumat jinýmznalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí.(3) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předsedasenátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mupotřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil selékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo abyněco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckéhoposudku třeba.(4) Místo posudku znalce lze použít potvrzení nebo odbornévyjádření, o jejichž správnosti nemá soud pochybnosti. Zavydání potvrzení nebo odborného vyjádření náleží finančníúhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.11 Např. Beránek, V.: K určování obvyklé ceny majetku, zejménanemovitostí, v dědickém řízení, Ad Notam 1/2006.37

ČLÁNKYAd Notam 6/2011ní obvyklé ceny té které majetkové položky, odvolací soudrozhodnutí zrušil a věc vrátil soudnímu komisaři zpět s tím,že je ke zjištění skutkového stavu třeba provést další důkazy,zejména ustanovit znalce dle § 127 o. s. ř., protože rozhodnutízáviselo na posouzení skutečností, k nimž bylo třebaodborných znalostí.S ohledem na tyto důsledky byli ustanovováni znalci dle§ 127 o. s. ř. v dědických řízeních, kde hrozil či reálně existovalspor mezi účastníky o určení obvyklé ceny majetkuv řízení o dědictví, ačkoli již byl ve spisu založen znaleckýposudek předložený jedním z účastníků. Není třeba jistězdůrazňovat, že dědické řízení se tímto postupem prodlužovaloa prodražovalo.PRÁVNÍ ÚPRAVA PROVEDENÍ DŮKAZUZNALECKÝM POSUDKEM ÚČINNÁ OD 1. 9. 2011S účinností od 1. září 2011 byl změněn stávající § 127 o. s. ř.a do občanského soudního řádu byl vložen nový § 127a. 12V řízeních o dědictví zůstává znalecký posudek (spolus odborným vyjádřením orgánu veřejné moci) prioritním12 § 127 o. s. ř. po novele:§ 127(1) Závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž jetřeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejnémoci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzovanéotázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnosto správnosti podaného odborného vyjádření, ustanovísoud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit,aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několikznalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechuznalce může se soud v odůvodněných případech spokojits písemným posudkem znalce.(2) Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudeknejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení.Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudekpřezkoumat jiným znalcem.(3) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujícíchzvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovitk podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudkupodaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokouškolu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost.(4) Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předsedasenátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mupotřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil selékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, anebo abyněco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckéhoposudku třeba.(5) Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náležífinanční úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis.Nový § 127a o. s. ř. zní:§ 127aJestliže znalecký posudek předložený účastníkem řízenímá všechny zákonem požadované náležitosti a obsahujedoložku znalce o tom, že si je vědom následků vědoměnepravdivého znaleckého posudku, postupuje se připrovádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednaloo znalecký posudek vyžádaný soudem. Soud umožní znalci,kterého některá ze stran požádala o znalecký posudek,nahlédnout do spisu nebo mu jinak umožní seznámit ses informacemi potřebnými pro vypracování znaleckéhoposudku.důkazem, pokud rozhodnutí soudního komisaře závisí naposouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí.Posun k urychlení občanského soudního, a tím i dědického,řízení nastal zejména vložením nového § 127ao. s. ř. Předloží-li nyní účastník řízení znalecký posudek,který má veškeré náležitosti stanovené zákonem (viz výše)a obsahuje-li navíc doložku znalce o tom, že si je vědomnásledků (rozuměj trestněprávních) vědomě nepravdivéhoznaleckého posudku, musí soudní komisař z tohotoznaleckého posudku vycházet a postupovat v řízení tak,jako kdyby šlo o znalecký posudek znalce ustanovenéhosoudem.Tímto novým ustanovením tak dochází ke změně důkazníhodnoty znaleckého posudku předloženého účastníkem,který, za předpokladu dodržení všech obsahových náležitostí,není již pouze důkazem listinným, ale má důkazní síluznaleckého posudku. Již nadále nebude možné, aby druhýúčastník pouhou námitkou pravosti či správnosti (pravdi-38 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ČLÁNKYvědomě nepravdivého znaleckého posudku, půjde stáleo důkaz listinný se všemi negativními důsledky pro dědickéřízení z toho plynoucími. Proto doporučujeme, abyzejména tam, kde hrozí mezi dědici spory, byli účastníciv dědickém řízení, např. již ve fázi předběžného šetření, poučenio těchto dvou „typech“ znaleckých posudků a bylyjim zdůrazněny výhody předložení znaleckého posudku vesmyslu § 127a o. s. ř.Obdobné ustanovení o odpovědnosti znalce, jaké obsahuje§ 127a o. s. ř., bylo již dříve přijato do trestního řádu (blíže viz§ 110a tr. ř.).Je třeba říci, že trestní odpovědnost znalce v občanskémsoudním řízení v případě podání vědomě nepravdivého posudkuexistovala již před přijetím nového ustanovení § 127ao. s. ř. V době přípravy tohoto článku vrátil Senát Poslaneckésněmovně novelu ZnalZ, která obsahuje vyšší finanční sankcesprávní povahy pro znalce, který porušil svou povinnost.Kromě toho znalec odpovídá za škodu, která vznikla účastníkoviřízení tím, že mu soud na základě posudku přiznalnižší plnění. 13Z uvedeného vyplývá, že rozsah odpovědnosti znalce se připojenímdoložky nemění, má však vliv na způsob provedenídůkazu znalcem vyhotoveným posudkem. Proto předpokládáme,že znalci uvedenou doložku budou v budoucnu bezdalšího připojovat ke znaleckým posudkům pravidelně, bezvýzvy ze strany účastníků řízení.ZÁVĚRvosti) tento znalecký posudek zpochybnil, a soudu tak nezbývalo,než ustanovit jiného znalce k podání znaleckéhoposudku ve smyslu § 127 o. s. ř. Druhému účastníkovi zůstávajístejné námitky, které by měl i proti každému jinému,tj. soudem ustanovenému, znalci, např. námitka podjatosti,vady posudku spočívající v jeho neúplnosti apod.Soudní komisař musí umožnit znalci zvolenému účastníkemnahlédnout do spisu nebo mu jinak umožnit, aby se seznámils informacemi potřebnými pro vypracování znaleckéhoposudku.Znalecké posudky předložené účastníkem, za předpokladu,že obsahují všechny náležitosti uvedené v § 127a o. s. ř.tak jsou zrovnoprávněny se znaleckými posudky podanýmisoudem ustanovenými znalci, což by mělo přispět k většíprocesní hospodárnosti a urychlení řízení. Pokud účastníkpředloží znalecký posudek, který však např. nebudeobsahovat doložku znalce o tom, že si je vědom následkůwww.nkcr.czPoužití znaleckých posudků má v praxi zcela zásadní vlivna konečné rozhodnutí soudu. Závěrem můžeme konstatovat,že nová právní úprava by měla přispět k větší efektivitěa hospodárnosti občanských soudních řízení, měla by v případěznaleckých posudků obsahujících doložku dle ustanovení§ 127a o. s. ř. a předložených účastníkem řízení odlehčitsoudům od vydávání procesních usnesení o ustanovovánísoudních znalců, usnesení o určování odměn znalcům, určováníplacení záloh na náklady důkazů a jejich vyúčtovánív závěrečné fázi řízení apod., čímž se občanské soudní řízeníznačně urychlí.De lege ferenda bychom uvažovaly i nad tím, zda by nebylovhodné připustit v občanském soudním řízení podáváníodborných vyjádření obecně uznávaných nezávislých odborníků,která by byla předložena společně všemi účastníkya měla by důkazní sílu znaleckých posudků, např. zaobdobných podmínek, jako je tomu u zvyšování základníhokapitálu obchodních společností a družstev podle § 59a obchodníhozákoníku. ■13 Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2008, sp. zn. 25 Cdo883/2006.39

DISKUSEAd Notam 6/2011Odlišný názorna zpeněženímajetku zůstavitelev likvidaci dědictvímimo dražbuJUDr. Martina KasíkováVminulém čísle časopisu Ad Notam byl uveřejněnčlánek Mgr. Petra Šedivého s názvem„Zpeněžení majetku zůstavitele v likvidaci dědictvímimo dražbu“, ve kterém autor podřizujezpeněžení zůstavitelova majetku při likvidacidvěma zásadám. „První zásadou je dosažení co největšíhouspokojení co nejširšího okruhu věřitelů, k čemuž povedeaktivní přístup soudního komisaře při prodeji majetku zůstaviteleza nejvyšší možnou dosažitelnou cenu a druhou jejedna ze základních zásad, kterým je ovládáno o. s. ř., a tozásada hospodárnosti řízení, což v rámci likvidace dědictvíznamená zpeněžení v relativně krátkém čase a s vynaloženímco možná nejnižších nákladů. Je na soudním komisaři,aby mezi těmito dvěma zásadami našel rovnováhu.“ Autorproto ve svém článku popisuje postupy soudního komisaře,jak rychlými (zejména elektronickými) prostředky zajistit,aby možní zájemci o majetek byli informováni o prodeji, případnějak přímo využít možnosti elektronické aukce.Domnívám se, že tato koncepce sama o sobě správná nenía je třeba zohlednit i další zásadu, která je stěžejní pro fungováníprávního státu: Postup soudního komisaře, jako osobyvykonávající veřejnou moc, by měl i při nedostatečné právníúpravě, co nejvíce respektovat princip výkonu veřejné mocijen způsobem upraveným přímo v zákoně.I když ustanovení § 175u odst. 1 o. s. ř. žádné pořadí způsobůzpeněžení nestanoví, myslím si, že zaručují-li ostatnízpůsoby zpeněžení u běžně prodejných věcí jasné podmínkyzákonného postupu pro nalezení zájemce, který je ochotennabídnout nejvyšší cenu v dražbě, jiné aktivity vybízejícík soutěži zájemců, které nejsou zákonem pro soudní komisařevýslovně upraveny, by neměly mít při zpeněžení místo.Nepovažuji za správný názor, podle něhož soudní komisařmůže prodejem z volné ruky obejít (byť z dobrých důvodů)jinými způsoby předpokládanou a podrobně upravenoudražbu. Tam, kde jsou jasně stanoveny podmínky zpeněženídalšími způsoby, by měl soudní komisař využít zákonnouúpravu a postupovat podle ní a k prodeji z volné ruky přistoupitaž poté, kdy ostatní způsoby neuspěly nebo je nelzez jasně daných důvodů použít (např. prodej minoritníhopodílu na věci). Tím, že soudní komisař bez výrazně zjevnýchdůvodů přistoupí k prodeji cennějších movitých věci včetněakcií, nemovitostí či bytů z volné ruky (i když za využití určitýchpostupů zachovávajících rovnost zájemců), se podlemého názoru vystavuje značnému riziku.Zpeněžení majetku při likvidaci dědictví je z hlediska postupusoudního komisaře velice ošemetné téma, neboťo způsobu zpeněžení, který soudní komisař zvolil, nevydávážádné rozhodnutí, které by podléhalo opravným prostředkům.„Zákonnost“ postupu soudního komisaře proto můžebýt zkoumána jen ex post v rámci řízení o náhradu škodyz nesprávného úředního postupu, a proto mi, při neexistencibližší právní úpravy, nepřipadá správné rozšiřovat chápáníprodeje z volné ruky tak, jak to činí autor. Postup soudníhokomisaře, který v zájmu hospodárnosti řízení přímo „inzeruje“prodej věcí veřejnými nabídkami či prostřednictvímelektronických aukcí nebo oslovuje s nabídkami určité jímvybrané zájemce, není v souladu se shora uvedenou zásadouprincipu výkonu veřejné moci a může mít proto i svéústavněprávní souvislosti ve smyslu ochrany základníchpráv přihlášených neuspokojených věřitelů.Abych na závěr své polemiky poněkud otupila ostří své kritiky,článek považuji za velmi přínosný v tom, že popisuje modernízpůsoby, které může soudní komisař využít, pokud muopravdu jiný způsob zpeněžení majetku než prodej mimodražbu nezbývá.A také se určitě nejenom s Mgr. Šedivým shodneme, že proceszpeněžení majetku při likvidaci dědictví by potřeboval lépepromyšlenou úpravu, která by zaručovala efektivnější realizacimajetku a třeba i za využití postupů, které popsal autor. ■40 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011DISKUSEinz TISKAPwww.nkcr.cz41

JUDIKATURAAd Notam 6/2011Judikatura k „odkázanosti“dědice „výživou“ na zůstaviteleJUDr. Jaroslav SvejkovskýVčísle 3/2011 Ad Notam byl uveřejněn rozsudekNejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21Cdo 3233/2009, který přinesltuto právní větu: „Požadavekodkázanosti dědiceJUDr. Jaroslav Svejkovský■výživou na zůstaviteli ve smyslu ustanovení§ 474 odst. 1 a § 475 odst. 1autor je advokát(AK Svejkovský, Kabelková, v. o. s.)■obč. zák. je splněn vždy tehdy, kdyčlen Legislativní rady vlády ČR■zůstavitel, i bez zákona vyplývajícípovinnosti, buď zcela zajišťovalčlen kontrolní rady ČAKpokrytí všech potřeb výživy dědice nebo se na pokrytítěchto potřeb, alespoň významnou měrou, podílel;v druhém popsaném případě není rozhodné, jakýmzpůsobem a z jakého důvodu byly zbývající potřeby výživydědice pokryty. Otázka významnosti míry, s jakouse zůstavitel podílel na výživě dědice, je vždy otázkouposouzení konkrétních okolností případu.“Z výše uvedeného je zřejmé, že se jedná o právní posouzenía výklad pojmu tzv. spolužijící osoby, resp. právní posouzenídruhé dědické skupiny tak, jak je upravena v § 474 obč.zákoníku. Jedná se o právní posouzení pojmu „odkázanostivýživou na zůstavitele“. Tato odkázanost tvoří jednu z alternativníchpodmínek, která společně s podmínkou „péčeo společnou domácnost“ může založit, při splnění základnípodmínky života nejméně jednoho roku se zůstavitelem vespolečné domácnosti, právo dědění ve druhé dědické skupiněi pro tzv. spolužijící osoby.Dle našeho názoru se pojem odkázánivýživou na zůstavitele dle § 474 obč.zák. má vykládat restriktivně a je užšínež pojem výživa, obsažený v ustanovení§ 85 zákona o rodině. Stav odkázanostidle § 474 odst. 1. obč. zák. nutnovykládat tak, že by mělo jít o vzájemnoualimentační povinnost. Odkázaným výživou na zůstaviteleje ten, kdo nemá vlastní příjem nebo nemá nikoho, kdo byměl za povinnost přispívat na jeho výživu (cit.: Mikeš, J., Muzikář,L.: Dědické právo, 3. aktualizované vydání, Praha: Linde,2007, str. 48). Zařazení do okruhu dědiců druhé skupinymá tak čelit nikoliv snad omezením v rozsahu uspokojovánípotřeb, nýbrž přímo hmotné nouzi, která by musela být řešenasociální sítí státu. V judikovaném případě nemohli býtžalobci na zůstavitele odkázáni výživou především proto, žejejich výživu zajišťovali v dostatečné míře oba jejich biologičtírodiče.Žalobci v judikovaném případě měli a mají oba rodiče, v jejichžschopnostech a možnostech bylo uspokojování po-42 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011JUDIKATURAtřeb žalobců, a jež svou vyživovací povinnost také faktickyplnili. Stav odkázanosti výživou na zůstavitele by mohl býtzachován jen tehdy, pokud by rodiče žalobců nebyli objektivněschopni výživné poskytnout. Občanský zákoníkhovoří toliko o odkázanosti, čímž nutno rozumět stav výlučnéhonapojení spolužijící osoby na výživu zůstavitele,potažmo situaci, kdy zde neexistuje jiná osoba, která byměla za povinnost přispívat na jeho výživu a tuto povinnostplnila.Na straně třinácté Komentáře k občanskému zákoníku, kterývypracoval kolektiv pracovníků Právnického ústavu ministerstvaspravedlnosti, a v roce 1957 vydalo nakladatelstvíOrbis Praha, je uveden následující zajímavý komentář: „Vzoremprávní úpravy dědického práva v občanském zákoníkubylo sovětské socialistické dědické právo.“ Sovětské dědicképrávo, které autory občanského zákoníku inspirovalo, byloupraveno výnosem prezidia Nejvyššího sovětu ze dne 14. 3.1945. Mezi zákonnými dědici třech skupin se objevují osobyneschopné práce, které zůstavitel živil alespoň po dobujednoho roku před svou smrtí. (Současná úprava ruskéhodědického práva řadí tyto dědice až do osmé dědické skupinyza nevlastní děti, otčíma a macechu, kteří dědí v sedméskupině.) Občanský zákoník z roku 1950 nejen dobovousovětskou právní úpravu dědění spolužijících osob převzal,ale jako předpoklad dědění stanovil navíc spolužití dědicea zůstavitele ve společné domácnosti a okruh spolužijícíchdědiců rozšířil o osoby, které o společnou domácnost pečovaly.Záměr zákonodárců odpovídal dobové utopistickéteorii o budoucí nové společnosti žijící v kolektivech, kdyvztahy mezi jejich členy budou stejně pevné, jako vztahymezi příbuznými. Odhlédne-li se od tehdejšího politickoideologickéhozdůvodnění zavedení této nové kategoriezákonných dědiců, musí se konstatovat, že jde o institut,který je naší právní tradici cizí a nemá obdoby, s výjimkousoučasné slovenské úpravy, ani v současném dědickém právustátů Evropské unie. Tato úprava vzbuzuje oprávněnýúdiv nejen právníků ze zemí, které nebyly postiženy deformacemipráva v období komunistického experimentu, alei těch, jejichž země se těmto deformacím ubránily, nebo jejiž legislativně napravily.Dle našeho názoru je výklad pojmu odkázanost, tak, jak jevyložil dovolací soud a posléze i odvolací soud, vázán jehoprávním názorem, rozporný a nepřípustně extenzivní.Má-li spolužijící osoba dědit ve druhé skupině, je třeba –krom žití ve společné domácnosti (základní podmínka) –aby buď o tuto společnou domácnost pečovala, nebo bylaodkázána na zůstavitele výživou. Absence základní či jednéz alternativně stanovených podmínek vylučuje možnostdědění ve druhé skupině. Je skutečností, že k výkladu podmínkyodkázanosti výživou na zůstavitele neexistuje (narozdíl od výkladu pojmu žití ve společné domácnosti) praktickyžádná relevantní judikatura vyšších soudů. Právní teoriev rámci komentářů příslušného ustanovení interpretujevýše uvedenou podmínku vesměs tak, že odkázanost nenítotožná s nárokem na výživu vůči zůstaviteli, a že odkázanýmivýživou na zůstaviteli jsou nejen ty osoby, vůči kterýmměl zůstavitel vyživovací povinnost dle zákona o rodině,nýbrž i ty osoby, které byly na zůstavitelovu výživu odkázányfakticky, neměly vlastní zdroj úhrady svých osobníchpotřeb, neměly vůči nikomu nárok na jejich úhradu a jimžzůstavitel dobrovolně a bezplatně tuto náhradu poskytoval.Klíčovým z hlediska tohoto výkladu není pojem výživy, jenžzákon blíže nespecifikuje, nýbrž skutečnost, že výživa spolužijícíosoby byla – viz dikce „byli odkázáni“ – napojena naosobu zůstavitele. Z hlediska významu a smyslu zákonnédikce není tedy důležitý pojem výživy, nýbrž skutečnost,kdo tuto výživu poskytoval, resp. to, že zde nebyl nikdo jinýnež zůstavitel, kdo výživu poskytoval.Dle našeho názoru je dále nutné dívat se i na cíl, pro který sezákonodárce rozhodl tyto osoby zařadit do druhé dědickéskupiny. Dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod má každýprávo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníkůmá stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.Je nutné si uvědomit, že tu proti sobě stojí dva zájmy, najedné straně je to právo zákonných dědiců a na druhé straněsnaha zabezpečit nebo i odměnit osobu, která žila sezůstavitelem určitou dobu ve společné domácnosti a v případěsmrti zůstavitele by se pro nedostatek jiných zdrojůnutných pro úhradu svých potřeb ocitla v situaci, kdy bynebyla schopna zajistit svou výživu, a tuto funkci by muselpřevzít např. stát.Z výše uvedeného je zřejmé, že extenzivní výklad spornéhoustanovení je naprosto neodůvodnitelný. Odvolací soud poukazovalve svém odůvodnění i na fakt, že zůstavitel uspokojovalfakticky i další (nikoliv nezbytné) potřeby žalobců,a to s ohledem na své velmi dobré hmotné zajištění na nadstandardníúrovni. Toto je pak naprosto odporující významupředmětného ustanovení. Aby tyto spolužijící osoby mělyto privilegium a mohly být zařazeny do druhé dědické skupiny,musí dle našeho názoru splnit tyto podmínky:1) společná domácnosta2) odkázanost výživou na zůstaviteli:ad 2)a) zůstavitel se významnou měrou podílel na výživětěchto osobab) tyto osoby neměly jiný zdroj k úhradě svých potřeb(nikoliv k úhradě nadstandardních potřeb, alepotřeb elementárních).Dle našeho názoru je takový výklad předmětných ustanoveníNejvyšším soudem protiústavní a určitě je nasnadě revizeÚstavním soudem. ■www.nkcr.cz43

JUDIKATURAAd Notam 6/2011Náhrada za bolest a ztíženíspolečenského uplatněníjako předmět děděníPRÁVO ZAMĚSTNANCE NA NÁHRADU ZA BOLESTA ZTÍŽENÍ SPOLEČENSKÉHO UPLATNĚNÍ, KTERÉVZNIKLO OD 1. 1. 2007, SMRTÍ ZAMĚSTNANCENEZANIKÁ; V PLNÉ VÝŠI SE STÁVÁ PŘEDMĚTEMDĚDĚNÍ A PŘECHÁZÍ NA TOHO, KOMU TATOPOHLEDÁVKA PODLE VÝSLEDKU DĚDICKÉHOŘÍZENÍ PŘIPADLA.(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2011, sp. zn. 21Cdo 936/2010)Z odůvodnění: Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila129 600 Kč s úroky z prodlení, které v žalobě specifikovala.Žalobu odůvodnila tím, že je dědičkou po zůstaviteliJ. J., zemřelém dne 4. 6. 2008, který byl jejím manželem, a žena základě usnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne20. 10. 2008, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2008, zdědilapohledávku jmenovaného zůstavitele za žalovanou nanáhradu za ztížení společenského uplatnění z titulu odškodněnínemoci z povolání, které bylo ohodnoceno lékařskýmposudkem Fakultní nemocnice Plzeň, Kliniky pracovníholékařství ze dne 26. 2. 2008 ve výši 1080 bodů a podle vyhláškyč. 440/2001 Sb. tak představuje částku 129 600 Kč.Vzhledem k tomu, že J. J. ještě za svého života uplatnil svůjnárok na odškodnění nemoci z povolání u žalované tím, žejí dne 3. 3. 2008 předložil uvedený lékařský posudek, „přešloprávo na uplatnění a zaplacení náhrady za ztížení společenskéhouplatnění po smrti J. J. na žalobkyni, a to v souladu44 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011JUDIKATURAs ustanovením § 328 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkupráce, ve znění ke dni 4. 6. 2008, kde je stanoveno, že„peněžitá práva zaměstnance jeho smrtí nezanikají“. Protože„náhrada škody je svojí povahou peněžitým nárokem, mážalobkyně za to, že tento nárok přešel na pozůstalé dědice“s tím, že „osobou aktivně legitimovanou v tomto sporu ježalobkyně“, která „se v rámci dědického řízení s ostatnímidědici dohodla na tom, že pohledávku za žalovanou zdědív celé výši“. Žalovaná jí však odmítá zděděnou pohledávkuuhradit s odůvodněním, že tento nárok smrtí bývalého zaměstnanceJ. J. zanikl.Okresní soud v Berouně rozsudkem ze dne 10. 4. 2009, veznění usnesení ze dne 12. 5. 2009 žalobě vyhověl a rozhodl,že žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společněa nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení36 890 Kč k rukám advokáta JUDr. P. T. a státu na účet Okresníhosoudu v Berouně soudní poplatek ve výši 5190 Kč.Soud prvního stupně vyslovil názor, že pro přechod pohledávkyna náhradu za ztížení společenského uplatnění, kterouměl poškozený J. J. vůči žalované (jejíž základ ani výši„žalovaná, ani vedlejší účastník nenapadli“), na žalobkyni,„svědčí skutečnost, že v zákoníku práce, účinném do 31. 12.2006, bylo výslovně v ustanovení § 260 odst. 1 stanoveno,že „nárok na náhradu za bolest a za ztížení společenskéhouplatnění smrtí zaměstnance zaniká“, zatímco „v současnémúčinném zákoníku práce s účinností od 1. 1. 2007 totoustanovení chybí“. V projednávané věci, kdy předmětnýnárok vznikl po ustálení zdravotního stavu poškozenéhodne 9. 11. 2007, je proto třeba vycházet z ustanovení § 328odst. 1, věty první, zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce(ve znění účinném od 1. 1. 2007), „který stanoví, že peněžitápráva zaměstnance jeho smrtí nezanikají, přičemž nárokz titulu ztížení společenského uplatnění je třeba zahrnoutmezi tato práva“. Protože podle názoru soudu prvníhostupně první věta zmíněného ustanovení „obsahuje generálníklauzuli pro všechny peněžité nároky zaměstnances tím, že, je-li stanoveno, že nezanikají smrtí zaměstnance,soud má za to, že se logicky stávají součástí dědictví“. Zatohoto stavu „je tedy žalobkyně oprávněna dotčený nárokvymáhat po žalované, resp. vedlejším účastníkovi“, a „žalobaje tak v konečném znění důvodná“.K odvolání žalované Krajský soud v Praze rozsudkem zedne 8. 9. 2009 rozsudek soudu prvního stupně „ve spojeníse doplňujícím usnesením“ potvrdil a rozhodl, že žalovanáa vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatitžalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení společněa nerozdílně 37 642 Kč k rukám advokáta JUDr. P. T. Odvolacísoud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že, „i kdyžv dřívější teorii práva (podle právních předpisů účinných do31. 12. 2006) byl nárok na odškodnění bolestného a ztíženíspolečenského uplatnění považován za právo ryze osobní,které zaniklo smrtí poškozeného“, je třeba v daném případě„vycházet ze současného znění ustanovení § 328 odst. 1zák. práce, jehož smyslem bylo zřejmě změnit tento výklad,proto také bylo vypuštěno znění ustanovení § 256 odst. 1(správně § 260 odst. 1) předchozího zákoníku práce, kterývycházel z toho, že nárok na náhradu za bolest a za ztíženíspolečenského uplatnění smrtí zaměstnance zaniká“. Vzhledemk uvedenému se proto odvolací soud „zcela ztotožňuje“se závěrem soudu prvního stupně o tom, že „pohledávkyna peněžitá plnění smrtí zaměstnance nezanikají a od 1. 1.2007 to platí i o pohledávkách na náhradu za bolest a ztíženíspolečenského uplatnění“. Jestliže tedy v projednávané věci„posuzovaný nárok byl projednán v dědickém řízení a dědičkoutéto pohledávky se stala žalobkyně“, rozhodl soudprvního stupně podle názoru odvolacího soudu „správně,pokud žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal i zákonné úrokyz prodlení“.Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovanádovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení § 237odst. 1 písm. c) o. s. ř. Namítala, že soudy obou stupňů učinilynesprávný právní názor, když dovodily, že podle právníúpravy účinné od 1. 1. 2007 peněžité pohledávky, včetněnáhrady za ztížení společenského uplatnění, nezanikajísmrtí zaměstnance, ale přecházejí na dědice, a že protov daném případě je žalovaná povinna uhradit žalobkynipožadovanou náhradu za ztížení společenského uplatnění,kterou měl poškozený J. J. vůči žalované. Žalovaná sedomnívá, že za situace, kdy v současné platné úpravě po1. 1. 2007 „chybí jednoznačně ustanovení, které by určilo,zda nárok na náhradu za bolest a ztížení společenskéhouplatnění smrtí zaměstnance zaniká“, nelze s poukazemna předchozí právní úpravu „rozšiřovat výklad § 328“, jakto učinil odvolací soud, protože toto ustanovení „ve skutečnostiv textu vůbec neřeší, zda dotčený nárok vznikáči nevzniká, neboť toto ustanovení zcela chybí“. Žalovanánavrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacíhosoudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímuřízení.Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění,že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudkuodvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení)v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabývalotázkou přípustnosti dovolání.Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacíhosoudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).Dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudua proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněnorozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [§ 237odst. 1 písm. a) o. s. ř.], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutísoudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodlve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení)proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu,který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o.s. ř.], nebo jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvníhostupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a jestliže dovolací soud dospějek závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samépo právní stránce zásadní význam [§ 237 odst. 1 písm. c)o. s. ř.].www.nkcr.cz45

JUDIKATURAAd Notam 6/2011Žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu,kterým byl rozsudek soudu prvního stupně o věci potvrzen.Protože dovolání žalované není přípustné podle ustanovení§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (ve věci nebylo soudem prvníhostupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by bylo odvolacímsoudem zrušeno), může být jeho přípustnost založenajen při splnění předpokladů uvedených v ustanovení§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř..Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacíhosoudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodovánídovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo kteráje soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacímsoudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostemuplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacíhosoudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody(srov. § 242 odst. 3 o. s. ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že přizkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudumá ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. ve věci samépo právní stránce zásadní právní význam, může posuzovatjen takové právní otázky, které dovolatel v dovoláníoznačil.Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm.c) o. s. ř. přitom není založena již tím, že dovolatel tvrdí, ženapadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samépo právní stránce zásadní význam. Přípustnost dovolánínastává tehdy, jak zmiňuje v dovolání rovněž sám dovolatel,jestliže dovolací soud za použití hledisek, příkladmouvedených v ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř., dospěje k závěru,že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věcisamé po právní stránce zásadní význam skutečně má.Podle ustanovení § 260 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoníkupráce (ve znění účinném do 31. 12. 2006) nárok na náhraduza bolest a za ztížení společenského uplatnění smrtízaměstnance zaniká. Podle ustanovení § 260 odst. 2 cit. zákonaostatní peněžité nároky zaměstnance jeho smrtí nezanikají;do výše odpovídající trojnásobku jeho průměrnéhoměsíčního výdělku přecházejí mzdové nároky z pracovníhopoměru postupně přímo na jeho manžela, děti a rodiče,jestliže s ním žili v době smrti ve společné domácnosti;předmětem dědictví se stávají, není-li těchto osob.Podle ustanovení § 328 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkupráce (ve znění účinném od 1. 1. 2007) peněžitá právazaměstnance jeho smrtí nezanikají. Do výše odpovídajícítrojnásobku jeho průměrného měsíčního výdělku přecházejímzdová a platová práva z pracovněprávního vztahuuvedeného v § 3, větě druhé, postupně na jeho manžela,děti a rodiče, jestliže s ním žili v době smrti ve společnédomácnosti; předmětem dědictví se stávají, není-li těchtoosob.Je mimo pochybnost, že smrtí zaměstnance zanikají základnípracovněprávní vztahy, tedy i pracovní poměr, neboťsjednaný pracovněprávní závazek zaměstnance smí býtsplněn jen osobně a nemůže přejít na někoho jiného. Ze základníhopracovněprávního poměru ovšem mohou vznikatjednotlivé (odvozené) pracovněprávní závazkové vztahy, jejichžpředmětem jsou peněžitá nebo nepeněžitá plnění. Nepeněžitézávazky jsou vždy vázány na osobu zaměstnancea nelze je převést na jiného; nepeněžité pohledávky (práva)z pracovněprávního vztahu proto také bez výjimky zanikajísmrtí zaměstnance. Práva a povinnosti, které vznikly (odvo-V posuzované věci odvolací soud – jak vyplývá z odůvodněnínapadeného rozsudku – řešil mimo jiné právní otázku,zda podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 zanikajísmrtí zaměstnance pohledávky na náhradu za bolest a zaztížení společenského uplatnění. Vzhledem k tomu, žetato právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosudnebyla vyřešena, a protože posouzení uvedené otázkybylo pro rozhodnutí projednávané věci významné (určující),představuje napadený rozsudek odvolacího souduz tohoto hlediska rozhodnutí, které má po právní stráncezásadní význam. Dovolací soud proto dospěl k závěru,že dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je v tomtosměru podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smysluustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243aodst. 1, věta první, o. s. ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, žedovolání není opodstatněné.46 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011JUDIKATURAzeně) ze základních pracovněprávních vztahů, mohou přejítna jiného, jen jestliže v době smrti zaměstnance ještě trvalya jestliže se projevují v podobě peněžitých práv (pohledávek)zaměstnance nebo zaměstnavatele.Z výše citovaných ustanovení je zřejmé, že podle dřívějšíprávní úpravy účinné do 31. 12. 2006 z peněžitých nárokůzaměstnance jeho smrtí zanikaly nároky na náhradu za bolesta za ztížení společenského uplatnění. K jejich zániku docházelobez ohledu na to, že zaměstnavatel písemně uznaljejich důvod i výši, že byly přiznány vykonatelným soudnímrozhodnutím nebo že k jejich vymožení byl nařízen výkonrozhodnutí. Ostatní peněžité nároky zaměstnance jehosmrtí nezanikaly a zásadně přecházely na jeho dědice, popřípaděstát, jestliže dědictví nenabyl žádný dědic, anebopři předluženém dědictví na toho, komu pohledávka při vypořádánínebo likvidaci dědictví připadla.Podle nové právní úpravy účinné od 1. 1. 2007 peněžitá práva(pohledávky na peněžitá plnění) zaměstnance jeho smrtízásadně (bez výjimky) nezanikají. Okolnost, že v ustanovení§ 328 odst. 1 zák. práce (ve znění účinném od 1. 1. 2007)„chybí“ oproti dosavadní právní úpravě zmínka o osudu nárokůna náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,zřejmě znamená, že to, že „peněžitá práva zaměstnancejeho smrtí nezanikají“, platí od 1. 1. 2007 i o pohledávkáchna náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění.Smrtí zaměstnance tedy veškeré peněžité pohledávky,které má zaměstnanec podle zákoníku práce nebo jinýchprávních předpisů, kolektivní smlouvy, vnitřních předpisůnebo smlouvy (dohody) za zaměstnavatelem, nabývají jehodědici (k tomu, kdo je dědicem srov. § 473 až § 480 obč. zák.,§ 175q odst. 1 o. s. ř.), popřípadě vypravitel pohřbu zaměstnance,jestliže bylo řízení o dědictví zastaveno a nepatrnýmajetek po zaměstnanci byl vydán tomu, kdo se postaralo pohřeb (srov. § 175h o. s. ř.), nebo stát, jestliže dědictvínenabude žádný z dědiců (srov. § 462 obč. zák.), anebov případě předluženého dědictví zaměstnance ten z jehověřitelů, který peněžité pohledávky zemřelého zaměstnancepřevzal na základě soudem schválené dohody uzavřenémezi dědici a věřiteli zůstavitele [srov. § 471 odst. 1 obč. zák.,§ 175p, § 175q odst. 1 písm. c) a § 175s o. s. ř.], nebo ten, kdoje nabyl v rámci likvidace dědictví. V případě, že zaměstnanecžil v době smrti ve společné domácnosti s manželem,dětmi nebo rodiči, nenabývají dědici jeho mzdová a platovápráva ze základního pracovněprávního vztahu až do výšetrojnásobku zaměstnancova průměrného výdělku (srov.§ 328 odst. 1, větu druhou, zák. práce, ve znění účinném od1. 1. 2007). Ve vztahu k pohledávkám na náhradu za bolesta ztížení společenského uplatnění však žádné omezení veprospěch uvedených osob není, a proto se tyto pohledávkyv plné výši stávají předmětem dědického řízení.Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že právo zaměstnancena náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění,které vzniklo od 1. 1. 2007, smrtí zaměstnance nezaniká;v plné výši se stává předmětem dědického řízení a přecházína toho, komu tato pohledávka podle výsledku dědickéhořízení připadla.Uvedené vztaženo na posuzovanou věc znamená, že právo(pohledávka) poškozeného J. J. vůči žalované na náhraduza ztížení společenského uplatnění z titulu odškodněnínemoci z povolání, které bylo ohodnoceno lékařským posudkemFakultní nemocnice Plzeň, Kliniky pracovního lékařstvíze dne 26. 2. 2008 ve výši 1080 bodů a podle vyhláškyč. 440/2001 Sb. představuje částku 129 600 Kč, jeho smrtí(dne 4. 6. 2008) nezaniklo. Vzhledem k tomu, že na základěusnesení Okresního soudu v Rokycanech ze dne 20. 10.2008, které nabylo právní moci dne 14. 11. 2008, se po projednánídědictví po zemřelém J. J. „dědičkou této pohledávkystala žalobkyně“, odvolací soud v souladu se zákonemdovodil, že nárok žalobkyně uplatněný vůči žalované jeopodstatněný.Z uvedeného vyplývá, že napadený potvrzující rozsudekodvolacího soudu o věci samé je správný. Protože nebylozjištěno (a ani dovolatelkou tvrzeno), že by rozsudek odvolacíhosoudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení§ 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávnérozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalované podleustanovení § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o. s. ř.zamítl. ■JUDr. Roman Fiala,místopředseda Nejvyššího soudu ČRwww.nkcr.cz47

JUDIKATURA Ad Notam 6/2011Soudní rozhodnutí krátceSPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ.SPOLEČNÉ ČLENSTVÍ V DRUŽ-STVU. DOHODA O ZÚŽENÍSPOLEČNÉHO JMĚNÍ MANŽE-LŮ DLE UST. § 143A OBČ. ZÁK.Vzniklo-li manželům společné členstvív bytovém družstvu, nelze členský podíldohodou manželů za trvání manželstvíze společného jmění vyloučit.Byla-li takováto dohoda uzavřena, jepro rozpor se zákonem neplatná.Rozsudek Nejvyššího soudu Českérepubliky ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26Cdo 98/2011.Dosud nepublikováno.ÚČAST PRÁVNICKÉ OSOBYV POSTAVENÍ VLASTNÍKAJEDNOTKY VE STATUTÁRNÍMORGÁNU SPOLEČENSTVÍUstanovení stanov SVJ znemožňujícíprávnickým osobám jsoucím vlastníkyjednotek v domě, v němž společenstvívzniklo, přímé členství ve statutárnímorgánu společenství – výboru společenství,resp. vznik funkce pověřeného vlastníka,je pro rozpor se zákonem neplatné.U pověřeného vlastníka se do rejstříkuSVJ kromě jeho jména, příjmení,data narození a bydliště (je-li fyzickouosobou) nebo názvu, sídla, případněidentifikačního čísla (je-li osobou právnickou)zapisuje rovněž i den vznikujeho funkce (při zápisu pověřenéhovlastníka) a den zániku jeho funkce (přivýmazu pověřeného vlastníka).Členem výboru může být jen vlastníkjednotky, který je zároveň členempředmětného společenství.Usnesení Vrchního soudu v Prazeze dne 8. 9. 2011, sp. zn. 7 Cmo323/2011.Publikováno v časopise PRÁVNÍROZHLEDY 21/2011.PORUŠENÍ ZÁKAZUKONKURENCE. SISTACEHLASOVACÍHO PRÁVA.Porušení zákazu konkurence členemdozorčí rady akciové společnostiv době výkonu jeho funkce je porušenímpovinností při výkonu funkce. Prosistaci hlasovacího práva akcionáře dle§ 186c odst. 2 obch. zák. přitom nenínutné, aby o porušení povinností bylorozhodnuto soudem.Usnesení Nejvyššího soudu Českérepubliky ze dne 27. 9. 2011, sp. zn.29 Cdo 585/2010.Dosud nepublikováno.DRUŽSTVO. VYLOUČENÍČLENA Z DRUŽSTVA.Je-li orgánem, který podle stanov družstvarozhoduje o vyloučení člena, členskáschůze, má člen právo podat protirozhodnutí o vyloučení odvolání k členskéschůzi.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo 4838/2009.Publikováno v časopise SOUDNÍJUDIKATURA ČR 10-11/2011.POVĚŘENÍ ZÁKONNÉHOZÁSTUPCE PODNIKATELEK JEDNOTLIVÉMU ÚKONUPověření k zastoupení podnikatele podle§ 15 ObchZ může být učiněno neformálně,nemusí vyplývat ani z organizačníhočlenění subjektu a ani z pracovníhozařazení.Skutečnost, že pověřená osoba nepodepisovalažádnou jinou smlouvu,nemůže sama o sobě vést k závěru, žeuvedená osoba nebyla pověřena právěv konkrétním případě k uzavření jedinépředmětné smlouvy. Určitá osoba můžebýt pověřena k jednotlivé činnosti (k učiněníjednotlivého právního úkonu).Rozsudek Nejvyššího soudu Českérepubliky ze dne 12. 8. 2011, sp. zn.23 Cdo 41/2011.Publikováno v časopise PRÁVNÍROZHLEDY 21/2011.ZÁSTAVNÍ PRÁVO. ZPENĚŽENÍZÁSTAVY. VĚC V PRÁVNÍMSMYSLU. SKLAD ZBOŽÍ.Sklad zboží se v právních vztazích pokládáza jedinou věc, i když (ve skutečnosti)jde o souhrn více nebo mnoha jednotlivýchvěcí (popř. též práv a jiných majetkovýchhodnot). Zástavním právemje zatížen sklad zboží jako „jediná věc“;znamená to, že na jednotlivé věci umístěnéve skladu se zástavní právo nevztahujea že zástavní právo nevázne na věci,která byla (v souladu s jeho účelem) zeskladu vyjmuta. Zpeněžení skladu zásobza účelem získání výtěžku, z něhož budeuspokojen zástavní věřitel, se týká těchjednotlivých věcí (popř. též práv a jinýchmajetkových hodnot), které se ve skladunachází v době zpeněžení.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne20. 1. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3757/2009.Publikováno v časopise SOUDNÍJUDIKATURA 10-11/2011.KUPNÍ SMLOUVA O PŘEVODUNEMOVITOSTÍ. ZÁKAZKONKURENCE. NABYTÍ VĚCIOD NEVLASTNÍKA.Je-li kupní smlouva o převodu nemovitostíneplatná pro porušení ustanovení§ 196a odst. 3 obch. zák., v důsledku čehožkupující nenabude vlastnické právok převáděným nemovitostem, nelze nanabytí vlastnictví k dotčeným nemovitostemdalším „nabyvatelem“ aplikovat– a to ani analogicky – ustanovení § 446obch. zák.Rozsudek Nejvyššího soudu zedne 31. 3. 2011, sp. zn. 29 Cdo5189/2008.Publikováno v časopise SOUDNÍ JUDI-KATURA 10-11/2011.K PLATNOSTI KUPNÍ SMLOUVYK POZEMKU EVIDOVANÉMUZJEDNODUŠENÝM ZPŮSOBEMPŘI NESHODĚ EVIDENČNÍA SKUTEČNÉ VÝMĚRYKupní smlouva ohledně pozemku evidovanéhozjednodušeným způsobem neníneplatná pro neshodu evidenční a skutečnévýměry převáděného pozemku.Rozsudek Nejvyššího soudu Českérepubliky ze dne 2. 7. 2009, sp. zn.30 Cdo 4504/2007.Publikováno v časopise PRÁVNÍ ROZ-HLEDY 21/2011. ■ZpracovalJUDr. Svatopluk Procházka, notář v Praze48www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ROZHOVOR„Chceme prosazovat většía systematičtější podporuexportu ze strany státu“,říká v exkluzivnímrozhovoru pro Ad Notamprezident Hospodářskékomory ČRPetr Kužel, MBAPane prezidente, jaké priority má Hospodářská komoraČeské republiky?Chceme prosazovat mj. větší a systematičtější podporu exportuze strany státu, zefektivnění a profesionalizaci státnísprávy, zjednodušení a zpřehlednění daňového systému,pokračování v budování dopravní infrastruktury v jednotlivýchregionech, zmírňování stále vysoké administrativnízátěže pro podnikatele, zajištění větších investic do vědya výzkumu – zejména aplikovaného, a v neposlední řadě zajištěnídostatečné vymahatelnosti práva, která je v současnostiv ČR na katastrofální úrovni.Vážený pane prezidente, jak reagují naši podnikateléna celkovou ekonomickou situaci? Může podle Vašehomínění notářství pomoci ke zvýšení právních jistota snížení podnikatelských rizik?Máte pravdu, že současná ekonomická situace je dosti nejistáa podnikatelé neví, jak se bude trh a poptávka dálevyvíjet, jaký bude vývoj kurzu koruny, jak se banky zachovajív úvěrování podnikové sféry atd. Firmy jsou protov současnosti maximálně obezřetné, omezují investice,nenabírají příliš nové lidi atd. Jak jsem již naznačil, notářisamozřejmě patří k důležitým institucím, které představujigaranci právní jistoty při řešení nejrůznějších situací i z firemnísféry.Nedávno jste se zúčastnil Notářské konference,jejímž tématem byly „Úloha a přínos notářstvív právu obchodních společností“. Diskutovalo sezejména o tom, jak se mohou podílet notáři naKdo je Petr Kužel, MBA(* 1962)• od roku 2008 prezident Hospodářskékomory České republiky• předtím dlouholetý viceprezident HK ČRa předseda představenstva Hospodářskékomory hlavního města Prahy• člen Rady městské části Praha 13• člen Dozorčí rady České pošty• člen České statistické rady (ČSÚ)• člen Dozorčí rady Trade Centre Praha, a. s.a člen dalších poradních orgánůwww.nkcr.cz 49

ROZHOVORzlepšení podnikatelského prostředí, zejménav oblasti zakládání a změn obchodních společností.Ministr Pospíšil zde přednesl záměr ministerstvaspravedlnosti zavést zapisování údajů doobchodního rejstříku přímo, elektronicky, bezingerence soudu, notářem, který sepsal notářskýzápis, který je podkladem pro zápis. Jak se Vámlíbí toto řešení vedoucí k odstranění nadbytečnéhosoudního přezkumu v případech, kdy preventivnípřezkum provádí notář?Tímto řešením by se snížil počet úkonů potřebných k zakládáníspolečností v České republice. Celý proces by sevýrazně zjednodušil a urychlil, je ale důležité podotknout,že zatím není známa přesná podoba navrhovaného záměru,a ani vyčísleny náklady s tímto krokem spojené. Hospodářskákomora České republiky dlouhodobě prosazujea nyní jednoznačně podporuje kroky vedoucí ke sníženíadministrativní zátěže firem a zrychlení a usnadnění procesupři jejich zakládání. Rád bych připomněl, že v tomtoohledu pomohl proces elektronizace veřejné správy a prozaložení firem lze v současnosti využít i hustou síť Czech-Pointů rozesetých po celé zemi.Nabízí se možnost využít tohoto modelu, který se jižosvědčil při zápisech zástavních práv k movitým věcemdo Rejstříku zástav i v dalších oblastech, například přizápisech věcných práv k nemovitostem do katastrunemovitostí, kdy by byl zápis proveden bez řízení,elektronicky, ihned po uzavření příslušné smlouvy.Myslíte si, že by obdobná praxe podnikatelskémuprostředí prospěla?„Ad Notam 6/2011Notáři patří k důležitýminstitucím, které představujígaranci právní jistoty přiřešení nejrůznějších situacíi z firemní sféry.Domnívám se, že ano. Hospodářská komora ČR podporujezjednodušení těch úředních postupů a zrušení všech, kterénejsou nezbytně nutné a firmám jen zbytečně berou časa peníze.Hospodářská komora se svými pobočkami je i místemCzechPoint. Jak hodnotíte napojení Hospodářskékomory do této soustavy kontaktních míst státnísprávy? Jak jsou tato místa veřejností vyhledávánaa je provozování rentabilní? Zajímá mne Váš názor,neboť v této agendě jsme se dostali do vzájemněkonkurenčního vztahu.Základní myšlenka CzechPointů, tj. aby místo lidí obíhalydokumenty, mně připadá jako velmi přínosná. Myslím, žejejich zavedení přineslo skutečný pozitivní přelom v procesuelektronizace veřejné správy a zjednodušování životaSídlo Hospodářské komoryČeské republiky v Praze 9.50 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ROZHOVORPrezident Hospodářské komoryČeské republiky Petr Kužel, MBA,byl čestným hostem letošní notářskékonference v Praze.podnikatelů i běžných občanů. V tomto ohledu si stojí našezemě v mezinárodním srovnání velmi dobře. Hospodářskákomora ČR provozuje ze zákona síť těchto CzechPointů vevšech krajích po celé republice a ohlasy na jejich fungováníjsou od firem jednoznačně pozitivní. Svědčí o tom i to, žeCzechPointy Hospodářské komory ČR již vydaly na 40 000výpisů Informačních systémů veřejné správy a provedlyvíce než 60 000 úkonů ověření (pozn.: vidimace a legalizace).A k tomu, co jste naznačoval, že jsme konkurenty, to siúplně nemyslím, spíše se vzájemně doplňujeme. Na našeCzechPointy směřují zejména podnikatelé, kteří vědí, žena nich mohou získat za několik minut, za pár korun a napočkání úřední dokumenty potřebné pro podnikání nebopro založení nové firmy. Využít CzechPointy ale mohousamozřejmě i běžní občané. Pro stálé klienty rovněž nabízímemožnost objednání vyhotovení výpisů v předem stanovenémtermínu, čímž šetříme jejich čas, který řada z nichmusí neúčelně trávit při čekání na nejrůznějších úřadech.CzechPointy Hospodářské komory, jako jediné v ČR, takédíky vyškoleným a zkušeným odborníkům umožňují získatřadu užitečných informací potřebných pro podnikání.Co si myslíte o možnosti větší spolupráce notářůa podnikatelů a spolupráci obou profesních komorz pohledu prezidenta Hospodářské komory ČR?Určitě bych větší spolupráci uvítal, a to již z toho důvodu, žese naše aktivity do značné míry prolínají. Co se týká spoluprácenotářů a podnikatelů, tak máme společný cíl, a to jezjednodušování legislativy při zahájení podnikání a zlepšovánípodnikatelského prostředí obecně.„Hospodářská komora ČRpodporuje zjednodušenívšech úředních postupůa zrušení těch, které nejsounezbytně nutné a firmámjen zbytečně berou časa peníze.Jak trávíte volný čas, pokud se Vám podaří jej vyšetřit?Moje práce i mé podnikání mě hodně baví a volného časumám obecně velmi málo, ale snažím se nějaký ušetřit zejménapro mou rodinu. Pokud mi ještě zbude volná chvíle,rád si přečtu pěknou knihu, například o historii, občas vyjedui na mé motorce a baví mě i sport.Vážený pane prezidente, přeji Vám hodně volného časupro Vaše blízké i Vaše záliby, děkuji za rozhovor a Vámi všem Vašim členům přeji jménem svým i všech notářůhezké vánoční svátky i vše nejlepší v roce 2012. ■Autor: JUDr. Martin Foukal, prezidentNotářské komory České republikyFoto: HK ČRwww.nkcr.cz51

ZE ZAHRANIČÍAd Notam 6/2011Pohled na kolumbijské město Cartagena de Indias.Zasedání nejvyššíchorgánů UINLv Cartagena de Indias, KolumbieNA POZVÁNÍ KOLUMBIJSKÉ NOTÁŘSKÉKOMORY (UNION COLEGIADA DEL NOTARIADOCOLOMBIANO – UCNC) SE V TERMÍNU1.–3. 12. 2011 V PŘÍMOŘSKÉM MĚSTĚ CARTAGENADE INDIAS USKUTEČNILO PRAVIDELNÉZASEDÁNÍ NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH STATUTÁRNÍCHORGÁNŮ UINL (MEZINÁRODNÍ UNIE NOTÁŘSTVÍ),A TO RADY PŘEDSEDNICTVÍ, GENERÁLNÍ RADYA SHROMÁŽDĚNÍ ČLENSKÝCH NOTÁŘSTVÍ.NK ČR BYLA NA UVEDENÝCH JEDNÁNÍCHZASTOUPENA SVÝM PREZIDENTEMJUDR. MARTINEM FOUKALEM.Jednání, kterým předsedal prezident UINL pro období2011-2013, Dr. Jean-Paul Decorps, notář z francouzskéhoměsta Marseille, se účastnily delegacez 51 členských zemí UINL.Na zasedání byl jednomyslně zvolen španělský notářDr. Ernesto Tarragón Albella do funkce viceprezidentapro Evropu, a to vzhledem k nečekanému nedávnémuúmrtí jeho předchůdce a krajana, Dr. Rafaela Ferrer-Gomeze.Účastníci zasedání byli seznámeni se stavem příprav na příštímezinárodní notářský kongres, který se má uskutečnitv říjnu 2013 v Limě, hlavním městě Peru, a bude se zabývatjak rodinným a dědickým právem, tak právní jistotou na trhus nemovitostmi.Předseda komise pro mezinárodní notářskou spolupráciUINL (CCNI), Dr. Michel Mertotti ze Švýcarska informovalo vývoji mongolského notářství, se kterým byla podepsánadohoda o spolupráci a které se pravděpodobně v příštímroce stane novou členskou zemí UINL. Na druhé straněbylo z řad členů UINL na zasedání v Cartageně de Indias proněkolikaleté neplnění členských povinností odsouhlasenovyloučení notářství amerického státu Louisiana.Důležitým rozhodnutím bylo i navýšení členského příspěvkudo UINL o 15 % na roky 2012 a 2013, aby tak bylo možnolépe pokrýt finanční potřeby UINL v příštím období, na kterési UINL stanovila některé ambiciózní projekty, jako např.pořádání Letní notářské univerzity v Římě v létě r. 2012 nebospolupořádání mezinárodní konference o získávání nabývacíchtitulů k půdě spolu se Světovou bankou (WB) v lednu2012 v Ouagadougou (Burkina Faso), jíž se zúčastní viceprezidentkaWB, paní Anne-Marie Leroy. ■Redakce Ad Notam52 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ZE ZAHRANIČÍUdělení kolumbijskéhovyznamenáníJUDr. Martinu FoukaloviDne 1. 12. 2011 v městěCartagena de Indiaspředal Dr. ÁlvaroRojas Charry, prezidentKolumbijskénotářské komory (Union Colegiadadel Notariado Colombiano – UCNC),JUDr. Martinu Foukalovi, prezidentoviNotářské komory České republiky,Řád kříže Kolumbijské republikyza notářské zásluhy. JUDr. MartinFoukal vyznamenání obdržel spolus dalšími významnými osobnostmiUINL, a to za mimořádný příspěvekk rozvoji notářství.Toto důležité vyznamenání se udělujeza osobní, odborné, morálnía etické kvality osobám, které zasvětilyčást svého života neúnavnéobhajobě notářské profese, jež tento ušlechtilý úkon plnířádným a čestným způsobem a jsou příkladem pro ostatní.Prezidentovi Notářské komory České republiky k udělení vyznamenánísrdečně blahopřejeme. ■Dr. Álvaro Rojas Charry, prezident Kolumbijské notářskékomory, předává Řád kříže Kolumbijské republiky za notářskézásluhy JUDr. Martinu Foukalovi, prezidentu Notářské komoryČeské republiky.Redakce Ad Notamwww.nkcr.cz 53

ZE ZAHRANIČÍAd Notam 6/2011Generální shromážděníCNUE 9. 12. 2011 v Bruselu(Zpráva z pracovní cestyJUDr. Martina Foukala)ODBORNÉ KVALIFIKACEEvropská komise zveřejnila 22. června 2011 Zelenou knihutýkající se modernizace směrnice o odborných kvalifikacích.Tato veřejná konzultace směřuje k aktualizaci směrniceč. 2005/36 EP a Rady ze dne 7. 9. 2005 týkající se uznáváníodborných kvalifikací. Nově by měl být řešen též dopad tétosměrnice i na notáře, kteří jsou dosud z její působnosti vyňati.Zahrnutí českých notářů pod obecný systém směrniceo uznávání odborných kvalifikací by však bylo v přímémrozporu s primárním právem EU, kdy konkrétně článek 51Smlouvy o fungování EU (bývalý článek 45 Smlouvy ES)stanoví, že „ustanovení kapitoly týkající se práva usazování sev členských státech nevztahují na činnosti, které jsou v příslušnémčlenském státě spjaty, i když jen příležitostně, s výkonemveřejné moci.“ Notáři v České republice se podílí na výkonuveřejné moci přímo a specificky, a to zejména jako soudníkomisaři v řízení o dědictví. V těchto případech působí jakosoudy prvního stupně, přičemž jsou oprávněni samostatněvydávat usnesení o dědictví, aniž by při tom byli podrobenikontrole ze strany soudu. Předseda soudu tak není v těchtootázkách oprávněn nijak zasahovat do rozhodovací činnostisoudních komisařů. Pro výkon povolání soudce stejně jakopro povolání notáře v České republice je stanovena podmínkačeské státní příslušnosti pro ty, kteří hodlají tyto profesevykonávat. Nelze si představit, že by v řízení o dědictvívedeném v České republice, i přesto, že se jedná o nespornésoudní řízení, rozhodoval o právech a povinnostech účastníkůnotář z jiného členského státu EU.EVROPSKÉ SMLUVNÍ PRÁVOEvropská komise představila dne 11. října 2011 návrh NařízeníEvropského parlamentu a Rady o společné evropsképrávní úpravě prodeje (angl. Common European Sales Law).Obsahem nařízení je unijní úprava koupě zboží, digitálníhoobsahu a souvisejících služeb. Komise pro tuto úpravu zvolilatzv. 28. režim, jedná se tedy o právní úpravu, která máexistovat paralelně k 27 vnitrostátním systémům členskýchstátů jako volitelné právo pro přeshraniční transakce mezivybranými subjekty. Pravomoc pro přijetí navrhovanéhoÚčastníci generálního shromáždění CNUE.nařízení Komise opřela o článek 114 Smlouvy o fungováníEU. V rámci jednání Generálního shromáždění delegaceRakouska a Spolkové republiky Německo informovaly, žejejich národní parlamenty podaly Komisi k předloženémunávrhu výtku ve formě tzv. odůvodněného stanoviska dleLisabonské smlouvy. V něm bylo mimo jiné konstatováno,54www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ZE ZAHRANIČÍže by došlo k porušeni principu subsidiarity, dle kteréhosmí Evropská unie vydávat právní předpisy jen v oblastech,které nelze lépe upravit na národní úrovni. Zároveň byl zpochybněni článek 114 Smlouvy o fungování EU (vyžadující keschválení nadpoloviční většinu v Radě) jako vhodný právnízáklad, místo kterého byl navržen článek 352 (požadavekjednomyslnosti). CNUE dále informovala, že podobnouvýtku zvažují též parlamenty některých dalších členskýchstátů. Notářská komora České republiky schválila k návrhunařízení obdobné stanovisko.CROBECOProjekt CROBECO (Cross-Border Electronic Conveyancing) bylvytvořen Evropskou asociací rejstříků nemovitostí (EuropeanLand Registry Association – ELRA). Klade si za cíl usnadnitDo procesu, kde nyní obvykle postačí notář ze země, kde senachází nemovitost a jeden úředník příslušného rejstříku nemovitostí,přibývá tedy další krok. Nelze opominout ani to,že v některých státech rejstřík nemovitostí nepřezkoumávásmlouvu, ale je pouhým správním orgánem. Generální shromážděnítak přivítalo alternativu k systému CROBECO představenoušpanělským notářstvím, jež je založena na společnýchzásadách a posílené spolupráci mezi notáři jednotlivýchčlenských států (prostřednictvím Evropské notářské sítě), cožumožní zaručit zákonnost a právní jistotu v těchto vztazích.přeshraniční převody nemovitostí mezi občany, kteří majíbydliště v zemi odlišné od země, v níž se nachází nemovitost.Iniciativa předpokládá, že smlouva uzavřená ve státě odlišnémod státu, v němž se nachází nemovitost, bude posouzenarejstříkem nemovitostí státu, ve kterém byla převodnísmlouva uzavřena, a dále registrem státu místa nemovitosti.Závěrem jednání stávající prezident CNUE Rudolf Kaindlkrátce zhodnotil své předsednictví v uplynulém roce, kterýnebyl pro evropská notářství nijak jednoduchým. Na tonový prezident pro rok 2012, německý notář Tilman Götte,představil priority svého funkčního období, mezi které budoupatřit i nadále odborné kvalifikace, evropské smluvníprávo, CROBECO, a navíc též připravovaná směrnice o přeshraničnízměně sídla či ochrana zranitelných osob. ■Redakce Ad Notamwww.nkcr.cz55

ZE ZAHRANIČÍAd Notam 6/2011České předsednictvíHexagonály v roce 2012V ROCE 2012 BUDE MÍT NOTÁŘSKÁ KOMORAČESKÉ REPUBLIKY ČEST PŘEDSEDAT INICIATIVĚSTŘEDOEVROPSKÝCH NOTÁŘSTVÍ NEBOLIHEXAGONÁLE.Iniciativa středoevropských notářství, častěji označovánajako Hexagonála, je neformálním sdruženímprezidentů notářských komor šesti zemí středníEvropy, jmenovitě Rakouska, Chorvatska, Maďarska,Slovenska, Slovinska a České republiky. Vzniklav roce 1998 z podnětu tehdejšího prezidenta Rakouské notářskékomory Georga Weismanna.Úkolem Hexagonály je podporovat intenzivní spoluprácia výměnu zkušeností mezi členskými notářstvími. Sdruženíje založeno na geografické i historické blízkosti jednotlivýchzemí. Klade si za cíl přispět k snadnému přístupu k notářskýmslužbám pro fyzické a právnické osoby a k celkovémuzvýšení úrovně služeb poskytovaných notáři ve střední Evropě.Zvýšení úrovně služeb je založeno také na spolupráciv oblasti technologického vývoje a postupující elektronizacinotářské práce.Zleva prezident NK ČR JUDr. Martin Foukal, čestný prezident Hexagonálydr. Klaus Woschnak, prezident CNUE dr. Rudolf Kaindl, zástupce ÖNKv Bruselu Mag. Stephan Matyk, prezidentka Slovinské notářské komoryMarjana Tičar Bešter a generální tajemník Slovinské notářské komoryAleksander Šanca. V popředí předseda Hexagonály v roce 2011 a prezidentRakouské notářské komory Univ.-Doz. Mag. Ludwig Bittner, DDr.Notářská komora České republiky převezme předsednictvítohoto neformální spolku v době, kdy bylo postavení notářstvív Evropské unii silně zasaženo rozsudky Soudníhodvora EU vydanými 24. května 2011 ve věci podmínky státnípříslušnosti a kdy Evropská komise rozvíjí iniciativy vedoucík dalšímu podemletí základů latinského notářství (zrušenívýjimek pro notářství ze směrnic o uznávání odbornýchkvalifikací a volného poskytování služeb). Rok 2012 se tedybude nést ve znaku značných politických tlaků na notářskouprofesi v celé Evropě.Priority českého předsednictví Hexagonály v roce 2012 jsoutedy jasné. NK ČR bude v prvé řadě sledovat situaci v otázcedalšího sporu národních států s Evropskou komisí ve věcipodmínky státní příslušnosti a dále hodlá blíže sledovat vývojv otázce revize směrnice č. 2005/36/ES o uznávání odbornýchkvalifikací a směrnice 2006/123/ES o službách navnitřním trhu.První zasedání Hexagonály pod českým předsednictvím seuskuteční na konci března 2012 v Praze. ■Zleva předseda Mezinárodní komise Prezidia NK ČR, Mgr. Radim Neubauer,a čestný prezident rakouského notářství a Hexagonály, dr. Klaus Woschnak.Autor: Mgr. Kateřina Jarolímková56 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ZE ZAHRANIČÍŘád čestné legiepro francouzskénotářstvíDNE 9. LISTOPADU 2011 PŘIJALPREZIDENT FRANCOUZSKÉHONOTÁŘSTVÍ, BENOÎT RENAUD, Z RUKOUPREZIDENTA FRANCOUZSKÉ REPUBLIKY,NICOLASE SARKOZYHO, ŘÁD RYTÍŘEČESTNÉ LEGIE.Francouzský prezidentNicolas Sarkozy (vlevo) ocenilfrancouzské notářství.Řád čestné legie přebíráDr. Benoît Renaud, prezidentFrancouzské notářské komory.Řád čestné legie je nejvyšším státním vyznamenánímudělovaným za přínos Francii v mnoha různých oblastech.Při letošní slavnostní ceremonii v Elysejskémpaláci vyznamenala hlava francouzského státu i dosudnejmladšího prezidenta Nejvyšší rady francouzskéhonotářství.„Nicolas Sarkozy, sám vystudovaný právník, nebylvždy velkým zastáncem notářské profese. Při dekorováníprezidenta Renauda však pronesl slova, jimižotevřeně ocenil přínos notářství pro celou společnost:„Dokázali jste Francouze přesvědčit, že notářská listinaje nenahraditelná, protože svoji veřejnou víru odvozujez pečeti Republiky.Musím také připomenout, že i díky notářskému systémuse Francie vyhnula jistým pochybením finančního systému,a to skrze roli regulátora, kterou notářství hrajev procesu globalizace.Vaším prostřednictvím zdravím notáře, kteří každý dendoprovázejí naše spoluobčany v jejich rodinném životěa ve všech důležitých etapách jejich života. Notáři jsounejen svědky vývoje naší společnosti, ale také jeho aktéři,a díky Vám a Vašim předchůdcům to jsou hráči, kteříkonečně získali uznání, jež odpovídá jejich významu.Francie potřebuje a vždy bude potřebovat své notáře.“Prezidentu francouzského notářství, Benoîtu Renaudovi,srdečně gratulujeme a jemu i všem zástupcůmprofese, kterou zastupuje, přejeme mnoho dalšíchprofesních úspěchů. ■Autor: Mgr. Kateřina Jarolímkováwww.nkcr.cz 57

ZE ZAHRANIČÍAd Notam 6/2011www.notaries-directory.euEvropský seznam notářůDNE 17. ŘÍJNA 2011 BYLY OFICIÁLNĚ SPUŠTĚNYWEBOVÉ STRÁNKY EVROPSKÉHO SEZNAMUNOTÁŘŮ, NOVÉ WEBOVÉ APLIKACE CNUE, JEŽVZNIKLA ZA PODPORY EVROPSKÉ KOMISE.Notáři i řadoví občané v Evropské unii mají k dispozici novýužitečný internetový nástroj z dílny CNUE. Po webovýchstránkách s informacemi o dědickém řízení byl v říjnu tohotoroku představen Evropský seznam notářů (ESN).Prostřednictvím jeho webových stránek bude možné dohledatnotáře ve většině evropských zemí. Zároveň jsouu každého notáře uvedeny všechny nezbytné kontaktníúdaje včetně mapy, která ukáže umístění kanceláře v danémměstě, a jazyky, jimiž notář nebo jeho pracovníci hovoří.Webové stránky ESN pracují s vlastním vyhledávačem, dostupnýmve 22 úředních jazycích Evropské unie a v chorvatštině.Při vyhledávání je nejdříve potřeba zvolit zemi,v níž chceme notáře vyhledat. Poté je možné zadat doplňujícíkritéria: město, jméno notáře a jazyk, který by mělnotář ovládat.Evropský seznam notářů si můžete sami vyzkoušet na adresewww.notaries-directory.eu. ■ Mgr. Kateřina JarolímkováS rostoucí mobilitouevropských občanůse zvyšuje i početpřeshraničních případů,které s sebou nesoučasto složité vlastnickévztahy a právní situace.Občané ani podniky se takneobejdou bez odbornýchrad notářů.Viviane Reding,viceprezidentka Evropské komise a eurokomisařka pro spravedlnost58 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011AKTUÁLNĚZpráva z mezinárodní vědecké konference„200 let Všeobecnéhoobčanského zákoníku“NEJEN ODBORNÁ PRÁVNICKÁ VEŘEJNOSTSI V LETOŠNÍM ROCE PŘIPOMÍNÁ 200 LETVÝZNAMNÉHO VÝROČÍ VŠEOBECNÉHOOBČANSKÉHO ZÁKONÍKU PŘIJATÉHO V ROCE1811 (ABGB). ZCELA PRÁVEM SE SLUŠÍ TOTOVÝROČÍ PŘIPOMENOUT.Rakouský Všeobecný občanský zákoníkpředstavuje spolu s francouzským Code civilnejstarší kodifikace v evropském právnímprostoru, které nezanedbatelně ovlivnilydalší průběh legislativního uspořádání soukroméhopráva v celé střední Evropě, a ostatně nejen tam.Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze neopomnělavýznamné výročí připomenout, aby tak navázala na hlavnírakouské oslavy spjaté s přijetím Všeobecného občanskéhozákoníku ve Vídni.Ve dnech 22. a 23. listopadu 2011 se proto na půdě Právnickéfakulty Univerzity Karlovy uskutečnila mezinárodnívědecká konference k výročí přijetí rakouského ABGB – nazvaná„200 let Všeobecného občanského zákoníku“. Jejímispolupořadateli byly katedra občanského práva PF UK,Ústav právních dějin ve spojení s Centrem právněhistorickýchstudií HÚ AV ČR a PF UK. Záštitu nad mezinárodní konferencí,pro její mimořádný význam, převzal děkan právnickéfakulty prof. JUDr. Aleš Gerloch, CSc.Výjimečné setkání nad Všeobecným občanským zákoníkembylo zásadní příležitostí i k aktuálním úvahám nad rekodifikacíčeského soukromého práva a návrhem nového občanskéhozákoníku, neboť se uskutečnilo v kontextu právěprobíhajícího legislativního procesu. Půda právnické fakultyUK se tak po dobu dvou konferenčních dní stala místemsetkání předních osobností české i rakouské civilistiky, jakoži představitelů právněhistorické vědy. O pozornosti, kterouvzbudila nejen u právnické veřejnosti, svědčí mj. i účastministra spravedlnosti (JUDr. Jiří Pospíšil) a velvyslance Rakouskérepubliky (J. E. Dr. iur. Ferdinand Trauttmansdorff).Význam probíhajících oslav 200 let Všeobecného občanskéhozákoníku podtrhl osobní účastí i prezident Notářskékomory pan JUDr. Martin Foukal.Na snímku zleva prof. Aleš Gerloch, Dr. iur. Ferdinand Trauttmansdorff,JUDr. Jiří Pospíšil a JUDr. Martin Vychopeň.Děkan PF UK prof. Aleš Gerloch akcentoval smysl a významdiskuse nad Všeobecným občanským zákoníkem v kontextujeho dvousetleté aplikace i pro současné právníky.Upozornil zejména na způsob jeho přijetí, který zdalekaneodpovídá dnešním požadavkům kladeným na přijetí demokratickénormy.Ministr spravedlnosti JUDr. Jiří Pospíšil ve své úvodní zdravicireferoval kromě jiného i o aktuálním stavu projednávánínového civilního kodexu na půdě Parlamentu ČR a vyjádřilpřesvědčení, že navržený kodex je řešením a odpovědí naporevoluční legislativní stav v oblasti soukromého práva;připomenul i vliv Všeobecného občanského zákoníku naposlaneckou sněmovnou schválený text návrhu novéhoobčanského zákoníku. Právě nad současným stavem civilníhopráva se z pohledu aplikující právní praxe a přední stavovskékomory zamýšlel předseda ČAK JUDr. Martin Vychopeň.Ve své řeči připomněl nutnost kvalitní a systematicképřípravy právní praxe na nový soukromoprávní kodex.O smyslu a významu soukromoprávní kodifikace v modernídobě pohovořil v úvodním vystoupení prof. Jan Dvořák(PF UK). Připomněl účastníkům, že jedním z pozoruhodnýchdůvodů přijetí Všeobecného občanského zákoníku byl rozpormezi fungováním přísného absolutistického státu a přirozenoprávníkoncepcí lidských práv, která – na rozdíl odpředchozího stavu – přiznávala základní (přirozená) právakaždé lidské bytosti. Upozornil, že Všeobecný občanskýwww.nkcr.cz59

AKTUÁLNĚAd Notam 6/2011zákoník i v dobách samostatného Československa se těšiltak velikému respektu, že odborná veřejnost ani neusilovalao jeho nahrazení novým kodexem, nýbrž se spokojilas jeho mírnou revizi. Významný rakouský host Prof. MartinSchauer (UNI Vídeň) navázal svým kritickým zhodnocenímna Všeobecný občanský zákoník v jeho historické perspektivěa synteticky pojednal o pěti oblastech, které působírakouskému civilnímu právu největší potíže s ohledem napůvodní redakci Všeobecného občanského zákoníku a případnépokusy o modernizaci.Zásadní pozornost byla dále věnována základním principůmobčanského práva a vlastnickému právu. Prof. JanHurdík (PF MU Brno) položil otázku, zda je Všeobecný občanskýzákoník kodexem pro 3. tisíciletí, když zkoumal charaktera pojetí ekvitních zásad rakouského Všeobecnéhoobčanského zákoníku. Zdůraznil roli judikatury rakouskéhoNejvyššího soudu a připomněl v komparaci tradiční německoubázeň ke generálním klauzulím. Poté pohovořil prof. JiříŠvestka (PF UK) o koncepci vlastnického práva v historickémsledu občanských zákoníků platných na našem území až dosoučasnosti. Přitom zdůraznil, že není na místě současné občansképrávo – se zřetelem na legislativní vývoj uplynulýchdvaceti let – zcela odmítat. Návrh nového občanského zákoníkuv tomto ohledu považuje za jednu z možných podobbudoucí rekodifikace, avšak nikoli jedinou. Systematiku novéhoobčanského zákoníku zasadil do širších souvislostí systematikysoučasných evropských i mimoevropských občanskýchzákoníků prof. Karel Eliáš, a to jak z romanistických, takpandektních tradic.Kořeny právní úpravy družstev coby soukromoprávníchkorporací – navzdory neexistující výslovné úpravě – hledalve vazbě na Všeobecný občanský zákoník Dr. Tomáš Dvořák(PF ZČU). Prof. Luboš Tichý (PF UK) vyslovil pochybnost, zdaje správné a žádoucí recipovat ta ustanovení rakouskéhoABGB, která jsou z dnešního pohledu již překonaná a varovalpřed přeceněním historické metody výkladu občanskoprávníchnorem. Postavení mezinárodního práva soukroméhosynteticky přiblížila prof. Monika Pauknerová (PF UK),když objasnila význam tzv. Vídeňské osnovy pro navazujícíkodifikace tohoto odvětví práva soukromého. Vyzdvihlarovněž kvalitativní úroveň jednotlivých předpisů a závěrempoložila auditoriu otázku, zda mají národní kodifikace mezinárodníhopráva soukromého práva se zřetelem k vývojina evropské úrovni své další opodstatnění. Komparativnímua historickému pohledu se nevyhnulo ani pracovní právo,jehož roli při soukromoprávní rekodifikaci vymezil prof. MiroslavBělina (PF UK). Ztotožnil se s právním názorem českéhoÚS vycházejícího z principu subsidiarity občanskéhopráva pro pracovněprávní vztahy a kritizoval skutečnost,že v oblasti pracovního závazkového práva existuje řadapřekážek bránících použití občanskoprávních institutů. Historickáanalýza zásady superficies solo cedit se stala předmětempodnětného příspěvku profesorů Františka Zoulíkaa Jana Dvořáka (PF UK). Po zevrubné analýze konstatovali,že zlom v nahlížení na tuto zásadu představuje až nástupprůmyslové revoluce, který kromě jiného odhalil, že důslednáaplikace této zásady nestačí na vše, neboť se v této doběnevratně přerušuje pouto mezi hodnotou půdy a hodnotoustavby na ní umístěnou. Východiskem by proto mělo být pojetístavby jako samostatné nemovité věci v právním slovasmyslu. Věc však není bez pochybností.Dr. Kateřina Ronovská (PF MU) ve svém příspěvku plédovalapro připuštění soukromoprávního účelu nadací. Vydrženímv jeho historických souvislostech se poté zabýval Dr. AlexanderThöndel (PF UK). Oblastí rodinného práva posluchačebrilantně provedla doc. Michaela Hendrychová-Zuklínová(PF UK), když na institutu osvojení a manželství, díkypozoruhodné kontextuální dějinné syntéze, demonstrovaladobové přístupy a nahlížení na adopci. Problematikou surogátníhomateřství se na pozadí obecnějšího výkladu o určovánírodičovství v jeho historických kořenech a širší komparacezabýval Dr. Ondřej Frinta (PF UK). Dr. Kateřina Eichlerová(PF UK) nadnesla auditoriu některé odborné problémysouvisející s jednáním podnikatele. Velmi úspěšnou a podnětnoudiskusi prvního dne zakončil Dr. David Elischer (PFUK), který obrátil pozornost na deliktní materii a promluvilo pojetí protiprávnosti a škody v rakouském ABGB. Upozornilna hlubší souvislosti institutu „pretium affectionis“, kterýbude de lege ferenda upraven v civilním kodexu.Druhý jednací den byl zahájen pohledem na procesní problematiku.Doc. Alena Macková (PF UK) podrobila historickéanalýze problematiku vývoje soudní ochrany práv, zejménajejího rozsahu a institucionálního zakotvení. Dr. Jan Brodec(PF UK) nastínil závěry komparace rakouského a československéhoinsolvenčního práva se zřetelem k otázkám mezinárodníhoinsolvenčního práva. Dr. Petr Šustek (PF UK)se posléze věnoval otázce ochrany života a zdraví ve Všeobecnémobčanském zákoníku, zejména analyzoval aktuálníjudikaturu rakouských soudů ve věcech náhrady některýchnemajetkových újem. K principu loajality a k otázce standardizovanépéče řádného otce rodiny s ohledem na jejísubjektivní a objektivní pojímání se z pohledu správy cizíhomajetku vyjádřil doc. Bohumil Havel. Zajímavé souvislostiprvorepublikové právní úpravy nájemní smlouvy a ochranynájemníka přednesl ve svém příspěvku doc. Josef Salač (PFUK). Připomněl, že ochrana nájemního vztahu nebyla tehdytak komplexní, jako je tomu dnes, a přiblížil i aktuální novelizaceobčanského zákoníku, jakož i nálezy ÚS ve věcechregulace nájemného. Nad nutností legislativního zakotveníinstitutu laesio enormis se zamýšlel Dr. Petr Bezouška (PFUPOL). Upřednostnil legislativní řešení opírající se o konstrukcineúměrného zkrácení před bližším kvantitativnímvymezení krácení kupní ceny. Velmi aktuální problematikuochrany spotřebitele v kontextu civilního i obchodního kodexu,zákona na ochranu spotřebitele, zákona o platebnímstyku a současné judikatury představil Dr. Tomáš Horáček(PF UK). Ve svém referátu se dotkl i velmi diskutované otázkyrozhodčích doložek ve spotřebitelských smlouvách. Právníúpravu pojistné smlouvy s ohledem na její mnohasetletýlegislativní vývoj předestřel Dr. Petr Dobiáš (PF UK). Jednánídruhého dne zakončila Mgr. Zuzana Pospíšilová (PF UK)svou úvahou nad některými aspekty ochrany osobnosti, ze-60 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011AKTUÁLNĚjména náhradou nemateriálních újem při škodě na zdraví.Následovalo shrnutí a závěrečná diskuse, během níž bylyvyjasňovány některé sporné pozice k nadneseným problémům.Celkové zaměření příspěvků demonstrovalo vedlejiného obrovskou šíři civilistiky, resp. privatistiky vůbec a jejíhopole zájmu v moderním právním státě.Závěrečné shrnutí provedl prof. Jan Dvořák, který ocenil celkovýprůběh mezinárodní vědecké konference a její přínosv rovině pedagogické i vědecké. Zejména vyzdvihl životaschopnostVšeobecného občanského zákoníku a jeho nesporněosvědčené a stále aktuální hodnoty, a zařadil v Rakouskupřipravované reformy směřující k jeho aktualizaci doširšího rámce proměňující se evropské civilistiky. ■JUDr. PhDr. David Elischer, Ph.D.katedra občanského práva Právnické fakulty UKPrávní sympozium 2011OstravaVE DNECH 12. – 13. 10. 2011 SE USKUTEČNILAV OSTRAVĚ ODBORNÁ KONFERENCE NA TÉMA„REKODIFIKACE OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU A JEJÍDOPADY NA PRÁVNÍ PRAXI“ ZA ÚČASTI PRÁVNÍKŮZ CELÉ ČESKÉ REPUBLIKY. PRÁVNICKÉ A NOTÁŘSKÉOBCI O TÉTO PROBLEMATICE PŘEDNÁŠELI SAMITVŮRCI TÉTO ZÁSADNÍ NORMY.Zdůvodu rozsáhlosti změn v občanském zákoníkubyla konference primárně zaměřenana celkové představení obsahu připravovanérekodifikace, což bylo reprezentováno předevšímdůvodovou zprávou k připravovanémuzákonu. Přednáškové bloky byly zaměřeny zejména na změnya úpravy v institutech „Dědictví“, „Nemovitosti“, „Společnéjmění manželů“, „Korporace“.Hlavním přednášejícím byl jeden z hlavních protagonistůrekodifikace prof. JUDr. Karel Eliáš, Dr., který přiblížil základnícharakteristiku nového civilního kodexu, právní postaveníčlověka a ochranu jeho osobnosti a soukromí a základnípojetí právnických osob.Také dalšími přednášejícími byli členové rekodifikační komise– prof. JUDr. Milana Hrušáková, CSc., Mgr. et Mgr. JanPetrov, LL.M., JUDr. Václav Bednář, Ph.D., doc. JUDr. BohumilHavel, Ph.D., JUDr. Milan Hulmák, Ph.D., JUDr. PetrTégl, Ph.D. Ve svých vystoupeních popsali a vysvětlili změnyv jednotlivých institutech práva – manželství a rodina v novéúpravě, manželské majetkové právo, institucionální ukotvenízávazkového práva, nové smluvní typy, dědické právo, dědickásmlouva, náhradnictví, odkaz, držba a vlastnictví, věcnápráva k věci cizí, náhrada škody, vydání bezdůvodného obohacení,obchodní korporace, ochrana společníků a věřitelůkapitálových společností.V průběhu konference organizátoři (Court of industry, s. r. o.)společně s přednášejícími ustanovili Akademický výbor vesložení prof. JUDr. Karel Eliáš, Dr., JUDr. Bohumil Havel, Ph.D.,JUDr. Václav Bednář, Ph.D., JUDr. Eva Cechlová a Mgr. MagdalenaPoncza.Cílem Akademického výboru je výběr aktuálních témat prokoncepční dlouhodobou vzdělávací a informační činnostpro právní obec formou konferencí, seminářů apod., a zajištěnívysoké odborné úrovně jednotlivých akcí. Akademickývýbor se usnesl na tématech dalších konferencí souvisejícíchs rekodifikací občanského zákoníku v konkrétníchpodmínkách:■ Nový občanský zákoník a trh s realitamia nemovitostmi (březen)■ Nový občanský zákoník a korporátní praxe (květen)■ Nový občanský zákoník a Horní právo (září)■ Právní sympozium 2012 (říjen) – Nový občanskýzákoník a jeho dopady na závazkové právo a naspotřebitelské smlouvyBližší informace naleznete na internetových stránkách pořadatelewww.pravni-sympozium.cz.Právě v důsledku chystaných změn, nutnosti ochranya zabezpečení práv notářů a prohloubení důležitostijejich postavení v právním řádu chci touto cestou nabídnoutsvé služby v akademickém výboru ve prospěchnotářů. Domnívám se, že můžeme v tomto období nadalší desetiletí ovlivnit naše pravomoci a naše postavení.Uvítala bych zaslání jakýchkoliv podnětů a připomíneknejen ze strany prezidia, ale i ze strany ostatníchnotářů. ■JUDr. Eva Cechlová,notářka v Bohumíněwww.nkcr.cz 61

ZPRÁVY Z NK ČRAd Notam 6/2011NOTÁŘSKÁ KOMORA ČESKÉ REPUBLIKYvyhlašuje podle § 8 odst. 6 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějšíchpředpisů (dále jen „notářský řád“), a podle § 2 odst. 1 předpisu Notářské komory České republiky o postupu přivyhlašování a organizaci konkurzu na obsazení notářského úřadu (konkurzní řád),KONKURZna obsazení uvolněnéhonotářského úřadupro obvod Okresního soudu v Náchodě se sídlem v Polici nad Metují.Notářská komora České republiky přijímá přihlášky do konkurzu ve svém sídle v Praze 2, Apolinářská 12,nejpozději do 27. ledna 2012.Jednání před konkurzní komisí se bude konat v úterý 28. února 2012 v době od 10.00 hod. v sídle Notářskékomory České republiky v Praze 2, Apolinářská 12.Přehled předpokladů pro zařazení uchazeče do konkurzu ve smyslu § 7 odst. 1 notářského řádu:1) státní občanství České republiky,2) plná způsobilost k právním úkonům,3) vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu oborů práva na vysoké škole v České republice,nebo pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, vzdělání získané v oborech právana vysoké škole v zahraničí, anebo toto vzdělání uznané podle zvláštních právních předpisů; za toto vzdělání sepovažuje též vzdělání získané na právnické fakultě vysoké školy se sídlem na území České a Slovenské FederativníRepubliky nebo jejích právních předchůdců,4) bezúhonnost,5) vykonání alespoň pětileté notářské praxe,6) složení notářské zkoušky.Přehled praxí považovaných ve smyslu § 7 odst. 2 notářského řádu za praxi notářskou:Notářskou praxí se rozumí praxe notáře, notářského kandidáta a notářského koncipienta podle notářského řádu a praxestátního notáře a notářského čekatele podle dřívějších předpisů. Do notářské praxe Notářská komora České republikyzapočte zcela praxi soudce, prokurátora, státního zástupce, advokáta, komerčního právníka, soudního exekutora,soudce Ústavního soudu, asistenta soudce Ústavního soudu nebo Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu,exekutorského kandidáta, justičního čekatele, asistenta soudce, asistenta veřejného ochránce práv, asistenta státníhozástupce, právního čekatele prokuratury, právního čekatele státního zastupitelství, advokátního koncipienta, exekutorskéhokoncipienta nebo právního čekatele u komerčního právníka, činnost zaměstnance ministerstva spravedlnosti,který získal vysokoškolské vzdělání v rámci magisterského studijního programu v oblasti práva na vysoké škole a kterýse samostatně podílí na tvorbě návrhů obecně závazných právních předpisů; do notářské praxe ministr spravedlnostina návrh Notářské komory České republiky z jiné právní praxe může započítat nejvýše 2 roky.Přehled zkoušek považovaných ve smyslu § 7 odst. 3 notářského řádu za zkoušku notářskou:Notářskou zkouškou se rozumí notářská zkouška podle notářského řádu a notářská zkouška podle dřívějších předpisů.Za osobu, která složila notářskou zkoušku, se považuje i ten, kdo složil odbornou justiční zkoušku, soudcovskou zkoušku,jednotnou soudcovskou zkoušku, jednotnou soudcovskou a advokátní zkoušku, prokurátorskou zkoušku, odbornou závěrečnouzkoušku právních čekatelů, advokátní zkoušku, exekutorskou zkoušku a profesní zkoušku na komerčního právníka.Podmínkou zařazení uchazeče do konkurzu je podání přihlášky a předložení těchto dokladů:1) doklad o státním občanství,2) prohlášení o plné způsobilosti k právním úkonům,62 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011ZPRÁVY Z NK ČR3) výpis z evidence Rejstříku trestů s datem vydání ne starším tří měsíců,4) doklad o vzdělání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b) notářského řádu,5) doklad o složení notářské zkoušky nebo jiné zkoušky (§ 7 odst. 3 notářského řádu),6) doklad o alespoň pětiletém trvání notářské praxe nebo jiné praxe (§ 7 odst. 2 notářského řádu),7) osvědčení podle zákona č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcíve státních orgánech a organizacích České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky,ve znění pozdějších předpisů, jde-li o uchazeče narozeného před 1. 12. 1971,8) doklad o zaplacení účastnického poplatku (kopie výpisu z účtu, kopie ústřižku poštovní poukázky, kopie příjmovéhodokladu Notářské komory České republiky).Podmínkou zařazení uchazeče – notáře se sídlem v České republice do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladuuvedeného shora pod bodem 8).Podmínkou zařazení uchazeče – notářského kandidáta do konkurzu je podání přihlášky a předložení dokladů uvedenýchshora pod body 6), 7), 8) a dokladu o tom, že je zapsán v seznamu kandidátů příslušné notářské komory. Notářskoupraxi dokládá potvrzením notářské komory o době zápisu v seznamu notářských koncipientů a seznamu notářskýchkandidátů a potvrzením notáře o době trvání pracovního poměru.Výše účastnického poplatku za podání přihlášky do konkurzu činí 10 000 Kč a je třeba jej zaplatit nejpozději připodání přihlášky do konkurzu. Poplatek se platí převodem nebo složením na účet Notářské komory České republikyu UniCredit Bank Czech Republik, a. s., č. ú. 45818009/2700, variabilní symbol rodné číslo uchazeče, převodem poštovnípoukázkou nebo v hotovosti v sídle Notářské komory ČR v Praze 2, Apolinářská 12.Notářská komora České republiky odešle účastníkům zařazeným do konkurzu nejpozději desátý den před jednánímkonkurzní komise pozvánku k jednání na adresu uvedenou v přihlášce ke konkurzu.Notářská komora České republiky předloží na základě výsledku konkurzu ministru spravedlnosti návrhna jmenování notáře do notářského úřadu.Všehrd – časopis českých právníků– online verze časopisu na http://casopis.vsehrd.czČasopis Spolku českých právníků Všehrd navazujena historickou tradici apolitického vědeckého periodika.Je zaměřen na právní sektor a celou oblast práva soukromého i veřejného.Případní zájemci, kteří by v časopise rádi publikovali svůj článek, mohou příspěvek zaslat redakci na: casopis@vsehrd.czwww.nkcr.cz63

MONITORINGAd Notam 6/2011Z mezinárodního tiskuaneb Novinky od zahraničních kolegůNOTA BENE, ŘÍJEN 2011(Rakousko)Elektronická archivace listin prokatastr nemovitostíVeškeré notářské zápisy jsou v Rakousku od roku 2000 archivoványv elektronickém archivu rakouského notariátu. Tenje styčným bodem elektronické správy a justice a občanů.Rakouské banky stále více využívají elektronického stykupro podávání žádostí o vklad dat do katastru nemovitostí.S tím souvisí i vzrůstající nároky na elektronickou archivacipro katastr nemovitostí relevantních listin prostřednictvímnotářů, kteří je dále poskytují katastru nemovitostí a ministerstvuspravedlnosti. Notář archivuje listinu po dobu třicetilet a umožňuje nahlédnutí do ní jak katastrálnímu úřadu,tak ministerstvu spravedlnosti prostřednictvím elektronickéhopřístupu. Také některé banky se připojují k požadavkuna zajištění přímého elektronického přístupu k archivovanýmdokumentům. Pokud notář nezajistí elektronické uloženípro katastr nemovitostí relevantních dat, banka si jejzařídí sama, musí si ale nejprve pro zajištění tohoto příméhoelektronického styku opatřit tzv. archivační kód. Poskytnutínotářem uložené listiny bance k nahlédnutí je dobrovolné.Banka musí notáři předložit certifikát, na základě kteréhonotář zpřístupní předmětné listiny.Mezinárodní osvědčování –judikatura a praxeNásledkem mezinárodních koncernových struktur jsourejstříkové soudy stále častěji konfrontovány se zahraničnímiosvědčeními jako podkladem pro zápis do obchodníhoregistru. Na základě rozhodnutí Vrchního zemskéhosoudu ve Vídni (28 R 194/08t) zaujímá vídeňský obchodnírejstřík velkorysý postoj k uznávání osvědčení z prostoruzemí CNUE. Obecně jsou zahraniční osvědčení v Rakouskuuznávána, pokud jsou podle kvality osvědčujícího orgánua průběhu osvědčení rovnocenná tuzemským. Vrchnízemský soud ve Vídni judikoval, že osvědčující orgányčlenských států UINL a CNUE se jakožto právníci a osobyzastávající veřejný úřad řídí vedle závazných právníchpředpisů pravidly Evropského kodexu notářského stavovskéhopráva CNUE. Vídeňský soud rozhodl, že pokud bylalistina sepsána notářem ze státu CNUE, je považovánaza rovnocennou listině vydané v tuzemsku, odpadá tedynutnost posuzování rovnocennosti v každém jednotlivémpřípadě. ■Zpracovala: JUDr. Daniela Machová64 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011STOJÍ ZA POZORNOSTPrávní rozhledy18/2011:Uspokojení ze zástavního práva zajišťujícího promlčenýdluh z pohledu principu akcesorityJUDr. Josef Pelech, PlzeňJUDIKATURA – SOUDY ČRNejvyšší soud České republiky: Převod nemovitostí evidovanýchv katastru nemovitostí a tvořících „příslušenství“jiné nemovitosti§ 121 odst. 1, § 133 ObčZ§ 1 odst. 1 ZáPrNePráva uvedená v § 1 odst. 1 ZáPrNe – vlastnické právo, zástavníprávo, právo odpovídající věcnému břemeni a předkupníprávo s účinky věcného práva k nemovitostem evidovanýmv katastru nemovitostí – vznikají, mění se nebozanikají dnem vkladu do katastru, pokud občanský zákoníknebo jiný zákon nestanoví jinak, a to i pokud jde o právak nemovitostem, které jinak vyhovují vymezení příslušenstvívěci v § 121 odst. 1 ObčZ. Je-li „příslušenstvím“ nemovitostijiná nemovitost evidovaná v katastru nemovitostí, pakvůli ji převést lze relevantně projevit jen písemnou smlouvousplňující požadavky § 5 odst. 1 KatZ a podléhající vkladudo katastru nemovitostí.Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodníhokolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2011, sp. zn.31 Cdo 832/2008Právní rozhledy19/2011:Promlčení práv, jejichž splatnost nastává na výzvu věřiteleJUDr. Jiří Handlar, Ph.D., BrnoSoudní praxe dlouhodobě zastává problematický názor,že se závazky splatné na výzvu věřitele promlčují ode dne,který následuje po vzniku závazku. Nový pohled na tutoproblematiku přináší nedávné rozhodnutí velkého senátuNejvyššího soudu, které velmi kontroverzním způsobemotevřelo nejen otázku promlčení závazků splatných na výzvuvěřitele, ale i další otázky s touto problematikou spojené.JUDIKATURA – SOUDY ČRNejvyšší soud České republiky: Dohoda o vypořádáníBSM neplatná pro disparitu§ 39 ObčZ, § 149 odst. 1, 2 ObčZ ve znění před novelouprovedenou zákonem č. 91/1998 Sb.Dohoda o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictvípodle § 149 odst. 1, 2 ObčZ ve znění před novelou provedenouzákonem č. 91/1998 Sb., podle které jeden z manželůzískal všechna společná aktiva představující značnýmajetek, zatímco značně zadlužený druhý manžel převzalvšechna společná pasiva, přičemž mu nezůstalo vůbec nic,co by mohl použít na úhradu svého dluhu, je v případěneexistence důvodu ospravedlňujícího uzavření takovéwww.nkcr.cz 65

STOJÍ ZA POZORNOST Ad Notam 6/2011dohody absolutně neplatná, protože se příčí dobrým mravůma nelze ji akceptovat ani s ohledem na zásadu smluvnívolnosti.Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne3. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 141/2009Právní rozhledy20/2011:Podpis, jeho forma a umístění, aneb podpis jako podstatnánáležitost právních úkonů (zejména závěti) vesvětle judikaturyPodle Nejvyššího soudu nelze uznat závěť, která neníoznačena „ani jménem, ani příjmením“, což je však v přímémrozporu nejen s judikaturou týkající se jiných písemnýchprávních úkonů, ale též s prvorepublikovou naukoua praxí, na niž se rozhodnutí odvolává. Příčinou je nejednoznačnýtext zákona a rozdílný přístup k různým právním institutům.Vypadá to však, že ani do budoucna se ve vztahuk závěti dle v současnosti dostupných informací v případěschválení nového občanského zákoníku zákonodárce nepolepší.JUDr. Martina Karhanová, PrahaJUDIKATURA – SOUDY ČRNejvyšší soud České republiky: Rozhodnutí o platbě navyrovnání výše vypořádacích podílů v řízení o vypořádáníbezpodílového spoluvlastnictví manželů, z nichžjeden v průběhu řízení zemřel. Nárok na odškodněníúrazu utrpěného jedním z manželů jako součást jehovýlučného majetku§ 143, § 149, § 150 ObčZV řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů,z nichž jeden v průběhu řízení zemřel, nemůže soud dodoby, než bude projednáno dědictví, rozhodovat o platebnípovinnosti mezi účastníkem – bývalým manželem a právníminástupci (dědici) druhého manžela; v takovém případěpouze vysloví, že do dědictví po zemřelém manželovi připadápohledávka zůstavitele za bývalým manželem z tituluvypořádání zaniklého BSM (SJM) v určité výši. Po projednánía vypořádání dědictví mohou dědicové, kteří pohledávkuzdědí, svůj nárok proti druhému účastníkovi zaniklého BSM(SJM) přímo uplatnit.Nárok na odškodnění úrazu utrpěného jedním z manželůnepodléhal (analogicky) vypořádání BSM; tam mohly připadnoutaž částky vyplacené z titulu náhrady škody nazdraví (s výjimkou bolestného a náhrady za ztížení společenskéhouplatnění), resp. za ztrátu na výdělku.Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne13. 7. 2011, sp. zn. 22 Cdo 940/2011Právní rozhledy21/2011:JUDIKATURA – SOUDY ČRNejvyšší soud České republiky: K platnosti kupní smlouvyk pozemku evidovanému zjednodušeným způsobempři neshodě evidenční a skutečné výměry§ 41, § 588 ObčZKupní smlouva ohledně pozemku evidovaného zjednodušenýmzpůsobem není neplatná pro neshodu evidenčnía skutečné výměry převáděného pozemku.Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 2. 7.2009, sp. zn. 30 Cdo 4504/2007Vrchní soud v Praze: Účast právnické osoby v postavenívlastníka jednotky ve statutárním orgánu společenství§ 9 odst. 11-13 BytZčl. VI odst. 2 SVJStanUstanovení stanov SVJ znemožňující právnickým osobámjsoucím vlastníky jednotek v domě, v němž společenstvívzniklo, přímé členství ve statutárním orgánu společenství– výboru společenství, resp. vznik funkce pověřeného vlastníka,je pro rozpor se zákonem neplatné.U pověřeného vlastníka se do rejstříku SVJ kromě jeho jména,příjmení, data narození a bydliště (je-li fyzickou osobou)nebo názvu, sídla, případně identifikačního čísla (je-li osobouprávnickou) zapisuje rovněž i den vzniku jeho funkce(při zápisu pověřeného vlastníka) a den zániku jeho funkce(při výmazu pověřeného vlastníka).Členem výboru může být jen vlastník jednotky, který je zároveňčlenem předmětného společenství.Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 9. 2011,sp. zn. 7 Cmo 323/2011Právní rádce10/2011:Odvolání, nebo návrh na zastavení exekuce?Jan Beneš, exekutorský koncipient, PrahaRobert Spálavský, exekutorský koncipient, PrahaSoudní judikatura9/2011:125. Podílové spoluvlastnictví. Předkupní právo.§ 122 odst. 1, § 140, § 602, § 605 obč. zák.Předkupní právo spoluvlastníka není „bez dalšího“ porušeno,jestliže nabídka doručená podílovému spoluvlastníku66www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011STOJÍ ZA POZORNOSTneobsahovala údaj o splatnosti kupních cen, a poté prodávajícíuzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuálnísplatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodupodílu, uzavřena později s třetí osobou, stanovenajinak než v § 650 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupenípodílu učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu,že nabídka obsahovala lhůtu splatnosti delší neždvouměsíční podle § 650 obč. zák.), lze učinit závěr o tom,že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka jen zapředpokladu, že podmínky splatnosti se podstatně lišily,a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl objektivně ovlivnitúvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na realizacipředkupního práva.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2011,sp. zn. 31 Cdo 1926/2009133. Společenství vlastníků jednotek.§ 10 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některéspoluvlastnické vztahy k budovám a některé spoluvlastnickévztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňujíněkteré zákony (zákon o vlastnictví k bytům).§ 27 odst. 1 obch. zák.Údaje o dni vzniku a zániku členství ve výboru společenstvívlastníků jednotek se do rejstříku společenství vlastníkůjednotek nezapisují.Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. února2011, sp. zn. 8 Cmo 374/2010Soudní judikatura10-11/2011:143. Kupní smlouva o převodu nemovitostí. Zákaz konkurence.Nabytí věci od nevlastníka.§ 196a odst. 3, § 446 obch. zák.Je-li kupní smlouva o převodu nemovitostí neplatná proporušení ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák., v důsledkučehož kupující nenabude vlastnické právo k převáděnýmnemovitostem, nelze na nabytí vlastnictví k dotčeným nemovitostemdalším „nabyvatelem“ aplikovat – a to ani analogicky– ustanovení § 446 obch. zák.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011,sp. zn. 29 Cdo 5189/2008149. Zástavní právo. Zpeněžení zástavy. Věc v právnímsmyslu. Sklad zboží.§ 35 odst. 2, § 37 odst. 1, § 156 odst. 2 obč. zák.Sklad zboží se v právních vztazích pokládá za jedinouvěc, i když (ve skutečnosti) jde o souhrn více nebo mnohajednotlivých věcí (popř. též práv a jiných majetkovýchhodnot). Zástavním právem je zatížen sklad zboží jako„jediná věc“; znamená to, že na jednotlivé věci umístěnéve skladu se zástavní právo nevztahuje a že zástavní právonevázne na věci, která byla (v souladu s jeho účelem)ze skladu vyjmuta. Zpeněžení skladu zásob za účelemzískání výtěžku, z něhož bude uspokojen zástavní věřitel,se týká těch jednotlivých věcí (popř. též práv a jinýchmajetkových hodnot), které se ve skladu nachází v dobězpeněžení.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011,sp. zn. 21 Cdo 3757/2009157. Společnost s ručením omezeným. Společník. Obchodnípodíl. Smlouva o převodu obchodního podílu.§ 113 odst. 5, § 120 odst. 2, § 132 odst. 1, § 141 odst. 1obch. zák.Stane-li se společnost s ručením omezeným majitelkouvlastního obchodního podílu, přičemž má jediného dalšíhospolečníka, je třeba na tohoto společníka pohlížet jako najediného společníka.Nedodržení zákonného požadavku notářské formy zápisuz valné hromady (rozhodnutí jediného společníka) je důvodempro závěr o neplatnosti těch usnesení valné hromadya tedy i rozhodnutí jediného společníka, o nichž musí býtpořízen notářský zápis.Smlouva o převodu obchodního podílu, uzavřená ve forměnotářského zápisu, jejímž účastníkem je sám jedinýspolečník, zahrnuje i rozhodnutí (jediného společníka)o převodu obchodního podílu ve smyslu § 113 odst. 5věty druhé obch. zák. (obdobně i jeho souhlas podle § 115odst. 1 a odst. 2 obch. zák.), i když to v ní není uvedenovýslovně.Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2011,sp. zn. 29 Cdo 282/2010Zpracoval Mgr. Erik Mrzena,notář v Praze144. Zástavní právo. Spoluvlastnický podíl na nemovitosti.§ 41, § 151a odst. 1, § 151b odst. 2, § 151d odst. 1 obč.zák., ve znění účinném do 31. prosince 1992Bylo-li zástavní právo zřízeno pouze ke spoluvlastnickémupodílu na nemovitosti a stal-li se zástavní dlužník poslézevlastníkem celé věci (nabyl ostatní spoluvlastnické podíly nanemovitosti), nerozšířilo se tím zástavní právo ze spoluvlastnickéhopodílu na celou věc.Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. dubna 2011,sp. zn. 21 Cdo 4397/2009www.nkcr.cz 67

é republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopisřské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republikyální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komoré republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopisřské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republikyální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komoré republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopisřské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republikyální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komoré republiky Oficiální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopisřské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komory České republikyální časopis Notářské komory České republiky Oficiální časopis Notářské komoré republiky Oficiální časopis Notářské komory České republikyADNOTAMČ A S O P I S Č E S K É H O N O T Á Ř S T V ÍZÁKLADNÍ INFORMACEvydavatel: Notářská komora České republikyperiodicita: dvouměsíčník,náklad: 2 000 výtisků,formát: A4 (210 x 297)počet stran: průměrně 44+4tisk: papír 115 g, celobarevně 4/4 CMYK, vazba V1cílová skupina: notáři, ostatní právnické profeseAd Notam 3/2011 SOUDNÍ ROZHODNUTÍ17. ROČNÍK22. ČERVNA 20113ADNOTAMČ A S O P I S Č E S K É H O N O T Á Ř S T V ÍZ OBSAHU:2011ČlánkyPetr Vojtek: Odpovědnost notáře za škoduv právním řádu České republikyJiří Nekovář, Jiří Nesrovnal: Konstruktivněk problematice souběhuDiskuseJiří Bartoš: Krátce k výpočtu povinného díluneopominutelných dědiců a k pojmu dědicHARMONOGRAM 2012č. 1 vychází 22. 2. 2012č. 2 vychází 20. 4. 2012č. 3 vychází 20. 6. 2012č. 4 vychází 25. 8. 2012č. 5 vychází 20. 10. 2012č. 6 vychází 20. 12. 2012CENÍK INZERTNÍCH PLOCHIV. strana obálky 60 000II. a III. strana obálky 48 0001/2 II. a III. strany obálky 24 000vnitřní celostrana 38 000vnitřní 1/2 strany 19 000ceny jsou uvedeny v Kč bez DPHRozhovorMinistr spravedlnosti Jiří PospíšilAktuálněKonference Nové soukromé právoZe zahraničíZasedání Generální rady Mezinárodní unienotářství (UINL) ve Varšavě107. kongres francouzského notářství v Cannes1www.nkcr.czAD_2_2011aaass.indd x1 6/20/2011 3:49:27 PM

yAd Notam 6/2011STŘÍPKY Z HISTORIEyStřípky z historie 13.yyŘadu profesí vystřídal slovenský historik, teolog a právníkJúlius Botto (1848-1926). Botto vystudoval v Prešově nejprveteologii, potom práva. V r. 1876 složil v Pešti advokátnízkoušku a do r. 1920 vykonával advokacii. Již v prvé polovině70. let 19. století působil jako gymnaziální profesor, k tétoprofesi se vrátil i v letech 1920-1924, kdy se stal opět externímprofesorem reálného gymnázia v Revúci. V závěru svéprofesní dráhy byl od r. 1922 v Revúci veřejným notářem.Jako historik napsal celou řadu prací. Za obsah práce Krátkahistória Slovákov z r. 1914 byl v letech I. světové války trestněstíhán. Napsal dále díla Slováci, vývin ich národného povedomiaa Dejiny Matice slovenskej 1863-1875, jakož i celouřadu biografií významných slovenských politiků a národovců(Štefan Daxner, Michal M. Hodža, Samuel Tomášik aj.).•Obraz nazvaný Portrét notáře namaloval v prvé třetině 16.století vlámský malíř Quentin Massys (1456/1466-1530). Portrétovanýnotář stojí oděn v taláru nad stolem, v pravé rucedrží brko a kříž, v levé složenou listinu, na stole nechybí kalamář.Pozadí tvoří oknem viditelná krajina se skalami. Portrétje malován technikou olej na desce, rozměry jsou 79 ×65 cm. Obraz lze v originále zhlédnout ve Skotské národnígalerii (National Gallery of Scotland) v Edinburghu.•Notáři mohli být podle zákona č. 121/1873 ř. z. povoláni zaporotce k porotnímu soudu. Z dobových zpráv je patrné, žese snažili plnění této povinnosti zprostit. Již v r. 1877 tak dolnorakouskánotářská komora, resp. podle textu v časopisuPrávník „Notářská kolej pro Dolní Rakousko“ navrhla říšskéradě, aby změnila ustanovení § 4 citovaného zákona o sestavovánílistin porotních tak, „aby i notáři sproštěni byli úřaduporotního, pakli představená notářská kolej osvědčuje, žejich v povolání a pokud se týče na místě jich úřadu nutnějest zapotřebí, a by notář, který se z obvodu jednoho dvorusoudního přesadil na místo, jež přísluší k obvodu jiného soudusborového, nemohl býti povolán co porotce na místo, kdedříve úřadoval.“•Dne 30. listopadu 2011 se konala v brněnském hotelu ContinentalVIII. konference o historii advokacie, na níž odezněloněkolik příspěvků, dotýkajících se též dějin notářství. MístopředsedaOkresního soudu v Kutné Hoře Milan Závůrka referovalna téma Advokát, veřejný notář a obecní notář, košickýadvokát Peter Kerecman hovořil o Jankovi Jesenském, kterýbyl po určitý čas rovněž veřejným notářem. Konference sezúčastnil i profesor Ivan Hlaváček, který přiblížil osudy knihyJosefa Nuhlíčka o veřejných notářích. Prezentována bylai nová kniha Petera Kerecmana a Rudolfa Manika o historiiPortrét notářenamaloval v prvnítřetině 16. stoletívlámský malířQuentin Massys.advokacie na Slovensku. V diskusi odezněl námět, aby setematický záběr konference, konané každoročně zatím k dějinámadvokacie, rozšířil i na historii dalších právnických profesí.Konferenci moderoval Stanislav Balík.•Spolek pro vdovy a sirotky notářů v Království českém podlezprávy v časopisu Právník z r. 1866 měl 64 členů, z nichž36 platilo roční příspěvek 21 zlatých, 16 platilo 31 zlatých 50krejcarů a 12 dokonce 42 zlatých. Spolek vyplácel v té doběpenzi ve výši 150 zlatých ročně třem vdovám po notářích.V roce 1866 se na valné hromadě konaly volby, starostouspolku byl opětovně na další tři roky zvolen Václav Bělský,členy výboru pražští notáři Eduard Schubert, Gustav Gradl,Jan Volket a dále Antonín Weber z Litoměřic, Karel Schubertz České Kamenice a Jan Fortwängler z Plzně.•Ke spojení pražské a plzeňské komory došlo v r. 1908. Rozhodloo tom ministerstvo spravedlnosti. Do územní působnostinově vytvořené komory spadali notáři z obvodů sborovýchsoudů v Praze, Jičíně, Mladé Boleslavi, Kutné Hoře,Táboře, Plzni a Písku. Sídlem spojené notářské komory bylaPraha. Nařízení ministerstva bylo publikováno v 6. sešitujeho Věstníku z r. 1908.JUDr. PhDr. Stanislav Balíkwww.nkcr.cz69

FEJETONAd Notam 6/2011Odchody a příchodyCelé předvánoční období je časem úvah. V tétodobě si možná více než jindy uvědomujemehloubku změn, které v současném období probíhajív našem českém notářském světě. Tytozměny probíhají uspořádaně a klidně. Jsou poznamenányodchody a příchody. Odchází lidé a odchází takévěci. S odchodem lidí je spojen příchod nových lidí. A nejinakje tomu s věcmi.Odchody lidí mají své mnohačetné formy. Nejprostší a nejjednoduššíjsou odchody z funkcí v notářské samosprávě. Tosamozřejmě v případě, že notářský jedinec takové funkce zastává.Takové odchody jsou součástí života. Dotčený funkcionářse prostě cítí unaven anebo cítí, že na řádný výkon funkcejiž nestačí. Je ovšem také možný odchod s ohledem na to, žeostatní shledávají práci dotčeného za nekvalitní, za nedostatečnou.Těmto odchodům z funkcí odpovídají příchody nových, zpravidlamladších notářských funkcionářů. Není pak ani tak důležitáskutečnost, že se tak složení notářské samosprávy omlazuje,jako naplnění požadavku, aby noví funkcionáři, které sivolíme, dosahovali alespoň takové úrovně jako funkcionářiodcházející.Závažnější jsou ovšem odchody notářů z notářského úřadu.Obvykle notáři odcházejí do penze (katastrofálně nízké) navlastní žádost s ohledem na svůj věk nebo zdraví. Těchto odchodůje v současné době podstatně více než kdykoli dříve.Příčina je známá: základ stavu dnešních českých notářů tvoříti, kteří ve velkém množství nastupovali na notářství v sedmdesátýchletech minulého století. Jelikož změna personálníhosložení notářství v té době byla rozsáhlá, začínámeprocházet nyní – po 40 letech – opět rozsáhlou generačníobměnou.Nemysleme si, že velké množství konkurzů na uvolněné notářskéúřady probíhá bez zájmu notářské veřejnosti. Musím říci,že mladým notářským kandidátům ucházejícím se v konkurzníchúřadech o uvolněné notářské úřady jejich situaci nezávidím.Uchazečů je zpravidla mnoho a naděje na vítězství v konkurzupramalá, neboť zvítězit může jen jeden. Je to nápor napsychiku jednotlivých uchazečů, kterým zpravidla nezbývá,než pokoušet se o štěstí znovu, jindy a jinde.V kontrastu se současným stavem si vybavuji, jak jsem osobněbyl v první polovině sedmdesátých let doslova nucen, abychco nejdříve po úspěšné notářské zkoušce nastoupil do funkcestátního notáře. Přitom samotnou zkoušku jsem absolvoval jižpo uplynutí roku a půl po zahájení praxe notářského čekatele.Takže ihned po uplynutí roční vojny jsem se ve svých šestadvacetiletech stal státním notářem a nebýt vojny, bylo by todokonce o rok dříve.Jsem si samozřejmě vědom principiální skutečnosti, že pevněstanovený počet notářských úřadů (tzv. princip „numerus clausus“)je jednou ze základních záruk nestrannosti a nezávislostivýkonu notářství. Je výrazem zásad, že notáři se nemohoua nesmějí účastníkům notářských věcí podbízet a musí naopakbýt při výkonu notářství nestranní a nezávislí. Proto musí mít– na rozdíl od advokátů – zajištěn přísun práce; ten zajišťujepevně stanovený počet notářských úřadů.Začátkem devadesátých let jsme při návratu ke klasické podoběnotářství opětovně převzali rakouský model výběru notá-70 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011FEJETONJak jsem avizoval již v úvodutéto úvahy, odchody a příchodyse týkají dokonce věcí.Když jsem před 40 lety na notářstvínastupoval, vládly zde doslovaarchaické poměry co dozařízení notářských kanceláří,které byly doslova odkladištěmjustičního nábytku, často pocházejícíhoi z období Rakousko– Uherska. Historické bylorovněž sporadické technickévybavení. Často se vyskytujícínedostatek papíru nutil ke všemožnémujeho šetření. Využívalse hlavně tenounký průhlednýpapír, který se snadno trhal. Podletoho také výtvory notářskékanceláře vypadaly.řů do uvolněných notářských úřadů. Existuje však také modelněmecký (bavorský), v němž notářské koncipienty zaměstnávástát (ministerstvo spravedlnosti); ten přijímá jen tolik notářskýchkoncipientů, kolik se po uplynutí koncipientské praxeuvolní notářských úřadů. Konkurzy na uvolněné notářské úřadypak v Německu neexistují. Po úspěšné notářské zkoušcea po uplynutí potřebné notářské praxe má kandidát v podstatěnárok na uvolněný notářský úřad, přičemž celkový počet notářskýchúřadů zůstává nezměněn.Nejsmutnější odchody notářů jsou jejich odchody tam, odkudnení návratu. Dalo by se říci, do notářského nebe. Tyto odchodyse v lepším případě týkají notářů již penzionovaných, občasvšak bohužel i notářů v činné službě, někdy dokonce i notářůmladších. Rád bych v této souvislosti vzpomněl letošníhozcela předčasného odchodu dlouholetého prezidenta pražskénotářské komory dr. Václava Kouby, notáře vysoce vzdělanéhoa pro notářskou věc v nejlepším slova smyslu zapáleného.Zcela nedávno jsem měl smutnou příležitost účastnit se důstojnéhoposledního rozloučení s významným činitelem jihomoravskéNotářské komory i Notářské komory České republikydr. Jiříkem Fleischerem v Brně. Před pouhými dvěma roky seJiřík loučil s jihomoravskými a nejen s jihomoravskými notářina pěkném setkání u brněnské přehrady v souvislosti se svýmodchodem do důchodu. Bylo mu tehdy 70 let. Déle jako notářjiž pracovat ani nemohl.Jsem si jist, že si svůj důchod představoval podstatně delší.Tento neuvěřitelně aktivní, vynalézavý, iniciativní člověk a notářtělem i duší svým vystupováním a lze říci, že i svými rodovýmipředpoklady, mohl důvodně počítat s tím, že se dožijevysokého věku. Člověk však míní, Pánbůh mění.Náhradu za tak kvalitní osobnosti, jakými byli dr. Kouba čidr. Fleischer, budeme hledat dlouho. Věřím však, že úspěšně.Notářským kancelářím vládly starožitné – z dnešního pohleduvšak poetické – psací stroje. Modernější psací stroj z padesátýchlet byl pro celé pracoviště k dispozici jen jeden. Základnímproblémem psacích strojů byla výměna psací pásky, která bylaněkdy z poloviny černá a z poloviny červená. Bylo tedy možnopsát i červeně.Ověřování (vidimace) se dělo mechanickým porovnávánímručně nebo na stroji opsaného originálu. Jednalo-li se o vícestránek, šlo o práci náročnou a namáhavou.Reformu, která tehdy vtrhla na notářství, představovalyohromné neforemné kalkulačky, které dělaly rámus a vůbecnebudily důvěru, takže byly málo využívány. Vždyť složité početníoperace zejména při výpočtu tehdejších tzv. tříprocentníchpřirážek k notářským poplatkům bylo možno také provéstručně!Tak tento notářský svět odešel. Současná realita je docelaodlišná. Radikální a dříve nepředstavitelný rozvoj světa elektronikyopticky a hlavně prakticky svět notářských kancelářídokonale přetvořil. Někdy dokonce začínám mít pocit, že senacházíme v samotném řídícím centru kosmických lodí. Mámedoslova fantastické možnosti komunikace s kýmkoli, hned, aťuž se nachází 20 m od nás anebo třeba v Austrálii.Přesto si neodpustím malý závěr: Přes všechny odchody a příchodylidí i věcí zůstává svět notářství ve své podstatě po celástaletí týž. Byla, je a věřme, že i nadále to bude sympatická institucesloužící potřebám lidí, která do jejich životů přináší pořádeka klid tím, že účinně předchází vzniku právních sporů. ■JUDr. Karel Wawerka,notář v Prazewww.nkcr.cz71

CIZOJAZYČNÉ OBSAHYAd Notam 6/2011TABLE OF CONTENTSARTICLESMartina Kasíková: How to realise property effectively in liquidationof inheritance? III. _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3Jan Dědič: The role of the notary’s office and its contribution in corporation law _ 14Bohumil Havel: The position of a notary in recodified commercial law _ _ _ _ _ _ _ 23Zdeněk Ryšánek: Disputed right of inheritance _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 26Daniela Šustrová: What’s new in the amendment to the Acton the Registration of Ownership and Other Real Rights to Property _ _ _ _ _ _ _ 30Michael Sáblík: Law firms _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 32Kateřina Brejlová, Adéla Matějková: The use of expert opinionsin probate proceedings with regard to the changes after 1 September 2011 _ _ _ 34DISCUSSIONMartina Kasíková: A different opinion on realising the testator’s propertyin liquidation of inheritance outside of auction _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 40CASE LAWCase law regarding: the “dependency” of the inheritor on the testatorby “alimentation” _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42Compensation for pain and diminished social function as the subjectof inheritance _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 44Court decisions in brief _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 48INTERVIEWPetr Kužel, MBA, President of the Czech Chamber of Commerce _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 49FROM ABROADMeeting of the UINL supreme bodies (Cartagena de Indias) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 52JUDr. Martin Foukal awarded Colombian decoration _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 53CNUE General Assembly, Brussels, 9 December 2011 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 54Czech Hexagonal presidency in 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 56Order of the Legion of Honour to the French notariat _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 57European list of notaries _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 58CURRENT EVENTSReport from the international scientific conference “200 Yearsof the General Civil Code” _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 59Law Symposium 2011 Ostrava _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 61Auditions for available notary offices _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 62MONITORING OF INTERNATIONAL PRESS _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _64WORTHY OF ATTENTION _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _65EXCERPTS FROM HISTORYStanislav Balík: Excerpts from History Part 12 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 69FEATURE ARTICLEJUDr. Karel Wawerka: Departures and arrivals _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 70INHALTSVERZEICHNISARTIKELMartina Kasíková: Wie kann man tatsächlich das Vermögen bei einerErbschaftsauseinandersetzung veräußern? III. _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3Jan Dědič: Aufgabe des Notariats und sein Beitrag im Handels- undKorporationsrecht _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 14Bohumil Havel: Stellung des Notars im rekodifizierten Handelsrecht _ _ _ _ _ _ _ _ 23Zdeněk Ryšánek: Streitiges Erbrecht _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 26Daniela Šustrová: Welche Neuheiten bringt die Novelle über Eintragungender Eigentums- und anderer Sachrechte an Liegenschaften _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 30Michael Sáblík: Anwaltsgesellschaften _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 32Kateřina Brejlová, Adéla Matějková: Verwendungvon Sachverständigengutachten im Erbschaftsverfahren unterBerücksichtigung der nach 1. 9. 2011 eingetretenen Änderungen _ _ _ _ _ _ _ _ _ 34DISKUSSIONMartina Kasíková: Andere Meinung zur Vermögensveräußerungdes Erblassers in einer Erbschaftsauseinandersetzung außerhalbdes Versteigerungsverfahrens _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 40JUDIKATURJudikatur zur: Angewiesenheit“ der Erben „in ihrem Unterhalt“auf den Erblasser _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42Entschädigung für Schmerzen und soziale Beeinträchtigungals Gegenstand der Vererbung _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 44In Kürze zu Gerichtsentscheiden _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 48GESPRÄCHPetr Kužel, MBA, Präsident der Wirtschaftskammer der Tschechischen Republik _ _ 49AUS DEM AUSLANDSitzung der UINL-Höchstorgane (Cartagena de Indias) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 52Verleihung einer kolumbianischen Auszeichnung an Herrn Dr. iur.Martin Foukal _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 53CNUE-Generalversammlung am 09.12.2011 in Brüssel _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 54Tschechisches Vorsitz der Hexagonale im Jahr 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 56Orden der Ehrenlegion für französisches Notariat _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 57Europäisches Notariatsregister _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 58AKTUELLBericht von der internationalen Wissenschaftskonferenz „200Jahre Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch“ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 59Rechtssymposium 2011 Ostrava _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 61Ausschreibung zur Besetzung von frei gewordenen Notariatsämtern _ _ _ _ _ _ _ _ _ 62MONITORING DER INTERNATIONALEN PRESSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _64WISSENSWERTES _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _65GESCHICHTSSPLITTERStanislav Balík: Geschichtssplitter 13 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 69FEUILLETONDr. iur. Karel Wawerka: Abschiede und Ankünfte _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 70CONTENUARTICLESMartina Kasíková: Comment réaliser financièrement les biens au momentdu règlement de la succession ? III. _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 3Jan Dědič: Rôle du notariat et sa contribution dans le droit des corporationscommerciales _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 14Bohumil Havel: Place du notaire dans le droit commercial recodifié _ _ _ _ _ _ _ _ 23Zdeněk Ryšánek: Droit d’héritage litigieux _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 26Daniela Šustrová: Changements apportés par la modification de la loi relativeà l’enregistrement des droits de propriété et d’autres droits matérielsrelatifs aux biens immobiliers _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 30Michael Sáblík: Sociétés d’avocats _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 32Kateřina Brejlová, Adéla Matějková: Utilisation des rapports d’expertisedans les procédures de succession au vu des modifications survenuesaprès le 1. 9. 2011 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 34DISCUSSIONMartina Kasíková: Différence d’opinion concernant la réalisation financièredes biens du testateur dans le règlement de la succession sans recoursà la mise aux enchères _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 40JURISPRUDENCEJurisprudence concernant la dépendance de l’héritier du testateur par„alimentation“ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 42Indemnités pour dommages corporels et pour la difficulté de trouverune place dans la société en tant que l’objet de la succession _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 44Les décisions de justice en bref _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 48ENTRETIENPetr Kužel, MBA, Président de la Chambre de commercede la République tchèque _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _49E L‘ETRANGERRéunion des organes suprêmes de l’ UINL (Cartagena de Indias) _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 52Attribution d’une décoration colombienne à JUDr. Martin Foukal _ _ _ _ _ _ _ _ _ 53Assemblée générale du CNUE le 9. 12. 2011 à Bruxelles _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 54Présidence tchèque de l’Hexagonale en 2012 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 56Légion d’honneur pour le notariat français _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 57Liste européenne des notaires _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 58ACTUELLEMENTCompte-rendu de la conférence internationale scientifique„200 ans du Code civil général “ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 59Symposium juridique 2011 Ostrava _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 61Concours pour occuper les charges de notaire libérées _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 62REVUE DE PRESSE INTERNATIONALE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _64MÉRITE VOTRE ATTENTION _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _65FRAGMENTS DE L’HISTOIREStanislav Balík: Fragments de l’histoire 13 _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 69FEUILLETONJUDr. Karel Wawerka: Arrivées et départs _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ 7072 www.nkcr.cz

Ad Notam 6/2011CIZOJAZYČNÉ OBSAHYNáhoda nás živí,ale tentokrátv tom prsty nemá.Kooperativa je potřetíza sebou pojišťovnou roku. 841 105 105 www.koop.cz

WWW.BANKAVMOBILU.CZBANKA V MOBILUSVŮJ ÚČET MÁM VŽDYA VŠUDE POD KONTROLOUBanka v mobilu od UniCredit Bank nabízí unikátní služby s nejmodernějším zabezpečenímpro mobilní telefony s přístupem na internet. Získáte ji zdarma a výrazně ušetříte poplatkyza transakce. Se službou Banka v mobilu máte svou banku po ruce, ať jste kdekoli. Pro víceinformací volejte Kompetenční centrum pro svobodná povolání tel.: 955 960 401–403 nebo navštivtewww.unicreditbank.cz. Vyzkoušejte, jak je pohodlné mít svůj účet vždy a všude pod kontrolouna www.bankavmobilu.cz!JAK SNADNÉ!