48.díl - Gymnázium Botičská

47/2007ObsahAnketa..................................... 2Botičský zpravodaj.................... 3Naši profesoři........................... 3Adapťák................................... 5Fyzikální zážitek ....................... 7Rozhovor s prof. Šímou ............. 8Čtyři roky na Botiči.................... 9Rozhovor s prof. Markalousem...11Slovo úvodemBotičdítka, druzi, milé spříseženstvo…Po tápání nad formou úvodního slůvka dostalo se mi zjištění, že méverše jsou prosty elegance. Uchýlil jsem se proto k tradičním plkůma žvanivé próze. Tak tedy poslyšte, co mám na srdci, však příště natomto místě jiný rukopis zaručeně spatříte.Po měsících v čele „tuby vitamínů“, chvěje se pode mnou stoličkaa zákeřná oprátka závěrečné zkoušky úlisně už dotírá… Hřejivé létoje dávno v trapu a jeho slastné nicnedělání zakrnělo v opadavém podzimu,samé úkoly a vůbec, znáte to. Člověk se ani nestačí rozkoukata ejhle, hala mu vyroste před očima, botičské chodby záhadně potemnía venku sychravo a tma jako v pytli, když kráčíte z ústavu.To se pak lehce přihodí, že člověku hlava z nenadání padne a pakklimbá odpoledním seminářem…, ale neberte to jako navádění. Vychutnávejtepodzimní ospalé doušky s časopisem pod lavicí a nezahálejte.B-komplex jede v novém roce s vepřem a radostnýmmladíkem na titulní stránce. Jen se nevyklopte! Čeká vás neotřelázpověď absolventa, radarová taškařice ústy Experta i atraktivníexkurz do cizích končin. Kořeněného humoru snad bude dost i prootrlé.A než opustím pisatelskou branži milovaného studentského plátku,přeji dobré všem, své nástupkyni zvláště. Plus nutné dodržení slibuprosím ještě strpte: Děkuji všem rodinám botičských dítek zavytrvalou čtenářskou přízeň a rodině Sellnerů za houbovku, kterázpůsobila blaženost mých útrob.American thing........................15Football..................................17Dlouhá cesta pod zemí..............18Z cest: Ukrajina.......................19Červený diplom........................20Protéká srdcem........................20Sonet; O Tobě.........................20■ Michal Ježek (odstupující šéfredaktor)RedakceRedakční emailGBKomplex@gmail.comŠéfredaktorMichal Ježek 4.C (misa.jezek@atlas.cz)Asistentka šéf. Zdeňka Vrátná 2.B (zdenka.vratna@tiscali.cz)Sazba, grafika Jakub Zámečník 1.B (zamecnik.kuba@seznam.cz)ObálkaJáchym Metlička 3.B (krisna.visnu@gmail.cz)Naši profesořiVít Vršník 3.B (vitvrs@seznam.cz)AnketyMartin Rybáček 2.B (rybacek.martin@centrum.cz)RozhovoryGloria Hrušková 2.B (kozorozka@atlas.cz)SportKryštof Rybáček 1.B (krystof.rybacek@centrum.cz)HudbaMartin Kozel 3.C (xkozelm@centrum.cz)Z cest B. Pecháčová (absolvent) (BlanulePechacova@seznam.cz)DivadloKarolína Adámková 2.A (adamkova13@email.cz)Poezie Blanka Pechačová 4.D (BlanulePechacova@seznam.cz)NástěnkaKorektura a patronátExterní autořiLukáš Hrych 3.A (LukasHrych@seznam.cz)Dana Nováková (datoma@seznam.cz)Jan Zámečník, Jan Vaněk, Valter Sodomka,Veronika Kunstová, Markéta Pikorová,Martina NěmcováObálka: Osobní fotografie Evžena Markalouse.Poděkování patří vedení školy za zázemí a možnost tisku, za ochotu apomoc prof. Markalouse a v neposlední řadě i všem, kteří B‐komplexzakoupí.48/2007

Jsme tu. Jsme na GymnáziuBotičská. Ale víme, kde budemeza pár let, pár měsíců? Mnohoz nás skládalo přijímačkyna GB s jasnou představouo své budoucnosti, jiní všakstále tápají v nepřebernýchseznamech možností. Jakýmsměrem roztáhnete svá křídlaVy?!!!Vzhledem k velikosti naší školyjsem se rozhodl vyzpovídat pouzečást studentů. Terčem se stalyčtyři třídy prváků a čtvrťáků.Všichni zúčastnění bez protestůspolupracovali. Zvláštní díkpatří profesorům, kteří vyhradiliprůzkumu čas ve výuce.Nyní k samotné anketě: MnohoAnketa:studentů si svou budoucností ještěnení jisto. V 1.A,B zaujímá tutočást celých 38%. To předmaturitníčtvrťáci mají již o něco jasněji,s „nejistou“ budoucností je jichnecelá pětina. Někteří z dotázanýchodpověděli na otázku, kamse chystají po maturitě, po svém:„Do neznáma za dobrodružstvím.“Další pak: „Nedostanu se, takžeotázka je bezpředmětná.“ Cestabudoucnosti v několika případechpovede „Domů“ nebo „Do hospody“.Mezi rozhodnutými panujes převahou medicína, a to jaku prváků, tak u jejich staršíchkolegů. Ti preferují s 13 procentyČVUT, čímž se razantně odlišujíod prváků, kteří tuto školuvolili pouze jednou. Následujícípozice zaujímají u obou ročníkůVŠ veterinářské, přírodovědnéa právní.Jsou mezi námi také studenti,kteří chtějí poznat svět, a takplánují budoucnost na univerzitěve Skotsku nebo na PrincetownUniversity of New Jersey. Mezi dalšízajímavé volby patří např.: Instituttropů a subtropů, Mezinárodnívztahy a překladatelství.Mnozí mají rozmyšlenou takédruhou variantu. Zde se pojiž zmíněných univerzitáchobjevily také názvy jako:policejní akademie, zahradnickáa krajinářská architektura nebogenové inženýrství.■ Martin Rybáček48/2007

47/2007Botičský zpravodajStudentská rada (SR)3. 10. 07 proběhlo první setkání studentské radyv omto školním roce, kterého se účastnil také panředitel. Rada proběhla pod vedením garanta p. Hlavsy.Závěry:1. Koupení „fotbálku“ do sklepních prostor, jenž byse pořídil formou dobrovolné finanční sbírky mezistudenty, kamarády a přáteli školy, není možné.2. Možnost zajištění prodejního automatu na bagetyzávisí na kvantitě zájemců z řad studentů; nápadbude projednán s vedením školy.3. Studenti jmenovali své zástupce do SR:- 1.A – Martin Zelenka- 1. B – Petr Korda, Kamila Opletalová- 1. C – Veronika Kunstová, Jitka Šejnost- 2. A – A. Exnerová, Dominik Sila, V. Pařízková- 2. B – Zdenka Vrátná- 2. C – Lucie Valentová, Zdenka Vrátná- 3. A – Filip Mareš, Jakub Klinger- 3. B – Anna Příkopová- 3. C – Martin Koretz, Roman Páral- 4. A – Michal Vodička, Jan Vraštil- 4. B – Baďurová, Vojta Rozkošný- 4. C – Böhmová, Michal JežekEkologická olympiáda ČSOP (5. – 6. 10.)1. Tým – Karel Polák (4. B), Aleš Přech (4. B), MatějKasal (3. C) - 2. místo2. Tým – Lukáš Hrych (3. A), Tadeáš Gregor (3. A),Martin Vogner ( 3. A) - 7. místoEkologická olympiáda Ekogymnázia(19. – 20. 10.)1. Tým – Martina Novotná (3. C), Eva Konopásková( 3. C), Michal Urban (3. A)2. Tým – Jana Suková (3. A), Hana Holubová (3. A),Marcela Štrofová (3.A)Toulky Prahou20. jubilejní Toulky (literárně- historická soutěž)proběhly v sobotu 20. 10. Největší počet bodů (34)získalo družstvo 4.C s příznačným názvem Šímovikulíšci, s heslem „Pozdě, ale přece!“Po skončení se uskutečnila beseda s někdejšímmluvčím prezidenta republiky, dr. Ladislavem Špačkem,nyní spíše známým jako „Pan Etiketa“.Profesoři nás učí logickyuvažovat ve fyzice...prof. Sudzinová: Co se stane,když se katoda zahřeje průchodemproudu?student: Asi bude zahřátá.prof. Šmejkalová: „Jak si představujetenanometr?“student: „No takovej malejmetr.“...i v matematiceprof. Rezková: Jak se pozná, že jefunkce v daném bodě spojitá?student: Že tam není přetržená.Klub náruživých přírodovědců (KNP)Činnost KNP pokračuje. V sobotu 20. 10. 07 proběhlaexkurze za zlatem a houbami do Nového Knína.Na programu byla prohlídka Muzea zlata a lesůu Mourovat. Ti, jimž účast nevyšla, nemusí zoufat.Do Nového roku proběhnou ještě další dvě exkurze:17. 11.Za trilobity do Černé rokle a 15. 12. znovu na největšíptačí zimoviště v Praze. Bližší informace o akcíchnaleznete na nástěnce v prvním patře, naproti nástěnkáms rozvrhy.Sport. akcePoprask – Pohár pražských středních škol ve stolnímteniseMísto: Stadion mládeže Na KotlářceTým chlapců: Kuchař, Vogner, Škoda, BlažekO výsledcích budeme dále informovat.Klub mladých divákůKMD pokračuje v nové sezóně opět lákavými titulyna nejrůznějšíh pražských scénách, v známýchi méně známých divadélcích. Největším trhákemprvní nabídky je bezesporu Anna Karenina (slavnéTolstého dílo) - 8.11. v divadle ABC, po které serychle slehla zem; nezoufejte však, bude objednánai do další nabídky. Koordinátorkou KMD byla proletošní rok jmenována p. Cmuntová.Chemický tajfunDalší ročník této chemicko-naučné exkurze proběhneještě v podzimních měsících. Jeho náplň budetradičně atraktivní, tentokrát se pojede do závodůna severní Moravě. Pro nedočkavce, bližší infou p. Šímy.Botičský CiceroPoslední říjnový den proběhl první ročník řečnickésoutěže. Za tuto výtečnou myšlenku, z kterése, doufejme, stane tradice, vděčíme p. Marešové.Učebna 39 se sešla plná, účastníku bylo dosta přihlížejících taktéž. Každý z „řečníků“ si vytáhljedno z témat, o němž po pěti minutách usilovnéhopřemýšlení vyprávěl. O tom, že to byla témataoriginální, svědčí i téma vítězky Anny Příkopové,která zaujala pětičlennou porotu promluvou o WC.Hned za ní se umístil Kryštof Rybáček s tématem 33.Zvláštní cenu diváků si pak odnesl Sven Borák.Profesorské „hlody“aneb to nejlepší, co se urodiloprof. Rezková: „Náhodný pokusje třeba při člověče nezlob se,při házení kostkou. Když si chcetenasadit, tak ta šestka prostěnepadne. Ale z hlediska pravděpodobnostiby vám měla padnoutstejně často jako ta jednička,na kterou si teda nenasadíte aniomylem.“prof. Rezková: „Je statistickydokázáno, že slunce vyjde každéráno … (podívá se z okna nazataženou oblohu) Poslední dobouo tom ovšem pochybuji.“■ Michal JežekPamatují si vývoj školství…prof. Rezková (při zápisu doKatedry): Dřív se zapisovalo, kdochodí pozdě...student: Dneska už to nikdo nedělá,páč by si vypsal ruku.Dokáží rafinovaně přecházet zjednoho předmětu do druhého…prof. Rezková: Známka budez ústního zkoušení, písemek a dálebudeme dělat nějaké rysy...student: ...ostrovidy!48/2007

Dokáží objasnit souvislosti...student: Je jasný, že drogy bylyzakázaný, ale mě by zajímala tapornografie...prof. Vondra: S trochou dobrévůle najdete všechno ve všem -ale jinak pornografie byla zakázaná,i v rozhlase, samozřejmě.Neztrácí sami sebe...prof. Rezková: Jediná životní jistotaje, že se vždycky spletu já.prof. Šíma: Ti z vás, kterým ještěnebylo osmnáct a umíte věrohodněnapodobovat své rodiče, tak seza ně podepište.student: Čtyřka není pěkná.prof. Vondra: Já vím, ale proč toříkáte mě?student: Protože vy jste mi ji dal.Nenechají Darwina na pokoji…prof. Šmejkalová: Takový hodnýhoch v prváku a takový oprsklýve třeťáku.student: Evoluce.prof. Šmejkalová: Tak Anežko,pochlubte se, že máte na svémuchu Darwinův hrbolek, a nestyďtese za to… a pošlete ho kolovat.Hrají si na detektivy…prof. Šmejkalová: Teda opravovatvaši práci…to je kriminalistickéhledání, co autor chtěl říci.prof. Šmejkalová: Kde jsou všichni?studenti: Doma.prof. Šmejkalová: Co dělaj doma,je takovej krásnej den…, jakto, ženejsou ve škole?Vyjadřují se vždy přesně a jasně(a občas i srozumitelně)…prof. Markalous: Za to mohou Vašitatínky a maminkové...prof. Hlavsa: Slunce vychází navýchodě a zachází na záchodě. Notam někdy taky...prof. Točíková: „A komu se tonelíbí, ať si …(smích) …koukne doslovníku.prof. Šmejkalová: Co koukáte jakna vánoční stromeček v létě?Vědí jak zadat správnou úlohu…prof. Hlavsa: Za jak dlouho naplníšsvětový oceán vodovodnímkohoutkem???příklad: „Jaká je klíčivostpokud…“student: „Paní profesorko, co jeto klíčivost?“prof. Rezková: „Klíčivost je pravděpodobnost,že když něco zasadíte,tak vám to vyklíčí. Já většinouvždycky něco zasadím a nevyklíčími nic. To je klíčivost 0.“Chovají se k nám jako k vlastním…studenti: Ne… nepískejte…!prof. Hlistová: Nejí to, neposloucháto, neučí se to, zlobí to…student (v první lavici): Co je to?prof. Šíma: No a úkol na tentotýden je jasný... obstarat si svojifotografii. Tedy ne obrázek lenochodači sebe v batolecím věku.prof. Šmejkalová: Honzo, co děláreproduktor?student: Nevím! (hrubě odsekne)prof. Šmejkalová: Tak si vyhoďtežvejkačku, ať víte.studenti: Dobrý den, my jsme sinašli dozor na tu demonstraci.prof. Hlistová: Už odešli… nechoďtedo první řady.prof. Vondra (před promítánímfilmu Valérie a týden divů): Jádoufám, že vás obnažený ženskýpoprsí neporazí ve vašem věku.student (při pohledu na studentapřipraveného ke sledování filmuvleže na zemi): Kučera už je nazemi!prof. Vondra: Tak děti, strejda vámpoví něco o padesátých letech!…a my je zase na oplátkuobčas dovádíme k šílenství…prof. Šmejkalová: Jenže je tonaprosté matematické diletantství.Proč?student: Asi proto, že jsem diletant.student: „V knize Bylo nás pětvystupují postavy jako: ČeněkJirsík a Eda Kemlinka.“prof. Vrbová: „Mluvili jste o prázdnináchnějakými cizími jazyky?“student: „Ja, moravisch.“Minirozhovor s prof. Luňákemo nevšednosti všedního dneNa čem závisí Vaše ranní nálada?Na kvalitě a délce snídaně.Výborná nálada: snídaně 60 min(nechybí med, rohlíky, tvarohovéšátečky, jogurt). Dobrá nálada:Snídaně 40 min (nechybí med,rohlíky, tvarohové šátečky). Standardnínálada: 20 min (nechybímed, rohlíky). Mizerná nálada:Snídaně 15 min a méně..Foto: prof. Luňák, vždy na správnémmístě…Co děláte cestou do školy?Surfuju po mobilu na internetua tu si zprávy.Čím trávíte nejvíce času v práci?Organizováním akcí, jindy přípravoulaboratorních cvičení, jindyvyplňováním dotazníků, jindyvyřizováním mailů, jindy předělávánímrozvrhu, jindy přípravou navýuku, jindy suplováním.Kolik času trávíte týdně zdravenímstudentů?Průměrný počet studentů potkanýchna jedno patro: 20.Průměrný počet zdolaných paterpři pohybu: 1, 5.Průměrná zdravivost studentů:60 %.Průměrný počet přestávek, vekterých se pohybuji denně pochodbách: 4,5.Počet pracovních dnů v týdnu: 5.Průměrná délka pozdravu: 2 s.Výpočet: 20 · 1,5 · 0,6 · 4,5 · 5 ·2 = 810 s = 13, 5 min.To je ale asi moc, tolik času zdravenímstudentů netrávím, takžeasi tak přibližně by očko 4 min.Co děláte obvykle ve svémvolném čase?Hraji si se Zuzankou, hraji si napočítači, připravuji se na výuku,jezdím za známými a příbuznými,známí a příbuzní jezdí za mnou,řeším školní problémy s kolegy,řeším problémy současného světas mojí manželkou.Co děláte těsně před spaním?Jím něco sladkého a čistím sizuby.■ Vít Vršník48/2007

47/2007Když jsem šel první den do školy,měl jsem tužku, papír a dvaa půl tisíce, které jsem měl odevzdatosobě, kterou uvidím prvněv životě. Ale slibovali mi příjemnéprostředí, komfortní ubytování,stravu na úrovni a tak podobně.Nechtěl jsem hned ze začátkuvybočovat z kolektivu, a tak jsempeníze odevzdal. Zpětně to hodnotímjako velmi špatnou investici.Měl jsem si radši koupit hromadujídla a přejíst se k prasknutí,alespoň bych nemusel trpět hladyv místě věčného deště.Každopádně jsem dva dnypotom, i s dalšími nešťastlivcinastoupil do autobusu směr zimaa hlad. Cesta autobusem ještěušla. Ale když jsme dorazili namísto, všichni jsme pochopili, žeje něco v nepořádku. Optimistémezi námi se domnívali, že je tojen vtip, a ti naivní si mysleli, žese v těch chatách topí. Ale realistivěděli, že tohle nebude ten superhotel s teplou vodou a záchodemna pokoji, na který nás navnadili.Pravda…varovali nás, že by tammohla být zima, ale z těch fotekna internetu to poznat nebylo.Venku nás roztřídili. Kdo byl holka,šel do takových pofidérních chatiček,a kdo byl kluk, šel do srubu.Srub, říkali jsme si. To zní skoroaž dobře. Ale když jsme otevřelidveře toho “srubu“, zjistili jsme,že to byla jen naše mýlka.Spal jsem na palandě, na kterépři sedání praskly průměrně třiprkýnka a která místo nohy mělašpalek. Chudák ten, kdo spalAdapťákpode mnou, ani nevím, jestli topřežil. Sousedi vedle nás měli vedveřích díru velikosti bowlingovékoule. Ti nad námi neměli světlo ati pod námi tam měli smrad, protožesi tam hloupější z nás sušiliboty u vypnutých kamen. Mysleljsem, že mne snad nic horšíhonemůže potkat, ale mýlil jsem se.Ze všeho nejhorší byla místnost,kde jsme prý měli jíst. Tato místnostse vyznačovala tím, že tambylo plno stolů, židlí a dvě fronty.Jedna fronta byla na “jídlo“,druhá na odevzdavání špinavéhonádobí. Později se obě fronty spojilyv jednu. Z fronty na jídlo sesamovolně přestoupilo do frontyna odevzdání talířů. Inteligentnějšíz nás chodili pouze na svačiny,kde byl jen rohlík a tam nebylo cozkazit.Po ubytování a jídle přišel nařadu program. Ve skutečnosti tobyla soutěž o to, kdo první chytíangínu. Začínalo to rýmou, aletu jsme všichni měli již první den,a tak jsme museli zvednout metu.Podléhali jsme různým adrenalinovýmsportům, které ve spojenís nepřetržitým deštěm vytvořilyskvělý základ hry o přežití. Nevím,jestli to byl záměr, ale boj o přežitívýrazně stmelil kolektiv. Jen mi jelíto těch, co jsme je museli sníst.Jako příklady adrenalinových sportůuvedu lezení po lanech, ježděnív raftech po rybníce (samozřejměza nepřetržitého deště), lezení poumělé stěně nebo paintball. Kdybybylo pětatřicet stupňů, bylo byto možná fajn, ale takhle jsme sito moc neužili. Snaha vedoucícho zlepšení naší nálady byla marná,a tak vymysleli diskotéku,což bylo absolutní fiasko. Většinaz nás ztratila zájem o hry a už senedostavovala. Program nebyl vcelku špatný, ale vše nám zkazilozlé počasí.Ale přece jen na jeden bodprogramu jsme se moc těšili. Naodjezd. Už dva dny předem jsmeměli přesně naplánované, co uděláme,až přijede autobus a koliknám to zabere času. ( Průměrnéčíslo bylo asi tak deset vteřin.)Plány nám trochu zkazilo sluníčko,které poslední den vylezloz mraků. Odhodili jsme tedy jednuvrstvu mikin a vystrčili hlavuze dveří. Konečně jsme se dočkali.Autobus už přijel. Ti, co přežili,obsadili místa se svými nověnalezenými přáteli a vydali se nacestu do Prahy.Nakonec to tak třeba bylo myšleno.Špatné počasí nás stmelilodohromady a i u horké čokoládyjsme se o sobě dozvěděli spoustuvěcí… Takže celkově by se dal účeladapťáku považovat za splněný.Závěrem chci jen blahopřáttěm, kteří se vrátili bez jakékoliújmy, a chtěl bych složit upřímnousoustrast těm, kterým se jejichtělo nevrátilo v původním stavu.A také bych chtěl poděkovatučitelskému sboru, který s námisnášel strasti adaptačního kurzu.■ Walter Sodomka48/2007

Názor experta: Radar? Raději dva!V těchto dnech probíhá na našemúzemí ožehavá diskuze o umístěníradaru v České republice. Jednáse o přístroj, který by měl s předstihemzjistit raketový útok naEvropu či dále za oceán. Radar bybyl součástí americké základny nanašem území.Tato událost je však doprovázenadrobnými zádrhely. Jeden z nichse jmenuje Vladimír Putin anebvelký prezident Ruska. Mně sepodařilo dokonce získat autentickoureakci Putina na případnébudování radaru v ČR: ,,Američanůmjde pouze o sledování ruskéhoúzemí, jak se nám daří kultivovata mýt naše mužiky, neboo to, jestli netrápím svého psíka!Já bych také rád viděl kolegoviBushovi do talíře,“ uvedl Putin nakonferenci „NE Radaru“ ve Vladivostoku.Ano, nemůžeme se divit prezidenturuské sborné. Vždyť podobnýproblém má naše občanka, slečnaDoležalová (cca 64 let ). Ta bydlív blízkosti místa, kde by základnamohla stát (vojenský areálv Brdech). I tady se mi podařilhusarský kousek, jelikož jsemvyzpovídal právě naši milou slečnuDoležalovou: ,,Ty Američanytady nechci. Stejně mají radarpouze na sledování lidí v okolí.Mě samotnou nejspíše budousledovat také. A když si představím,při čem mě můžou vidět...,“dále vykřikovala nepublikovatelnévýrazy, které zakončila rezolutním:,,Radar tady se mnou nevydrží!“Stěhovat se prý (určitě)nehodlá, jen (maximálně) si (prý)pořídí nové žaluzie, které ji ochránípřed zvědavým okem kdejakéhoúchylného vojáka. (Radarupřece slibuje peklo.)Na tyto reakce Putina s Doležalovoumám odpověď. Radarnezvládne sledovat tolik věcínajednou, tudíž někdo z dvojicePutin–Doležalová zůstane nesledován.Je však otázka, který z cílůsi Američané vyberou. Podle měse to bude periodicky střídat.V dost husté atmosféře, kteráby se dala krájet, je však slyšetještě jednu připomínku (otázku).Má radar vliv na ekologii či životníprostředí? A po důkladné analýzevědců na to můžu jednoznačněodpovědět. Nemá. Vlastně až navýjimku. Paprsky radaru podnítív rozsahu 30 kilometrů růst nadměrnéhoochlupení. To hlavněženám způsobí značné problémy.Jelikož budou muset dámy choditčastěji do svých salonů a tamcelé své tělo strčit pod mašinku činůžky. Ovšem v zimě to naopakbude znamenat lepší izolaci, kterázapříčiní, že nebudou muset utrácetza drahé bundy. A zvířatůmtento problém absolutně nevadí.Nyní závěrem dodávám: Abychomsi nerozhněvali Rusy případnýmumístěním základny nanašem území, mohli bychom jimnabídnout, aby si i oni postaviliu nás svůj radar. A nemuselo byto být zadarmo! Totiž i Američanéby nám měli platit za to, že jimumožňujeme sledování Mr. Putinači Miss Doležalové. Co by je to stálo?Navrhnul bych tyto požadavky,které by musely splnit Rusko neboUSA či jiné země, kdyby chtěly nanašem území radar mít.Tak především by měla každázemě odvádět desátek ze svéhoHDP (10 %) do naší státní kasy a ktomu hrát při významných událostechkromě své i českou hymnu.Jako perlička na dortu by mohlabýt v našich prodejnách Coca Colači Ruská zmrzlinazadarmo. Tose ovšem alenejspíš nepodaříprosadit.Rusové senechtějí vzdátpříjmů, kteréjim chodí naúčty z prodejejejich zmrzliny.(s oblíbenýmnápojem je topodobně)N e s m í m evšak zapomínatna slečnuD o l e ž a l ovou,která slíbilapeklo svémupřípadnémusousedu,radaru. A teďby měla dvanové sousedy?K tomu ještěneví, že zářeníradaru byzpůsobilo jejínadměrné ochlupení.Tudíž by se dalo shrnout: Pokudstát, který chce v naší krásnévlasti stavět vojenskou základnu,nesplní naše požadavky, musípočítat s tím, že půjde domůs brekem. (O to už se český člověkpostará.)Tak zní můj plně zasvěcený, profesionálnía seriózní názor.Váš expertM.V.48/2007

47/2007Kdysi dávno, na začátku druháku,jsme dostali úkol napsat zážitekz prázdnin a uplatnit tak svojedosavadní znalosti. Aby bylo jasno,co se se studentem po prvnímroce fyzikální výchovy může stát,je zde malá ukázka… A výstrahaprvákům…Byl jednou jeden domeček. V tomdomečku stoleček. Na stolečkuprůhledný předmět válcovitéhotvaru, avšak byl dutý, ze shora otevřenýa naplněný čirou kapalinoubez chuti a zápachu. Stál tam vevratké poloze, na okraji podstavce,jehož geometrický střed leželnad průsečíkem úhlopříček vrchnístrany desky stolu. A pojednouzespoda druhé strany desky stolukrátce, ale silně, zapůsobila novásíla, která způsobila slabý vertikálnípohyb stolu v tomto bodě,který svou intenzitou stačil, abybyla porušena rovnovážná poziceonoho válcovitého předmětu.Všechny body tohoto tělesa začalyvykonávat pohyb po trajektoriipodobou blízké kružnici, aby setěleso ocitlo vedle podložky vertikálněotočené o 90 stupňů. Aleco se nestalo! Ona síla, co zprvurázně zapůsobila na stůl a způsobilazměnu prostorové orientacea umístění našeho předmětu,na stůl rovnoměrně působila dál.To vyvolalo zvýšení potenciálníenergie bodů na této straně stolu,i když na středově souměrnémFyzikální zážitekdruhém konci stolu se nezměnila(zůstala nulová). A tak za stáléhopůsobení gravitace se válcovitýpředmět začal pomalu pohybovatod doby působení síly po vzniklénakloněné rovině. Těleso začalookamžitě rovnoměrně zrychlovat,protože velmi slabé valivé třenínebylo schopno zabránit v přitahováníjej Zemí. Jakmile tělesourazilo dráhu XY, kdy X je počáteka Y konec stolu, nyní dokoncezpomaluje, protože síla držícídruhý konec stolu nad podložkou(podlahou) postupně přestalapůsobit, čímž zanikla nakloněnárovina a čímž zvítězilo valivétření, opustilo poměrně velkourychlostí desku a vydalo se na letprostorem.Náš válcovitý předmět bys nenulovou počáteční rychlostía s levačním úhlem rovným nulepokračoval dál, ale jelikož tlakovásíla stolu přestala působit protitíze, gravitační síla začala tělesoopět stahovat směrem zemi. Protomůžeme mluvit o vrhu vodorovném.Ale mezitím, co při domnělémrozkladu pohybů začínalpomalu přecházet do stále rychlejšíhovolného pádu, neustáletaké ztrácel svoji polohovou energii.A nejen to, naopak začínal mítčím dál tím vyšší kinetickou energii,což mu během okamžiku budeosudné. Rovnoměrně zrychlenýmpohybem totiž také začal získávatstále větší hodnotu hybnosti.Krátkodobý zvonivý zvuk o vysokémkmitočtu (prásk)! Poté, cose veškerá potenciální energiezměnila v kinetickou, předmětdosáhl bodu dopadu. A právě zdemu byla osudná kinetická energiea hybnost, kterou nabral od opuštěníbodu Y. Většina energie bylavyužita na deformační účinky, cožu tohoto pevného, ale křehkéhopředmětu vyvolalo destruktivnírozpad vnitřní struktury do naprosténeuspořádanosti. Bohuželse však hybnost jen tak nikamneztratí, proto se každý střep,nesa část původní hybnosti předmětuúměrnou své hmotnosti,rozletěl do všech stran. Bude toasi chtít nový.Hezky česky a hlavně trochu jednodušeji!- Co se tedy vlastněstalo?Sklenička se skutálela ze stolu,spadla na zem a rozbila se*.*) Tím (samozřejmě) nechci shazovatžádné jiné metody popisutoho, co se stalo. To bych si(samozřejmě) ani nedovolil.A ještě jedna poznámka. Nemysletesi, že v tomto případě šlozase jednou o smrt zcela nevinného,který skončil rozdrcen silouvětšího. Vždyť i on si troufal, takénechal Zemi padat na sebe.■ Jan Zámečníkkresba: Gloria Hrušková48/2007

Rozhovor s prof. Šímouaneb tentokrát už o věcech osobníchJe tu slibované dokončení rozhovorus oblíbeným profesorem, jenžnedávno oslavil kulatiny a úspěšněsložil zkoušku na Koordinátoraenvironmentální výchovy. Témarozhovoru pokračuje, stále v ekologickýchkolejích.Myslíte, že dnešní mladý člověkmůže lehce rozvíjet svůjzájem o přírodu i přesto, žepřírody očividně ubývá? Můženedostatek kontaktu s přírodouzapříčinit i psychicképotíže?Myslím, že každý, kdo si chcenajít cestu k přírodě, ji vyhledatmůže.Dnešnímu člověku kontakt s přírodoupochopitelně ubývá. Člověksi ale dokáže na nový způsobživota zvyknout. I když přírodaa vůbec prostředí, ve kterém sečlověk pohybuje, na psychikučlověka určitě působí a nějak hoovlivňuje.Chováte se ekologicky?Doma už dlouhé roky třídímeodpad a považuji to za racionální,ačkoliv to člověka někdy otravuje.Myslím, že by se to pro něj mělostát do jisté míry automatismem.Ale vím, že je to v některýchokrajových lokalitách o příležitostech,že všude ani ty kontejnerynejsou.Je asi zřejmé, co mi odpovíte,ale přece se zeptám… jaký jeváš vztah k přírodě?Jsem milovníkem přírody a bavímě ji poznávat. Vždy jsme mělidoma zvířata a tam, kde bydlím,na okraji Prahy, jsme vlastně taktrochu v divočině, v bezprostředníblízkosti Chuchelského háje. Alenedá se říct, že bych byl k lásce čizájmu vůči přírodě vychováván.Udržuje váš zájem o přírodui to, co děláte v rámci své prácedo školy?Ano. Jsem rád, že učím biologii,která mě trochu nutí jít do lesa,např. při přípravě laborek, hrabatse v půdě atd., i když jsou lidi,kteří se pak ošklíbají nad žížalou,což je ale zase známkou toho, žeji nikdy neviděli.Jste členem nějaké ekologickéorganizace či jinéhosdružení?Jsem členem ČSOP (Český svazochránců přírody). Podmínkoučlenství je poplatek asi 200 korun(smích).Co tento svaz dělá?Pořádá spoustu akcí, ať už exkurzepro veřejnost nebo záchrannéprogramy. Existují i další sdruženís touto tematikou, takže prostorpro člověka, který má o příroduzájem nebo se chce třebai angažovat, tady je.Podílí se na nějaké ekologicképomoci naše gymnázium?Například při povodních v roce2002 byli profesoři pomáhatv zoo. Každý rok také probíháuklízení Prokopského údolí, kteréorganizuje prof. Hlistová ve spoluprácise sdružením Zvoneček.Jak vnímáte poplašné zprávyo oteplování zemského klimatuv důsledku lidské aktivity?Vnímám to jako varování, jakozdvižený prst k tomu, aby se alespoňčlověk nad tímto problémemzamyslel. To, že se člověk svýmvlivem, který je nadstandardní,podílí na oteplování klimatu, jeevidentní.Jak by se podle vás dal tentovliv zmírnit?Např. v otázce snižování produkceoxidu uhličitého hraje velkou roliprůmysl. Bylo by například možnéredukovat produkci CO2 při spalovacíchprocesech. Jednotlivecs tím ale mocnezmůže.Je současnévymíránídruhůz historickéhohlediskavýznamné?Určitě, např.likvidace tropickýcha korálovýchútesů,kde je největšíbiodiverzita,s sebou nesevelké nebezpečívyhubení živočišných a jinýchdruhů, třeba i endemitů (živočichůžijících jen na určitém územípozn. red.), čímž se můžeme dobudoucna připravit např. o možnostvýroby léčiv a dalších věcí,které by nám mohly být užitečné.Nebezpečí je o to větší, že kdyžjeden článek vypadne, vypadnecelá síť a další živočichové pakbudou vymírat.Lze ale s jistotou říci, že je nynějšíúbytek druhů způsobenprimárně vlivem člověka?Z historie života na Zemi víme,že bylo asi pět období masovéhovymírání, všechna byla ještěpřed člověkem. Nelze pochopitelněvyloučit, že se nyní právěv takovém období nalézáme, aleje to spekulativní a nejednoznačné.Víme, že mnoho organismůvymřelo vlivem bezohlednosti člověka,a to není příjemné.V loňském roce začal na školefungovat přírodovědnýkroužek. Na co byste zájemcenalákal?Asi na neformální setkání a pohodovéexkurze v přírodě, které nejsouúzce zaměřené, ale účastnícise dozví zajímavosti, na kterénení ve škole čas, a dostanou senavíc do přírody.Jaké exkurze se ještě do koncekalendářního roku chytají?Kromě té říjnové Na zlato a houbydo Nového Knína ještě dvě.V listopadu vyrážíme s Kladivemdo Černé rokle a v půlce prosinceopět na ptačí zimoviště.Máte nějaké přání, co se týčevaší práce?Určitě bych vás (studenty) chtělněčemu naučit, třeba i pozornostik přírodě.Děkuji za rozhovor.■ Michal Ježek48/2007

47/2007Čtyři roky na GybotuNěkdy v červnu jsem slíbil, ženapíšu pro B-Komplex článek, vekterém bych zhodnotil své studiumna našem gymnáziu. K psaníjsem se dostal teprve teď s téměřčtyřměsíčním odstupem, tudížby mohl být docela objektivní anezatížený nějakými nedávnýmiskutečnostmi. Článek je nakonecpoměrně dlouhý, ale není v lidskýchsilách nacpat prožité čtyřiroky na pár stránek papíru. I kdyžjsem se o to pokusil, moc dobřesi uvědomuji, kolik věcí jsem opomněl,případně byl nucen vynechat.Proces začínáKdyž jsem před čtyřmi roky naBotičskou nastupoval, tedy v roce2003, měl jsem o studiu na středníškole představy všelijaké,avšak musím přiznat, že značnězkreslené. Například jsem mělpocit, že nástupem na „střední“končí časy zábavy a teď teprvezačíná ta tvrdá dřina. Opak bylvšak pravdou :-). Po nástupu donormálního „studijního procesu“jsme si museli dost složitě zvykatna nové věci.Pochopit byť jen, dnes již známéčíslování jednotlivých cyklů v rozvrhunám dávalo docela zabrat.Ani nemluvě o poměrně vysokýchnárocích kantorů v jednotlivýchpředmětech. Ale na všechno sičlověk postupem času zvyknea ve chvíli, kdy se přestane poškole motat jak cikán v kukuřici,může tvrdit, že už se vyzná skorojako doma a nic ho nepřekvapí(i když to není zdaleka pravda).Každopádně ti, kteří nás varovali,že první ročník je nejsložitější,nebyli daleko od pravdy a i já semusím s jejich názorem ztotožnit.Jak jsme se postupem času seznamovalise „životaběhem“ na Botičské,začali jsme také objevovatjejí silné a slabé stránky. Předemse omlouvám, jestli nějaké přednostigymnázia opomenu, protožejak už to tak bývá, člověk si spíševšímá věcí, které mu vadí, a zbytekbere jako samozřejmost.Přesto jsem si na Botičské nejvícevážil přátelského přístupu kantorů.To zdaleka není samozřejmostí navšech školách a Botičská v tomhlemyslím si opravdu vyniká. Nebylprofesor, se kterým by se nedalonějak rozumně domluvit na kompromisu,na nějaké individuálnípráci, prostě na čemkoliv. Někteříaneb mládí v hajzlu?kantoři se dokonce postupně přesouvaliz rolí nadřízeného do role„kamaráda“, myslím, že o tom byhodně studentů mohlo vyprávětz vlastní zkušenosti. Vlastně se tonetýká jen kantorů, ale i vztahustudentů mezi sebou. Čím menšíškola je, tím jsou lidé v ní vícejako jedna rodina a na Botičské seto projevuje docela významně.Protokoly, pokusy a pivak oběduCo se týče výuky, těžko soudit,někomu se líbí onen předmět,někomu jiný, o tom se nemásmysl dohadovat. Ale co mě zaujalo,byla praktika z jednotlivýchpřírodovědných předmětů, kteráse nám snažila zábavnou formou„vtlouci“ něco do hlavy. Horší tobylo s následným psaním protokolůo průběhu pokusů. Ty jsemnapříklad z chemie nevypracovávalskoro nikdy. Při pokusechjsme si jen hráli s ohněm a barvičkamiroztoků, ale chemii jsemvůbec nerozuměl. Možná jsemani nechtěl rozumět, ale přestonás to celkem bavilo. Naopakpředměty typu hudební výchovabyly z mého pohledu naprostoo ničem, i když se najdou tací,které to zaujalo. Ovšem kdybychmísto těchto hodin ležel domaa spal, udělal jsem jedině dobře.Tradiční povinností každého studentave druháku je vypracovattakzvanou „ročníkovou práci“.Odbornou práci, v níž v podstatěo odbornou úroveň tolik nejde.Důležité je, že její vypracování dáčlověku docela dobrou zkušenost.I přesto, že jsem takovou prácistačil napsat v podstatě za jednonedělní odpoledne, obohatilomne to minimálně tím, že jsem sizkusil obhajovat náročnější prácipřed nějakým větším množstvímlidí. Tuto tradici bych do budoucnaurčitě zachoval.Co mi trošku vadilo, byla absencenějakého stravovacího zařízení.Studenti sice mají možnost choditdo jídelny v Podskalské ulici,ale její kvalita je lehce pochybná.Postupem času byla tato nevýhodavyvážena zjištěním, že jeokolí školy přímo prošpikovánomnožstvím restaurací a podobnýchobčerstvovacích zařízení,kde člověk může v klidu poobědvattřeba pár piv, případně zahrátfotbálek.Počítače k ničemu?Dalším zklamáním pro mě bylakvalita výuky IVT, která se pohybovalaněkde na úrovni podprůměru.Ani nevím, co jsem od IVTvlastně očekával, zčásti bylo všezpůsobeno tím, že jsem školuvybíral stylem „tak, teď se podívámdo mapy, která škola je nejblíž,tam se přihlásím“ a potomšel 1. září do nové školy na„blind“, aniž bych o ní něco vícevěděl. Postupem času jsem samozřejměpochopil, že nízká úroveňIVT není způsobena ani špatnýmilektory (zjistil jsem, že profesorMarkalous je prostě „šéf“ a progymnázium dělá, co může), aninedostatečným množstvím financí,ale hlavně většinovým nezájmemstudentů naučit se s počítačemněco víc, než ho umětzapnout, a někdy snad ani to ne.Argument „jsme přírodovědnégymnázium zaměřené hlavně nabiologii a chemii“ je sice oprávněný,leč i kdyby byla škola tisíckrátzaměřená na biologii, tak jeto pořád jen gymnázium, kde byse neměl zanedbávat ani jeden zesměrů všeobecného vzdělání.Nespornou výhodou však je, žemají studenti téměř neomezenýpřístup do počítačové učebny nainternet, ba co víc, je jim dovolenopo odpoledních hrávat po sítihry, to jsem snad na žádné školeneviděl. Kde jsou ty doby, kdyjsme hrávali Counter Strike dlouhodo večera a ze školy odcházelitřeba v půl desáté v noci :-)Asi bych u IVT ještě chvilku zůstal.Samozřejmě vím, že některézměny nelze prosadit bez celkovéinovace systému školství, a nechciopakovat věci, které již bylynesčetněkrát řečeny. Proč ale místojiných nesmyslů (na úkor omezení/zrušení/sloučeníněkterýchpředmětů) raději nezavést povinnouvýuku psaní všemi deseti prstyna klávesnici? To je přece jednaz nejužitečnějších dovedností.Potom by se třeba maturitní slohovépráce mohly psát na noteboocích,což by byl podle méhonázoru obrovský pokrok. Odpadlyby problémy s čitelností textu, spsaním konceptu a hlavně by todalo všem něco pro praxi, protožev dnešní době nebude nikdo nikdynic psát v ruce. Nehledě na to, žeby práce alespoň nějak vypadaly,ne jako kus počmáraného hadru.Stejně tak si nedovedu představit,že bych si na našem gymná‐48/2007

10ziu zapisoval místo do klasickéhosešitu do notebooku. To by prostěčást profesorského sboru nervověneunesla a začaly by padatargumenty, že by studenti dělalina noteboocích cokoli jiného, nežsledovali výuku. Ano, to je možné,a vy se divíte?Vždyť polovina času ve školeje jen „nuceně proflákaný“čas posloucháním neužitečnýchinformací, popřípadě spaním. Tose týká především (ale nejen)druhé poloviny čtvrtého ročníku,kdy studenta logicky zajímajíjen předměty maturitní, a přesto„musí“ na ostatní docházeta splnit klasifikaci. Připravovat sena maturitu z matematiky a dotoho poslouchat filosofii, ze kterépotom ještě tři dny před „sváťákem“musíte psát písemku, abystesplnili nějaký nesmyslný početznámek, písemku, kterou musítenapsat dobře, jinak vás k maturitětřeba vůbec nepustí, to užje opravdu postavené na hlavu.To bych byl ten první,který by během výukyna notebooku hrál hrya koukal na filmy.Samozřejmě, to senestává ve všechpředmětech. V některýchsice kantoři předmaturitou povolují„nematurantům“ jistéúlevy, bohužel to všaknení pravidlem. Celkověchci říct, že bynebylo od věci přestatpoužívat metody přežívajícíz dob komunismu,využívat novémetody výuky a snažitse být trochu pokrokový.Moderní škola, toje to, čím by se dalochlubit a lákat novéstudenty. Ono nakoupit „mobilnípočítačovou učebnu“ odhadem začtvrt milionu je jedna věc, umět jismysluplně využívat věc druhá.70 italských vínDalší dva roky studia proběhlyv podobném duchu, alespoň co sevýuky týče. Řady studentů i kantorůse lehce změnily, někdo odešel,někdo nový přišel, ale nic coby stálo za zmínku. Co za zmínkustojí, byl sportovní kurz v Itálii,kde jsme měli možnost poznatprofesory v trochu jiném světlea v situacích, na něž jsme nebylizvyklí ze školy, někoho ve světlelepším, někoho v horším. Většinaspolužáků se shodne, že tentokurs byl ze všech nejlepší. Prostětaková pohodová akce proloženásportováním, ležením na pláži10a flákáním.Kdyby se mě někdo zeptal, jakbych charakterizoval sportovníkurz v jedné větě, odpovědělbych asi následovně: „Nikdy semi nepovedlo a ani asi nepovedevypít tolik litrů šampaňskéhojako během těch několika málodní, co jsme tam byli, a ještě siu toho užít takovou zábavu“. Nenídivu, když tam stála láhev onoholahodného nápoje okolo 85 centů,nebyl problém jich nakoupit třeba70 a všechny vypít. Přestože jsmese v Itálii nechovali přímo předpisově,kurz proběhl v poklidua v mezích rozumného chování.Prostě na experty, kteří tam byliletos, nemáme. To uznávám :-)Katedra k ranní kávičceS nástupem do čtvrtého ročníkuse změnilo několik věcí. Kromětoho, že se slovo „maturita“ začaloskloňovat v každé druhé větě,přišla i jedna inovace v podobězrušení papírové třídní knihyJaromír Vaněk o přestávce mezi maturitoua zavedení její elektronické podoby.Koncepčně výborný nápad,který však alespoň v prvním roceskončil téměř fiaskem. Elektronickátřídnice se sice zavedla, alekantorům nikdo nevysvětlil (tedyúdajně vysvětlil, ale asi se to minuloúčinkem), jak s ní zacházet,tudíž pořádně s ní pracovat uměljen málokdo. Nehledě na to, ženikdo nebyl zřejmě poučen o bezpečnostipřihlašování a nastaveníhesla. Během prvního měsícejsem Žákovské nevěnoval pozornost.Ale když jsem potom viděl,jak kantoři září a jsou na koni, ževidí všechny prohřešky studentův systému „jak na dlani“, sedljsem k počítači a jal se zkoušet,jestli s ním umím alespoň trochuzacházet. Tak asi umím, protožejsem díky špatné bezpečnostnípolitice na školní síti získal běhemasi týdne hesla do systému většinyučitelského sboru. Ne že bybyla bezpečnostní politika ve školešpatná, naopak, je založená nadůvěře vůči studentům. Důvěra jevýborná věc, vděčíme jí za to, žejsme se po škole mohli pohybovatvolně a nebyli omezováni nesmyslnýmizákazy. Musí se však počítat,že v některých případech jelehce zneužitelná.Ze začátku jsem se spokojil jens pocitem, že do třídnice mámpřístup, maximálně jsem ostatnímpomáhal zakládat účty, kdyžnapříklad zapomněli heslo, protožetřídní profesoři něco takovéhovětšinou vůbec neuměli, přestožeto bylo v jejich kompetenci.Potom mě ale napadlo, že s přístupemdo třídnice můžu docílitgeniálního efektu, a to že můžuoficiálně být ve škole a zároveňdoma spát. Dosáhl jsem tak stavu,o kterém jsem se zmiňovalo pár odstavců výše, tedy choditjen na hodiny,o které mámzájem (poznámkapro notorické flákače:„zatahovat“školu neznamenávyhýbat se písemkáma povinnostem,tím dosáhnetemaximálně toho,že nebudete klasifikováni.Zatahovatškolu máte vechvílích, kdy víte,že na hodině stejněbude jen nějakýneužitečný výklad,který byste stejněprospali. Důležité,že potom napíšetepísemku správněa splníte, co musítesplnit.“). Čas od času se tedystávalo, že moje ráno ve čtvrťákuvypadalo ve stylu: „Vstanu, ažse probudím, uvařím si kávičku,posadím se k počítači, přihlásímse do třídnice, omluvím si hodiny,které jsem prospal, a pomalýmtempem vyrazím tak na jedenáctoudo školy“. Faktem je, že tonebyl moc fér způsob, ale jakýjiný zbýval, když jsme si nemohlipsát omluvenky sami? Sice jsemtoto nevyužíval moc často a veškole se dobrovolně vyskytoval,myslím, že by každý měl mítmožnost rozhodnout se, jestli doškoly jít, nebo nejít, jako jsemměl já, alespoň v tom čtvrtémročníku, třeba po dovršení 18 let.Přece není rozumné někoho nutitnavštěvovat školu pod pohrůžkouneomluvených hodin. Každý plno‐48/2007

47/2007letý člověk už má mít svoji zodpovědnost.Maturita v kapseAbych se ale vůbec dostal k maturitě.Sice nám s ní bylo celý čtvrťákvyhrožováno, ale „skutek utek“.Dál jsme se učili novou látku, vevšech předmětech, i v těch, kterénám k maturitě byly úplně k ničemu.Zkrátka a dobře, v hodináchnebyl vyhrazen prostor pro opakování,nová látka se probírala aždo posledních týdnů před maturitou.Na výkřiky typu „na čtvrteksi zopakujte otázku 4 až 6“ nikdonereagoval, nebo alespoň já ne.Nebyli jsme vůbec motivovánik nějakému opakování, ale možnáto bylo i dobře.Když začínal „svaťák“, neměljsem ani tušení, jak znějí maturitníotázky, natož abych něcouměl. Držel jsem se svojí teorie„proč bych se to učil dva měsícepřed maturitou, když bych to doní zase zapomněl“. Inu, svaťákzačal, venku krásné počasí a mněto nedalo a po dlouhé době jsemsi začal užívat volna. Za pár dníbyl svaťák „v tahu“ a já se k učenívůbec nedostal. Jakmile začalmaturitní týden a já v pondělína zahajování maturit viděl, jakmaturita probíhá, řekl jsem si:„Šéfe, na to se asi fakt budešmuset podívat, dyť maturuješ za3 dny, nejvyšší čas“. Vyposlechljsem tedy asi 4 otázky z literatury,opravdu výborný výklad,v tu chvíli jsem je uměl a vyrazilk domovu. Tam jsem zasednul,vzal Literaturu v kostce, tu, kterounám celé 4 roky zakazovali,že je málo podrobná (sešity jsemsamozřejmě neměl, nejsem blázen,no, vlastně ani ty učebnice,ty byly půjčené z knihovny) a pustilse do učení. Přiznám, že jsemse literaturu stihl naučit asi za dvaa půl dne, sice naučit je silné slovo,prostě jsem splnil, co se pomně celé čtyři roky chtělo. Nabiflovaljsem se hromadu informacíve tvaru autor, dílo + proložitpár obecnými bláboly. Nikdy jsemnic nečetl, přesto jsem z literaturyodmaturoval na dvojku,opravdu výsměch. Všechno jsempak s klidem do týdne zapomněl.Jestli tohle byl účel té „čtyřročníbuzerace“ nazývané „literatura“,tak si opravdu klepu na čelo, takhleta výuka vypadat nemá, a užvůbec nemá být literatura povinná,matematika také dneska nenínikomu vnucována. Na literatuřeje vidět nejvíce to, co je na dnešnímškolství nejčastěji kritizováno.To že se studenti učí obrovskémnožství dat nazpaměť, dat, kteréstejně tak mohou najít do 30vteřin na Googlu a nikdo je neučío daných faktech přemýšlet, to bybyla kapitola sama pro sebe. (Prozájemce k přečtení v plné verzičlánku na odkazu uvedeném podčlánkem.)Když jsem se dostavil ve čtvrtekk maturitě, nervy malinko pracovaly,ale nebylo to zase takvyhrocené.Jaké potom bylo mojepřekvapení, když jsem se dozvěděl,že jsem úspěšný maturants vyznamenáním. Tedy překvapenýjsem opravdu byl, ale nebuduzastírat, že to byl můj cíl, se kterýmjsem na maturitu šel. V průběhusvatého týdne jsem se totižv hospodě stačil vsadit o flaškus jednou slečnou, která nevěřila,že s takovým přístupem vůbecodmaturuji. Tímto jsem flaškuslavnostně vyhrál. Teď si možnáspousta lidí řekne, v čem je tentrik, jak se mi to mohlo podařit.Vysvětlení je jednoduché. Jenjsem si vybral předměty, kterémě baví a zároveň nejsou obtížné.Matematika, IVT, český jazyk,angličtina. Ano, šel jsem cestounejmenšího odporu.Nikomu však takovou cestunemohu doporučit, má-li zájemse opravduněco naučita odnéstsi ze školy„něcon a v í c “ .Ro z h o d n ětaké nemohunikomud o p o r u č i tpřistupovatk maturitěse zodpově d n o s t í ,se kteroujsem přist u p o v a ljá. Úspěch11není zaručen a nic by se nemělopodceňovat.Pár slov plátkuV tomto článku chci také věnovatalespoň jeden odstavec „našemu“časopisu, B-Komplexu.Vzhledem k tomu, že jsem měltu čest být u jeho znovuobrození,moc dobře vím, jaké množstvípráce za ním stojí a komu mámeděkovat za to, že časopis má dneskatak dobrou úroveň. A jak všezačalo? Někdy počátkem třeťáku(konec roku 2005) přišel profesorVondra s tím, že bychom se mělipokusit obnovit B-komplexovoutradici. To bylo poprvé, co jsemo nějakém B-Komplexu slyšel,do té doby jsem vůbec nevěděl,že na škole něco takového dříveexistovalo. Myšlenka se námdocela zalíbila, asi hlavně proto,že jsme mohli věnovat část hodinněmčiny vývoji časopisu,což bylodaleko zábavnější, než se učit.Začali jsme tedy sbírat články,shánět přispěvatele, navrhovatgrafiku, prostě vše, co k časopisupatří. První číslo vyšlo, tuším,někdy začátkem prosince 2005a musím přiznat, že vypadalo taknějak všelijak, ale s dalšími číslyse kvalita jen lepšila. U prvníchdvou čísel jsem časopis zpracovávaljako šéfredaktor. Tuto prácipo mně potom velice zodpovědněpřevzal šéfredaktor současnýa mně zůstaly povinnosti jenokolo sazby. Za ty dva roky prošlomýma rukama pět čísel. To by semohlo zdát málo, na druhou stranuje to přibližně 100 stránek článků,což zase tak málo není. V každémpřípadě doufám, že tradice oficiálníhoškolního časopisu zůstanezachována a tímto bych mu chtěldo budoucna popřát mnoho úspěchůa vydaných čísel.Závěrem bych se vrátil k vysvětlenínadpisu článku. Ano, mládív hajzlu je, o tom není pochyb. Užto nikdy nebude jako dřív. Jsemvšak rád, že jsem ty čtyři rokysvého mládí mohl strávit u „nás“na Gymnáziu Botičská. Jsemrád, že jsem je strávil v takovémkolektivu, jaký se tam vytvořil.Moc si vážím lidí, které jsemtam poznal, a doufám, že je buduvídat i v budoucnu. Přes všechnynedostatky určitě nelituji, že jsempři výběru školy na mapě ukázalprstem právě sem.Odkaz na plnou verzi článku:http://disk.jabbim.cz/kredits@jabber.cz/gybot_full.pdf■ Jaromír Vaněk48/2007 11

12Rozhovor s prof. MarkalousemProfesor Markalous učí na GymnáziuBotičská od roku 1994. Předtímpracoval ve Výzkumném ústavuživočišné výroby jako zootechnik,který však opustil po mizernésituaci a procesu „zahušťováníblbců“ na začátku 90. let. Kývl takna nabídku p. ředitele Šafaříka,svého bývalého učitele tělocvikua svého nynějšího přítele. Povídánína následujících stránkách jesice dlouhé, myslím ale, že se přiněm nudit rozhodně nebudete.Učitelské kořeny a pohled na krásu12Vy máte ale učitelské kořenyv krvi…¨Můj pradědeček byl gymnaziálníprofesor, dědeček učil na vysokéškole, ale otec byl lékař.Váš dědeček byl velmi zajímavápostava. Jeho jméno seběžně objevuje v učebnicíchliteratury…Jmenoval se Jaromír John. Byl tospisovatel, ale nezabýval se jenliteraturou.Co o jeho životě víte a můžeteprozradit?O jeho práci zase tolik nevím,nikdy jsme se neviděli, takže je topro mne vlastně podobná literárnípostava jako pro toho, kdo si hovyhledá v literatuře.Já jsem si vyhledal, že takézaložil Společenský klub, jakésistředisko kultivace inteligence.Zabýval se prý estetikoudenního života. Co bystesi pod tím představil?To nevím, nic si pod tím nepředstavuji.Vy se nezabýváte tím, co jeve Vašem životě estetické čikrásné?Tímto směrem neuvažuji, životpro mne plyne a nepitvám sev něm. Nespatřuji krásu, buďjsem v pohodě nebo ne.Na čem závisí to, jestli jstev pohodě?Na tom jestli mám dobrou náladu.A to většinou záleží na tom, jakse vyspím a jak dobře se najím.Ráno mám většinou výbornounáladu.Takže vůbec nevnímáte krásuve svém okolí?Ale ano, vnímám, že jsou v mémokolí pěkná místa.Žijete v centru města. Jaký jeVáš vztah k přírodě?Mám ji rád. Jsem zootechnik,takže k ní nějaký vztah mám, alene takový, že dostanu hysterickýzáchvat, když uvidím pejska.Například ale, když bylo posekánokřoví vzadu u dráhy, hádal jsemse s panem ředitelem, když byloposekáno u vchodu, tak jsem sezase hádal s Jirkou. ( s p. školníkempozn. red.)O kantorství, studentech a „přátelskémvztahu“Jaké jsou Vaše záliby?Primárně to, co dělám. Tedy práces mladými lidmi a počítače.Myslím, že mám štěstí, že to, codělám, se ke mně hodí.V čem je pro Vás práce s mladýmilidmi inspirující?V tom, že je vás tady spoustaa každý jste jiný… je velkýmzdrojem emocí, pozitivních i těchnegativních.Jste i vy inspirací pro studenty,nejen jako profesor, aletřeba i jako dospělý člověk E.Markalous?Doufám, že obojím, ale výsledkymusí zhodnotit studenti sami.Není horší hodnocení než osobníkladné.Čím se učitel stává pro žákyvzorem?Samotnou svojí existencí. Tím,co dělá, jak se chová… tím všímutváří nějaký vzor. Ne jeden, alevy si z nich vybíráte.Usilujete o to, aby byl vášvztah vůči studentům přátelský?Zpočátku o to usiluji, ale myslím,že přátelství mezi studentema učitelem se vyskytuje jen výjimečně.S řadou studentů jsemale takový vztah měl.Někdy to ale vypadá, že taktrochu bojkotujete jistý druhakcí, které mají studenti rádi?Například program v rámciposledního zvonění… Není totrochu na škodu?Je to na škodu. Nemám ale rádhromadné akce, kde někdo chce,aby někdo něco dělal, a ten todělá, ale nechce se mu. Jsem vevěku, kdy mohu odmítat.Jste zásadový člověk?Snažím se o zásadovost. Je toúkolem učitele, naučit studenty,že pravidla platí. Je to základemspolečnosti, ve které žijeme.Myslím, že „přátelský vztah“ mezistudentem a učitelem se nemůževyvinout, pokud mu učitel dovolídělat to, co nemá. A když seto stane a oba dva to vědí, je topopulismus, jedna z nejhoršíchvlastností člověka.Čeho si na studentech vážíte?Toho, čeho mají nejmíň. Tj. chutido učení, ta se dá ale časem získat,třeba při dalším studiu. Určitěsi vážím čestnosti a poctivostia schopnosti komunikovat s učitelema dělat věci, které je učitelnutí.Citáty, výroky a „osobitý špás“Myslím, že jste jistým způsobempro některé studentydost silným vzorem. Jste známýsvými citáty a výroky, kterémají vždy společný prvekhumoru a jakéhosi ironickéhonadhledu. Literární styl Vašehodědečka se vyznačovalmnožstvím různých humorů.Je Vám humor vlastní?Myslím, že rád používám různévtípky a slovní hříčky a jsem rádv prostředí, kde je inteligentnízábava.Ty citáty jsem ale všechnynevymyslel já. Humor je základnímprojevem toho, že je člověkv pohodě a že je normální. Lzeho ale aplikovat jen na vnímavéa nteligentní posluchačstvo.Nejslavnější citáty:„Levá ruka je tam, kde máte palecvpravo.“„Kdyby naše babička měla kuličky,tak bychom pak měli dvadědečky.“Jsou Vaši studenti takovéposluchačstvo?Co se týče inteligence tak ano,horší je to s vnímavostí. Mámpocit, že maximálně polovinaz nich mě poslouchá a další polovinaz té druhé poloviny mě vnímá.O vztahu k blbostiJak často se setkáváte s blbostí?Tady na škole se s ní moc nesetkávám,ale „extrémní závanyblbosti“ ke mně přicházejí z venku,jsou to různé zásahy, kterétřeba ovlivňují dění ve škole a tymi hodně pijou krev.Můžete uvést příklad?Např. blbost kolem přijímacíhořízení, kdy jsme museli posílat naministerstvo ….(tady bych potřebovaldoplnit stručně co ) a přitomse žádné přijímačky v prvnímkole nedělali a byl přijat každý,kdo měl dírku v zadku.48/2007

47/200713Jak se proti blbosti bráníte?Na to odpovím citátem p. Jiránka(známého českého kreslíře, mimochodem– na GB studovala jehovnučka pozn. red.), který říká, žeboj s blbostí je věčný a nelze s nínikdy zvítězit. Jde ji ale vytěsnitze svého okolí. Někdy je taképotřeba zavřít tlamu a hnout.„Popichování lidí je poměrně složitásociální disciplína.“Občas to vypadá, že lidi, kteřív něčem nepracují zrovnalogicky, tak trochu rád káráte,a to tak, jako byste chtěl člověkanejdřív přivést k tomu,že je blbec, a pak ho donutitpoznat, co dělá blbě. Popichujeterád takto lidi?Někdy to dělám, když už je tonutné. Je to poměrně složitá sociálnídisciplína. Musíš vědět, cotoho člověka naštve a taky, co simůžeš dovolit. Například když toděláš v hospodě, tak abys nedostaldo huby.Zkoušíte to i na studenty?Občas také. Musím si ale dávatpozor, abych člověku neublížil.Co vím, asi třikrát se mi stalo, žejsem to přehnal, a pak se za tostudentovi omluvil. Zřejmě se mito ale stalo vícekrát, což si nepamatuji.Ošacení, životní stylO Vás je známo, že se přílišnecítíte ve své kůži v oblecích…Cítím se v nich přímo blbě. Šatymě obtěžují a nosím je s krajnínechutí. Jsem k tomu nucen společností.Například přímo nesnášímobleky manažerů, kteří majívětšinou inteligenci menší neždnešní datum a taky tzv. feťáckéuniformy, to je terminus technicusprotidrogových bijců.Co konkrétně se Vám na nichnelíbí?Nelíbí se mi, když se někdo stylizujedo něčeho, co není, aby zvýšilsvoji prestiž v sociální skupině.Pokud se někdo třeba obléká jakoskejťák a není takový, je to podivné.Oblíbené nápoje…Jaký je váš postoj k alkoholu?Prý bydlíte nad hospodou…Je to vinárna U Malířů. Restauraceje tam asi už 400 let. Nejlevnějšímenu stojí asi 600 Kč, což jejakési sousto paštiky s bagetkou,takže tam nechodím. Alkohol jsemna gymnáziu nepil a to proto, žemi nechutnal. Začal jsem s nímaž na vysoké škole. Pil jsem vínoa slivovici, což byl tradiční nápojnašich moravských přátel. Jezdilijsme totiž na praxe na Moravu.Co způsobilo, že jste začalalkoholu holdovat?Je to podle stejného principu, jakokdyž se někdo převléká za skejťákaa není jím.Pivo pijete taky?Jen když jdu s kamarády takzvaně„na pivo.“O gemblérství a zábavěNa konci loňského šk. r. jsteprý mluvil v televizi o závislostistudentů na počítačovýchhrách. Můžete říci, co jste říkala jak k tomu došlo?Bylo to na Čt. Jedna bývalá studentkapotřebovala natočit pořado gemblérství, tak přišla natáčettaky na naši školu. Chtěla, abychnějaké sehnal, tak jsem vzalpár těch, co nahoře každý denvysedávají… a ona s nimi natáčela.Potom jsme se o tom bavili,až si usmyslela, že by bylo dobréto natočit. Nakonec jsme to točiliasi šestkrát, protože vždyckyněkdo prošel a křičel:„jé Evžene,ty budeš v televizi“. V televizi ztoho bylo asi deset vteřin.„Opice si hrají s klacíčky, studentis PC a generálové zas s jadernýmihlavicemi. „A co si o tom tedy myslíte?Vím, že to může být u některýchlidí problém. Někdy mi to přijdejeté, ne ale nenormální. Člověkkaždé generace používá všechnydostupné technologie, aby sezabavil. Opice si hrají s klacíčky,studenti s PC a generálové zass jadernými hlavicemi.Vy také hrajete?Hrával jsem, teď už ne. Primárněto neodsuzuji, naopak si myslím,že přiměřené hraní je velmi pozitivní,už jenom proto, že hra jeprojevem inteligence.Jste přítelem divadla?Do svých patnácti let jsem neustálechodil do Národního divadlana různá představení, protože mětam bral otec. Od té doby jsemv divadle nebyl. Chodím raději dokina. Návštěvu divadla považujiza stejný kulturní zážitek jakohraní.Manželství, láska a pohlavní pudPřed lety jste dělal rozhovorpro B-komplex, v němž jsteříkal, že jste šťastně rozveden.Stále se nacházíte ve stavurozvedeného manželství?Ano stále to trvá. Loni jsem slavildvacet let spokojeně rozvedenéhoživota.Jak jste to oslavil?Pietně jsem na to vzpomněl.V čem Vám tento stav vyhovuje?Jsem spokojen. Nemusím se domaomezovat, dělám si, co chci.Nemyslíte, že je to v lecčemstrochu škoda?Pro koho?Pro Vás?Ne. Pro takovýhle život jsem serozhodl.V čem Vám vadí manželství?Mně nevadí. Ranilo mne zklamáníz konce a jediná cesta, jak zabránitdalšímu zklamání z lásky, jeta, že žádná láska není.V tom rozhovoru jste ale takéříkal, že hledáte partnerku zaúčelem ukojení pohlavníhopudu?To člověk musí ukojit. Kvůli tomus ní ale ještě nemusím žít.V čem je tedy manželstvídůležité a pěkné?To snad víš.Ne, nevím.Například je podstatné v souzněnídvou lidí, ve výchově dětí…Co se týče ještě období tohorozhovoru, změnil jste od tédoby nějak zásadně svůj přístupk životu? Kolik je to asilet?Asi deset. Nijak zásadně jsem honezměnil. Mezi 40-50 lety životačlověka ta změna asi není takdramatická.Takže stále žijete plus mínusstejný dramatický život?Ano.Padesátiny GBLetošní školní rok byl ve znameníoslav padesátin GB a takévelkých příprav. Mohl bystezhodnotit, jak probíhaly?Byly časově náročné. Spočívalyhlavně na bedrech prof. Luňáka,prof. Kotrčové, Matznerové, panaředitele, ale i dalších profesorů.Jakou roli hrál v přípraváchpan ředitel?To, co řekl, že si dá do kupy, toudělal. Zprostředkovával mnohékontakty, obvolával…Učí tu už od roku 1973, takževlastně polovinu historie školyosobně zažil a mohl tak zprostředkovávatsvé zkušenosti. Navíc sisurčitě všiml, že byl jeho výkon nagalavečeru nezapomenutelný.Jeho výkon byl skvělý, ale Vásjsem na pódiu sice viděl a slyšelmluvit…48/2007 13

14A určitě sis všiml, že to bylos krajním odporem……ale za to jsem Vás nevidělhrát a neslyšel zpívat.Byl jsem v předsálí a popíjels bývalými spolužáky víno. Tentodruh zábavy nemám, stejně jakoto opravdu užily. Pro mne to bylataková normální společenská,nijak exklusivní událost.A setkal jste se s nějakou osobou,která Vás potěšila?Potkal jsem profesora Flégra, kterýnapsal knihu Zamrzlá evoluce.Ten tady kdysi takystudoval. Tak jsemse s ním alespoňdomluvil, že za nímzajdu na fakultu,aby mi podepsalsvoji knihu, až si jikoupím.Atmosféra na GBČím to je, že je naGB dlouhodoběpřátelská atmosféra?Je to určitě programovoupracíředitelů, kteří zdebyli, a samozřejměi prací prof. Šafaříka.Taková atmosfératu byla už v roce1969, když jsemnastupoval. Kdyžpřijde nový učitel,snažíme se, abyto měl přátelskýma vstřícným vztahemulehčen a abyho to zde bavilo.Můžete specifikovattu programovoupráci?Poznáte ho na fotce s bratrem a otcem? Primárně se jednáo vztahy mezi studentya učiteli, potétanec, rád.o vztahy mezi učiteli a hlavněNevystupoval byste ani kdybystezpůsob řízení kolektivu učitelů.byl o 20 let mladší? V každém kolektivu jsou složitéNe.vzájemné vztahy a je obzvlášťtěžké kočírovat vztahy dospělých,Setkání absolventů (s duševní navíc vysokoškolsky vzdělanýchnepřítomností)lidí. Za to vše má p. ředitel odpovědnost.V polovině června se konala Pan ředitel má se studentydalší z předem avizovaných dobré a často „bezprostřední“akcí zapadajících do oslav-vztahy. Nemrzí jej trochu,Setkání absolventů. Byl jste že musí hodně času trávitpřítomen?v potemnělé kanceláři?Byl jsem fyzicky přítomen. Nemrzí. Pěkně ho to štve - bejtDuševně ne?zalezlej, ale musel se s tím smířit.Duševně jen do určité doby, pak Je to jeho oběť škole, se kteroujsem se opil.počítal. Navíc to bude díky úředníkůmBylo pro Vás působivým zážitkem?čím dál tím horší…Je pravda, že se se školouAsi ne tolik jako pro ostatní, protožepomalu loučí..tady učím. Spíš bylo pro mne Pokud vím, rád by odučil ještě dvatrochu zklamáním, protože se roky, než půjde do důchodu.nedostavilo ani tolik mých spolužáků.V případě, že pan ředitel ode-Rozhodně ne tolik, jako na jde do důchodu, nebylo bysrazu po třiceti letech od maturity. dobré se s ním nějak celoškolněAle myslím, že byly ročníky, hlavněrozloučit?těch prvních 20-30 let, které si To by ho určitě nesmírně těšilo,14i když bude určitě říkat, že ne. Jepravda, že podobně jako já nemárád bombastické akce.Mohl byste objektivně zhodnotitjeho práci pro tuto školu?Objektivně nemohu, je to můjpřítel a učitel. Myslím, že pro tutoškolu udělal ohromně moc práce.Mě osobně toho dost naučil.O oblíbené literatuře, slovenskýchnadávkách a mateřském jazyceJaký máte vztah k rodnémujazyku? Co byste řekl na větu:„byl prováděn monitoringdefekační místnosti“?To je nádherný jako sranda…Neschopnost používat vlastníjazyk mi ale vadí. Řekl bych, žeby si člověk, který to neumí, mělpřečíst něco od Vančury, K. Čapkanebo fejetony Karla Kincla, kterýsice žil x let v Anglii, ale jehočeština je dokonalá. Mimochodemtuto větu si od tebe opíšu a asi jivložím do mého dokumentu Perličeské, který je ve složce TypografieMarkalous, na disku O.Jak moc jste v mládí četl?Do druhé třídy jsem měl velký problémse čtením i psaním, dneskabych na to dostal papíry, že jsemdislektik a disgrafik, neuměl jsempsát čárky ani háčky. Tatínkovi tovadilo, až jednou přinesl lékařskéodborné časopisy a já je muselčíst. Za každou chybu jsem dostalpohlavek, a tak jsem se to naučil.Na gymnáziu jsem četl tak 120knih ročně.Jaký druh literatury Vásbavil?Nejdříve dobrodružné knihy, sci-fi,detektivky a později i beletrii, třebaHemingwaye nebo toho Vančuru.Pak jsem objevil tzv. autoryamerické drsné školy, jejich knihyvycházely každý čtvrtek ve slovenštině.Čekal jsem na ně frontu.Slováci mají krásné nadávky,které v češtině nejsou.Čtete stále tolik?Ne, teď mám spíš pocit viny, ženečtu. Když čtu, tak většinounějaké počítačové manuály, abychse udržoval a nezakrněl. Ve svémdeníčku, který nikomu neukážu,mám zapsáno asi 5000 knížek, dosvých 27 let. Poslední období, kdyjsem mohl číst, bylo 20 min cestouz Uhříněvse a zpět v metru.Mimochodem, čtete takyB-komplex?Čtu, když už tak minimálně, abychv něm nalezl chyby. (úsměv)V každém čísle je něco, co mnezaujme.Děkuji za rozhovor.Také děkuji. ■ Michal Ježek48/2007

47/2007The American Thinganeb rok na americkém severozápaděJe to něco přes rok zpátky: Procházímse chodbou gymnáziave Vimperku, venku svítí slunce,Země se točí, je běžný školníden. Mé oči zaostří na plakát,který láká ke studiu na středníškole v Americe. Přirozeně mneto zaujme, vždy jsem snil o možnostivyrazit pryč do světa. V tuchvíli ale netuším, jak následujícíudálosti razantně ovlivní můjživot a vtisknou do něj něco takhlubokého a užitečného.Mnozí z Vás si už mohou domýšlet,jak okamžitě kontaktuji agenturu,vyplňuji přihlášku, získávámamerické vízum a dychtivě opouštímúzemí naší vlasti. Realita seovšem ubírala směrem trochujiným.Sebrat se a odjet několik tisíc milod domova a strávit tam jeden roknení zase tak samozřejmá věc, vkaždém případě to nevypadá takreálně a uskutečnitelně jako třebaodpolední výlet na koupaliště.A to byl právě ten důvod, pročjsem zůstal jen u toho sladkéhopřemýšlení o tom, jaké by to bylo,kdybych se tam opravdu podíval.Nakonec jsem byl postrčen rodiči,kteří věděli, že to pro mne budedobrá zkušenost, a o několik týdnůpozději jsem se dozvěděl, žejsem přijat. V tu chvíli se z nereálnémožnosti stal cíl tak blízkýa naléhavý, že mi mé vzrušenínedalo spát dlouho do noci. Čímvíce se datum odletu blížilo, tímvíce se mé očekávání a vzrušenístupňovalo.PříjezdDen D se přiblížil. Byl jsem naRuzyňském letišti s kopicí zavazadela opouštěl jsem pasovou kontrolu.Nyní jsem byl sám, tedy jáa cizí svět kolkolem. V ruce palubníkarta a vše ve vlastních rukou.Let přes oceán byl dlouhý, ale jájsem nezahmouřil oka. Na letištíchprobíhalo vše hladce. Kdyžjsem druhého dne vstupoval domalé haly letiště v Bozemanu, státMontana, dělilo mne od mé „hostrodiny“ jen několik minut. Dorazilivšichni, tedy máma Eileen, tátaMike, čtyři sestry a jeden velkejbrácha. Nejmenší, desetiletá Kristen,držela v rukou velikou ceduli:Martin!Bylo 11 hodin v noci a mně sepo 32 hodinách cestování chtěloopravdu spát. Toto setkání mneovšem opět probralo. Nasedlijsme do velikého GMC Yukona vyrazili do temnoty. Komunikacebyla v začátcích mírně formální,ale Američani tento handicapzačali odbourávat velmi rychlesvým humorem. Ještě onen denmne brácha vzal na okružní jízdupo našem malém městečku. Kdyžjsem vystoupil z auta, ucítil jsemzvláštní vůni cizího světa. O rokpozději to byla vůně domova.Po probuzení jsem nemohl uvěřitsvým očím. Ocitl jsem se v rozsáhlémúdolí lemovaném vysokýmihorami. Podíval jsem se pozorněji:„Ano, na vrcholcích je ještěsníh!“První dny jsem stále valil oči. Byljsem v místech, které jsem znalpouze z filmů. Velké trucky, dlouhékamiony, dřevěné bary a dlouhérovné silnice se žlutou čárouuprostřed: Paráda!The Big Sky CountryDostal jsem se do severozápadníčásti USA do státu Montana.Na severní hranici sousedí tentočtvrtý největší stát Unie s Kanadoua na jihu má několik desítekmil společné hranice s Yellowstonskýmnárodním parkem. Naleznetetu vysoké hory (až 4000m),rozsáhlé pláně, otevřená údolí,medvědy, vlky a vše, co byste odDivokého Západu mohli očekávat.V těchto končinách se kdysi prosadilčlověk, který měl pevnou15vůli, odhodlanost, víru a důvtip.Sounáležitost obyvatel a vzájemnápomoc byla k úspěšnému životunevyhnutelná. Pokrok změnilprvky starého stylu života, avšakmnohé se zachovalo do dnešníchgenerací. Na rančích se již převážněpoužívají čtyřkolky, modernítechnika zastupuje zvířecí sílu,na horách rostou lyžařská střediskaa v domácnostech nechybímoderní elektrospotřebiče. Nadruhou stranu se v myslích mnohaobyvatel dochovalo podvědomí letminulých. Vždyť mnozí prarodiče ajejich potomci zažili starý a tvrdýkovbojský život. I nyní jsou zderanče, rodea, stará dřevěná městečka,kovbojové a netknutá příroda,spojení se světem a modernizacese však zastavit nedá.ŠkolaLone PeakŠkola je velikou součástí temnějšíhoživota. Právě tam člověk trávívětšinu svého času. Po každodenních7 hodinách se mnoho žákůpřemístí na fotbalový stadion čido tělocvičny a věnují se americkémufotbalu, volejbalu, atletice,basketbalu a dalším pohybovými intelektuálním aktivitám (různéleadership, bussiness a dramaspolky).V Americe se sport organizujezejména prostřednictvím škol.Kluby, jak je známe z Evropy,tu téměř neexistují. Po aplikacina české prostředí tedy nehrajiza „FK Vlachovo Březí“ ale za48/2007 15

16kopnout?“ Moje odpověď : „Pokusímse“, vyvolala u všech znatelnépobavení. Celý mančaft stálna čáře, když jsem za velikéhoaplausu poslal míč do brány. Odtoho dne jsem se stal váženýmčlenem týmu.Sporty zabraly mnoho volnéhočasu, a tak bylo zprvu těžké sizvyknout na rychlé tempo života.První tři měsíce jsem nerozumělvšemu, takže bylo těžší se učitškolní látku. Učitelé však tentohandicap chápali a byli vstřícní.Mohl jsem si vybrat spoustu zajímavýchpředmětů jako sváření,kapela (hrál jsem na saxofon),školní noviny atd. Povinně jsemměl matiku, angličtinu a U.S.History. Systém není tak časověnáročný jako v ČR. Člověk seneučí velký objem učiva a má většívolnost. Během roku jsem seškolou neměl problémy, naopak,hodně jsem se nasmál! Na druhoustranu, když si člověk chce zvolittěžší cestu, je zde dostatečnýpočet složitějších předmětů.Život s rodinouJak čas plynul, byli jsme si blížea blíže. Vždy jsem se snažilpomáhat rodičům a pozorovatdění kolem sebe, abych co nejlépezhodnotil, jaké nároky jsouna mne kladeny. Když se objevilnějaký problém nebo jsem sinebyl jistý, zda jsem neudělalchybu a rodině se to nelíbilo, vždyjsem šel řešit věc rovnou a promluvitsi. Rodina mne pokaždéuklidnila a pokračovalo se v ještělyžovali. Bylo velmi vzrušujícízúčastnit se lovu srnek, zajezditsi po ranči autem nebo na čtyřkolceči absolvovat cestu do LosAngeles a zpět! Stále se něco děloa to mě vyhovovalo.Během roku jsem nezažil výraznějšístesk po Čechách ani po mévlastní rodině. S americkou rodinoua kamarády jsem si sedl takdobře, že jsem se cítil jako domaa čas plynul velmi rychle. Co neviděttu byly Vánoce a já jsem siříkal: „Ještě, že jsem tu na celýrok, jinak bych už musel zpět!“Go For It!Po takovém roce získá člověkspoustu nových náhledů, poználépe sám sebe, musí na vlastnípěst zdolat překážky. Schopnostpozorování, přizpůsobení a komunikaceje jedním z cílů k úspěchu.Z Ameriky jsem se vrátil sebevědomější,bezstarostnější a spontánnější.Získal jsem samostatnosta druhé místo na Zemi, kterémohu nazývat svým domovem.Pokud vyrazíte, snažte se být dobrýmreprezentantem vlasti, usmívejtese, odhadněte nároky rodinya účastněte se co nejvíce aktivit,právě na hřištích, v tělocvičnácha na pódiích zažijete nezapomenutelnéokamžiky! A k tomu všemujako jahůdku na dort „dostanete“schopnost mluvit anglicky!Vím, ne vždy se rok vydaří takideálně, závisí hodně na prostředí,do kterého se dostanete. Kdyžse ale budete snažit co nejvíce,určitě Vás to velmi obohatí.Děkuji Pánu Bohu za krásnoumožnost vidět svět více z výškya pamatujte: Je to BLÍŽE, než simyslíte: „Just go for it!“■ Martin Rybáček„Střední školu Vlachovo Březí“.High Schoul - obdoba naší středníškoly - tedy kromě klasické funkcevzdělávací zastupuje také rolisportovních klubů. Z toho vycházíúžasný školní duch, který bylk vidění všude okolo. Bylo to něcojako týmová hrdost Slavie a Sparty.Každá škola má také svéhomaskota. My jsme byli EnnisMustangs (Mustangové z Ennisu)a před budovou to potvrzovalomohutné sousoší těchto překrásnýchzvířat.Zájem o účast na společnýchakcích byla obrovská. Ve sportechse tvrdě pracovalo a navzájemse všichni podporovali. Potupoukaždého by bylo něco vzdát. Totopravidlo je hluboce zakořeněnoa platí. Klade se důraz na rozvojcharakteru a zdolávání vytyčenýchcílů. Ve třídách, na lockerech(skříňkách), v jídelně, prostěvšude byly motivační plakátys poučujícím a charakter budujícímobsahem. Pro příklad uvedu:„Take responsibility for your ownactions.“ (Buď zodpovědný za svévlastní činy.) nebo „The CourageIs to Be scared to death and gofor it anyway.“(Kuráž znamenábýt vystrašenej k smrti a přestopokračovat.)Stále jsem se usmíval a Američanimně opláceli mou vstřícnoststonásobně. Do školního životaa kolektivu jsem zaplul po velmikrátké době seznamování a zvykání.Lidé byli otevření, kamarádštía velmi spontánní.Již několik dní po příjezdu mě bratrGene přivedl mezi své kamarádyfotbalisty. Přišel ke mně usměvavýpán (byl to trenér a zároveňředitel naší školy - to jsem aletehdy nevěděl) a podal mi šišatýmíč se slovy: „Umíš do toho16utuženějším vztahu. Moje sestrymě neustále prosily, abych jeučil polku a Jive, a tak jsem svémilé Američanky nemohl zklamat.Často jsme s rodinou vyjížděli navýlety po Montaně a v zimě jsme48/2007

47/2007Není fotbal jako footballMožná, že o tomto sportu víteúplně vše, ale možná také vůbecnic. Hraje se s „šišatým“ míčem;vypadá to, že hráči mají za úkolse vzájemně „pozabíjet“, a přeceto není rugby. Víte již, o cose jedná?Jestli ne a máte chuťse něco nového dozvědět, čtětepozorně.Velká (ne)známáJako většina aktivních i pasivníchsportovců v Evropě žije kopanou,za „velkou louží“ byl ve stejnémměřítku vždy uctíván americkýfotbal. Je velice atraktivní jej sledovati hrát. A protože se o tomtoodvětví na našem světadíle mnohoneví, rád bych vám je představil.Jak možná již mnozí dávno víte,v širokém spektru sportovníhovyžití se nenachází jen jeden fotbal.Jsou zde dva příbuzné druhy– tradiční evropská kopaná a jejímladší bratr - americký fotbal.V USA se nazývá „football“, zatímcomy v Evropě tímto anglickýmslovíčkem míníme kopanou. Totojednotné pojmenování neznamená,že se jedná o ten samý sport.Kopaná a zámořský fotbal majíspolu společný asi jen počet hráčův poli.Většina lidí má za to, že americkýfotbal je to samé jako rugby.Co se týče pravidel, mají téměřpravdu. Ale jeden zásadní rozdílje v tom, že zatímco mnohdybrutální rugby se hraje skoro bezchráničů, hráč amerického fotbaluje „opancéřován“ od hlavy ažk patě. Tím se ovšem přesto nedázamezit množství úrazů utrženýchv bitvách o „šišatý“ míč.Americká hrdostNěkdo z vás také určitě vidělfilm, kde se tento sport alespoňmihl v pozadí. Americký fotbalje totiž v USA národním symbolema srdeční záležitostí každéhopatriota. Kdybyste se zeptalijakékoli babičky na nějaké tézámořské avenue, jestli ví, kdovyhrál poslední Super Bowl (finálenárodní ligy), bez váhání by vámbleskurychle a správně odpověděla.Jako u nás všichni předškolníklučinové hrají svoji Ligu mistrůna plácku před panelákem, malíAmeričané si na zahradě házejís tou svojí nepravidelnou merunou.To, co pro Evropu znamenákopaná, to je pro Ameriku jejichfotbal.A o co v té „vřavě“ vlastně jde?Proti sobě stojí dva týmy po jedenáctihráčích. Rozměry hřiště jsoutotožné s klasickými fotbalovýmiplochami (tj. cca 100 x 50 m). Naobou koncích jsou brány ve tvaruhranatého U, jehož spodní část jeposazena na svislé tyči ukotvenév zemi a vysoké asi 2,5 m. Hřištěje po délce rozděleno do desetimetrovýchúseků. Tým, který jev držení míče, má čtyři pokusy nato, aby se s merunou dostal minimálnědeset metrů vpřed (čímrychleji a dále, tím lépe). Pokaždé,když je hráč s míčem lapen nazem, hra je přerušena a pokračujese od tohoto místa (tak se načítajímetry). Když se tým takto dostaneaž za čáru na konci hřiště, získávášest bodů. Poté hráč nazývaný„kicker“ kope ze vzdálenostiasi dvaceti metrů do branky, cožje za jeden extra bod. V případě,že se týmu nepodaří posunoutse o deset metrů vpřed na čtyřipokusy, protivník získává míč namístě, kde prvý tým skončil. Totoje stručný popis toho, kvůli čemuhráči chytají své protivníky a skáčouna ně, aby je dostali na zem.17Trocha historieAmerický fotbal se vyvinul z anglickéhorugby. Někdy kolem roku1880 se začala utvářet dnešnípodoba amerického fotbalua jeho charakteristická pravidla.Zpočátku se uchytil především nauniverzitách. Brzy se stal velicepopulárním i mezi ostatními lidmia v roce 1920 vznikla Národnífotbalová liga určená pro profesionálníhráče. Do této domácísoutěže postupně vstupovalytýmy, až se jejich celkový početustálil na čísle třicet dva. V roce1991 NFL vytvořila projekt americkéhofotbalu v Evropě nazvanéhoNFL Europa. Během šestnáctilet se v této lize prostřídaloněkolik týmů z Německa, Anglie,Skotska, Španělska a Holandska.V této soutěži hráli mladší, nezkušeníhráči amerických týmů, kteříby si ihned nezahráli v am. NFL,a tak alespoň herně dorůstali zdev Evropě. Projekt ale ročně prodělával$30 milionů. V létě tohotoroku proto byla evropská ligaamerického fotbalu ukončena.Americký fotbal v naší domoviněV Čechách se na americký fotbalmůžete podívat také. Existuje zdejak seniorská, tak i juniorská liga(středoškolní věk). V Praze fungujídva kluby – Prague Lions a PraguePanthers. Ve zbytku republikyse nachází dalších šest týmůa do ligy patří také dva slovenskémančafty.Slovo nakonecDokonce i mezi námi se pohybujístudenti, kteří nastupují zaPražské Lions a Panthers. A kdybystei Vy chtěli na vlastní očispatřit utkání amerického fotbalu,stačí si zajít na webové stránkyPanthers nebo Lions a prozkoumataktuální rozpis zápasů. Domovskýstadion Panthers je ragbyovéhřiště Slavia Praha, Lions hrají nastadionu UK v Bruslařské. O tomtosportu, který určitě budou mítrádi ti, kteří se nebojí do někoho„strčit“, nebo naopak být někam„strčen“, se můžete dozvědět natěchto internetových stránkách:www.caaf.cz (oficiální stránkyčeské asociace am. fotbalu), apro ty, kdo se nebojí angličtiny, jetu www.nfl.com (of. stránky americkénárodní ligy).■Kryštof Rybáček48/2007 17

18Prolog:Lomy Amerika, také lomy Mořina,zná spousta dobrodruhů. Jájsem sice jeden z nich, ale vzhledemk dostupnosti a kráse onohomísta, nedokážu odolat. Jako svojiprvní povídku v B – Komplexuuvedu bájný příběh o chlapci, kterýse vsadil o průchodnosti mezilomy navzájem. Jak začal? Co sepřihodilo? Co jej zaskočilo? Jakdopadl? Čtěte a dočtete se. JNesmysl, nemůžeš projít!” tvrdilFred do očí malému tmavovlasémuchlapci v kostkované košili.“A já ti říkám, že projdu.”“Kecáš, taková štola neexistuje.”“Ale existuje,” odporoval chlapec,“vsaď se!”“To víš, že se vsadím, o co?”“Třeba o flašku rumu, že tady vlezudo štoly a vyjdu až na VelkýAmerice.”“Beru!”Tento rozhovor se odehrávalv lomu Na supárně, nedalekoMalé Ameriky. Oba aktéři seděliv kamenných křeslech u vyhasléhoohniště a okolo postávalo čiposedávalo dalších pět trempů.Na dně lomu panoval příjemnýchládek, ale žhavé paprsky letníhoslunce se už začaly plížit poskalní stěně dolů.Když si plácli na utvrzení sázky,Fred se rozvalil v křesle a spokojeněse usmíval. Vyhrát flaškurumu takhle jednoduše. Jezdil naAmeriku už rok a prolezl tu kdejakoudíru. Ale štola spojující VelkouAmeriku se systémem Malé?Nesmysl!Miky, sedící naproti němu, si myslelněco jiného. Když minulousobotu odcházeli s jedním kamarádemz Velké, viděli dole u jezeramalou postavičku v dlouhém plášti.Oni šli na vlak do Srbska. Okolovápenky, dvou lomů proměněnýchve smetiště a po poli do lesau Malé Ameriky. Chvilku postálinad lomem, který svítil v zářizapadajícího slunce a vyrazili dál,než se úplně setmí. Když míjeliSupárnu, pohlédli letmo dolů. Zeštoly na dně právě vylézal chlápekv dlouhém plášti! A po povrchu jítnemohl, to by ho viděli. Miky sevčera vydal na Ameriku dřív nežostatní. Té chvilky využil na průzkumštol tady v okolí. A v jednomzávalu našel zamaskovanýprůchod! Bylo mu jasné, že cestana Velkou musí vést tudy.Pomalu se zvedl z kamennéhokřesla a z torny vylovil starou hornickoukarbidku. Nalil do ní vodu18Povídka: Dlouhá cesta pod zemía rozhlédl se po ostatních.“Tak já jdu, za dvě hodiny měmůžete čekat na Velký.”Jeho sebevědomé chování na nětrochu zapůsobilo. Dvěma prstyotočil regulátorem karbidky. Zachvíli se ozvalo syčení unikajícíhoplynu. Rozškrtnul zápalku a přiblížilji k trysce. Se slabým pufnutímse nad tryskou rozzářil oslnivěbílý plamen.Šest trempů šlapalo v řadě zasebou po polní pěšině směremk vápence. Slunce pražilo jakov coloradských pouštích. Pot jimstékal do očí a těžké vojenskéboty vyhazovaly obláčky prachu.Fred zvedl ruku. Všichni se zastavili.Čekala je nejobtížnější částcesty. Nepozorovaně projít vápenkou.Ač byla sobota, bylo tu živo.Širokou silnicí se řítily v oblacíchprachu obrovské náklaďáky plnénalámaného kamení. Nedalekopískala lokomotiva, posunujícíněkolik prázdných vagónů. Občasse objevil člověk v montérkácha zase zmizel ve vchodu nějakéhaly.Trempové se přiblížili až k silnicia ukryli se za trafostanicí. Počkalina okamžik, kdy se provoz trochuzmírnil, a přeběhli na druhoustranu, do stínu lesa. Nikdo si jichnevšiml. Teď už zbývalo jen vyjítna kopec a budou stát nad VelkouAmerikou.Miky už prolezl dvěma závalya průlezy za sebou pečlivě zamaskoval.V téhle štole určitě ještěnikdo z jeho kamarádů nebyl.Karbidka osvětlovala práchnivějícídřevěnou výztuž, která byla místyuž zřícená, a v beztvaré změtitrámů se skoro ztrácely rezavékolejnice. Náhle se štola rozšířila.Uprostřed se černal čtvercovýotvor šachty. Naklonil se nad něj.Nedosvítil na dno, ale všiml si, žepodél stěny vede dolů zprohýbanýželezný žebřík. Opatrně si naněj stoupnul. Trochu zavrzal, aledržel. Miky začal pomalu sestupovat.Když se jeho nohy dotklyzemě, odhadl, že je asi dvacetmetrů hluboko. Ocitl se ve většípodzemní prostoře. Ve dvouřadách stály tu za sebou důlnívozíky, některé plné narubanéhovápence. Nad hlavou se mu křižovalypotrhané dráty, tu a tamsmutně visící z izolátorů. Vedlaodtud jen jedna chodba. Dolehlana něj tíseň, když kráčel podélněmých svědků dávné lidskéčinnosti. Chvějivý plamen lampyosvětloval stále nové a novépředměty. Tu se povalovala staráhornická přilba, tam zase kladivo,jako by právě někomu vypadloz ruky. Ve výklenku ležela koženáaktovka, celá zkroucená vlhkostía plísní. A pak už jen dlouháa prázdná štola. Jen koleje setáhly dodaleka. Zvuk Mikyho krokůse dutě rozléhal ve tmě. Štolazačala mírně klesat. Bylo tu stálevětší vlhko, občas se mezi pražcizaleskla voda.Miky náhle strnul, jako zasaženbleskem. Leknutím se mu málemzastavilo srdce. V dáli za ním seozvalo zadunění! Potom několikúderů kovu na kov, skřípot a pakuž jen pravidelný dunivý rachot,který stále zesiloval. Po kolejíchse blížil důlní vozík! Vyděšeně sepřitisknul ke stěně a prsty křečovitěsevřel karbidku. Ožili snadduchové dávných horníků? Vždyťve štole za ním nemohla být žádnáživá bytost. Vytřeštěnýmaočima hleděl do tmy. Ohlušujícírachot naplnil celou štolu. Vozíkse doslova vřítil do kruhu světla.Zaduněla kola na rezavých kolejnicích,průvan málem zhasil karbidkua vozík zase zmizel ve tmě.Jeho rachot slábl a slábl, až doznělkdesi daleko. Nastalo ticho.Miky si setřel pot z čela a trochuse uklidnil. Ten vozík se asi uvolnilsám. Ale proč zrovna teď? A potolika letech? Opatrně vykročilna další cestu. Ušel asi kilometrprázdnou štolou, když na vozíknarazil znovu. Černal se na kolejíchuprostřed štoly, jakoby tamstál odedávna. Miky trochu pootočilregulátorem lampy, aby jejíplamen trochu zjasněl a posvítilsi do vozíku. Příšerně se lekla odskočil jako opařený. Do očíse mu dívala lidská lebka. Patřilakostlivci oblečenému do zetlelýchhadrů, který ležel skrčený nadně vozíku. Miky vyděšeně obešelvozík a rozhlédl se. Teď poznal, coje skutečný strach. Spěšně se daldo další chůze, už aby byl venku.Stále se ohlížel po vozíku, i kdyžten už dávno zmizel ve tmě. Takse stalo, že skoro zakopl o dalšímrtvolu, ležící u stěny štoly. Mrtvýměl na sobě úplně nový maskáča na nohou kanady. Daly se jasněrozeznat rysy jeho tváře, zkřivenébolestí. Musel zemřít teprvenedávno. Miky měl pocit, že zešílí.K dovršení všeho se za nímozvaly kroky. Polomrtvý strachyse prudce obrátil. Ve tmě za kruhemsvětla se znovu ozval rachotvozíku. Mrtvý se blížil k němu! Touž bylo na Mikyho moc. Z úst semu vydral přerývaný výkřik. Vrhl48/2007

47/200719Jako čerstvá absolventka jsem sipo zásluze užila volného června,abych načerpala nové zkušenostiz cestování po světě. Spojila jsemtak příjemné s užitečným a myslím,že následující deníkový zápisekbude užitečný i pro lecjakéhocestovatele či zeměpisce. Běhemdeseti dnů jsem se svým tatínkema známou z Vysokých Taterprocestovala Ukrajinu - od Kyjeva,přes Krym až po ZakarpatskouUkrajinu. Úryvek z deníkupopisuje cestu Krymským poloostrovem.se na bezhlavý útěk dál do štoly.Běžel, zakopával, padal a zasese zvedal. Přelézal hromady suti,které se znenadání objevily v cestě,až ho zastavil zával. Ani nevěděl,jak ho přelezl. Musel se plížittěsnou, zabahněnou chodbičkoumezi obrovskými balvany. Nestačilsi všimnout, že se regulátorz karbidky vyšrouboval a odpadl.Voda vystříkla proudem nazlomky karbidu. Miky se svalil naopačné straně závalu, vstal a znovuse dal do běhu. Za zatáčkoupřed sebou spatřil záblesk denníhosvětla. Konečně východ! Ale užk němu nikdy nedoběhl. Plamenkarbidky zlověstně zahučel a začalse vzdalovat od trysky. Obrovskémumnožství plynu už karbidkanestačila. Okolo gumového těsněníprošlehl vějíř drobných plamínků.Potom tlaková nádoba s ohlušujícídetonací explodovala.Našli ho až druhý den. Ležel nazádech, ve ztuhlé ruce držadlolampy. Vlasy měl šedivé a v prázdnýchočích hrůzu a smrt.Z cest: Sevastopol; BachčisarajÚterý 5.6.2007; 17:00 (VEČ)V pondělí ráno jsme po dvou šálcíchkávy vyrazili z Jalty autobusemza 22 hřiven (přibližně 110Kč) za osobu do Sevastopolu. Trasaautobusu vedla převážně podélkrymského mořského pobřežía silnici lemovaly žlutě kvetoucíjanovce. Jejich vůně doprovázelaromantickou jízdu pod mohutnýmiskalisky, které musí nahánět slinykdejakému horolezci. Vždyť sena tomto pobřeží nachází blízkonejjižnějšího mysu Krymu horolezeckyvýznamný Foros (Форос).Blíže k Sevastopolu se pak krajinamění v planiny porostlé travami,jež vystřídají dramatický reliéfmoře se skalami.Když jsme vystoupiliv Sevastopolu na avtovokzalu(автовокзал=autobusovénádraží), připadala jsem si jaknaklepaný řízek. A ten naklepanýřízek se pak ještě dobrovolně šelusmažit pochodem po Leninověulici k náměstí Admirála Nachimova,jehož socha se v Sevastopolutyčí nad mohutným přístavnímzálivem. Z centra městajsme se pak nechali odvézt trolejbusemkaždý za 50 kopejekzpět k vokzalu (вокзал). Kolempoledne jsme opustili zakázanéměsto, rusko-ukrajinský přístav,abychom odpoledne dorazili dovnitrozemského Bachčisaraje(Бахчисарай).Malebné nazeleno natřené nádražív Bachčisaraji hned upoutalo moupozornost. Několika taxikářům■ Ignác Šneibergjsme museli vysvětlit, že opravdunejsme Poláci a že taxíkemurčitě nepojedeme, protože naněj zkrátka po okradení v kyjevskémmetru nemáme. Za okamžiknám však zastavila maršrutka(miniautobus), aby nás dovezlak Chánově paláci, jenž představujehlavní turistickou atrakciBachčisaraje. Krása této islámskéstavby mě ohromila natolik,že jsem na nádvoří paláce fotilajednu fotografii za druhou. Vedlehrobů s arabskými nápisy či minarety,z nichž se kolem páté večernízačal ozývat muezzinův hlas(člověk, který svolává do mešity),jsme tu našli i pomník obětemz osvobozování města v čeles prvním osvobozujícím tankem.V 17:30 východoevropského časuse vrata paláce uzavřely, a myzůstali napospas místní Tatarcenabízející pirožky se slovy, že jeto její jediná obživa, protože kvůlipůvodu práci na Krymu nedostane.Nakonec nás ubytovala miláopálená Ukrajinka v kvartýru(квартыр=privát) za 30 hřiven nanoc a osobu. Přes finanční tíseňjsme podlehli výřečnosti panídomácí, která nám co nejrychleji,ještě večer, doporučila návště‐48/2007 19

20vu komplexu skalního klášteru,asi 20 minut pěšky východnímsměrem z města. A ve chvíli, kdyjsme pak vešli se zabalenými hlavamiv šátcích do posvátné místnosti,skončila „otevírací doba“,načež jsme v duchu děkovali, ženás sem naše ubytovatelka poslalatak rychle.Nádhernou scenérii hlubokéhoúdolí mezi 40-50 metrovými skalamidotvářel svou romantickouatmosférou západ slunce. Kdyžjsme se vraceli po silnici pod dlouhýmpásem skalních stěn, neustálejsem hledala nějaké horolezeckéjistící body - a opravdu jsemasi ve dvaceti metrech spatřilav dlouhé spáře cosi jako smyčku!Takže s klidem na srdci můžukonstatovat, že horolezci mají ještěnějaké ty skály v záloze, až jeomrzí lézt na Alkazaru, na MountEverestu či na El Kapitanu J.Po návratu do ulice Karla Marxe(č.p.10) nás paní domácí pozvalake stolu k bramborové kašia nějakým dalším dobrotám(včetně vodky). Celý večer paknádherně vyprávěla o všem, cojí zrovna přišlo na jazyk, a jejímanžel ji jen občas doplňoval.Dozvěděli jsme se, že se jmenujeOla, původem je z Kyrgystánua že nějakou dobu žili na Uralu.Její muž Miša pochází z Gruzie(což pro mě bylo milým vlasteneckýmpřekvapením). Přes povídánío tom, jak to chodí u nich„na vesnici“ v Bachčisaraji (jakkdekdo pomlouvá kdekoho či jakse věští z kávové sedliny proběhléhádky, když jsou slyšet přes celou„ves“), jsme dospěli k tomu, žeza doby SSSR (CCCP) byla jejichdemokracie demokratičtější neždnes.Vodkou jsme si za večer přiťuklidvakrát a naší slovenskou slivovicítaké tak. To samozřejmě potomvedlo také k rozpravě o výroběukrajinské samohonky.Ráno jsme popili kávu, rozloučilise s německým ovčákem Dzinou,hluchým bílým kocourem i Oloua šli na maršrutku. U nádraží serozprostíral obrovský trh (базар),kde vedle množství ryb, salátů,masa nabízeli sladkosti, oblečení,ovoce a zeleninu. My si vybralitatarský stánek, který nám doporučilaOla. Tento „stánek“ se sestávalvšak pouze z pece a několikastolků se židlemi. Zde se prodávalaсам са (sam sa) - pečenébochánky z chlebového těstaplněné skopovým masem a cibulí- neuvěřitelná lahůdka, tatarskáspecialita, jež nás dohromady (6kusů) přišla na 21 hřiven.Električkou jsme pak dojeli doSimferopolu na noční vlak do Lvova,v němž píši tyto řádky...■ Blanka PechačováJak se připravit o červený diplomJak se připravit o červenýdiplom? Jednoduše. Musíte senarodit za doby koně1), studovatmedicínu, mít samé jedničky a zmarxleninysmu mít za tři s odřenýmaušima, jak můj tatík (bývalýstudent Botiče!!).Zkoušku z marxleninismu skládaltáta jako poslední. Vědomsi toho, že má pramalou šancizkoušku udělat a rusky umí jenom´ja guliala v parke´, šel ke zkoušce…Jako otázku si vytáhl úžasnouknížku „O zemi, kde dnes znamenájiž včera a nikdy jinak“.Jelikož neměl ponětí, o čem taknížka je, požádal svého spolužáka,který seděl vedle něj napotítku, o pomoc. No a milý spolužákmu samozřejmě pomohl...,k trojce. Vzal arch bílého papírua na něj nakreslil srp a kladivoa pod ně napsal: ´a pozítří jepředevčírem,vole´. Jelikož tátav životě nebyl na 1.máji a komunismuneholduje, vyprskl smíchy.Zdánlivě hluché postarší zkoušejícíse to samozřejmě moc nelíbilo(asi jí Lenin visel zarámovaný nadpostelí), dusila tátu u zkoušky asipůl hodiny a jen díky přísedícímupanu docentovi, kterému Leninevidentně nikde nevisel, byl tátarád, že nemusí zjišťovat datumzářijových opravných zkoušek.Takže dámy a pánové: učit se,učit se, učit se a nikdy jinak.1) doba koně = doba komunismu■ Veronika KunstováProtéká srdcemProtéká srdcem, tou ledovou krustou;snaží se ho zahřát, přinutit k životu;zatímco co les dýše a poslouchá nás dva.Hladové listí,nasytit jej dlouho trvá,alkohol v žilách mění směra ptá se, kudy proti proudu.S rozmazanými stíny,však s navždy vztyčenou hlavou,přistoupím k nebeskému soudu.Za zpitého zíváníticho, tma, vlaku hukot,na prknech zítřejšího svítání,líbám svůj život.Nebojím se pohlédnou sama sobě do očí!■ Blanka PechačováSonetO toběPo tváři stéká slza, srdce mě bolí,krásné to bylo, teď nezbylo mi nic.Já nejsem ničí, a přesto byla tvojí…Duše se hroutí, nechce už žít víc.Tvá slova jak dýka rozkrojí mě ve dví,v tvých očích budu tonout zas a zas.Bůh? Ďábel? Anděl? Někdo snad ví,že život můj zbaven je všech krás…Byls jediný, kdo rozsvítil mé srdce.Teď už tu nejsi… jak tvářit se mám?Tvůj pohled drtí mé srdce tak prudce…Smích je mi k pláči a pláč zase k smíchu.Já nejsem ráda, že ten pocit znám!A toužíc po ráji postrádám dýku…■ Martina Němcová2048/2007

Kresba: Markéta Pikorová