48.díl - Gymnázium Botičská

47/2007The American Thinganeb rok na americkém severozápaděJe to něco přes rok zpátky: Procházímse chodbou gymnáziave Vimperku, venku svítí slunce,Země se točí, je běžný školníden. Mé oči zaostří na plakát,který láká ke studiu na středníškole v Americe. Přirozeně mneto zaujme, vždy jsem snil o možnostivyrazit pryč do světa. V tuchvíli ale netuším, jak následujícíudálosti razantně ovlivní můjživot a vtisknou do něj něco takhlubokého a užitečného.Mnozí z Vás si už mohou domýšlet,jak okamžitě kontaktuji agenturu,vyplňuji přihlášku, získávámamerické vízum a dychtivě opouštímúzemí naší vlasti. Realita seovšem ubírala směrem trochujiným.Sebrat se a odjet několik tisíc milod domova a strávit tam jeden roknení zase tak samozřejmá věc, vkaždém případě to nevypadá takreálně a uskutečnitelně jako třebaodpolední výlet na koupaliště.A to byl právě ten důvod, pročjsem zůstal jen u toho sladkéhopřemýšlení o tom, jaké by to bylo,kdybych se tam opravdu podíval.Nakonec jsem byl postrčen rodiči,kteří věděli, že to pro mne budedobrá zkušenost, a o několik týdnůpozději jsem se dozvěděl, žejsem přijat. V tu chvíli se z nereálnémožnosti stal cíl tak blízkýa naléhavý, že mi mé vzrušenínedalo spát dlouho do noci. Čímvíce se datum odletu blížilo, tímvíce se mé očekávání a vzrušenístupňovalo.PříjezdDen D se přiblížil. Byl jsem naRuzyňském letišti s kopicí zavazadela opouštěl jsem pasovou kontrolu.Nyní jsem byl sám, tedy jáa cizí svět kolkolem. V ruce palubníkarta a vše ve vlastních rukou.Let přes oceán byl dlouhý, ale jájsem nezahmouřil oka. Na letištíchprobíhalo vše hladce. Kdyžjsem druhého dne vstupoval domalé haly letiště v Bozemanu, státMontana, dělilo mne od mé „hostrodiny“ jen několik minut. Dorazilivšichni, tedy máma Eileen, tátaMike, čtyři sestry a jeden velkejbrácha. Nejmenší, desetiletá Kristen,držela v rukou velikou ceduli:Martin!Bylo 11 hodin v noci a mně sepo 32 hodinách cestování chtěloopravdu spát. Toto setkání mneovšem opět probralo. Nasedlijsme do velikého GMC Yukona vyrazili do temnoty. Komunikacebyla v začátcích mírně formální,ale Američani tento handicapzačali odbourávat velmi rychlesvým humorem. Ještě onen denmne brácha vzal na okružní jízdupo našem malém městečku. Kdyžjsem vystoupil z auta, ucítil jsemzvláštní vůni cizího světa. O rokpozději to byla vůně domova.Po probuzení jsem nemohl uvěřitsvým očím. Ocitl jsem se v rozsáhlémúdolí lemovaném vysokýmihorami. Podíval jsem se pozorněji:„Ano, na vrcholcích je ještěsníh!“První dny jsem stále valil oči. Byljsem v místech, které jsem znalpouze z filmů. Velké trucky, dlouhékamiony, dřevěné bary a dlouhérovné silnice se žlutou čárouuprostřed: Paráda!The Big Sky CountryDostal jsem se do severozápadníčásti USA do státu Montana.Na severní hranici sousedí tentočtvrtý největší stát Unie s Kanadoua na jihu má několik desítekmil společné hranice s Yellowstonskýmnárodním parkem. Naleznetetu vysoké hory (až 4000m),rozsáhlé pláně, otevřená údolí,medvědy, vlky a vše, co byste odDivokého Západu mohli očekávat.V těchto končinách se kdysi prosadilčlověk, který měl pevnou15vůli, odhodlanost, víru a důvtip.Sounáležitost obyvatel a vzájemnápomoc byla k úspěšnému životunevyhnutelná. Pokrok změnilprvky starého stylu života, avšakmnohé se zachovalo do dnešníchgenerací. Na rančích se již převážněpoužívají čtyřkolky, modernítechnika zastupuje zvířecí sílu,na horách rostou lyžařská střediskaa v domácnostech nechybímoderní elektrospotřebiče. Nadruhou stranu se v myslích mnohaobyvatel dochovalo podvědomí letminulých. Vždyť mnozí prarodiče ajejich potomci zažili starý a tvrdýkovbojský život. I nyní jsou zderanče, rodea, stará dřevěná městečka,kovbojové a netknutá příroda,spojení se světem a modernizacese však zastavit nedá.ŠkolaLone PeakŠkola je velikou součástí temnějšíhoživota. Právě tam člověk trávívětšinu svého času. Po každodenních7 hodinách se mnoho žákůpřemístí na fotbalový stadion čido tělocvičny a věnují se americkémufotbalu, volejbalu, atletice,basketbalu a dalším pohybovými intelektuálním aktivitám (různéleadership, bussiness a dramaspolky).V Americe se sport organizujezejména prostřednictvím škol.Kluby, jak je známe z Evropy,tu téměř neexistují. Po aplikacina české prostředí tedy nehrajiza „FK Vlachovo Březí“ ale za48/2007 15