Rozhovor s prof. Šímouaneb tentokrát už o věcech osobníchJe tu slibované dokončení rozhovorus oblíbeným profesorem, jenžnedávno oslavil kulatiny a úspěšněsložil zkoušku na Koordinátoraenvironmentální výchovy. Témarozhovoru pokračuje, stále v ekologickýchkolejích.Myslíte, že dnešní mladý člověkmůže lehce rozvíjet svůjzájem o přírodu i přesto, žepřírody očividně ubývá? Můženedostatek kontaktu s přírodouzapříčinit i psychicképotíže?Myslím, že každý, kdo si chcenajít cestu k přírodě, ji vyhledatmůže.Dnešnímu člověku kontakt s přírodoupochopitelně ubývá. Člověksi ale dokáže na nový způsobživota zvyknout. I když přírodaa vůbec prostředí, ve kterém sečlověk pohybuje, na psychikučlověka určitě působí a nějak hoovlivňuje.Chováte se ekologicky?Doma už dlouhé roky třídímeodpad a považuji to za racionální,ačkoliv to člověka někdy otravuje.Myslím, že by se to pro něj mělostát do jisté míry automatismem.Ale vím, že je to v některýchokrajových lokalitách o příležitostech,že všude ani ty kontejnerynejsou.Je asi zřejmé, co mi odpovíte,ale přece se zeptám… jaký jeváš vztah k přírodě?Jsem milovníkem přírody a bavímě ji poznávat. Vždy jsme mělidoma zvířata a tam, kde bydlím,na okraji Prahy, jsme vlastně taktrochu v divočině, v bezprostředníblízkosti Chuchelského háje. Alenedá se říct, že bych byl k lásce čizájmu vůči přírodě vychováván.Udržuje váš zájem o přírodui to, co děláte v rámci své prácedo školy?Ano. Jsem rád, že učím biologii,která mě trochu nutí jít do lesa,např. při přípravě laborek, hrabatse v půdě atd., i když jsou lidi,kteří se pak ošklíbají nad žížalou,což je ale zase známkou toho, žeji nikdy neviděli.Jste členem nějaké ekologickéorganizace či jinéhosdružení?Jsem členem ČSOP (Český svazochránců přírody). Podmínkoučlenství je poplatek asi 200 korun(smích).Co tento svaz dělá?Pořádá spoustu akcí, ať už exkurzepro veřejnost nebo záchrannéprogramy. Existují i další sdruženís touto tematikou, takže prostorpro člověka, který má o příroduzájem nebo se chce třebai angažovat, tady je.Podílí se na nějaké ekologicképomoci naše gymnázium?Například při povodních v roce2002 byli profesoři pomáhatv zoo. Každý rok také probíháuklízení Prokopského údolí, kteréorganizuje prof. Hlistová ve spoluprácise sdružením Zvoneček.Jak vnímáte poplašné zprávyo oteplování zemského klimatuv důsledku lidské aktivity?Vnímám to jako varování, jakozdvižený prst k tomu, aby se alespoňčlověk nad tímto problémemzamyslel. To, že se člověk svýmvlivem, který je nadstandardní,podílí na oteplování klimatu, jeevidentní.Jak by se podle vás dal tentovliv zmírnit?Např. v otázce snižování produkceoxidu uhličitého hraje velkou roliprůmysl. Bylo by například možnéredukovat produkci CO2 při spalovacíchprocesech. Jednotlivecs tím ale mocnezmůže.Je současnévymíránídruhůz historickéhohlediskavýznamné?Určitě, např.likvidace tropickýcha korálovýchútesů,kde je největšíbiodiverzita,s sebou nesevelké nebezpečívyhubení živočišných a jinýchdruhů, třeba i endemitů (živočichůžijících jen na určitém územípozn. red.), čímž se můžeme dobudoucna připravit např. o možnostvýroby léčiv a dalších věcí,které by nám mohly být užitečné.Nebezpečí je o to větší, že kdyžjeden článek vypadne, vypadnecelá síť a další živočichové pakbudou vymírat.Lze ale s jistotou říci, že je nynějšíúbytek druhů způsobenprimárně vlivem člověka?Z historie života na Zemi víme,že bylo asi pět období masovéhovymírání, všechna byla ještěpřed člověkem. Nelze pochopitelněvyloučit, že se nyní právěv takovém období nalézáme, aleje to spekulativní a nejednoznačné.Víme, že mnoho organismůvymřelo vlivem bezohlednosti člověka,a to není příjemné.V loňském roce začal na školefungovat přírodovědnýkroužek. Na co byste zájemcenalákal?Asi na neformální setkání a pohodovéexkurze v přírodě, které nejsouúzce zaměřené, ale účastnícise dozví zajímavosti, na kterénení ve škole čas, a dostanou senavíc do přírody.Jaké exkurze se ještě do koncekalendářního roku chytají?Kromě té říjnové Na zlato a houbydo Nového Knína ještě dvě.V listopadu vyrážíme s Kladivemdo Černé rokle a v půlce prosinceopět na ptačí zimoviště.Máte nějaké přání, co se týčevaší práce?Určitě bych vás (studenty) chtělněčemu naučit, třeba i pozornostik přírodě.Děkuji za rozhovor.■ Michal Ježek48/2007
47/2007Čtyři roky na GybotuNěkdy v červnu jsem slíbil, ženapíšu pro B-Komplex článek, vekterém bych zhodnotil své studiumna našem gymnáziu. K psaníjsem se dostal teprve teď s téměřčtyřměsíčním odstupem, tudížby mohl být docela objektivní anezatížený nějakými nedávnýmiskutečnostmi. Článek je nakonecpoměrně dlouhý, ale není v lidskýchsilách nacpat prožité čtyřiroky na pár stránek papíru. I kdyžjsem se o to pokusil, moc dobřesi uvědomuji, kolik věcí jsem opomněl,případně byl nucen vynechat.Proces začínáKdyž jsem před čtyřmi roky naBotičskou nastupoval, tedy v roce2003, měl jsem o studiu na středníškole představy všelijaké,avšak musím přiznat, že značnězkreslené. Například jsem mělpocit, že nástupem na „střední“končí časy zábavy a teď teprvezačíná ta tvrdá dřina. Opak bylvšak pravdou :-). Po nástupu donormálního „studijního procesu“jsme si museli dost složitě zvykatna nové věci.Pochopit byť jen, dnes již známéčíslování jednotlivých cyklů v rozvrhunám dávalo docela zabrat.Ani nemluvě o poměrně vysokýchnárocích kantorů v jednotlivýchpředmětech. Ale na všechno sičlověk postupem času zvyknea ve chvíli, kdy se přestane poškole motat jak cikán v kukuřici,může tvrdit, že už se vyzná skorojako doma a nic ho nepřekvapí(i když to není zdaleka pravda).Každopádně ti, kteří nás varovali,že první ročník je nejsložitější,nebyli daleko od pravdy a i já semusím s jejich názorem ztotožnit.Jak jsme se postupem času seznamovalise „životaběhem“ na Botičské,začali jsme také objevovatjejí silné a slabé stránky. Předemse omlouvám, jestli nějaké přednostigymnázia opomenu, protožejak už to tak bývá, člověk si spíševšímá věcí, které mu vadí, a zbytekbere jako samozřejmost.Přesto jsem si na Botičské nejvícevážil přátelského přístupu kantorů.To zdaleka není samozřejmostí navšech školách a Botičská v tomhlemyslím si opravdu vyniká. Nebylprofesor, se kterým by se nedalonějak rozumně domluvit na kompromisu,na nějaké individuálnípráci, prostě na čemkoliv. Někteříaneb mládí v hajzlu?kantoři se dokonce postupně přesouvaliz rolí nadřízeného do role„kamaráda“, myslím, že o tom byhodně studentů mohlo vyprávětz vlastní zkušenosti. Vlastně se tonetýká jen kantorů, ale i vztahustudentů mezi sebou. Čím menšíškola je, tím jsou lidé v ní vícejako jedna rodina a na Botičské seto projevuje docela významně.Protokoly, pokusy a pivak oběduCo se týče výuky, těžko soudit,někomu se líbí onen předmět,někomu jiný, o tom se nemásmysl dohadovat. Ale co mě zaujalo,byla praktika z jednotlivýchpřírodovědných předmětů, kteráse nám snažila zábavnou formou„vtlouci“ něco do hlavy. Horší tobylo s následným psaním protokolůo průběhu pokusů. Ty jsemnapříklad z chemie nevypracovávalskoro nikdy. Při pokusechjsme si jen hráli s ohněm a barvičkamiroztoků, ale chemii jsemvůbec nerozuměl. Možná jsemani nechtěl rozumět, ale přestonás to celkem bavilo. Naopakpředměty typu hudební výchovabyly z mého pohledu naprostoo ničem, i když se najdou tací,které to zaujalo. Ovšem kdybychmísto těchto hodin ležel domaa spal, udělal jsem jedině dobře.Tradiční povinností každého studentave druháku je vypracovattakzvanou „ročníkovou práci“.Odbornou práci, v níž v podstatěo odbornou úroveň tolik nejde.Důležité je, že její vypracování dáčlověku docela dobrou zkušenost.I přesto, že jsem takovou prácistačil napsat v podstatě za jednonedělní odpoledne, obohatilomne to minimálně tím, že jsem sizkusil obhajovat náročnější prácipřed nějakým větším množstvímlidí. Tuto tradici bych do budoucnaurčitě zachoval.Co mi trošku vadilo, byla absencenějakého stravovacího zařízení.Studenti sice mají možnost choditdo jídelny v Podskalské ulici,ale její kvalita je lehce pochybná.Postupem času byla tato nevýhodavyvážena zjištěním, že jeokolí školy přímo prošpikovánomnožstvím restaurací a podobnýchobčerstvovacích zařízení,kde člověk může v klidu poobědvattřeba pár piv, případně zahrátfotbálek.Počítače k ničemu?Dalším zklamáním pro mě bylakvalita výuky IVT, která se pohybovalaněkde na úrovni podprůměru.Ani nevím, co jsem od IVTvlastně očekával, zčásti bylo všezpůsobeno tím, že jsem školuvybíral stylem „tak, teď se podívámdo mapy, která škola je nejblíž,tam se přihlásím“ a potomšel 1. září do nové školy na„blind“, aniž bych o ní něco vícevěděl. Postupem času jsem samozřejměpochopil, že nízká úroveňIVT není způsobena ani špatnýmilektory (zjistil jsem, že profesorMarkalous je prostě „šéf“ a progymnázium dělá, co může), aninedostatečným množstvím financí,ale hlavně většinovým nezájmemstudentů naučit se s počítačemněco víc, než ho umětzapnout, a někdy snad ani to ne.Argument „jsme přírodovědnégymnázium zaměřené hlavně nabiologii a chemii“ je sice oprávněný,leč i kdyby byla škola tisíckrátzaměřená na biologii, tak jeto pořád jen gymnázium, kde byse neměl zanedbávat ani jeden zesměrů všeobecného vzdělání.Nespornou výhodou však je, žemají studenti téměř neomezenýpřístup do počítačové učebny nainternet, ba co víc, je jim dovolenopo odpoledních hrávat po sítihry, to jsem snad na žádné školeneviděl. Kde jsou ty doby, kdyjsme hrávali Counter Strike dlouhodo večera a ze školy odcházelitřeba v půl desáté v noci :-)Asi bych u IVT ještě chvilku zůstal.Samozřejmě vím, že některézměny nelze prosadit bez celkovéinovace systému školství, a nechciopakovat věci, které již bylynesčetněkrát řečeny. Proč ale místojiných nesmyslů (na úkor omezení/zrušení/sloučeníněkterýchpředmětů) raději nezavést povinnouvýuku psaní všemi deseti prstyna klávesnici? To je přece jednaz nejužitečnějších dovedností.Potom by se třeba maturitní slohovépráce mohly psát na noteboocích,což by byl podle méhonázoru obrovský pokrok. Odpadlyby problémy s čitelností textu, spsaním konceptu a hlavně by todalo všem něco pro praxi, protožev dnešní době nebude nikdo nikdynic psát v ruce. Nehledě na to, žeby práce alespoň nějak vypadaly,ne jako kus počmáraného hadru.Stejně tak si nedovedu představit,že bych si na našem gymná‐48/2007