Rýmařovský horizont 12 - 2010 - Středisko volného času Rýmařov

12/2010Ve čtvrtek 10. června navštívilyděti ze Školní družiny Stará VesStředisko volného času v Rýmařově.Prohlédly si prostorykluboven, nahlédly také do zákulisípodia velkého sálu, byly seznámenys rozmanitostí kroužkůa činností SVČ, měly také možnostsi zacvičit na vybranýchstrojích v posilovně. Pronikly dotajů příprav rýmařovských novin- Horizontu.Foto: Miloslav Marek26Školáci byli v prostorách SVČnadšeni. Jednomu z dětí, LukášiVyroubalovi, tento výlet unikl.Byl účastníkem okresního kolav atletice a obsadil 1. místo.Děti ze školní družiny děkují zaměstnancůmStřediska volnéhočasu v Rýmařově a předevšímpaní ředitelce Pavlové za příjemnéodpoledne.RÝMAŘOVSKÝ HORIZONTPoděkováníA. KozlováZajímavost z přírodyMajko, majko, dej mi masti na bolestiNa jaře je v přírodě opravdu stáleco objevovat. Jednak jsme pozimě nažhavení a zajímá násv přírodě kdeco, hlavně se tohoale na jaře v přírodě moc a mocděje.Malých a snadno přehlédnutelnýchbroučků a mušek je bezpočet,mnozí nás i nepříjemně obtěžují,ale občas se setkámei s tvory v našich poměrech takřkaimpozantními. Chroust obecný,brouk, který se v minulostistal takřka symbolem škodičův přírodě a jejichž sběr byl kdysidokonce povinný, se stal poměrněvzácným tvorem a podobnědopadli i další velcí brouci. Snadještě stále krásní zlatohlávci nebostřevlíci jsou běžným jarnímsortimentem, ale např. roháče užzahlédne jen málo milovníkůpřírody. Kupodivu občas je možnése setkat i s jiným velkýmbroukem, spojovaným s čistýma nenarušeným životním prostředím,a tím je majka obecná(Meloe proscarabaeus).Majky jsou teplomilní a suchomilnínelétaví brouci, kteří sevyskytují hojněji pouze lokálně.Z celkem čtrnácti druhů zjištěnýchv České republice je v současnostijiž pět považováno zavymizelé, zbývající jsou většinouvelmi vzácné. Všechny druhyjsou chráněné zákonem.Sameček majky obecné je vždyzřetelně menší než samička, samičkao velikosti až čtyři centimetryje nápadná svým enormněvelikým a nadmutým zadečkem.Barva je modročerná. Krovkynekryjí zadeček.Velmi zajímavý je jejich vývoj.Samičky kladou do půdy až čtyřitisíce vajíček, z těch se vylíhnoudrobné larvičky (tzv. triungulin).Ty následně šplhají porostlinách, a pokud se jim podařívlézt do květu, snaží se zachytitdivokých včel a nechávají se přenéstdo jejich hnízda. Tam pronikajído medových buněk, kdepožírají vajíčka či larvičky hostitelůa med. Po složité proměněse na jaře z larvy stává brouk,který po vylíhnutí opouští hnízdo.Parazitem domácích včel semajka stává jen výjimečně.Majkovití brouci jsou známí prosvoji jedovatost. V ohrožení vylučujíz kloubů jedovatý kantaridin.Lidé považovali tento sekretza léčivý a majky používali jakojeho zdroj. Kantaridin může býtjiž v dávce 30 mg pro člověkasmrtelný. Z minulosti je známi případ vraždy pomocí jídla zeslepice, která byla předtím záměrněkrmena příbuznými majek- puchýřníky lékařskými(Lytta vesicatoria). Řada živočichůje však proti jedu odolná.Puchyřníkovití brouci způsobujíbolestivé puchýře na kůži a v minulostisehráli významnou rolijako afrodiziakum (z dnešníhopohledu velmi problematickou).Proslulý je zejména puchýřníklékařský, zvaný též španělskámuška. V žádném případě se nejednáo nějakou mušku, ale o lesklemodrozeleného broukao velikosti dva centimetry, vylučujícíhocharakteristický myšízápach. Žije především veStředomoří, ale čas od času sevyskytuje masově i ve středníEvropě na jasanech, šeřících,ptačím zobu. Jeden sameček jeschopen vyprodukovat až 17 mgtoxinu kantaridinu.Jako lék nebo afrodiziakum sepoužívala na prášek rozdrcenátěla puchýřníků, historie jejichvyužívání a zneužívání je velmipestrá. První popis použití kantaridinuv Evropě se překvapivědatuje až do antických dob.Zmiňuje se o něm i Plinius.Livia, žena Caesara Augusta,známého též jako Octavianus,(žila v letech 58 př. n. l. - 29 n.l.), přidávala kantaridin do jídlaurčeného ostatním členům vládnoucírodiny, aby stimulovala sexuálníharašení použitelné pozdějiproti nim. Poté, co bylyoběti dostatečně zkompromitovány,začínala je vydírat, vzpurnéjedince případně otrávila.Tvrdí se, že tímto způsobem pomohlak cestě na římský trůnsvému synu Tiberiovi. V osmnáctémstoletí dosáhl kantaridinve Francii vrcholu své popularitya prodával se jako Richelieuovypastilky. Hořká intenzivní pachuťrozdrcených puchýřníků bývalavětšinou překrývána různými aromatickýmipříchutěmi, napříkladanýzem, tak jako v případě bonbonůpoužitých markýzem de Sade(1740-1814), který španělské muškydistribuoval jako afrodiziakuma údajně jimi otrávil několik prostitutekve svém okolí.Dnes je pro jeho toxické účinkypoužívání kantaridinu ve většinězemí zakázáno. Jsou však stálemísta, kde bývá používán propovzbuzování pohlavních funkcíhospodářských zvířat. Dermatologovédlouhou dobu používalia do jisté míry stále používajíkantaridin pro odstraňování bradavica léčbu infekčního onemocněníkůže vyvolávanéhopoxviry (např. viry způsobujícíneštovice). Minulost tohoto přípravkuje skutečně pestrá a budoucnostse zdá být rovněž nadějná- podávání kantaridinu mávelmi slibné účinky při léčbě některýchdruhů rakoviny.Majku obecnou jsem pozorovaljednak v teplé oblasti Rýmařovskau Mirotínku, ale také v blízkostilovecké chaty Hubertkyv údolí Podolského potoka,u soutoku se Žlutým potokem.Pro obě místa je to dobrá zpráva:svědčí to o dobrých přírodníchpodmínkách i pro další druhyhmyzu. A může to být i inspiracepro vás - vyjdete-li si zeŽďárského Potoka proti kaskádámPodolského potoka a kolemrašeliniště Na Skřítku do sedlaSkřítek nebo obloukem zpět doŽďárského Potoka, je možné, ženepotkáte žádný zázrak přírody,krásu však určitě ano. M. Marek