Zpravodaj městské úřadu č. 3 - Lanžhot

Lanžhotský zpravodajze Záhumní uličky. Přehodí si kamarádovo bezvládné tělo přes rameno a Hrnčířových humnem,přes Bendových jamu a Súhrady spěchá s ním k měšťance. Tam, v rohovém domě (dnes v majetkuFrantiška a Boženy Slámových), má ordinaci paní doktorka. (Brzy ji po ní převezme doktor Kepák.)Její diagnostický výrok je jednoznačný: průstřel lebky, smrt okamžitá… Tragedie sevřelanžhotský lid v pěsti hrůzy. Kdo z něho by však pouze tušil, kolik hrůzy hrůz je teprve čeká anine za deset let, vždyť se přece končí rok letních olympijských her, které pro sportovce celé planetybombasticky velkolepě uspořádalo Hitlerovo nacistické Německo! Nešťastný František Uher– Pavlík už této strašné budoucnosti vstříc nepůjde…NEDĚLE, 27. května 1945. Lanžhotský kostel je stále ještě bez dělostřelectvem Rudé armádyustřelené věže. A přece do něj míří svatební průvod. Liduška Turečkových z náměstí se vdává zaTondu Švirgu z Komárnova. Budova radnice u kostela je částečně kasárnou. Sídlí v ní a na „stróžocích“i přespává ozbrojená posádka pořádkové pomocné stráže, sestavená z místních mladýchmužů, věkem kolem dvaceti let. Mají občany chránit před násilnostmi i rabováním. Mladíci užčekají u kostela na svatebčany, aby na oslavu nevěsty a ženicha vypálili do vzduchu několik ranz pušek, prostě salva jak se patří. Jako odměna je nějaký ten litr vína nemine. Už pokoštovali, kdyžse vrátili do radnice na své „strožoky“.Jeden z nich, dvacetiletý Josef Ciprys – Rataj (přezdívka značí oráč) z Lesíčkové ulice sev rozvernosti obnaží na tom nejintimnějším místě těla muže. Tak trochu klukovsky provokuje.Třiadvacetiletý Antonín Fojtík – Havlík (po mamince Havlové) z Kradlova Jožku s namířenoupuškou vyzve, aby si, jemně řečeno, přirození zahalil, jinak že mu je ustřelí. Když Jožka neuposlechne,Tonda, v přesvědčení, že při oslavné salvě vystřílel v pušce všechny náboje, se slůvkem„paf!“ stiskne spoušť. Puška vysloví něco jiného. Výstřel – a genitálie Jožky se okamžitě zalijí krví.Přivolaný doktor Kepák mnoho nezmůže. A každý jiný s ním. Na druhý den, v pondělí 28. května1945, Josef Ciprys – Rataj umírá.A co nešťastný střelec? Pamětníci říkají, že chřadl pod výčitkami vlastního svědomí, ale i podvýtkami příbuzných zemřelého kamaráda. V březnu 1947 náhle umírá v nemocnici u sv. Annyv Brně. Kostelník Jan Straka z Komárnova si do své a jím vedené Knihy pochovaných zapisuje:30. 3. 1947 – Antonín Fojtík. A jako poznámku připojuje: Bartošek, stárek u Vedralů… PročBartošek a ne Havlík, na to jsem nepřišel. Ale to v tragédii tohoto příběhu nemá žádný význam.Prst na spoušti jakékoliv zbraně není nikdy žádný špás. Ani tenkrát, kdy si tu zbraň pronajalaválka…NEDĚLE, 29. září 1963, dopoledne. Paní Rozálie, manželka Martina Trčky od zámečku seubírá na lanžhotské nádraží. Na vlak. Má v úmyslu zajet do Lednice na návštěvu k příbuzným.Toho dne se jí však nedočkají. Kdo ví, o čem cestou přemýšlela. Asi už se nevracela vzpomínkamik tragické smrti jejího prvního synka, devítiletého Miloška, kterého spolu s dalšími roztrhala minau Matýskových, v neděli 14. dubna 1945. Uběhlo už mnoho let a navíc v červnu 1947 porodiladruhého syna, Janíčka. Už je mu šestnáct let a učí se klempířem. Ráno jej přemlouvala, aby se vydaldo Lednice spolu s ní. Nechtěl, že ho čekají kamarádi, půjdou do lesa ke Kučovanisku… Kdyždorazí Rozálie na nádraží, panuje tam jakási vyděšenost, která při spatření paní Rozálie vyvrcholíu nádražáků otázkami, na její hlavu dopadajícími: „Ná, co tady děláte? Dyt vy nic nevíte? Jak to, ženejste u něho?“ Paní Rozálie se zhroutí, až všechno pochopí, zrovna jako tenkrát v pětačtyřicátém.„Bože, to snad nemože byt pravdú?“ zavyčítá…Půl hodiny před tím se skupinka kluků u závor na trati za mostem přes Kučovanisko shlukla kolemjejich nejstaršího kamaráda Jendy Trčky od zámečku. Zase, jak s oblibou „pauzovali“ podélželezniční trati, při pátrání po zapomenutých pozůstatcích druhé světové války, něco našli. Má tov rukách Jenda. Granát? Mina? Odežene od sebe kamarády a když jeden z nich zavolá, aby to radějizahodil, uposlechne. Dost pozdě. Když ta věc opouští jeho levou ruku, vybuchne! Utrhne mu24