Zpravodaj městské úřadu č. 3 - Lanžhot

Lanžhotský zpravodajstát, protože není už nikdo, od koho byste se dověděli cokoliv o těch či o tom, co zachycují, a narubech není žádná poznámka? Doktor Kordiovský, někdejší ředitel archivu v Mikulově, upozorňoval,jak tyto dokumentaristické nedostatky každou takovou fotografii znehodnocují, často nenapravitelně,k velké škodě historie té které obce a města.Přesně takové snímky mi leží na stole. Obě ukazují muzikanty dechovek, které údajně hrávalyv Lanžhotě možná ve dvacátých letech minulého století. Začnu tou z mého pohledu nejvýznamnější,nahoře označenou jako č. 16. Půjčil mi ji náš kostelník František Brantalík. Jeho tatínekhrával v mládí na trumpetu a je možné, že právě v kapele na fotografii zachycené. Pan Františekstarší byl ročník 1904.Nevím, jak zdařile technicky vyjde reprodukce fotografie ve zpravodaji, proto uvedu, že podnohama stojících muzikantů a šohajů je bíle sdělováno: Lanžhotská kapela v Kyjově. Fotografiebyla pojata jako pohlednice a jako taková byla zaslána Fr. Brantalíkovi tam, kde po odvodu vojančil.Na jejím rubu totiž stojí: Četař Frant. Brantalík Čes. Pěš. Pl. Čísl. 41 8. rota Čadca Slovensko.Datum bohužel schází. Odhaduji to na léta 1924 – 25. Zajímavá jsou další sdělení: Srdečný pozdravzasílá Kmotr. Posled budu psat. A následují ještě podpisy: Ciprys Frant., Kycl, Tuček Josef,Ciprys Jan, Antonín Tuček. Pac a pusu zasílá Svačina. Dva podpisy nelze rozluštit.Osoby na fotografii neznám. Leč dvě tváře jsou mi moc a moc povědomé! Druhý šohaj zleva mitváří připomíná Josefa Šišku z mé rodné Nové ulice, z domu, do něhož jsem chodíval nejprve jakok Ondrášom a nakonec ke Svačinom. Vysvětlení: Ondráši byla přezdívka manželů Prajkových,nejstaršího ze tří párů v domě žijících, potom byli manželé Šiškovi (zřejmě dcera manželů Prajkovýchse vdala za Josku Šišku, lesního dělníka celoročáka, který prý dlouho chodil v kroji a bývali stárkem). Nu, a dcera manželů Šiškových Božena se provdala za známou lanžhotskou fotbalovouosobnost Jožku Svačinu, a to už je historie všeobecně známá. Tak tedy toho druhého šohaje zlevabych považoval za pozdějšího strýca Josku Šišku, dosti sluchově postiženého, jemuž jsem taktoříkával a se kterým jsem se zájmem besedovával.Tvář třetího zleva, prvního muzikanta s trubkou a notami v ruce, mi připomíná tenkrát možnášestadvacetiletého Metoděje – Metyna Prajku, kterého čtenářům nemusím představovat. A v tomtopřípadě by šlo o jeho portrét vzácný…Už si nevzpomínám, jak se ke mně dostala druhá fotografie, taktéž lanžhotské dechovky, rovněžz období dvacátých let minulého století. Kde a kdy byl snímek pořízen, nevím. S jistotou na něm43