Create successful ePaper yourself
Turn your PDF publications into a flip-book with our unique Google optimized e-Paper software.
OSOBNOST<br />
„PŘEPIŠTE DĚJINY!!!“<br />
Jeho charakteristický hlas provází televizní<br />
sportovní diváky již hezkou řádku let.<br />
Snad nejvýrazněji se nám vryl do paměti,<br />
když jsme u svých přijímačů po dlouhé<br />
hodiny ospalých rán v roce 1998 drželi<br />
palce českému týmu při hokejovém turnaji<br />
na olympijských hrách v Naganu.<br />
„Přepište dějiny! Jsme olympijští vítězové!“<br />
zněl naléhavě jeho křik v posledních<br />
sekundách vítězného finále s Ruskem…<br />
Robert Záruba je považován za nejlepšího hokejového komentátora<br />
u nás. Jak sám s nadsázkou tvrdí, v České televizi, kde pracuje<br />
od roku 1990 a má za sebou 1000 sportovních přenosů, již<br />
pomalu patří mezi inventář. Se svými komentátorskými výkony<br />
však není zcela spokojen. Tvrdí, že je stále co zlepšovat.<br />
Proč jste se rozhodl zrovna pro komentování hokeje?<br />
S hokejkou a tenisovým míčkem jsme se s klukama proháněli<br />
po ulici. Pak jsem nějak propásl nábor do hokejové přípravky,<br />
a tím můj hokejový růst skončil. Od mládí mě ale přitahovaly<br />
sportovní přenosy všeho druhu, plochou dráhou počínaje a krasobruslením<br />
konče. Hokej byl v naší republice vždy fenomén.<br />
Souboje se Sověty před rokem 1989 byly pověstné a jejich<br />
výsledky mívaly určitý jasný význam…V hokeji jsem vždycky<br />
fandil hlavně národnímu týmu. V něm tehdy působila celá<br />
řada skvělých hokejistů, třeba gólmani Jiří Holeček a Vladimír<br />
Dzurilla, v obraně Bubla, Machač-Pospíšil, v útoku zase Ivan<br />
Hlinka, Holíkové, Martinec-Novák-Šťastný, či Pavel Richter...<br />
Dá se říci, že tehdy mě to chytlo.<br />
Proč vaše novinářská cesta vedla rovnou do televize?<br />
Musím se přiznat, že šlo spíše o náhodu než o plánovanou věc.<br />
Na gymnáziu jsem se pokoušel psát, ale tehdy se dalo jen obtížně<br />
prosadit, když jste nepatřil do nějaké redakce. Dnes – v době<br />
internetu – je to přece jen jednodušší. Tak jsem se v létě 1984<br />
dostal na brigádu do ČT a shodou okolností mě místo do motoristické<br />
redakce, kam jsem měl jít pomáhat, nasměrovali do<br />
sportovní redakce. S krátkou přestávkou jsem tady 24 let.<br />
Když si vzpomenete na své první vystoupení před kamerou,<br />
nepolije vás ještě dnes pot?<br />
Na to se pamatuji zcela přesně. Bylo to pro mě opravdu dobrodružství,<br />
protože 30. září 1990 v Nebušicích jsem komentoval<br />
utkání v tehdy ještě pro naše diváky dost exotickém baseballu.<br />
18 NA CESTĚ ZIMA 2008/2009<br />
Dnes již hřiště v Nebušicích neexistuje a baseballové přenosy<br />
můžete sledovat v televizi na různých stanicích zcela běžně.<br />
V televizi jsem do té doby dělal šest let jen různé pomocné<br />
práce, a když se naskytla tato příležitost, řekl jsem si, že kdo<br />
neriskuje… A šel jsem do toho. Samozřejmě že to nebylo bez<br />
chyb, ale zvládl jsem to. A protože vše dobře dopadlo, letos na<br />
podzim jsem komentoval svůj jubilejní tisící sportovní přenos.<br />
Od těch Nebušic jsem měl spoustu času na to, abych si promyslel,<br />
jak tuto práci chci dělat…<br />
Jako sportovní komentátor jste se zúčastnil řady zimních<br />
olympijských her. Při které jste se nejvíce radoval a kdy jste<br />
zažil největší zklamání?<br />
Protože jsem byl na všech zimních olympiádách od roku 1992,<br />
tak je různých vzpomínek moc a těžko se vybírá jediná. V roce<br />
1992, kdy jsme ještě komentovali události společně se Slovákem<br />
Jánem Lackem a bydleli odděleně od ostatních novinářů, přivezli<br />
naši hokejisté bronz, což byl samozřejmě úspěch. V norském<br />
Lillehameru nás přivítalo velmi krásné prostředí, venku<br />
ovšem ukrutná zima a k tomu ještě naši hokejisté zaznamenali<br />
velký propadák. Jako z jiného světa mi naopak připadal hokejový
Change language