Architektonická kompozice - Střední průmyslová škola, Ústí nad ...

- 11 -
Základní kategorie architektonické kompozice
jaké formy nabývají stavby podle svého účelu (obytný dům, výstavní pavilon,
parkoviště, plynovod, ...)?
jakou formu má budova Vaší školy, jiné známé stavby ve Vašem okolí?
Struktura povrchů
Uplatňuje se hlavně při pozorování zblízka, je vlastností povrchu hmoty. Povrch můţe
být drsný, hladký, lesklý, zrcadlový, rýhovaný atd. Toto drobné členění povrchu má své hrani-
ce - mnoţství prvků a jejich velikost buď nejsou rozpoznatelné pouhým okem, nebo vnímáme
jednotlivé části povrchu jako samostatné prvky, články. V tom případě přechází struktura po-
vrchu v jeho členění.
Povrch, jeho struktura a barev-
nost mohou působit na vnímání proporcí,
měřítka, mohou zdůraznit jednotu sou-
boru, podřídit jednotlivosti celku nebo je
naopak kontrastně vyzdvihnout.
Povrchová úprava je ovlivněna
volbou materiálu a moţnostmi jeho
opracování. Tradiční materiály (kámen,
cihly, dřevo, ušlechtilý kov) mají své
typické vlastnosti a nejvyšší výtvarný účinek vznikne ponecháním jejich přirozené struktury,
dílo získá pravdivý výraz materiálu.
Kromě přirozeného povrchu můţe být povrch šlechtěný (leštěný kov, glazovaná kera-
mika, mořené dřevo, ...), nebo můţeme uměle vytvořit poţadovanou strukturu (zdrsněný ká-
men, škrábaná omítka, pískované či leptané sklo, pohledový beton s otiskem bednění, ...).
Správná volba materiálu a jeho struktury přispívá k typickému vzhledu stavby, prostoru
nebo stavebního detailu.
Ve významných prostorech pouţijeme vzácné materiály s ušlechtilými povrchy, ve
zdravotnických či hygienických zařízeních hladké, snadno čistitelné povrchy, v mechanicky
namáhaných provozech odolné tvrdé materiály apod.
Mezi povrchy sousedních částí budov i v rámci celku musí být určitý soulad, kterého
docílíme různými prostředky (podobné materiály nebo naopak odlišné, stejné struktury nebo
naopak jejich kontrast atd.).
Obr. 4 Různé struktury povrchů