Architektonická kompozice - Střední průmyslová škola, Ústí nad ...

- 45 -
Malý slovníček
sarkofág - nákladná zdobená rakev nebo (častěji) schránka na vlastní rakev, zpravidla kamenná
sběh žeber, výběh žeber - místo, kde nejméně dvě klenební žebra společně dosedají na podporu;
při více žebrech zde můţe docházet k velmi komplikovaným průnikům jejich profilů; s.
ţ. bývá vytesán z jednoho kusu kamene
scamila - otevřená spára nebo úzký zářez mezi hlavicí a dříkem dórského sloupu; téţ spára
mezi hlavicí a architrávem
scéna - v antice řimská obdoba řecké skény; dnes divadelní jeviště
sedlo - 1. v dřevěné konstrukci krátký trámek na sloupu, na který se teprve ukládá vlastní trám
(břevno); jsou z něho odvozeny některé typy sloupových hlavic; 2. klenební pas, rozšířený
(jednostranně nebo oboustranně) podle prostorové křivky a tvořící součást klenby (zejména v
baroku); 3. - šikmá zadní část schodišťového stupně, na kterou dosedá další stupeň
sfinx, sfinga - postava (socha) s lidskou hlavou a tělem leţící lvice
sgrafito - kresba na dvouvrstvé omítce, vzniklá proškrabáním světlé vrchní vrstvy na tmavou
vrstvu spodní
sikhara - věţ nad celou indického bráhmanského nebo hinduistického chrámu sima - ukončující
článek římsy, původně tvořený vnějším povrchem okapního ţlabu skelet - doslova kostra,
nosná stavební konstrukce s tyčovými (bodovými) podporami (sloupy nebo pilíři); obvodové a
dělicí stěny bývají nenosné a poměrně lehké
skéna, scéna - budova za jevištěm antického divadla, uzavírající zpředu podkovovité hlediště;
v dnešním divadle scéna = jeviště
skořápka, skořepina - tenkostěnná nosná střešní konstrukce; její nosná způsobilost vyplývá
z tvaru, nikoli z tloušťky průřezu
skruž - oblouk sestavený z fošen, na vnějším okraji seříznutých podle ţádané křivky; pouţívá
se hlavně jako bednění kleneb nebo jako krokev v krovu obloukové střechy skříň kamenná,
chodbový hrob - megalitická stavba v podobě protáhlé komory z velkých plochých kamenů
sloh, styl - způsob architektonické tvorby se společnými charakteristickými znaky, typický
pro určité místo, dobu a lidské společenství, v uţším smyslu i pro určitou školu, směr či tvůrčí
osobnost
sloh přechodný - způsob tvorby v okolí časové hranice mezi dvěma slohovými obdobími,
charakteristický míšením prvků slohu končícího a začínajícího
sloup - volně stojící bodová svislá podpora zpravidla kruhového průřezu a nepříliš mohutná
(hranatá nebo masivnější podpora je pilíř, hranice mezi nimi není přesně vymezená); klasický
s. má tři části: patku, dřík, hlavici
sociologie - věda, zabývající se jevy a vztahy ve společnosti
sokl - tvarově vyjádřená podnož
solárium - místo určené ke slunění
soubor (budov, staveb) - jednotně koncipovaná skupina budov, popř. i jiných staveb spára -
styk dvou sousedních stavebních prvků; můţe to být styčná plocha, otevřená mezera nebo mezera
vyplněná spojovacím materiálem (maltou apod.)
srostlice příporová - svazek přípor pod sběhem žeber v románské a zejména gotické architektuře
srub - stavba z dřevěných trámů (břeven), kladených na sebe naleţato
stadión - v antickém Řecku běţecká závodní dráha se stupňovitým hledištěm, odvozeně délková
jednotka (600 stop); později obecně sportoviště s hledištěm
stambha - sloup v tradiční indické architektuře, a to jak nosný, tak volně stojící (bez břevna)
se symbolickou funkcí