Architektonická kompozice - Střední průmyslová škola, Ústí nad ...

Střední průmyslová škola Ústí nad Labem 

příspěvková organizace 

ARCHITEKTURA 

�� 

ARCHITEKTONICKÁ KOMPOZICE 

- STUDIJNÍ MATERIÁL - 

Ing. arch. Ota Zápotocký 

2008

Anotace: 

Tato práce je určena jako studijní materiál studentům oboru pozemní stavitelství SPŠ 

v Ústí nad Labem. Nenahrazuje literaturu, která je v závěru práce uvedena jako pouţitá nebo 

doporučená. 

Je krátkým učebním textem, který má slouţit především pro doplňkové studium v 

předmětech "Pozemní stavitelství" a "Architektura", s praktickým vyuţitím v předmětu "Kon- 

strukční cvičení". Studium této publikace má studentům přiblíţit způsoby architektonické 

tvorby stavebního díla a ukázat nový pohled na problematiku pozemních staveb. 

Neklade si za cíl donutit studenty k přijetí nových encyklopedických termínů a po- 

znatků, ale trvale ovlivnit jejich postoj ke studované problematice a pomoci jim osvojit si zá- 

sady tvůrčí činnosti v procesu tvorby stavebního díla. 

Práce je rozdělena na dvě části. V první je probírána teorie architektonické kompozice. 

Ve druhé části je stručný návod na praktické uplatnění získaných poznatků při tvorbě návrhu 

koncepce rodinného domku.

Obsah: 

Úvod .................................................................................................................. 1 

Trochu teorie ...................................................................................................... 3 

Architektonická kompozice ............................................................................... 5 

Forma a obsah .................................................................................................... 8 

Základní kategorie architektonické kompozice ............................................... 10 

Forma ............................................................................................................... 10 

Struktura povrchů ............................................................................................ 11 

Barva ................................................................................................................ 12 

Měřítko ............................................................................................................ 14 

Proporce ........................................................................................................... 15 

Symetrie a asymetrie ........................................................................................ 16 

Členění ............................................................................................................. 17 

Rytmus ............................................................................................................. 18 

Gradace a dominanta ....................................................................................... 19 

Kontrast, shoda, nuance ................................................................................... 20 

Harmonie ......................................................................................................... 22 

Trochu praxe .................................................................................................... 23 

Umístění na pozemku ...................................................................................... 24 

Oplocení ........................................................................................................... 25 

Zahrada ............................................................................................................ 26 

Zpevněné plochy a chodníky ........................................................................... 26 

Garáţ ................................................................................................................ 26 

Hospodářské přístavky ..................................................................................... 27 

Odpadky a popelnice ....................................................................................... 27 

Exteriér domu .................................................................................................. 28 

Půdorysné řešení .............................................................................................. 29 

Závěr ................................................................................................................ 30 

Malý slovníček ................................................................................................. 31 

Seznam pouţité a doporučené literatury .......................................................... 51

Úvod 

- 1 - 

Uvod 

MOTTO: Základními komponenty dobré architektury 

jsou účelnost a krása. Účelnost patří stavebníkovi 

- uţivateli; krása nám všem. * 

Architekt a architektura. Při vyslovení těchto slov si většina lidí vybaví historické ar- 

chitektonické styly, hlavně gotiku, baroko a moţná ještě renesanci. Většina lidí dokáţe tyto 

architektonické styly identifikovat a zná také některé význačné stavby z těchto slohů. Při zaři- 

zování vlastního bytu si moţná vzpomenou na bytového architekta. Pokud jedou automobilem 

a blíţí se k nějakému českému nebo moravskému městu, kdy je vítá na periferii se rozkládající 

hradba "panelákových sídlišť", s největší pravděpodobností si řeknou, ţe zrovna sídliště se 

architektům nepovedla. 

A jsme u jádra věci. Architekt se nezabývá jenom historií staveb a stavebního umění. 

Dokonce většina architektů se ve své profesní praxi touto problematikou nezabývá vůbec. Co 

tedy dělají? Proč společnost věnuje tolik úsilí a prostředků na jejich kvalifikaci, kdyţ si byt 

umíme zařídit sami - sami přece nejlépe víme, jaký byt potřebujeme a co se nám nejvíce líbí. 

Pokud se rozhodneme stavět vlastní rodinný domek, dokáţe nám poradit většina absolventů 

průmyslových škol nebo stavebních inţenýrů, dokáţou pro nás vypracovat projekt rodinného 

domu, zařídit vše potřebné na úřadech, pokud si na to sami netroufáme a také nám svou od- 

borností pomohou dovést vlastní realizaci domu ke zdárnému konci. 

Kaţdý architekt toto všechno musí samozřejmě zvládat také, ale jeho pohled na pro- 

blematiku je trochu jiný. 

Vţdyť jiţ ve starověkých civilizacích byl architekt zárukou toho, ţe budované stavební 

dílo bude nejenom slouţit dobře svému účelu, ale ţe bude také krásné v nejširším moţném 

smyslu toho slova. Ţe bude samotné lahodit oku, ţe se harmonicky a nenásilně zapojí do své- 

ho okolí a ţe toto své okolí dokonce ještě jako celek více zvelebí a významnější stavební díla 

dokonce vtisknou svému okolí cosi nového, co z daného místa vytvoří neopakovatelný, krásný 

* Spiška Ivan a kol., Náš dom, navrhovanie, zariaďovanie a úprava okolia, 4. vydání Bratislava: vydavatelství 

Alfa 1985, s. 9

- 2 - 

Uvod 

a harmonický celek nebo jiţ k takovému celku přidají novou dominantu, novou výtvarnou 

hodnotu nebo alespoň nějaký charakteristický rys. 

Středoškolsky vzdělaný člověk v oboru stavebnictví by měl být v záleţitostech, týkají- 

cích se nejen historie architektury, ale i současnosti a současné architektonické tvorby více 

poučen, neţ jen běţný laik. 

To je hlavní důvod, proč tato práce vznikla. Současné učební texty předmětu architek- 

tura kladou velký důraz na znalost historie architektury, menší míra pozornosti je věnována 

teorii architektonické kompozice, ale praktickým principům architektonické tvorby není věno- 

vána ţádná pozornost. Vţdyť od toho tu jsou přece architekti nebo se snad doufá, ţe stačí nau- 

čit studenta dobře konstrukci budovy, provozní řešení budovy a dokonalé technické řešení 

konstrukčních detailů a to ostatní, co dělá stavbu dobrým architektonickým dílem, buď přijde 

samo, nebo se dá vyřešit citem či "selským rozumem". 

Tato práce by tedy měla studentovi oboru pozemní stavitelství na SPŠ ukázat směr, ja- 

kým by se architektonická tvorba stavebního díla kromě jiného měla také ubírat. Samozřejmě, 

ţe po nastudování této publikace se nestane architektem, ale pochopí některé principy archi- 

tektovy práce a pokud s ním bude spolupracovat, bude mu poučeným partnerem.

Trochu teorie 

- 3 - 

Trochu teorie 

Víme, ţe do výstavby vstupují tzv. účastníci výstavby, a to hlavní (investor, projektant 

a dodavatel) a vedlejší (můţe jich být celá řada, např. majitel, pokud není sám investorem, 

orgány a instituce hájící společenské zájmy a zvláštní zájmy, např. správci sítí, ochrana hygie- 

ny, ochrana bezpečnosti a zdraví při práci, ochrana chráněných krajinných oblastí, ochrana 

ţivotního prostředí, památková ochrana, ochrana vojenských zařízení, ale také např. majitelé 

sousedních pozemků nebo místní občanská sdruţení. 

Budeme se zabývat činností hlavních účastníků výstavby. Záměrně neuvádím jen jed- 

noho, protoţe tvorba jakéhokoli stavebního díla je vţdy kolektivní činností a jen při dobré 

spolupráci investora, projektanta a dodavatele stavby můţe vzniknout technicky, provozně a 

vţdy bychom měli usilovat o to i esteticky kvalitní dílo. Při výjimečně zdařilém výsledku ho- 

voříme dokonce o umělecky ztvárněné stavbě. 

Investor přichází první s nápadem realizovat stavební dílo. Hned na začátku stanovuje 

podmínky, které by měla budoucí stavba splňovat, definuje hlavní kritéria hodnocení a přede- 

vším on určuje poţadavky na technickou a uměleckou úroveň budoucí stavby. A jsme u toho. 

On je ten, kdo nakonec všechno platí a je garantem zdárného a ekonomicky únosného dovrše- 

ní díla. 

Hned na začátku úvah by měl spolupracovat s projektantem (nemusí to vţdy být ten 

projektant, který bude pracovat na projektu stavby) a ten by zase měl přizvat ke spolupráci 

dodavatele stavby, nejpozději ve fázi práce na prováděcím projektu stavby, lépe ještě dříve, u 

sloţitějších staveb dodavatel spolupracuje jiţ při prvních úvahách o koncepci stavby. 

Jsme tedy na začátku úvah o zamýšlené stavbě, investor má nebo ví, ţe bude mít něja- 

kou potřebu, kterou není schopen uspokojit bez nové výstavby nebo modernizace či rekon- 

strukce existující stavby. Ví, co bude od nové stavby poţadovat, jak by měla být zhruba velká, 

jaké bude mít pozitivní, ale hlavně negativní důsledky na své okolí a kolik peněz by ho měla 

asi stát a to jak investičně, tak i provozně během svého provozu. Téměř vţdy má alespoň rám- 

covou představu, jak by asi měla vypadat. 

V tomto okamţiku se obrací na projektanta a poţaduje na něm, aby jeho představám 

dal konkrétnější podobu. Úlohou dobrého projektanta není pouze ztvárnit představy investora

- 4 - 

Trochu teorie 

do podoby stavebního projektu, který je přiloţen k ţádosti o stavební povolení nebo podle 

kterého se stavba postaví. 

Dobrý projektant je patřičně vzdělán ve velmi širokém oboru, a pokud problematiku 

konkrétního investora dostatečně neovládá, nejprve ji nastuduje, případně přizve ke spolupráci 

potřebné odborníky. Těmi mohou být nejen specialisté např. na statiku staveb, nejrůznější roz- 

vody technických sítí nebo technolog výroby, ale také např. sociolog, psycholog, přírodovědec 

nebo i výtvarník, sochař, hudebník apod. 

On sám musí svou odborností zajistit náleţitou kvalitu stavebního díla z hlediska kon- 

strukčního, provozního i estetického a musí přispět k účelnému vynaloţení investorových fi- 

nančních prostředků. Dobrý projektant také v případě potřeby navrhuje investorovi alternativ- 

ní řešení (např. jak uspokojit poţadavky jinak, neţ drahou novostavbou nebo jinou stavbou, 

neţ jakou uvaţuje investor anebo např. na jiném, vhodnějším místě). Dobrý projektant také 

neváhá odmítnout spolupráci, pokud ví, ţe na daný úkol nestačí nebo by práce na projektu 

byla proti jeho profesnímu svědomí. Ano, kaţdý projektant se můţe během své praxe nejed- 

nou setkat s případem, kdy ho např. investor nebo dodavatel bude nutit do takových řešení, o 

kterých bude přesvědčen, ţe nejsou optimální nebo ţe dokonce porušují určitá, ať jiţ nepsaná 

pravidla nebo poţadavky, stanovené zákony, vyhláškami, směrnicemi, normami apod. 

Od prvotních úvah o zamýšlené stavbě musí projektant promýšlet nejen provozní a dis- 

poziční řešení, ale také estetické, hmotové a materiálové řešení stavby, musí uvaţovat o ná- 

vaznostech stavby na své okolí, o charakteru okolní zástavby či krajiny a o tom, jak stavba 

toto prostředí ovlivní, jak se v něm bude vyjímat, jaký bude mít vliv na dopravní zátěţ, jaké 

bude mít exhalace či mnoţství a charakter odpadů, zda se vůbec do daného prostředí hodí 

např. svým měřítkem nebo zda nenaruší např. panoráma památkově chráněného centra města 

apod. 

Všechny tyto úvahy vedou kromě jiného také k řešení architektonické kompozice. 

Otázky a problémy k zamyšlení: 

jmenujte účastníky výstavby a jejich činnost v procesu výstavby a v době 

provozu stavby i její likvidace! 

který účastník by měl mít nejúplnější vzdělání ve stavebním oboru? 

popište proces vzniku stavebního díla! 

který účastník výstavby má největší vliv na podobu budoucí stavby a 

proč?

Architektonická kompozice 

- 5 - 


Architektonická kompozice řeší hmotové uspořádání stavebního díla, jeho tvar a veli- 

kost, ztvárnění jeho povrchu i interiéru a způsob jeho začlenění do blízkého či širšího okolí. 

Architektonická kompozice je hlavním prostředkem k dosaţení kvalitního a harmonického 

účinku stavby na uţivatele nebo pozorovatele. Samo slovo kompozice znamená skladbu, v 

uţším slova smyslu skladbu uměleckých, např. výtvarných sloţek uměleckého díla. 

Dokonalé vyřešení architektonické kompozice je snad nejtěţší ve srovnání s řešením 

kompozic v ostatních uměleckých oborech - ano, architektura je také uměním. 

Ostatní výtvarná umění řeší kompozici vţdy např. jen pro pohled z určitého místa, so- 

chařství např. jen pro pohledy zvenčí, malířství jen pro určitý úhel pohledu, vzdálenost, typ a 

intenzitu osvětlení; hudební skladatel zase můţe pracovat s časem a proměnami svého díla v 

něm; šperkař zase navrhuje své kompozice jinak apod. 

Jen architektonické dílo musí vyhovovat snad všem poţadavkům. Hodnotí ho poučený 

umělecký historik či architekt ale i naprostý laik, více či méně spokojený uţivatel, ale také 

například nenávistný či závistivý soused. A co víc, takový hodnotitel můţe vstoupit i do budo- 

vy a hodnotit ji i zevnitř nebo naopak z dálkových pohledů. Stavba také musí zcela samozřej- 

mě splňovat uţitné poţadavky, vycházející z účelu, pro který byla postavena, musí vydrţet 

různorodá zatíţení, musí odolávat povětrnosti, opotřebení a času. 

Času fyzicky i morálně. Co to znamená? Fyzicky, kdyţ prostě stojí a funguje, fyzicky 

se nerozpadne. Morálně nezastarává, kdyţ stále uspokojivě plní svůj účel, nebo se nám prostě 

stále líbí. Obojí ţivotnost, morální i fyzická se dá patřičnými zásahy prodluţovat (údrţba, 

opravy, modernizace, rekonstrukce, přestavba...). 

Dobrý architekt dokáţe se všemi aspekty pracovat, dokáţe vytvořit vţdy optimální sta- 

vební řešení. Vţdy netvoří jen stavbu samotnou, ale tvoří také prostředí, prostory, charakter 

místa, pracuje nejen s hmotou, ale i s prostorem, světlem, stíny, dojmem, náladou, ba dokonce 

i s časem. Vţdyť stavební materiály se časem mění, barvy, povrchy atd. Stavební materiály 

získávají patinu, mění se také prostředí stavby, příroda, doprava, okolní zástavba ale i naše 

poţadavky na stavby - co se dnes můţe zdát neodůvodněným luxusem, můţe být jiţ brzy 

obecně ţádaným standardem.

- 6 - 


Vysvětleme si tedy, jaké máme prostředky ke ztvárnění architektonické kompozice. 

Architektonická kompozice se zabývá v podstatě vztahem dvou systémů. První je re- 

prezentován člověkem (společenské prostředí) a druhý architekturou ve smyslu prostorové a 

hmotné skladby (hmotné prostředí). Teorie kompozice se opírá o celou řadu vědních oborů, 

jako je např. psychologie, výtvarná estetika, filosofie, sociologie, ale také matematika, mecha- 

nika, geometrie a mnoho jiných. 

Jaké jsou hlavní aspekty tvorby architektonické kompozice? Jsou tři: 

- provozně dispoziční řešení 

- materiálově konstrukční řešení 

- výtvarně estetické řešení 

Vzájemný vztah těchto tří sloţek není nikdy pevně dán, mění se v závislosti na čase a 

na typu stavby a jejího okolí. Někdy je důleţitější dokonalé provozní řešení, jindy zase dává- 

me přednost výtvarnému řešení, jindy zvolíme např. trvanlivý materiál a robustní konstrukci. 

Dobré dispoziční řešení je jednoduché a přehledné, účelné, s dobře promyšleným pro- 

vozem. Dobře vyřešená dispozice se nám jeví jako příjemná k uţívání, dobře uspokojuje 

funkční poţadavky, které na ni klademe, a dokonce nám šetří provozní náklady. 

Materiálově konstrukční řešení zase ovlivňuje vzhled jednotlivých částí stavby, jejich 

ţivotnost, cenu a snadnou nebo naopak sloţitou proveditelnost, trvanlivost, krásu nebo naopak 

ošklivost časem získané patiny. To, jaké pouţijeme materiály a jak je při výstavbě zpracujeme, 

má také vliv na provozní náklady, na častost a cenu údrţby, oprav a modernizací či rekon- 

strukcí. 

Estetické řešení, kromě toho, ţe je vlastně kombinací provozně dispozičního a materiá- 

lově konstrukčního řešení, má své vlastní zásady, kterými se budeme podrobně zabývat. Jsou 

to např. barevné řešení, kontrast, harmonie, rytmus, tektonika, modulace, gradace, měřítko, 

atd. Svou výtvarně estetickou stránkou působí stavební dílo na psychologickou soustavu člo- 

věka a podmiňuje jeho tělesnou a duševní pohodu, jeho náladu; ovlivňuje pozitivně, ale i ne- 

gativně jeho emocionalitu. 


dokážete jmenovat různé druhy kompozic? 

jakou kompozici tvoří sochař, malíř, typograf, dítě se stavebnicí aj.? 

mohou mít stejné stavby různé materiálové varianty? Jmenujte! Vyhledejte 

konkrétní případy ve svém okolí!

- 7 - 


může mít volba materiálu vliv na estetické řešení a naopak? Uveďte příklady! 

co je u stavby důležitější? Provozně dispoziční řešení, materiálově technické 

nebo estetické a proč? 

najděte ve svém okolí stavby morálně nebo fyzicky zastaralé!

Forma a obsah 

- 8 - 

Kaţdé lidské dílo má vţdy formu a obsah. 

Forma a obsah 

Obsah je to, co nám sděluje (např. umělecké dílo, informační leták, ...) nebo čemu 

slouţí, jaký účel splňuje (automobil, nářadí, hrníček, ...).Forma je to, jak předmět nebo dílo 

vypadá, jaký má vzhled, formu. Jistě můţeme mít dva předměty, které slouţí stejnému účelu, 

mají stejný obsah, ale jinak vypadají, mají rozdílné formy. Např. osobní automobil. Slouţí 

stejnému účelu, ale co mají různých fo- 

rem! Namítnete, automobily přece slouţí 

také různým účelům. Ano. Pak je jen 

správné, ţe nákladní automobil vypadá 

jinak neţ osobní, silniční jinak neţ terénní, 

limuzína jinak neţ kupé atd. Hovoříme o 

souladu formy a obsahu. 

Pokud hovoříme o stavbách nebo o 

architektonických dílech obecně, ty mají 

zcela samozřejmě také obsah a formu. 

Podle obsahu můţeme například rozlišit 

rodinný dům, obytný nájemní dům, vilu, 

ubytovnu, ale také školu, divadlo, fabriku, 

přehradu, dálnici... Kaţdá stavba s jiným 

účelem by také měla mít jinou formu. Na 

první pohled má být patrné, ţe stojíme 

před divadlem, fabrikou, školou atd. Ho- 

voříme o tzv. pravdivé architektuře. Není 

tedy správné, kdyţ rodinný domek napo- 

dobuje vilu nebo dokonce zámek (podni- 

katelské baroko!) nebo kdyţ hotel vypadá 

jako panelák, škola jako menší fabrika atd. 

Je to dobré např. kdyţ se potřebujeme ori- 

entovat v cizím městě, kdyţ třeba hledáme 

Obr. 1 Různé pootočení formy 

Obr. 2 Řazení, násobení a pronikání hmot

- 9 - 

Forma a obsah 

nějakou budovu či instituci, ale nejen to. Patří to k jakési profesní cti a dovednosti, umět vy- 

pozorovat charakteristické rysy kaţdého druhu stavby a vtisknout je i budoucí stavbě, kterou 

projektujeme nebo stavíme. 

Platí to i o jednotlivých částech stavby (falešné štíty, stropní trámy, všelijaké polysty- 

rénové lišty a stropní kazety apod.) 


znáte ve svém okolí nějaké případy architektonických lží? 

znáte z historie architektury příklady nesouladu formy a obsahu? 

dokážete jmenovat příklady stejného obsahu a různých forem a naopak? 

definujte charakteristické rysy forem různých druhů staveb! 

myslíte si, že je důležitější obsah nebo forma?

- 10 - 

Základní kategorie architektonické kompozice 

Forma 


O formě jsme jiţ hovořili v protikladu s obsahem. Kromě konkrétních podob můţe být 

forma obecně objemová, plošná nebo liniová. U liniové formy převládá jeden rozměr (směr 

podle souřadnicového kříţe x, y, z) nad oběma zbývajícími, u plošné formy má smysl hovořit 

o dvou rozměrech, třetí je vůči nim nepoměrně menší. Objemová forma má všechny tři rozmě- 

ry řádově srovnatelné a při vnímání architektury se uplatňují všechny tři. 

Forma má své měřítko, jednak ve vztahu k člověku, a jednak ve vztahu ke svému okolí, 

k ostatním formám. 

V základní prostorové kompozici jde o seskupení architektonických hmot či jednodu- 

chých objemů, bez tvarových podrobností. Tyto hmoty je moţno řadit různě k sobě nebo se 

mohou vzájemně prolínat, nejběţnější je 

kombinace obojího. Je-li hmota ohraniče- 

na rovinnými plochami, působí na nás 

dojmem klidu, zaoblené tvary vyvolávají 

spíše dojem neustálého pohybu či napětí. 

Podle toho, z jaké vzdálenosti se na 

hmotu díváme, uplatňuje se zblízka přede- 

vším plochou, ze střední vzdálenosti ob- 

jemem a z dálkových pohledů svou silue- 

tou, obrysem. 

Obr. 3 Příklady skladby hmot 

Forma by vţdy měla pravdivě vyjadřovat obsah, měla by vycházet z místních forem a 

tradic, neměla by bezduše kopírovat cizí vzory, měla by reagovat na konkrétní lokalitu, na své 

okolí a na souvislosti a návaznosti konkrétního staveniště. Měla by kromě toho, ţe bude ctít 

tradici a klasické principy, také být moderní, soudobá, odpovídat moderní konstrukci a obsa- 

hu. Můţe citlivě reagovat na vnější vlivy, na módní trendy. 


jaké formy znáte podle jednotlivých architektonických (historických i 

moderních) slohů?

- 11 - 


jaké formy nabývají stavby podle svého účelu (obytný dům, výstavní pavilon, 

parkoviště, plynovod, ...)? 

jakou formu má budova Vaší školy, jiné známé stavby ve Vašem okolí? 

Struktura povrchů 

Uplatňuje se hlavně při pozorování zblízka, je vlastností povrchu hmoty. Povrch můţe 

být drsný, hladký, lesklý, zrcadlový, rýhovaný atd. Toto drobné členění povrchu má své hrani- 

ce - mnoţství prvků a jejich velikost buď nejsou rozpoznatelné pouhým okem, nebo vnímáme 

jednotlivé části povrchu jako samostatné prvky, články. V tom případě přechází struktura po- 

vrchu v jeho členění. 

Povrch, jeho struktura a barev- 

nost mohou působit na vnímání proporcí, 

měřítka, mohou zdůraznit jednotu sou- 

boru, podřídit jednotlivosti celku nebo je 

naopak kontrastně vyzdvihnout. 

Povrchová úprava je ovlivněna 

volbou materiálu a moţnostmi jeho 

opracování. Tradiční materiály (kámen, 

cihly, dřevo, ušlechtilý kov) mají své 

typické vlastnosti a nejvyšší výtvarný účinek vznikne ponecháním jejich přirozené struktury, 

dílo získá pravdivý výraz materiálu. 

Kromě přirozeného povrchu můţe být povrch šlechtěný (leštěný kov, glazovaná kera- 

mika, mořené dřevo, ...), nebo můţeme uměle vytvořit poţadovanou strukturu (zdrsněný ká- 

men, škrábaná omítka, pískované či leptané sklo, pohledový beton s otiskem bednění, ...). 

Správná volba materiálu a jeho struktury přispívá k typickému vzhledu stavby, prostoru 

nebo stavebního detailu. 

Ve významných prostorech pouţijeme vzácné materiály s ušlechtilými povrchy, ve 

zdravotnických či hygienických zařízeních hladké, snadno čistitelné povrchy, v mechanicky 

namáhaných provozech odolné tvrdé materiály apod. 

Mezi povrchy sousedních částí budov i v rámci celku musí být určitý soulad, kterého 

docílíme různými prostředky (podobné materiály nebo naopak odlišné, stejné struktury nebo 

naopak jejich kontrast atd.). 

Obr. 4 Různé struktury povrchů

- 12 - 



jmenujte různé struktury kamene, dřeva, omítky, kovu, skla, ...! 

které struktury povrchů a za jakých okolností působí příznivě nebo naopak 

nepříznivě? 

má struktura povrchu také praktický význam pro provoz stavby (drsnost 

dlažeb, ...)? 

Barva 

Z hlediska fyzikálního je barva funkcí vlnové délky elektromagnetického záření, které 

vnímáme jako viditelné. Přirozené sluneční světlo obsahuje všechny barvy od červené, přes 

oranţovou, ţlutou, zelenou, tyrkysovou, modrou aţ k fialové. Jejich společným vnímáním se 

nám světlo jeví jako bílé. Podle toho, kterou vlnovou sloţku povrch odráţí nebo naopak pohl- 

cuje a v jaké míře, se barva vychyluje od bílé - hovoříme o barvě povrchu, i kdyţ se vlastně 

jedná jen o směs různých vlnových délek záření, které je schopno se od povrchu odrazit, či o 

záření, které povrch sám vyzařuje, pokud sám aktivně září - svítí. Pro úplnost dodejme, ţe 

sluneční světlo neobsahuje tři barvy: hnědou (jedná se vlastně o tmavou ţlutou s malou inten- 

zitou záření), šedou (je to opět vlastně bílá s malou intenzitou záření) a purpurovou či nacho- 

vou, která vzniká spojením dvou vzdálených okrajů spektra - červené a fialové. Další barva, 

která ve slunečním spektru není, je barva černá. Je to jen velmi tmavá bílá či jiná barva, prak- 

ticky o ní mluvíme, pokud naše oko nepřijímá ţádné viditelné záření. 

Podle psychického působení řadíme barvy do kruhového schématu, ze kterého lze od- 

vodit některé jejich vlastnosti. Barvy, leţící v kruhovém řazení proti sobě, jsou barvy kon- 

trastní, doplňkové (komplementární). Vzájemně se doplňují na barvu bílou. 

přechody. 

Sousední barvy jsou naopak málo odlišné, jejich slučováním, míšením vznikají barevné 

Z hlediska působení na naše emoce rozeznáváme barvy teplé - aktivní a barvy studené - 

pasivní. Nejteplejší barvou je barva ţlutá a dále její sousední barvy (barvy ohně) - oranţová, 

červená, ţlutozelená. Protipólem ţluté je modrá a dále barvy vody - modrozelená, zelená, tyr- 

kysová a fialová. Tyto barvy jsou studené, pasivní a spíše uklidňují, barvy teplé, aktivní nás 

spíše vzrušují, podněcují k aktivitě. 

U barev rozeznáváme jejich kvalitu podle tří následujících kategorií: 

- jas (světlost či tmavost)

- sytost (málo či hodně sytá, výrazná) 

- odstín (červená, ţlutá, atd.) 

Obr. 5 Uspořádání barev podle psychického působení 

- 13 - 


Jejich vzájemnou kombinací vzniká nepřeberné mnoţství různých barevných účinků. 

Barevné řešení vyţaduje určitý cit a zkušenost. Obecně platí, ţe barevného souladu při pouţití 

méně barev docílíme snáze (např. dvě či tři barvy na fasádě nebo v interiéru), při pouţití více 

barev, musíme do řešení vloţit více citu, zkušenosti a umění (např. sladit pět barev na fasádě 

nebo více je jiţ velmi obtíţné).

- 14 - 


Světlostí barev můţeme např. ovlivňovat i velikostní vnímání architektury. Světlé bar- 

vy v interiéru opticky zvětšují prostor, tmavé zmenšují. Tmavé a syté odstíny se nám jeví jako 

těţké, umisťujeme je raději níţe, světlé jsou lehké a vzdušné, umístíme je spíš výše, na strop 

apod. Z pasivních barev uděláme spíš větší plochy, aktivní nebo dokonce agresivní barvy pou- 

ţijeme střídmě, jen na detaily nebo menší plochy, můţeme je vyhradit i třeba jen pro bytové 

doplňky, květiny, přírodu atd. 

Kromě psychického působení má barva i úlohu orientační. Aktivní barvy vnímáme ví- 

ce, mohou slouţit jako signální (červená, oranţová), syté barvy nás více přitahují, můţeme 

jimi zdůraznit dominanty, cílové směry, ... 


jak se projevuje barva na působení oděvu, dopravního prostředku, pracovní 

plochy, povrchu stěn různých místností, ...? 

v jakých situacích se obvykle a proč užívá určitých barev? 

kolik barev rozlišuje počítač, digitální fotoaparát, lidské oko? 

jsou barvy, které se k sobě hodí nebo naopak nehodí? Jmenujte dvojice 

a trojice! 

Měřítko 

Měřítkem rozumíme v architektuře vztah rozměrů architektonického díla k člověku ne- 

bo působení hmot navzájem. V prvém případě mluvíme o měřítku absolutním, které dává dí- 

lům konkrétní lidskou podobu, ve druhém případě o měřítku relativním, vzhledem k okolí, k 

prostředí. 

Měřítka dosahujeme velikostí jednotlivostí stavby i celku. Nečleněné objekty nemají 

lidské měřítko, na své okolí působí abstraktně. Relativním měřítkem, kdy jde o vztah dvou 

nebo více útvarů, můţeme různým členěním ovlivnit dojem jejich velikosti. Členíme-li např. 

dva útvary různé velikosti tak, ţe menší z nich získá členěním větší prvky, neţ má útvar větší, 

pak narůstá měřítko menšího útvaru. Pro převahu měřítka celkového útvaru je tedy rozhodující 

i převaha a velikost jednotlivých dílčích útvarů, které vzniknou jeho členěním. 

Měřítko je významným činitelem i v urbanismu a tvorbě krajiny. Hovoříme o měřítku 

zástavby, krajiny.

- 15 - 



zamyslete se nad měřítkem Vaší třídy, školy, města, krajiny! Znáte příklady 

stejných kategorií s jinými měřítky? 

Jmenujte z historie architektury případy odklonu od lidského měřítka! 

uveďte současné typy staveb a řekněte, zda mají lidské nebo jiné měřítko 

a proč! 

Proporce 

Proporce je vzájemný poměrový 

vztah jednotlivých částí architektonického 

díla, např. poměr šířky k výšce, poměr 

hmoty k hmotě či prostoru, poměr prosto- 

rů navzájem atd. Je to tedy vztah mezi 

veličinami stejného řádu navzájem mezi 

sebou. 

Jiţ od pradávna se architekti, ma- 

tematici, ale později i filozofové a psycho- 

logové snaţili příznivé proporce vyjádřit 

číselně, např. malými celými čísly, iracio- 

nálními čísly, geometrickými konstrukce- 

mi apod. 

Z geometrických konstrukcí, pova- 

ţovaných za prostředek k dosaţení har- 

monických proporcí je jiţ od starověké 

antiky znám tzv. zlatý řez. Je to takový 

poměr dvou délek, při němţ menší se má k 

většímu jako větší k celku. Platí tedy, 

a : b = b : (a + b), tj. asi 1 : 1,618. Větši- 

na historických staveb je koncipována v 

duchu zlatého řezu. 

Obr. 6 Proporce odvozené ze vztahů racionálních čísel 

Obr. 7 Konstrukce zlatého řezu

- 16 - 


Jiným příkladem harmonických proporcí je vztah v poměru druhé odmocniny ze dvou, 

tedy asi 1 : 1,414. Tento poměr je hojně vyuţíván v současné technice (např. poměr stran 

normalizovaných formátů papíru, kníţek, tlouštěk technických per apod.). 

Přílišná rozmanitost proporcí můţe vést aţ k porušení jednotnosti díla, naproti tomu 

pouhé opakování jedné proporce můţe působit monotónně. 


jmenujte z technické praxe užití různých proporcí! 

uveďte ze své domácnosti příklady různých proporcí! 

podle čeho byste postupovali, v případě že byste měli stanovit proporce 

např. bazénu, fotbalového hřiště, stáje pro drůbež nebo žirafy, sochy, 

tužky, ...? 

mají proporci tloušťky čar na stavebním výkrese, jakou a proč? 

Symetrie a asymetrie 

Symetrie, tj. souměrné rozloţení 

prvků podle osy symetrie nebo středu 

symetrie, byla v minulosti často povaţo- 

vána za nutnou součást dokonalosti díla. 

V protikladu k asymetrii je povaţována 

za nositele důstojnosti, váţnosti a mo- 

numentality. 

Symetrie bývá obvykle zdůrazně- 

ná, v její ose je umístěn dominující 

prvek, hlavní směr, důleţitý komponent. 

Symetrie formy vyţaduje také ur- 

čitou symetrii obsahu, účelu, dispozice. 

Proto je v některých případech vhodnější 

se symetrii vyhnout a dodrţet tak soulad 

formy a obsahu. 

Asymetrie je nesouměrné členění, 

řazení prvků. Musí však být důsledná a 

Obr. 8 Příklady osové symetrie 

musí vést k harmonické rovnováze, k vyváţenému celku vzhledem k optické, kompoziční ose.

- 17 - 



co si myslíte, že působí příznivěji? Symetrie nebo asymetrie a za jakých 

okolnost? 

uplatňovala se podle vás v 

minulosti spíše symetrie 

nebo asymetrie? Ve kterých 

obdobích a jak je tomu v 

současnosti? 

uplatňuje se symetrie i v jiných 

uměleckých oborech? 

jakou symetrii má koule, 

kruh, automobil, šperk, železnice, 

most, monofonní a 

stereofonní audiopřístroj, 

...? 

Obr. 9 Nečlenění a odlišné členění celku 

Členění 

Členěním určujeme měřítko archi- 

tektonického díla a tím i jeho dojmovou 

velikost. Členění je velmi často podmíně- 

no funkčními a konstrukčními prvky (ok- 

na, dveře, balkóny, výšky podlaţí, velikos- 

ti schodišťových stupňů, velikost sedacího 

nábytku atd, ale také velikost panelu, cih- 

ly, ...). 

Členění můţe být horizontální, ver- 

tikální nebo kombinované. Svislým členě- 

ním se dosahuje dojmového pohybu, 

zeštíhlení aţ odhmotnění. Zatímco hori- 

zontální členění je znamením klidu, stability, hmotnosti. 

U moderních staveb je členění jedním z hlavních prostředků vjemového působení ar- 

chitektury na člověka. 

Obr. 10 Odlišné členění stejného prostoru

- 18 - 



proč se členění vůbec užívá? 

může být nečleněná stavba, a jaká? 

prodiskutujte členění Vaší školy, města, krajiny, lidského těla, ...! 

Rytmus 

Rytmus znamená opakování nebo 

střídání dvou nebo více rozdílných prvků 

v čase, ploše nebo prostoru. Pro fyzický i 

psychický ţivot člověka má rytmus mimo- 

řádný význam, neboť i ţivot se řídí urči- 

tými rytmy, cykly (střídání dne a noci, 

bdělosti a spánku, aktivity a odpočinku, 

ročních období, ...). 

Rytmus zavádí do uměleckého díla 

určitý řád a kázeň. V architektuře jde o 

určité pravidelné nebo volné střídání linií, 

ploch, hmot, prostorů, barev, struktur 

apod. (střídání oken a pilířů, staveb a pro- 

storů mezi nimi, ţlábků a výţlabků ...). 

Jednoduchý rytmus, vzniklý střídá- 

ním dvou prvků, se stává ve větším rozsa- 

hu monotónním, proto se oţivuje vkládá- 

ním dalších prvků, opět v určitém rytmu. 

Pravidelný, jednoduchý rytmus je 

výrazem určité váţnosti, 

Obr. 11 Pravidelné střídání 

Obr. 12 Různé rytmické řady 

ti, zatímco sloţitý rytmus více různých prvků je prostředkem k určitému uvolnění, zlehčení.

Kromě pravidelných stejnoměr- 

ných řad opakujících se prvků, kterým 

říkáme metrické, mohou mít někdy řady 

určitou stoupající nebo klesající tenden- 

ci, mohou gradovat určitým směrem. To 

jsou řady rytmické. 

Otázky a problémy k za- 

- 19 - 

myšlení: 

je rytmus v hudbě a v architektuře 

podobný? V čem se liší? 

jmenujte jiné obory, kde se dá hovořit o rytmu! 

uveďte příklady rytmu ve Vašem okolí! 

Gradace a dominanta 

Gradace v architektuře znamená stupňování výtvar- 

ného účinku směrem ke kompozičnímu jádru nebo k domi- 

nantě. 

Jde-li o symetrickou skladbu, kde kompoziční osa je s 

osou celého útvaru totoţná, směřuje gradace k dominantě 

(nebo také od dominanty) ze dvou i více směrů. Na ose je 

umístěna dominanta, která sjednocuje a pohledově ovládá 

kompozici. Jednostranná gradace je spíš výjimkou. Uplatňu- 

je se tam, kde se dominanta opírá např. o přírodní útvar nebo 

jinou architekturu. 

Dominanty se dosáhne vyvýšenou, pohledově expo- 

novanou polohou, odlišným měřítkem, strukturou, barvou, 

osvětlením a jejich kombinacemi. Gradující prvky mohou 

mít sestupnou, nejčastěji však vzestupnou tendenci směrem 

k dominantě. 


Obr. 13 Střídavý rytmus jako prostředek proti monotónnosti 

Obr. 14 Gradace prvků v ploše

Dominanta nemusí být pouze jedna. 

Hovoříme pak o dílčích, podřízených 

nantách. Vţdy však musí být jedna hlavní, 

výrazná, kterou dílčí dominanty nesmějí 

potlačovat, ale měly by naopak umocňovat 

její dominanci. 

Při absenci dominanty působí dílo 

fádně, monotónně (většina panelových síd- 

lišť, nepřehledná monotónní zástavba měst, 

dlouhý plot, ...). 

- 20 - 



je vždy nutná podle Vás dominanta? 

co to znamená, když se řekne dominantní jedinec? 

jmenujte různé dominanty ve Vašem městě a okolí! 

uveďte různé příklady gradací v hudbě, sochařství, malbě, architektuře! 

Kontrast, shoda, nuance 

Kaţdá kategorie architektonické 

kompozice, o níţ jsme jiţ hovořili, můţe být 

nositelem kontrastu nebo shody. 

Kontrast je protichůdné působení 

vlastností, určité vystupňování rozdílnosti aţ 

k maximu. Tak můţe vzniknout kontrast 

velikosti, struktury, barvy, polohy, směru, 

světla a stínu atd. 

Kontrastem vytvořená rovnováha musí působit harmonicky. Podmínkou této harmonie 

je zachování určitých společných znaků, které umoţňují zdůraznit odlišnost kontrastních prv- 

ků. Nejsou-li protikladné vlastnosti zvládnuty, působí kontrast disharmonicky, chaoticky, ne- 

příznivě. 

Obr. 15v Gradace směřující k dominantě 

Obr. 16 Kontrast plochy oken a meziokenních pilířů

Opakem kontrastu je shoda, 

menající stejnost prvků nebo vlastností. 

Při větším opakování stejných prvků můţe 

však vzniknout monotónnost, které se mů- 

ţeme bránit dílčími obměnami jinak stej- 

ných prvků. Těmto nepatrným nebo dílčím 

změnám říkáme nuance. Pro jejich účin- 

nost platí opět určitá úměrnost, nemá-li 

být potlačen dojem shody. 

- 21 - 


Obr. 17 Působení kontrastu v prostoru 


uveďte různé příklady kontrastu, shody a nuancí! 

uveďte kontrastní barvy, zvuky, tvary aj.! 

uveďte analogii kontrastu nebo shody v jazykovědě, hudbě apod.!

Harmonie 

- 22 - 


Harmonie je snad vůbec nejdůleţitější kategorie architektonické kompozice. Všechny 

ostatní kategorie mohou nabývat různých hodnot, pouze u harmonie je ideálem dosaţení co 

nejoptimálnějšího, nejharmoničtějšího výsledku. 

Harmonie je všem ostatním kategoriím nadřazena, ovládá je. Dát přesný a zaručený ná- 

vod k dosaţení harmonie je velmi těţké, ne-li nemoţné. Někdy dosáhneme harmonického cel- 

ku aplikováním spíše stejných nebo podobných vlastností, jindy zase uţitím kontrastu, budˇ 

většího nebo menšího. 

Harmonie obecně znamená soulad, souznění. Toho si musí kaţdý tvůrce být vědom a 

musí dbát toho, aby např. pouţitím nesourodých prvků nebo naopak monotónností barvy, tva- 

ru, velikosti či jiné vlastnosti nedosáhl nepříznivého působení díla jako celku. Esteticky a pří- 

jemně působící prvek v jiné souvislosti můţe působit disharmonicky, nepříjemně nebo aţ 

trapně či komicky. 

Někdy, podobně jako např. v hudbě, můţe i v architektuře určité dílčí uţití disharmonie 

(nesouladu) působit jako určité oţivení kompozice. Je to však velmi obtíţná cesta a její uplat- 

ňování ve větší míře má málokdy pozitivní výsledky. 


kdy se začala v hudbě uplatňovat ve větší míře disharmonie? 

je žádoucí harmonie nebo spíše disharmonie v architektuře a proč? 

působí na Vás Vaše škola harmonicky (v exteriéru i interiéru) nebo ne a 

proč? 

jmenujte příklady harmonie či disharmonie ve Vašem okolí, městě!

Trochu praxe 

- 23 - 

Trochu praxe 

Protoţe návrh rodinného domu je jistě kaţdému blízký, ukáţeme si na něm, jak by se 

asi mělo postupovat. Přestoţe se zdá na první pohled, ţe rodinný dům je malý, musí být jeho 

návrh také jednoduchý. Ale to v ţádném případě není pravda! 

Právě proto, ţe je relativně malý, koncentrují se všechny moţné problémy k řešení na 

malém prostoru a o to můţe být právě jejich vyřešení obtíţnější. Jediné, co takový architekt 

nebo projektant rodinného domku nemusí řešit, je monumentalita kompozice. Nebudeme se 

tedy snaţit vytvořit "velkou architekturu" nebo nějak převratnou či ohromující. Stačí, kdyţ se 

budeme drţet jisté střízlivosti a uměřenosti. A to ve všem! 

Musíme se snaţit o dobré vyřešení provozu, ale ne na úkor estetiky. Nebudeme hýřit 

různými architektonickými výrazovými prostředky, nebudeme kombinovat to, co samo můţe 

být krásné, ale v kombinaci s jinými "krásnými" prvky můţe na malém prostoru působit pře- 

plácaně, kýčovitě. Na druhou stranu nemusíme být zbytečně strozí. Nesmíme zapomínat, ţe 

rodinný dům nebude stát osamoceně. Musíme brát ohled na okolní zástavbu či krajinu, místní 

zvyklosti, ale nesmíme zase vytvořit mrtvou kopii z dob jiţ minulých. Musíme si také uvědo- 

mit, jakou úlohu necháme přírodě. 

Na samotě u lesa jistě uplatníme co nejvíce přírodních prvků, materiálů a v kompozici 

hmot a uţití barev budeme co nejstřídmější. O pestrost se postará příroda lépe neţ my. 

V uzavřené venkovské obci si jistě dovolíme více barev, materiálů, povrchů atd., ale 

všeho s mírou! I zde bychom měli co nejvíce zapojit přírodu, aby nám pomohla architektonic- 

ké dílo dotvořit. 

Jinak tomu bude ve městě. Zde je jistě pestré přírody nejméně. Bude proto ţádoucí, 

kdyţ tuto pestrost ať tvarovou či hlavně barevnou vytvoříme uměle. Kdyţ i tady necháme fa- 

sádu porůst popínavou dřevinou, nebo vytvoříme podmínky pro doprovodnou zeleň jinak, 

určitě našemu dílu jen prospějeme. 

Následující stránky si nekladou za cíl uvést úplný návod, jak postupovat při návrhu ro- 

dinného domu. Spíš v duchu toho, ţe se jedná o doplňkový učební text, upozornit na některé 

problémy, kterým je jinde věnovaná jen okrajová pozornost nebo zopakovat důleţité zásady, 

které by v ţádném případě neměly zůstat opominuty.

Umístění na pozemku 

Při velké investici do stavby rodin- 

ného domu se často nemístně šetří na ná- 

kupu pozemku. Parcela je pak tzv. přesta- 

věná, stavba velká a pozemek malý. Zde 

platí zásada úměrnosti. Kdo má na velký 

dům, ať zaplatí i velký pozemek. 

Menší pozemek můţe být přijatel- 

ný u jiných typů zástavby, neţ je izolova- 

ný rodinný dům - řadový, terasový, atrio- 

vý. Taková zástavba poskytuje komfortní 

bydlení i při poměrně malých plošných 

nárocích. 

Musíme také rozhodnout, zda vě- 

nujeme více prostoru předzahrádce nebo 

raději prostoru za domem. Záleţí to také 

na tom, kam nám stíní dům, jak je v ulici 

rušná doprava atd. Samozřejmě, ţe musí- 

me ctít stavební čáru nebo okolní linii zá- 

stavby. 

Ve všech učebnicích nebo doporu- 

čeních najdeme návody na orientaci jed- 

notlivých místností a hlavního vstupu 

vzhledem ke světovým stranám. Jak byla 

příjemná stará chalupa s osluněným zápra- 

ţím a vstupem do domu! 

- 24 - 

Trochu praxe 

Obr. 18 Nahoře nevhodné řešení v případě rušné ulice, 

dole vhodné. Dolní řešení je také vhodné, pokud je jih při 

dolním okraji a chceme, aby nám dům nestínil na většinu 

zahrady.

Oplocení 

Zatím je oplocení bohuţel stále nut- 

né. Nedělejme z něj však něco významné- 

ho, nezdůrazňujme ho. Nechť je dominan- 

tou to hlavní - dům. Jednoduché, nenápad- 

né tvary nakonec dopadnou lépe, neţ se- 

besloţitější, vyumělkovaný a zdobný plot. 

Opět musíme uvaţovat, v jakém 

prostředí se pohybujeme a zda budeme na- 

- 25 - 

Trochu praxe 

vazovat jiţ na zbudované okolní ploty nebo zda pouţijeme třeba zelený plot z nestříhaných 

keřů v podhorské krajině. 

Obr. 19 Nahoře moţné řešení, dole vhodnějš 

Obr. 20 1 a 2 nevkusné a zbytečně vysoké oplocení, 3 jednoduché vkusné oplocení

Zahrada 

- 26 - 

Trochu praxe 

Dnešní zahrada by měla plnit především obytnou a rekreační funkci. Při jejím výtvar- 

ném řešení uplatníme jistě znalosti o dominantě, gradaci a kontrastu. Zahrada v dnešní zástav- 

bě je většinou minimální - musí proto i její kompozice být omezená, nesnaţme se uplatnit 

všechno, co umíme nebo všechny rostliny, které známe. 

Klidné zákoutí s posezením a určitým napojením na obytné vnitřní prostory je jistě na 

místě. Tolik módní bazén v poslední době bohuţel po většinu roku nevyuţijeme - vhodným 

zastřešením prodlouţíme jeho vyuţití aţ o čtyři měsíce. Uvědomme si, ţe kromě solária (místa 

k slunění) budeme vděční v létě za moţnost relaxovat ve stínu či dokonce v přítmí zeleně. 

Při řešení zahrady berme také ohled na sousedy. Zásadou sousedské slušnosti je, ţe 

můţeme dělat co chceme, ale nesmíme tím nad únosnou míru obtěţovat okolí. Takový vzrost- 

lý strom, který většinu dne zastiňuje sousedovu zahrádku, jistě nepřispěje k dobrým soused- 

ským vztahům. Bujnou zelení porostlý plot je jistě krásný, ale líbí se i sousedovi neustálé uklí- 

zení listí, spadaných květů, plodů, větviček, ...? 

Zpevněné plochy a chodníky 

Nepřehánět! Někde potřebujeme vytvořit dokonalou pevnou a dobře udrţovatelnou 

plochu z dlaţdic nebo kamenů, jinde stačí zatravňovací tvárnice, jinde mlatová plocha nebo 

jednotlivé šlapáky. 

Garáž 

Je vůbec potřeba? Doba v zimě uchrmlaných škodovek je uţ pryč. Před čím potřebuje- 

me svého miláčka chránit? Před vším, co padá shora - déšť, rosa, prach. Zkusme navrhnout 

stavebníkovi přístřešek, napojený třeba na střechu domku. Jediné, před čím nechrání, je zima.

- 27 - 

Trochu praxe 

Pro moderní motory nebo topení v automobilu to jistě není problém a na druhou stranu, taková 

vytápěná garáţ, mnohdy ještě špatně větraná, jen urychluje korozi. 

Jinak se snaţme garáţ vţdy určitým způsobem napojit na hlavní objekt, třeba stříškou 

nebo pergolou. Pokud je to moţné, poţadují stavební úřady většinou garáţ vestavěnou nebo 

alespoň přistavěnou. 

Většina laiků má představu, ţe garáţ má mít plochou střechu, kterou je nejlépe vyuţít 

jako obytnou terasu. Jak to působí nevkusně! Nejkvalitnější bydlení je v úrovni terénu - v pří- 

zemí, s přímým napojením na vnější obytné prostory, rekreační prostory a zeleň, samozřejmě 

v úrovni terénu. 

Hospodářské přístavky 

Nezavrhujme je zcela. Někdy pro ně mohou být docela opodstatněné důvody. Musíme 

si ovšem uvědomit, jaký je v daném místě charakter zástavby, a podle toho se rozhodnout o 

zcela integrovaný typ, přístavek nebo samostatný objekt. 

Odpadky a popelnice 

Jak opomíjená záleţitost. Po- 

pelnice "se pak někam dá". Navrhovat 

bydlení bez uváţeného skladování 

odpadků je hrubou chybou. Produkce 

odpadu patří neoddělitelně k bydlení, 

musíme to tedy přiznat i v projektu. 

Popelnice by měla být vţdy 

alespoň částečně zakryta proti pohle- 

dům - ve výklenku oplocení, ve spo- 

lečném pilíři pro plynoměr nebo elek- 

Obr. 21 Kryt na popelnici integrovaný do oplocení nebo 

vratového pilíře

- 28 - 

Trochu praxe 

troměr, případně v nice hlavního objektu nebo garáţe. Samozřejmě, ţe ji nebudeme zbytečně 

vystavovat sluníčku. Pohledové zakrytí má i úlohu stínění proti slunečnímu teplu. 

Exteriér domu 

Jiţ o něm byla na několika místech řeč. Rodinný dům má být rodinným domem a ne 

Obr. 23a Nahoře nezvládnutá (vyosená) 

symetrie, dole lepší varianta s přiznanou 

asymetrií 

zmenšeninou zámku, hrádku nebo fabrikant- 

ské vily. Nezapomeňme, ţe v české tradici 

jsou jednoduché aţ lapidární tvary domků a 

chalup. 

Podívejte se na takovou zachovalou tradiční zástavbu vesnice z dálky! Co vidíte? Jednoduché 

hranoly doplněné trojúhelníkovými štíty! S tím souvisí i sklon střech. Jedině strmější spád (38 

- 45°) vytvoří krásný štít a také dobře vyuţitelné podkroví i při poměrně nízké půdní na- 

dezdívce. 

Obr. 22 Vlevo dům s rovnou střechou, vpravo se 

šikmou. Řešení 3, s technickým přízemím nejsou 

vhodná

- 29 - 

Trochu praxe 

O barevném řešení jsme také jiţ hovořili. Na venkově pouţijeme méně barev a jejich 

sytost ztlumíme. Ve městě si můţeme dovolit pestřejší a sytější barvy. Pro větší plochy pouţi- 

jeme méně výrazné barvy, na detaily můţeme pouţít agresivnější tóny. Ve městě a zvláště na 

venkově není ţádný důvod barevně zdůrazňovat různé účelové detaily či konstrukce. Klempíř- 

ské ţlaby a svody dopadnou lépe, kdyţ barevně splynou se střechou nebo plochou fasády, ple- 

chové zárubně s dveřmi nebo stěnou. Různá dvířka pro instalace apod. také nebudeme zdůraz- 

ňovat. 

Půdorysné řešení 

Půdorysné řešení 

se dostatečně probírá v 

typologii obytných budov 

v rámci pozemního stavi- 

telství. Platí zásada, ţe 

podle dobrého vyřešení 

komunikací se pozná 

dobrý projektant. 

Platí to o hlavním 

vstupu a komunikaci do 

obývacího pokoje - měla 

by být co nejpřímější, 

nejkratší a jaksi intuitivní 

a přirozená. Platí to sa- 

mozřejmě i o dalších ko- 

munikacích v domě. 

Obr. 24 Blokové schéma dispozice bytu. 1 - komunikace, 2 - společenská (denní) 

část, 3 - soukromé prostory jednotlivců (loţnice), 4 - hygienické vybavení, 5 – 

domovní příslušenství

Závěr 

- 30 - 

Tato práce není klasickým přehledem vývoje architektury. Takových publikací najde 

zvídavý student snadno velké mnoţství. 

Autor chtěl touto prací poskytnout čtenáři netradiční pohled na problematiku architektury, 

a pokud se čtenář po přečtení jen trochu zamyslí nad různými aspekty tohoto 

krásného odvětví umění a techniky, bude splněn účel této publikace. 

Autor 

Závěr

Malý slovníček 

- 31 - 


V slovníčku jsou abecedně seřazeny odborné výrazy, pouţité v textu knihy, a také některé, 

které v něm pouţity nejsou, ale s nimiţ se můţete častěji setkat jinde. Řazení je substantivní, 

podle podstatných jmen, takţe např. sedlová střecha se najde podle slova střecha, nikoli podle 

slova sedlová. Výklad u kaţdého slovníkového hesla je co nejstručnější a nejjednodušší. Slova, 

která mají samostatné heslo, jsou jinde vytištěna kurzívou. 

abakus, nadhlavice - horní část sloupové hlavice, na které bezprostředně leţí architráv nebo 

jiné břemeno; různě tlustá deska, většinou čtvercová, ale někdy i sloţitěji tvarovaná či zdobená 

absolutní, - naprostý, úplný, nezávislý na vztahu k něčemu jinému 

adice - způsob vytváření většího celku skladbou (sčítáním) částí; protiklad divize 

agora - v antickém Řecku náměstí s trţní a společenskou (shromaţďovací) funkcí; starší obdoba 

římského fóra 

akant - stylizovaný list bodlákovité rostliny paznehtníku; od antiky oblíbený motiv plastické 

dekorace, zejména na sloupových hlavicích korintského řádu 

akropolis, akropole - v antickém Řecku městský hrad nebo i jiná ohrazená skupina význačných 

budov na vyvýšeném místě; nejznámější je v Aténách 

akroterie, akroterion - ukončující dekorační článek ve vrcholu a na okrajích antického štítu v 

podobě svazku listů (palmety) nebo zvířecích i lidských postav; rozlišuje se 

střední (mediana) a nároţní (angularia) 

akvadukt - antický římský vodovod, v uţším smyslu most, po kterém vodovodní potrubí nebo 

ţlab překonává údolí nebo jinou překáţku (protoţe voda tekla samospádem, musel vodovod 

dodrţovat po celé délce správný sklon) 

alkazar - maurský městský opevněný palác, později ve Španělsku obecně sídlo vladaře 

alej - jednoduché nebo i víceřadé stromořadí, zejména podél cest; přeneseně i řada jiných prvků 

lemujících cestu, např. a. sfing 

altán - původně drobná otevřená nástavba na střeše, potom malý vyhlídkový pavilon nebo i 

zahradní besídka 

ambit - otevřený krytý ochoz kolem rajského dvora křesťanského kláštera nebo 

kolem nádvoří poutního kostela, popř. i kolem jiného vnitřního dvora 

amfiprostylos - typ antického chrámu se sloupovou předsíní na přední a zadní straně amfiteátr 

- antická římská stavba se stupňovitým hledištěm kolem oválné arény 

anda - kopulovitá nebo zvonovitá hlavní (střední) část indické stúpy 

anta - architektonicky vyjádřené (tvarované) ukončení volného čela zdi, zpravidla členěné 

patkou a hlavicí podobně jako pilíř příslušného architektonického řádu 

antetixa - dolní ukončení antických prejzů (kalypteres) ve tvaru malé palmetové akroterie 

antika - doba a kultura starověkého Řecka a Říma 

anuli, řeménky - drobné okruţní prstence na spodní straně echinu dórské sloupové hlavice 

apadama - staroperský palác se sloupovým sálem a s otevřeným portikem na jedné aţ čtyřech 

stranách obvodu, vţdy však s plnými nároţími

- 32 - 


apsida, apsis - výklenek v čele vnitřního prostoru, zejména křesťanského kostela, kde v něm 

nebo před ním bývá umístěn oltář 

arabeska - geometrizovaný plošný rostlinný ornament helénistického původu, převzatý islámskou 

a zejména renesanční a empírovou architekturou 

architektura - stavitelské umění nebo jeho výsledek, stavba 

architráv - rovný trám, břevno či překlad, spočívající bezprostředně na podporách 

(sloupech, pilířích apod.); v klasickém kladí jeho spodní (nosná) část 

archivolta - čelo oblouku, profilované shodně nebo podobně jako iónský architráv 

arkáda - řada oblouků na bodových podporách (sloupech, pilířích) 

arkýř - místnost nebo část místnosti, vystupující konzolovitě před průčelí a umoţňující tak 

výhled do stran 

artefakt - lidský výtvor 

aspekt - hledisko, stránka věci 

astragal, perlovec - drobný architektonický článek v podobě šňůry perel, střídaných příčnými 

čočkami; někdy je nahrazen drobným oblounem 

asymetrie - nesouměrnost 

atika - nepříliš vysoká volná svislá stěna nad hlavní římsou, zakrývající střechu; můţe být 

nahrazena balustrádou, mříţí apod. 

atriový (dům) - uzavřený objekt, obklopující otevřený, nezastřešený prostor 

atlant, gigant, telamon - plastika svalnaté muţské postavy, pouţitá jako podpora 

atrium - vnitřní dvůr, zejména obytný dvůr rodinného domu; v antickém Římě měl krytý 

ochoz a někdy byl i celý zastřešený; téţ uzavřený dvůr s ochozem před vstupem do starokřesťanské 

baziliky 

badija - arabský zámek na okraji pouště, zpravidla čtvercový s vnitřním dvorem 

baldachýn, nebesa - stříška na sloupech nebo konzolách nad trůnem, lůţkem, oltářem, sochou 

apod. 

balkón - plošina se zábradlím, vystupující ze stěny do vnějšího nebo vnitřního prostoru 

balteus - polštářovitá část iónské hlavice, svinutá na koncích do volut 

balustráda - zábradlí sestavené z kuţelek (balustrů) 

babtisterium - původně horká lázeň, pak plavecký bazén, později budova určená pro obřad 

křtu (v dobách, kdy se křtilo ponořením do bazénu) 

barbakan - zdvojená brána středověkého hradu nebo města, resp. její předsunutá část 

bašta, bastion - předsunutá, vystupující část opevnění (zejména v době renesance a baroku) na 

okrouhlém, čtvercovém, mnohoúhlém nebo hvězdovém půdorysu 

bazilika - vnitřní prostor s nejméně třemi podélnými loděmi, z nichţ střední je vyšší a je 

osvětlená okny nad střechami lodí bočních; v antickém Římě typ budovy pro obchodní a 

soudní účely, později základní typ křesťanského kostela 

belvedér - letohrádek. zahradní vyhlídkový pavilon 

bergfried (čti bergfríd) - donžon 

bít chilání - starověký prostorový a stavební typ v severní Mezopotámii (kultura mitannská 

nebo churritská); příčně poloţený vnitřní prostor, přístupný otevřeným portikem, lemovaným z 

jedné nebo obou stran nevysokými hranolovými věţemi; jeden ze základních prostorových 

motivů středněvýchodní oblasti 

bosa - předstupující čelo kvádru, hrubě opracované nebo i plasticky zdobené 

bosáž, rustika - zdivo s bosami 

buben - tambur 

bulleuterion - antická řecká radnice se strmě stupňovitou jednací síní

- 33 - 


caldarium (čti kaldarium) - oddělení s horkou vodou v antických římských lázních (thermách) 

castellum (čti kastelum) - antická římská tvrz na pravoúhlém půdorysu, odvozeném z castra; 

později obdobně stavěný kastel (na Slovensku kaštiel) 

castrum (čti kastrum) - antický římský opevněný stálý vojenský tábor s jednotným pravidelným 

pravoúhlým uspořádáním; mnohá castra se stala jádry pozdějších měst 

cela, cella - ústřední vnitřní prostor pohanského chrámu, kde byl umístěn symbol boha (socha, 

obraz apod.); později také malá obytná místnost, zvláště v klášteře nebo ve vězení 

centrála - středově souměrná stavba nebo prostor 

centrála podélná - stavba nebo prostor, vzniklý zvětšením (rozšířením, prodlouţením) centrály 

ve směru podélné osy 

ciborium - baldachýn nad křesťanským oltářem, nesený čtyřmi sloupy; téţ nádoba na přechovávání 

hostií 

cimbuří - zubovité horní ukončení zdi, zejména hradební; vystupující části (stínky) chránily 

obránce, mezery umoţňovaly střelbu; často pouţito i jako zdobný motiv (tzv. krenelování) 

cíp - pandativ 

cirkus - v antickém Římě dostihové závodiště, později vyuţívané i pro jiná představení citadela 

- opevněný palác nebo pevnost uvnitř města nebo na jeho okraji 

cliftdwellings (čti klifdwelings) - předdějinné indiánské terasovité sídliště na jihozápadě USA; 

na rozdíl od podobného puebla leţí na přírodním svahu 

columna rostrata (čti kolumna ... ), zobcový sloup - sloup ozdobený lodními zobci (rostrum), 

v antickém Římě stavěný na památku námořního vítězství 

compluvium (čti kompluvium) - otvor ve střeše atria antického římského domu; slouţil původně 

k odvádění kouře, potom ke svádění dešťové vody do nádrţe pod sebou (impluvium) a k 

osvětlení atria 

concretum (čti konkretum) - antické římské lité zdivo, obdoba dnešního betonu 

cvikl - plocha (stěna) mezi dvěma sousedními oblouky v arkádě, vymezená ze stran jejich 

rameny, shora zpravidla vodorovně 

čaitja - původně stúpa, později čaitja-griha 

čaitja-griha - buddhistická svatyně, původně skalní (jeskynní), později volně stojící, s třílodním 

vnitřním prostorem 

čandi - v Zadní Indii malý chrám na stupňovité podnoži (prang), odvozený z indické 

bráhmanské sikhary 

čatravali - hrotité ukončení stúpy 

čatri - v indické architektuře střešní nebo zahradní altán; často tvoří vrchol minaretu 

článek architektonický - ustálený tvar s určitou vymezenou funkcí v architektonické 

kompozici; podle funkce se rozlišují články podporující, ukončující, vzpěrné atd. 

čorten - lámaistický typ stúpy mitrovitého tvaru 

čučka - v české renesanční architektuře ukončující motiv na okrajích říms a štítů a v jejich 

vrcholech; je to renesanční přepis gotické fiály, pouţitý přibliţně na místech antické akroterie 

dekorace, dekor-ozdoba, výzdoba 

dipteros - typ antického chrámu s dvojitým sloupových ochozem po celém obvodu dispozice 

- prostorové uspořádání, rozvrţení stavby, např. d. centrální, podélná, 

dvoulodní, trojlistová apod. 

disharmonie - nesoulad, nevyrovnanost 

divize - způsob architektonické kompozice, při které se předem vymezený celek dělí na části; 

protiklad adice

- 34 - 


dolmen - megalitická stavba v podobě nízkého kamenného stolu, tj. mohutné desky na čtyřech 

nebo i více nízkých podporách 

dóm - křesťanský kostel, zvláště biskupský (katedrála), přeneseně i jiný rozsáhlý a vysoký 

vnitřní prostor 

dominanta - převládající prvek, zdůrazněné těţiště kompozičního celku (např. věţ 

jako výšková dominanta města, hradu apod.) 

domus - antický římský obytný dům s atriem 

donžon - hlavní obranná věţ středověkého hradu, poslední útočiště obránců 

dřík, tělo - Wavní část svislého prvku (sloupu, pilíře, postamentu, fiály apod.); u sloupu nebo 

jiné podpory část mezi patkou dole a hlavicí nahoře 

dům atriový - obytný dům, zvláště rodinný, s vnitřním obytným dvorem (atriem), do kterého 

jsou obráceny místnosti; v uţším smyslu antický římský dům s atriem (domus) 

dvůr arkádový - vnitřní dvůr s obloukovými (arkádovými) ochozy, zejména v italském renesančním 

paláci a v budovách z něho odvozených 

dvůr čestný - vstupní prostranství, vymezené ze tří stran křídly budovy a zpředu 

obvykle mříţí nebo stěnou a bránou 

dvůr rajský - vnitřní dvůr křesťanského kláštera, lemovaný krytým ochozem (ambitem, kvadraturou, 

křížovou chodbou); bývá čtvercový a jednou stranou přiléhá ke kos- 

telu 

džámí, páteční mešita - velká mešita pro hromadná lidová shromáţdění k povinné 

páteční modlitbě 

edikula - výklenek (nika), lemovaný dvojicí sloupů s kladím a frontonem 

echinus - bochníkovitá část sloupové hlavice, např. egejské, dórské nebo toskánské eklektismus 

- přejímání či napodobování prvků a jejich sestav z jiné doby (historický e.) 

nebo místa apod. 

empora, tribuna - vyvýšený prostor (zpravidla v patře), otevřený do většího vnitřního 

prostoru; zejména patro nad postranní lodí kostela nebo v čele jeho hlavní lodi naproti 

oltáři 

entaze, entasis - konvexní křivka, podle níţ se směrem nahoru zuţuje obrys sloupového dříku 

estetický - krásný, vkusný 

estetika - krásno, nauka o něm 

exedra - rozměrná nika nebo místnost otevřená celou jednou stranou do většího prostoru nebo 

do volna; téţ apsida 

exteriér - vnějšek 

falc - opevněné sídlo raně středověkého vladaře, zvláště ve francké říši 

fiála - prvek gotické architektury v podobě jehlanovitě ukončené drobné věţičky; původně 

horní ukončení opěrného pilíře, potom obecně zdobný motiv 

filosofie - věda o nejobecnějších zákonech vývoje a fungování přírody, společnosti a myšlení 

fontána - nádrţ nebo nádoba s tryskající nebo proudící (spadající) vodou, často v kombinaci 

se sochařským dílem; převáţně dekoračního určení (na rozdíl od kašny) 

forma - tvar, vnější hmotná podoba architektonického díla nebo jeho části, souhrn prostředků, 

kterými působí na diváka 

fórum - v antickém Římě náměstí s trţní a společenskou (shromaţďovací) funkcí, obdoba 

řecké agory; přeneseně veřejnost, veřejný ţivot 

freska - nástěnná malba na čerstvou (vlhkou) omítku 

frigidarium - oddělení se studenou vodou v antických římských lázních (thermách)

- 35 - 


fronton - štít, zejména pokud neuzavírá čelo sedlové střechy, ale pouze člení (zdobí) průčelí, 

např. nad oknem nebo dveřmi; proto nabývá (zvláště v baroku) rozmanitějších tvarů, neţ je 

klasický trojúhelník nebo kruhový segment - f. zalamovaný (půdorysně), neúplný (bez dolní 

vodorovné spojnice), okřídlený (neúplný, prodlouţený do stran vodorovnou římsou), prolomený 

(s vynechaným vrcholem), protrţený (s přerušenou dolní vodorovnou částí), roztrţený 

(přerušený uprostřed po celé svoji výšce) 

funkce - účel ve smyslu konstrukčním (např. f. nosná), kompozičním (např. f. ukončující) 

nebo provozním a společenském; v posledním smyslu Wavní východisko funkcionalismu 

galérie - chodba, ochoz, pavlač, empora, krytá chodba apod.; přeneseně i krytá ulice, pasáţ, 

výstavní síň nebo nejvyšší balkón v hledišti; v historické architektuře většinou komunikační 

prostor jednou podélnou stranou otevřený (např. arkádou) do volna 

garbha-griha - cela bráhmánského nebo hinduistického chrámu gigant - atlant 

girlanda, festón, enkarpa - výzdobný motiv v podobě zavěšeného polověnce z rostlinných 

prvků (květů, ovoce, klasů atd.), stuh apod. 

glyf - svislý zářez v triglyfu 

gópura - věţová brána v hinduistické architektuře 

gradace - stupňování, zesilování 

grotta - umělá jeskyně (v zahradě apod.) 

gryf - okřídlená zvířecí figura s lvím tělem a ptačí hlavou; častá forma nároţní akroterie 

gymnaseion - antický řecký tělovýchovný a později i vzdělávací ústav hala - rozlehlý vnitřní 

prostor 

hammam, turecké lázně - v islámském Orientu lázně se studenou a horkou vodou, určitá 

(skromnější) obdoba antických římských therem 

haram - hlavní budova klasické islámské mešity; halový prostor rozvinutý do šířky podél čelní 

stěny, obrácené směrem k Mekce (qibla) 

harem - soukromá část mezopotámského a později islámského domu či paláce, určená pobytu 

ţen a jejich dětí 

harmika - krychlovitá část stúpy mezi andou a vrcholovým čatravali; na některých stúpách 

chybí 

harmonie - soulad, souznění, vyrovnanost 

heroon - antický řecký památník nebo chrám k uctění poloboha (heroa) 

hippodrom - antické řecké dostihové závodiště, jízdárna 

hlavice - horní část architektonicky vyjádřené podpory (sloupu, pilastru, pilíře 

apod.), která přejímá zatíţení shora a přenáší je na svislý dřík hrad - pevnost, opevněné šlechtické 

sídlo 

hradba - obranná pevnostní zeď kolem hradu, města nebo i státních hranic apod. hradiště – 

v pravěku a raném středověku opevněné sídliště; často značně rozlehlá 

opevněná plocha s funkcí útočiště pro obyvatele širšího okolí a jejich dobytka v době válečného 

ohroţení 

hrobka - místnost nebo budova k uloţení ostatků jednotlivce nebo členů společenství (rodiny 

apod.) 

hřbet oslí - oblouk s dvojitě (esovitě) prohnutými boky, u okrajů konvexně, ve vrcholu konkávně 

hypocaustum (čti hypokaustum) - soustava dutin pod podlahou a ve stěnách pro teplovzdušné 

vytápění antických římských staveb 

hypostyl - sloupový sál, zvláště ve staroegyptském chrámu chan, karavanserail - v islámském 

světě zájezdní hostinec

- 36 - 


chodba křížová, ambit, kvadratura - otevřený ochoz kolem rajského dvora křesťanského 

kláštera 

chór - původně zpěvácký sbor, potom kněžiště křesťanského kostela 

chrám - stavba k uloţení symbolu boţstva a k jeho uctívání náboţenskými obřady 

chrlič - zařízení k odvádění dešťové vody se střechy v úrovni okapu tak, aby dopadala pokud 

moţno daleko od paty zdiva - proto bývá na okraji daleko vyloţené římsy nebo sám vyčnívá 

do prostoru; často je tvarován do podoby zvířecí hlavy nebo celé figury 

chulpa - indiánská pohřební věţ na západním pobřeţí Jiţní Ameriky 

iglú - přechodné obydlí Eskymáků, tvořené kopulí ze sněhových kvádrů 

ikonostas, ikonostasis - v řeckokatolických a pravoslavných kostelech stěna, oddělující kněžiště 

od hlavního prostoru; bývá zdobena obrazy svatých (ikonami) 

impluvium - v atriu antického římského domu nádrţ na dešťovou vodu, umístěná pod střešním 

otvorem ve střeše (compluviem) 

impost - část pilíře, na níţ dosedá klenební oblouk (archivolta); bývá vyjádřen nevel- 

kou římsou pod patou archivolty 

in antis - typ antického chrámu s dvojicí sloupů mezi prodlouţenými čely bočních 

stěn cely v předním průčelí; čela obou stěn jsou ukončena antami 

in antis posticum (čti ... postykum) - typ antického chrámu s dvojicí sloupů mezi 

antami prodlouţených bočních stěn cely v předním a zadním průčelí 

insula - antický římský vícepodlaţní nájemní obytný dům 

interiér - vnitřní prostor, zejména architektonicky řešený (upravený) 

interkolumnium - mezera mezi sloupy, jejich světlá (ne osová) vzdálenost 

itr.t - předdějinná egyptská svatyně, známá pouze ze symbolických vyobrazení 

intuitivní - podvědomý, zřejmý bez zamyšlení, vnitřně daný 

jurta - okrouhlý pastevecký stan v centrální Asii 

kanelura - ţlábek na dříku sloupu či pilastru nebo i na jiné pravidelně ţlábkované 

(kanelované) ploše 

kánon - soubor neměnných pravidel např. architektonické kompozice v určitém slohovém 

období 

kápě (klenby) - samostatně zaklenutá část klenby mezi klenebními žebry; čím jsou 

žebra hustší, tím mohou být k. tenčí a tedy lehčí 

kapka, gutta - drobný zdobný motiv ve tvaru komolého kuţele nebo jehlanu na podhledu některých 

článků antické řádové architektury a architektur z ní odvozených, zejména na mutulech 

a regulích dórského řádu 

kaple - malá bohosluţebná místnost nebo budova; v křesťanské k. se zpravidla nepře- 

chovává eucharistie (na rozdíl od kostela) 

karavanserail - chan 

karyatida, kanefora, kóra - plastika ţenské postavy, pouţitá jako podpora 

kašna - nádrţ s tekoucí vodou, na rozdíl od fontány původně uţitková 

kastel - pravoúhlá tvrz, odvozená z antického římského castella 

kaštiel - na Slovensku pravoúhlý opevněný zámek či tvrz s nároţními věţemi či baštami; byly 

budovány v době tureckého nebezpečí v 15. a 16. století 

katakomby - antické křesťanské pohřebiště v podzemních chodbách; přeneseně i jiná 

soustava podzemních chodeb 

katedrála - původně kaţdý biskupský kostel, později velký gotický podélný kostel s 

chórovým ochozem a věncem kaplí (tj. katedrálním závěrem) a s vyjádřeným vnějším opěrným 

systémem

- 37 - 


kazatelna - vyvýšené řečniště pro náboţenské proslovy (kázání) uvnitř chrámu (kostela, mešity 

apod.) nebo i na volném prostranství 

kazeta - orámovaná pravidelná prohlubeň na ploše stropu nebo stěny 

kenotaf - prázdný hrob, symbolická hrobka zemřelého, který je ve skutečnosti pochován jinde 

kladí - vodorovné břevno spočívající jako překlad na svislých podporách (sloupech, pilastrech 

apod.); klasické antické k. je trojdílné a tvoří ho vlastní nosný překlad (architráv), 

neutrální vlys (někdy chybí) a ukončující římsa 

klasický - 1. antický; 2. slohově čistý, odpovídající vrcholnému či typickému slohu; harmonicky 

vyváţený, dokonalý 

klášter - společné obydlí mnichů či jeptišek, ţijících podle pevných pravidel (lat. regula, z 

toho řehole); zpravidla je spojen s chrámem 

klenák - klínovitě (kónicky) tvarovaný kámen nebo cihla pro zdění klenby 

klenák závěrečný, závěr klenby, klíč klenby, svorník - klenák ve vrcholu klenby nebo klenebního 

oblouku, často zdůrazněný a plasticky zdobený 

klenba - stropní konstrukce, která shora uzavírá prostor, aniţ by v ní vznikalo napětí v tahu či 

ohybu; vzniká skládáním (zděním) klínovitých klenáků nebo litím (dusáním) plastického staviva 

do bednění; umoţňuje větší rozpětí neţ rovný strop, svým vypouklým tvarem však zabírá 

větší výšku 

klenba přečnělková - nepravá klenba, tvořená přečnívajícími prvky (kameny, cihlami apod.) 

vodorovných vrstev zdiva 

kněžiště, chór, presbytář, presbyterium - prostorová část kostela, v níţ je umístěn hlavní oltář 

a kde se při mši pohybují kněţí; můţe to být jednoduchá apsida nebo bohatě rozvinutý chórový 

závěr; od 5. století leţí zpravidla na východní straně kostela 

kolonáda, sloupořadí - pravidelná řada sloupů s kladím, stojící volně nebo častěji vytvářející 

přední stranu krytého otevřeného portiku; téţ dlouhý portikus či sloupový ochoz, zpravidla s 

promenádní funkcí (např. na antické agoře čijóru nebo v novodobých lázních) 

kolos - rozměrná socha, zejména socha krále před vstupem do staroegyptského chrámu 

komplementární - doplňkový, doplňující s protějškem celek 

kontrast - opak, naprostá nepodobnost, opak podobnosti 

kompozice (architektonická) - skladba, celkové uspořádání stavby, prostoru, plochy nebo jiného 

celku 

koncha - čtvrtkulová klenba nad půlkruhovým půdorysem; přeneseně téţ apsida 

konstrukce - uspořádání stavby po stránce technické a materiálové; téţ jednotlivý díl stavby 

(stěna, strop, střecha apod.) z technického hlediska 

konzola - vetknutý převislý (přečnívající, vyčnívající) konstrukční prvek, zpravidla podpírající 

další část stavby; podle převládající délky nebo výšky se rozlišuje leţatá a stojatá 

kopule - klenba ve tvaru vrchlíku kulové nebo jiné rotační plochy (elipsoidu, paraboloidu), 

popř. podobná uzavřená klenba nad pravidelným mnohoúhelníkem (k. hranatá) 

kordon, kordonová římsa - římsa, která stěnu nebo budovu apod. neukončuje, nýbrţ pouze 

dělí po výšce, zejména mezilehlá římsa mezi soklem a římsou korunovou; nejčastěji mezipatrová, 

která bývá podokenní nebo je v úrovni stropní konstrukce 

kostel - křesťanský chrám 

krab - plastický zdobný prvek gotické architektury ve tvaru stylizovaného listu; zpravidla 

člení hrany a obrysy horní části stavby 

krakorec - nosná leţatá konzola, podpírající balkón, pavlač, arkýř apod. 

krček (sloupové hlavice) - spodní část některých sloupových hlavic, která tvarově přechází do 

dříku, je však od něj zřetelně oddělena

- 38 - 


krenelování - zdobení pevnostními motivy (např. cimbuřím), často zmenšenými 

krepis, krepidoma - několikastupňová podnož antického řeckého chrámu 

krokev - prvek dřevěného krovu, který bezprostředně podpírá latě nebo bednění střešní krytiny; 

většinou sleduje sklon střechy, jen tzv. vlašské k. jsou vodorovné 

kromlech - nejsloţitější megalitická stavba; soustava menhirů a trilitů na pravidelném souměrném 

(např. kruhovém) půdorysu 

kruchta, kůr - vyvýšené místo (empora, tribuna) pro zpěváky a hudebníky, zejména v kostele 

kružba - v gotické architektuře členění plochy krouţenými kamennými (popř. cihlovými) 

žebry (pruty); vyplňuje závěr (záklenek) klenutých oken, ale téţ plochu zábradlí apod.; na plné 

ploše (stěně) je to k. lichá nebo slepá 

krypta - podzemní nebo polopodzemní pohřební kaple nebo hrobka pod kostelem, 

nejčastěji pod chórem 

krytina (střešní) - povrchová vrstva střechy 

křídlo (budovy) - část budovy, odlišená půdorysným směrem, hloubkou nebo výškou kříţ 

latinský - nerovnoramenný kříţ s dolním svislým ramenem delším, popř. horním 

kratším 

kříž ondřejský, kříţ Ondřejův - rovnoramenný kříţ s rameny ve sklonu 45° k vodorovné, nejběţnější 

výztuţná sestava v dřevěné konstrukci 

kříž řecký - rovnoramenný kříţ se všemi rameny shodné délky 

křížení (lodí) - průnik hlavní lodi s lodí příčnou, zejména v kostele, nad k. je často 

věţ nebo kopule 

kůr - kruchta 

kvadratura - chodba křížová 

kyma - v antické (nebo na ni navazující) architektuře zdobný článek s původní funkcí podporující 

(umísťovaný pod vystupující deskou, např. římsovou) 

kýčovitě - líbivě, neumělecky, nehezky 

kytka křížová - ukončení gotických věţí, fiál apod. plastickými rostlinnými motivy, 

konzolovitě vyloţenými do čtyř stran (tj. na půdorysu kříţe) 

lavra - velký řeckokatolický nebo pravoslavný klášter 

lepenice - stěna z proutěného pletiva, omítnutého hliněnou maltou 

limes - antické římské pohraniční opevnění 

livan, iván - v islámské architektuře zaklenutý výklenek na pravoúhlém půdorysu, někdy velmi 

značných rozměrů 

lizéna - plochá svislá příložka na stěně, nečleněná na patku, dřík a hlavici (na rozdíl od pilastru) 

loď - protáhlý vnitřní prostor, se stran vymezený zdmi nebo řadami bodových podpor (pilířů, 

sloupů); prostor s více rovnoběţnými l. je vícelodní; podle polohy se rozlišuje l. střední a l. 

postranní (boční); střední l. širší a vyšší neţ l. boční je l. hlavní; podle směru (vzhledem k ose 

budovy) jsou l. podélné a příčné 

lodžie - původně krytý prostor, otevřený z jedné delší strany (a někdy i kratších stran) arkádou; 

později krytý prostor (zpravidla v patře), otevřený jednou stranou do volna, ale nevystupující 

z líce průčelí (na rozdíl od balkónu); u některých (např. panelových) domů jsou tzv. 

předsunuté l. v podobě vystupujícího rizalitu, přistavěného k průčelí a ze stran uzavřeného 

krátkými stěnami 

lomenice - 1. dřevěný trojúhelníkový štít sedlové střechy v lidové architektuře; 2. tenkostěnná 

(skořepinová) konstrukce ve tvaru zalamované rovinné plochy; její únosnost vychází z tvaru, 

nikoli z mohutnosti průřezu

- 39 - 


lucerna - válcový nástavec nad okem kopule, jehoţ bočními okny je osvětlen prostor pod kopulí; 

bývá zastropena malou kopulí 

luneta - menší příčná valená klenba, vsazená do plochy větší klenby zpravidla k umístění okna; 

z toho odvozeně obloukově vymezená plocha v čele klenby a potom i jiná plocha, vymezená 

shora obloukem 

Iysis - staroegyptská římsa konkávně čtvrtkruhového profilu s malým oblounem dole a hladkým 

páskem nahoře 

mandapa - předsíň indického bráhmánského nebo hinduistického chrámu, obvykle sloupová 

markýza - lehká konzolová stříška, např. nad vstupem 

mastaba - staroegyptská hrobka v podobě nízkého komolého jehlanu na obdélníkovém (výjimečně 

čtvercovém) půdorysu; vlastní hrob býval na dně šachty hluboko pod ní 

mauzoleum - monumentální budova k uloţení tělesných pozůstatků význačné osoby (název 

podle hrobky krále Maussolla v Halikarnassu z roku 352 př. n. 1.) 

mázhaus - vstupní hala evropského středověkého městského domu 

meandr - geometrický ornament tvořený plynulou, pravidelně pravoúhle zalamovanou čarou 

medailón - plastická dekorace v podobě okrouhlého terče, zpravidla s figurální nebo portrétní 

vyplní 

medhi - spodní část budhistické stúpy; hladký sokl nebo stupňovitá podnož (v Zadní 

Indii změněná v mnohostupňový prang) 

medresse - islámská náboţenská škola 

megalit - doslova velký kámen, viz stavba megalitická 

megaron - výchozí typ obytného domu ve východním Středomoří (zejména v egejské oblasti): 

pravoúhlá síň s otevřenou předsíní na jedné kratší straně 

menhir - megalitická stavba, tvořená jedním vztyčeným dlouhým kamenem 

město - soustředěné sídliště s převáţně nezemědělským obyvatelstvem 

mešita - islámská modlitebna 

metopa - v dórském vlysu plocha mezi dvěma sousedními triglyfy, často vyplněná reliéfem; 

téţ prostor mezi sousedními zuby zubořezu 

metropole - mateřské (výchozí) město (nebo země) kolonistů; přeneseně hlavní město 

mihrab - nika v čelní stěně mešity, vyznačující směr qibla (k Mekce) 

mimbar - kazatelna v mešitě 

minaret - věţ, z níţ se zpěvem oznamuje doba povinné modlitby vyznavačů islámu, obvyklá 

součást mešity; později někdy kompoziční doplněk bez původní funkce (u mešit s mnoha m., u 

hrobek aj.) 

mitra – orientální nebo liturgická pokrývka hlavy, infula 

mlatová - zpevněná hliněná plocha 

modernizace - přizpůsobení módě 

modulace - stanovení rozměrů v násobku urč. dílčího rozměru, modulu 

modul - míra, z níţ jsou odvozeny všechny rozměry stavby jako její násobky a zlomky; můţe 

být relativní (odvozený ze stavby samé a tedy proměnný podle její velikosti) nebo absolutní 

(nezávislý na velikosti jednotlivé stavby) 

mohyla - náhrobek v podobě nasypaného nebo zděného kuţele 

monolit - část stavby nebo celá stavba tvořená jedním souvislým kusem stavební hmoty, neděleným 

spárami (např. kamenný obelisk, skalní chrám nebo stavba z litého betonu) 

monopteros - typ antického chrámu se sloupovým ochozem, ale bez uzavřené cely 

monument - památník, přeneseně téţ památka

- 40 - 


monumentální - velkolepý, mohutný; popř. působící obdobným dojmem i bez mimořádné 

velikosti 

mozaika - dlaţba nebo obklad z drobných kousků (kamínků); často vytváří ornament nebo i 

předmětný obraz na podlaze nebo na stěně 

muqarnas, stalaktitový motiv - v islámské architektuře zdobná soustava drobných nik (odvozená 

z trompů) na podhledech kleneb a jiných předstupujících prvků (sloupových hlavic, balkónů 

apod.) 

mušrabije - hustá mříţ, pouţívaná v Orientu jako okenní výplň; propouští světlo a vzduch, 

zvenčí je prakticky neprůhledná a uvnitř zabezpečuje stín 

mutulus - deska na podhledu dórské římsy, zdobená zdola řadami kapek (guttae); bývá nad 

triglyfem i nad metopou 

náběh - konkávně oblé nebo šikmé zesílení průřezu (např. trámu) nebo stejně upravený přechod 

mezi uţší a širší částí libovolného prvku 

náběžník - nahoru rozšířený kónický článek nad hlavicí sloupu; zvětšuje horní plochu podpory, 

aby na ni mohly plně dosednout archivolty 

nabijenice, tlučenice - hliněné zdivo, dusané do bednění 

nadpraží - horní vymezení otvoru ve stěně (dveřního, okenního apod.); je to rovný překlad 

nebo klenutý záklenek 

naos - cela antického chrámu nebo loď křesťanského kostela 

nartex - příčná otevřená předsíň starokřesťanského kostela 

naumachie - v antickém Římě představení napodobující námořní bitvu; téţ stavba 

pro jejich pořádání 

nekropole - doslova město mrtvých, tedy hřbitov, pohřebiště 

nika - výklenek ve stěně 

nuance - jemný rozdíl, nepodstatná změna 

obelisk - vysoký štíhlý komolý jehlan (výjimečně kuţel) s nízce hrotitým ukončením; mívá 

symbolický nebo dekorační význam 

obloun, torus - vypouklý (konvexní) oblý profil, zejména na sloupové patce, ale i kdekoliv 

jinde 

obsah - vnitřek, náplň, u staveb účel 

odeion - řecká antická budova se stupňovitým hledištěm, určená pro recitační a 

hudební přednes 

ochoz - průběţná pochůzná plošina kolem stavby nebo prostoru, popř. na koruně hradební zdi 

(hradební o.); můţe být krytý, vymezený řadou sloupů či pilířů (o. sloupový či pilířový), popř. 

arkádou (o. arkádový) 

ochoz chórový - vnitřní ochoz kolem kněžiště některých křesťanských kostelů, zpravidla jako 

pokračování a příčné (obloukové) spojení bočních lodí kolem ukončení lodi hlavní (vlastního 

kněžiště) 

oko - kruhový otvor ve vrcholu kopule 

oltář - vyvýšené místo k přinášení (skutečných nebo symbolických) náboţenských obětí, 

zpravidla v podobě různě upraveného stolu (menza); v antice téţ stavba s nádvořím pro vlastní 

o. 

oltářiště - prostor nebo plocha pro umístění oltáře; v křesťanském kostele chór nebo 

jeho vnitřní část s oltářem 

opěrák - příložkový (nikoli volný) opěrný pilíř na vnější straně stavby k zachycení 

šikmých tlaků kleneb 

opravy - uvedení do původního, funkčního stavu

- 41 - 


oratoř - doslova modlitebna; oddělená čestná lóţe v kostele (např. o. královská) 

orchestra - okrouhlá jevištní plocha antického řeckého divadla 

orientace (stavby) - poloha stavby ke světovým stranám 

ornament - plošná nebo reliéfní výzdoba z geometrických nebo stylizovaných rostlinných či 

figurálních motivů 

ortostat - stojatá deska, zpravidla kamenná, tvořící spodní část stěny nebo její obklad 

ostění - postranní vymezení otvoru ve stěně (okenního, dveřního apod.) 

pagoda - východoasijská buddhistická věţ, odvozená z indické stúpy 

pailou - čínská volně stojící pamětní brána 

palác - původně reprezentační sídlo panovníka, šlechtice apod., zpravidla městské (na 

rozdíl od venkovského zámku); později rozlehlá reprezentační budova obecně 

palaistra - antická řecká tělocvična, zejména pro zápas a box 

palisáda - ohrada nebo stěna ze svislých kůlů 

palmeta - ornamentální motiv v podobě vějíře rostlinných listů 

pandantiv, pendantiv, cíp - sférický trojúhelník nebo lichoběţník, zprostředkující přechod z 

oblouků nad stranami hranaté (zpravidla čtvercové) základny ke kruhové kopuli 

panelák - obecný výraz pro dům se stěnovou prefabrikovanou konstrukcí 

parapet, poprsník - plná stěna mezi podlahou a spodním okrajem okna nebo ve funkci zábradlí 

parcela - vymezený pozemek, stavební pozemek 

park - rozlehlá okrasná a odpočivná zahrada, původně odvozená z obory 

pas klenební - klenutý oblouk, zejména mezi jednotlivými stropními (klenebními) poli 

pásek - architektonický článek v podobě hladké hranolovité lišty 

pastoforia - v starokřesťanském a později východním (řeckokatolickém a pravoslavném) kostele 

dvojice místností po stranách apsidy 

patina - časem získaný vzhled, povrchová vrstva získaná dlouhodobým působením prostředí 

patka klenby (oblouku) - část podpory, na níţ je bezprostředně uloţena klenba (např. impost) 

patka (podpory, sloupu, pilíře, anty apod.) - spodní rozšířená část podpory, která roznáší zatíţení 

z podpory na základnu 

pavilón - původně stan nebo baldachýn, potom přízemní budova s jednou místností, popř. 

altán, někdy rizalit, posléze samostatná budova v rámci většího souboru (např. výstaviště, 

školy, nemocnice) 

pavlač - otevřená (později někdy i zasklená) vodorovná komunikace na průčelí budovy, ve 

formě dlouhého balkónu nebo i lodžie 

pergola - loubí z volných trámků, zpravidla porostlé popínavými rostlinami; vytváří tzv. perforovaný 

stín 

peripteros - typ antického chrámu s vnějším sloupovým ochozem po celém obvodu 

peristyl - dvůr se sloupovým ochozem 

perlovec - astragal 

phra chedi - thajský typ stúpy se zvonovitou andou 

phra prang - pamětní nebo pohřební forma phra chedi, odvozená z khmerského prangu a 

indické sikhary; vysoká stupňovitá podnož, vyvrcholená věţí 

piedestal - postament, zvláště podstavec pod sochou nebo volně stojícím symbolickým předmětem 

piknůsek - arkýř s otevřenou podlahou ve funkci podsebití na středověkém opevnění (zejména 

nad bránou apod.)

- 42 - 


pilastr - plochá svislá příložka na stěně, členěná shodně jako sloup na hlavici, dřík a patku (na 

rozdíl od nečleněné lizény) 

pilíř - bodová podpora mohutnějších proporcí a zpravidla hranatého průřezu; na rozdíl od 

sloupu nevznikl z dřevěného kmene, ale z přerušované zdi (hranice mezi oběma druhy podpor 

není ostrá) 

pilíř opěrný - pilíř (většinou vně stavby) k zachycení šikmých tlaků kleneb 

pištak - livan lemovaný dvojicí minaretů, zpravidla ve funkci brány nebo portálu 

plintus - hladká deska, tvořící spodní část sloupové apod. patky; téţ hladký nízký 

sokl 

podesta, odpočívadlo - vodorovná plošina rozdělující schodiště na ramena 

podhled - zdola viditelný spodní povrch např. stropu, římsy, schodišťového ramene 

podhled zavěšený - samostatná nenosná konstrukce, zavěšená na nosném stropu nebo krovu a 

uzavírající shora vnitřní prostor 

pódium - stupeň, vyvýšená podlaha, v antickém Římě téţ přední řady sedadel, ale zejména 

vysoká podnož chrámu se schodištěm pouze na přední straně 

podloubí, podsíň - otevřený krytý prostor v přízemí budovy, tvořící součást vnější pěší komunikace 

podnož - tvarově vyjádřená spodní část stavby (nebo i jiného objektu), zprostředkující její 

přechod na terén nebo podlahu 

podpora - svislá nosná stavební konstrukce, podpírající prvky, které shora uzavírají prostor 

nebo otvor (tedy překlad, oblouk, strop, klenbu apod.); můţe to být např. zeď, pilíř, sloup nebo 

příložka, náznakem je pilastr, polosloup, popř. lizéna apod. 

podvlak - hlavní trám, na kterém jsou napříč uloţeny menší trámy podruţné (na rozdíl od 

průvlaku, který má stejnou funkci, ale menší trámy jsou do něho zapuštěny celou svoji výškou) 

pole - vymezená popř. orámovaná plocha; zejména část stropu (např. klenby) mezi čtyřmi 

podporami 

polosloup - svislá polovina sloupu na ploše stěny nebo pilíře; vesměs nemá funkci nosnou, ale 

pouze člení či zdobí stěnu 

pološtít - štít sníţený horní polovalbou a tedy lichoběţníkový 

polovalba - příčná valbová plocha, která je niţší neţ sousední podélné valby; můţe být horní, 

mezi hřebenem a lichoběţníkovým pološtítem, nebo dolní, mezi okapem (v úrovni okapů na 

podélných stranách) a malým štítkem pod prodlouţeným hřebenem 

poprsník - parapet 

portál - architektonicky zdůrazněný vstup nebo vjezd do budovy 

portikus - sloupová předsíň, otevřená z jedné aţ tří stran 

postament - podstavec pod sloupem, sochou apod.; v klasickém (tj. antickém nebo z něho 

odvozeném) tvaru má rozšířený sokl (trnoţ, patku), hladký hranolovitý nebo válcový dřík (tělo) 

a ukončující rozšířenou římsu 

poupě - ukončující článek gotické fiály nebo věţe, kterým vrcholí křížová kytka 

prampouch - rozpěrný oblouk napříč úzkou ulicí 

prang, prasat - převáţně buddhistický chrámový typ v Zadní Indii: stupňovitá podnož (odvozená 

od stúpy), na níţ stává jedna nebo více (zpravidla pět) věţovitých nástaveb 

prejz, hák - v prejzové krytině vrchní konvexní taška, která kryje spáru mezi dolními konkávními 

kůrkami 

presbyterium, presbytář - kněžiště 

proporce - rozměrový nebo jiný vztah, vyjádřitelný číselným nebo relativním poměrem

- 43 - 


propyláje, propylaion - antický řecký sloupový vstupní objekt, sloupová brána 

proscénium, proskénion - v antickém divadle jeviště na zvýšeném pódiu před průčelím skény 

(v Římě scény); dnes je to pouze část jeviště před hlavní oponou 

prostylos - typ antického chrámu se sloupovým portikem pouze na přední straně 

průčelí - vnější líc stavby, její viditelný povrch (tedy nikoli stavební konstrukce obvodové 

stěny) 

průvlak - hlavní trám, do jehoţ horní části jsou zapuštěny menší příčné trámy podruţné (na 

rozdíl od podvlaku) 

prytaneion - v antickém Řecku správní budova pro uţší výbor rady obce (na rozdíl od buleuteria 

pro plenární schůze rady) 

přestavba - změna stavební konstrukce 

příčka - nenosná (a tedy poměrně tenká a lehká) dělicí stěna; téţ poměrně tenký podruţný 

prvek v tyčové (příhradové) konstrukci (např. v ţebříku nebo střešním vazníku) 

příložka - místní svislé zesílení stěny, pilíře apod. 

přípora - v románské a zejména gotické architektuře příložka pod částí stropní konstrukce 

(zpravidla klenebním žebrem) v podobě velmi štíhlého polosloupku; někdy má shodný průřez s 

klenebním žebrem, které do ní popř. i plynule přechází bez přerušení hlavicí 

pseudodipteros - typ antického chrámu se sloupovým ochozem po celém obvodu při vzdálenosti 

mezi vnějšími sloupy a stěnou cely jako u dipteru, ale s vynechanou vnitřní řadou sloupů 

(tedy nepravý dipteros) 

pseudoperipteros - typ antického chrámu bez sloupového ochozu, ale s reliéfně vyznačeným 

sloupořadím (tj. polosloupy nebo pilastry) po celém obvodu cely (nepravý peripteros) 

pseudoprostylos - typ antického chrámu bez vnějších sloupů, ale s reliéfně vyznačeným (polosloupy 

nebo pilastry) sloupovým portikem na přední straně (nepravý prostylos) 

psychologie - věda, zabývající se duševními jevy 

pueblo - indiánské terasovité sídliště, postavené na rovině a tedy celé vytvořené stavebními 

konstrukcemi (na rozdíl od clifftwellins, které je na přírodním svahu) 

pylon - brána, zejména vstup do staroegyptského chrámu, lemovaný dvojicí širokých plochých 

kónických věţí 

pyramida - stavba v povšechném tvaru jehlanu nebo (výjimečně) kuţele, hladká (klasická p.) 

nebo stupňovitá; někde (starověký Egypt) to byla hrobka či náhrobek, jinde (Amerika) podnož 

chrámu 

qa'a - v arabském světě čtvercový vnitřní prostor rozšířený jedním aţ čtyřmi livany; původně 

reprezentační místnost obytného domu 

qibla - směr, kterým musí být vyznavač islámu obrácen při modlitbě, tj. směr k Mekce; v mešitě 

je proto k němu kolmá její čelní stěna s mihrabem uprostřed 

radnice - budova pro zasedání rady obce (města) a pak i pro úřadovny obecní (městské) správy 

rameno oblouku - část oblouku mezi vrcholem a jednou z patek; u souměrného oblouku tedy 

jeho polovina 

rameno schodů, rameno schodišťové - souvislá řada schodišťových stupňů nepřerušená širší 

vodorovnou podestou 

rampa - šikmá rovinná komunikace s mírným stoupáním (slovo má několik dalších významů) 

refektář, refektorium - společná jídelna v klášteře 

regula - úzká destička zdobená zdola šesti kapkami (guttae), umístěná pod kaţdým triglyfem u 

horního okraje architrávu v dórském řádu

- 44 - 


rekonstrukce - obnova původního stavu přestavbou, dostavbou nebo i jen nakreslením podle 

dochovaných zbytků či jiných dokladů 

relativní - jsoucí ve vztahu k něčemu, poměrný 

reliéf - plastické zobrazení na ploše, více (hautreliet) nebo méně (basrelief) z plochy vystupující 

nebo do ní zapuštěné (glyptický reliéf), ale od plochy neoddělené (jako volná plastika) 

restaurace - rekonstrukce fyzickým doplněním a obnovením hmotného objektu 

rezidence - reprezentační sídlo, např. palác nebo jeho obytná část 

rizalit - část budovy, mírně vystupující před ostatní průčelí; horní ukončení můţe být v jiné 

výšce neţ u přilehlých částí, ale dole vychází vţdy aţ ze základů; předstoupení (hloubka) není 

nikdy větší neţ šířka (potom by to bylo jiţ křídlo) 

rokaj, rocaille - abstraktní rokokový ornamentální motiv, vycházející z tvaru lastury, převedeného 

do zprohýbaných hřebínků nebo plaménků 

rondel - stavba nebo prostor okrouhlého půdorysu, popř. i okrouhlý záhon, zpevněná plocha 

apod. 

rotunda - jednoduchá válcová stavba na kruhovém nebo (výjimečně) oválném půdorysu, obvykle 

kostel nebo kaple 

rozeta - okrouhlý terč ve tvaru stylizovaného květu; nepřesně téţ rozetové okno (kruhové s 

kružbou nebo jinou zdobnou mříţovou výplní) 

rustika, bosáž - původně zdivo z hrubě opracovaných kamenů, potom kvádrové zdivo se zdůrazněnými 

spárami a čely kvádrů (bosami), popř. i napodobené v jiném materiálu (omítka) 

nebo znázorněné v ploše kresbou (např. sgrafitem) 

rytmus - pravidelné opakování alespoň dvou navzájem různých prvků (prvku a mezery) 

v čase, ploše nebo prostoru, které vnáší do skladky (kompozice) určitý řád; ve zbohaceném r. 

se střídá větší počet různých prvků, resp. jejich sloţitější sestavy 

řád architektonický - ucelený soubor tvarů a pravidel jejich skladby, vytvářející zejména 

ucelenou sestavu podpory a břevna v architrávovém systému; jeho základem je proto řád 

sloupový, pouze doplněný o další prvky (anty, pilíře, pilastry atd.) 

řád patrový - architektonický řád (např. sloupový nebo pilastrový) na výšku jednoho podlaţí 

při dvou nebo více řádech nad sebou na vícepodlaţním průčelí 

řád sloupový - základní varianta architektonického řádu, v níţ je podporou sloup 

řád vysoký - architektonický řád (např. sloupový nebo pilastrový) na výšku dvou nebo více 

podlaţí (tvarově vyjádřených okny apod.) 

řeménky - anulli 

římsa - předstupující vodorovná nebo šikmá konstrukce, původně chránící průčelí před deštěm 

a vzdalující okap od stavby, později spíše ukončující nebo členící průčelí; klasickou ř. 

tvoří římsová deska, zdola podepřená podporujícím článkem a nahoře ukončená profilem odvozeným 

z okapního ţlabu (sima); vlastní římsu můţe mít i jednotlivý prvek, např. postament 

římsa konzolová - římsa, jejíţ deska je podepřena konzolami; můţe mít velmi značné vyloţení 

římsa kordonová, kordon - kaţdá průběţná římsa mezi soklem a římsou korunovou; zpravidla 

člení průčelí na patra, která od sebe odděluje (římsa patrová či mezipatrová) 

římsa korunová, římsa hlavní - římsa na horním okraji celého průčelí; svou velikostí bývá 

vztaţena k celé stavbě, nejen k poslednímu podlaţí 

sakristie - místnost přidruţená k chóru kostela; slouţí k uloţení bohosluţebných předmětů a 

jako šatna kněze 

sala terrena - společenský sál, na jedné delší straně zcela otevřený arkádou na volné prostranství 

(do zahrady apod.)

- 45 - 


sarkofág - nákladná zdobená rakev nebo (častěji) schránka na vlastní rakev, zpravidla kamenná 

sběh žeber, výběh žeber - místo, kde nejméně dvě klenební žebra společně dosedají na podporu; 

při více žebrech zde můţe docházet k velmi komplikovaným průnikům jejich profilů; s. 

ţ. bývá vytesán z jednoho kusu kamene 

scamila - otevřená spára nebo úzký zářez mezi hlavicí a dříkem dórského sloupu; téţ spára 

mezi hlavicí a architrávem 

scéna - v antice řimská obdoba řecké skény; dnes divadelní jeviště 

sedlo - 1. v dřevěné konstrukci krátký trámek na sloupu, na který se teprve ukládá vlastní trám 

(břevno); jsou z něho odvozeny některé typy sloupových hlavic; 2. klenební pas, rozšířený 

(jednostranně nebo oboustranně) podle prostorové křivky a tvořící součást klenby (zejména v 

baroku); 3. - šikmá zadní část schodišťového stupně, na kterou dosedá další stupeň 

sfinx, sfinga - postava (socha) s lidskou hlavou a tělem leţící lvice 

sgrafito - kresba na dvouvrstvé omítce, vzniklá proškrabáním světlé vrchní vrstvy na tmavou 

vrstvu spodní 

sikhara - věţ nad celou indického bráhmanského nebo hinduistického chrámu sima - ukončující 

článek římsy, původně tvořený vnějším povrchem okapního ţlabu skelet - doslova kostra, 

nosná stavební konstrukce s tyčovými (bodovými) podporami (sloupy nebo pilíři); obvodové a 

dělicí stěny bývají nenosné a poměrně lehké 

skéna, scéna - budova za jevištěm antického divadla, uzavírající zpředu podkovovité hlediště; 

v dnešním divadle scéna = jeviště 

skořápka, skořepina - tenkostěnná nosná střešní konstrukce; její nosná způsobilost vyplývá 

z tvaru, nikoli z tloušťky průřezu 

skruž - oblouk sestavený z fošen, na vnějším okraji seříznutých podle ţádané křivky; pouţívá 

se hlavně jako bednění kleneb nebo jako krokev v krovu obloukové střechy skříň kamenná, 

chodbový hrob - megalitická stavba v podobě protáhlé komory z velkých plochých kamenů 

sloh, styl - způsob architektonické tvorby se společnými charakteristickými znaky, typický 

pro určité místo, dobu a lidské společenství, v uţším smyslu i pro určitou školu, směr či tvůrčí 

osobnost 

sloh přechodný - způsob tvorby v okolí časové hranice mezi dvěma slohovými obdobími, 

charakteristický míšením prvků slohu končícího a začínajícího 

sloup - volně stojící bodová svislá podpora zpravidla kruhového průřezu a nepříliš mohutná 

(hranatá nebo masivnější podpora je pilíř, hranice mezi nimi není přesně vymezená); klasický 

s. má tři části: patku, dřík, hlavici 

sociologie - věda, zabývající se jevy a vztahy ve společnosti 

sokl - tvarově vyjádřená podnož 

solárium - místo určené ke slunění 

soubor (budov, staveb) - jednotně koncipovaná skupina budov, popř. i jiných staveb spára - 

styk dvou sousedních stavebních prvků; můţe to být styčná plocha, otevřená mezera nebo mezera 

vyplněná spojovacím materiálem (maltou apod.) 

srostlice příporová - svazek přípor pod sběhem žeber v románské a zejména gotické architektuře 

srub - stavba z dřevěných trámů (břeven), kladených na sebe naleţato 

stadión - v antickém Řecku běţecká závodní dráha se stupňovitým hledištěm, odvozeně délková 

jednotka (600 stop); později obecně sportoviště s hledištěm 

stambha - sloup v tradiční indické architektuře, a to jak nosný, tak volně stojící (bez břevna) 

se symbolickou funkcí

- 46 - 


stavba - stavební dílo, hmotný výsledek stavění; hovorově téţ stavební proces (práce) a staveniště, 

na kterém práce probíhá 

stavba civilní - stavba určená k jiným neţ náboţenským nebo vojenským účelům 

stavba hrázděná - stavba se stěnami z viditelné dřevěné nebo (v nové době) kovové kostry a 

nenosných výplní (z cihel, lepenice apod.) 

stavba masivní - stavba se souvislými nosnými stěnami (tj. nikoli s řadami bodových 

podpor) 

stavba megalitická - předhistorická sestava několika velkých kamenů (megalitů), popř. i jediný 

vztyčený dlouhý kámen (menhir) 

stavba monolitická - stavba vytvořená z jediného kusu stavební hmoty, např. z litého zdiva 

(betonu) nebo vytesaná z rostlé skály 

stavba montovaná - stavba sestavená z poměrně rozměrných předem vyrobených prvků, 

např. panelů (ale také kaţdá stavba dřevěná nebo ocelová) 

stavba nákolní - stavba na sloupech nebo kůlech, s podlahou v různé výšce nad terénem nebo 

nad vodou 

stavba profánní - stavba určená k jiným neţ náboţenským účelům 

stavba roubená - srub 

stavba sakrální - stavba určená k náboţenským účelům (kromě chrámů, klášterů apod. se k 

ní řadívají také hrobky, protoţe pohřbívání a vztah k zemřelým bývají spojeny s náboţenstvím) 

stavba skeletová - stavba s bodovými podporami (sloupy, pilíři) a převáţně nenosnými stěnami 

stéla - náhrobek nebo pomník v podobě vztyčené desky (kamenné nebo i dřevěné); někdy také 

název pro staroegyptské nepravé (slepé) dveře 

stezka - úzký hladký pásek mezi kanelurami nebo i jinými oblými články 

stoa - v antickém Řecku veřejně přístupná dlouhá úzká sloupová hala, otevřená jednou dlouhou 

stranou do veřejného prostranství (zpravidla agory) 

strop - nosná konstrukce, která shora uzavírá vnitřní prostor, popř. ho dělí na jednotlivá podlaţí; 

podle základního uspořádání se s. třídí na klenuté (klenby) a rovné či ploché (deskový, 

povalový, trámový) 

struktura - způsob uspořádání jednotlivostí 

střecha - konstrukce uzavírající budovu shora a chránící ji proti dešti; podle tvaru se rozeznává 

především s. plochá a sklonitá (šikmá); povrchová vrstva s. je krytina 

střecha cibulová - rotační sklonitá střecha s obrysem připomínajícím cibuli: ze základního 

kruhu se nejprve rozšiřuje a teprve potom esovitě zuţuje do hrotu 

střecha křížová - průnik dvou navzájem kolmých sedlových střech stejné výšky 

střecha kuželová - sklonitá střecha tvaru kuţele 

střecha mansardová - sklonitá střecha s dvojím sklonem: u okapu strmějším, v horní části 

mírnějším; v dolní části můţe být vestavěno podkroví (mansarda) 

střecha polovalbová - valbová střecha s polovalbami na kratších stranách střecha pultová - 

sklonitá střecha tvořená jedinou šikmou rovinou 

střecha sedlová - sklonítá střecha se dvěma střešními rovinami, skloněnými od společného 

hřebene k okapům na protilehlých stranách 

střecha stanová - sklonitá střecha ve tvaru jehlanu nad čtvercem nebo víceúhelníkem; má 

okapy na všech stranách a uprostřed vrchol 

střecha valbová - sklonitá střecha s okapy na všech stranách; v podstatě sedlová střecha, doplněná 

na krátkých stranách dalšími střešními rovinami (valbami)

- 47 - 


střecha valená - sklonítá střecha ve tvaru leţatého půlválce; oblá obdoba střechy sedlové 

stří1na - úzký otvor ve zdi, umoţňující výhled a výstřel při co nejmenším ohroţení střelce; 

proto se zpravidla směrem dovnitř rozšiřuje, zatímco vnější otvor je co nejuţší 

stúpa - buddhistická pamětní stavba, původně schránka na relikvie (ostatky svatého), odvozená 

z mohyly; klasická indická s. má nízkou podnož medhi, kopulovitou ginde zvonovitou) andu, 

na ní krychlovou harmiku a hrotité vyvrcholení čatravali; ve východnějších zemích nabývá 

podoby stupňovité pyramidy (prang) 

styl - sloh 

stylobat - vrchní plocha podnože antického chrámu, na níţ stojí sloupy 

sudatorium - potní lázeň v antických římských thermách 

svorník, závěr - závěrečný kámen (klenák) ve vrcholu oblouku nebo klenby, často plasticky 

zdobený 

symetrie - souměrnost 

synagoga - modlitebna vyznavačů ţidovského náboţenství 

systém architrávový - způsob stavění, zaloţený na svislých podporách a vodorovném břevnu 

(překladu, kladf); pouţívá rovná nadpraţí a rovné stropy 

systém obloukový - způsob stavění, zaloţený na klenutí; bodové podpory spojuje oblouky, 

otvory uzavírá záklenkem a prostory zastropuje klenbou 

systém opěrný - soustava stavebních konstrukcí, která zachycuje šikmé tlaky kleneb a přenáší 

je do základů; bývají to příčné zdi, pilíře (opěráky) nebo pilíře s oblouky (o. s. v uţším smyslu 

slova) 

systém vázaný - způsob zaloţení středověkých křesťanských podélných kostelů (bazilik), 

v němţ na jedno čtvercové travé hlavní lodi připadají vţdy dvě travé lodí bočních; mezi hlavní 

a boční lodí tak vzniká střídání sudých a lichých podpor (pilím), z nichţ jedny nesou zastropení 

obou lodí, druhé jen strop lodi boční 

štít - svislá stěna, uzavírající čelo sedlové (nebo valene') stfechy, tedy původně trojúhelníková, 

ale někdy vymezená i obloukem či jinak; také týţ tvar (orámovaný trojúhelník, kruhový segment 

apod.) pouţitý jako dekorace na jiné části stavby (fronton); přeneseně i celá obvodová 

stěna pod vlastním š. nebo na kratší straně budovy (štítová stěna) 

štít čaitjový - dekorační motiv indické architektury, srdčitého tvaru s hrotem nahoře; je odvozen 

ze skutečného štítu buddhistických čaitjí 

štuk - jemná vrchní omítka 

štukatura - plastická výzdoba stropů a stěn, vymodelovaná ze štuku nebo sádry 

taenia (čti tényja) - pásek nebo stezka 

tambur, buben - těleso tvaru nevysokého svislého válce, zejména: 1. část kamenného sloupového 

dříku, tvořící v něm vodorovnou vrstvu z jednoho kusu; 2. prstencová stěna pod kopulí, 

vyčnívající nad okolní střechu; bývají v ni okna pro osvětlení zaklenutého prostoru (obdobnou 

funkci nad okem kopule má lucerna) 

tata (mn. č. tatami) - v Japonsku tlustá slaměná rohoţ normalizovaných rozměrů, kladená na 

podlahu obytných místností 

taola, kovadlina - megalitická stavba ze dvou kamenů, sestavených do tvaru písmene T 

teatron - hlediště antického divadla 

tektonika, tektonický - způsob architektonické tvorby, v němţ tvary vyjadřují konstrukční 

funkci a způsob namáhání jednotlivých částí telamón – atlant, vyjádření namáhání nebo zatíţení 

ve stavební kompozici 

temenos - posvátný okrsek antického řeckého chrámu 

tepee (čti týpí) - kuţelovitý stan severoamerických Indiánů

- 48 - 


tepidarium - oddělení s vlaţnou vodou a zároveň hlavni společenský sál antických římských 

therem 

terakota - pálená hlína, hrubá keramika (ale jemnější neţ cihlářské výrobky) 

terasa - vyvýšená pochůzná vodorovná plošina na terénním stupni nebo stavbě, např. obytná 

plochá střecha 

tetrakonch, čtyřlist - půdorys ve tvaru řeckého kříže s půlkruhovými rameny 

therny, thermae - antické římské veřejné lázně 

tholos - typ antického chrámu s kruhovou celou a sloupovým ochozem; obecně kaţdá stavba 

nebo místnost kruhového půdorysu 

tlučenice - nabíjenice 

torana - staroindická slavnostní brána 

torus, obloun - architektonický článek s vypouklým oblým profilem 

trakt - prostor mezi dvěma nosnými zdmi nebo řadami podpor, často dělený nenosnými příčkami 

na menší místnosti 

transept - příčná loď, zvláště v kostele (bazilice) 

travé, pole - samostatně zastropený (např. zaklenutý) prostor mezi čtyřmi podporami, popř. 

jeho reliéfní vyjádření na průčelí nebo na vnitřní stěně (např. pilastry a kladím) 

travé rytmické - pravidelné střídání dvou různých vzdáleností podpor (sloupů, pilastrů apod.) 

tribuna - vyvýšené místo, zejména: 1. místo pro soudce (tribunál) v apsidě antické římské 

baziliky; 2. empora; 3. řečniště; 4. dnes stupňovité hlediště, zejména sportovního zařízení 

triforium - 1. trojice oblouků, zejména zaklenutých oken; 2. triforiová galerie, úzká chodba 

ve zdivu nad arkádami boční lodi, otevřená trojicemi oblouků (triforii) do lodi hlavní; obvyklé 

v gotické katedrále 

triglyf - předstupující prvek dórského vlysu, odvozený z čela stropního trámu; má tři svislé 

zářezy (glyfy) - dva plné v ploše a dva poloviční na okrajích (vlastně jen šikmo seříznuté hrany); 

mezi t. jsou čtvercové metopy 

trikonch, trojlist - prostor na čtvercovém půdorysu s půlkruhovými apsidami místo tří stran; 

čtvrtá strana můţe být otevřená do navazujícího podélného prostoru; jeden z typů závěru křesťanských 

kostelů 

trilit - megalitická stavba ve tvaru brány ze dvou svislých podpor a vodorovného břevna 

trochilus, výžlabek - architektonický článek v podobě (leţatého) oblého ţlábku 

trojúhelník odlehčující - trojúhelníkový otvor nad nadedveřním či nadokenním překladem: 

jeho boky (odvěsny) roznášejí tíţi horního zdiva do stran, aby nezatěţovala překlad 

tromp - konstrukce zprostředkující přechod půdorysného čtverce nebo mnohoúhelníku do 

patního kruhu kopule postupným překládáním desek, oblouků, konch apod. přes kouty v jeho 

vrcholech: směrem vzhůru se tak zvětšuje počet stran a půdorys se blíţí kruhu 

tropeum - původně polní památník vítězné bitvy: kůl, na který se zavěšovaly trofeje, tj. ukořistěné 

zbraně, části výstroje, znaky apod.; potom podobný trvalý objekt s plastikami trofejí, 

posléze symbolický a výzdobný motiv (např. plastika ve funkci akroterie) z vějířovitě sestavených 

zbraní, praporů apod. 

třičtvrtěsloup - obdoba po los loupu, která vystupuje ze základní plochy (stěny, pilíře) více 

neţ polovinou objemu (průřezu) plného sloupu 

tsedi - barmská forma stúpy se zvonovitou andou 

tumulus - náhrobek v podobě různě strmé kuţelovité mohyly (zpravidla zděné nebo alespoň 

obloţené) na válcovité nebo hranolovité podnoži 

tvarosloví architektonické - soubor tvarů (článků, prvků) charakteristických pro určitý sloh 

(směr, období, území, osobnost)

- 49 - 


tvrz - opevněné sídlo příslušníka niţší šlechty (zemana apod.); menší a jednodušší obdoba 

hradu, často s výraznější funkcí obytnou a hospodářskou 

tympanon - vnitřní prostor nebo plocha antického štítu, jeho trojúhelníková (popř. segmentová 

apod.) výplň; někdy i označení pro celý štít (fronton) 

typ - ustálený vzor, v určitém území, údobí apod. mnohonásobně opakovaný; můţe jít o jednotlivý 

tvar, sestavu tvarů, půdorysný obrazec, seskupení prostorů nebo celkové uspořádání 

stavby či souboru staveb 

typologie - nauka o typech 

údržba - trvalá nebo občasná činnost vedoucí k udrţení stejného stavu 

ucho etruské - postranní prodlouţení (rozšíření) horního rámování (nadpraţí) otvoru (okenního 

nebo dveřního) 

umění - činnost, vedoucí k tvorbě krásných děl nebo její výsledek 

urbanismus - teorie stavby měst a obecněji lidských sídel 

val, násep - sypaná zemní hráz s funkcí opevnění; někdy zpevněná zdivem, dřevěnými trámy 

nebo palisádou 

valba - sklonitá (šikmá) střešní plocha ve tvaru trojúhelníku nebo lichoběţníku vazba tesařská 

- řemeslně správné spojení prvků v dřevěné stavební konstrukci 

vazba zdiva - způsob skládání prvků (kamenů. cihel) ve zdivu; různé v. jsou charakteristické 

různým uspořádáním spár v jeho líci 

vedika - ohrazení kolem stúpy, napodobující v kamenné konstrukci dřevěný plot z kůlů a 

trámů 

vejcovec - ornamentální dekorace v podobě pravidelně řazených vejčitých tvarů na vypouklém 

podporujícím článku (iónském kymatu) 

věnec kaplí - řada kaplí kolem chóru křesťanského kostela, zejména kolem chórového ochozu 

gotické katedrály 

vepřovice - nepálená cihla (sušená na slunci) 

vihara - v buddhistické Indii mnišská cela, později celý klášter 

vikýř - osvětlovací prvek na střeše v podobě připojené příčné stříšky s oknem ve svislé čelní 

stěně (štítu) 

vila - v antickém Římě původně venkovský obytný dům nebo dvorec, potom náročné venkovské 

nebo předměstské rekreační sídlo; v době renesance menší palác nebo zámek v zahradě; 

posléze kaţdý náročnější volně stojící rodinný dům 

vimana - v indickém bráhmanském nebo hinduistickém chrámu část s celou, vyvrcholená 

věţovitou sikharou 

vimperk - gotický štít, zdobený kraby a vyvrcholený fiálou; obdoba klasického frontonu 

vitráž - zasklení drobnými prvky skla (zpravidla barevného) do olověných pásků vlys - střední 

část klasického kladí mezi architrávem a římsou; odvozeně i jiný pás plastické nebo malované 

výzdoby 

voluta - spirála, spirálně stočený konec pásového 8dIo polštářovitého prvku; typický motiv 

iónské sloupové hlavice, později rozmanitě vyuţívaný zejména v baroku (na konzolách, štítech, 

rámování oken atd.) 

vrcholníce klenby - spojnice vrcholu čelního oblouku se závěrem klenby, vedená po líci klenební 

plochy; můţe být přímková nebo křivková, vodorovná, stoupající nebo klesající k závěru; 

u kleneb s lomenými oblouky odpovídá koutové hraně v ploše klenby vřeteno - střední 

sloup, kolem kterého se vine točité schodiště 

výběh žeber - sběh žeber 

vzdálenost osová - vzájemná vzdálenost os dvou sousedních prvků (sloupů, oken atd.)

- 50 - 


vzdálenost světlá - vzájemná vzdálenost přivrácených okrajů (líců, povrchů) dvou sousedních 

prvků 

westwerk - samostatně vyvinutá západní část předrománského kostela, často i samostatně 

zasvěcená 

záklenek - klenuté nadpraţí otvoru ve zdivu (okna, dveří apod.) 

založení katedrální - půdorysné uspořádání závěru gotického kostela s chórovým ochozem a 

věncem kaplí 

zámek - volně stojící reprezentační šlechtické sídlo, zpravidla neopevněné a obklopené zahradou 

(parkem) 

zárubeň - rámová konstrukce kolem dveřního otvoru, v níţ je zavěšeno dveřní křídlo (křídla) 

závěr chórový, závěr kostela - část kostela s kněžištěm vč. přilehlých prostorů, zpravidla na 

jeho východním konci 

závěr katedrální - chórový závěr s chórovým ochozem a věncem kaplí 

závěr klenby, klíč klenby - vrchol klenby, svorník 

zemnice - chýše zapuštěná do země a zakrytá hlínou 

zhlaví - čelo, volný konec trámu, zdi apod. 

zikkurat - stupňovitá stavba ve starověké Mezopotámii, podnož nebo doplněk chrámu 

zrcadlo - 1. orámovaná plocha na stěně, stropě, dříku, pilastru, čele kvádru (bose) apod.; 2. 

volná mezera mezi schodišťovými rameny 

zubořez - hustě řazené vystupující drobné hranoly např. pod asijsko-iónskou římsou 

zvonovnice - architektonický článek se zvonovitě (esovitě) prohnutým profilem, jehoţ širší 

konvexní část je dole, uţší konkávní nahoře 

žamatun - předsíň arménského kostela 

žebro klenební - samostatně klenutý prvek (oblouk) v ploše klenby, který ji vyztuţuje, částečně 

nese nebo jen zdobí; můţe být skryté v tloušťce klenby (např. antický Řím) nebo plasticky 

vystupující na jejím líci (např. gotika) 

žlábkovnice - architektonický článek s esovitě prohnutým profilem, jehoţ širší konkávní část 

je dole, uţší konvexní nahoře 

žudro - v lidové architektuře Slovácka vstup v podobě vystupujícího jednoduchého portálu, 

často ornamentálně malovaný

- 51 - 

Seznam použité a doporučené literatury 


Spiška Ivan a kol., Náš dom, navrhovanie, zariaďovanie a úprava okolia, 4. vydání 

Bratislava: vydavatelství Alfa 1985, 368 stran 

Pechar Josef a kol., Učebnice architektury pro 3. ročník SPŠ stavebních, 1. vydání 

Praha: SNTL - Nakladatelství technické literatury 1981, 188 stran 

Horký Jaroslav, Tvorba krajiny, 1. vydání Praha ČVUT 1980, 212 stran 

Tajovský Václav, Chaty, 2. vydání Praha SNTL - Nakladatelství technické literatury 

1964, 152 stran 

Frieling Henrich, Auer Xaver, Človek - farba - priestor, 2. vydání Bratislava: vydavatelství 

Alfa 1971, 120 stran 

Hanuš Karel, O barvě, 2. vydání Praha: Státní pedagogické nakladatelství 1976, 96 

stran 

Měšťan Radomír, Stavba a úprava chaty, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 

technické literatury 1985, 320 stran 

Měšťan Radomír, Dekorativní úpravy v bytě, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 


Měšťan Radomír, Stavba svépomocí, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 


Mezera Alois a kol., Tvorba a ochrana krajiny, 1. vydání Praha: Státní zemědělské 

nakladatelství 1979, 476 stran 

Kadlecová Anna, Kadlec Alex, Rekreační domky, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 


Frolec Václav, Vařeka Josef, Lidová architektura, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 


Voděra Svatopluk, Škabrada Jiří, Jihočeská lidová architektura, 1. vydání České 

Budějovice: Jihočeské nakladatelství 1986, 236 stran 

Fess Miroslav, Došla Bohumil, Projektování rodinných domků, 1. vydání Praha: 

SNTL - Nakladatelství technické literatury 1982, 168 stran 

Hrúza Jiří, Teorie města, 1. vydání Praha: Nakladatelství Československé akademie 

věd 1965, 328 stran 

Beisetzer Ladislav, Architektúra ako umenie a veda, 1. vydání Bratislava: Vydavatelství 

Tatran 1980, 136 stran 

Krůta Václav a kol., Úpravy v bytě a rodinném domku, 1. vydání Praha: SNTL - 

Nakladatelství technické literatury 1979, 676 stran 

Mičinská Ludmila, Architektura pro 3. ročník SPŠ, 1. vydání Praha: SNTL - Nakladatelství 


Honzík Karel, Architektura všem, 1. vydání Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, 

hudby a umění 1956, 246 stran 

Uher Vladimír, Pavlík Milan, Dialog tvarů, 1. vydání Praha: Odeon - nakladatelství 

krásné literatury a umění 1974, 1. vydání, 240 stran 

Neufert Peter, Neff Ludwig, Dům, byt, zahrada, Bratislava: vydavatelství Jaga 

Group 2002, 1. vydání, 236 stran,

- 52 - 


Dvořáček Petr, Architektura českých zemí I a Architektura českých zemí II, nakl. 

Levné knihy Kma, Václavské nám. 38, Praha (CD, alt. broţury) 

Staňková Jaroslava a kol., Architektura v proměnách tisíciletí, nakl. Sobotáles, U Slavie 

4, Praha 2005 

Hájek Václav, Architektura – klíč k architektonickým slohům, nakl. Grada, Praha 2002 

Syrový Petr, Dobrodruţství architektury, ABF Praha 1999 

Lauerman, Semeráková, Vývoj arch. a stavění, 1. a 2. část, skripta Fakulty stavební 

ČVUT Praha 2005 

Benešová, Semeráková, - Vývoj architektury 12, doplňkové skriptum Fakulty stavební 

ČVUT Praha 2006

Architektonická kompozice - Střední průmyslová škola, Ústí nad ...

You also want an ePaper? Increase the reach of your titles

Delete template?

Save as template?