nemoc šílených krav - Webnode

vínem a nepije nekvašenou hroznovou šťávu. Teprve fermentace a přiní
vytvořený alkohol poskytují našemu tělu ochranné látky. Ocelové
tanky a rychlé kvašení však nedávají tak dobré výsledky, jako tradični
výroba v dřevěných sudech.
Díky těmto výsledkům může lékařství zabývající se výživou konečně
navázat na tisícileté vědomosti. Řecký lékař Hippokratés, zakladatel
medicíny jako vědy, uváděl víno jako lék již kolem roku 400 před
Kristem. Nejen on, nýbrž prakticky všichni významní lékaři chválili
tento nápoj z révy jako lék na rozmanité potíže. Mnohdy i za pochybných
okolností: Paracelsus (1493 až 1541) měl víno v takové vážnosti,
že svým žákům mohl své hlavní lékařské dílo občas diktovat jen
s opilým blekotáním. Toto dílo sloužilo jako učebnice celým generacím
lékařů. Snad právě zkušenost s alkoholem přivedla Paracelsa
k jeho slavnému výroku: ,Jen dávkování dělá jed."
Lékaři dnes po právu udržují kritický odstup vůči mnoha starým
moudrostem. Paracelsus např. věřil nejen ve víno, nýbrž i tomu, že čarodějnice
létají vzduchem na násadách košťat. K tomu tato dříve lékaři předepisovaná
množství alkoholu často přestřelila cíl. V účetních knihách
darmstadtské Elisabethiny nemocnice z roku 1871 byly např. nalezeny
následující údaje: během půl roku vypilo 755 pacientů, kteří byli v této
době ošetřeni, na lékařské pokyny 4500 lahví bílého vína a dobře 6000
lahví červeného, vedle značného množství portského, šampaňského
a jiných specialit. O výsledcích léčení bohužel záznamy neexistují*."
Šampaňské: anglický vynález
Jak se z vína stalo kultivované šampaňské, vypráví dějiny jistého
propojení nešťastných okolností, které se přihodily v 17. století. Jedna
trapná nehoda změnila všechno v pěnu: londýnští snobové si nechali
před dlouhou dobou během chladné zimy přivézt sudy vína ze
Champagne. Víno naplnili i s kvasnicemi do skleněných lahví a pečlivě
je uzavřeli. V teple výčepu se kvasnice probudily k novému životu,
ze zbytků hroznového cukru vznikla tryskající kyselina uhličitá. Co
z hermeticky neuzavřených francouzských sudů mohlo bez hluku unikat,
drželo anglické sklo uvnitř - dokud to nevybuchlo.