1. Zemní práce:

1. Zemní práce:
Normy:
ČSN 73 30 50 z roku 1986, včetně změny 1 a 2, ČSN EN 1610 / 1999, ČSN 013424, ČSN 01 34 23,
Postup prací: - 1) přípravné zemní práce
- 2) přípravné vyměřovací práce
- 3) hlavní zemní práce
- 4) dokončovací zemní práce
1) Přípravné zemní práce:
a) bourání objektů
b) odstranění drnu - jestliže je označen za velmi kvalitní
c) odstranění křovin a stromů – vyvracením i s kořeny pomocí dozerů, stromy lze případně
pokácet a pařezy odstranit dodatečně.
d) sejmutí ornice – dozery, nakladači, popř. skrejpry (hodně velké plochy) a uložení na dočasné
skládky. Během prací – snaha ornici nepoškodit.
2) Přípravné vyměřovací práce:
Podkladem pro vytyčení budoucí stavby je vytyčovací výkres jakožto součást projektové
dokumentace staveb. Po vytyčení obrysů stavby se vytyčí výkopy pro hlavní stavební jámy dle
výkresu výkopů (ČSN 01 34 23), po provedení výkopů na dno stavební jámy (někdy už zároveň
s vytyčením výkopů pro stavební jámu) se vytyčí výkopy pro základy. Vytyčení výkopů se provádí
pomocí laviček (vodorovné prkno na zaberaněných sloupcích) umístěných ve vzdál 1 – 2m od výkopů,
aby nebyly poškozeny. K vyznačení se použijí hřebíky.
3) Hlavní zemní práce:
a) Výkopové práce a rozpojování hornin + zajištění stability stěn výkopů
Výkopové práce - z 90% zemními stroji, ruční práce jen jako doplňující (začištění výkopu) nebo u
staveb s malým objemem zemních prací. Použití strojů - viz tabulka 1
Zástupci strojů pro výkopové práce:
Lopatová rypadla: rozpojování, nabírání a nakládání horniny, hloubení stavebních jam, rýh, šachet,
bourací práce… Podvozek automobilový, pásový, traktorový, kolový, kráčivý.
Rypadla s hloubkovou lopatou:
Rýpací dosah L = až 15 m a více
– dle typu
Rýpací hloubka U = až 10m a více,
Šířka lopaty = cca 0,2m - cca 2m.
Běžnější použití.
Dozery:
stroje pro rozpojování zeminy a její přepravování hrnutím.
Na staveništi se používají také k odstraňování stromů, keřů,
balvanů a k snímání ornice.
Šířka radlice cca 2,5 – 6m
Rypadla s výškovou lopatou:
Pohyb po dně jámy. Velmi
výkonná. Pro zemní práce menšího
rozsahu se více používají
rypadla s hloubkovou lopatou.

Lopatové nakladače: mnohostranné použití. Hlavní funkce – nakládání výkopku.
V omezené míře mohou plnit
také funkci dozerů a bagrů.
Rypadla-nakladače: Univerzální stroje vybavené nákládací i rýpací lopatou. S ohledem na možnosti
pohybu výložníků – vhodné i pro výkopy podél pažení, zdí nebo ve stísněném prostoru.
Boční těžba
Rozdělení hornin do tříd dle těžitelnosti
Horniny se dle těžitelnosti dělí do 7 tříd (ČSN 733050/1986)
Třída popis ruční výkop strojní výkop
1 Sypké lopata nakladač, dozer, rypadlo
- soudržné měkké Ic = 0,05 – 0,75, Ip < 17, ornice, hlína, písčitá hlína, hlinitý písek
- nesoudržné kypré Id < 0,33, písek, písek se štěrkem, písčitý štěrk, drobný a střední štěrk
2 Rypné rýč nakladač, dozer, rypadlo
- soudržné tuhé, Ic = 0,75 – 1, Ip< 17, ornice, hlína, písčitá hlína, spraš
- nesoudržné středně ulehlé Id= 0,33-0,67
písčitý štěrk, střední a hrubý štěrk, stavební odpad a navážka obdobného charakteru
3 Kopné krumpáč nakladač, dozer, rypadlo
- soudržné pevné a tvrdé Ic > 1, Ip< 17, nebo měkké až pevné Ic=0,05-1,2, Ip > 17
- nesoudržné ulehlé – Id > 0,67, zrna do 50mm.
Písčitý hrubý štěrk, hrubý štěrk, případně štěrk s kameny
- nesoudržné zařazené do 2. a 3.tř. spojené soudržným tmelem s vlastnostmi 3.tř.
- zvětralé pevné horniny ve formě jílovito-písčité a skeletové zeminy
- stavební odpad a navážka charakteru hornin 3.tř.
4 Drobivé horniny klín a sochor rypadlo
-soudržné pevné a tvrdé Ic > 1,2, Ip ≥ 17
jíl, písčitý jíl, jílovitá hlína, písčitá hlína, prachovitá hlína
- nesoudržné –10-50% zrn 100 – 250mm, zrna > 250mm – do 10%
- nesoudržné - 2. a 3. tř. spojené soudržným tmelem - charakter 4.tř.
- skalní horniny navětralé a zvětralé - navětralé: jílovce, slínovce, prachovce, tufy, zvětralé: pískovce, břidlice, opuky,..
- skalní horniny zvětralé, značně rozpukané, jednotlivé kusy odpovídají nesoudržným horninám 4.tř .: silně rozpukané
žuly, ruly, andezity, vápence a křemence.
5 Lehce trhatelné horniny hydraulické kladivo rozrývač, těžký bagr (nad 40t), trhaviny
- nesoudržné – zrna 100-250mm > 50%, zrna > 250 mm 10-50%
hrubý štěrk s kameny, balvany
- nesoudržné – 4. tř. spojené soudržným tmelem - charakter 5.tř.
- skalní horniny zdravé ve vrstvách do 150 mm: jílovec, slepenec s jílovitým tmelem, břidlice, pískovec s jílovitým nebo
slinitým tmelem, písčitý slínovec, opuka
- skalní horniny vyvřelé, přeměněné a usazené, navětralé a rozpukané s plochami dělitelnosti do 150mm - navětralá žula,
rula, andezit, křemenec, pískovec
zmrzlé zeminy
6 Těžko trhatelné horniny hydraulické kladivo těžký rozrývač, trhaviny
- nesoudržné – zrna > 250mm ,< 0,1m 3 > 50%,
zrna > 0,1m 3 < 50%
- skalní horniny vyvřelé a přeměněné, usazené zdravé s plochami dělitelnosti vzdál.do 1m, vzdál. ostatních puklin do
250mm
žula, rula, andezit, čedič, křemité břidlice, svor, svorová rula, fylit, balvanité slepence, vápence, droby, dolomit
7 Velmi těžko trhatelné horniny trhaviny
- nesoudržné - > 0,1m 3 > 50%,
- skalní horniny zdravé, masivní nebo s nepravidelnou odlučností, s plochami dělitelnosti nad 250mm - křemence, křemité
ruly, křemité žuly, diority, diabázy, čediče, spility, buližníky, rohovce, gabra, znělce, amfibolity, buližníky.

Zajišťování stability stěn výkopů
Výkopy bývají buďto svahované - tzn. mají šikmé stěny, nebo mohou být svislé. Svislé dělíme na
pažené a nepažené.
Maximální hloubka nepaženého svahu se svislými stěnami:
Soudržné zeminy v intravilánu (zastavěná oblast) – 1,3m
Soudržné zeminy v extravilánu (nezastavěná oblast) – 1,5m
Nesoudržné zeminy – 0,7m
Pro větší hloubky je nutno použít svahovaný nebo pažený výkop.
Svahovaný výkop:
Zásady:
a) Při výkopu hlubším než 6m, je nutno stabilitu svahu při daném sklonu posoudit statickým
výpočtem.
b) Sklon svahu výkopu pro danou hloubku a zeminu je vhodné konzultovat s geologem, zejména ve
skalních horninách. Orientačně se lze řídit hodnotami, které doporučuje norma ČSN 73 30 50 /1986:
tab2. Přibližné sklony šikmých svahů v dočasných výkopech:
Druh horniny Přípustný sklon svahu
Poměr výšky k půdorysné délce svahu
prachovitá hlína 1:0,25
jílovitý štěrk 1:0,25
hlína 1:0,25 – 1:0,5
jíl 1:0,25 – 1:0,5
Jílovitá hlína 1:0,25 – 1:0,5
Jílovitý písek 1:0,5
balvanitý písek 1:0,75
Hlinitý písek 1:1
Písčitá hlína 1:1
Písčitý štěrk 1:1
Skalní horniny 1:0,5–1:0,2 (v pevných skalních horninách)
Platí pro hloubku do 3m výkopu při
zákazu provozu strojů a zařízení
v blízkosti výkopů
Obr.3) Přirozená sklonitost – viz tab.2
tab. 3 Minimální vzdálenost paty svahu od nového objektu – dle ČSN EN 1610 / 1999
Hloubka výkopu nejmenší šířka b
h < 1,00 nevyžaduje se (pro bednění b =min.0,6m)
1≤ h ≤ 1,75 0,8 m
1,75 < h ≤ 4 0,9 m
h > 4 1,0 m
Obr.4) b – viz tab.č.3
Nejmenší šířka b může být změněna pokud:
1) pracovníci nikdy nevstoupí do prostoru mezi objektem a stěnou
výkopu
2) v úzkých místech a jiných nevyhnutelných situacích .
V obou těchto případech jsou vyžadována zvláštní opatření
v projektové dokumentaci i na stavbě.

Kde lze použít svahovaný výkop a kde je nutno pažit?
Pažení výkopů bývá většinou finančně náročné, proto se snažíme ho uplatnit jen tam, kde je
nezbytně nutné, tj.hlavně v následujících případech:
a) Není dostatek místa – rozměry plochy staveniště vyžadují minimalizovat rozměry výkopu.
b) Pokud je výkop v blízkosti stávajícího (obr.5) nebo nového objektu nebo inženýrské sítě (obr.7) a
dno výkopu je níže než základová spára objektu nebo dno IS. Kritériem je smyková plocha pod úhlem
vnitřního tření zeminy ϕ.
Obr.5) Svahovaný výkop blízko stávajícího nebo nového objektu
Není nutno pažit Obr.6) Je nutno pažit
α = ϕ, mezní hranice, kdy ještě není nutno pažit
ϕ - úhel vnitřního tření zeminy (ČSN 731001)
α - úhel, který svírá spojnice hrany výkopu s hranou
stávajícího základu a vodorovná rovina
c) Pokud je výkop v blízkosti stávající komunikace (obr.8)
d) Pokud je hladina podzemní vody nad úrovní dna výkopu a nelze ji sčerpat.
e) Ve stávající komunikaci, popř. chodníku, aby bylo možné zachovat maximální provoz.
Obr.7) Obr.8)
Výkop v blízkosti stávající inženýrské sítě Výkop v blízkosti stávající komunikace
Nejedná-li se o výše uvedené body a) až e), většinou se použije levnější svahovaný výkop.

Pažení:
Pro návrh pažení se většinou používá statický výpočet – nejčastěji pomocí počítačového programu.
1) Vodotěsné:
2) Propustné
a) Štětové stěny
b) Milánské stěny nekotvené, kotvené, rozpírané
c) Převrtávané piloty
d) Trysková injektáž (s výztužnými trubkami)
a) Zápory
b) Pilotové stěny nekotvené, kotvené, rozpírané
c) Mikrozáporové stěny
1a) Štětové stěny:
nejčastěji ocelové larsenové. Jedná se o stěny ze svislých ocelových profilů zaberaněných přes
zámky vedle sebe. Beraní se s ohledem na zajištění nepropustnosti dle možností patou až do
nepropustného podloží (jíly, jílovce, břidlice,…). Ve skalních horninách lze předpokládat hloubku
zaberanění maximálně několik desítek centimetrů.
Přehled používaných štětovnic
Typ t
(mm)
h
(mm)
b
(mm)
H
(mm)
B
(mm)
Hmotnost
1m (kg)
Hmotnost
stěny
1m 2
(kg)
Plocha
průřezu
1m stěny
(cm 2 )
Plocha
průřezu
1ks
(cm 2 )
Obr.9) Půdorysný řez
Štětovou stěnou
Rozměry – viz tabulka
Obvod
stěny
1bm
(cm)
Jx
stěny
1 bm
(cm 4 )
Wx
stěny
1bm
(cm 3 )
ix
stěny
1bm
(cm)
IIIn 13 168 436 290 400 62 155 168 78,9 309 23200 1600 10,83
IVn 14,8 180 436 360 400 74 185 236 118 330 39600 2200 12,94
22 10 190 536 340 500 61 122 155 77,7 280 21250 1250 11,7
1b) Milánské stěny:
Podzemní stěny tvořené průběžnou rýhou o tloušťce 0,4 – 1,5m. Rypado s drapákem (popř.
hydrofréza) postupně hloubí rýhu z úrovně terénu. Záběr rýhy hluboký i několik desítek metrů se paží
bentonitovou suspenzí. Do záběru se osadí výztuž ve formě armokoše a pomocí betonovacích trub se
záběr vybetonuje. Vodotěsnost svislých pracovních spar mezi jednotlivými záběry lze zajistit různým
způsobem, např. vkládáním tvarovaných pryžových profilů. Pro těžbu rýhy se používají rozměrné
stroje. Předpokládaná šířka pracovní plošiny – cca 10m.

Obr.11) – pažení z převrtávaných pilot
Půdorys 1c) Převrtávané piloty:
U nás nejsou příliš používané. Jedná se o stěnu
z velkoprůměrových pilot o vzájemné vzdálenosti menší
než průměr piloty.
Nejprve jsou vyvrtány a zabetonovány liché piloty bez
výztuže, potom se vyvrtají sudé piloty, osadí se do nich
armokoše a zabetonují se.
Nejprve se provádějí nevyztužené liché piloty,
potom vyztužené sudé piloty.
1d) Trysková injektáž:
Finančně poměrně nákladná metoda zapažení stavebních jam ve stísněných poměrech při možnosti
současného podchycení základů sousedních stávajících objektů.
Tři základní metody, nejužívanější – T1:
Po dovrtání na dno maloprofilového vrtu se vrtnou soupravou provádí tryskání cementové suspenze
při současném rotování a vytahování monitoru nahoru. Dochází k rozrušování zeminy a mísení
cementové směsi se zeminou. Velmi vhodnými zeminami jsou štěrky, písky, štěrkopísky, kde
cementová suspenze pod tlakem snadno vniká do pórů. Vytváří se „betonové“ sloupy o průměru i
80cm (většinou 40 – 60cm). Pevnost a průměr sloupů závisí do značné míry na charakteru zeminy.
Pevnost může dosahovat i 20 a více MPa. Délky vytryskaných sloupů se mohou pohybovat od velmi
krátkých délek i do 60 m délky.
Sloupy lze tryskat přes sebe a vytvářet tak vodonepropustné i víceřadé stěny.
Vrty mohou být svislé i šikmé, v jednom příčném řezu lze vytvářet celé vějíře.
Sloupy mohou být vyztuženy maloprofilovými ocelovými trubkami.
Další dvě metody kombinují tryskání zeminy s e vzduchovým paprskem (T2), popř se vzduchovým a
vodním paprskem (T3). Dochází ke zvýšení průměru vzniklých zeminocementových sloupů.
2a) Záporové pažení:
Výkop je zapažen pomocí stěny z válcovaných profilů (I, 2I, 2U), umístěných ve vzdálenosti max. cca
2m (3 x průměr vrtu) od sebe. Ocelové profily mohou být do zeminy beraněny (dvojice ne), nebo jsou
osazeny do předem vyvrtaného otvoru – většinou o průměru 60cm – a pod úrovní dna výkopu
zabetonovány.
- Beranění zápor není příliš vhodné v blízkosti stávajících objektů.
- Do skalního podloží lze obvykle záporu zaberanit jen na několik desítek centimetrů. V těchto
případech je vhodnější použít vrtané zápory.
Prostor mezi záporami bývá vyplněn pažinami, většinou dřevěnými, individuálně lze použít i jiný typ
pažení ( železniční pražce, malé žb panely, válcované profily Union,…)
Obr.12 a) Záporová stěna - vrtané zápory Obr.12b) Záporová stěna - příčný řez
Půdorys
2b) Pilotové stěny:
Jedná se o stěny z velkoprůměrových pilot o min. průměru 60cm. Vrtná souprava vyvrtá z úrovně
terénu kruhové otvory. Dle geologie, délky a průměru vrtu mohou být 1) nezapažené, 2) zapažené
bentonitovou suspenzí, 3) zapažené ocelovou výpažnicí.
Do vrtů se osadí výztuž ve formě armokoše a zabetonuje se pomocí betonovacích trub.

Piloty se mohou dotýkat, častěji se však umisťují od sebe v čisté vzdálenosti cca 0,2 –0,6m,
výjimečně i více – dle geologie, hloubky výkopu,…atd. Při větší vzdálenosti pilot a v málo soudržných
zeminách se prostor mezi nimi paží torkretem nastříkaným na vyztužené svařované sítě, přichycené
k pilotám. Prostor za rubem stříkaného betonu se dle potřeby odvodňuje svislými drenážními trubkami
(tzv. husí krky), které jsou ve spodní části vyvedeny před líc stříkaného betonu.
Obr.13) Pilotová stěna se stříkaným betonem v líci
2c) Mikrozáporové stěny:
Jedná se o pažící stěny tvořené nejčastěji maloprofilovými ocelovými trubkami o průměru cca
10cm (výjimečně až 20cm), osazenými do vrtu o průměru cca do 20cm (výjimečně 30 cm) vyplněného
nejčastěji cementovou zálivkou nebo jemnozrnnou betonovou směsí. Vzdálenost jednotlivých
mikrozápor je dána statickým výpočtem. Doporučená vzdál. vmax. = cca 3 x průměr vrtu.
Výhodou jejich použití je:
1) možnost použití i velmi malých vrtných souprav ve stísněných poměrech.
2) možnost dovrtání i do tvrdých hornin jako křemenec, vápenec, žula, prokřemenělá břidlice,…
Kotvení pažícich stěn:
Zemní kotvy – tahové prvky, používané pro zajištění stability pažící stěny při větších hloubkách
výkopu (u zápor obvykle cca nad 3,5m hloubky – individuální dle geologických poměrů) nebo větším
zatížení za rubem stěny. Uchycení kotvy do zeminy bývá obvykle realizováno pomocí injektované
kořenové části. Kotvy musí zasahovat až za úhel vnitřního tření zeminy, délka kořene závisí na
požadované únosnosti jednotlivých kotev a stanoví se výpočtem.
Stěna může být kotvena buď skrz jednotlivé pažící prvky nebo pomocí převázky – obvykle ocelové
nebo železobetonové.
Kotvy mohou být tyčové nebo pramencové, předpjaté nebo nepředpjaté.
Provádění kotev s hlavou pod úrovní hladiny podzemní vody u vodotěsných stěn milánských je
problematické, ale možné, u stěn larsenových není příliš vhodné.
Kotvy se obvykle provádějí jakožto dočasné – s omezenou dobou působnosti, nebo trvalé – se
zvláštní úpravou hlavy, volné i kořenové části a s nutností kontroly za provozu.
Obr.14)

Pro pažení rýh se obvykle používá pažení: - příložné
- zátažné
- hnané
Příložné pažení Zátažné pažení Hnané pažení
- V soudržných zeminách
- Dříve výkop, potom pažení
- Pažiny mohou být svislé
nebo vodorovné
Příložné pažení:
Vodorovné pažiny -1 jsou
převázány svislými svlaky – 2
a rozepřeny rozpěrami – 3.
Jednotlivé výkopové fáze – max.
hl. 1,5m (intravilán – 1,3m)
- Méně soudržné zeminy,
výkop do 6m
- Výkop a pažení současně
Mezi hlavní zemní práce dále patří:
b) Rozpojování skalních hornin
Nejčastěji pomocí trhavin. Možnost použití strojů – viz tabulka 1
c) Rozvoz zemin
Zátažné pažení:
Vyhloubí se 1. záběr (max.1,5m),
osadí se vodorovný rám č.1 – 1,
svislé sloupky – 2 a horní vodorovný
rám, za rámy se provedou dlouhé
svislé pažiny - 3, klíny se aktivují ke
stěnám výkopu. S postupem výkopu
se vyrážejí klíny a pažiny se dorážejí
na dno výkopu.
- Nesoudržné nebo zvodnělé
zeminy
- Dříve pažení, potom výkop
Hnané pažení: Obdobně jako
zátažné, ale pažiny se vhánějí do
zeminy před začátkem výkopu . Musí
být špičaté.
d) Skládky
Trvalé, na které se sype neupotřebitelný výkopek, a dočasné – výkopek se na stavbě znovu použije.
e) Hutnění zemin
Před ukládáním výkopku do zhutněných násypů nutno upravit podloží: odstranit porost, sejmout ornici
a nevhodnou zeminu. Hutněný násyp se provádí ve vrstvách 150 – 700mm, které jsou při ukládání
zároveń zhutňovány.
Druhy zhutňování:
- pěchování (ruční, pneumatickými pěchy,…)
- válcování (hladké, rýhované, ježkové nebo pneumatické válce)
- vibrování (vibrační desky, vibrační válce, atd…)
Nejlepší násypový materiál je štěrkopísek.
Postup při zhutňování se před zřizováním násypů ověří průkazními zkouškami a během zhutňování se
ověřuje kvalita práce kontrolními zkouškami
f) Odvodnění stavební jámy:
Může být povrchové nebo hloubkové.
Hloubkové odvodnění obvykle studnami nebo čerpacími jehlami se používá tam, kde se hladina
podzemní vody nachází nad úrovní výkopu. Možnost použití hloubkového odvodnění je limitována
druhem (zrnitostí) zeminy a úrovní hladiny podzemní vody. Studny mohou být vně nebo uvnitř
stavební jámy.

Povrchové odvodnění je obvykle provizorní odvodnění po dobu výstavby a slouží k odvedení
srážkové vody popř. podzemní vody vyskytující se v hloubce do 0,5m pode dnem výkopu. Povrchové
odvodnění je tvořeno obvodovými příkopy na dně stavební jámy nebo záchytnými příkopy po obvodě
svahovaných výkopů ( popř. násypnou hrázkou) nebo kombinací obou způsobů. Odvodňovací příkopy
jsou ve spádu vedeny k čerpacím jímkám, z nichž se voda odčerpává. Pod základovými deskami
v soudržných horninách se často provádí drenážní vrstva štěrkopísku po celé ploše v mírném spádu
k obvodové drenáži nebo odvodnění pomocí soustavy odvodňovacích rýh po ploše celého staveniště.
Zemní práce v zimním období:
Snaha omezit na minimum, případně provést preventivní opatření proti zamrzání zeminy.
Nálezy ve výkopu:
Archeologické, paleontologické nebo geologicky hodnotné nálezy ve výkopu nutno ohlásit
příslušnému orgánu a zastavit práce v bezprostřední blízkosti nálezu.
4) Dokončovací zemní práce:
Úpravy povrchu výkopů a násypů, aby odolávaly povětrnostním vlivům
a) Rozprostření ornice - tl. ohumusování stanoví projektová dokumentace – min.10 cm
b) Osetí, popř. drnování.

Zemní práce 2 – některé stroje pro terénní úpravy a hloubení stavebních
jam
Terénní úpravy:
Pro terénní úpravy v místních poměrech se nejčastěji používají dozery a nakladače
Dozery: Používají se k odstraňování stromů, keřů balvanů, k sejmutí ornice, popřípadě k hloubení
stavebních jam o malé hloubce. Dozery nemohou výkopek nakládat na odvozní prostředky.
Podle postavení radlice rozeznáváme
A) buldozer – radlice kolmá na směr pojíždění, lze ji spouštět a zdvíhat.
B) angldozer - umožňuje vychýlení radlice pro boční shrnování
C) tiltdozer – možnost pootočení radlice okolo horizontální osy
Hrnutí zeminy dozerem je vhodné až do sklonu terénu:
Do svahu: 25°
Ze svahu 30°
Příčně 25°
Hrnutí zeminy dozerem je ekonomické maximálně do
60 (výjimečně 100)m.
Šířka radlice cca 2,5 - 6m
Podvozek většinou pásový, případně kolový.
Nakladače: slouží k nakládání výkopku, ale mohou se rovněž použít pro snímání ornice nebo
výkop mělkých stavebních jam v horninách 1.-3. třídy těžitelnosti.
Hloubení stavebních jam:
Rypadla: a) korečková
b) drapáková
c) lopatová
Podvozek: kolový, traktorový, automobilový, pásový, kráčivý
Lopatová rypadla : 1) s hloubkovou lopatou
2) s výškovou lopatou
Rypadla s hloubkovou lopatou
- velmi často používané stroje různých rozměrů a parametrů.
Šířka lopaty dle typu 0,2-cca2m, rýpací hloubka až cca10m, rýpací
dosah až cca 15m a více. Výsýpací výška až 10m.
2 možnosti způsobu těžby:
Šířka lopaty – dle typu 2-4,5m
Vysýpací výška – cca 2,5-4,5m
Nakladače mohou být opatřeny
dalšími výměnnými nástroji.
Ekonomická dopravní
vzdálenost je do 100m.
a) U stavebních jam menšího plošného a hloubkového rozsahu
může rypadlo pojíždět po okraji stavební jámy, kterou hloubí. Výkopek
nakládá do odvozního prostředku, který stojí rovněž na kraji stavební
jámy.

) Větší stavební jáma je těžená tímto způsobem:
Rypadlo se postupně pohybuje (couvavým
pohybem) po ploše stavební jámy a postupně
snímá vrstvu zeminy o určité tloušťce. Sejme
zeminu na celé ploše a začne snímat další
hloubkový stupeň. Postupně se zahlubuje při
současném prohlubování vjezdové rampy. Po
rampě k němu přijíždějí odvozné prostředky,
které se v jámě pohybují ve stejné výškové
úrovni jako rypadlo. Takto se rypadlo dohloubí
až na dno stavební jámy.
Těžba podél pažení a stávajících zdí:
Většina rypadel s hloubkovou lopatou má výložník pevně umístěný v blízkosti podélné osy
rypadla, takže mezi pažením (zdí) a výložníkem bývá ještě pásový podvozek. Rypadlo se při
jízdě podél pažení nedostane lopatou k pažení. Těžba znesnadněna. Proto se vyrábějí
některé typy rypadel s možností vybočení výložníku – viz obr.
Půd
orys
rypa
dla
CAT
307
Rypadla nakladače
Výborným pomocníkem při těžbě ve stísněných poměrech a podél zdí a pažení je rypadlo –
nakladač s výložníkem posuvným bočně . Výložník stroje navíc může těžit v poloze kolmo
na podélnou horizontální osu rypadla (tzv.“za
roh“).

Těžba podél pažení
Výložník se posouvá po vodorovném
nosníku rypadla-nakladače
Rypadla s výškovou lopatou – velmi výkonné stroje,
pohybující se v úrovni dna výkopu.
Výkop patek a pasů
v rohu – výložník je
kolmo na podélnou osu
stroje
Minirypadla a mininakladače
Cenným pomocníkem při výkopových pracích bývají rovněž minirypadla a mininakladače.
Jedná se o stroje malých rozměrů s velkou pohyblivostí, které díky snadné výměně nástrojů dosahují
značné univerzálnosti.
Tento typ minirypadla
může rovněž provádět
výkopy podél zdí
Vedle sebe:
Minirypadlo
s hloubkovou
lopatou a
minirypadlo při
bourání
stávajícího
silničního krytu
Většina strojů z oblasti výkopových prací a terénních úprav má dnes vyměnitelné
nástroje – někdy v celé škále výběru to platí ve značné míře o
mininakladačích:

Vrtný nástroj
Nakládací lopata, vedle stroj
s nakládacími vidlemi
Rýpací lopata se posunuje po
vodorovném nosníku v čele
stroje
Rozrývače - vykopávky ve skalních horninách
Rozrývače slouží
k vykopávkám v horninách 5.
a 6. třídy těžitelnosti – hlavní nástroj – rozrývací trn.

2.Základy:
Základní normy
ČSN 73 10 01 – Zakládání staveb a základová půda pod plošnými základy
ČSN 73 10 02 – Pilotové základy
Vhodnost staveniště a inženýrsko-geologický průzkum
Zásadně se nemají zastavovat:
- zaplavované údolní nivy, bažiny, slatiny
- území postižená nebo ohrožená sesouváním
- pozemky na zásobách nerostných surovin
- pozemky se zemědělsky hodnotnou půdou
- území tvořící přírodní, krajinnou nebo historickou rezervaci
- území v ochranných pásmech jímání vod nebo léčivých pramenů
Už při zpracování projektové dokumentace objektů je vždy třeba znát podrobné údaje o složení a
vlastnostech základových půd, jakož i o úrovni hladiny podzemní vody a její případné agresivitě.
Tyto údaje se získávají hydrogeologickým průzkumem staveniště.
Předběžný průzkum slouží při předběžných hodnoceních staveniště, při předprojektové přípravě a
při definitivním návrhu nenáročných stavebních objektů v jednoduchých základových poměrech.
Provádění sondovacích prací předchází studium dostupných materiálů. V územích, která jsou dobře
prozkoumána mohou sondovací práce odpadnout.
Podrobný průzkum doplňuje a zpřesňuje výsledky předběžného průzkumu. Většinou se provádějí
sondy.
Základy:
a) plošné
b) hlubinné
Plošné základy:
- základové pásy
- základové rošty
- základové patky
- základové desky
1) Základové pásy - většinou pod průběžnými stěnami, popř. pod skeletovými konstrukcemi,
materiál – kámen, prostý beton, železobeton. Návrh rozměrů pasů je ovlivněn zatížením, únosností
základové půdy, nezámrznou hloubkou, hloubkou založení, druhem materiálu základů, hloubkou
podzemní vody, základy sousedních objektů,…
Pásy z prostého betonu se většinou betonují přímo do výkopu. Poměr šířky
pasu ku výšce vychází z roznášecího úhlu prostého betonu α = 60° – viz
obrázek .
Železobetonové pásy – nejčastěji u skeletových konstrukcí. Provádějí se do
výkopu nebo do bednění. Před prováděním vlastního základu – nutno provést
vrstvu podkladního betonu min. 50mm. Roznášecí úhel železobetonu - 45 °,
odtud poměr šířky ku výšce viz obrázek.
2) Základové rošty – pro skeletové konstrukce založené na nestejnoměrně stlačitelných zeminách .
Jedná se o soustavu většinou navzájem kolmých železobetonových základových pasů opět
provedených na podkladním betonu.
3) Základové patky - mívají čtvercový nebo obdélníkový půdorys, většinou se navrhují jako základy
skeletových konstrukcí, materiál prostý beton, železobeton. Patky z železobetonu mohou mít menší
výšku než z prostého betonu – viz roznášecí úhel ad základové pásy. Pod železobetonovými patkami
– podkladní beton.
Dvoustupňová žb patka
Patky bývají jednostupňové nebo dvoustupňové – viz obr. Z hlediska
provádění – vhodnější - jednostupňové.
Patky mohou být opět prováděny přímo do výkopu nebo do bednění.

U montovaných skeletů se patky provádějí často jako prefabrikované.
4) Základové desky – železobetonové desky většinou o tloušťce 0,6 – 1,2m , prováděné
v půdorysném rozsahu celé stavby. Navrhují se většinou tam, kde je základová spára pod
hladinou podzemní vody nebo u výškových staveb. Materiál – železobeton. Pokud je úroveň
základové spáry pod úrovní hladiny podzemní vody, je nutno podzemní vodu po dobu
výstavby sčerpat nebo použít nepropustné pažení stavební jámy.
Hloubka základové spáry:
Hloubka založení se určuje s ohledem na:
- klimatické vlivy (promrzání a vysychání základové spáry
- účel stavby
- stabilitu sousedních objektů
- úroveň zeminy vhodné pro zakládání
- úroveň hladiny podzemní vody
Základová spára musí být založena v nezámrzné hloubce , tj. nejméně 0,8m pod povrchem území.
U vnitřních zdí – pokud je základová spára tvořena zdravými, pomalu větrajícími horninami a je
chráněna proti klimatickým vlivům i během provádění stavby – může být hloubka založení menší,
nejméně však 0,4m.
V soudržných zeminách kde je hladina podzemní vody méně než 2m pod povrchem, volí se hloubka
založení nejméně 1,2m.
Nový objekt přistavěný k původní stavbě, která je hlouběji založena:
Spojnice hrany výkopu pro hlubší základ a
hrany méně hlubokého základu nesmí svírat
s vodorovnou rovinou větší úhel než ϕ!
1 – vnější stěna nosné konstrukce nové budovy, 2 –
vnější stěna původní konstrukce, 3 – dilatační spára,
4 – základový pás původní stavby, 5 – základový pás
nové stavby, 6 – Základový pás vnitřní stěny nové
budovy, 7 – vnitřní stěna nové budovy, ϕ - úhel
vnitřního tření zeminy
Základy hlubinné se používají tehdy, je-li únosná základová půda ve větší hloubce a plošné
základy by nebylo ekonomické nebo vůbec možné realizovat.
Nejpoužívanějším typem hlubinných základů jsou základy pilotové. Dále lze zakládat i na šachtových
pilířích nebo základových studních.

3. Svislé nosné konstrukce zděné
Normy:
ČSN 72 26 42, ČSN 72 26 00, ČSN 73 11 01 + zm.9.82,3.87,5.96,8.98, ČSN P ENV 1996 – 1 -
1(návrh) (73 11 01), ČSN P ENV 1996 – 1 - 2(návrh) (73 11 01), ČSN 73 23 10, ČSN 72 26 40,
Základní požadavky:
a) architektonické
b) na statiku
c) požární odolnost
d) akustické
e) tepelně technické – min. požadovaný tepelný odpor RN= 2,0 m 2 KW -1 .
Zděné konstrukce jsou obvykle prováděny z kusových dílců vyzdívaných na spojovací vrstvu malty
(popř. bez malty – „suché zdění“).Velikost a hmotnost zdících prvků má umožňovat ruční zdění bez
mechanizačních prostředků.
Zdící prvky všeobecně:
Pálené cihly plné a vylehčené
Nepálené cihly plné a vylehčené
Vápenopískové cihly
Betonové tvárnice s hutným nebo lehkým kamenivem
Cihelné dutinové bloky
Pórobetonové tvárnice
Kamenné kvádry
Tvárnice suchého zdění
Bednící dřevocementové tvárnice – jako ztracené bednění
Malty:
- vápenné MV - obyčejné
MVJ – jemné
- vápenocementové MVC – obyčejné
MVCJ – jemné
MVCO – pro šlechtěné omítky
- vápenosádrové MVS
- sádrové MS
- cementové MC – obyčejné
MCP – pro cementový postřik
- speciální (tepelně izolační nebo tenkovrstevné tmely)
Technologie zdění: Podrobně – viz technologická informace TS17
Zdění objektu je rozděleno na záběry, vymezené většinou 1 stěnou, obestavěným prostorem, atd.
U každé stěny členíme vlastní pracoviště na 3
pásma.
Pásma bývají většinou uvnitř objektu na stropě
předchozího podlaží nebo vně - na hlavním
pracovním lešení.
Pracovní pásmo je hned vedle stavěné zdi, tam
stojí zedníci, materiálové pásmo – prostor na
uložení cihel a malty. Dopravní pásmo – přísun
materiálu.
Proces zdění probíhá po pracovních výškách 1,2 – 1,3m (max. 1,5m), které odpovídají fyziologickým
možnostem pracovníků
1.výška – zdění z úrovně stropu do výšky 1,07m
2.výška – zdění z pomocného lešení v úr.1,07m
3.výška – zdění z pomocného lešení v úrovni
2,1m

Vazba zdiva
Zdivo má vodorovné = ložné spáry a svislé = styčné spáry
Tloušťka a výplň spár se mění dle druhu zdiva
Podélně orientované zdící prvky – běhouny, příčně orientované prvky – vazáky.
Zeď z běhounů Zeď z vazáků
Zdivo se provazuje. Svislé spáry nesmí probíhat nad sebou .
Zásada pro minimální přesah zdiva ve dvou řadách nad sebou – min p
Klasické cihly CP – VF:
min p = ¼ l, l = délka cihly = 290mm.,
Cihelné bloky a pórobetonové tvárnice:
min p = 0,4 x h a zároveň min p = 4,5cm, h = výška bloku, tvárnice
Tato zásada platí i v rozích objektů nebo v místě napojení další stěny – nutnost použití délkově
upraveného zdiva.
Klasické konstrukce zděné z cihel plných mají poměrně malý tepelný odpor a značnou pracnost, proto
se jejich použití dnes omezuje.
Svislé stěny z tradičního cihelného zdiva, z vápenopískových cihel a tvárnic suchého zdění jsou
podrobně popsány v technologických informacích katedry č.TSI 17, TSI 1, TSI 2, proto se jimi
nebudeme více zabývat
Zde se budeme podrobněji zabývat zděním z cihelných bloků , pórobetonových tvárnic a bednících
dřevotřískových tvárnic.
1) Zdivo z dutinových cihelných bloků:
Jedná se o dutinové cihelné bloky větších rozměrů než klasická cihla VF, splňující současné tepelně
technické nároky (min. tepelný odpor obvodového zdiva R = 2,0m 2 KW -1 ).
Vodorovné spáry jsou tvořeny vrstvou tepelně izolační malty nebo tenkovrstvých lepících tmelů, svislé
spáry mají většinou zámkové spoje a nemaltují se. Pro zlepšení tepelně izolačních vlastností se
používají tepelně izolační omítky.
Dutinové cihelné bloky se vyrábějí různých rozměrů a typů. Obvodové zdi tloušťky 450mm, 400mm
nebo 375mm se vždy zdí vazákovou vazbou. Skladebná výška cihelných bloků je zpravidla 250mm,
někdy 150mm. Skladebná délka nejčastěji 250mm (modul n x 125mm). Systém obsahuje i poloviční
cihly.
Detail zazubené styčné spáry:
Cihelný blok: 1 – systém dutin, 2 – zazubený
bok cihly, zámkové spoje bez malty
Systém cihelných bloků je zpravidla
výrobcem doplněn o keramické překlady,
keramické stropní nosníky, suché maltové
a omítkové směsi.
Výhody: nižší pracnost a lepší tepelně
izolační vlastnosti zdiva, dobrá únosnost.
Nevýhody: horší akustické vlastnosti.
Př.: Cihelné bloky Porotherm – základní
výškový modul 250mm, délkový modul
nx125mm. V současné době existují
také nízké cihly Porotherm o výšce
155mm pro tloušťku zdiva 440, 365 , 300
a 240mm.

Napojení vnitřních stěn tl.300mm – 1 –
lichá vrstva , 2 – sudá vrstva. Nutnost
použití délkově upravených cihel.
2) Zdivo z pórobetonových tvárnic
Nízká objemová hmotnost pórobetonu – možnost větších rozměrů tvárnic, výborné tepelně izolační
vlastnosti, nižší pracnost
Velmi přesné rozměry tvárnic – velmi tenké vrstvy malty (tmele) ve vodorovných sparách
Svislé spáry obvykle na pero a drážku
Výhody: nižší pracnost, výborné tepelně izolační vlastnosti, v případě potřeby atypických rozměrů lze
tvárnice řezat pilou, frézovat drážky, při kvalitním zdění lze následně použít pouze jednovrstevné
stěrkové omítky.
Obr. Provádění drážky do pórobetonového zdiva ruční škrabkou
Nevýhody: slabší akustické vlastnosti, nižší únosnost
– pouze objekty do 4 – 6 podlaží, velká nasákavost –
nevhodný do trvale vlhkého prostředí – doporučuje se,
aby minimální výška nechráněného obvodového
pórobetonového zdiva nad terénem byla 300mm.
Pórobetonové systémy obsahují také prvky pro příčky,
překlady, střešní a stropní panely, schodišťové stupně,
komínové dílce, …atd.
Př.: pórobetonové tvárnice HEBEL – základní výškový
modul 250mm,délkový modul 500mm,
tvárnice Ytong - výškový modul 250, délkový 600mm.
3) Bednící dřevocementové tvárnice
jedná se o ucelený systém ztraceného bednění, které je tvořeno třískocementovými tvárnicemi.Do
tvárnic se následně betonuje.
Délka tvárnic se pohybuje v rozmezí 800-1000mm, výška tvárnic činí 250mm. Tvárnice pro
obvodovou stěnu mívají uvnitř vrstvu polystyrenu. Stěny tvárnic mají tloušťku 30 – 40 mm.
Skladba rohu obvodové stěny
Tvárnice pro vnitřní zdi
Tvárnice pro obvodové zdi
s tepelnou izolací
1 - tepelná izolace, 2 - bednící
tvárnice 3 – dutiny se zabetonují
Z tvárnic se vyskládá stěna s vazbou tak, že sloupce betonového jádra musí probíhat souvisle na
celou výšku podlaží. Po vyskládání 4 vrstev se provede zabetonování vnitřních prostor tvárnic. Pokud

ěhem provádění stěny 1 podlaží vznikají po výšce pracovní spáry, je nutno pracovní spáru zajistit
trny z betonářské výztuže.
Výhody: dobré zvukoizolační a tepelněizolační vlastnosti, snadné opracování – lze frézovat, řezat
pilou,…
Nevýhody: možnost potenciálních problémů ve vlhkém prostředí.
Př.: dřevocementové tvárnice ISO-SPAN.
Obr. - 1.vrstva tvárnic má být cca 150mm nad přilehlým terénem ,
předsunuta o 20mm.
U všech výše uvedených typů zdiva je nutno dodržovat správnou aplikaci a provoz.

4. Stropní konstrukce:
Dělíme dle materiálu :
a) dřevěné
b) železobetonové monolitické
c) železobetonové prefabrikované
d) prefamonolitické
e) železobetonové vložkové
f) keramobetonové – trámečkové
g) sklobetonové
h) prefabrikované pórobetonové
i) ocelové
j) ocelobetonové
a) dřevěné
– dnes hlavně při rekonstrukcích a pro menší objekty.
Výhody: možnost zajištění dobré tepelné izolace a nenáročná technologie stavby
Nevýhody: malá protipožární bezpečnost, náchylnost k napadení dřevokaznými škůdci, horší
akustické vlastnosti.
Aby se zabránilo vzlínání vlhkosti ze zdiva do trámů, je zhlaví trámů podloženo podkladky
z impregnovaného tvrdého dřeva tl 25 – 50mm na hydroizolačním pásu a mezi zdivem a zhlavím
trámu se nechává vzduchová mezera 30 – 50mm.
Druhy dřevěných stropů:
a1) povalové
1- nosná konstrukce – trámy (povaly), vzájemně
spojené ve styčných sparách klínky nebo skobami
– 2, na trámech je násyp – 3 a podlaha - 4 na
polštářích, spodní líc trámů je bez omítky nebo
s rákosovou omítkou - 5
Výška dřevěných povalů – cca 100-150mm
Velká spotřeba dřeva
a2) dřevěné trámové stropy tradiční konstrukce
1 – nosné trámy (stropnice) jsou uloženy do
kapes ve zdivu nebo na průvlaky. Záklop – 2
může být uložen na trámy nebo mezi trámy na
latě připevněné k trámům z boku (zapuštěný
záklop). 4 – násyp (akustická a protipožární
funkce) nebo jiná těžší nespalná vrstva, 5 –
polštáře (dřevné trámky 50x100 až 80x120
mm) ve vzdálenosti 0,6 – 0,8m, 6 – hrubá
prkna přibitá na polštáře, 7 – čistá podlaha, 8
– podbití z prken, 9 – rákosová omítka, 10 –
omítka, 11 – podlahová lišta
a3) fošnové stropy
a4) stropy z lepených sbíjených a příhradových nosníků
1 – fošny - nosné stropnice, 2 – šikmé rozpěry z latí
nebo prken ve vzdálenostech 1,2 – 1,5m, 3 - záklop
z prken, 4 – násyp, 5 – polštáře, 6 – podlaha, 7 –
podbití + omítka
Menší spotřeba dřeva, malá požární odolnost, malá
tuhost v horizontální rovině, horší akustické
vlastnosti.

) železobetonové monolitické
- dnes nejčastěji používané
Postup – zhotovení bednění, položení výztuže, vlastní betonáž. Provádí se po záběrech ( najednou
betonované části desky) . Pracovní spáry se umísťují většinou v 1. 1/3 – 1/4 rozponu mezi podpěrami,
za podpěrou ve směru postupu betonáže. Pracovní spára bývá šikmá - sleduje cca směr ohybů
výztuže. U trámových a žebrových stropů nesmí pracovní spára procházet podélně žebrem nebo
trámem a deskou v rozsahu spolupůsobící šířky. Umístění pracovních spar ve stropě by mělo být
součástí realizační dokumentace.
Pro bednění se používá většinou systémové bednění rámové nebo prvkové. Vyztužování se provádí
nejčastěji svařovanými výztužnými sítěmi.
Výhody: velká únosnost, tuhost, možnost tvarování, velká protipožární odolnost, dobré akustické
vlastnosti.
Nevýhody: velká staveništní pracnost, omezení výstavby v zimě, nutnost technologických
přestávek, malý tepelný odpor.
Železobetonové monolitické stropy dělíme na:
b1) trámové a žebrové
b2) deskové
b1) Monolitické železobetonové stropy trámové a žebrové
Výhody: úspora betonu, menší plošná hmotnost – možnost větších rozpětí
Nevýhody: pracnost bednění a vyztužování, nerovný podhled
l1 = 1,2 – 3,0m
b0 = l1/10, d = l/20
Rámové i žebrové stropy byly často opatřeny rovným podhledem - podbíjení na latích nebo síť
s keramidovým pletivem jako podkladem pro omítku. Dnes kostrové sádrokartonové podhledy.
b2) Monolitické železobetonové stropy deskové
- jednodušší z hlediska provádění
Desky bývají jednosměrně nebo dvousměrně (vícesměrně) pnuté.
Dvousměrně (vícesměrně) pnuté desky bývají staticky výhodnější a úspornější.
Desky mohou být a) prostě uložené, b) vetknuté, c) spojité, d) lokálně podepřené s viditelnými
hlavicemi, e) lokálně podepřené se skrytými hlavicemi.
Deska obousměrně pnutá – spojitá nebo vetknutá: d0 = 1/105 (lx + ly)
c) železobetonové prefabrikované:
Výhoda: rychlá a snadná montáž, kratší doba výstavby, menší pracnost na stavbě, montáž na stavbě
méně ovlivněna klimatickými vlivy, vylehčování panelů dutinami, možnost předpínání prvků – větší
rozpony, větší únosnost.
Nevýhoda: značné náklady na dopravu a manipulaci.

Aby bylo dosaženo spolupůsobení panelů, jsou z boku tvarovány, do spár mezi panely se vkládá
zálivková výztuž.
Stropní panely dělíme na:
c1) plné
c2) dutinové
c3) předpjaté dutinové
c1) Prefabrikované stropy z plných panelů
c2) Prefabrikované stropy z dutinových panelů - tl. 140 – 250mm
- snížení spotřeby materiálu a snížené namáhání od vlastní tíhy panelu
c3) Prefabrikované stropy z panelů z předpjatého betonu
- průřez analogický s panely dutinovými nepředpjatými
Hlavní nosná výztuž spodní, někdy i horní je předepnutá.
Vhodné pro velké rozpony a zatížení
Pro menší rozpony, tl. cca 65 – 160 mm
d) Prefa-monolitické železobetonové stropy
- konstrukce kombinované z části prefabrikované a části monolitické, prováděné na stavbě.
Prefabrikovaná spodní část – bednění pro horní část monolitickou. V konečném stavu spolupůsobení
– spřažená konstrukce. Provádění stropů - viz „Podepření stropů během výstavby“.
V současné době značně rozšířené stropní konstrukce.
Dělíme na:
d1) Stropy z nosníků a vložek ( = stropy se spřaženými nosníky)
d2) stropy deskové
d1) Prefa-monolitické žb stropy z nosníků a vložek
Nosníky s vložkami – stropní konstrukce Rector
Řez vložkou Řez nosníkem
1 – vložka, 2 – nosník, 3 – žb monolit
Na stavbě – nosníky s
vložkami

Stropy jsou prováděny z železobetonových prefabrikovaných nosníků a keramických vložek, popř.
vložek z lehčeného betonu - v kombinaci s monolitickou dobetonávkou.
Obr. Stropní konstrukce Poring Obr. Stropní konstrukce Poring Obr. Podepření konstrukce
pokládka vložek z pórobetonu na po osazení nosníků.
železobetonové nosníky Zůstává až do zatvrdnutí
monolitické žb desky.
d2) Prefa-monolitické železobetonové stropy deskové (filigránové):
Stropní konstrukci
tvoří prefabrikovaná žb deska
–1 se zabudovanou hlavní
nosnou výztuží. Deska slouží
jako zabudované bednění pro
horní monolitickou část – 5
prováděnou na stavbě.
Spřažení mezi prefabrikovanou
a monolitickou částí je
většinou zajištěno pomocí
prostorové příhradové výztuže
– 2, vyčnívající z prefa-desky (desky typu filigran). Pro větší rozpony se používají předpjaté desky.
Tl. prefa-desek: 60-80mm, výsledná tloušťka desky: 150-250mm. Filigránové prefa -desky je nutno
před prováděním monolitické části desky podepřít (podélné trámy se stojkami).
e) Železobetonové vložkové stropy
- Železobetonové stropy se ztraceným bedněním tvořeným lehkými výplňovými vložkami -
keramickými dutinovými, z lehčeného betonu, vložkami dutinovými z cementotřískových desek,
plastovými,..atd. Vložky se pokládají na bednění, žebra mezi nimi se opatří výztuží a provede se
betonáž žeber a desky vyztužené svařovanou sítí.
Výhody: jednodušší bednění než u trámových stropů, nižší plošná hmotnost, nižší spotřeba oceli a
betonu, dobré tepelné vlastnosti, vysoká protipožární odolnost a architektonická variabilita.
Nevýhody: větší pracnost
Jinou variantou železobetonových stropů s jednotlivými vložkami jsou stropy s prefabrikovanými
keramickými panely. Tl. panelů : 140 – 250 mm.
1 – keramická vložka, 2 – monolitické žebro, 3 –
monolitická žb deska, 4 – svařovaná síť, 5 – výztuž žebra,
6 – žb věnec, 7 – tepelná izolace věnce, 8 – podlaha, 9 –
omítka podhledu

f) Keramobetonové – trámečkové
Detail keramobetonového stropu
Řez
1 – keramická vložka Miako, 2 – keramobetonový nosník POT , 3 – žb monolit
Keramobetonový stropní nosník POT
Provedení věnce u keramobetonového
stropu - věncovka, tepelná izolace, výztuž
věnce,
Jedná se o stropy prefamonolitické, které jsou obdobou stropů ad
d1). Nosná konstrukce je tvořena keramobetonovými stropními
nosníky, na které se pokládají keramické lehčené vložky.
Keramické prvky jsou zmonolitněny pomocí monolitické dobetonávky.
V místě věnce bývá přidána tepelná izolace a věncovka.
g) Sklobetonové stropy
Průsvitné stropní konstrukce tvořené žb žebírkovým roštem, u kterého jsou pole mezi žebírky
vyplněny skleněnými tvarovkami.
Podepření stropů během výstavby: Stropy v odstavci d) – g) získávají plnou únosnost až
po zatvrdnutí monolitického betonu.Proto je nutné je během provádění podbednit nebo provizorně
podepřít.
Stropy tvořené nosníky, vložkami a monolitickou deskou (d) a f))bývají podepřeny po uložení nosníků
(filigránové desky), před počátkem pokládky vložek. Podepření – viz obr., vložky se kladou po
podepření symetricky z obou stran. Betonáž monolitické desky probíhá ve směru nosníků, nad
nosníky nesmí být deska přerušena podélnou pracovní spárou, betonáž lze podélně přerušit jen nad
vložkami.

Stropy tvořené, vložkami a monolitickou deskou s betonovými trámy mezi vložkami(e) a g)) se
provádějí do bednění, betonáž probíhá ve směru vzniklých betonových trámů, pracovní spára
opět nesmí probíhat podélně betonovým trámem.
h) Prefabrikované pórobetonové stropy Hebel
Stropní desky – na boku tvarované, pokládají se vedle sebe, do spár se dává výztuž a spáry se
zabetonují.
Výhody: není třeba bednění, nižší pracnost, dobré tepelně izolační vlastnosti, nehořlavé
i) Ocelové stropy
Nosná konstrukce je tvořena ocelovými prvky, ostatní části – funkce ochranná, architektonická,
stavebně fyzikální.
Použití - pro velká rozpětí a zatížení
Výhody: větší únosnost při relativně malé hmotnosti, snadná a rychlá montáž, snadná recyklace.
Nevýhody:vyšší cena, malá protipožární odolnost, nutnost antikorozních úprav, horší akustické
vlastnosti.
Dělíme na:
i1) Ocelové stropy z válcovaných nosníků
- stropnice – většinou ocelový válcovaný průřez I nebo U. Na horní nebo spodní příruby nosníků se
ukládají stropní desky. Desky – z ocelového profilovaného plechu, betonové, cihelné, ocelobetonové,
keramické desky typu Hurdis – viz obr.
1 – ocelové nosníky I,
2 – profilovaný plech
Strop z I profilů a desek Hurdis deska Hurdis : h=80mm
s kolmými čely š=250(290)mm, l=580-1180mm
i2) Ocelové stropy z plnostěnných svařovaných a příhradových nosníků
Individuální návrhy pro jednotlivé konstrukce. Zvýšení únosnosti stropů, ale do konstrukce stropu je
většinou nutno vkládat zvukovou izolaci.
i3) Ocelové stropy deskové z profilovaných plechů
Konstrukce stropu se skládá z profilovaných plechů a vrstvy betonu
j) Ocelobetonové stropy
Ocelové nosníky a plechy jsou ve spodní části spřaženého průřezu. Horní část tvoří monolitická
železobetonová deska. Podmínkou spolupůsobení je zajištění přenosu namáhání pomocí spřahujících
prvků: ocelové trny a zarážky, přivařená betonářská výztuž, nebo výlisky v profilovaném plechu,…atd.

Rozpony stropů
Typ stropu Max. rozpon:
Dřevěné povalové 4,5m (výj. až 6m)
Tradiční dřevěné trámové 5 – 6,5m
Dřevěné fošnové 5m
Železobetonové deskové jednosměrně pnuté - prostě podepřené
4m
Železobetonové deskové jednosměrně pnuté - vetknuté a spojité 4,5 - 6m
Žb deskové pnuté ve 2 a více směrech 6 x 6 až 7,2x7,2m
Žb deskové – lokálně podepřené 7m
Žb trámové a žebrové až 15 x 15m
Prefa žb plné 4,2m
Prefa žb dutinové 6,6m
Dutinové předpjaté 20m
Prefamonolitické deskové 7,2m
Prefa-monolitické vložkové se spřaženými nosníky 7,5m
Železobetonové vložkové s keram. tvarovkami 6m
Železobetonové prefabrikované z panelů vylehčených vložkami 6m
Ocelobetonové spřažené deskové z profilových plechů 7m
Ocelové stropy z válcovaných nosníků 9m
Ocelové plechy z válcovaných nosníků a profilových plechů
vzdál. nosníků až 4m a
více.
Pórobetonové (HEBEL): 6m
Trámečkové - keramobetonové stropní nosníky POT s vložkami a
betonovou deskou
8m

5. Nadpraží otvorů v nosných stěnách:
Otvory:
- okenní
- dveřní
- vratové
Nosná konstrukce otvorů je tvořena klenbou nebo překladem
Nadpraží dělíme na:
a) kamenná
b) cihelná
c) z keramických nosníků
d) železobetonová
e) z lehkých betonů
f) z ocelových nosníků
a) a b) cihelná a kamenná nadpraží - Dnes výjimečně
c) Nadpraží z keramobetonových nosníků
Keramobetonové překlady dělíme na klasické nebo roletové
Klasické překlady mohou být nosné, prefabrikované – větší rozměr = výška, schopné přenášet
zatížení hned po uložení, nebo spřažené – ploché, zatížení je přenášeno po zatvrdnutí monolitického
betonu, popřípadě zdiva nad překlady. Spřažené překlady nutno podepřít (viz obr.). Podpory překladů
lze odstranit za 7 – 14dní.
Překlady se ukládají na výškově urovnané zdivo do cementové malty tl.10mm s min uložením
překladu na zdivu 115mm.
Roletové překlady rovněž dělíme na nosné a spřažené.
Ploché keramobetonové překlady nenosné
Nenosné překlady
musí být před
zatvrdnutím betonu
nebo zdiva nad
překladem podepřeny
Nosný překlad - 3ks , řez obvodovým zdivem – nutná
tepelná izolace
Nosný překlad –
keramická tvarovka
vyplněná betonem s
výztuží

d) Nadpraží železobetonová monolitická
Provádějí se do bednění, před betonáží nutno podepřít.
Výhody: lze navrhovat pro libovolnou
tloušťku stěn, pro libovolné rozpětí
nadpraží a hospodárně pro různá
zatížení.
Nevýhody: mokré pracovní postupy a
nedostatečná tepelně izolační schopnost.
Pro zajištění dostatečné tepelně izolační
schopnosti – nutno doplnit tepelnou
izolací.
e) Nadpraží montovaná z lehkých betonů
Lehčené betony překladových dílců jsou vyráběny z písku vody, cementu a (nebo) vápna.
Dílce vyrobené na bázi cementu je možno vyztužovat ocelovou výztuží jako běžné železobetonové
prvky, dílce na bázi vápna – výztuž dílců nutno chránit antikorozní úpravou povrchu.
Výhoda překladů : dobré tepelně izolační vlastnosti, nízká hmotnost a pracnost.
Překlady opět mohou být nosné nebo spřažené, stejně jako u keramobetonových nosníků. Některé
stavební systémy obsahují také obloukové překlady.
Překladové prvky se ukládají do lože z cementové malty
5 - Nosný roletový truhlík YTONG
6) Nadpraží z ocelových nosníků tvaru I
Obloukový překlad
Hebel
Použití – pro více zatížená nadpraží a otvory o
větší světlosti. Nosník(y) I - 3 se osadí na
betonový podklad do lože z cementové malty a
zajistí se proti překlopení, potom se nosník(y)
zabetonují (do bednění) ze všech stran. U
obvodových zdí je nutno opatřit monolitický
překlad tepelnou izolací.
6. Ztužující pozední věnce
Pozední věnce slouží k zajištění prostorové tuhosti zděných konstrukcí. Provádějí se v úrovni stropů
všech podlaží, u vysokých konstrukcí i v mezipoloze. Probíhají všemi obvodovými i vnitřními nosnými
stěnami. Věnce dnes nahrazují kleštiny (=táhla), které se dříve používaly k zachycení tahových sil
objektu.
Věnce se dělají o výšce cca 150mm nebo na výšku stropní konstrukce. Jsou vyztuženy podélnou
výztuží min 4φ10 a třmínky. Výztuž monolitických železobetonových stropů a zálivková výztuž
prefabrikovaných stropů se do věnce kotví. Věnce v obvodových stěnách musí být po obvodě
opatřeny tepelnou izolací .