Jak bránit práva dítěte mladšího 15 let v řízení o činu jinak trestném

praxe, protože není v silách soudu a ani to neodpovídá jeho povaze, aby sám opatřoval
veškeré důkazy o protiprávním činu a jeho pachateli.
Proto se praxe vyvinula v tom směru, že i v případě dětí mladších 15 let, ještě než
je věc předána soudu pro mládež, policejní orgán zahajuje přípravné řízení a provádí
úkony trestního řízení (především vyslýchá podezřelé děti i další osoby). Na rozdíl od
mladistvých a dospělých tu však není zahajováno trestní stíhání. Fáze přípravného řízení
před zahájením trestního stíhání se nazývá prověřování a v případě dětí mladších
15 let je ukončována tzv. odložením věci.
Děti mladší 15 let jsou tak do určité míry vystaveny před policejním orgánem
stejnému řízení jako třeba mladiství či dospělí. Těžko proto mohou chápat, pokud
u jejich staršího, mladistvého spolupachatele řízení v této fázi skončí, kdežto ony samy
musí stanout před soudem, který jim bude ukládat opatření.
II.1.1. možnost mimosoudního řešení věci
Avšak i v takto přísně nastaveném právním systému je nutné si klást otázku, zda
je možné se ve vhodných případech soudnímu řízení ve věcech dětí mladších 15
let vyhnout a případ dítěte vyřešit bez toho, aby nutně stanulo před soudem pro
mládež. Odpověď je ano.
Povinnost státního zástupce podat návrh na uložení opatření podle hlavy III. ZSM
se totiž „aktivuje“ pouze v případě, že policejní orgán věc odkládá pro nedostatek
věku pachatele. Policejní orgán (nebo státní zástupce) tedy dospěje k závěru, že:
• k protiprávnímu jednání došlo,
• toto jednání má parametry trestného činu (tedy naplňuje některou ze skutkových
podstat, jak jsou uvedeny v trestním zákoníku) a
• spáchalo je dítě, kterému v té době ještě nebylo 15 let (případně v den svých 15.
narozenin 11 ).
11) Viz § 25 ve spojení s § 139 trestního zákoníku.
31