Jak bránit práva dítěte mladšího 15 let v řízení o činu jinak trestném

Nejvyšší soud vyslovil zákaz neúčelného kumulativního ukládání opatření pouze
ve vztahu k opatřením podle hlavy III. ZSM, avšak tento zákaz stejným způsobem uplatní
i ve vztahu k opatřením a postupům podle jiných zákonů, především podle ZoSPOD.
V opačném případě by totiž ukládání opatření podle ZSM bylo nadbytečné a celý proces
by tak fakticky nabýval daleko více podoby klasického trestání.
Co tedy dělat v případě, že má kurátor pocit, že dosavadní reakce na čin jinak trestný
ze strany rodiny, školy a kurátora byla již dostatečná a příznivý vývoj dítěte je zajištěn
i bez nutnosti uložení opatření soudem pro mládež?
Pokud se případ stále nachází ve stadiu, kdy jej řeší policejní orgán a státní zástupce,
pak kurátor může státnímu zástupci podat podnět, aby státní zástupce věc odložil nikoli
pro nedostatek věku podezřelého, ale pro neúčelnost dalšího řízení (viz oddíl II.1.3.).
POZOR – Pro státního zástupce budou důležité především informace, z nichž
bude vyplývat, že řízení před soudem pro mládež a opatření podle hlavy III. ZSM v
tomto případě opravdu nejsou nutná, protože vývoj dítěte je dostatečně zajištěn již
jinými nástroji. Významným podkladem, který kurátor může k podnětu připojit jako
přílohu, je individuální plán ochrany dítěte.
V případě, že se případ již nachází ve stadiu před soudem pro mládež, může kurátor
jako účastník navrhnout, aby soud pro mládež upustil od uložení opatření. V souladu
s názorem Nejvyššího soudu lze od uložení opatření upustit v případě, že:
• soud pro mládež má shromážděny dostatečné podklady svědčící o tom, za jakých
podmínek a s jakým účinkem byl čin dítěte státním zástupcem nebo před soudem
projednán, a
• z opatřených podkladů lze učinit spolehlivý závěr, že tímto projednáním bylo
dosaženo účelu zákona i bez uložení opatření. 66
66) Tamtéž.
54 II. práce kurátora s rodinou v průběhu řízení a její vliv na výsledek