MYŠLENKA

MYŠLENKA
ŇÁKÉ TY FTIPY
Po dlouhé noční souloži si muž všimne
fotografie jiného muže na ženině
nočním stolku a znejistí.“To je tvůj
manžel?“ zeptá se nervózně.“Není, ty
hloupý,“ odpoví ona a přitulí se k
němu. „Tak tvůj přítel?“ „Ne, vůbec ne“
odpoví ona. „Tvůj tatínek, nebo snad
bratr?“ vyšetřuje muž a snaží se být
klidný. „Ne, ne, ne!“ odpoví ona. „Dobře,
kdo to tedy do pekla je?““To jsem
já, před operací“....
„Šly kolem dvě děti a chtěly pochovat,
tak jsem je pochoval,“ pravil hrobník.
KAMEN: Leží Pinokio na poušti a nad
ním krouží datle....
„Omyl“, řekl ježek a slezl z kartáče.
Umřel Putin. Všude smutno, povinné
smutno. V jedné hospodě to komentoval
polský zedník: „Koupím si noviny
- Putin. Poslouchám radio - Putin.
Přijdu do práce - Putin. Koupil jsem si
konzervu... a bojím se ji otevřít.“
U LÉKAŘE: „Pane doktore, já má strašně
tvrdou stolici, kolikrát ji nemůžu
ani pokousat.“
Zuzka se ptá babičky: „Babi, kdo je
to milenec?“ „Milenec? Milenec!!!“
vykřikne babička zděšeně, rozběhne
se k dubové skříni... odemkne ji a na
podlahu vypadne kostra...
Jde ženská darovat krev do nemocnice.
Dole u výtahu se sejde s nějakým
chlapem. Ten se jí ptá kam jede. „Do
druhého patra darovat krev za 200,-
Kč. A Vy?“ „Já jedu do 4.patra darovat
sperma za 400,-Kč.“ Potkají se zase za
měsíc u výtahu. „Jedete do druhého?“
Ženska se tváří, že ho nezná „Jedete
do druhého???“ „Povídám, jedete do
druhého.?!?“ Ženská najednou vyprskne
a říká: „Tak a čtyři stovky v hajzlu!“
Óda na pívo
Sedím v rohu místnosti a kolem mě se točí svět. Jako
nezvyklákovi mi pět piv docela stačí a kecám nesmysly
už pěkně dlouho. Milan něco vypráví, ale vůbec ho nevnímám.
Je to skvělé. Točí se se mnou svět. Jé, donesli
mi další pívo. Mňam, chmelová dobrota je tady. Klopím
ho do sebe a nálada je v tahu. Dostavila se teplá opilost.
Točí se mi svět a šachy, které hraju s Milanem se mi
rozplývají před očima. Och, zrovna jsem dopil a nečekaje
na vrchního, ochutnávám z Milanovi sklenice. Pokud
mě chuťové buňky nepletou, má stejnou značku jako já.
Každého abstinenta posílám do horoucích pekel. Neboť
nálada je lepší nežli sex. I když jednu šestnácku bych teď
taky snes. Točí se mi svět a cítím se jako třtina klátivá se
ve větru, jako papír v trávě, na kterém je cizí potřeba a
vítr jim pohazuje sem a tam. Jsem jako brouček, který se
nechává unášet na svých křidýlkách. Mě už moc nebaví
psát a než si objednám dalšího pivsona, prohlašuji zcela
při smyslech - chlast slast. Už jsem do sebe křoupl sedmý.
Rozlil jsem pivo a kecám nesmysly. A hlavně, všichni se
na mě šklebí, jako bych byl vožralej. A přitom jsem úplně
střízlivej. Je mi hrozně dobře, ale úplně si uvědomuji, že
kdybych si křoupl ještě jedno, zahraju si cestou domů na
slimáka. Budu se plazit a plazit, dokud mi nedojde sliz. Ale
stejně bych si dal ženskou, nebo pívo. Ale myslím, že pívo
zvítězí. Nebo oboje. Ale teď končím a radši se odplazím
domů. Konec, jdu si hrát na hada.
Lekce
„Nehltej tak, nebo se jednou udávíš!“ Tohle často říkával
děda mému bratru při společných obědech a večeří naší
rodiny. A už je to tady. Právě nám volali ze školy, že je
bratr v nemocnici, protože se mu v krku zasekla zápalka.
Když nám to matka s nevěřícím výrazem v očích sdělila,,
ocitl se náš škodolibý děd na koni: „Já jsem mu to říkal a
pořád a už bylo také načase., nebo by nás sežral všecky.“ A
s pocitem zadostiučinění zasedl k novinám. „Ale proč sirky,
proč zrovna sirky, vždyť sirky nikdá nejedl?“ Přemítá máti
a zvolna si okusuje nehty. „Jen nech bejt,“ začíná děda,
„vono je ho pacholka dost. Zrovna tudle jsem ho viděl,
jak závodí se sousedovic psem, kdo dřív sežere kýbl zbytků
vod voběda. A představ si,“ líčí děda nadšeně, „že ten
pacholek to vyhrál, ale jen vo fous.“ „No tak dědo, ty bys
tomu klukovi nedopřál ani kus žvance,“ probírá se matka
ze šoku, ošetřuje si prokouslý prst a vyráží do nemocnice.
„Jo, jo, všecky by nás sežral.“ mumlá si děda, když odchází,
a v kapse županu si chrastí zbytkem zápalek, které už
nestačil ráno napíchnout bratrovi do rohlíků ke svačině...
strana 18