Dějiny věd a techniky 2017, 3
DVT 2017, 3 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik) český
DVT 2017, 3 - Obsah, Contents + Recenze, Zprávy z literatury (plné znění vybraných rubrik)
český
You also want an ePaper? Increase the reach of your titles
YUMPU automatically turns print PDFs into web optimized ePapers that Google loves.
DVT – DĚJINY VĚD A TECHNIKY L (<strong>2017</strong>), 3<br />
základní fakta, která danou postavu obvykle velmi dobře charakterizují jak po<br />
odborné, tak nejednou po lidské stránce. Některé životopisy jsou po zásluze<br />
delší, například Paracelsův, třebaže ten je poměrně známý. Dlouhý je rovněž<br />
životopis Angličana Kenelma Digbyho (1603–1665), připomínaného mnohem<br />
méně často. Tento muž, jenž mimo jiné zdůrazňoval význam sanytru (dusičnanu<br />
sodného nebo draselného, často směsi obou) pro růst rostlin, měl život rozhodně<br />
pestrý. Nebyla to jen dobrodružství se ženami, ale také pirátská činnost ve Středozemním<br />
moři a k tomu opakované problémy s politikou, které začaly popravou jeho<br />
otce, když byly chlapci tři roky (ovšem dodejme, že se otec podílel na neúspěšné<br />
konspiraci s cílem zavraždit krále). Už tato kapitola sama stojí za přečtení.<br />
To, že autoři nejsou historikové, se téměř nepozná. Jen občas se objeví drobná<br />
chyba. Například, což kupodivu přežívá dodnes úporně i ve <strong>věd</strong>ecké literatuře,<br />
tvůrci knihy osídlili Zlatou uličku na Pražském hradě alchymisty, ač tam „mistři<br />
umění“ opravdu nebydleli. O Michaelu Maierovi (1569–1622), po jistou dobu<br />
dvořanu císaře Rudolfa II., napsali, že si sám udělil doktorské tituly. Není to pravda;<br />
vystudoval několik univerzit a například doktorát medicíny získal roku 1596<br />
obhájením these De epilepsia na basilejské univerzitě.<br />
V knize se setkáme se zajímavým názorem. V arabské alchymii nemůže chybět<br />
její snad nejslavnější postava, Džábir ibn Hajján, o němž se sice občas uvádí, že<br />
žil asi v letech 721–815 (k dispozici jsou i jiná data), ale již v dobových arabských<br />
pramenech se objevily vážné pochybnosti o tom, zda někdo takový vůbec<br />
existoval. Tento stav se dodnes nezměnil a moderní historiografie se přiklání<br />
k názoru, že rozsáhlé dílo čítající prý přes tři tisíce spisů z různých oborů,<br />
vzniklo až asi dvě století po udávané Džábirově smrti. Patrně ho vytvořili Bratří<br />
Čistoty, neznámí autoři ze šíitské sekty Ismáílitů. Autoři recenzované knihy navrhují<br />
psát o těchto autorech jako o „Jabirians“, aby se vyhnuli gramatickému<br />
rodu, protože soudí, že se na vzniku děl mohly podílet i ženy. Nejen, že to činí<br />
zadost genderové vyváženosti, ale skutečně je možná na místě uvážit fakt, že<br />
tehdy v muslimských armádách bojovaly i ženy a proč by tedy nemohly působit<br />
ve <strong>věd</strong>ě? Takový názor se v odborné literatuře sice neobjevuje, možná by však<br />
stál za podrobnější analýzu. Arabských pramenů je přeloženo jen velmi málo.<br />
Experimenty popsané v knize sahají od zcela triviálních až po technicky dost<br />
náročné. K prvnímu typu patří například proslulý školní pokus redoxního vylučování<br />
mědi z roztoku měďnatých solí na povrchu kovového železa, reakce,<br />
která provázela alchymii od počátku do konce a alchymisty mátla – nebylo jasné,<br />
zda to přece jen není transmutace kovů. Do oblasti jednoduchých pokusů patří<br />
simulace Boylových (1627–1691) acidobazických indikátorů pomocí šťávy z červeného<br />
zelí (i tu Boyle opravdu zkoumal) a podobných rostlinných surovin.<br />
Na druhé straně zajímavé je i pro odborníky napodobování zlata, které alchymičtí<br />
podvodníci často vydávali za transmutaci, zatímco řemeslníci používali<br />
210
Change language